Burgundský (Bu)

O plemenu

Plemeno burgundský se řadí mezi velmi častá a lehce dostupná střední plemena králíků v ČR. V roce 2019 bylo prostřednictvím okresní a klubové registrace Českého svazu chovatelů, z. s. (dále jen ČSCH) registrováno celkem 4418 mláďat, což z něj činí 3. nejvíce chované plemeno králíků v České republice.

Vznik

Přesný vznik burgundského králíka je do značné míry obestřen záhadou. Z historického hlediska se předpokládá, že načervenalí králíci byli známi v určitých regionech Francie již po stovky let. Chovatelé si jich cenili především pro jejich snadný růst a produkci masa.

 Na počátku 20. století Arnold Renard sesbíral reprezentativní jedince a jejich křížením vytvořil nové plemeno se sytě červenooranžovou barvou, které bylo ve Francii uznáno v roce 1919. Nové plemeno se dostalo do Švýcarska, kde bylo prošlechtěno na současný vzhled, tzn. delší tělo se žlutým odstínem zbarvení. Tento tzv. švýcarský typ burgundského králíka se následně rozšířil do Německa a zemí střední Evropy, ČR nevyjímaje. 

V současnosti v Evropě rozeznáváme původní typ burgundského (chovaný zejména ve Francii a Belgii) a švýcarský typ (chovaný ve většině evropských zemí) - obě formy byly povýšeny na samostatná plemena. V České republice je rozšířený a uznaný jen tzv. švýcarský typ plemene.

První dovoz burgundských králíků byl v roce 1970 z Dánska a pro chovatele je zprostředkoval Ing. Ladislav Dvořák, pracovník ministerstva zemědělství a výživy. 

V tuzemsku byli burgundští poprvé vystavováni na celostátní výstavě mladých králíků v roce 1972; šlo o tři králice vystavené Ing. Jaroslavem Seifertem z Chomutova. Později byly provedeny četné importy, zejména ze Švýcarska a Německa.

Popis a charakteristika

Burgundský (zkratka Bu) je žlutě zbarvené střední plemeno s dobrými růstovými charakteristikami. Požadovaná živá hmotnost se má podle standardu plemene pohybovat v rozmezí 4,25 - 5,25 kg, s tím, že běžně dosahovaná hmotnost dospělých burgundských králíků je okolo 4,50 kg. 

Tělo je mírně zavalité až protáhlé, válcovitého tvaru, rovnoměrně osvalené s delším hřbetem. Postoj je polovysoký. Hlava je výrazná, mírně protažená, širší v čele i nose. Uši jsou vzpřímené, pevné a měří 12,0 - 14,0 cm. 

Srst je normální. Zbarvení srsti je žlutooranžové s tím, že žlutější odstín je předností. Divoké znaky jsou výrazně světlé až bílá, spodina pírka je bílá. Podsada na povrchu těla je světlejší a matnější oproti krycí barvě, podsada na břiše je celkově světlejší. Oči jsou tmavě hnědé, drápy jsou rohovité.

Ustájení

Běžná velikost kotců králíkárny pro burgundské by měla být min. 80 – 100 × 70 – 80 × 70 cm (délka, hloubka, výška). Mladé králíky určené pro výstavy je nejvhodnější od 3. měsíce věku ustájit individuálně. 

Negativně vyselektované králíky (např. sytě načervenalá barva, delší uši, skupina bílých chlupů apod.) je vhodné po odstavu převést na krátkodobý výkrm do věku 3,5 - 4 měsíců. Pro ustájení těchto králíků pro jateční účely lze s úspěchem využít adaptované stájové kotce po malých přežvýkavcích či stájové boxy s hlubokou podestýlkou.

Krmení

Burgundský nemá žádné zvláštní nutriční požadavky. Celkově se jedná o poměrně skromné plemeno.

Manipulace a zdraví

Burgundský náleží mezi plemena, která lze jednoznačně doporučit pro začátečníky. Jeho užitkové vlastnosti jej předurčují coby univerzální užitkové plemeno pro produkci masa. 

Má poměrně jemnou kůži, což se odráží v dobré jatečné výtěžnosti. Zacházení s tímto středním plemenem je poměrně snadné, někteří jedinci jsou spíše temperamentnější. 

U burgundského není známa plemenná vnímavost vůči specifickým nemocem, celkově se jedná o poměrně odolné plemeno s živým temperamentem.

Podobná plemena

Burgundskému není typologicky a zbarvením podobné žádné plemeno.

Zajímavosti

Zatímco v roce 1990 představovala registrace mláďat plemene burgundský pouze 2 % ze všech středních plemen králíků, v roce 2019 to bylo již 12 %. Nedávným trendem je rozšiřování tohoto plemene, což lze prakticky poznat na výstavách, kdy téměř na každé výstavě jsou zastoupeni také burgundští králíci.

Kontakty

Pod hlavičkou králíkářské sekce ČSCH působí Klub chovatelů masných plemen králíků - klubový web http://www.kchkmp.wz.cz/. Členy tohoto klubu se mohou stát členové ČSCH v rámci nadstavby jejich svazového členství.

Použitá literatura je dostupná u autora.

MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.