Anglický strakáč (AS)

Anglický strakáč černý 96,0 b., Šampion ČR 2020 Antonín Stehlík
Anglický strakáč modrý 96,0 b. Mgr. Dominika Sáblová, výstava Moravia 2019

Základní informace

Zkratka AS
Velikostní zařazení malá plemena
Hmotnost 3 kg
Typ srsti normální
Zbarvení srsti kresba anglického strakáče, uznáno mnoho barevných rázů
Stupeň rozšíření v ČR ojedinělé plemeno
Průměrná plodnost 5-6 mláďat
Stupeň náročnosti na chov 2 - vhodné pro pokročilé chovatele

O plemenu

Plemeno anglický strakáč se řadí mezi sice tradiční, ale ojedinělá plemena králíků v ČR. V roce 2019 bylo prostřednictvím okresní a klubové registrace Českého svazu chovatelů, z. s. (dále jen ČSCH) registrováno celkem 184 mláďat, dominantně v černém a modrém barevném rázu.

Vznik

Původ anglického strakáče se skutečně odvozuje z Anglie, kde se byla předkům tohoto plemene věnována pozornost již v první polovině 19. století. Prvně tam byli vystaveni v roce 1836 a jejich první sofistikovaný popis pochází z roku 1849. 

Postupem času jim byla v Anglii střídavě věnována pozornost, především v ohledu prošlechtění kresebných znaků. Společně s plemenem holandský tak anglický strakáč náleží k nejtypičtějším představitelům kulturních plemen králíků. 

Později byla popularita nového plemene poněkud zastřena vznikem a rozšířením jiných – novějších – plemen, avšak i tak se rozšířila do Evropy i zámoří.

Popis a charakteristika

Anglický strakáč (zkratka AS) představuje malé plemeno s charakteristickým zbarvením srsti. Požadovaná živá hmotnost se má podle standardu plemene pohybovat v rozmezí 2,50 – 3,25 kg, s tím, že běžně dosahovaná hmotnost dospělých anglických strakáčů je okolo 3 kg. 

Tělo je zavalité, válcovitého tvaru. Hlava je široká v čele i nose. Uši jsou vzpřímené, pevné a měří 9,0 – 11,0 cm. 

Srst je normální. Plemenným znakem je unikátní zbarvení, které nemá žádné jiné plemeno. Podkladová barva je čistě bílá. Kresba se člení na kresbu hlavy (motýlek, oční kroužky, skráňové skvrny a pigmentované uši) a kresbu trupu (úhoř, boční kresba, řetízková kresba). Právě pravidelná řetízková kresba po stranách těla s jednotlivě oddělenými jemnými skvrnkami představuje nejvíce charakteristický znak plemene. 

Plemeno je uznáno v řadě barevných rázů. Barva očí a podsady odpovídá konkrétnímu barevnému rázu. Drápy jsou vždy bílé.

Ustájení

Běžná velikost kotců králíkárny pro anglické strakáče by měla být min. 70 – 80 × 60 – 70 × 60 cm (délka, hloubka, výška). Mladé králíky určené pro výstavy je nejvhodnější od 3. měsíce věku ustájit individuálně. 

Negativně vyselektované králíky (např. celkově slabší typičnost, delší a rozkleslé uši, nestandardní kresba apod.) je vhodné po odstavu převést na krátkodobý výkrm do věku 3,5 - 4 měsíců. Pro ustájení těchto králíků pro jateční účely lze s úspěchem využít adaptované stájové kotce po malých přežvýkavcích či stájové boxy s hlubokou podestýlkou.

Krmení

Anglický strakáč nemá žádné zvláštní nutriční požadavky.

Manipulace a zdraví

Anglický strakáč náleží mezi plemena vhodnější spíše pro pokročilé chovatele, kteří již mají s chovem králíků určité základní zkušenosti a návyky. 

Kresba anglického strakáče je poměrně obtížná na šlechtitelskou práci a techniku plemenitby. Ve vrhu od dvou standardně zbarvených rodičů se vystavuje celá řada barevných mezitypů – nestandardních mláďat. 

Také je nutné zdůraznit správnou předvýstavní přípravu, bez které se chovatel AS neobejde. S tímto musí budoucí chovatel anglických strakáčů počítat. 

Zacházení s tímto malým plemenem je poměrně snadné. U anglického strakáče není známa plemenná vnímavost vůči specifickým nemocem, celkově se jedná o poměrně odolné plemeno s živým temperamentem.

Podobná plemena

Nejsou známa podobná plemena.

Zajímavosti

S největší pravděpodobností se jedná o nejstarší plemeno s tzv. anglickou strakatostí. Plemeno mělo zásadní vliv na vyšlechtění jiných strakatých plemen.

Kontakty

Pod hlavičkou králíkářské sekce ČSCH působí Klub chovatelů králíků anglických strakáčů, webové stránky https://chovateleas.webnode.cz/. Členy tohoto klubu se mohou stát členové ČSCH v rámci nadstavby jejich svazového členství.

 

Použitá literatura je dostupná u autora.

MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.