Smutný dotaz - co s mrtvým psem?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

Psi, které jsem musela nechat utratit zůstali na veterině, Nick co mi umřel doma na torzi je zakopaný na zahradě. Ale hrobečky a kytičky nepěstuju. Nesnáším pohřby a hřbitovy ani u lidí.... Na to abych si vzpomněla na ty co už tady nejsou prostě hřbitov nepotřebuju....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

mas nekolik moznosti,
- bud ho zakopat na vlastnim pozemku, pokud nezemrel na infekcni nemoc, je to hloubeji nez 80 cm a neni to v blizkosti zdroje pitne vody
- nebo nechat na veterine za poplatek
-nebo krematorium
- nebo psi hrbitov
www.krematoriumzvirat.cz
www.frostex.cz/pohreb ni_sluzba_pro_zviratka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

Svého psa bych zakopala někdo v koutě zahrady, teda jestli ji máte. bydlíte-li v bytovce, nechala bych raději pejska na veterině, aby se o něj postarali.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Psi, které jsem musela nechat utratit zůstali na veterině, Nick co mi umřel doma na torzi je zakopaný na zahradě. Ale hrobečky a kytičky nepěstuju. Nesnáším pohřby a hřbitovy ani u lidí.... Na to abych si vzpomněla na ty co už tady nejsou prostě hřbitov nepotřebuju....

jsem zadavatelka
my právě taky nechali pejska na veterině, ale pořád o tom musím přemýšlet. Teď máme 6 velkých psů a představa, že bych si je všechny zakopávala doma někde na dvoře mě děsí.Jsem ráda, že hned v prvních dvou příspěvcích jste na mé straně, ale stejně o tom budu stále přemýšlet...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

Podle toho kde bydlíš.Pokud ve městě v paneláku tak ho nech na veterine.Já bydlím na vesnici,psa jsem musela dát utratit a ted je zakopanej na zahradě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle toho kde bydlíš.Pokud ve městě v paneláku tak ho nech na veterine.Já bydlím na vesnici,psa jsem musela dát utratit a ted je zakopanej na zahradě.

ty možnosti samozřejmě znám, mě spíš zajímalo, jak se k tomu kdo stavíte. Myslím, že z hygienických důvodů je lepší nechat u veta ale pak nesmíte přemýšlet, co se dělo dál...
myslíte, že kdybych zakopala psa doma a ostatní psi k tomu místu měli přístup, že by ho vyhrabávali??

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ty možnosti samozřejmě znám, mě spíš zajímalo, jak se k tomu kdo stavíte. Myslím, že z hygienických důvodů je lepší nechat u veta ale pak nesmíte přemýšlet, co se dělo dál...
myslíte, že kdybych zakopala psa doma a ostatní psi k tomu místu měli přístup, že by ho vyhrabávali??

Nevím.Možné to je,ale moji dva pejsci to ještě nikdy neudělali.Mají k zakopané fence přístup.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

Hele a proc jsi nesla k vetovi? Tady jsi sedela a ptala se, jestli je to torze, pak kolik stoji operace a tak jako jsi premyslela, jak nejlevneji, az pes umrel?!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ty možnosti samozřejmě znám, mě spíš zajímalo, jak se k tomu kdo stavíte. Myslím, že z hygienických důvodů je lepší nechat u veta ale pak nesmíte přemýšlet, co se dělo dál...
myslíte, že kdybych zakopala psa doma a ostatní psi k tomu místu měli přístup, že by ho vyhrabávali??

Ne, nevyhrabávali, tedy když je zakopaný dostatečně hluboko. Ale jak tu někdo psal, ono je to opravdu už mrtvému psovi jedno, klidně se na veterině dá nechat. A dál nemyslet.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ty možnosti samozřejmě znám, mě spíš zajímalo, jak se k tomu kdo stavíte. Myslím, že z hygienických důvodů je lepší nechat u veta ale pak nesmíte přemýšlet, co se dělo dál...
myslíte, že kdybych zakopala psa doma a ostatní psi k tomu místu měli přístup, že by ho vyhrabávali??

To se jednou stalo mojí tetě. měla čivavu. Umřela jí, tak ji zahrabala na zahradě. Ráno našla její hrobeček rozhrabaný od její další fenky bíglice Danque. Bylo to pro ni docela traumatizující a já se ani nedivim.
Čivava totiž neměla dost hluboký hrobeček. Chápu, že vidět černý pytel, není rpo majitelku moc pěkný pohled.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hele a proc jsi nesla k vetovi? Tady jsi sedela a ptala se, jestli je to torze, pak kolik stoji operace a tak jako jsi premyslela, jak nejlevneji, az pes umrel?!

To jako reaguješ na koho??????????

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ty možnosti samozřejmě znám, mě spíš zajímalo, jak se k tomu kdo stavíte. Myslím, že z hygienických důvodů je lepší nechat u veta ale pak nesmíte přemýšlet, co se dělo dál...
myslíte, že kdybych zakopala psa doma a ostatní psi k tomu místu měli přístup, že by ho vyhrabávali??

Myslím, že by ho nevyhrabávali, pokud by byl zakopaný oněch předepsaných 80 cm hluboko (mimochodem, je to slušná jáma).
Jinak, dle zákona, smíte takto zakopat pouze zvíře do hmotnosti 30 kg, takže u 50 kg o tom raději ani nemluvit.
S tím přemýšlením, co se dělo dál, upřímně, zkoušel někdy někdo přemýšlet nad tím, co se děje s tělem v té zemi? Možná je lepší nad tím taky moc neuvažovat.
Každý by se měl s odchodem psa vypořádat tak, jak mu to velí jeho svědomí.
A pro citlivé duše je možnost ještě tady: www.krematoriumzvirat.cz

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hele a proc jsi nesla k vetovi? Tady jsi sedela a ptala se, jestli je to torze, pak kolik stoji operace a tak jako jsi premyslela, jak nejlevneji, az pes umrel?!

Já nenechávám na veterině žádné zvíře. Považuji to za neetické. Zakopu venku na kraji lesa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To jako reaguješ na koho??????????

No tak! Zase odbíháte od tématu!
Osobně bych byla pro nechat mrtvého psa na veterině. Jsem taky městský člověk z paneláku. A nepátrejte, co se s ním děje potom!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já nenechávám na veterině žádné zvíře. Považuji to za neetické. Zakopu venku na kraji lesa.

se souhlasem majitele pozemku? ... protože jinak je to neetické s ohledem na toho majitele
80 cm hluboko a posypete ho desinfekcí? ... protože jinak je to nehygienické

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že by ho nevyhrabávali, pokud by byl zakopaný oněch předepsaných 80 cm hluboko (mimochodem, je to slušná jáma).
Jinak, dle zákona, smíte takto zakopat pouze zvíře do hmotnosti 30 kg, takže u 50 kg o tom raději ani nemluvit.
S tím přemýšlením, co se dělo dál, upřímně, zkoušel někdy někdo přemýšlet nad tím, co se děje s tělem v té zemi? Možná je lepší nad tím taky moc neuvažovat.
Každý by se měl s odchodem psa vypořádat tak, jak mu to velí jeho svědomí.
A pro citlivé duše je možnost ještě tady: www.krematoriumzvirat.cz

Naši psi nehrabali a to je hrobeček ani ne 50 cm, bylo to v březnu a po kolena sněhu a zmrzlá zem. Jenom jsem měla strach, když tálo, aby ho voda nevymlela. Nejsem cíťa, ale psa po měsíci pod zemí bych vidět nemusela.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
se souhlasem majitele pozemku? ... protože jinak je to neetické s ohledem na toho majitele
80 cm hluboko a posypete ho desinfekcí? ... protože jinak je to nehygienické

záleží na co pes zemře pokud to není infekční tak dávám do země ale pokud se jedná o nějakou infekci tak mám svědomí a nechávám za poplatek z popelnit , ale těch 80 cm je docela málo mám velké hafany tak kopem přes metr pro jistotu aby to žádné jiné zvíře neucitilo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
se souhlasem majitele pozemku? ... protože jinak je to neetické s ohledem na toho majitele
80 cm hluboko a posypete ho desinfekcí? ... protože jinak je to nehygienické

nechala bych ho na veterině vždycky jsewm to tak udělala a příště ho nechám zas ,nemyslím na to co se s ním děje ,vzpomínám na ně když byli živí ,krom toho nemyslím ani na to co se děje se zemřelými příbuznými protože když to kolikrát vidíte v televizi museli by jste se z toho zbláznit a dědečka na kraji lesa zakopat nelze

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nechala bych ho na veterině vždycky jsewm to tak udělala a příště ho nechám zas ,nemyslím na to co se s ním děje ,vzpomínám na ně když byli živí ,krom toho nemyslím ani na to co se děje se zemřelými příbuznými protože když to kolikrát vidíte v televizi museli by jste se z toho zbláznit a dědečka na kraji lesa zakopat nelze

nechat na veterině - to je asi nejlepší, zvláště, když máte více psů. ono mít pak pozemek (pokud není obrovský) plný psích ostatků, taky to není úplně ideální. navíc, pokud byste se jednou odstěhovali, stejně asi pejska nebudete exhumovat. nebo, pokud máte blízko někaký psí hřbitov, pak zakoupit místo tam, anebo psíka nechat zpopelnit a popel pak vsypat na zahradě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

Pejska jsme nechali na veterině.
A ještě: zažila jsem, jak jsme vídali toulavý psy (spíš takoví ty "vesnický útěkáře")- jak na louce u řeky našli (nejspíš) hrobeček nějakého pejska a tahali se o jeho mrtvolku..respektivě, váleli se tam....(ta po dvou dnech zmizela, bylo to na dost frekventovaném místě, kam chodí hodně pejskařů a zřejmě jí někdo uklidil...)
Zřejmě někdo, kdo nemá zahradu a pohřbil psa na jeho oblíbeném místě?? Zřejmě byl hrobeček příliš mělký?? Nevím, ale takhle bych to tedy chtěla ze všeho nejmíň. ...
Určitě si nemusíte dělat výčitky, že jste pejska nechali na veterině. Pokud přeci jen máte pocit, že by jste chtěli pejskovi udělat něco jako pomníček - pak ho můžete mít, i když tam nebude pesanovo tělíčko. Vzpomeňte na všechny ty pomníčky u silnic- také tam jsou jako vzpomínka - neleží tam těla zemřelých.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pejska jsme nechali na veterině.
A ještě: zažila jsem, jak jsme vídali toulavý psy (spíš takoví ty "vesnický útěkáře")- jak na louce u řeky našli (nejspíš) hrobeček nějakého pejska a tahali se o jeho mrtvolku..respektivě, váleli se tam....(ta po dvou dnech zmizela, bylo to na dost frekventovaném místě, kam chodí hodně pejskařů a zřejmě jí někdo uklidil...)
Zřejmě někdo, kdo nemá zahradu a pohřbil psa na jeho oblíbeném místě?? Zřejmě byl hrobeček příliš mělký?? Nevím, ale takhle bych to tedy chtěla ze všeho nejmíň. ...
Určitě si nemusíte dělat výčitky, že jste pejska nechali na veterině. Pokud přeci jen máte pocit, že by jste chtěli pejskovi udělat něco jako pomníček - pak ho můžete mít, i když tam nebude pesanovo tělíčko. Vzpomeňte na všechny ty pomníčky u silnic- také tam jsou jako vzpomínka - neleží tam těla zemřelých.

zadavatelka:
nechápu příspěvek z 09.08.2006 (Hele a proc jsi nesla k vetovi? Tady jsi sedela a ptala se, jestli je to torze, pak kolik stoji operace a tak jako jsi premyslela, jak nejlevneji, az pes umrel?!) - proč si vztahuje dotazy z různých fór...náš pes umřel před 5 lety a nemá to nic společného s tím, jak ušetřit. Právě se, maslím, ušetří, když si člověk psa zakope sám - to je zadarmo. My nechali psa odoperovat, ale když nebylo pomoci (měl již celý žaludek černý) nechali jsme ho uspat a nechali u veta - samozřejmě za poplatek. Ale v té chvilce je člověku už jedno, kolik co stojí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka:
nechápu příspěvek z 09.08.2006 (Hele a proc jsi nesla k vetovi? Tady jsi sedela a ptala se, jestli je to torze, pak kolik stoji operace a tak jako jsi premyslela, jak nejlevneji, az pes umrel?!) - proč si vztahuje dotazy z různých fór...náš pes umřel před 5 lety a nemá to nic společného s tím, jak ušetřit. Právě se, maslím, ušetří, když si člověk psa zakope sám - to je zadarmo. My nechali psa odoperovat, ale když nebylo pomoci (měl již celý žaludek černý) nechali jsme ho uspat a nechali u veta - samozřejmě za poplatek. Ale v té chvilce je člověku už jedno, kolik co stojí

doplňuji čas výše uvedeného příspěvku: 18:41:42
..jsem se nějak zamotala, jak jsem se rozčílila

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
doplňuji čas výše uvedeného příspěvku: 18:41:42
..jsem se nějak zamotala, jak jsem se rozčílila

Nechat na veterině?
Nikdy!!!!!
Viděli jste někdy jak se snimi na kafilérce zachází?
Hodí se to všechny do do jednoho kontejneru s chcíplýma slepicema,krávama a jinými zvířaty.
Nabírají je bagrem !!!!

Myslím,že i když pes není člověk,zaslouží si i po smrti slušné zacházení za všechnu lásku a věrnost kterou nám po celý svůj život poskytoval.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechat na veterině?
Nikdy!!!!!
Viděli jste někdy jak se snimi na kafilérce zachází?
Hodí se to všechny do do jednoho kontejneru s chcíplýma slepicema,krávama a jinými zvířaty.
Nabírají je bagrem !!!!

Myslím,že i když pes není člověk,zaslouží si i po smrti slušné zacházení za všechnu lásku a věrnost kterou nám po celý svůj život poskytoval.

to je sice možné, že je s tělíčky pejsků zacházeno hrubě, nicméně každý opravdu nemá možnost psa zakopat (navíc je to zakázáno)či pohřbít nebo zpopelnit a už je to "pouze" to co z pejska zbylo, jeho dušička, či jeho osobnost je už dávno pryč.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechat na veterině?
Nikdy!!!!!
Viděli jste někdy jak se snimi na kafilérce zachází?
Hodí se to všechny do do jednoho kontejneru s chcíplýma slepicema,krávama a jinými zvířaty.
Nabírají je bagrem !!!!

Myslím,že i když pes není člověk,zaslouží si i po smrti slušné zacházení za všechnu lásku a věrnost kterou nám po celý svůj život poskytoval.

A? Pokud se Tvůj pes měl za života dobře....
Chudery "chcíplý slepice" to maj horší, trpěly celý život.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

Co je psem po smrti, je uplne jedno, je to pak jen a jen o majitelich, co je pro ne nejlepsi, psu uz je to burt. Zalezi jedine na tom, jak se s vami mel za zivota.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je psem po smrti, je uplne jedno, je to pak jen a jen o majitelich, co je pro ne nejlepsi, psu uz je to burt. Zalezi jedine na tom, jak se s vami mel za zivota.

Taky názor.
V tom případě doporučuji až ti umřou nejbližší, nalož je do auta a vysypej je někde na skládce.
Vždyť je to jedno né?
Hlavně že tě měli za života rádi.....--))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je psem po smrti, je uplne jedno, je to pak jen a jen o majitelich, co je pro ne nejlepsi, psu uz je to burt. Zalezi jedine na tom, jak se s vami mel za zivota.

Sice jsem ještě psa nepohřbívala, máme prvního, dnes 14letou fenku, ale vím a cítím, že už se to pomalu blíží. Tudíž, až zemře rozhodně se postaráme o to, aby neskončila v kafilérce (proboha to nikdy, v příspěvku výše přesně popsáno). Přijde mi to jako alibismus a pokrytectví.
Samozřejmě chci, aby můj pes měl krásný život, ale nechci, aby skončil někde v nějaký hnusný směsi. Je to morbidní, ale my už víme, kam ji dáme - v lese u chaty nad ní zasadíme strom.
Chápu městský lidi, že to mají v tomto těžké, ale já bych to tedy neudělala. Ono asi není problém psa pohřbít v lese (místo výletu do hypernovy, se podíváte do přírody).
Ale když už jsme u tohoto tématu - co čeho jste psa dali - do pytle (to se mi moc nechce), bedny nebo ...? díky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Sice jsem ještě psa nepohřbívala, máme prvního, dnes 14letou fenku, ale vím a cítím, že už se to pomalu blíží. Tudíž, až zemře rozhodně se postaráme o to, aby neskončila v kafilérce (proboha to nikdy, v příspěvku výše přesně popsáno). Přijde mi to jako alibismus a pokrytectví.
Samozřejmě chci, aby můj pes měl krásný život, ale nechci, aby skončil někde v nějaký hnusný směsi. Je to morbidní, ale my už víme, kam ji dáme - v lese u chaty nad ní zasadíme strom.
Chápu městský lidi, že to mají v tomto těžké, ale já bych to tedy neudělala. Ono asi není problém psa pohřbít v lese (místo výletu do hypernovy, se podíváte do přírody).
Ale když už jsme u tohoto tématu - co čeho jste psa dali - do pytle (to se mi moc nechce), bedny nebo ...? díky

Představa, že nechám psa na veterině napospas kafilerce, mě děsí. Nikdy. Máme velkou zahradu, po které psi rádi běhali. Proč by na ní nemohli i spát, a tak s námi alespoň pocitově dál být. Pokud pejsek umře, balíme ho do prostěradla a pohřbíme. Komu se to zdá nehygienické, existuje již možnost kremace a zůstane jen popel. Navíc pokud vím, v Praze je i hřbitov pro zvířátka. Kamarády do kafilerky neházím. Jim už to asi je doopravdy jedno, mně ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Představa, že nechám psa na veterině napospas kafilerce, mě děsí. Nikdy. Máme velkou zahradu, po které psi rádi běhali. Proč by na ní nemohli i spát, a tak s námi alespoň pocitově dál být. Pokud pejsek umře, balíme ho do prostěradla a pohřbíme. Komu se to zdá nehygienické, existuje již možnost kremace a zůstane jen popel. Navíc pokud vím, v Praze je i hřbitov pro zvířátka. Kamarády do kafilerky neházím. Jim už to asi je doopravdy jedno, mně ne.

my jsme naši fenu nechali na veterně..dál radši nepřemýšlet....když o tom nepřemýšlíte, zdá se to nejlepší řešení...někdo psal, že se mu tato myšlenka příčí..mě se zase příčí to, že bych měla svého mrtvého psa ještě balit do nějaké tašky, kopat mudíru, dávat ho tam a dívat se, jak ho zasypávám... Chci si na svého psa uchovat vzpomínky, kdy žil, byl veselý, vítal mě...né ty, jak jeho mrtvé tělo strkám do pytle

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
my jsme naši fenu nechali na veterně..dál radši nepřemýšlet....když o tom nepřemýšlíte, zdá se to nejlepší řešení...někdo psal, že se mu tato myšlenka příčí..mě se zase příčí to, že bych měla svého mrtvého psa ještě balit do nějaké tašky, kopat mudíru, dávat ho tam a dívat se, jak ho zasypávám... Chci si na svého psa uchovat vzpomínky, kdy žil, byl veselý, vítal mě...né ty, jak jeho mrtvé tělo strkám do pytle

nevím, mně se taky příčí nechat psa na veterině, ale je to o pietě, o mé poslední službě svému psovi, on mi slouží celý život. Je to věc svědomí každého z nás. Nebýt pohodlný a toto pro svého psa udělat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Představa, že nechám psa na veterině napospas kafilerce, mě děsí. Nikdy. Máme velkou zahradu, po které psi rádi běhali. Proč by na ní nemohli i spát, a tak s námi alespoň pocitově dál být. Pokud pejsek umře, balíme ho do prostěradla a pohřbíme. Komu se to zdá nehygienické, existuje již možnost kremace a zůstane jen popel. Navíc pokud vím, v Praze je i hřbitov pro zvířátka. Kamarády do kafilerky neházím. Jim už to asi je doopravdy jedno, mně ne.

A jéje! A mám psovi koupit věnec se šiškama a o dušičkách zapalovat svíčku? K večeři bylo kuře, mám kostičky pietně uložit do země? Lidi neblbněte! Pokud někdo chce dělat hrobečky, ať je dělá, ale nechat mrtvý zvíře spálit v kafině není zločin proti lidskosti, tak ty chudáky co přišli o psa a hrobečky nedělají nekamenujte. Důležitý je, jak se pes měl za živa, ne?
Přirovnávat smrt "čokla" k smrti blízkýho člověka je celkem zcestný. Je vidět, že většinu z vás nikdy nic takovýho nepotkalo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že by ho nevyhrabávali, pokud by byl zakopaný oněch předepsaných 80 cm hluboko (mimochodem, je to slušná jáma).
Jinak, dle zákona, smíte takto zakopat pouze zvíře do hmotnosti 30 kg, takže u 50 kg o tom raději ani nemluvit.
S tím přemýšlením, co se dělo dál, upřímně, zkoušel někdy někdo přemýšlet nad tím, co se děje s tělem v té zemi? Možná je lepší nad tím taky moc neuvažovat.
Každý by se měl s odchodem psa vypořádat tak, jak mu to velí jeho svědomí.
A pro citlivé duše je možnost ještě tady: www.krematoriumzvirat.cz

zákona, smíte takto zakopat pouze zvíře do hmotnosti 30 kg, takže u 50 kg o tom raději ani nemluvit

to už neplatí - může se zakopat každé zvíře, ale výška nadloží musí být těch zmiňovaných 80cm - ale nevím, jestli to nerní jen 60cm. inovovali zákon na přání chovatelů koní

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jéje! A mám psovi koupit věnec se šiškama a o dušičkách zapalovat svíčku? K večeři bylo kuře, mám kostičky pietně uložit do země? Lidi neblbněte! Pokud někdo chce dělat hrobečky, ať je dělá, ale nechat mrtvý zvíře spálit v kafině není zločin proti lidskosti, tak ty chudáky co přišli o psa a hrobečky nedělají nekamenujte. Důležitý je, jak se pes měl za živa, ne?
Přirovnávat smrt "čokla" k smrti blízkýho člověka je celkem zcestný. Je vidět, že většinu z vás nikdy nic takovýho nepotkalo.

Pieta a svědomí, poslední služba... to jsou jen žvásty, jestli ho zahrabete nebo dáte do kafilerie nebo hřbitov nebo si z něj uděláte diamant do prstenu, či ho necháte vycpat jako se to dělalo v předminulém století, to nic neřeší. Někdo má rád plnou zahradu hrobů, jiný se chodí modlit na hřbitov, někdo má na psa vzpomínky a stačí to, tak.
Nechci žádné hroby psů na zahradě, nechci žádný svůj hrob, který by udržovali nasratí příbuzní a povinně museli na dušičky oprášit mramor, chci žít a užívat si radost se živým psem a živejma lidma. Už takhle bolí vzpomínat na ty skvělé psy, ještě jim chodit na hroby a bulet nebo nechodit na půl zahrady.
Tyhle přehnaný ohledy maj většinou lidi, co maj špatný svědomí a na pejska kašlali, když žil nebo si z něj udělali náhradní dítě. Prosím, proč ne, ale nepodsunujte své sublimující pudy jiným jako normu a neohánějte se tu svědomím a pietou, je to směšné pokrytectví. Se svým psem si dělejte, co uznáte za vhodné, ale lidi kolem suďte, jak se chovají k živým a ne jak honosné dělají hroby a jak hlasitě kvílí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pieta a svědomí, poslední služba... to jsou jen žvásty, jestli ho zahrabete nebo dáte do kafilerie nebo hřbitov nebo si z něj uděláte diamant do prstenu, či ho necháte vycpat jako se to dělalo v předminulém století, to nic neřeší. Někdo má rád plnou zahradu hrobů, jiný se chodí modlit na hřbitov, někdo má na psa vzpomínky a stačí to, tak.
Nechci žádné hroby psů na zahradě, nechci žádný svůj hrob, který by udržovali nasratí příbuzní a povinně museli na dušičky oprášit mramor, chci žít a užívat si radost se živým psem a živejma lidma. Už takhle bolí vzpomínat na ty skvělé psy, ještě jim chodit na hroby a bulet nebo nechodit na půl zahrady.
Tyhle přehnaný ohledy maj většinou lidi, co maj špatný svědomí a na pejska kašlali, když žil nebo si z něj udělali náhradní dítě. Prosím, proč ne, ale nepodsunujte své sublimující pudy jiným jako normu a neohánějte se tu svědomím a pietou, je to směšné pokrytectví. Se svým psem si dělejte, co uznáte za vhodné, ale lidi kolem suďte, jak se chovají k živým a ne jak honosné dělají hroby a jak hlasitě kvílí.

Není co dodat .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pieta a svědomí, poslední služba... to jsou jen žvásty, jestli ho zahrabete nebo dáte do kafilerie nebo hřbitov nebo si z něj uděláte diamant do prstenu, či ho necháte vycpat jako se to dělalo v předminulém století, to nic neřeší. Někdo má rád plnou zahradu hrobů, jiný se chodí modlit na hřbitov, někdo má na psa vzpomínky a stačí to, tak.
Nechci žádné hroby psů na zahradě, nechci žádný svůj hrob, který by udržovali nasratí příbuzní a povinně museli na dušičky oprášit mramor, chci žít a užívat si radost se živým psem a živejma lidma. Už takhle bolí vzpomínat na ty skvělé psy, ještě jim chodit na hroby a bulet nebo nechodit na půl zahrady.
Tyhle přehnaný ohledy maj většinou lidi, co maj špatný svědomí a na pejska kašlali, když žil nebo si z něj udělali náhradní dítě. Prosím, proč ne, ale nepodsunujte své sublimující pudy jiným jako normu a neohánějte se tu svědomím a pietou, je to směšné pokrytectví. Se svým psem si dělejte, co uznáte za vhodné, ale lidi kolem suďte, jak se chovají k živým a ne jak honosné dělají hroby a jak hlasitě kvílí.

Nám pejsek obřího plemene zemřel bohužel právě na torzi (ale ne žaludku, ale střev-tohle je bohužel ještě vážnější případ). V 5 ráno nás vzbudilo jeho kňučení, pes nemohl skoro chodit, byl nafouklý a evidentně ho bolelo břicho. Okamžitě jsme zalarmovali veterináře a jeli na veterinu, tam ho operovali, ale tenké střevo už měl celé odumřelé :(. Prý se mu to stalo asi tak v 1-2 hodiny v noci.....Museli jsme ho nechat uspat... Bylo to v březnu, zem byla ještě docela zmrzlá, ale přece jen jsme si ho odvezli dom a vykopali mu na zahradě hrobeček na jeho oblíbeném místě. A myslím, že je to takhle lepší, máme ho pořád při sobě....No a na pejska jsme rozhodně nekašlali, myslím, že si u nás prožil krásný život, jen mně bylo líto nechat ho na veterině při představě, že ho pak hodí na náklaďák a odvezou do kafilerky....Prostě to byl člen rodiny a těžko by někdo tohle udělal se svými rodiči...Ale je to každého věc.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nám pejsek obřího plemene zemřel bohužel právě na torzi (ale ne žaludku, ale střev-tohle je bohužel ještě vážnější případ). V 5 ráno nás vzbudilo jeho kňučení, pes nemohl skoro chodit, byl nafouklý a evidentně ho bolelo břicho. Okamžitě jsme zalarmovali veterináře a jeli na veterinu, tam ho operovali, ale tenké střevo už měl celé odumřelé :(. Prý se mu to stalo asi tak v 1-2 hodiny v noci.....Museli jsme ho nechat uspat... Bylo to v březnu, zem byla ještě docela zmrzlá, ale přece jen jsme si ho odvezli dom a vykopali mu na zahradě hrobeček na jeho oblíbeném místě. A myslím, že je to takhle lepší, máme ho pořád při sobě....No a na pejska jsme rozhodně nekašlali, myslím, že si u nás prožil krásný život, jen mně bylo líto nechat ho na veterině při představě, že ho pak hodí na náklaďák a odvezou do kafilerky....Prostě to byl člen rodiny a těžko by někdo tohle udělal se svými rodiči...Ale je to každého věc.

Já psa nechala uspat a pak jsem si ho vzala. Odvezli jsme ho pohřbít na zahradu na chatu. Nemohla bych ho nechat na veterině! Existují i psí hřbitovy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já psa nechala uspat a pak jsem si ho vzala. Odvezli jsme ho pohřbít na zahradu na chatu. Nemohla bych ho nechat na veterině! Existují i psí hřbitovy.

My naše psy pohřbíváme na zahradě, ale letos byla tak krutá zima, že se do země nedalo kopnout, tak jsme našeho psa museli nechat na veterině. Nic si však nevyčítám prostě to tak je.
Jinak pes je náš kamarád, ale pořád jenom zvíře nepolidšťujme ho.
Všechny naše pejsky milujeme, když nám umřou a jsou-li vhodné podmínky, tak je i pohřbíme, pokud to nejde tak to prostě nejde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pieta a svědomí, poslední služba... to jsou jen žvásty, jestli ho zahrabete nebo dáte do kafilerie nebo hřbitov nebo si z něj uděláte diamant do prstenu, či ho necháte vycpat jako se to dělalo v předminulém století, to nic neřeší. Někdo má rád plnou zahradu hrobů, jiný se chodí modlit na hřbitov, někdo má na psa vzpomínky a stačí to, tak.
Nechci žádné hroby psů na zahradě, nechci žádný svůj hrob, který by udržovali nasratí příbuzní a povinně museli na dušičky oprášit mramor, chci žít a užívat si radost se živým psem a živejma lidma. Už takhle bolí vzpomínat na ty skvělé psy, ještě jim chodit na hroby a bulet nebo nechodit na půl zahrady.
Tyhle přehnaný ohledy maj většinou lidi, co maj špatný svědomí a na pejska kašlali, když žil nebo si z něj udělali náhradní dítě. Prosím, proč ne, ale nepodsunujte své sublimující pudy jiným jako normu a neohánějte se tu svědomím a pietou, je to směšné pokrytectví. Se svým psem si dělejte, co uznáte za vhodné, ale lidi kolem suďte, jak se chovají k živým a ne jak honosné dělají hroby a jak hlasitě kvílí.

Jo, jo, pravda...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

Já jsem něchala svého pejska kremovat v krematoriu a pak jsem mu koupila urnu a dala ho na hřbitov. Měli jsme to včetně smutečního obřadu, který nabízí ta firma. Zahráli jsme mu i písničku a zavzpomínali jsme na všechny jeho hračky a rošťárny. Chodíme za ním na hřbitov každou volnou sobotu a nosíme svíčky a hrstičku granulí, nemůžeme na pejska zapomenout. Na hrob jsme nechali vysadit jeho oblíbenou mahonii, na kterou tak rád močil na zahrádce. Myslím, že pohřbít pejska na hřbitov by mělo být samozřejmostí a nešetřit na památce tak drahé bytosti. Své příbuzné taky nezakopáváte na zahradě!
Jiného pejska nechceme, byla by to zrada našeho Kokiho, nejde ho nahradit. Nechala jsem si podle jeho fotky vymalovat velký obraz, abych ho měla pořád na očích.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem něchala svého pejska kremovat v krematoriu a pak jsem mu koupila urnu a dala ho na hřbitov. Měli jsme to včetně smutečního obřadu, který nabízí ta firma. Zahráli jsme mu i písničku a zavzpomínali jsme na všechny jeho hračky a rošťárny. Chodíme za ním na hřbitov každou volnou sobotu a nosíme svíčky a hrstičku granulí, nemůžeme na pejska zapomenout. Na hrob jsme nechali vysadit jeho oblíbenou mahonii, na kterou tak rád močil na zahrádce. Myslím, že pohřbít pejska na hřbitov by mělo být samozřejmostí a nešetřit na památce tak drahé bytosti. Své příbuzné taky nezakopáváte na zahradě!
Jiného pejska nechceme, byla by to zrada našeho Kokiho, nejde ho nahradit. Nechala jsem si podle jeho fotky vymalovat velký obraz, abych ho měla pořád na očích.

zadavatelka:
no, tak poslední příspěvek už mi připadne přitažený za uši. Buď si tady z nás někdo dělá prdel, nebo je to cvok. Abych nosila mrtvému psu na hřbitov granule a poslouchala při obřadu písničky...nevim.
Děkuju vám ale za všechny názory, člověk aspoň vidí, že ne každý se k tomuto tématu staví stejně.
Já osobně jsem zůstala u myšlenky, že není dobré zakopávat pejska na zahradě (pokud se nejdná o čivavu, my máme velké plemeno a nemáme pouze jednoho psa) - to bych pak měla plnou zahradu hrobů! A abych si kvůli zemřelému psovi už nepořizovala dalšího (zrada mrtvého psa???) - to jest bez komentáře.
No nic - žijme přítomností, jdu "zglosit swojego psa na Swiatowu wystawu psow"...
Všechny vás srdečně zdravím!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka:
no, tak poslední příspěvek už mi připadne přitažený za uši. Buď si tady z nás někdo dělá prdel, nebo je to cvok. Abych nosila mrtvému psu na hřbitov granule a poslouchala při obřadu písničky...nevim.
Děkuju vám ale za všechny názory, člověk aspoň vidí, že ne každý se k tomuto tématu staví stejně.
Já osobně jsem zůstala u myšlenky, že není dobré zakopávat pejska na zahradě (pokud se nejdná o čivavu, my máme velké plemeno a nemáme pouze jednoho psa) - to bych pak měla plnou zahradu hrobů! A abych si kvůli zemřelému psovi už nepořizovala dalšího (zrada mrtvého psa???) - to jest bez komentáře.
No nic - žijme přítomností, jdu "zglosit swojego psa na Swiatowu wystawu psow"...
Všechny vás srdečně zdravím!

Přitažené za vlasy mi to nepřipadá. Mě zemřel pes, nejlepší přítel, před více než rokem. Zakopali jsme ho na zahradě. Má tam i náhrobek. A taky si nechceme zatím pořídit dalšího.

Máme sice ještě kocourka, který je povahou dost podobný našemu psovy. A bohužel co ještě, tři měsíce po jeho smrti mu byla zjištěna ta samá nemoc, na kterou nám umřelo náše dobrotisko. Naštěstí v počátečním stádiu. Bohužel se ale nedá říct jak dlouho tu s námi ještě bude. Zda rok nebo deset. A to jsou mu teprvé dva.

Nyní jseme se rozhodli a platíme si měsíčně dopředu samostatnou krememaci v naší přítomnosti, urnu atd.

Je to spíše rozloučení pro nás. Představa odvozu do kafilerie u nás nepřipadá v uváhu. Jedná se přece o člena naší rodiny. Kamárada, který s námi prožil určitou část našeho života. Byl u naších radostí i starostí. Důvěrně nám naslouchal a pohledem, pohybem odpovídal. Vyrůstal a dobrovázel naše děti. Když stál den za nic, dokázal nás rozveselit příp. uklidnit svým spokojeným spánkem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jsem zadavatelka
my právě taky nechali pejska na veterině, ale pořád o tom musím přemýšlet. Teď máme 6 velkých psů a představa, že bych si je všechny zakopávala doma někde na dvoře mě děsí.Jsem ráda, že hned v prvních dvou příspěvcích jste na mé straně, ale stejně o tom budu stále přemýšlet...

Určitě jste udělala dobře,
Za prvé jsou na podobné případy zákony, kdy zakopat mrtvé zvíře lze jen při přísných higienických podmínkách (dostatečná hloubka, vyvápnění apod.)
Druhá věc je ta, že každý rozklad těla provázejí i jiné projevy (čím větší objem, tím jsou projevy znatelnější). Takže mít u domu několik zakopaných psů, kteří budou v noci vydávat zvuky a nad kterými se bude po dešti nadzvedávat půda - no nic moc představa. Navíc znečištění spodních vod bych nepřála ani největšímu nepříteli :)

renne

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přitažené za vlasy mi to nepřipadá. Mě zemřel pes, nejlepší přítel, před více než rokem. Zakopali jsme ho na zahradě. Má tam i náhrobek. A taky si nechceme zatím pořídit dalšího.

Máme sice ještě kocourka, který je povahou dost podobný našemu psovy. A bohužel co ještě, tři měsíce po jeho smrti mu byla zjištěna ta samá nemoc, na kterou nám umřelo náše dobrotisko. Naštěstí v počátečním stádiu. Bohužel se ale nedá říct jak dlouho tu s námi ještě bude. Zda rok nebo deset. A to jsou mu teprvé dva.

Nyní jseme se rozhodli a platíme si měsíčně dopředu samostatnou krememaci v naší přítomnosti, urnu atd.

Je to spíše rozloučení pro nás. Představa odvozu do kafilerie u nás nepřipadá v uváhu. Jedná se přece o člena naší rodiny. Kamárada, který s námi prožil určitou část našeho života. Byl u naších radostí i starostí. Důvěrně nám naslouchal a pohledem, pohybem odpovídal. Vyrůstal a dobrovázel naše děti. Když stál den za nic, dokázal nás rozveselit příp. uklidnit svým spokojeným spánkem.

Bydlím v paneláku, ale nikdy bych svýho zemřelýho pesana - nejlepšího přítele - nenechala u veterináře, napospas kafilerii. Zahradu nemáme, ale nemyslím si, že by byl problém vykopat dostatečně hluboký hrob v lese a psa tam pohřbít. Třeba na místech kudy tak často chodíme na procházku. Případně ho nechat zpopelnit ve zvířecím krematoriu a na některém z oblíbených míst pak jeho popel rozptýlit. Svýho psa miluju, má skvělý život, prožíváme spolu spoustu nádherných chvil, život s ním mi dává hrozně moc - prokázat mu úctu tím, že ho budu milovat nejenom za života, ale že ho i s láskou jednou pohřbím je to nejmenší co pro něj jednou budu moci udělat

P.S. Upozorňuji, že svého psa nemám jako náhražku za dítě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bydlím v paneláku, ale nikdy bych svýho zemřelýho pesana - nejlepšího přítele - nenechala u veterináře, napospas kafilerii. Zahradu nemáme, ale nemyslím si, že by byl problém vykopat dostatečně hluboký hrob v lese a psa tam pohřbít. Třeba na místech kudy tak často chodíme na procházku. Případně ho nechat zpopelnit ve zvířecím krematoriu a na některém z oblíbených míst pak jeho popel rozptýlit. Svýho psa miluju, má skvělý život, prožíváme spolu spoustu nádherných chvil, život s ním mi dává hrozně moc - prokázat mu úctu tím, že ho budu milovat nejenom za života, ale že ho i s láskou jednou pohřbím je to nejmenší co pro něj jednou budu moci udělat

P.S. Upozorňuji, že svého psa nemám jako náhražku za dítě.

svého psa jsem milovala ,prožila jsem s ním nádherných 14 let ,dodnes na mě kouká z fotky na mém pracovním stole , i když mám jiného už žádný nebude jako tamten ,skončil v kafilerii ,vzpomínám na něj jako na živého ,ovšem díky tomu člověku který tak hezky popsal všem jak se se psy v kafilerii zachází vím to ale prostě nechci o tom přemýšlet ,proč taky ,jaký to má význam ? jaký má význam mít mrtvého psa zakopaného na zahradě mezi zeleninou a bazénem? pro toho psa žádný.koukáte někdy na to co se děje s lidmi v krematoriích ,i to vím ale taky o tom nechci přemýšlet ,mám snad přemýšlet o tom co dělali s mým mrtvým bráchou,možná by mi to tady někdo taky chtěl hezky popsat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

Nemějte výčitky, nenechte se zvyklat příspěvky níže. Myslím, že to, co udělá každý se svým psem po smrti záleží především na něm, jeho víře, přesvědčení a možnostech. Morčata pohřbívám, psa jednou (možná) také pohřbím, koně nechám rozhodně odvézt do kafilerie, protože přeci jen mi jsou milejší moji sousedi, kteří mají studnu, než můj kůň po smrti a to ho mám setsakra ráda. Já osobně nemám smrt ráda, děsí mě, co se dělá s mrtvými těly, ale nejvíc mě děsí to, co se s nimi děje před kremací - aby vypadala dobře - mimochodem je o tom zmínka i u psího krematoria. Pro sebe jsem si vybrala kremaci bez obřadu, pokud však někdo z mých příbuzných po mé smrti nerozhodne jinak. Děsí mě představa, jak se do mě po smrti pouští červy, děsí mě i představa pitvy a uložení v nemocničním či krematorijním mrazáku. Vy byste chtěli ležet týden v chladu a pomalu se kazit? Hodně "srandovní" mě přijdou i ti, kteří z mrtvého koně pohřbívají hlavu, srdce, kopyta... Pro mě je důležité, aby zvíře umřelo pokud možno doma či ve spánku na veterině, vědělo, že je a vždy bude milováno, pokud možno necítilo náš strach z toho, že umírá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemějte výčitky, nenechte se zvyklat příspěvky níže. Myslím, že to, co udělá každý se svým psem po smrti záleží především na něm, jeho víře, přesvědčení a možnostech. Morčata pohřbívám, psa jednou (možná) také pohřbím, koně nechám rozhodně odvézt do kafilerie, protože přeci jen mi jsou milejší moji sousedi, kteří mají studnu, než můj kůň po smrti a to ho mám setsakra ráda. Já osobně nemám smrt ráda, děsí mě, co se dělá s mrtvými těly, ale nejvíc mě děsí to, co se s nimi děje před kremací - aby vypadala dobře - mimochodem je o tom zmínka i u psího krematoria. Pro sebe jsem si vybrala kremaci bez obřadu, pokud však někdo z mých příbuzných po mé smrti nerozhodne jinak. Děsí mě představa, jak se do mě po smrti pouští červy, děsí mě i představa pitvy a uložení v nemocničním či krematorijním mrazáku. Vy byste chtěli ležet týden v chladu a pomalu se kazit? Hodně "srandovní" mě přijdou i ti, kteří z mrtvého koně pohřbívají hlavu, srdce, kopyta... Pro mě je důležité, aby zvíře umřelo pokud možno doma či ve spánku na veterině, vědělo, že je a vždy bude milováno, pokud možno necítilo náš strach z toho, že umírá.

Já své uhynulé psy zakopám v našem lese, no a když mi uhyne v zimě, kdy jsou mrazy, tak si ho odvezu bezplatně do kafilerie sám. Vystaví Vám tam doklad pro úřad kvůli případnému odhlášení úřadu a nemusím za tuto zprostředkovanou službu veterinářem platit vetovi a ještě kafině za odvoz.

Pes není jen pes! A je lepší než někteří lidé.

No u veterináře bych zvíře nikdy nenechala... víte vůbec, co se s nimi pak děje ? Vždyť se odváží do kafilerky a je snad ta nejhorší varianta, jak se zbavit domácího miláčka www.zvirecisbohem.cz/.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to i pro mě smutný, ale je to život... Co děláte se psem, který zemřel nebo jste ho museli nechat uspat? Navazuji na fórum "torze", kde spoustu pejsků nepřežilo. Odvezete si ho od veta domů i uspaného? I obrovského psa? Nebo ho necháte za poplatek na veterině?

...dva velké psy mám na chalupě na zahradě, kde to milovali...třetí velký pes odešel v zimě kdy byly velké mrazy, nebylo možné kopat na zahradě a tak jsme ho nechali na veterině...posledního malého pejska jsem po uspání odvezla zpopelnit do krematoria a mám ho dosud doma, nějak ho nedokážu odvézt...

Všechny psy máme pohřbené na zahradě. Jedna kavkazanka odešla v lednu, tehdy byly velké mrazy a zem hodně promrzlá, tak jsme museli použít kango... Všichni spí vedle sebe, každý má nad sebou velký kámen jiné barvy a struktury a každý jinou koniferu.

Já teda nechávám psa u veterináře...v tomto nejsem sentimentální...snažím se psovi za života udělat "ráj na zemi", aby byl šťastnej, spokojenej, aby si ten omezený čas na tomto světě užil, zahrnut láskou a péčí...psům věnuju dalo by se říct každou volnou minutu...
Pohřbívání u mě nepřichází v úvahu, umim si představit zpopelnění, ale na rovinu, ty prachy, co to stojí raději investuju do psa, když je na živu, aby z toho něco měl...
Nepotřebuju mít místo, kde je pes fyzicky pohřben...každý pes, který mě životem provázel zůstává navždy v mém srdci...

No u veterináře bych ho nenechala určitě. Víte vůbec kam zvíře od veterináře putuje ? Myslím si, že zvíře, jakožto člen rodiny má nárok na důstojné rozloučení.

Kristy31 napsal(a):
No u veterináře bych ho nenechala určitě. Víte vůbec kam zvíře od veterináře putuje ? Myslím si, že zvíře, jakožto člen rodiny má nárok na důstojné rozloučení.

Nad tím bych radši nedumala a ani bych k tomu nikoho neprovokovala. Ne každý má možnost psa pohřbít...Tak proč mu psův odchod komplikovat ještě takovými poznámkami.

Kristy31 napsal(a):
No u veterináře bych ho nenechala určitě. Víte vůbec kam zvíře od veterináře putuje ? Myslím si, že zvíře, jakožto člen rodiny má nárok na důstojné rozloučení.

..prosím neodsuzujte...ne každý má tu možnost...pokud velký pes odejde v zimě, kdy je země zmrzlá, tak ten hrob prostě nevykopete...zpopelnění stojí je u velkého psa náročné a většinou před tím je nákladná léčba, takže mnozí jsou finančně opravdu vyčerpaní...a někdo prostě z nějakého důvodu nechce, ale nám ostatním nepřináleží soudit, pouze respektovat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..prosím neodsuzujte...ne každý má tu možnost...pokud velký pes odejde v zimě, kdy je země zmrzlá, tak ten hrob prostě nevykopete...zpopelnění stojí je u velkého psa náročné a většinou před tím je nákladná léčba, takže mnozí jsou finančně opravdu vyčerpaní...a někdo prostě z nějakého důvodu nechce, ale nám ostatním nepřináleží soudit, pouze respektovat...

Vykopete - tam, kam je zem zmrzlá, tak kangem, pak pokračujete standardně. Vlastní zkušenost - leden, mrzlo, zem promrzlá, a kavkazanku jsme museli nechat odejít...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vykopete - tam, kam je zem zmrzlá, tak kangem, pak pokračujete standardně. Vlastní zkušenost - leden, mrzlo, zem promrzlá, a kavkazanku jsme museli nechat odejít...

...no jo, tak tím jo no... ale třeba někdo nemá možnost...

Známý jel kavkazáka pohřbít "do hory"...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...no jo, tak tím jo no... ale třeba někdo nemá možnost...

Tak kango se dá půjči na ten jeden den...

Ale je každého věc, jak s mrtvým tělem svého psa naloží. Nikomu nic nevnucuji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak kango se dá půjči na ten jeden den...

Ale je každého věc, jak s mrtvým tělem svého psa naloží. Nikomu nic nevnucuji.

Vím, co je tango, nevím co je kango. Ale vím, že země nebývá promrzlá příliš hluboko
( aspoň poslední roky ) a když se dostanete pod 20 cm, dál už to jde.
Ale každý tu možnost nemá - a netřeba ho stresovat.
Každý má štěstí v něčem jiném. A ti šťastnější by neměli ty méně šťastné odsuzovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem něchala svého pejska kremovat v krematoriu a pak jsem mu koupila urnu a dala ho na hřbitov. Měli jsme to včetně smutečního obřadu, který nabízí ta firma. Zahráli jsme mu i písničku a zavzpomínali jsme na všechny jeho hračky a rošťárny. Chodíme za ním na hřbitov každou volnou sobotu a nosíme svíčky a hrstičku granulí, nemůžeme na pejska zapomenout. Na hrob jsme nechali vysadit jeho oblíbenou mahonii, na kterou tak rád močil na zahrádce. Myslím, že pohřbít pejska na hřbitov by mělo být samozřejmostí a nešetřit na památce tak drahé bytosti. Své příbuzné taky nezakopáváte na zahradě!
Jiného pejska nechceme, byla by to zrada našeho Kokiho, nejde ho nahradit. Nechala jsem si podle jeho fotky vymalovat velký obraz, abych ho měla pořád na očích.

Jakou písničku jste mu zahráli? Rád močil na mahonii tak jste mu ji dali na hrob? Doooost dobrý. Prý si někdo svého miláčka dá i vycpat a má ho v obýváku. Dooost hustý.

Orionka
Vím, co je tango, nevím co je kango.
""""""""""""""""""""""""
Bourací kladivo ? (sbíječka)
S tím jsem to dělala já a byla to fuška.
Zem byla fakt promrzlá hluboko...(28.1.).

Skutečně nechci být cynik ale pořád je to zvíře. Víte, že clověk je blíže geneticky k praseti než k psovi? Po smrti jakéhokoliv tvora se vždy už jen jedná o mrtvou tělesnou zchránku z masa a kostí. Jakási dušička tuto schránku opouští a je to jen hmota. Stejné je to i s člověkem. Mrtvé tělo člověka je jen hmota. Je nám dáno, že se zemřelý blízkým člověkem zacházíme jako by žil. Pietně a s citem. V podstatě si nechceme připustit, že už je to jen hmota která se bude buď v hrobě postupně za pomoci červů rozpadat a rozkládat nebo v kremaci za velkého žáru zpopolňovat. Na obojí bychom se určitě nechtěli dívat ani si to nechceme představovat, pokud možno to chceme z myšlení vytěsnit. Ale proběhne to ať chceme nebo ne. V podstatě je to jen náš duševní problém. Bude to i problém našich potomků až zemřeme. Člověk ale někdy stálým kontaktem se psem, kočkou nebo třeba s křečkem si polidští tvora na úroveň člověka a potom při jeho ztrátě trpí jako když zemře člověk. Je to ale jen duševní problém.

Loro20 napsal(a):
Skutečně nechci být cynik ale pořád je to zvíře. Víte, že clověk je blíže geneticky k praseti než k psovi? Po smrti jakéhokoliv tvora se vždy už jen jedná o mrtvou tělesnou zchránku z masa a kostí. Jakási dušička tuto schránku opouští a je to jen hmota. Stejné je to i s člověkem. Mrtvé tělo člověka je jen hmota. Je nám dáno, že se zemřelý blízkým člověkem zacházíme jako by žil. Pietně a s citem. V podstatě si nechceme připustit, že už je to jen hmota která se bude buď v hrobě postupně za pomoci červů rozpadat a rozkládat nebo v kremaci za velkého žáru zpopolňovat. Na obojí bychom se určitě nechtěli dívat ani si to nechceme představovat, pokud možno to chceme z myšlení vytěsnit. Ale proběhne to ať chceme nebo ne. V podstatě je to jen náš duševní problém. Bude to i problém našich potomků až zemřeme. Člověk ale někdy stálým kontaktem se psem, kočkou nebo třeba s křečkem si polidští tvora na úroveň člověka a potom při jeho ztrátě trpí jako když zemře člověk. Je to ale jen duševní problém.

Ano, je to duševní problém. A právě proto, že psa bereme jako součást rodiny, tak se snažíme i s jeho mrtvou tělesnou schránkou naložit nějak aspoň trochu důstojně. Někdy to jde, a někdy ne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, je to duševní problém. A právě proto, že psa bereme jako součást rodiny, tak se snažíme i s jeho mrtvou tělesnou schránkou naložit nějak aspoň trochu důstojně. Někdy to jde, a někdy ne.

Loro20 napsal(a):
Skutečně nechci být cynik ale pořád je to zvíře. Víte, že clověk je blíže geneticky k praseti než k psovi? Po smrti jakéhokoliv tvora se vždy už jen jedná o mrtvou tělesnou zchránku z masa a kostí. Jakási dušička tuto schránku opouští a je to jen hmota. Stejné je to i s člověkem. Mrtvé tělo člověka je jen hmota. Je nám dáno, že se zemřelý blízkým člověkem zacházíme jako by žil. Pietně a s citem. V podstatě si nechceme připustit, že už je to jen hmota která se bude buď v hrobě postupně za pomoci červů rozpadat a rozkládat nebo v kremaci za velkého žáru zpopolňovat. Na obojí bychom se určitě nechtěli dívat ani si to nechceme představovat, pokud možno to chceme z myšlení vytěsnit. Ale proběhne to ať chceme nebo ne. V podstatě je to jen náš duševní problém. Bude to i problém našich potomků až zemřeme. Člověk ale někdy stálým kontaktem se psem, kočkou nebo třeba s křečkem si polidští tvora na úroveň člověka a potom při jeho ztrátě trpí jako když zemře člověk. Je to ale jen duševní problém.

A z toho jako vyplývá co?

Prosím, co to znamená "jen duševní problém"? "Někdy stálým kontaktem s psem, kočkou, křečkem... polidští..." Tohle je ten problém? Vážně? Je to sugesce, nebo je to menší problém, menší než co? Nebo to snad není žádný problém?
Nebo snad má člověk mít výčitky, že teskní po milovaném zvířeti víc, než člověku?
Prosím jestli byste mi ten duševní problém mohli nějak dovysvětlit.

Ono to není jen o tom uvědomění, že ten dotyčný není. Starým lidem odcházejí přátelé, jsou z toho pochopitelně "smutní" i když už je třeba vídali jen málo, nebo třeba viděli, jak to s nimi jde s kopce. Krom toho si více uvědomují svůj život... Nejde ani o nějaké otázky duše a hmoty, co se se zvířetem děje nebo ne, v tom podle mě mají jasno. Jak se kdo se zvířetem rozloučí, je na něm, kéž to může udělat tak, jak sám považuje za správné, nenechá se tlačit názory lidí, kteří o tom, co se stalo, jaký má kdo duši, nic neví.

Když zemře zvíře, které je s nimi každý den, každý den s ním třeba jdou několikrát ven, krmí ho, starají se o něho, život zvířete fakticky vyplňuje velkou část života těch lidí. Najednou opravdu přijdou o část svého života. Ne každý má rodinu, se kterou je, může nebo chce být v kontaktu; skrze toho psa byl v kontaktu s mnoha lidmi. Někteří lidé mají tendence jejich rozpoložení zlehčovat, nebo se sami stydí, co prožívají, "vždyť je to jen pes."
Ne, je to někdo, díky komu si udržel kondici, paměť, reakce, smysl pro humor, někdo, díky komu byl i mezi mladými lidmi a bavil se s nimi ne jen o psech, každý den, a pak se o tom mohl bavit s dalšími lidmi. Někdo, díky komu se nebál jít s větším obnosem peněz na nákup. Někdo, díky komu nemusel být jen zavřený doma s druhým nemožným člověkem a nebo sám. Psa se nebojíme nazvat nejlepším přítelem člověka, na druhou stranu, když už nežije, mělo by být všechno... Jaké?
A najednou to není. Je jedno, jestli ten pes zůstal na veterině, zakopali ho na zahradě, pohřbili na psím hřbitově.
Babičky kamarádka nemá pejska už více než 10 let. Neměla děti, ale má hodné neteře, jsou za ní několikrát týdně i se svými dětmi. Paní před tím měla od mládí několikrát po sobě pudlíka, teď občas jedné z těch neteří hlídá jejího pejska. Ještě po těch letech vzpomíná, se slzami - tady měl misku, tady vždycky lehával, touhle dobou vždycky jsme šli... pak jsme se vrátili, já jsem mu uvařila, mám ráda vývar, teď už ho nedělám, jenom když přijedou holky, nemám to maso ráda, to Daníčkovi jsem jeden den udělala rýží, jeden den kolínka... Tady to jídlo, co vozí, to se nedá někdy jíst. To my jsme měli s Daníčkem vždycky čerstvé...
Jinak je to velmi inteligentní, bystrá, studovaná, racionální a přísná paní, pořád třeba chodí cvičit, dbá o sebe.
Není to tahle jedna paní, tak nějak podobně to vypráví spousta lidí. Jsem hodně v kontaktu s lidmi.

U těch starších lidí je to zvýrazněné tím, že to nějak nepřebijí - prací, nezačnou najednou cestovat apod. - kdyby chtěli, dělají to dávno.

Je to, co se stalo, jen nějaký imaginární problém?
Podle mě to není ani "jen duševní" problém.

Já myslím, že si lidi vyrábí problém, když si udělají smysl nebo náplň života z něčeho, o co musí nebo můžou jednoho dne přijít.
A u psů platí to "musí", takže tam mi přijde nejrozumnější pracovat na tom, aby to smysl a hlavní náplň života nebylo, aby na tom člověk nelpěl a aby počítal s tím, že přijde rozloučení.

tapina napsal(a):
Prosím, co to znamená "jen duševní problém"? "Někdy stálým kontaktem s psem, kočkou, křečkem... polidští..." Tohle je ten problém? Vážně? Je to sugesce, nebo je to menší problém, menší než co? Nebo to snad není žádný problém?
Nebo snad má člověk mít výčitky, že teskní po milovaném zvířeti víc, než člověku?
Prosím jestli byste mi ten duševní problém mohli nějak dovysvětlit.

Ono to není jen o tom uvědomění, že ten dotyčný není. Starým lidem odcházejí přátelé, jsou z toho pochopitelně "smutní" i když už je třeba vídali jen málo, nebo třeba viděli, jak to s nimi jde s kopce. Krom toho si více uvědomují svůj život... Nejde ani o nějaké otázky duše a hmoty, co se se zvířetem děje nebo ne, v tom podle mě mají jasno. Jak se kdo se zvířetem rozloučí, je na něm, kéž to může udělat tak, jak sám považuje za správné, nenechá se tlačit názory lidí, kteří o tom, co se stalo, jaký má kdo duši, nic neví.

Když zemře zvíře, které je s nimi každý den, každý den s ním třeba jdou několikrát ven, krmí ho, starají se o něho, život zvířete fakticky vyplňuje velkou část života těch lidí. Najednou opravdu přijdou o část svého života. Ne každý má rodinu, se kterou je, může nebo chce být v kontaktu; skrze toho psa byl v kontaktu s mnoha lidmi. Někteří lidé mají tendence jejich rozpoložení zlehčovat, nebo se sami stydí, co prožívají, "vždyť je to jen pes."
Ne, je to někdo, díky komu si udržel kondici, paměť, reakce, smysl pro humor, někdo, díky komu byl i mezi mladými lidmi a bavil se s nimi ne jen o psech, každý den, a pak se o tom mohl bavit s dalšími lidmi. Někdo, díky komu se nebál jít s větším obnosem peněz na nákup. Někdo, díky komu nemusel být jen zavřený doma s druhým nemožným člověkem a nebo sám. Psa se nebojíme nazvat nejlepším přítelem člověka, na druhou stranu, když už nežije, mělo by být všechno... Jaké?
A najednou to není. Je jedno, jestli ten pes zůstal na veterině, zakopali ho na zahradě, pohřbili na psím hřbitově.
Babičky kamarádka nemá pejska už více než 10 let. Neměla děti, ale má hodné neteře, jsou za ní několikrát týdně i se svými dětmi. Paní před tím měla od mládí několikrát po sobě pudlíka, teď občas jedné z těch neteří hlídá jejího pejska. Ještě po těch letech vzpomíná, se slzami - tady měl misku, tady vždycky lehával, touhle dobou vždycky jsme šli... pak jsme se vrátili, já jsem mu uvařila, mám ráda vývar, teď už ho nedělám, jenom když přijedou holky, nemám to maso ráda, to Daníčkovi jsem jeden den udělala rýží, jeden den kolínka... Tady to jídlo, co vozí, to se nedá někdy jíst. To my jsme měli s Daníčkem vždycky čerstvé...
Jinak je to velmi inteligentní, bystrá, studovaná, racionální a přísná paní, pořád třeba chodí cvičit, dbá o sebe.
Není to tahle jedna paní, tak nějak podobně to vypráví spousta lidí. Jsem hodně v kontaktu s lidmi.

U těch starších lidí je to zvýrazněné tím, že to nějak nepřebijí - prací, nezačnou najednou cestovat apod. - kdyby chtěli, dělají to dávno.

Je to, co se stalo, jen nějaký imaginární problém?
Podle mě to není ani "jen duševní" problém.

Myslím, že nikdo nepopírá užitečnost psa coby přítele a u starých lidí už tuplem ne. je to součást života, takže odchod ze života bude bolestný.
a máš naprostou pravdu.
pes byl, už není. to, jak si kdo hromadu mrtvého masa s chlupama pohřbí nebo třeba nechá odvézt kafinou, to už prostě nezmění. pes neobživne a je mu to naprosto fuk. asi o to tu jde, ne?
svým spůsobem zaplaťpánbůh za kafinu. tolik místa na hrobečky pro zvířátka nikdy nebude a když si půjde každý zakopat to svoje zlatíčko do blízkého lesíka, jak to bude vypadat?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já myslím, že si lidi vyrábí problém, když si udělají smysl nebo náplň života z něčeho, o co musí nebo můžou jednoho dne přijít.
A u psů platí to "musí", takže tam mi přijde nejrozumnější pracovat na tom, aby to smysl a hlavní náplň života nebylo, aby na tom člověk nelpěl a aby počítal s tím, že přijde rozloučení.

Jak to udělat?

Je něco, o co člověk nemůže přijít?

Když s někým budete, nebudete ho milovat jen proto, že byste o něj mohla jednoho dne přijít? Nebo se budete průběžně ujišťovat, že to jednou skončí?

Ono asi sama chápete, že je rozdíl mezi smysl a náplň. Nevím, ani, jestli ten pes je náplň.

Smyslem života je život sám.

Není to lehké.

linduš napsal(a):
Myslím, že nikdo nepopírá užitečnost psa coby přítele a u starých lidí už tuplem ne. je to součást života, takže odchod ze života bude bolestný.
a máš naprostou pravdu.
pes byl, už není. to, jak si kdo hromadu mrtvého masa s chlupama pohřbí nebo třeba nechá odvézt kafinou, to už prostě nezmění. pes neobživne a je mu to naprosto fuk. asi o to tu jde, ne?
svým spůsobem zaplaťpánbůh za kafinu. tolik místa na hrobečky pro zvířátka nikdy nebude a když si půjde každý zakopat to svoje zlatíčko do blízkého lesíka, jak to bude vypadat?

Jistě. Ale tohle není ten duševní problém, že ne?

Jako ono to téma původně není o duševních otázkách, proto nechápu, proč se tu začal propírat, "jen duševní problém".

To je jedno, už to nebudu rozebírat, jde mi zhruba tak o to, že člověk v určitých chvílích fakt ocení spíš praktické informace, (které tu jsou, tak to nebudu natahovat), než něco, nad čím by se měl pozastavovat a ještě se týrat, jestli náhodou není nějaký vadný, jestli všechno neudělal špatně, když už kolikrát není úplně srovnaný s tím, co se stalo, leckdy to je co by kdyby, nestalo by se to, člověk musí rozhodnout o konci apod.

No, možná to byla reakce na to týrání se mrtvým psem.
to mi přijde už taky ehm...nezdravé (bez urážky).

tapina napsal(a):
Jak to udělat?

Je něco, o co člověk nemůže přijít?

Když s někým budete, nebudete ho milovat jen proto, že byste o něj mohla jednoho dne přijít? Nebo se budete průběžně ujišťovat, že to jednou skončí?

Ono asi sama chápete, že je rozdíl mezi smysl a náplň. Nevím, ani, jestli ten pes je náplň.

Smyslem života je život sám.

Není to lehké.

Je přeci rozdíl někoho milovat (s vědomím a přiznáním si, že dotyčný zde nemusí být nebo nebude navěky) a na někom lpět, jakoby postavit svůj život na tom, že tento tvor je tady.

Ano, já si občas připomínám něco ve smyslu "tohle je pes, nejpozději za nějaký konkrétní počet let už tu nebude, navíc se může cokoliv přihodit dřív". A připomínám si, abych si o to víc užívala každej den, kdy mi tu dělá parťáka. Ale taky je to třeba pro mě důvod, proč značně filtruju návrhy veterinářů, co vše by se s ním mohlo nebo mělo dělat.

Znám řadu lidí, kteří se hroutí, protože jim mladej pes odešel na nějakou nemoc. A řadu lidí, kteří i po deseti letech se smutkem litují toho, že psa nechali utratit (i když nebyla jiná možnost).
A není problém potkat lidi, co psovi do misky servírujou mozzarellu, kiwi a jahody. Takže já myslím, že určitá skupina pejskařů tohle trochu dost přehání a vytváří tím sama sobě problém, protože ten pes tu fakt nebude navěky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je přeci rozdíl někoho milovat (s vědomím a přiznáním si, že dotyčný zde nemusí být nebo nebude navěky) a na někom lpět, jakoby postavit svůj život na tom, že tento tvor je tady.

Ano, já si občas připomínám něco ve smyslu "tohle je pes, nejpozději za nějaký konkrétní počet let už tu nebude, navíc se může cokoliv přihodit dřív". A připomínám si, abych si o to víc užívala každej den, kdy mi tu dělá parťáka. Ale taky je to třeba pro mě důvod, proč značně filtruju návrhy veterinářů, co vše by se s ním mohlo nebo mělo dělat.

Znám řadu lidí, kteří se hroutí, protože jim mladej pes odešel na nějakou nemoc. A řadu lidí, kteří i po deseti letech se smutkem litují toho, že psa nechali utratit (i když nebyla jiná možnost).
A není problém potkat lidi, co psovi do misky servírujou mozzarellu, kiwi a jahody. Takže já myslím, že určitá skupina pejskařů tohle trochu dost přehání a vytváří tím sama sobě problém, protože ten pes tu fakt nebude navěky.

Podle mě je to o vnitřním rozpoložení, nastavení, každého člověka. To se může i v průběhu života změnit.
Nejde si říct nebuď dbil, vždyť je to jen pes. Jo jako člověk si to může říct padesát krát denně, někdo si to nemusí připomínat vůbec. Někdo je prostě vnitřním založením jet ve všem maximalisticky, někdo chce co nejlehčí cestu, někdo chce tak nějak proplout. Není to jen tento aspekt osobnosti. No prostě každý jsme jiný a všichni jsme samozřejmě úplně nejlepší

linduš napsal(a):
No, možná to byla reakce na to týrání se mrtvým psem.
to mi přijde už taky ehm...nezdravé (bez urážky).

Týrání se mrtvým psem... To jsem nějak nepostřehla.
Já nevím. Jednoho pejska jsem pohřbila, kde už dávno nebydlím, dokonce tam rozšířili silnici, jeden zůstal na veterině, stará kočka taky. Ale že bych se nad někým měla vyvyšovat, nebo se před někým stydět... Že bych měla mít výčitky, že mám jiné psy a kočky, ne. Vzpomínám na ně často. Netýrá mě to.
Že bych jim nedala maximum od začátku do konce v tom smyslu, co já chápu za pro ně dobré, to bych teda výčitky měla.

Ale tak chápu, že prostě má někdo to vnímání jiné. Nikdo z nás nevíme jistě, že po smrti není nic, nikdo se poslední dobou živý nevrátil, aby nám to pověděl.

tapina napsal(a):
Prosím, co to znamená "jen duševní problém"? "Někdy stálým kontaktem s psem, kočkou, křečkem... polidští..." Tohle je ten problém? Vážně? Je to sugesce, nebo je to menší problém, menší než co? Nebo to snad není žádný problém?
Nebo snad má člověk mít výčitky, že teskní po milovaném zvířeti víc, než člověku?
Prosím jestli byste mi ten duševní problém mohli nějak dovysvětlit.

Ono to není jen o tom uvědomění, že ten dotyčný není. Starým lidem odcházejí přátelé, jsou z toho pochopitelně "smutní" i když už je třeba vídali jen málo, nebo třeba viděli, jak to s nimi jde s kopce. Krom toho si více uvědomují svůj život... Nejde ani o nějaké otázky duše a hmoty, co se se zvířetem děje nebo ne, v tom podle mě mají jasno. Jak se kdo se zvířetem rozloučí, je na něm, kéž to může udělat tak, jak sám považuje za správné, nenechá se tlačit názory lidí, kteří o tom, co se stalo, jaký má kdo duši, nic neví.

Když zemře zvíře, které je s nimi každý den, každý den s ním třeba jdou několikrát ven, krmí ho, starají se o něho, život zvířete fakticky vyplňuje velkou část života těch lidí. Najednou opravdu přijdou o část svého života. Ne každý má rodinu, se kterou je, může nebo chce být v kontaktu; skrze toho psa byl v kontaktu s mnoha lidmi. Někteří lidé mají tendence jejich rozpoložení zlehčovat, nebo se sami stydí, co prožívají, "vždyť je to jen pes."
Ne, je to někdo, díky komu si udržel kondici, paměť, reakce, smysl pro humor, někdo, díky komu byl i mezi mladými lidmi a bavil se s nimi ne jen o psech, každý den, a pak se o tom mohl bavit s dalšími lidmi. Někdo, díky komu se nebál jít s větším obnosem peněz na nákup. Někdo, díky komu nemusel být jen zavřený doma s druhým nemožným člověkem a nebo sám. Psa se nebojíme nazvat nejlepším přítelem člověka, na druhou stranu, když už nežije, mělo by být všechno... Jaké?
A najednou to není. Je jedno, jestli ten pes zůstal na veterině, zakopali ho na zahradě, pohřbili na psím hřbitově.
Babičky kamarádka nemá pejska už více než 10 let. Neměla děti, ale má hodné neteře, jsou za ní několikrát týdně i se svými dětmi. Paní před tím měla od mládí několikrát po sobě pudlíka, teď občas jedné z těch neteří hlídá jejího pejska. Ještě po těch letech vzpomíná, se slzami - tady měl misku, tady vždycky lehával, touhle dobou vždycky jsme šli... pak jsme se vrátili, já jsem mu uvařila, mám ráda vývar, teď už ho nedělám, jenom když přijedou holky, nemám to maso ráda, to Daníčkovi jsem jeden den udělala rýží, jeden den kolínka... Tady to jídlo, co vozí, to se nedá někdy jíst. To my jsme měli s Daníčkem vždycky čerstvé...
Jinak je to velmi inteligentní, bystrá, studovaná, racionální a přísná paní, pořád třeba chodí cvičit, dbá o sebe.
Není to tahle jedna paní, tak nějak podobně to vypráví spousta lidí. Jsem hodně v kontaktu s lidmi.

U těch starších lidí je to zvýrazněné tím, že to nějak nepřebijí - prací, nezačnou najednou cestovat apod. - kdyby chtěli, dělají to dávno.

Je to, co se stalo, jen nějaký imaginární problém?
Podle mě to není ani "jen duševní" problém.

Vážená paní. Chci vám odepsat na vaši sáhodlouhou reakcí na můj příspěvek. Ale nevím jak odpovědět. Duševní rozpoložení člověka při trávě někoho nebo něčeho je různý. Je na každém jak si to vyřeší. Napsal jsem duševní problém každého člověka. Myslím to tak, že každý se s tím musí vypořádat po svém. Jak při ztrátě blízkého člověka tak třeba blízkého tvora. Člověk by měl ale při tom používat rozum a neslučovat to s odchodem třeba velmi blízkého člověka. I když chápu, že třeba pes nebo jiný tvor může být pro někoho ten nejbližší. S obojím mám zkušenost už vícenásobnou. Jsem starý člověk. Rozlišovat to ale chci i když se musím se starým psem rozloučit a dát ho uspat neboť trpí. Samozřejmě ho obrečím. Ale, že bych mu vystrojil pohřeb s hudbou a s řečníkem? To snad ne. Každopádně na něho budu vzpomínat do kon e života.

Omlouvám se, klávesnice mi dost zlobí. Hezké svátky.

Loro20 napsal(a):
Vážená paní. Chci vám odepsat na vaši sáhodlouhou reakcí na můj příspěvek. Ale nevím jak odpovědět. Duševní rozpoložení člověka při trávě někoho nebo něčeho je různý. Je na každém jak si to vyřeší. Napsal jsem duševní problém každého člověka. Myslím to tak, že každý se s tím musí vypořádat po svém. Jak při ztrátě blízkého člověka tak třeba blízkého tvora. Člověk by měl ale při tom používat rozum a neslučovat to s odchodem třeba velmi blízkého člověka. I když chápu, že třeba pes nebo jiný tvor může být pro někoho ten nejbližší. S obojím mám zkušenost už vícenásobnou. Jsem starý člověk. Rozlišovat to ale chci i když se musím se starým psem rozloučit a dát ho uspat neboť trpí. Samozřejmě ho obrečím. Ale, že bych mu vystrojil pohřeb s hudbou a s řečníkem? To snad ne. Každopádně na něho budu vzpomínat do kon e života.

Ano, je na každém. A není na nikom, aby to soudil. Ten pes už je mrtev, o něho už nejde. Jde o ty lidi. Každý se s tím musí vypořádat po svém. Podle mě teda fakt není taktní jakýkoli výsměch, nebo vyjádření typu hustý apod. No, to je jedno, je to taky takový malý duševní problém.
Vám taky hezké svátky a dobře vykročte do nového roku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já myslím, že si lidi vyrábí problém, když si udělají smysl nebo náplň života z něčeho, o co musí nebo můžou jednoho dne přijít.
A u psů platí to "musí", takže tam mi přijde nejrozumnější pracovat na tom, aby to smysl a hlavní náplň života nebylo, aby na tom člověk nelpěl a aby počítal s tím, že přijde rozloučení.

Logicky na čemkoliv, co budu považovat za smysl nebo náplň života, budu lpět. A přijít lze o cokoliv - o děti, o partnera, o rodiče...
Co je špatně na tom, pokud jsou pro někoho zvířata životní náplní?
Mně při pořízení psa nikdo nedal na výběr, jestli na něm chci lpět či nikoli...já na něm prostě lpím. Nejenom na něm, tedy...
A když si budu tisíckrát denně opakovat "je to jen pes, je to jen pes, jednou tu nebude..." nezmění se vůbec nic. Není to o tom, co si kdo opakuje, ale o vnitřním nastavení.
Edit: Už to v podstatě psala Tapina...tak papouškuju

Je vidět, že nevíte, kam pak zvíře od veterináře putuje, když ho tam necháte... je to podle mě to nejhorší řešení...

Rozumíte ?
Kdyby měla krematoria pro zvířata služby za trochu reálnější ceny (vzhledem k mediánu mzdy), jistě by jejich služby bez problémů využívalo víc lidí, a třeba by pak měla i na lepší reklamu než zde.

Kristy31 napsal(a):
Je vidět, že nevíte, kam pak zvíře od veterináře putuje, když ho tam necháte... je to podle mě to nejhorší řešení...

Teď se projevím jako naprosto necitelnej cynik, ale nejhorší v čem?...

Kristy31 napsal(a):
Je vidět, že nevíte, kam pak zvíře od veterináře putuje, když ho tam necháte... je to podle mě to nejhorší řešení...

...tak zlevněte jako krematorium - pohřební služba pro zvířata služby...já nechávala zpopelnit dvoukilového jorka...před tím jsem vydala nějaké finance za léčbu... když mi to pak v krematoriu spočítali, tak vězte že kdyby to byl pes větších rozměrů tak bych na to opravdu neměla a pokud by mně někdo neodvezl na chalupu na Třeboňsko psa pohřbít na naši zahradu, tak bych ho prostě u toho veterináře nechat musela...

Na reklamu jsem tady nikde nenarazila, ale tady je info o tom, kam zvíře putuje od veterináře a je to kafilerie www.zvirecisbohem.cz. Jakožto člen rodiny si takový konec nezaslouží žádné zvíře. Vím, že kolikrát není možnost, protože zvíře nemají kde pohřbít, ale tohle mi přijde jako ta nejkrajnější varianta...

No a co ?
Netrap se tím !

Je hodně lidí, kteří nemají na pohřeb blízkých lidí, velký boom zažívá pojištění pohřbu. Přece jen - pes je pes, kdo na to má, ať mu klidně vystrojí pohřeb za 20, kdo ne - ať ho pohřbí pod hrušku ( dub, smrk... ) a když je pes obřík a zem zmrzlá a Praha Václavák - tak ho holt musí nechat na veterině a doufat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je hodně lidí, kteří nemají na pohřeb blízkých lidí, velký boom zažívá pojištění pohřbu. Přece jen - pes je pes, kdo na to má, ať mu klidně vystrojí pohřeb za 20, kdo ne - ať ho pohřbí pod hrušku ( dub, smrk... ) a když je pes obřík a zem zmrzlá a Praha Václavák - tak ho holt musí nechat na veterině a doufat...

Jsou spolky, které financují pohřby psů z peněz dárců.

scylla napsal(a):
Jsou spolky, které financují pohřby psů z peněz dárců.

Což je asi záslužné, ale mě to připadá padlé na hlavu, myslím, že peníze by lépe posloužily živým psům nebo jiným zvířatům. Vím, že to je citlivé téma, taky mám psy, které miluju, pro které bych udělala vše a kdybych měla žrát suchej chleba, tak pesani dostanou maso, takže vím, že to, co píšu je cynické, pro někoho možná bezcitné, ale když vím, že ty peníze by mohli pomoci živému zvířeti, tak mi přijde prostě naprosto zcestné.
Možná to vše pramení z toho, že ani já si nezakládám na tom, jak skončím po smrti...pokud by byla "lidská kafilerie", tak ať mě tam klidně odvezou, hlavně, že se ke mně za života chovají děti hezky a s láskou, pak už je mi to buřt...vzhledem k tomu, že u nás nic takového není, tak spálit a někam vysypat...hlavně nedělat žádné pietní místo, kam by povinně na Dušičky chodily pálit svíčky, to můžou i doma v obýváku, když budou chtít nebo nedejbože vystavit si urnu s mamčou někam na poličku (i to už jsem viděla)...

scylla napsal(a):
Jsou spolky, které financují pohřby psů z peněz dárců.

Tak to chci vědět které, abych se jim jako potenciální dárce vyhla.

protože nezlobte se na mě, ale dávat peníze na to, aby se cizímu člověku zaplatila kremace zvířete mi přijde úplně mimo. prostě pokud nejsou peníze a dotyčný nemá možnost si někde zakopat, tak kafilerie problém kam s mrtvolou řeší levně a dobře. má-li s tím člověk morální problém, měl si odkládat bokem, není to tak, že smrt je něco neočekávaného. mám-li psa a odložím-li si 80, - za každý měsíc jeho života, tak budu mít pak na pohřeb i obřadem, pokud mi to teda leží v žaludku.

ale spolky z peněz dárců až zaplatí žrádlo a veterinu. mrtvému psovi už je fuk, co s ním je, to děláme my lidi pro sebe.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to chci vědět které, abych se jim jako potenciální dárce vyhla.

protože nezlobte se na mě, ale dávat peníze na to, aby se cizímu člověku zaplatila kremace zvířete mi přijde úplně mimo. prostě pokud nejsou peníze a dotyčný nemá možnost si někde zakopat, tak kafilerie problém kam s mrtvolou řeší levně a dobře. má-li s tím člověk morální problém, měl si odkládat bokem, není to tak, že smrt je něco neočekávaného. mám-li psa a odložím-li si 80, - za každý měsíc jeho života, tak budu mít pak na pohřeb i obřadem, pokud mi to teda leží v žaludku.

ale spolky z peněz dárců až zaplatí žrádlo a veterinu. mrtvému psovi už je fuk, co s ním je, to děláme my lidi pro sebe.

Obávám se, že to Scylla zase jen použila k tomu, aby vyvolala nasranost na spolky, jak ona to nejlépe umí. Spolky jsou všechny špatné...

Vím o spolcích, kde když umře jejich svěřenec, kterého mají v péči, tak ho prostě nechají spálit. Otázka je, na kolik jim tuto službu udělá dané zařízení sponzorsky a na kolik to skutečně platí z financí spolků.

Ale sním svůj klobouk, jestli Scylla uvede jediný spolek, který zaplatil kremaci cizímu člověku. Teda jeho psu, to dá rozum.

Nevím, proč by někdo nemohl své peníze darovat někomu na kremaci jeho zvířete? Příklad: umře pejsek samotné staré paní, pro kterou byl vším. Má důchod, se kterým se sotva uživí. Přesto by pro ni představa pejska odvezeného kafilerkou byla možná smrtelná. Nemyslíte, že zaplacení pohřbu pejska někým, je velký dar pro tu konkrétní paní? Charita má mnoho podob a toto je prostě jedna z nich. Ač se nám to mnohým zdá zbytečné.

No já myslím, že to scylla myslela spíš tak, že spolky takto nechají pohřbít psy, co u nich dožijí. Faktury jdou samozřejmě rovnou na FB, aby lidi měli na co přispívat. To mi přijde jako zhovadilost a nevidím problém v tom, že se to tu zmíní.
Když si někdo dělá ze psa dítě, je jasný, že mu kafilerka nebo nechání mrtvýho psa na veterině bude dělat problém. Ale ten problém je podle mýho teda na straně dotyčnýho člověka a jeho ctěného myšlení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já myslím, že to scylla myslela spíš tak, že spolky takto nechají pohřbít psy, co u nich dožijí. Faktury jdou samozřejmě rovnou na FB, aby lidi měli na co přispívat. To mi přijde jako zhovadilost a nevidím problém v tom, že se to tu zmíní.
Když si někdo dělá ze psa dítě, je jasný, že mu kafilerka nebo nechání mrtvýho psa na veterině bude dělat problém. Ale ten problém je podle mýho teda na straně dotyčnýho člověka a jeho ctěného myšlení.

Někdo má psa jako společníka. Toho, co mu ulehčuje stáří. Přijde vám divné, že si kafilerku neumí představit? Měla jsem příbuzného v USA (před pár lety zemřel) byl gay, partnera ani děti neměl (příbuzní by to nedali) bylo mu 85 a v 81 letech mu zemřel jeho milovaný pes, jeho druh. Strašně těžce to nesl, teď je pochovaný vedle svého psa, protože chtěl být zase s ním.

lesnížínka napsal(a):
Někdo má psa jako společníka. Toho, co mu ulehčuje stáří. Přijde vám divné, že si kafilerku neumí představit? Měla jsem příbuzného v USA (před pár lety zemřel) byl gay, partnera ani děti neměl (příbuzní by to nedali) bylo mu 85 a v 81 letech mu zemřel jeho milovaný pes, jeho druh. Strašně těžce to nesl, teď je pochovaný vedle svého psa, protože chtěl být zase s ním.

Stále víc a víc si utvrzuju názor, že mít psa za něco jinýho než psa, kterej tu je v lepším případě 15 let, je prostě hrozná blbost. A že to tak lidi mají a ještě si to obhajují... prosím... se pak budou hroutit, až ten pes umře. Aspoň maj kšeft ty zvířecí krematoria, žejo.
Připadá mi to zvrácený. Ale čím dál tím víc "normální". Posunuje se to hodně, a brzo ten, kdo má psa za psa, bude pomalu stíhanej za týrání.

lesnížínka napsal(a):
Někdo má psa jako společníka. Toho, co mu ulehčuje stáří. Přijde vám divné, že si kafilerku neumí představit? Měla jsem příbuzného v USA (před pár lety zemřel) byl gay, partnera ani děti neměl (příbuzní by to nedali) bylo mu 85 a v 81 letech mu zemřel jeho milovaný pes, jeho druh. Strašně těžce to nesl, teď je pochovaný vedle svého psa, protože chtěl být zase s ním.

Taky bych na tom neviděla nic špatného. Pro někoho je zvíře opravdovým členem rodiny..

scylla napsal(a):
Jsou spolky, které financují pohřby psů z peněz dárců.

A jsou také spolky, které financují pohřby nemajetným lidem?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jsou také spolky, které financují pohřby nemajetným lidem?

Ano, existují i takové "spolky" respektive instituce. Nicméně musíte s nimi uzavřít smlouvu sami za svého života.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Stále víc a víc si utvrzuju názor, že mít psa za něco jinýho než psa, kterej tu je v lepším případě 15 let, je prostě hrozná blbost. A že to tak lidi mají a ještě si to obhajují... prosím... se pak budou hroutit, až ten pes umře. Aspoň maj kšeft ty zvířecí krematoria, žejo.
Připadá mi to zvrácený. Ale čím dál tím víc "normální". Posunuje se to hodně, a brzo ten, kdo má psa za psa, bude pomalu stíhanej za týrání.

Já akorát nechápu, co Vám to tak leží v žaludku, že se někdo bude hroutit, udělá kšeft... Vy budete v pohodě, a o peníze Vás taky nikdo nepřipraví.
Je to služba, splnili nějaké zákonné požadavky, tak to provozovat můžou, i dokonce si dělat reklamu. Jestli tady reklama vadí, tak přece od toho je admin, abyste mu to nahlásili. Kdyby po té službě nebyla poptávka, nebo byla nějak hygienicky/ společensky ohrožující, nebude existovat.
Lazebníci kupříkladu už taky nejsou.

Co je dneska pes? Hlídač? Ovčák? Pomocník při lovu? Vážně, kolik? V čem je ten Váš pes víc psem než pes toho člověka, který ho nechá spálit v krematoriu? Opravdu hodně víc ho psem udělá osud jeho těla po smrti?
Mimo jiné, bohužel, pes je velký byznys. Buďme rádi, protože je to fakt velká část naší ekonomiky a zas tak moc na dotace to nejede. Zatím.

..." Nicméně musíte s nimi uzavřít smlouvu sami za svého života."...
A tak by si každý majitel psa měl odkládat měsíčně na jeho pohřeb. Ono šlo o to, že na pohřeb psa spolky přispívají, místo aby penízky dávaly pro živé pejsky ( Třeba na nesmyslné operace starých, nemocných psů, nebo na kastrace těch příliš mladých...- tak nevím, jak by to vlastně mělo být. Asi by těch spolků mělo být půl, ale to by zas bylo málo - tak to budeme muset nechat koňovi - má větší hlavu ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..." Nicméně musíte s nimi uzavřít smlouvu sami za svého života."...
A tak by si každý majitel psa měl odkládat měsíčně na jeho pohřeb. Ono šlo o to, že na pohřeb psa spolky přispívají, místo aby penízky dávaly pro živé pejsky ( Třeba na nesmyslné operace starých, nemocných psů, nebo na kastrace těch příliš mladých...- tak nevím, jak by to vlastně mělo být. Asi by těch spolků mělo být půl, ale to by zas bylo málo - tak to budeme muset nechat koňovi - má větší hlavu ).

Když jsou lidi ochotni spolkům sypat... Stačí uveřejnit fotky zuboženého psa (kočky, jiného zvířete), dobře napsaný příběh hrající na city a penízky se sypou. Je každého věc jestli a na co přispěje, protože jsou to jeho peníze a je fajn vědět, že lidi nejsou lhostejní k utrpení. Na druhou stranu nejsem pro zachraňování zvířat v beznadějném stavu, a že se to děje.

..."dobře napsaný příběh hrající na city a penízky se sypou"...
Když ony vlastně cílí na ty "blahoslavené, chudé duchem i statky" a vidět potom "babku" - pardon, kterou zmítají 3 obludky na vodítkách...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jsou také spolky, které financují pohřby nemajetným lidem?

Takovým "spolkem" je obec. Pokud není nikdo, kdo by zemřelému vypravil pohřeb, přechází tato povinnost na obec dle posledního trvalého bydliště zemřelého. Ta pak může náklady vymáhat po dědicích. V případě, že není co dědit nebo dědic dědictví odmítne, nemůže po něm obec úhradu pohřbu požadovat.

balisek napsal(a):
Takovým "spolkem" je obec. Pokud není nikdo, kdo by zemřelému vypravil pohřeb, přechází tato povinnost na obec dle posledního trvalého bydliště zemřelého. Ta pak může náklady vymáhat po dědicích. V případě, že není co dědit nebo dědic dědictví odmítne, nemůže po něm obec úhradu pohřbu požadovat.

Ale já jsem se neptala na situaci, kdy nemá zemřelému kdo vypravit pohřeb. Tam je jasné, že pohřeb, ten nejlevnější, bez obřadu, vypravuje obec.
Ptala jsem se, jestli je nějaký spolek, který by zaplatil pohřeb nemajetnému člověku (jako nějaký spolek zaplatí pohřeb psa, když na něj majitel nemá). I když má příbuzné, kteří by mohli pohřeb vypravit, a i chtěli, ale jsou též nemajetní a dvacet tisíc na pohřeb prostě nemají.

Https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/vychytrali-cesi-nekteri-zneuzivaji-socialni-pohrby_441611.html.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/vychytrali-cesi-nekteri-zneuzivaji-socialni-pohrby_441611.html.

To je smutné, nicméně to pořád není odpověď na moji otázku.
Připadá mi absurdní, že na pohřeb psa je nějaký spolek ochoten přispět, možná ho zaplatit celý, což u velkých plemen není malá částka, a na pohřeb člověka ne. Aspoň zde o žádném nikdo neví, jinak by to napsal.
Důstojný pohřeb člověka mi připadá důležitější než důstojný pohřeb psa.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale já jsem se neptala na situaci, kdy nemá zemřelému kdo vypravit pohřeb. Tam je jasné, že pohřeb, ten nejlevnější, bez obřadu, vypravuje obec.
Ptala jsem se, jestli je nějaký spolek, který by zaplatil pohřeb nemajetnému člověku (jako nějaký spolek zaplatí pohřeb psa, když na něj majitel nemá). I když má příbuzné, kteří by mohli pohřeb vypravit, a i chtěli, ale jsou též nemajetní a dvacet tisíc na pohřeb prostě nemají.

Ano. Nejde tam o to, jestli je člověk majetný nebo ne, nejde tam ani o pohnutky, které člověka k tomu vedou, to vůbec není potřeba dokládat. Jen se musí rozhodnout ještě zaživa. Najdete to celkem jednoduše na netu včetně smlouvy.

tapina napsal(a):
Ano. Nejde tam o to, jestli je člověk majetný nebo ne, nejde tam ani o pohnutky, které člověka k tomu vedou, to vůbec není potřeba dokládat. Jen se musí rozhodnout ještě zaživa. Najdete to celkem jednoduše na netu včetně smlouvy.

Ale to je nějaké pojištění, ne?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale já jsem se neptala na situaci, kdy nemá zemřelému kdo vypravit pohřeb. Tam je jasné, že pohřeb, ten nejlevnější, bez obřadu, vypravuje obec.
Ptala jsem se, jestli je nějaký spolek, který by zaplatil pohřeb nemajetnému člověku (jako nějaký spolek zaplatí pohřeb psa, když na něj majitel nemá). I když má příbuzné, kteří by mohli pohřeb vypravit, a i chtěli, ale jsou též nemajetní a dvacet tisíc na pohřeb prostě nemají.

Neexistuje žádný speciální spolek, který by platil pohřby zvířátek (je to jen Scylyna fikce).

Samozřejmě se lze obrátit na nějaké sdružení se žádostí o podporu či uspořádání sbírky. Pamatuji si konkrétně na sbírku na kocoura Yukiho, jehož majitel polil žíravinou. Byl to poměrně nechutný cirkus od začátku do konce, kdy se několik OS přetahovalo o umírajícího sphynxe, aby mu nakonec "vítěz" vystrojil opulentní pohřeb s parte, věnci, proslovy a online přenosem.

Pokud jde o lidi, má nemajetný pozůstalý +/- stejné možnosti. Může se obrátit na nějakou charitativní či jinou organizaci (odbory, zaměstnavatel, zájmový spolek apod.) a požádat je o zastřešení veřejné sbírky.

Další alternativou je vstoupit do Společnosti přátel žehu nebo si sjednat pojištění pohřebních výloh.

balisek napsal(a):
Neexistuje žádný speciální spolek, který by platil pohřby zvířátek (je to jen Scylyna fikce).

Samozřejmě se lze obrátit na nějaké sdružení se žádostí o podporu či uspořádání sbírky. Pamatuji si konkrétně na sbírku na kocoura Yukiho, jehož majitel polil žíravinou. Byl to poměrně nechutný cirkus od začátku do konce, kdy se několik OS přetahovalo o umírajícího sphynxe, aby mu nakonec "vítěz" vystrojil opulentní pohřeb s parte, věnci, proslovy a online přenosem.

Pokud jde o lidi, má nemajetný pozůstalý +/- stejné možnosti. Může se obrátit na nějakou charitativní či jinou organizaci (odbory, zaměstnavatel, zájmový spolek apod.) a požádat je o zastřešení veřejné sbírky.

Další alternativou je vstoupit do Společnosti přátel žehu nebo si sjednat pojištění pohřebních výloh.

..nevím zda to platí ještě dnes, ale také se dalo věnovat své tělo anatomickému ústavu a ten po využití Vašeho těla jako pomůcky pro studenty lékařských oborů pak Vaše tělo na svoje náklady "pohřbil".

Dík všem za odpovědi na otázku netýkající se psů.

Tak jsem to hledala a opravdu takové organizace fungují. Nicméně finančně jsou ochotni zasponzorovat zpopelnění... což je taky pěkné, takhle si svého domácího kamaráda můžete vzít s sebou domů..

Také se chci podělit o zkušenost. Před lety mi zemřela hodně malinká fenka , měla necelé dvě kg. Zemřela doma. Vezla jsem jí v autobuse k veterináři. Tam mi řekla doktorka, že mi psa nevezme. tak jsem zase šla na autobus s mrtvou fenečkou v krabici v tašce. Občas na to myslím. Zachovala se doktorka správně, když si ode mně mrtvou fenku nechtěla vzít? Anebo, kdyby jí sama lékařka uspala, tak by si jí teprve pak nechala v ordinaci? Děkuji Ross

Roze napsal(a):
Také se chci podělit o zkušenost. Před lety mi zemřela hodně malinká fenka , měla necelé dvě kg. Zemřela doma. Vezla jsem jí v autobuse k veterináři. Tam mi řekla doktorka, že mi psa nevezme. tak jsem zase šla na autobus s mrtvou fenečkou v krabici v tašce. Občas na to myslím. Zachovala se doktorka správně, když si ode mně mrtvou fenku nechtěla vzít? Anebo, kdyby jí sama lékařka uspala, tak by si jí teprve pak nechala v ordinaci? Děkuji Ross

asi ano kdyby ji uspala ona asi by si ji v ordinaci nechala. Nám naopak veterinář naznačil že by nám správně psa (přes 30kg)po uspání vydat neměl..................ale za flašku změnil názor a my psa pohřbili na našem pozemku................

Zachovala bych se stejně. (jako ta dr)
Vás nechápu.

Gaelle
To je zvláštní. My jsme uspávali postupně tři velké feny, dvě doma a jednu na VFU. Ani v jednom případě nebyl problém s tím, že si psy sami pohřbíme v naší zahradě. Náš vet ani vet na VFU neměli žádné námitky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Gaelle
To je zvláštní. My jsme uspávali postupně tři velké feny, dvě doma a jednu na VFU. Ani v jednom případě nebyl problém s tím, že si psy sami pohřbíme v naší zahradě. Náš vet ani vet na VFU neměli žádné námitky.

Nás tedy taky vet nechal na vesnici pohřbít velké psy na zahradě - ale říkal nám, že nad několik kilo (kecala bych kolik) se to nesmí,ale on ze to chápe, tak nevím.

Edit. : treba tady koukám, ze to ani tak neni o kg, ale o tom, kolik metrů od čeho to bude.
https://www.vetweb.cz/pravidla-pro-pohrbivani-zvirat/

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Gaelle
To je zvláštní. My jsme uspávali postupně tři velké feny, dvě doma a jednu na VFU. Ani v jednom případě nebyl problém s tím, že si psy sami pohřbíme v naší zahradě. Náš vet ani vet na VFU neměli žádné námitky.

netuším jak to je. Můj dům všechny podmínky splňuje, je mezi dvěma vodními toky, žádní sousedé nemají studny i vzdálenost je v pořádku.Ale na to se stejně neptal. nechtěl abychom mrtvého psa odvezli za denního světla ale večer ho za flašku rumu v klidu vydal...................je to místní podivín

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Gaelle
To je zvláštní. My jsme uspávali postupně tři velké feny, dvě doma a jednu na VFU. Ani v jednom případě nebyl problém s tím, že si psy sami pohřbíme v naší zahradě. Náš vet ani vet na VFU neměli žádné námitky.

Jo Galea má pravdu, mě se doktor taky zeptal jestli mám kde fenu 30kg zakopat...poučil mě že by neměl, ale úplatek jsem dávat nemusela .jinak si myslím, že vet nemá mít problém vzít kadáver, určitě mu jezdí "svoz nebezpečného bioodpadu" - kafilerie a jiného odpadu, jen se to asi platí od kila....nikdy jsem se s vetem o mrtvé zvíře nemusela dohadovat, i jsem mu donesla mojí mrvou fretku, která mě před náhlým skonem kousla, bylo to podezřelé to náhlé úmrtí, tak jsem jí nechala na veterině, tělíčko mi už nevrátili.....nechala se vyšetřit na vzteklinu. i když jí určitě neměla....vše bylo bez nějakého poplatku.
Edit: vím i o několika zakopaných koních s povolením i bez, ten mě bude mrzet, že si ho nemůžu zakopat- vlastního koně, na to je potřeba bagr, i když nikdy neříkám nikdy.
Hrobeček pro fenu jsem si kopala sama 1x1x1m 3 a půl hodiny....

Diskuze je stará, možná, že už jsem to tady psala :
Stará paní, která s námi chodila venčit, musela nechat svého jezevčíka uspat, byl tam s ní dávno dospělý syn a chtěli si ho pohřbít na chalupě v horách. Veterinář jim striktně odmítl psa vydat, že pes musí do kafilerie. Stará paní z toho měla trauma do konce života. Chodila pak na procházky sama a plakala, kdykoliv nás potkala - "Kdežeto musel její Ferda skončit". Ten veterinář byl vůl jak anděl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Diskuze je stará, možná, že už jsem to tady psala :
Stará paní, která s námi chodila venčit, musela nechat svého jezevčíka uspat, byl tam s ní dávno dospělý syn a chtěli si ho pohřbít na chalupě v horách. Veterinář jim striktně odmítl psa vydat, že pes musí do kafilerie. Stará paní z toho měla trauma do konce života. Chodila pak na procházky sama a plakala, kdykoliv nás potkala - "Kdežeto musel její Ferda skončit". Ten veterinář byl vůl jak anděl.

tak možná fakt mají nějaké předpisy zda mohou psa vydat či ne........?? a zda se to odvíjí od velikosti či váhy taky nevím kde by se to dalo zjistit.

Nám uspával psa 2x veterinář doma a ani nezkoušel nabídnout, že by ho odvezl. Taky by se se zlou potázal.
Takže snad spolehlivá rada : Když už to musí být, volejte si veterináře domů, lepší pro psa i pro vás.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nám uspával psa 2x veterinář doma a ani nezkoušel nabídnout, že by ho odvezl. Taky by se se zlou potázal.
Takže snad spolehlivá rada : Když už to musí být, volejte si veterináře domů, lepší pro psa i pro vás.

bohužel to nebylo v plánu a mimo ordinační hodiny jsme museli vyhledat tohoto podivína..........jinak samozřejmě ideální nechat uspat psa doma s tím souhlasím

V lednu jsem musela nechat uspat našeho dobrmana po neúspěšne léčbě. Protože bylo - 14 stupňů, doktorka se mě ptala, jestli ho mám jak pohřbít. Já sama, a 45 kg psem jsem zvolila možnost kafilerie.
Za svoz se platí, přistavení auta bylo 300,- + 20 kc/kg. Nicméně máte to "bez starostí". Ale neměla problém s tím mi tělo nechat, jen já celá ztrapena nevěděla jak bych kopala ručně zmrzlou zem a nechat ho někde ležet než bude nad nulou, na to jsem neměla žaludek.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V lednu jsem musela nechat uspat našeho dobrmana po neúspěšne léčbě. Protože bylo - 14 stupňů, doktorka se mě ptala, jestli ho mám jak pohřbít. Já sama, a 45 kg psem jsem zvolila možnost kafilerie.
Za svoz se platí, přistavení auta bylo 300,- + 20 kc/kg. Nicméně máte to "bez starostí". Ale neměla problém s tím mi tělo nechat, jen já celá ztrapena nevěděla jak bych kopala ručně zmrzlou zem a nechat ho někde ležet než bude nad nulou, na to jsem neměla žaludek.

Leden 2009, mrzlo, ležel sníh, kavkazanka... Kopali jsme kangem - dva kluci v plné síle. Sama bych to asi nedala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Leden 2009, mrzlo, ležel sníh, kavkazanka... Kopali jsme kangem - dva kluci v plné síle. Sama bych to asi nedala.

tak já měla opačný extrém ještě ve 21 hod bylo +35 ve stínu. Hrob jsem kopala sama a v dosti blbé půdě (navážka). Ale představa že by skončil v kafilerii to fakt ne. Ale na druhou stranu chápu že kdo bydlí třeba na sídlišti a nemá chalupu či jinou možnost musí psa na veterině nechat..................kor když je hodně velký

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Leden 2009, mrzlo, ležel sníh, kavkazanka... Kopali jsme kangem - dva kluci v plné síle. Sama bych to asi nedala.

Bohužel, přítel byl pracovně ve Francii a já na to byla sama... I když bych ho raději měla pochobaneho doma, nešlo jinak.

My nechali našeho Barušáka zpopelnit v Kerberosu (Praha). Zahradu sice máme, ale stačí, když vás nějaký "hodný" soused napráší a nedoplatíte se. Nechtěli jsme to tedy riskovat. Původně jsem ho chtěla jet zakopat do lesa, ale nakonec jsem ráda, že rodiče navrhli zpopelnění. Urna se zakopává mnohem snadněji a můžete ji kdykoli přemístit, pokud je to třeba.

Jinak veterinářka neměla problém s tím, abychom si tělo odvezli.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V lednu jsem musela nechat uspat našeho dobrmana po neúspěšne léčbě. Protože bylo - 14 stupňů, doktorka se mě ptala, jestli ho mám jak pohřbít. Já sama, a 45 kg psem jsem zvolila možnost kafilerie.
Za svoz se platí, přistavení auta bylo 300,- + 20 kc/kg. Nicméně máte to "bez starostí". Ale neměla problém s tím mi tělo nechat, jen já celá ztrapena nevěděla jak bych kopala ručně zmrzlou zem a nechat ho někde ležet než bude nad nulou, na to jsem neměla žaludek.

Nás to potkalo taky v lednu - labradorka.
(Zůstala prostě doma ..
Krumpáč odskakoval od země.
Dělala jsem to sama, bouracím kladivem.
(manžel byl po operaci srdce)

já zas slyšela, že někde dělá problém obec. u velkého psa odmítli odhlásit bez potvrzení od kafilerie nebo kremační služby. dotyčný nakonec prohlásil, že svého mrtvého psa sežral, což paní úřednici vyděsilo natolik, že psa odhlásila

Fatia napsal(a):
já zas slyšela, že někde dělá problém obec. u velkého psa odmítli odhlásit bez potvrzení od kafilerie nebo kremační služby. dotyčný nakonec prohlásil, že svého mrtvého psa sežral, což paní úřednici vyděsilo natolik, že psa odhlásila

K odhlášení jsem nikdy nepotřebovala nic, vůbec žádné potvrzení. Někde jsou zřejmě úředníci příliš aktivní.

Já když psa odhlašovala, že už platit dál nebudu aby mne nepokutovali, tak mi úřednice nabídla vrácení části peněz oproti veterinární účtence za utracení......

linduš napsal(a):
Myslím, že nikdo nepopírá užitečnost psa coby přítele a u starých lidí už tuplem ne. je to součást života, takže odchod ze života bude bolestný.
a máš naprostou pravdu.
pes byl, už není. to, jak si kdo hromadu mrtvého masa s chlupama pohřbí nebo třeba nechá odvézt kafinou, to už prostě nezmění. pes neobživne a je mu to naprosto fuk. asi o to tu jde, ne?
svým spůsobem zaplaťpánbůh za kafinu. tolik místa na hrobečky pro zvířátka nikdy nebude a když si půjde každý zakopat to svoje zlatíčko do blízkého lesíka, jak to bude vypadat?

Může se stát, že v tom lesíčku,či křovíčku to pak nějaká zvěř,či pes, běhající volně vyhrabe.
Toto se stalo známé. Měla bílého setra, kterému se podařilo vyhrabat polorozloženou kočku, a hezky se v ní otočit.
Bylo to strašné! Jakž takž se ten povlak ostříkal vodou z hadice,aby se dalo busem dojet domů.Naštěstí byl prázdný autobus. Ale pes smrděl ještě 14 dní i když znovu a znovu koupán.
Pokud má někdo zahradu, no budiž. Pokud má panička chlapa,který vykope někde hluboký hrobeček a nahoru sežene těžký kámen, i to by nejspíš šlo. Ale jinak mi to přijde nepatřičné.

sisi58 napsal(a):
Může se stát, že v tom lesíčku,či křovíčku to pak nějaká zvěř,či pes, běhající volně vyhrabe.
Toto se stalo známé. Měla bílého setra, kterému se podařilo vyhrabat polorozloženou kočku, a hezky se v ní otočit.
Bylo to strašné! Jakž takž se ten povlak ostříkal vodou z hadice,aby se dalo busem dojet domů.Naštěstí byl prázdný autobus. Ale pes smrděl ještě 14 dní i když znovu a znovu koupán.
Pokud má někdo zahradu, no budiž. Pokud má panička chlapa,který vykope někde hluboký hrobeček a nahoru sežene těžký kámen, i to by nejspíš šlo. Ale jinak mi to přijde nepatřičné.

Tak to byla kočka zakopaná příliš mělce.

Fatia napsal(a):
já zas slyšela, že někde dělá problém obec. u velkého psa odmítli odhlásit bez potvrzení od kafilerie nebo kremační služby. dotyčný nakonec prohlásil, že svého mrtvého psa sežral, což paní úřednici vyděsilo natolik, že psa odhlásila

My jsme tedy psy nikdy neohlašovali - nevím, jak je to ve městech, jestli se při přihlášení psa hlásí třeba i čip nebo tak? U nás ne. U nás prostě jen řekneme kolik máme psů a to je celé. A jelikož vždycky když jeden pes umřel, tak jsme ještě v tom samém roce, nebo hned v roce příštím měli dalšího, tak jsme nikdy neodhlašovali.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to byla kočka zakopaná příliš mělce.

Nebo vůbec. V lese prostě občas mrtvá zvířata jsou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebo vůbec. V lese prostě občas mrtvá zvířata jsou.

A setr by měl být pod dozorem, aby se nevyválel :-))
Ono to máte jedno, mě se takhle v létě "pomazlil" pes se zcela rozloženou srnkou, která byla zachycená na plotě oplocenky ( asi od podzima ), naštěstí v blízkosti potok a domů pěšky.
A fena se vyválela na břehu přehrady ve zcela shnilé rybě. Asi když chodíte se psem ven, musíte s podobnými příhodami počítat. Jak píše Bodlinka - v přírodě umírají zvířata a nikdo je nezakopává.
(A kdysi se mi fena vyválela v Lednickém parku za křovíčkem v lidském.......:-(( )

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A setr by měl být pod dozorem, aby se nevyválel :-))
Ono to máte jedno, mě se takhle v létě "pomazlil" pes se zcela rozloženou srnkou, která byla zachycená na plotě oplocenky ( asi od podzima ), naštěstí v blízkosti potok a domů pěšky.
A fena se vyválela na břehu přehrady ve zcela shnilé rybě. Asi když chodíte se psem ven, musíte s podobnými příhodami počítat. Jak píše Bodlinka - v přírodě umírají zvířata a nikdo je nezakopává.
(A kdysi se mi fena vyválela v Lednickém parku za křovíčkem v lidském.......:-(( )

Asi tak...takových příhod mám mraky Zrovna včera jsem jsem v lese konstatovala, jak si Vikinka pěkně okusuje klacíček a najednou koukám a na konci toho klacíčku je kopýtko...

marcelaamax napsal(a):
My jsme tedy psy nikdy neohlašovali - nevím, jak je to ve městech, jestli se při přihlášení psa hlásí třeba i čip nebo tak? U nás ne. U nás prostě jen řekneme kolik máme psů a to je celé. A jelikož vždycky když jeden pes umřel, tak jsme ještě v tom samém roce, nebo hned v roce příštím měli dalšího, tak jsme nikdy neodhlašovali.

U nás se o psu vede evidence.- pohlaví, rasa, barva, věk....takže proto odhlásit a přihlásit....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U nás se o psu vede evidence.- pohlaví, rasa, barva, věk....takže proto odhlásit a přihlásit....

jo také jsem musela psa odhlásit z evidence. Veterinář chtěl dokonce i doklady o čipu ale ty jsem nedala. Uvedli jsme že pes umřel na Šumavě aby dál nikdo nepátral co se s ním po smrti stalo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U nás se o psu vede evidence.- pohlaví, rasa, barva, věk....takže proto odhlásit a přihlásit....

Aha, tak to u nás vůbec neni, ani u rodičů. Tam je nezajímá nic, jen počet.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to byla kočka zakopaná příliš mělce.

Ano, byla. Kolik je správná hloubka ve vztahu k různým masožravcům, kteří jsou ochotni hrabat? A kolik lidí má v paneláku rýč, který umí použít?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A setr by měl být pod dozorem, aby se nevyválel :-))
Ono to máte jedno, mě se takhle v létě "pomazlil" pes se zcela rozloženou srnkou, která byla zachycená na plotě oplocenky ( asi od podzima ), naštěstí v blízkosti potok a domů pěšky.
A fena se vyválela na břehu přehrady ve zcela shnilé rybě. Asi když chodíte se psem ven, musíte s podobnými příhodami počítat. Jak píše Bodlinka - v přírodě umírají zvířata a nikdo je nezakopává.
(A kdysi se mi fena vyválela v Lednickém parku za křovíčkem v lidském.......:-(( )

Když byl náš chlupatec ještě štěňátko a měli jsme pocit, že máme perfektní přivolání a může tedy řádit zcela volně tak prostě najednou zmizel a nešel. Po chvíli jsme odhalili, že se opravdu snaží přijít, ale bohužel našel poklad, který musel vzít s sebou a prostě se mu nedaří z cca 2 metry hlubokého potočního koryta vytáhnout mrtvou srnu, která pořád ještě drží po hromadě, protože břeh je jílovitý, mokrý a skoro kolmý. Takže sem musel slézt do potoka, zhrzeného výrostka připnout na vodítko a přes jeho značný odpor ho odtáhnout pryč. Samozřejmě asi o týden později jsme šli stejnou cestou a protože si to pamatoval, tak vzal kramle mnohem dřív a než nám to došlo, tak tu mršinu až dokázal vyndat a měl jí připravenou na břehu, že si jí vezme sebou. Nakonec bylo vlastně nejhorší, jak byl zničenej, že to s sebou nevezmem a zase tam drahocennost necháme.

Mě takhle pes vyštěkal srnce v řepce - asi přiotráveného. Ležel tam a nemohl se chudák zvednout. Bylo to za vesnicí, volala jsem místním myslivcům - jo oni že přijedou a postarají se o něj. Tak jsem jim popsala místo - byly tam nějaké záchytné body a vyšlapaná cestička, takže splést se nemohli. Druhý den jsem se dozvěděla, že srnce nenašli, že ho tam hledali opravdu dlouho, ale nebyl tam. Že se tedy asi musel zvednout a utéct. Což se mi nezdálo, ale budiž. Za pár dní jsme šli stejnou cestou, pes si taky pamatoval, běžel přesně na to místo - no a srnec tak ležel pořád, mrtvý. Taky se v něm vyválel, nehorázný puch. Ale v tu chvíli mě mnohem víc než to, že se pes vyválel štvali ti myslivci. Srnec ležel pořád na stejném místě - takže se na to asi prostě vykašlali. Bylo to kousek od cesty, fakt na viditelném místě, že by ho přehlídli je blbost. Takže já si z toho vzala ponaučení - příště budu volat známého, který má kontakty na záchranné stanice - protože ti lidi by si pro něho prý přijeli okamžitě a pomohli mu - ať už se z toho dostat, nebo ukončit trápení...

Ta řepka to je mor.

GAELLE napsal(a):
tak já měla opačný extrém ještě ve 21 hod bylo +35 ve stínu. Hrob jsem kopala sama a v dosti blbé půdě (navážka). Ale představa že by skončil v kafilerii to fakt ne. Ale na druhou stranu chápu že kdo bydlí třeba na sídlišti a nemá chalupu či jinou možnost musí psa na veterině nechat..................kor když je hodně velký

Já kopala hroby opakovaně, bohužel....i když "jen" pro kočky, tak v silně kamenité půdě - na svém vlastním dvoře, kde dříve byla hospodářská stavení, takže to byla fakt makačka. Ale představa, že své zvíře, které mi dávalo mnoho let radost, nepohřbím tak jak já chci, mi dodávala sílu. Smutné téma...

Jo a všichni naši vestajové v počtu cca 6 či 7 jsou pohřbeni u příbuzných na zahradě ve vedlejší vesnici. Vždy stran veteriny nebyl nejmenší problém, ale nikdy jsme neměli obrpsa.

Je to bohužel tak.. Náš první pes, byl rodičů, ale, srdcem nás všech, když jsme ho museli nechat uspat, aby se netrápil,
je pohřbený na zahradě u rodičů. Já mám pejska, ale, už bych ho neměla kam pohřbít, protože rodiče pak byli nemocní a chatu prodali. Tak já, až přijde čas mému pejskovi, budu ho muset nechat na vezerině. Doma si pak kdykoliv budu chtít, zapálím svíčku.. Dnes je možné nechat si pejska pohřbít, ale, stojí to moc peněz, neměla bych na to.

Ruku na srdce, když zahrabavate svého psa, opravdu se zajímáte co je v okolí - vodní tok, jak je to spodními vodami atd.? Psů každý den uhyne nebo je utráceno dost, opravdu si jimi musíme zamorovat pudu/vodu/ okolí? Proč? Máme ho přece na fotkách, ve vzpomínkách, proč ho mít na zahradě. A jaký je rozdíl mezi kremaci, což je prostě kšeft a kafinou, kde ho sice před spálením zpracuji na kousky, ale přece je to jenom tělo a shoří tak jako tak. A z kafiny ještě poslouží.

lodenka333 napsal(a):
Ruku na srdce, když zahrabavate svého psa, opravdu se zajímáte co je v okolí - vodní tok, jak je to spodními vodami atd.? Psů každý den uhyne nebo je utráceno dost, opravdu si jimi musíme zamorovat pudu/vodu/ okolí? Proč? Máme ho přece na fotkách, ve vzpomínkách, proč ho mít na zahradě. A jaký je rozdíl mezi kremaci, což je prostě kšeft a kafinou, kde ho sice před spálením zpracuji na kousky, ale přece je to jenom tělo a shoří tak jako tak. A z kafiny ještě poslouží.

To kvůli tomu, že lidi v dnešní době povyšují psy na vyšší úroveň, na úroveň člověka. Potom to taky tak vypadá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To kvůli tomu, že lidi v dnešní době povyšují psy na vyšší úroveň, na úroveň člověka. Potom to taky tak vypadá

S tím (ne)zakopáváním mazlíčků všude možně bych asi souhlasila, ale jinak nechápu, proč by se měl člověk povyšovat nad ostatní živé tvory. Zvlášť, když vidíme, kam planeta díky jeho nenažranosti spěje...

Terven napsal(a):
S tím (ne)zakopáváním mazlíčků všude možně bych asi souhlasila, ale jinak nechápu, proč by se měl člověk povyšovat nad ostatní živé tvory. Zvlášť, když vidíme, kam planeta díky jeho nenažranosti spěje...

Asi to bylo myšleno tak, že lidi se na psy nedivaji jako na psy ale tak jako se lidi dívají na lidi. Viz ty kremace, odmítání eutanazie, vůbec ignorování psích potřeb a psího chování podle psa ale podle emocí lidi. Tak to tedy chápu a vidím já.

Ja sem bohuzel svyho partaka nechala nechala veterine, nemela sem moznost ho nekde pohbit, poplrad premyslim co se snima potom deje, a zda sem neudelala blbost ho tam nechavat..

Benzemin napsal(a):
Ja sem bohuzel svyho partaka nechala nechala veterine, nemela sem moznost ho nekde pohbit, poplrad premyslim co se snima potom deje, a zda sem neudelala blbost ho tam nechavat..

Už na tom nic nezměníte, tak o tom nepřemýšlejte. V jedné Herriotově povídce si stará paní stěžuje - "prý se pejsci nedostanou do nebe, ale pak tam ani já nechci" a J.H. ji ujistí, že určitě ano. Tak na svého psa vzpomínejte a těšte se, že se s ním jednou setkáte ( tedy když budete hodná ) :-)

No, vím že nechat ho na veterině je asi nejlepší řešení, nejjednodušší a "podle zákona", ale měla jsem tu "čest" vidět jak se nakládá s uhynulými zvířaty, ať už sraženými na silnici (sama jsem je sbírala) nebo takhle privezenými z veteriny apod.
A řeknu Vám jedno, raději bych svého psa pracně zakopala.

Zyky napsal(a):
No, vím že nechat ho na veterině je asi nejlepší řešení, nejjednodušší a "podle zákona", ale měla jsem tu "čest" vidět jak se nakládá s uhynulými zvířaty, ať už sraženými na silnici (sama jsem je sbírala) nebo takhle privezenými z veteriny apod.
A řeknu Vám jedno, raději bych svého psa pracně zakopala.

No, bohužel jdou do kafilerie, jiná možnost není. Ale asi jste to sem neměla vůbec psát a podrobně popisovat. Co mají dělat lidi, kteří nemají svůj pozemek a ještě se třeba taková událost stane v mrazu mínus 20?

Zyky napsal(a):
No, vím že nechat ho na veterině je asi nejlepší řešení, nejjednodušší a "podle zákona", ale měla jsem tu "čest" vidět jak se nakládá s uhynulými zvířaty, ať už sraženými na silnici (sama jsem je sbírala) nebo takhle privezenými z veteriny apod.
A řeknu Vám jedno, raději bych svého psa pracně zakopala.

Chápu, ale tomu psovi už je to šumák a jde jen o to, jak se s tím popasuje páníček.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Chápu, ale tomu psovi už je to šumák a jde jen o to, jak se s tím popasuje páníček.

To máš Jani pravdu, ale jsou lidé, kteří mají pro své zvířecí miláčky hroby. A opečovávají je. Já se stydím, ale já svoje milovaná zvířata pohřbím na chalupě, udělám jim hezký hrob, obvykle je pohřbím s oblíbenou hračkou.....ale už pak ten hrob neudržuji... Ono taky už je u mě pohřbených těch zvířátek poměrně hodně...

Zyky napsal(a):
No, vím že nechat ho na veterině je asi nejlepší řešení, nejjednodušší a "podle zákona", ale měla jsem tu "čest" vidět jak se nakládá s uhynulými zvířaty, ať už sraženými na silnici (sama jsem je sbírala) nebo takhle privezenými z veteriny apod.
A řeknu Vám jedno, raději bych svého psa pracně zakopala.

Jezis je to jrn kus mrtvyho masa. Ta duse tam davno neni a je uplnr sumak jestli hnije pod zemí na zahrade nebo se zlikviduje v kafilerce. A doufám ze jste nepphrbivala zadne pribuzne protoze jak se dost casto jedna s mrtvolama lidi zlata kafina oproti tomu. Nebudte pokrytec a pohrbivejte osobne i lidi. Boze. Hlody zas. Me je uplne sumak co se mnou az zdechnu udelaj a to tezce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jezis je to jrn kus mrtvyho masa. Ta duse tam davno neni a je uplnr sumak jestli hnije pod zemí na zahrade nebo se zlikviduje v kafilerce. A doufám ze jste nepphrbivala zadne pribuzne protoze jak se dost casto jedna s mrtvolama lidi zlata kafina oproti tomu. Nebudte pokrytec a pohrbivejte osobne i lidi. Boze. Hlody zas. Me je uplne sumak co se mnou az zdechnu udelaj a to tezce.

S těmi lidmi máte pravdu... A ač máme asi odlišné názory na věc, přála bych si více etiky v tomto povolání. I když je to asi těžké...sehnat někoho, kdo se přinejmenším časem nestane otrlým.

fikovnice napsal(a):
To máš Jani pravdu, ale jsou lidé, kteří mají pro své zvířecí miláčky hroby. A opečovávají je. Já se stydím, ale já svoje milovaná zvířata pohřbím na chalupě, udělám jim hezký hrob, obvykle je pohřbím s oblíbenou hračkou.....ale už pak ten hrob neudržuji... Ono taky už je u mě pohřbených těch zvířátek poměrně hodně...

Hele mě by asi spíš pocitově vadilo, kdybych měla na zahradě pohřbené zvířectvo a pak třeba prodala barák a ty mrtvoly by tam zůstaly...jako na nějakou exhumaci a nový pohřeb bych neměla patrony.

Musím říct, že znám fůru lidí, kteří za života nebyli s péčí o psa úplně ažůr...a teď nemyslím nějaké týrání, ale třeba jen to, že na psu šetřili jak se dalo a krmili nejlevnějšíma marketovkama a to ti dotyční nebyli žádné "socky" nebo psa trestali místo toho, aby ho naučili, co má nebo nemá dělat...resp. se ho to snažili naučit formou trestů......místo, aby psa vzali na pořádnou prochajdu, tak pomalu celý život nevytáhl paty ze zahrady a nebo v případě byťáků tak max obešel sídliště......dokonce někteří ani nebyli se psem, když mu veterinář píchnul poslední injekci...prý by to nezvládli (to mi přijde hrozný, nechat cíleně psa odejít bez toho, abych byla u něj, i kdyby mě to mělo položit).........no ale když pes odejde, tak mu teda ten hrob udělají, protože svého psa milovali až za hrob a on si nezaslouží, aby skončil na kafilerii a ještě klidně odsoudí lidi, jako jsem já, kteří nechávají psa na veterině, že jsem mu neprokázala dostatečnou úctu a že jsem minimálně nelida, prej jak to můžeš udělat??....ale jsou to ti samí, kteří mi řeknou, že jsem blázen, když vstávám v pět ráno, abych šla s pejsama na prochajdu a že jsem blázen, že jim každej den vařím a když řeknu, že pesani spucli k večeři každej půlku kuřete, tak pomalu omdlí......."celý kuře?? ty jsi blázen"

Samozřejmě nikomu nenutím, aby psa nepohřbíval, naopak to chápu, každý to máme jinak, ale tahle licoměrnost mě dost štve.

Já zase při každé návštěvě lidského hřbitova zapaluju u křížku svíčky za moje zvířata...za každýho psa extra a pak několik svíček za kočky, morčata, andulky a já nevím co ještě.....někdo by taky mohl říct, že to je iracionální kravina.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jezis je to jrn kus mrtvyho masa. Ta duse tam davno neni a je uplnr sumak jestli hnije pod zemí na zahrade nebo se zlikviduje v kafilerce. A doufám ze jste nepphrbivala zadne pribuzne protoze jak se dost casto jedna s mrtvolama lidi zlata kafina oproti tomu. Nebudte pokrytec a pohrbivejte osobne i lidi. Boze. Hlody zas. Me je uplne sumak co se mnou az zdechnu udelaj a to tezce.

No možná v tom to je....mám to stejně...mě je taky jedno, co se mnou bude až umřu, i kdybych měla skončit v kafilerce, tak by mi to bylo jedno a někdo si prostě přeje být důstojně pohřben-asi většina lidí.......a stejně tak je to s těmi psy....každý jsme nějaký a máme to jinak

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hele mě by asi spíš pocitově vadilo, kdybych měla na zahradě pohřbené zvířectvo a pak třeba prodala barák a ty mrtvoly by tam zůstaly...jako na nějakou exhumaci a nový pohřeb bych neměla patrony.

Musím říct, že znám fůru lidí, kteří za života nebyli s péčí o psa úplně ažůr...a teď nemyslím nějaké týrání, ale třeba jen to, že na psu šetřili jak se dalo a krmili nejlevnějšíma marketovkama a to ti dotyční nebyli žádné "socky" nebo psa trestali místo toho, aby ho naučili, co má nebo nemá dělat...resp. se ho to snažili naučit formou trestů......místo, aby psa vzali na pořádnou prochajdu, tak pomalu celý život nevytáhl paty ze zahrady a nebo v případě byťáků tak max obešel sídliště......dokonce někteří ani nebyli se psem, když mu veterinář píchnul poslední injekci...prý by to nezvládli (to mi přijde hrozný, nechat cíleně psa odejít bez toho, abych byla u něj, i kdyby mě to mělo položit).........no ale když pes odejde, tak mu teda ten hrob udělají, protože svého psa milovali až za hrob a on si nezaslouží, aby skončil na kafilerii a ještě klidně odsoudí lidi, jako jsem já, kteří nechávají psa na veterině, že jsem mu neprokázala dostatečnou úctu a že jsem minimálně nelida, prej jak to můžeš udělat??....ale jsou to ti samí, kteří mi řeknou, že jsem blázen, když vstávám v pět ráno, abych šla s pejsama na prochajdu a že jsem blázen, že jim každej den vařím a když řeknu, že pesani spucli k večeři každej půlku kuřete, tak pomalu omdlí......."celý kuře?? ty jsi blázen"

Samozřejmě nikomu nenutím, aby psa nepohřbíval, naopak to chápu, každý to máme jinak, ale tahle licoměrnost mě dost štve.

Já zase při každé návštěvě lidského hřbitova zapaluju u křížku svíčky za moje zvířata...za každýho psa extra a pak několik svíček za kočky, morčata, andulky a já nevím co ještě.....někdo by taky mohl říct, že to je iracionální kravina.

Já si nemyslím, že je to iracionální kravina, co děláš. Věřím, že i zvířata mají duši.
A jinak máš pravdu - každý to máme v sobě nastavené jinak. Já třeba "musela" dvakrát pohřbívat své rodiče - mám na mysli urny. A stejně nejvíc ty blízké nosí člověk ve svém srdci...

fikovnice napsal(a):
Já si nemyslím, že je to iracionální kravina, co děláš. Věřím, že i zvířata mají duši.
A jinak máš pravdu - každý to máme v sobě nastavené jinak. Já třeba "musela" dvakrát pohřbívat své rodiče - mám na mysli urny. A stejně nejvíc ty blízké nosí člověk ve svém srdci...

A stejně nejvíc ty blízké nosí člověk ve svém srdci...

Tak pod to se podepisuju taky...tohle tesat do kamene...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hele mě by asi spíš pocitově vadilo, kdybych měla na zahradě pohřbené zvířectvo a pak třeba prodala barák a ty mrtvoly by tam zůstaly...jako na nějakou exhumaci a nový pohřeb bych neměla patrony.

Musím říct, že znám fůru lidí, kteří za života nebyli s péčí o psa úplně ažůr...a teď nemyslím nějaké týrání, ale třeba jen to, že na psu šetřili jak se dalo a krmili nejlevnějšíma marketovkama a to ti dotyční nebyli žádné "socky" nebo psa trestali místo toho, aby ho naučili, co má nebo nemá dělat...resp. se ho to snažili naučit formou trestů......místo, aby psa vzali na pořádnou prochajdu, tak pomalu celý život nevytáhl paty ze zahrady a nebo v případě byťáků tak max obešel sídliště......dokonce někteří ani nebyli se psem, když mu veterinář píchnul poslední injekci...prý by to nezvládli (to mi přijde hrozný, nechat cíleně psa odejít bez toho, abych byla u něj, i kdyby mě to mělo položit).........no ale když pes odejde, tak mu teda ten hrob udělají, protože svého psa milovali až za hrob a on si nezaslouží, aby skončil na kafilerii a ještě klidně odsoudí lidi, jako jsem já, kteří nechávají psa na veterině, že jsem mu neprokázala dostatečnou úctu a že jsem minimálně nelida, prej jak to můžeš udělat??....ale jsou to ti samí, kteří mi řeknou, že jsem blázen, když vstávám v pět ráno, abych šla s pejsama na prochajdu a že jsem blázen, že jim každej den vařím a když řeknu, že pesani spucli k večeři každej půlku kuřete, tak pomalu omdlí......."celý kuře?? ty jsi blázen"

Samozřejmě nikomu nenutím, aby psa nepohřbíval, naopak to chápu, každý to máme jinak, ale tahle licoměrnost mě dost štve.

Já zase při každé návštěvě lidského hřbitova zapaluju u křížku svíčky za moje zvířata...za každýho psa extra a pak několik svíček za kočky, morčata, andulky a já nevím co ještě.....někdo by taky mohl říct, že to je iracionální kravina.

A jinak tedy doufám, že kdybych prodala chalupu, tak z mých zvířat už budou v hloubce jen kostry, a přiznám se, že to je věc, kterou bych neřešila.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A stejně nejvíc ty blízké nosí člověk ve svém srdci...

Tak pod to se podepisuju taky...tohle tesat do kamene...

Děkuji, myslím, že my zde to tak máme všichni...

leithian

Dobrý den,
tak pod tohle se podepíšu i já ( drsně napsáno, ale pravdivě), i já mám tenhle názor, že dušička pryč a ze schránkou ať si udělají co chcou ( to mi můžou i foukat do řiti ) jen chci rozptýlit a je mi jedno kde, žáden hrob, žádné brečení. Prostě jsem tu byla a šichta.
Tak, že ty schránky neřeším, jen vzpomínám co a jak a někde v koutku pustím slzu za někoho jiného.
Dája

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jezis je to jrn kus mrtvyho masa. Ta duse tam davno neni a je uplnr sumak jestli hnije pod zemí na zahrade nebo se zlikviduje v kafilerce. A doufám ze jste nepphrbivala zadne pribuzne protoze jak se dost casto jedna s mrtvolama lidi zlata kafina oproti tomu. Nebudte pokrytec a pohrbivejte osobne i lidi. Boze. Hlody zas. Me je uplne sumak co se mnou az zdechnu udelaj a to tezce.

Jediný, kdo tady má hlody, jste Vy. Když Vám na někom záleží tak se snad chovám trochu s úctou, i když je třeba ten někdo po smrti.. To je zase komentář

Zyky napsal(a):
Jediný, kdo tady má hlody, jste Vy. Když Vám na někom záleží tak se snad chovám trochu s úctou, i když je třeba ten někdo po smrti.. To je zase komentář

Chovam se k nemu s uctou dokud zije a duse je v tele. Kdyz umre asi nehnije s tělem pod drnem ne. Takze je to jen maso. Mrtvy maso nic vic. Samozrejme u lidi dodrzim jejich prani ale popravdr. Az jednou umru at me klidne rozporcujou a nakrmej s tim moji havet. Bude to jen maso. Smrt je prirozena. Delani hrobecku mauzolei krizeckua jinejch pitchovin ne. Zvire smet druha prijme. Teskni ale prijme. To jen lidi si musej hrat na to ze kdyz maj hrobecek je jim ten mrtvej bliz. Sve zemřelé drahe nosim v srdci a vzpominam na ne. Nevim proc pecovat o kus neceho nekde zajrabanyho jakej to ma mít jako smysl. Zadnej.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chovam se k nemu s uctou dokud zije a duse je v tele. Kdyz umre asi nehnije s tělem pod drnem ne. Takze je to jen maso. Mrtvy maso nic vic. Samozrejme u lidi dodrzim jejich prani ale popravdr. Az jednou umru at me klidne rozporcujou a nakrmej s tim moji havet. Bude to jen maso. Smrt je prirozena. Delani hrobecku mauzolei krizeckua jinejch pitchovin ne. Zvire smet druha prijme. Teskni ale prijme. To jen lidi si musej hrat na to ze kdyz maj hrobecek je jim ten mrtvej bliz. Sve zemřelé drahe nosim v srdci a vzpominam na ne. Nevim proc pecovat o kus neceho nekde zajrabanyho jakej to ma mít jako smysl. Zadnej.

....víte ono umět důstojně se rozloučit a uložit svého nejbližšího - obřad a hrob, patří k určité kultuře a projevení úcty a lásky k tomu dotyčnému......ono k hrobu se rovněž chodí vzpomínat, popovídat a je jedno zda toho člověka uložím do rodinného hrobu nebo na místo kde to miloval a kde projevil za života přání spočinout......takže ro mne a mou rodinu ano smysl to má, pro nás přeživší a pozůstalé zcela určitě........pro vás nesmyslné, pro mně naprosto přirozené.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chovam se k nemu s uctou dokud zije a duse je v tele. Kdyz umre asi nehnije s tělem pod drnem ne. Takze je to jen maso. Mrtvy maso nic vic. Samozrejme u lidi dodrzim jejich prani ale popravdr. Az jednou umru at me klidne rozporcujou a nakrmej s tim moji havet. Bude to jen maso. Smrt je prirozena. Delani hrobecku mauzolei krizeckua jinejch pitchovin ne. Zvire smet druha prijme. Teskni ale prijme. To jen lidi si musej hrat na to ze kdyz maj hrobecek je jim ten mrtvej bliz. Sve zemřelé drahe nosim v srdci a vzpominam na ne. Nevim proc pecovat o kus neceho nekde zajrabanyho jakej to ma mít jako smysl. Zadnej.

Nenapsala bych to takhle drsně, ale v zásadě souhlas.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....víte ono umět důstojně se rozloučit a uložit svého nejbližšího - obřad a hrob, patří k určité kultuře a projevení úcty a lásky k tomu dotyčnému......ono k hrobu se rovněž chodí vzpomínat, popovídat a je jedno zda toho člověka uložím do rodinného hrobu nebo na místo kde to miloval a kde projevil za života přání spočinout......takže ro mne a mou rodinu ano smysl to má, pro nás přeživší a pozůstalé zcela určitě........pro vás nesmyslné, pro mně naprosto přirozené.....

No on se člověk s nejbližším důstojně rozloučí obřadem....ale ruku na srdce, ten obřad děláte proč, protože cítíte tu potřebu nebo, že si to přál nebožtík nebo, aby člověk neměl špatný svědomí nebo popř. aby ho nepomluvili lidi a uloží svého blízského do hrobu a je opravdu jedno jestli je to rodinná hrobka a nebo místo na vsypové loučce, předpokládám, že tady se všichni, ať už to s tou smrtí máme tak nebo onak řídíme přáním zesnulého......

A s tím, jak se k hrobu chodí vzpomínat??....no já to spíš vnímám jako povinnost, musím dojít dělat běžnou údržbu ..úklid a pak několikrát do roka zapálit svíčky.......je to povinnost, akorát jsem naštvaná, že to děláme my s mamkou a zbytek rodiny tam jde tak max na dušičky dát nějakou kytku a zapálit svčku. Navíc nemůžu vzteky mluvit, když nám z hrobu někdo výzdobu ukradne, vlastně ani nic echt hezkýho tam dát nemůžu, protože to tam prostě dlouho nevydrží.

Co se toho vzpomínání týče, tak opravdu nepotřebuju vzpomínat nad hrobem...místem spočinutí.....vzpomínám pořád.........
Asi se shodneme, že co se posledního rozloučení a uložení týče, tak se snažíme dodržet přání zemřelého, ano to vnímám tak, že to je to poslední, co pro něj můžu udělat.......ale co se třeba obřadu týče, tak je to to nejhorší, co jsem kdy zažila, v síni koukat na rakev a poslouchat tu hudbu-písničky, co se na takovou příležitost hodí atd atd a pak se budeme "plácat po rameni" a říkat si, jaký to měl/a hezký a jak by se to nebožtíkovi líbilo........mě to přijde jako paradox, opravdu si tohle někdo za života přeje??? Opravdu si přeje ležet v rakvi v síni s květinovou výzdobou, opravdu si přeje, aby poté, co se člověk trošičku vzpamazuje ze smrti svého blízkého, tak aby to defakto prožíval znovu?? Teď nemluvím o tom, co je kultura a co je úcta a důstojnost, teď mluvím o tom, jestli si tohle skutečně přeje někdo živý?? ....opravdu chce připravit svým nejbližším takovýhle zážitek??
No každý si přejeme asi něco jiného.

Pes si nepřeje nic, takže tam po jeho smrti děláme to, co si přejeme my, někdo to má jako já a eithian, někdo psa pohřbí, zpopelní, někdo pak chodí k hrobečku vzpomínat, řekla bych asi proto, že si tam připadá svému pejskovi tak nějak blíž.
Ale prosím nesnažte se mi namluvit, že když to neudělám, tak jsem neprojevila úctu a lásku......

A tak jsou mezi lidmi takoví, kteří si přejí rozptýlit v Tescu. To aby měli jistotu, že za nimi jejich bližní aspoň jednou za týden přijdou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....víte ono umět důstojně se rozloučit a uložit svého nejbližšího - obřad a hrob, patří k určité kultuře a projevení úcty a lásky k tomu dotyčnému......ono k hrobu se rovněž chodí vzpomínat, popovídat a je jedno zda toho člověka uložím do rodinného hrobu nebo na místo kde to miloval a kde projevil za života přání spočinout......takže ro mne a mou rodinu ano smysl to má, pro nás přeživší a pozůstalé zcela určitě........pro vás nesmyslné, pro mně naprosto přirozené.....

Mám známé, kteří chodí na hrob pravidelně, i si povídat, vzpomínat... Ovšem to jsem poznala až teď v dospělosti. U nás v rodině se hroby sice udržují, chodí se tam nejen v taková ta "povinná" data, aby to tam celoročně nějak vypadalo, jako děti jsme zapalovaly svíčky celému hřbitovu (máma byla spotřebou svíček určitě nadšená), nicméně nikdy jsem si nenavykla na to, že hřbitov by byl vzpomínkovým místem nebo pro rozmluvy se zesnulými. Přiznám se, že už roky k hrobu nechodím, pravidelně hlídám psy před bránou...
U nás se hodně hrálo na místa, období, zážitky.
"jo, tady na tom kopci to měl x rád"
"y vždycky říkala, že když to takhle venku voní, má instantně dobrou náladu"
"to by tě děda hnal, takhle držet housle jak prase kost"
atd atd... často takový momenty vyvolají diskuze vedoucí dál kolem té dané osoby a z mého osobního pohledu je to mnohem větší projev úcty a lásky než courání kolem hrobu. Pamatovat si, vzpomínat a mluvit o něm.

Takže ano, kulturu chápu, nicméně neznamená to, že když to pro někoho neznamená vůbec nic, že neví, co je to projev úcty k zesnulému.
Já bych třeba asi těžce nesla nemoct se rozhodnout, jak naložit s tělem svého psa (vedle toho udržování hrobu a označení místa nějak viditelně pro mě nemá velkou váhu, spíš se mi to příčí a přijde mi lepší nechat rostliny, ať se postarají o vizuální stránku), ale chápu i to, když pro někoho je kafilerka jediná nebo taky schůdná možnost.

Atheira napsal(a):
Mám známé, kteří chodí na hrob pravidelně, i si povídat, vzpomínat... Ovšem to jsem poznala až teď v dospělosti. U nás v rodině se hroby sice udržují, chodí se tam nejen v taková ta "povinná" data, aby to tam celoročně nějak vypadalo, jako děti jsme zapalovaly svíčky celému hřbitovu (máma byla spotřebou svíček určitě nadšená), nicméně nikdy jsem si nenavykla na to, že hřbitov by byl vzpomínkovým místem nebo pro rozmluvy se zesnulými. Přiznám se, že už roky k hrobu nechodím, pravidelně hlídám psy před bránou...
U nás se hodně hrálo na místa, období, zážitky.
"jo, tady na tom kopci to měl x rád"
"y vždycky říkala, že když to takhle venku voní, má instantně dobrou náladu"
"to by tě děda hnal, takhle držet housle jak prase kost"
atd atd... často takový momenty vyvolají diskuze vedoucí dál kolem té dané osoby a z mého osobního pohledu je to mnohem větší projev úcty a lásky než courání kolem hrobu. Pamatovat si, vzpomínat a mluvit o něm.

Takže ano, kulturu chápu, nicméně neznamená to, že když to pro někoho neznamená vůbec nic, že neví, co je to projev úcty k zesnulému.
Já bych třeba asi těžce nesla nemoct se rozhodnout, jak naložit s tělem svého psa (vedle toho udržování hrobu a označení místa nějak viditelně pro mě nemá velkou váhu, spíš se mi to příčí a přijde mi lepší nechat rostliny, ať se postarají o vizuální stránku), ale chápu i to, když pro někoho je kafilerka jediná nebo taky schůdná možnost.

.....napsala jsem jak to cítím........jinak většina našich psů a králíci leží pod zemí na místech kde to měli rádi, žádný křížek ani jiné tam nemají, jen vím, že tam jsou......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No on se člověk s nejbližším důstojně rozloučí obřadem....ale ruku na srdce, ten obřad děláte proč, protože cítíte tu potřebu nebo, že si to přál nebožtík nebo, aby člověk neměl špatný svědomí nebo popř. aby ho nepomluvili lidi a uloží svého blízského do hrobu a je opravdu jedno jestli je to rodinná hrobka a nebo místo na vsypové loučce, předpokládám, že tady se všichni, ať už to s tou smrtí máme tak nebo onak řídíme přáním zesnulého......

A s tím, jak se k hrobu chodí vzpomínat??....no já to spíš vnímám jako povinnost, musím dojít dělat běžnou údržbu ..úklid a pak několikrát do roka zapálit svíčky.......je to povinnost, akorát jsem naštvaná, že to děláme my s mamkou a zbytek rodiny tam jde tak max na dušičky dát nějakou kytku a zapálit svčku. Navíc nemůžu vzteky mluvit, když nám z hrobu někdo výzdobu ukradne, vlastně ani nic echt hezkýho tam dát nemůžu, protože to tam prostě dlouho nevydrží.

Co se toho vzpomínání týče, tak opravdu nepotřebuju vzpomínat nad hrobem...místem spočinutí.....vzpomínám pořád.........
Asi se shodneme, že co se posledního rozloučení a uložení týče, tak se snažíme dodržet přání zemřelého, ano to vnímám tak, že to je to poslední, co pro něj můžu udělat.......ale co se třeba obřadu týče, tak je to to nejhorší, co jsem kdy zažila, v síni koukat na rakev a poslouchat tu hudbu-písničky, co se na takovou příležitost hodí atd atd a pak se budeme "plácat po rameni" a říkat si, jaký to měl/a hezký a jak by se to nebožtíkovi líbilo........mě to přijde jako paradox, opravdu si tohle někdo za života přeje??? Opravdu si přeje ležet v rakvi v síni s květinovou výzdobou, opravdu si přeje, aby poté, co se člověk trošičku vzpamazuje ze smrti svého blízkého, tak aby to defakto prožíval znovu?? Teď nemluvím o tom, co je kultura a co je úcta a důstojnost, teď mluvím o tom, jestli si tohle skutečně přeje někdo živý?? ....opravdu chce připravit svým nejbližším takovýhle zážitek??
No každý si přejeme asi něco jiného.

Pes si nepřeje nic, takže tam po jeho smrti děláme to, co si přejeme my, někdo to má jako já a eithian, někdo psa pohřbí, zpopelní, někdo pak chodí k hrobečku vzpomínat, řekla bych asi proto, že si tam připadá svému pejskovi tak nějak blíž.
Ale prosím nesnažte se mi namluvit, že když to neudělám, tak jsem neprojevila úctu a lásku......

..napsala jsem jak to cítím a vidím já, více se k tomu nechci vyjadřovat, děkuji za pochopení....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..napsala jsem jak to cítím a vidím já, více se k tomu nechci vyjadřovat, děkuji za pochopení....

Nechtěla jsem se vás dotknout a jestli se tak stalo, tak se omlouvám..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nechtěla jsem se vás dotknout a jestli se tak stalo, tak se omlouvám..

..je to vůbec ne.....i já se omlouvám, pokud jsem reagovala nepřiměřeně.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..napsala jsem jak to cítím a vidím já, více se k tomu nechci vyjadřovat, děkuji za pochopení....

Já s Tebou Evi souhlasím - hlavně třeba obřad jsem připravovala asi 14dní, a i když v permanentním pláči, tak vše se podřizovalo jen a jen tomu, co měla maminka ráda, co by chtěla. Řeč měl jeden náš známý - tátův kolega z práce - mému tatínkovi už mluvil na obřadu před 14lety! No a rodiče mám pohřbené na chalupě. Možná nezvyklé, ale je to tak...

fikovnice napsal(a):
Já s Tebou Evi souhlasím - hlavně třeba obřad jsem připravovala asi 14dní, a i když v permanentním pláči, tak vše se podřizovalo jen a jen tomu, co měla maminka ráda, co by chtěla. Řeč měl jeden náš známý - tátův kolega z práce - mému tatínkovi už mluvil na obřadu před 14lety! No a rodiče mám pohřbené na chalupě. Možná nezvyklé, ale je to tak...

....no takhle to u nás také vždy je......jen moc často a ty co odchází jsou čím dál mladší....už mi těch nejdražších moc nezbývá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....no takhle to u nás také vždy je......jen moc často a ty co odchází jsou čím dál mladší....už mi těch nejdražších moc nezbývá

...no a mně už nikdo...

A jen tak na okraj: dnes jsem měla sen, že máma žije - bylo to takové napůl probuzená, napůl spící. Takže plné probuzení - šílený šok a smutek!

fikovnice napsal(a):
A jen tak na okraj: dnes jsem měla sen, že máma žije - bylo to takové napůl probuzená, napůl spící. Takže plné probuzení - šílený šok a smutek!

......znám, s taťkou......mimo to po jeho úmrtí jsem ještě dlouho vždycky někde v davu neb busu viděla někoho jemu podobného, když se ten dotyčný otočil, nebyl to on....

fikovnice napsal(a):
...no a mně už nikdo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A tak jsou mezi lidmi takoví, kteří si přejí rozptýlit v Tescu. To aby měli jistotu, že za nimi jejich bližní aspoň jednou za týden přijdou.

Máme zahradu, zvířata pochovám s úctou a pietou, hrobeček nějak upravím, zapálím svíčku. Ale dál vypadá jako běžný záhon, pokračování záhonu, vykopané kytky tam dám zpátky. K Berrymu jsem chodila brečet každé ráno, když jsme se vrátili z obchůzky...na kterou on už s náma jít nemohl. Trvalo to dlouho. Stejně tak na taťkův hrob. Chodila jsem mu tam ukazovat kluky(psy), protože on měl psy moc rád a je by miloval. Už se nepoznali. Gučinka leží nad Berrynkem a tam jsem už nechodila. Viděla jsem ji pořád, v celé zahradě, tam, kde mne ráno čekávala atd. Brzy přišlo koťátko a nové Gucci, když jsem hrobečky plela, jsem říkala: tady leží Beruška, to byl nejhodnější pejsek na světě a tady Gučinka, taková stejná jako ty. Teď vedle Gucci přibyl Leonek. Taťka je mrtvý přes 20let a na hrob během roku chodím málo, někdy když jdu se psem kolem, tak zajdu. No a na Dušičky, Vánoce. Už si ale říkám, že taťka tam stejně není, jen tam shnilo tělo. Ale ony ty hřbitovy s hroby mají něco do sebe. Když je procházíte, promítají se vám v hlavě vzpomínky na všechny ty lidi, jsme vesnice, znala jsem jich hodně a najednou už nejsou. Všichni ti sousedé, u kterých jsem prakticky vyrostla. A tak, když stojíte u těch hrobů, na ně vzpomenete. Sama nechci hrob, taky chci být spálená a popel rozházený všude, kde to mám ráda. Rodinu nemám, kdo by mi chodil na nějaký hrob? Ale vidím, že hroby význam mají, protože jinak by si člověk ani nevzpomněl...

A potom jsou hroby předků. Když přesídlíte úplně jinam a pak dojedete do rodné vesnice babičky a jdete po hřbitově a nacházíte hroby předků, které jste neměla šanci nikdy poznat, protože jsou praprapra a zemřeli dávno než jste se narodili ..... vy ta jména znáte jen z dokumentů a sem tam starých fotografií......
Docela ráda nakukuji i do cizích venkovských hřbitovů, poznáte, kde měli šikovného kameníka, jinde mají hroby zdobené skleněnými leptanými deskami.......židovské hřbitovy si na zdobení hrobů nepotrpí, kámen a celé zarostlé břečťanem. Starý malý židovský hřbitov, v podstatě historický a stejně ten na Vinohradech.
Tenhle kus historie s naší generací zmizí......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
......znám, s taťkou......mimo to po jeho úmrtí jsem ještě dlouho vždycky někde v davu neb busu viděla někoho jemu podobného, když se ten dotyčný otočil, nebyl to on....

To se mi stává dodnes, už 14 smutných let...

fikovnice napsal(a):
To se mi stává dodnes, už 14 smutných let...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Děkuji Evi. Jsem na tom mimořádně bídně, tak každé povzbuzení potěší!

fikovnice napsal(a):
Děkuji Evi. Jsem na tom mimořádně bídně, tak každé povzbuzení potěší!

Děkuji "Rapotačko" i Vám - však Vy víte...

fikovnice napsal(a):
Děkuji Evi. Jsem na tom mimořádně bídně, tak každé povzbuzení potěší!

.....napíšu ti večer SZ, drž se......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.....napíšu ti večer SZ, drž se......

Zatím nedorazila , ale napiš, až budeš mít čas a chuť. A už teď moc děkuju.

fikovnice napsal(a):
Zatím nedorazila , ale napiš, až budeš mít čas a chuť. A už teď moc děkuju.

...máš jí tam......

Já bych si neuměla představit, že můj pes by skončil v kafilerce 😓

Muf1409 napsal(a):
Já bych si neuměla představit, že můj pes by skončil v kafilerce 😓

ani já ne ale někdo jinou možnost nemá. Když nemá pozemek kde by psa pohřbil a pes je velký a zpopelnění taky něco stojí............ne každý chce a může investovat za kremaci psa...........

Existují psí kremace. Už jsem musela využít 2x. Nemám zahrádku, ale 2 urničky s pozůstatky.

monikabart napsal(a):
Existují psí kremace. Už jsem musela využít 2x. Nemám zahrádku, ale 2 urničky s pozůstatky.

Můžu se zeptat na cenu? Mě se to netýká, jen mne to zajímá..

lesnížínka napsal(a):
Můžu se zeptat na cenu? Mě se to netýká, jen mne to zajímá..

dle velikosti psa. můžeš si dohledat.

V prosinci ... váha 43kg cena s chlazením a vakem 7190. V ceně základní plastová urna, já objednala urnu keramickou za 2800

Amak napsal(a):
V prosinci ... váha 43kg cena s chlazením a vakem 7190. V ceně základní plastová urna, já objednala urnu keramickou za 2800

Děkuju. Nechtěla jsem se ptát kamarádky, která má urnu pejska od Vánoc

Jdete se poradit ohledně zdravotního problému, prevence nemoci nebo výživy vašeho zvířete? Nově se můžete obrátit rovnou na odborníky v sekci On-line veterinář. Kvalifikovanou odpověď tam dostanete nejpozději během několika hodin. Ať jsou vaši mazlíčci zdraví a spokojení!