Dobrý den, mám takový dotaz ohledně andulky. Přítel si v prosinci pořídil andulku ve věku prý cca 2 měsíců, údajně samečka. Zdál se být ochočený, hodný, nechá se vzít na prst, z klece a do klece, zdá se být společenský, povídá si a snaží se učit, co se mu říká. Poslední dobou však (možná puberta) začal být agresivní, ale převážně vůči ženám. Nejvíc vůči mně. Kdykoliv přijdu, tak začne hudrovat a vztekat se, klovat, ale na prst si vleze bez problémů. S klováním však pokračuje i když u mě sedí. Když si ho vezme přítel na prst, klování ustane... ale jakmile se k nim přiblížím já, začne klovat i jeho...Vzdálím se a přestane. Nemůže to být třeba nějaká reakce na můj parfém nebo tak něco? Jinak si to neumím vysvětlit, proč takhle reaguje jen na mě. Případně ta puberta? Mívá záchvaty vzteku i když je v kleci a demoluje svou oblíbenou houpačku... Ještě dodám, že se mu teď barevně trochu mění ozobí a už si nejsme tak uplně jistí, jestli je to samec, nebo samička... Neradi bychom ho dávali pryč, protože se pořizoval jako domácí zvířátko pro malou slečnu.. která se ho však díky jeho chování momentálně bojí... Děkuju všem za rady.
Kinginrin
napsal(a):
Dobrý den, mám takový dotaz ohledně andulky. Přítel si v prosinci pořídil andulku ve věku prý cca 2 měsíců, údajně samečka. Zdál se být ochočený, hodný, nechá se vzít na prst, z klece a do klece, zdá se být společenský, povídá si a snaží se učit, co se mu říká. Poslední dobou však (možná puberta) začal být agresivní, ale převážně vůči ženám. Nejvíc vůči mně. Kdykoliv přijdu, tak začne hudrovat a vztekat se, klovat, ale na prst si vleze bez problémů. S klováním však pokračuje i když u mě sedí. Když si ho vezme přítel na prst, klování ustane... ale jakmile se k nim přiblížím já, začne klovat i jeho...Vzdálím se a přestane. Nemůže to být třeba nějaká reakce na můj parfém nebo tak něco? Jinak si to neumím vysvětlit, proč takhle reaguje jen na mě. Případně ta puberta? Mívá záchvaty vzteku i když je v kleci a demoluje svou oblíbenou houpačku... Ještě dodám, že se mu teď barevně trochu mění ozobí a už si nejsme tak uplně jistí, jestli je to samec, nebo samička... Neradi bychom ho dávali pryč, protože se pořizoval jako domácí zvířátko pro malou slečnu.. která se ho však díky jeho chování momentálně bojí... Děkuju všem za rady.
Zdravím, andulka považuje přítele za partnera a na Vás žárlí.
Neradi bychom ho dávali pryč, protože se pořizoval jako domácí zvířátko pro malou slečnu.. která se ho však díky jeho chování momentálně bojí... Děkuju všem za rady.
tenhle "spotřební" přístup mne stále spolehlivě vytáčí...
malá slečna by se mohla naučit jak se o živého tvora starat, vnímat jeho potřeby atd...
a ne, že všechno bude "hopsat" jak si ona bude přát...
takhle se jen naučí, že pokud něco nevyhovuje, vyhodím "to" a...koupíme "něco" jiného...
jde o ŽIVÉHO TVORA, ne věc.
mohla by jste si s malou slečnou večer předčítat např. Malého prince od SE.
třeba vám to "sepne".
@ lupus4 - Takhle to vůbec není. Uznávám, že to možná bylo napsáno ne úplně vhodně, ale ke zvířatům tak nepřistupujeme. Malá se o něj stará, věnuje se mu, když může (nežijeme ve společné domácnosti). Snažíme se jí vysvětlit, aby byla trpělivá, ale momentálně se andulka chová tak agresivně, že bolestivě klove a štípe, mnohdy až do krve, a to prostě malému dítěti vysvětlíte obtížně. Prostě z něj má strach a moc mu nevěří. Pokud by to měl být přechodný stav po dobu puberty, tak je to v pořádku a časem to pomine. Kupovali jsme ho právě proto, aby se naučila starat se živého tvora, mít zodpovědnost apod., ale za to by měla logicky přijít "protislužba" a ne, že se bude snažit a starat o zvíře, které bude zlé a agresivní. Přišla jsem pro radu, co dělat, ke zkušeným chovatelům a ne proto, aby mě někdo soudil... Kdybychom k tomu přistupovali tak, jak píšete, tak se nesnažíme, andulky se zbavíme a pořídíme novou... to však není náš styl a současnou situaci chcem vyřešit... Na Malého prince je ještě moc malá, Vám by možná neškodilo pročíst si Pravidla českého pravopisu...
eli22
napsal(a):
Zdravím, andulka považuje přítele za partnera a na Vás žárlí.
Díky za reakci, také nás to napadlo. Je reálné, že ho to přejde, nebo se mám prostě smířit s tím, že se ke mně takto bude chovat pořád? Ještě dodám, že ke změně v jeho chování došlo téměř ze dne na den. Dva měsíce to bylo v pořádku a nikdy mě neklovl a neútočil.
Kinginrin
napsal(a):
Díky za reakci, také nás to napadlo. Je reálné, že ho to přejde, nebo se mám prostě smířit s tím, že se ke mně takto bude chovat pořád? Ještě dodám, že ke změně v jeho chování došlo téměř ze dne na den. Dva měsíce to bylo v pořádku a nikdy mě neklovl a neútočil.
Zkuste se zamyslet, co se u vás stalo - změnilo v ten den, kdy jak píšete "ze dne na den" Vás začala andulka napadat. S největší pravděpodobností je buď v pubertě nebo pokud jí bylo více než ty dva měsíce, tak dospívá a shání si partnera (přítel). Co jsem nepochopila, tak to je ta slečna. Dostala ho, aby se starala, ale nežijete ve společné domácnosti? Tomu nějak nerozumím. Nicméně dala bych jí )andulce) čas, myslím, že se to srovná časem. Určitě by ale nebylo od věci dát foto jejího bydlení.
eli22
napsal(a):
Zkuste se zamyslet, co se u vás stalo - změnilo v ten den, kdy jak píšete "ze dne na den" Vás začala andulka napadat. S největší pravděpodobností je buď v pubertě nebo pokud jí bylo více než ty dva měsíce, tak dospívá a shání si partnera (přítel). Co jsem nepochopila, tak to je ta slečna. Dostala ho, aby se starala, ale nežijete ve společné domácnosti? Tomu nějak nerozumím. Nicméně dala bych jí )andulce) čas, myslím, že se to srovná časem. Určitě by ale nebylo od věci dát foto jejího bydlení.
To jsme zkoušeli, ale nezměnilo se nic. Andulku vídám stále stejně, zhruba 2-3x týdně. Nejspíš to asi bude vážně ta puberta. Malá je v režimu střídavé péče, takže se o andulku stará, když je u přítele - buď 3 nebo 4 dny v týdnu. Pevně věřím, že to je ta puberta přejde jí to, protože jinak to je prima parťák. Foto pořídím a doplním později. Každopádně moc děkuju za postřehy.
Kinginrin
napsal(a):
To jsme zkoušeli, ale nezměnilo se nic. Andulku vídám stále stejně, zhruba 2-3x týdně. Nejspíš to asi bude vážně ta puberta. Malá je v režimu střídavé péče, takže se o andulku stará, když je u přítele - buď 3 nebo 4 dny v týdnu. Pevně věřím, že to je ta puberta přejde jí to, protože jinak to je prima parťák. Foto pořídím a doplním později. Každopádně moc děkuju za postřehy.
Náš mníšek nás má rád oba, když ale manžel odjíždí na pár dní do práce a loučí se s tím, klove ho (ale spíš jako ze zoufalství) a to samé, když se vrátí, což ale trvá skutečně jen chviličku, jako by mu vyčítal, že odjíždí nebo že byl dlouho pryč. Možná to bude u vás něco podobného.
eli22
napsal(a):
Náš mníšek nás má rád oba, když ale manžel odjíždí na pár dní do práce a loučí se s tím, klove ho (ale spíš jako ze zoufalství) a to samé, když se vrátí, což ale trvá skutečně jen chviličku, jako by mu vyčítal, že odjíždí nebo že byl dlouho pryč. Možná to bude u vás něco podobného.
To je hezké, to je vyloženě projev lásky... já mám spíš pocit, že tenhle puberťák zkouší, co si může dovolit a tím, že jsem ženská, tak to zkouší víc. Na přítele si toho moc nedovolí... Dáme mu čas a budem doufat, že ho to pustí, blázna. Nebo se z něj vyklube samička, to je taky možnost, protože to ozobí má teď fakt takové neurčité...
Kinginrin
napsal(a):
To je hezké, to je vyloženě projev lásky... já mám spíš pocit, že tenhle puberťák zkouší, co si může dovolit a tím, že jsem ženská, tak to zkouší víc. Na přítele si toho moc nedovolí... Dáme mu čas a budem doufat, že ho to pustí, blázna. Nebo se z něj vyklube samička, to je taky možnost, protože to ozobí má teď fakt takové neurčité...
Já si myslím, že to bude spíš samička. Podle mých zkušeností (měli jsme vždycky doma andulky jako mazlíky - už od mého dětství a i teď dvě máme) jsou o něco agresivnější než samečci. Samečci byli vždycky takoví truhlíci, mírnější a taky se lépe naučí mluvit. Nikdy se nám tedy nestalo, že by bezdůvodně a úmyslně štípali, ale rozdíl v chování byl poznat. Známá ale měla andulku, která se chovala podobně, jak popisujete (štípala návštěvy - pro ni cizí lidi). Podle mého názoru za to momentálně částečně může puberta, ale především je to povahou jednotlivého ptáka. I pokud se po pobertě toto chování zmírní, úplně to asi nepřejde. Navíc si zřejmě vybrala za svého oblíbence vašeho přítele a žárlí, což se také nezmění, pokud se každodenně stará a hraje si s ní on. Malá slečna pro ni znamená nezvanou konkurenci, stejně jako vy a kdokoliv další. Situace by se podle mě změnila pouze v případě, že by malá měla ptáčka u sebe pořád a věnovala se mu převážně ona sama a dávala mu krmení a denně si s ním hrála a povídala (a to nemyslím 10 minut denně, ale mnohem více času). Protože je andulka jen jedna, hledá někoho, ke komu by se upnula a vyhraje ten, kdo se nekvíc stará. Možná by mohlo pomoci koupit ještě jednu (nejlépe ručně dokrmenou) do páru, pak by měly sebe navzájem, byly by spokojené, nebylo by jim smutno, když jste všichni v práci a neměly by potom důvod žárlit proti lidem.
marsen
napsal(a):
Já si myslím, že to bude spíš samička. Podle mých zkušeností (měli jsme vždycky doma andulky jako mazlíky - už od mého dětství a i teď dvě máme) jsou o něco agresivnější než samečci. Samečci byli vždycky takoví truhlíci, mírnější a taky se lépe naučí mluvit. Nikdy se nám tedy nestalo, že by bezdůvodně a úmyslně štípali, ale rozdíl v chování byl poznat. Známá ale měla andulku, která se chovala podobně, jak popisujete (štípala návštěvy - pro ni cizí lidi). Podle mého názoru za to momentálně částečně může puberta, ale především je to povahou jednotlivého ptáka. I pokud se po pobertě toto chování zmírní, úplně to asi nepřejde. Navíc si zřejmě vybrala za svého oblíbence vašeho přítele a žárlí, což se také nezmění, pokud se každodenně stará a hraje si s ní on. Malá slečna pro ni znamená nezvanou konkurenci, stejně jako vy a kdokoliv další. Situace by se podle mě změnila pouze v případě, že by malá měla ptáčka u sebe pořád a věnovala se mu převážně ona sama a dávala mu krmení a denně si s ním hrála a povídala (a to nemyslím 10 minut denně, ale mnohem více času). Protože je andulka jen jedna, hledá někoho, ke komu by se upnula a vyhraje ten, kdo se nekvíc stará. Možná by mohlo pomoci koupit ještě jednu (nejlépe ručně dokrmenou) do páru, pak by měly sebe navzájem, byly by spokojené, nebylo by jim smutno, když jste všichni v práci a neměly by potom důvod žárlit proti lidem.
Zcela souhlasím s výše napsaným.
První musím říct, že s vyloženě agresivitou u andulky jsem se ještě nesetkala, ale možná to bylo tím, že jsme samotného měli jen prvního samečka (ten byl zlatý, ochočil se krásně, běhal po zemi za batolícím se dítětem a tak) a pak dokrmovanou samičku, oba později byli zařazeni do chovu.
Zda jde o dospívání... nu, víte kolik andulce je, podívejte se v kolik dospívají a zda to odpovídá. Pokud to je tím, mělo by se časem chování zase samo zmírnit.
Co mě napadá a zatím tu nepadlo-jak se chováte v případě agrese andulky? Reagujete jinak, než že ho odeženete/odložíte? Možná by pomohlo prostě položit určité hranice... když klová, okřiknout důrazně, můžete i lehce ťuknout prstem po zobáčku či mu ho na chvilku chytit do prstů (myslím jakoby ze strany sevřít, ale ne silou, jen znemožnit pohyb na stranu)... Nebo třeba pokud nemá rád, postříkat vodou z rozprašovače. Prostě mu spojit klování s něčím nepříjemným.
Jinak by mě zajímal bližší popis té agrese, třeba u našeho aratingy je to docela problém, protože pokud už po někom jde, tak vyloženě nalétává a snaží se zasáhnout do krku či uší, ale tohle chování si u andulky moc představit neumím...
Ještě mě napadá, zmiňujete parfém-zkuste ho nepoužívat pokud jste s andulkou... obecně se papoušci (zvířata) na to moc netváří, stejně jsem slyšela třeba o nelibosti vůči nalakovaným nehtům... Tohle nevyřeší váš problém, ale mohlo by to andulce zpříjemnit pobyt s vámi...
A pokud se to nebude lepšit třeba ani za pár měsíců, vážně zvažte pořízení kamaráda. Nevím, jak moc ochočenou andulku jste si pro malou představovali... Pokud bude mít parťáka, nebude mít nejspíš už zájem o to nechat se drbat či jinak hladit, ale kontaktní by měla zůstat a pokud to podpoříte třeba kláskem prosa, určitě se i druhá na ruku bez problému chodit naučí.
Já myslím, že tu nepadla zásadní věc, kolik let má ta malá slečna? Dá se předpokládat, že pokud s andulkou není každý den, tak se papoušek upne na někoho jiného, ale jestli je opravdu moc malá, tak by se upnula na někoho jiného stejně. Papoušek nebere malé dítě jako autoritu. Papouška bych dítěti, aby se o něj staralo, pořizovala nejdříve v 9 - 10-ti letech, i když jde "jen" o andulku a pořídila bych mu ji jen v případě, že by projevovalo samo zájem o papoušky. Pro menší děti jsou vhodnější zvířata.