Kastrace a sterilizace kocourka a kočičky z jedné domácnosti

Zajímalo by mě, proč si myslíte, že "to by mělo být v pohodě"?
Čistě jen ze zvědavosti. Naše kočka a kocour se totiž nesnesou .

RomčaJelča napsal(a):
Zajímalo by mě, proč si myslíte, že "to by mělo být v pohodě"?
Čistě jen ze zvědavosti. Naše kočka a kocour se totiž nesnesou .

Tak ono se kočky nemusí vysloveně milovat, ale většina se naučí další kočku min. tolerovat, některé navážou úžasný vztah a jsou z nich nejlepší kámoši. :)

Navíc tu hraje roli i věk zvířat, atd. a zadavatelka píše o 5 a 3 měsíčním kotěti - tj. budou k sobě mít blízko, spolu se vyhrají a nějaké větší boje bych neočekávala. Něco jiného je, je-li kočka dobu jedináček a pak člověk pořídí "vetřelce", tam to pak bývá na delší seznamování, atd... nicméně seznamovala jsem již několikrát dospěláka s dospělákem a dobrý. Neříkám, že se milují, ale neútočí na sebe, apod.

lavacca napsal(a):
Tak ono se kočky nemusí vysloveně milovat, ale většina se naučí další kočku min. tolerovat, některé navážou úžasný vztah a jsou z nich nejlepší kámoši. :)

Navíc tu hraje roli i věk zvířat, atd. a zadavatelka píše o 5 a 3 měsíčním kotěti - tj. budou k sobě mít blízko, spolu se vyhrají a nějaké větší boje bych neočekávala. Něco jiného je, je-li kočka dobu jedináček a pak člověk pořídí "vetřelce", tam to pak bývá na delší seznamování, atd... nicméně seznamovala jsem již několikrát dospěláka s dospělákem a dobrý. Neříkám, že se milují, ale neútočí na sebe, apod.

No... Lavacco myslím, že jste mi odpověď doslova vzala z úst. Díky
Jen bych trošku poupravil, že jsem zadavatel a ne zadavatelka.

martinero napsal(a):
No... Lavacco myslím, že jste mi odpověď doslova vzala z úst. Díky
Jen bych trošku poupravil, že jsem zadavatel a ne zadavatelka.

A jo, pardon. :) To už ten zvyk, že tu nejvíc píšou ženy. :).

Martinero: na ikonce je ten Váš mrňousek bobik-tail nebo je to jen ilustrační obrázek? Rozkošné koťátko

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Martinero: na ikonce je ten Váš mrňousek bobik-tail nebo je to jen ilustrační obrázek? Rozkošné koťátko

Nene, ale je ve stejném zbarvení co bude ten náš v dospělosti. Náš je zde...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

martinero napsal(a):
Nene, ale je ve stejném zbarvení co bude ten náš v dospělosti. Náš je zde...

Nádherný!

RomčaJelča napsal(a):
Zajímalo by mě, proč si myslíte, že "to by mělo být v pohodě"?
Čistě jen ze zvědavosti. Naše kočka a kocour se totiž nesnesou .

Jinak v tomto se s "Romčou" shoduji - že sice to nebývá asi až tak časté, ale přece jen je lepší dopředu počítat s variantou, že seznamování třeba nepůjde jednoduše, bude trvat dlouho, budou konflikty... To není sejčkování, samozřejmě přeji, aby tomu byl právě naopak v případě zadavatele. Akorát, že ta "Romčina" poznámka nebyla úplně od věci.

RomčaJelča napsal(a):
Zajímalo by mě, proč si myslíte, že "to by mělo být v pohodě"?
Čistě jen ze zvědavosti. Naše kočka a kocour se totiž nesnesou .

Btw, už jste to asi popisovala, ale písnete ještě jednou, jak se u vás ta vzájemná nesnášenlivost projevuje?

fikovnice napsal(a):
Btw, už jste to asi popisovala, ale písnete ještě jednou, jak se u vás ta vzájemná nesnášenlivost projevuje?

Jen ještě poznámka na okraj: vím, že jsme si v SZ potykaly, ale na diskuzi všem obvykle vykám, abych to třeba nespletla a nenapsala naopak, což by třeba někomu nesedělo.

fikovnice napsal(a):
Jinak v tomto se s "Romčou" shoduji - že sice to nebývá asi až tak časté, ale přece jen je lepší dopředu počítat s variantou, že seznamování třeba nepůjde jednoduše, bude trvat dlouho, budou konflikty... To není sejčkování, samozřejmě přeji, aby tomu byl právě naopak v případě zadavatele. Akorát, že ta "Romčina" poznámka nebyla úplně od věci.

U dospělých koček určitě je třeba počítat s vyjasňováním si pozic, apod. a dokonce i s tím, že se třeba nikdy neskamarádí, apod....ale u takhle mladých koťat (3 a 5 měsíců, tj. ještě mimina) je to otázka dne dvou než spolu budou řádit jak černá ruka. ;).

lavacca: Tak ono se kočky nemusí vysloveně milovat, ale většina se naučí další kočku min. tolerovat, některé navážou úžasný vztah a jsou z nich nejlepší kámoši. :)


No to samozřejmě asi všichni víme, to ale nesouvisí s mým dotazem, proč si autorka myslí, že by "to mělo být v pohodě". Předpokládám, že má pro tuto domněnku nějaký důvod - a ten mě zajímal.

fikovnice napsal(a):
Jen ještě poznámka na okraj: vím, že jsme si v SZ potykaly, ale na diskuzi všem obvykle vykám, abych to třeba nespletla a nenapsala naopak, což by třeba někomu nesedělo.

Fíkovnice, já jsem jednoznačně pro tykání, protože tyto debaty beru veskrze kamarádsky .
Nesnášenlivost u nás se bohužel projevuje tak, že kocour prostě nenechá kočku třeba ležet v posteli, nenechá ji v klidu nažrat, někdy si proti ní stoupne a dlouze kouká a kočka sama začne prskat a syčet a zdrhá, načež ji kocour pochopitelně prohání až za květináč v rohu...
Zpočátku jsem toto chování hodlala usměrňovat, ale veterinář mi řekl, že je to zbytečná práce, že tu zvířecí dominanci prostě nepředělám.
Měl pravdu. Kočku vždycky hladím a konejším, kocour už tolikrát dostal přes kožich a stejně to dělá už přes rok.

RomčaJelča napsal(a):
Fíkovnice, já jsem jednoznačně pro tykání, protože tyto debaty beru veskrze kamarádsky .
Nesnášenlivost u nás se bohužel projevuje tak, že kocour prostě nenechá kočku třeba ležet v posteli, nenechá ji v klidu nažrat, někdy si proti ní stoupne a dlouze kouká a kočka sama začne prskat a syčet a zdrhá, načež ji kocour pochopitelně prohání až za květináč v rohu...
Zpočátku jsem toto chování hodlala usměrňovat, ale veterinář mi řekl, že je to zbytečná práce, že tu zvířecí dominanci prostě nepředělám.
Měl pravdu. Kočku vždycky hladím a konejším, kocour už tolikrát dostal přes kožich a stejně to dělá už přes rok.

Hmm, zní to jako šikana, ale asi se s tím nedá nic dělat... Mladej občas trápí velkého. Velkej váží teď už k 8 kg, je pomalu 2x tak velkej jak mladej, přesto mu spíše ustoupí. Už jsem to tu psala mnohokrát, on je ta nejmírnější povaha, jakou jsem kdy u kočky/kocoura poznala.

fikovnice napsal(a):
Hmm, zní to jako šikana, ale asi se s tím nedá nic dělat... Mladej občas trápí velkého. Velkej váží teď už k 8 kg, je pomalu 2x tak velkej jak mladej, přesto mu spíše ustoupí. Už jsem to tu psala mnohokrát, on je ta nejmírnější povaha, jakou jsem kdy u kočky/kocoura poznala.

Mně se to taky nelíbí, protože něco jako šikanu fakt podporovat nechci, jenže "výchova" nepomohla a ten veterinář řekl to, co jsem už napsala - že hierarchie ve světě zvířat je holt hierarchie.
Nevím, jestli je to přímo šikana, řekla bych, že možná boj o sousto a lepší místo na spaní, no - prostě o přežití. A kočce nevysvětlím, že žrádla i místa je tu dost, že jo.
Teď si tu kočka hoví na peřinách (to dělala málokdy, ale jak ji na noc zavírám do jiné místnosti, tak si to tu asi chce užít - nicméně za chvíli odnesena bude), kocour mi snědl sýr a odkráčel si lehnout do jiného rohu postele - mám obavy, že nebudu mít kde spát .

RomčaJelča napsal(a):
Mně se to taky nelíbí, protože něco jako šikanu fakt podporovat nechci, jenže "výchova" nepomohla a ten veterinář řekl to, co jsem už napsala - že hierarchie ve světě zvířat je holt hierarchie.
Nevím, jestli je to přímo šikana, řekla bych, že možná boj o sousto a lepší místo na spaní, no - prostě o přežití. A kočce nevysvětlím, že žrádla i místa je tu dost, že jo.
Teď si tu kočka hoví na peřinách (to dělala málokdy, ale jak ji na noc zavírám do jiné místnosti, tak si to tu asi chce užít - nicméně za chvíli odnesena bude), kocour mi snědl sýr a odkráčel si lehnout do jiného rohu postele - mám obavy, že nebudu mít kde spát .

To znám... Já na krajíčku postele a milostpáni se rozvalují uprostřed!

Prý by mělo pomoct chovat se ke každé kočeně stejně.

Hlavně žádné okřikování divočáka a hlazení ubližovaného /to se dělá, až by šlo opravdu do tuhého, ale i v tom případě je prý nejvhodnější spíš hodit polštář, postříkat vodou než to rozhánět osobně/.

To postříkání vodou mi taky kolega radil, ovšem to by naše plovoučka teda opravdu hodně trpěla. Navíc člověk není tak rychlý jako kocour v akci. Běžně taky po bytě nechodím s polštářem v ruce . Kocour je vůči naší kočce potvůrka "hrabivá" - všechny výhody chce pro sebe. Ale vypadá to, že se kočka "otužuje", protože právě včera večer spala na peřinách, přestože byl kocour poblíž, což se dosud takhle opravdu neodehrávalo, vždycky jen ze země koukala, chudinka, jak se on nahoře v peří vyvaluje .

RomčaJelča napsal(a):
Mně se to taky nelíbí, protože něco jako šikanu fakt podporovat nechci, jenže "výchova" nepomohla a ten veterinář řekl to, co jsem už napsala - že hierarchie ve světě zvířat je holt hierarchie.
Nevím, jestli je to přímo šikana, řekla bych, že možná boj o sousto a lepší místo na spaní, no - prostě o přežití. A kočce nevysvětlím, že žrádla i místa je tu dost, že jo.
Teď si tu kočka hoví na peřinách (to dělala málokdy, ale jak ji na noc zavírám do jiné místnosti, tak si to tu asi chce užít - nicméně za chvíli odnesena bude), kocour mi snědl sýr a odkráčel si lehnout do jiného rohu postele - mám obavy, že nebudu mít kde spát .

Ano, bohužel s tímhle někdy nelze dělat nic jiného než oddělovat. Nebo najít té slabší kočce jiný domov, kde bude mít klid. Někdy člověk musí být méně sobecký a spíš hledět na blaho zvířat než na svoje, kdy chtěl zvířat více.

Nám se po 2,5 letech vrátila domů kočena, jež jsme dali do nového domova jako kotě. Rok se učila, jak vycházet s našima kočkama s tím, že si na jednu zasedla /nejstarší z nich, do té doby to tu šéfovala/...nehonila ji denně, ale tak 1x do měsíce se na ni vrhla a většinou ta druhá končila se šrámem přes nos... před měsícem jsem to nevydržela a darovali jsme ji jako jedináčka do nové rodiny. Na té naší nejstarší bylo hnedka po pár dnech vidět to nadšení, že už se nemusí rozhlížet, odkud na ni ta mladá vykoukne a zase ji požene...a číča v nové rodině? Už nám 3x psali a posílali foto, jak jsou z ní nadšení a ona spokojená. Až si říkám, že jsem to možná mohla udělat už dříve a ne to ten rok zkoušet...ale pořád jsem si říkala, že se to nějak urovná... jinak se jednalo o převážně venkovní kočky, takže ty šlo jen těžko nějak oddělit.

Jasně. No ty naše se teda nebijí , neškrábou. Kocour ji prožene, případně na ni strnule chvíli kouká a ona už syčí a letí pryč. Ale sama jsem zvědavá, jak se to vyvine, protože to vypadá, že se kočka osměluje a za tak moc si z něho nedělá.
Kočku dcerka chtěla moc, byla jí slíbena, kocoura jsme se ujali zuboženého.

RomčaJelča napsal(a):
Jasně. No ty naše se teda nebijí , neškrábou. Kocour ji prožene, případně na ni strnule chvíli kouká a ona už syčí a letí pryč. Ale sama jsem zvědavá, jak se to vyvine, protože to vypadá, že se kočka osměluje a za tak moc si z něho nedělá.
Kočku dcerka chtěla moc, byla jí slíbena, kocoura jsme se ujali zuboženého.

Jo, to ty naše taky dělaly ze začátku... většinou za ni ta mladší vyběhla a dobrý. Ale pak cca po půl roce, jak když ji hráblo a začala se na ní soustředit ještě víc a starší číče udělala asi 4x šrám přes celý nos. A když se to stalo naposledy, viz foto, tak už jsem řekla dost! Tohle už jí prostě trpět nebudu. Bobinu máme už skoro 10 let a teď aby se kvůli mlaďuli bála chodit domů? Neee. A bylo.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lavacca napsal(a):
Jo, to ty naše taky dělaly ze začátku... většinou za ni ta mladší vyběhla a dobrý. Ale pak cca po půl roce, jak když ji hráblo a začala se na ní soustředit ještě víc a starší číče udělala asi 4x šrám přes celý nos. A když se to stalo naposledy, viz foto, tak už jsem řekla dost! Tohle už jí prostě trpět nebudu. Bobinu máme už skoro 10 let a teď aby se kvůli mlaďuli bála chodit domů? Neee. A bylo.

Hmm, no to tedy! U nás když už je úplně nejhůř, tak si jdou po krku. Podle jedné mé známé kočkařky se mám řídit tím, jestli zůstávají vytrhané chomáče chlupů - to je prý pak bitka naostro. Ale nevím, je-li taková rada relevantní. Chlupy občas najdu - takové opravdu minitrsy. Ale to je prostě občas třeba když se velkej pořádně podrbe, taky, tak nevím, zda to brát za berou minci...
Škrábance v obličejích si nedělají vůbec, to beru pomalu jako zázrak - ale možná je to i proto, že když už se jednou velkej FAKT naštve, tak začne provokujícího mladého pomalilinku obcházet a stavět se bokem - zkrátka maximálně výhružné gesto a "hrdina" začne ječet a zaleze někam pod postel. Ale občas najdu - hlavně u velkého - ministroupek na krku - a to se domnívám, že by i z bitky být mohlo. A do toho je zas najdu jak spí na sebe nalepení! Onehdá jsem to tu dávala jako ojedinělé a raritní foto, a ono je to čím dál častěji. Co je zajímavé - přilehne si vždy mladej k velkýmu, nikdy ne naopak. No a velký začne mladého olizovat...a pak spolu buď svorně spí (nedávno měli i jaksi propletené packy)...anebo se stane to, že mladýmu rupne v bedně a najednou na velkého zaútočí. Protože se to nejčastěji stane, když leží v posteli, tak vodu používat nechci. Ale na mladého stačí výhružně zvednout ukazovák a říct "Nesmíš!" a hned toho nechá. Ale ten pohled po mém pokárání - to je tedy něco - takový jako plný naštvání a přitom ale ke mně si nikdy nic nedovolil (a doufám, že nedovolí). Uf, omlouvám se za elaborát!

Podle jedné mé známé kočkařky se mám řídit tím, jestli zůstávají vytrhané chomáče chlupů - to je prý pak bitka naostro. Ale nevím, je-li taková rada relevantní. Chlupy občas najdu - takové opravdu minitrsy. Ale to je prostě občas třeba když se velkej pořádně podrbe, taky, tak nevím, zda to brát za berou minci...


Tak to neznám. že by když se kočka pořádně podrbe, zůstal na místě chomáč chlupů. Tipla bych to spíš na výsledek rvačky. Ostatně je i možnost, že kocourovi padají takto nadměrně chlupy ze stresu, ne?

lavacca napsal(a):
Jo, to ty naše taky dělaly ze začátku... většinou za ni ta mladší vyběhla a dobrý. Ale pak cca po půl roce, jak když ji hráblo a začala se na ní soustředit ještě víc a starší číče udělala asi 4x šrám přes celý nos. A když se to stalo naposledy, viz foto, tak už jsem řekla dost! Tohle už jí prostě trpět nebudu. Bobinu máme už skoro 10 let a teď aby se kvůli mlaďuli bála chodit domů? Neee. A bylo.

Jéééje, máte podobnou kočku jako my. Tak ten poškrábaný nosík, to už je fakt asi přes čáru, to dlouhodobě opravdu ne.
Naše včera opět ležely svorně na mojí dvojposteli, sice každá v jiném rohu, ale jsem ráda, že se kočka přestává chovat vyloženě podřízeně. Možná přece jen pomohlo, že jsem kocoura "po úroku" plácla (když jsem to stihla) a ji pohladila.

Už několikrát se mi stalo, že mi neodešel příspěvek...
Teď před chvílí jsem odesílala "stížnost", že po technické stránce se mi nelíbí, že se tu nedá editovat příspěvek po době delší než 15 minut... Samozřejmě jsem chtěla napsat "po útoku".
A koukám, příspěvek nikde - tak tedy ještě jednou...

joanne.s napsal(a):
Podle jedné mé známé kočkařky se mám řídit tím, jestli zůstávají vytrhané chomáče chlupů - to je prý pak bitka naostro. Ale nevím, je-li taková rada relevantní. Chlupy občas najdu - takové opravdu minitrsy. Ale to je prostě občas třeba když se velkej pořádně podrbe, taky, tak nevím, zda to brát za berou minci...


Tak to neznám. že by když se kočka pořádně podrbe, zůstal na místě chomáč chlupů. Tipla bych to spíš na výsledek rvačky. Ostatně je i možnost, že kocourovi padají takto nadměrně chlupy ze stresu, ne?

Ne ne, velkej pelichá odpradávna, prostě opravdu hrozně moc líná, oproti mladému.

fikovnice napsal(a):
Ne ne, velkej pelichá odpradávna, prostě opravdu hrozně moc líná, oproti mladému.

Ale neměla jsem na mysli nějaké extra velké chomáče, spíš chomáčky a jen občas.

fikovnice napsal(a):
Ale neměla jsem na mysli nějaké extra velké chomáče, spíš chomáčky a jen občas.

U nás se taky chuchvalečky vyskytují, jednou jsem pozorovala kočku, jak si čistí prostor mezi drápky a to chlupy jen lítaly .
Víte, co mi dělá docela zle? Když slyším, jak si ty drápky koušou. To nedělá nikdo za naší rodiny, jen kočky .

Můj kocour si drápky nekouše.

Pravda, zkracuji je.

RomčaJelča napsal(a):
Jéééje, máte podobnou kočku jako my. Tak ten poškrábaný nosík, to už je fakt asi přes čáru, to dlouhodobě opravdu ne.
Naše včera opět ležely svorně na mojí dvojposteli, sice každá v jiném rohu, ale jsem ráda, že se kočka přestává chovat vyloženě podřízeně. Možná přece jen pomohlo, že jsem kocoura "po úroku" plácla (když jsem to stihla) a ji pohladila.

Poté, co jsem do smečky přibrala postupně 6 dospělých koček jsem na různé "strkanice", apod. zvyklá, ale tohle bylo fakt už přes čáru. Zajímavé bylo, že ostatní kočky ignorovala, s kocourem byla schopná žrát i z misky, ale s touhle měla touhu si pořád něco vyříkávat. Je teda fakt, že ona jediná se taky nechala - ostatní při sebemenším útoku ze strany té mladé šly do protiútoku, kdežto Bobina spíš utíkala..takže si z ní postupně udělala "otlounkánka". Bohužel. :(.

lavacca napsal(a):
Poté, co jsem do smečky přibrala postupně 6 dospělých koček jsem na různé "strkanice", apod. zvyklá, ale tohle bylo fakt už přes čáru. Zajímavé bylo, že ostatní kočky ignorovala, s kocourem byla schopná žrát i z misky, ale s touhle měla touhu si pořád něco vyříkávat. Je teda fakt, že ona jediná se taky nechala - ostatní při sebemenším útoku ze strany té mladé šly do protiútoku, kdežto Bobina spíš utíkala..takže si z ní postupně udělala "otlounkánka". Bohužel. :(.

Aha, takže to byly dvě "holky", jo? Hmm, nějak jsem si myslela, že případné strkanice nastanou spíš mezi opačným pohlavím. Jako u nás. No, není to vždycky lehké...

RomčaJelča napsal(a):
Aha, takže to byly dvě "holky", jo? Hmm, nějak jsem si myslela, že případné strkanice nastanou spíš mezi opačným pohlavím. Jako u nás. No, není to vždycky lehké...

Ano,2 kastrované kočky. S kocourem vycházely obě vždy v pohodě, naopak ta "teroristka" s kocourem byla schopná žrát i z jednoho talíře.

Já mám zas opačnou zkušenost - tj. snáší se lépe dvojice kocour x kočka nebo 2 kluci (ti u nás měli nejpevnější vztah, i když i jedna dvojice koček, jež spolu vyrůstaly se taky měla hodně ráda).

Napíšu znova příklad z blízkého okolí - paní má dvě kočky, matku a dceru /seniorky,9 a 10 let/. Dcera na matku s léty čím dál více žárlí, vyjíždí po ní, prská, žere její žrádlo, nic moc. Matka v pohodě, klidná, mírná, ustupuje.. Ještě že jde o kočky, které do domu chodí jen na noc - přece jen je to rozředěné velikostí teritoria..

joanne.s napsal(a):
Napíšu znova příklad z blízkého okolí - paní má dvě kočky, matku a dceru /seniorky,9 a 10 let/. Dcera na matku s léty čím dál více žárlí, vyjíždí po ní, prská, žere její žrádlo, nic moc. Matka v pohodě, klidná, mírná, ustupuje.. Ještě že jde o kočky, které do domu chodí jen na noc - přece jen je to rozředěné velikostí teritoria..

Ano, před pár dny jsem akorát četla článek, že tohle se ve vztahu matka - dcera děje u koček velmi často. Bohužel.

Je fakt, že u nás matka s dcerou taky nemají nejlepší vztah. Nenapadají se, apod. ale nikdy společně nespí, apod. I když u nás na to mohlo mít vliv i to, že matka ji kolem 7.týdne plně odstavila a hodila ji na starost "tetě", se kterou tak mladá vychází do teď lépe (zrovna ta černobílá Bobina). :).

RomčaJelča napsal(a):
U nás se taky chuchvalečky vyskytují, jednou jsem pozorovala kočku, jak si čistí prostor mezi drápky a to chlupy jen lítaly .
Víte, co mi dělá docela zle? Když slyším, jak si ty drápky koušou. To nedělá nikdo za naší rodiny, jen kočky .

Jo, starší si je také kouše, na zadních nohách!

joanne.s napsal(a):
Napíšu znova příklad z blízkého okolí - paní má dvě kočky, matku a dceru /seniorky,9 a 10 let/. Dcera na matku s léty čím dál více žárlí, vyjíždí po ní, prská, žere její žrádlo, nic moc. Matka v pohodě, klidná, mírná, ustupuje.. Ještě že jde o kočky, které do domu chodí jen na noc - přece jen je to rozředěné velikostí teritoria..

Já napíšu, co mě strašně štve na mladém. Má tento typ šikany. Velký je na SVÉM záchodě - ať už tam kadí nebo močí, v momentě, kdy mladej slyší hrabání ve stelivu, připlíží se, skryje se a poté, co velkej opustí záchod, tak mladej zaútočí. Netuším, co to je, proč to dělá, milionkrát za to dostal ode mě vynadáno; dnes konečně jsem viděla, že se velkej už fakt nas.al a šel ho po tom zákeřném útoku zpacifikovat. Tak toto je jedno z toho, co mě štve asi nejvíc...

fikovnice napsal(a):
Já napíšu, co mě strašně štve na mladém. Má tento typ šikany. Velký je na SVÉM záchodě - ať už tam kadí nebo močí, v momentě, kdy mladej slyší hrabání ve stelivu, připlíží se, skryje se a poté, co velkej opustí záchod, tak mladej zaútočí. Netuším, co to je, proč to dělá, milionkrát za to dostal ode mě vynadáno; dnes konečně jsem viděla, že se velkej už fakt nas.al a šel ho po tom zákeřném útoku zpacifikovat. Tak toto je jedno z toho, co mě štve asi nejvíc...

Tohle dělá naše kočka, jinak upozaděná a submisivní, když se kocour vrací z balkónu. Ta tam na něho vyloženě čeká a tak ho těma předníma packama mele, že ten jenom rychle zdrhá. Já ji tam po tom jejím pádu pouštím málokdy, tak asi závidí. I když - dělá mi radost: pokud ji tam pustím, sedí jen na parapetu, po zábradlí už moc nechodí.