Pes musí mít z pána strach

Manžel evidentně postrádá empatii a naopak je to on, kdo psům nerozumí. Dostat do rukou mého psa původního plemene, tak z toho šlehne oběma. Navíc tenhle přístup je celkem nebezpečný, protože tímto způsobem "zničenému" psovi pak může v nějaké situaci lidově řečeno rupnout v bedně a může z toho být průšvih.

Kdyby mi tohle řekl dřív, nebude manžel. hrůza. pes je kámoš - tak to má být - vy to máte srovnané. partner by měl být také kámoš. podporovat. jinak ať se jde bodnout.

Na to je těžké něco napsat. Pochopitelně máte pravdu vy. Není nic horšího, než pes, který lehne s ušima dozadu, kdykoliv majitel pohne rukou ( třeba do kapsy pro kapesník ).
Ne pes se nesmí pána bát, jak by potom vypadala jejich spolupráce.
Před pár lety se ke mě dostala roční fena, minulý majitel ji dával z domu proto, že byla údajně nevycvičitelná. Ve stavu v jakém byla určitě. Když jsem kýchla, lehla na záda, stejně jako na každé slovo, které se podobalo cvičákovému (ke mě - lehla na záda, sedni - lehla na záda...atd s výrazem "nebijte mě" ), když jsem vzala do ruky na zahradě hrábě ( jakékoliv jiné nářadí ), zmizela a našla jsem ji klepat se u dveří.
A přitom je to vstřícná, empatická fena. Tedy neposlouchá jako hodinky, sem tam máme problém, ale kdo nemá...

Myslím, že tak jak to pojímá váš manžel, tak se vážně cvičilo za časů jeho dědečka. Někteří psi
to vydrželi a z některých byli trosky. Od té doby se kynologie posunula a vy jste mnohem blíž současným trendům. Nenechte se znechutit a braňte svého psa. Je to smutné čtení.

Pes musí mít ze svého pána strach.
Je to bohužel stále ještě rozšířený názor. A to paradoxně těch, kteří si u psa neumí získat respekt a nemají s ním vztah. Právě útulkoví psi naučí člověka nejvíc. To že si člověk musí získat důvěru, být jim oporou a zároveň mít respekt, to u jedinců, kteří si už něco zažili, chce hodně úsilí.A trpělivosti. A pochopení. A lásky. To se strachem nezíská. Já osobně jsem ráda, že ze mě moji psi strach nemají. A že taky umím houknout - jako upozornění, že tudy to jít nemá. A rozhodně to v nich strach nevyvolá, jen si uvědomí, že tohle už bylo moc. Pes není stroj na dokonalost a i sebelíp zvládnutý pes má nárok na to být psem - třeba tím radostným, který jejda zapomněl, že slušně vychovanej pes sakra neskáče .Pak stačí upozornění. Kdyby ze mne měli mít strach, jdu si to hodit, protože jsem špatný vůdce.

Je možné, že dědeček cvičil psy pro armádu, ale moc o tom se svým vnukem nemluvil. Ani pes pro armádu ( nebo právě pes pro armádu ) se nesměl svého pána bát. To by mu moc platný nebyl ! Jestli dědeček ještě žije, zkuste si o tom s ním popovídat. Určitě se se psy tolik "nepárali", jako mi dnes, ale psovoda se pes bát nemohl.

Nebudu probírat váš vztah a chování vašeho muže...to je celkem váš...problém. Co jste chtěla máte. Jen napíšu, že k takovému chlapovi, bych si dalšího psa v žádném případě nebrala, protože mám takový pocit, že toho hodlá vychovávat sám hlavně, aby jste viděla, jak to má vypadat". A dojede na to chudák pes

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je možné, že dědeček cvičil psy pro armádu, ale moc o tom se svým vnukem nemluvil. Ani pes pro armádu ( nebo právě pes pro armádu ) se nesměl svého pána bát. To by mu moc platný nebyl ! Jestli dědeček ještě žije, zkuste si o tom s ním popovídat. Určitě se se psy tolik "nepárali", jako mi dnes, ale psovoda se pes bát nemohl.

Ani pes pro armádu ( nebo právě pes pro armádu ) se nesměl svého pána bát - tak tomu bych nevěřila. Znala jsem psy policejní(tehdy samé NO) a ti chodili jak, spráskaní psi" a přesně podle popisu: jak psovod zařval povel, pes ocas pod sebe, uši dozadu, nejistý pohled...to mělo k sebevědomému policejnímu psu opravdu daleko...bylo to spíš k pláči(a zločincům nejspíš pro smích).

No muj manzel jeste donedavna tvrdil, ze deti musi mit z otce strach, natoz psi .Vedli jsme sahodlouhe debaty o tom, ze si plete pojem a prujem, neboli respekt se strachem. Musela jsem do nej dout za pomoci souseda, starsiho chlapa, teprve potom argumenty prijal. Ode me, zenske, se mu nechtelo, to jsou pozustatky vychovy jeho otce, bohuzel.A neni evidentne vyjimka.

lesnížínka napsal(a):
Nebudu probírat váš vztah a chování vašeho muže...to je celkem váš...problém. Co jste chtěla máte. Jen napíšu, že k takovému chlapovi, bych si dalšího psa v žádném případě nebrala, protože mám takový pocit, že toho hodlá vychovávat sám hlavně, aby jste viděla, jak to má vypadat". A dojede na to chudák pes

Trochu tvrdý nemyslíš? Zvlášť v momentě, kdy si sem někdo přijde vylejt srdce.

Zrzavci napsal(a):
Pes musí mít ze svého pána strach.
Je to bohužel stále ještě rozšířený názor. A to paradoxně těch, kteří si u psa neumí získat respekt a nemají s ním vztah. Právě útulkoví psi naučí člověka nejvíc. To že si člověk musí získat důvěru, být jim oporou a zároveň mít respekt, to u jedinců, kteří si už něco zažili, chce hodně úsilí.A trpělivosti. A pochopení. A lásky. To se strachem nezíská. Já osobně jsem ráda, že ze mě moji psi strach nemají. A že taky umím houknout - jako upozornění, že tudy to jít nemá. A rozhodně to v nich strach nevyvolá, jen si uvědomí, že tohle už bylo moc. Pes není stroj na dokonalost a i sebelíp zvládnutý pes má nárok na to být psem - třeba tím radostným, který jejda zapomněl, že slušně vychovanej pes sakra neskáče .Pak stačí upozornění. Kdyby ze mne měli mít strach, jdu si to hodit, protože jsem špatný vůdce.

Pak máte ještě jeden typ útulkáčů - ty, co jsou tam od štěňátek. Většinou milí, ale dříví v lese. Zvyklí na spoustu lidí, nicméně často problém s koncentrací na jednoho člověka. Ale pořád se s nimi pracuje lépe, než se psy s negativními zkušenostmi. Tedy myslím mladé psy, se staršími zkušenosti nemám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pak máte ještě jeden typ útulkáčů - ty, co jsou tam od štěňátek. Většinou milí, ale dříví v lese. Zvyklí na spoustu lidí, nicméně často problém s koncentrací na jednoho člověka. Ale pořád se s nimi pracuje lépe, než se psy s negativními zkušenostmi. Tedy myslím mladé psy, se staršími zkušenosti nemám.

Jo určitě, ale každopádně s tím přístupem, že pes ze mě musí mít strach člověk nikam nedojde.
Psi mají jednu velkou nevýhodu. Spoustu nám toho sakra odpustí. No a když vás tu vidím...

https://youtu.be/gghfoRKVPCo?t=23


celý to stojí za kouknutí /spešl ten boxer /.

Zrzavci napsal(a):
Jo určitě, ale každopádně s tím přístupem, že pes ze mě musí mít strach člověk nikam nedojde.
Psi mají jednu velkou nevýhodu. Spoustu nám toho sakra odpustí. No a když vás tu vidím...

https://youtu.be/gghfoRKVPCo?t=23


celý to stojí za kouknutí /spešl ten boxer /.

Můj zrzavec to má opačně, popředu a rád. Když mu chci udělat radost, tak s ním vyběhnu letenské schody. Chodníčky po stranách jsou prý nuda či co.

Zrzavci napsal(a):
Trochu tvrdý nemyslíš? Zvlášť v momentě, kdy si sem někdo přijde vylejt srdce.

Tvrdé? Přečti si několik vyjádření pisatelčina muže...on nějak ohledy nemá. Já jsem cizí člověk a jen popisuju, co mi z toho všeho plyne - nebrat si další zvíře. To, že zadavatelka to dělá správně, už tu napsali ostatní...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Můj zrzavec to má opačně, popředu a rád. Když mu chci udělat radost, tak s ním vyběhnu letenské schody. Chodníčky po stranách jsou prý nuda či co.

Náš mlaďas i po provazovém žebříku chodí.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lesnížínka napsal(a):
Tvrdé? Přečti si několik vyjádření pisatelčina muže...on nějak ohledy nemá. Já jsem cizí člověk a jen popisuju, co mi z toho všeho plyne - nebrat si další zvíře. To, že zadavatelka to dělá správně, už tu napsali ostatní...

Ano tvrdé. myslím, že pisatelka tohle slyšet nepotřebuje. Je ti po tom houby - mám na mysli tu první Tvoji větu.

Zrzavci napsal(a):
Ano tvrdé. myslím, že pisatelka tohle slyšet nepotřebuje. Je ti po tom houby - mám na mysli tu první Tvoji větu.

Kdyby nám po tom mělo být houby, zadavatelka to sem nenapíše. s tímto pánem žádné zvíře šťastné nebude a myslím, že když to paní čte od nás anonymů, může jí to být fuk anebo jí to může otevřít oči.
souhlas s lesnížínka.
to co jí dokázal říct je hnus.
my jsme jí vyjádřili podporu, že má hezký přístup k psovi a že pán je zlouš. no je. nebo ne ? takhle se bavit s manželkou ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kdyby nám po tom mělo být houby, zadavatelka to sem nenapíše. s tímto pánem žádné zvíře šťastné nebude a myslím, že když to paní čte od nás anonymů, může jí to být fuk anebo jí to může otevřít oči.
souhlas s lesnížínka.
to co jí dokázal říct je hnus.
my jsme jí vyjádřili podporu, že má hezký přístup k psovi a že pán je zlouš. no je. nebo ne ? takhle se bavit s manželkou ?

Si nemyslím, že člověk, který napsal to co zadavatelka chce slyšet následujcící:

Nebudu probírat váš vztah a chování vašeho muže...to je celkem váš...problém. Co jste chtěla máte.

To z ní totiž dělá neschopnýho debila, který si nechá všechno líbit. A svět není jen černobílý. Je to dost surový, tohle napsat. Pokud je člověk z něčeho rozhozenej, tak tohle je to poslední co chce slyšet, protože sám moc dobře ví, že to jak se chová jeho partner mu vadí. Takováhle věta člověku jen ublíží. O tom dalším nepolemizuju.

Zrzavci napsal(a):
Si nemyslím, že člověk, který napsal to co zadavatelka chce slyšet následujcící:

Nebudu probírat váš vztah a chování vašeho muže...to je celkem váš...problém. Co jste chtěla máte.

To z ní totiž dělá neschopnýho debila, který si nechá všechno líbit. A svět není jen černobílý. Je to dost surový, tohle napsat. Pokud je člověk z něčeho rozhozenej, tak tohle je to poslední co chce slyšet, protože sám moc dobře ví, že to jak se chová jeho partner mu vadí. Takováhle věta člověku jen ublíží. O tom dalším nepolemizuju.

Si myslím, že ona sama to už ví a kdo ví, zda si to nechtěla někde potvrdit. vůbec ta věta z ní nic nedělá, prostě tu bylo řečeno, že bychom s takovým nebyli. když to byl schopen vyblinkat teď, tak odteď. ona to vůbec nemusela vědět dřív. kecy někoho tak cizího jako jsme my anonymové snad nikdo nebere moc vážně. já teda co tu čtu, tak jedním dechem dovnitř, druhým ven.
něco si z toho odnese každý, ale že by mi někdo z netu dokázal ublížit ? těžko. vůbec nevíte s kým si píšete a stejně tak já.
rozhodně lepší říct, že to v pořádku není než jí něco nalhávat.
pro někoho takové výčitky zásadní jsou, druzí si to nechají kydat dál.
a tato paní sebrala odvahu a řekla to. někde. takže to také vidí.
přeju jí ať se pán vyspí a zítra se omluví.
a vám všem dobrou noc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Si myslím, že ona sama to už ví a kdo ví, zda si to nechtěla někde potvrdit. vůbec ta věta z ní nic nedělá, prostě tu bylo řečeno, že bychom s takovým nebyli. když to byl schopen vyblinkat teď, tak odteď. ona to vůbec nemusela vědět dřív. kecy někoho tak cizího jako jsme my anonymové snad nikdo nebere moc vážně. já teda co tu čtu, tak jedním dechem dovnitř, druhým ven.
něco si z toho odnese každý, ale že by mi někdo z netu dokázal ublížit ? těžko. vůbec nevíte s kým si píšete a stejně tak já.
rozhodně lepší říct, že to v pořádku není než jí něco nalhávat.
pro někoho takové výčitky zásadní jsou, druzí si to nechají kydat dál.
a tato paní sebrala odvahu a řekla to. někde. takže to také vidí.
přeju jí ať se pán vyspí a zítra se omluví.
a vám všem dobrou noc.

A kdo ví, zda si to nechtěla někde potvrdit....

určitě tady na anonymním fóru a takovýmhle způsobem

... kecy někoho tak cizího jako jsme my anonymové snad nikdo nebere moc vážně. já teda co tu čtu, tak jedním dechem dovnitř, druhým ven...

soudíte podle sebe
mně by to bylo taky jedno, ale ne každý to tak vnímá

ta věta byůa naprosto zbytečná a může ublížit. Zbytečně.

Možná kdyby zadavatelka ukázala nějakého perfektně vycvičeného psa, který nemá strach z majitele manželovi, že by ho dokázala přesvědčit, že jiné výchovné metody jsou účinnější.
Možná to jen potřebuje vidět na vlastní oči.

Lidičky, děkuji, ale v klidu. Já mám co jsem chtěla a vím to. Já jsem býk on je kozoroh, trochu vražedná kombinace, ale já se zadupat nenechám, naopak to já bývám v tomto ohledu ostrá, ale to je fakt totálně soukromá věc, která se psů netýká.
Co se týče manželova vztahu ke zvířatům, tak to je přesně o tom no... bez empatie. proto máme dva koně, já citlivého araba a on těžkopádného, splachovacího hucula. S koněm co má skoro 500 kg se silou a tím svým bububu nedohodne, bud chtít utýct a neudržíte ho, když ho udržíte, tak se začne bránit a to je fakt průšvih, pes je něco jiného. Pes se dá drilovat, ale já už nyní vím, že to mé feně nesedí. Je citlivá a proto jsem přestala chodit na cvičák, tamní výcvik z ní sice dělal psa poslušného, ale jsou věci které vynutit nejdou. Třeba když právě sedím na tom koni, tak potřebuji aby ten pes byl ovladatelný bez vodítka, aby chtěl poslechnout a to je ten důvod proč dělám pozitivku a tu dělám v té prapůvodní podobě úplně bez trestů a světe div se fena byla sice asi tak měsíc horší, zjistila, že ji nikdo netrestá, nikdo nekárá, ale nyní taky už ví, že si tím nic nezíská a proto to co je nežádoucí viz. skákání, nedělá, jo někdy se zapomene, ale já přes zahradu a kolem psa jdu minimálně 5x za den a 5x za den tomu psovi věnuji pozornost, takže vím, že její přešlap, kdy skočí jednou týdně neznamená, že je nevychovaná, ale znamená to to, že třeba ještě ten den nebyla na procházce a prostě se těší... samozřejmě je upozorněná... Jenže manžel byl schopný tu fenu kárat takovým způsobem, že jsem mu zakázala s ní cokoli dělat. Vzít psa za kožich a vytahat, to prostě normální není... On měl kdysi bígla a ten umřel na rakovinu, a jeho vyloženě nevychovaný bígl co v jednom kuse zdrhal, na nějž už chtěli pořizovat výcvikový obojek, co poslouchal fakt ze strachu, ale hlavně že spal s páníčkem v posteli to bylo v pořádku... Tak já nevím, no... Jo, když ji učím na klidné a tiché povely, tak to chvíli trvá než je ten povel dokonalý, ale mě prostě nebaví na psa řvát, vím, že když zařvu tak stáhne ocas, uši a poslechne, ale k čemu mi to do budoucna bude takový pes?

A kdosi tu psal, že dalšího psa ne. Já ho chci, hlavně aby fena nebyla na zahradě sama (má tam koně za ohradou, kozy a drůbež, ale dalšího psa ne) a útulkáče chci, protože si myslím, že je to fajn, pomoci psovi najít domov a taky už jsme dva útulkáče měli, moje fena tedy z útulku není a mám ji od štěněte, ale i tak... Manželovi říkám, druhého psa ne, protože na plemeni se nemůžeme shodnout a na způsobu výchovy a výcviku taky ne. Já si fenu pořizovala, když jsme byla sama, takže jsme si ji udělala podle sebe a vyhovuje mi to.
On chce druhého psa buď bígla nebo stavbula, já nechci ani jedno z těchto plemen a hlavně nechci psa v domě, už tak mi stačí uklízet po chlapovi a dítěti natož ještě po psovi, chlupy všude atd, to on by bral... psa do postele, když jsem se zeptala proč tedy nevezme do postele psa kterého už máme, tak prý že je nevychovaná. No ano, celý život je venku, takže je poněkud neohrabaná a já ji ani v domě nechci, ale byli situace kdy to bylo nutné a nikdy nic nezničila, nezašpinila, nepomočila, jenže je velká a nechápe proč nesmí na stůl, když ji to nikdo nenaučil, ale když musela bývat doma přes den kvůli hroznému vedru, tak naučit ji že nesmí ani přes práh kuchyně a musí být na chodbě trvalo asi tři upozornění a pochopila a do té kuchyně už nevlezla...

To že si přijdu vylít srdíčko dělám málokdy, ale tohle mě fakt dostalo, hlavně proto, že je to u nás doma dost diskutované téma. Jenže takový stěr jsem ještě nezažila... "Prý ty psům nerozumíš"... Jo, mám svého prvního psa, všichni před tím byli rodičů, jo tak se to učím, jo je pravda, že koně dělám od školky a tam je to jiné, ale že bych nepoznala, kdy to psovi a mě vyhovuje a kdy už ne, to zase poznám...

A pro ty co by se chtěli hnípat v našem vztahu, tak jsme debatu ukončila tím, že jsem prohlásila doslova "Je mi z tebe na blití." On si odešel zapálit a přišel s tím, že si sice neuvědomuje že by řekl něco špatnýho, že je to jeho názor, že už se teda jako zlobit nemám...

No on ale bígl není pro lidi, kteří vyžadují disciplínu, žádná výhra. Adaptivní inteligence vysoká, pracovní k nule. Jsou to psi, kteří se rozhodují samostatně, v podstatě na úrovni původních plemen apod.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No on ale bígl není pro lidi, kteří vyžadují disciplínu, žádná výhra. Adaptivní inteligence vysoká, pracovní k nule. Jsou to psi, kteří se rozhodují samostatně, v podstatě na úrovni původních plemen apod.

No, to samozřejmě vím a proto ho nechci. Taky se mi vzhledově líbí třeba saluka a nebudu si ji pořizovat, protože vím, že bych ji nebyla schopná vycvičit... Proto mám NO, protože se to prostě dobře cvičí, dobře se navazuje na člověka, je spolehlivý a při normální výchově i vhodný k dětem (syn má necelé tři roky), všechny tyhle body splňuje i moje fena.

Jinak sleduji v celku pravidelně na animal planet seriál zachránci psů. A zcela mě tento pořád fascinuje http://www.csfd.cz/film/373335-zachranci-psu/galerie/?type=1
A zároveň mě mrzí to že v británii je normální, že pes se kterým se hrubě zachází je zabaven a převychovám, ale za pomoci pozitivní motivace a pak teprve hledá nový domov, proč u nás tohle nemůže fungovat? Proč u nás musí být týrání, množení a tyhle fujtajbly řešeny přes kvs, která udělá houby a policie ještě míň? To má smysl, když takovou organizaci mají, má smysl, když má stará babka psa tam podrosteného, že nevidí a oni ho vezmou nechají ostříhat a pak vrátí s tím, že se to nesmí opakovat a jezdí tam toho psa kontrolovat, vím že to není k tématu, ale mě tam dostalo, že oni i učí zájemce na zabavených psech správnému zacházení a za pomoci toho ty psy úspěšně převychovají a ti pak najdou nový domov. Je to neskutečné.

marion108 napsal(a):
Dobrý den,
tak si jsem právě před pár minutama prošla nechutnou výměnou názorů se svým manželem. Mám rok a půl starou fenu NO. Je úžasná a máme ji všichni rádi. Jen můj manžel asi ne, nebo já nevím...
Právě jsem mu ukazovala fotky psů z útulku, už delší dobu chci druhého psa z útulku, ale mám na psa několik důležitých požadavků, v první řadě chci aby byl zdravý (fyzicky), mladý (do tří let), váhově mezi 15-30 kg a nakonec mohl být venku s naší fenou (má přístup do zděného kotce, kde má svou starou pohovku a veškeré potřebné zázemí (misky, vodu, hračky atd.). No a manžel zase nechce zásadně psa z útulku, což na jednu stranu chápu, na druhou nechápu proč tedy nechce investovat peníze do kvalitního psa od kvalitního chovatele... Ale to vše není podstatné.
Touto debatou jsme se dostali k tomu, že náš ("můj") pes je nevychovaný. Nevím no, na to jak málo času věnuji vyloženě výcviku a že děláme po malých krůčcích pomocí pozitivní motivace je poslušná hodně a vychovaná taky... je to hold mladý pes a je hodně temperamentní, ale pomalu se to zklidňuje. Nicméně já mu řekla, že je rozdíl mezi tím, když se mnou pes spolupracuje z vlastní vůle a opravdu se soustředí a dělá to rád a mezi tím, když on na něj neustále řve a pes ho poslechne protože má strach. Na to mi bylo řečeno: "Můj dědeček cvičil psi pro armádu. Pes musí mít ze svého pána strach." Z toho se mi chtělo brečet a manžel odešel. Domnívám se že pes by měl mít z pána respekt, ale ne strach, neměl by povely provádět se sklopenýma ušima a místo normálního lehni se položit na záda... Prostě mi to je silně proti srsti. Prý "Psům vůbec nerozumíš, drž se radši koní..." Jenže můj pes nás s koňmi doprovází, zvládá všechny základní povely bez problémů a bez čekání uposlechne je dobře odvolatelný i od např honění zvěře nebo cizího psa... Občas si chce hrát tak blbne, ví že nesmí skákat po lidech, ale někdy to při hře přežene a omylem skočí, jenže to přeci nelze brát jako neposlušnost nebo nevychovanost, venku nebo při tréningu i na zahradě to nedělá... Tak já nevím. Jsem z toho smutná, rozpačitá a zmatená... Nejvíc mě mrzí to, že psům prý nerozumím. Pro mě je můj pes kámoš, který mi chrání majetek, chrání mě, a spolupracuje se mnou rád.

Děláte to líp, než manžel, pokračujte v tom

Manželův otec měl kdysi kolii, s kterou chodil na místní cvičiště. Ačkoli jsem zažila v mládí Svazarmovský cvičák, kde podle dnešních měřítek to bylo hodně tvrdé, tak podle toho, co vyprávěl o zhruba 50-60 letech to byly lázně. Nechápu, jak mohli psa vůbec vycvičit, nicméně, jak se psalo výše, silní to nakonec dali, slabší asi umlátili, bebo tlomení putovali někam k boudě.
Když jsem vyrostla a začla bydlet sama, své psy jsem vychovávala jako přátele, jestli se to tak dá říct. Cvičák v mládí mi ale něšim pomohl, věděla jsem, jak na které cviky a své psy si vycvičila sama. A musím říct, že, ačkoli mantinely máme, pes u mě nežebrá, neleze na gauč a pod., máme spolu krásný vztah založený na důvěře a nikdy jsem neměla problémy z přivoláním, ignorováním povelů a tak dále. Tím se nechci chlubit, jen také souhlasím s tím, že vztah se nemá budovat na strachu, ale na trpělivosti a vzájemné důvěře. Ač je to, jen" pes. Hezký den

amiš napsal(a):
Manželův otec měl kdysi kolii, s kterou chodil na místní cvičiště. Ačkoli jsem zažila v mládí Svazarmovský cvičák, kde podle dnešních měřítek to bylo hodně tvrdé, tak podle toho, co vyprávěl o zhruba 50-60 letech to byly lázně. Nechápu, jak mohli psa vůbec vycvičit, nicméně, jak se psalo výše, silní to nakonec dali, slabší asi umlátili, bebo tlomení putovali někam k boudě.
Když jsem vyrostla a začla bydlet sama, své psy jsem vychovávala jako přátele, jestli se to tak dá říct. Cvičák v mládí mi ale něšim pomohl, věděla jsem, jak na které cviky a své psy si vycvičila sama. A musím říct, že, ačkoli mantinely máme, pes u mě nežebrá, neleze na gauč a pod., máme spolu krásný vztah založený na důvěře a nikdy jsem neměla problémy z přivoláním, ignorováním povelů a tak dále. Tím se nechci chlubit, jen také souhlasím s tím, že vztah se nemá budovat na strachu, ale na trpělivosti a vzájemné důvěře. Ač je to, jen" pes. Hezký den

Omlouvám se, za překlepy, píši v práci a holt mi občas někdo vyruší

marion108 napsal(a):
Dobrý den,
tak si jsem právě před pár minutama prošla nechutnou výměnou názorů se svým manželem. Mám rok a půl starou fenu NO. Je úžasná a máme ji všichni rádi. Jen můj manžel asi ne, nebo já nevím...
Právě jsem mu ukazovala fotky psů z útulku, už delší dobu chci druhého psa z útulku, ale mám na psa několik důležitých požadavků, v první řadě chci aby byl zdravý (fyzicky), mladý (do tří let), váhově mezi 15-30 kg a nakonec mohl být venku s naší fenou (má přístup do zděného kotce, kde má svou starou pohovku a veškeré potřebné zázemí (misky, vodu, hračky atd.). No a manžel zase nechce zásadně psa z útulku, což na jednu stranu chápu, na druhou nechápu proč tedy nechce investovat peníze do kvalitního psa od kvalitního chovatele... Ale to vše není podstatné.
Touto debatou jsme se dostali k tomu, že náš ("můj") pes je nevychovaný. Nevím no, na to jak málo času věnuji vyloženě výcviku a že děláme po malých krůčcích pomocí pozitivní motivace je poslušná hodně a vychovaná taky... je to hold mladý pes a je hodně temperamentní, ale pomalu se to zklidňuje. Nicméně já mu řekla, že je rozdíl mezi tím, když se mnou pes spolupracuje z vlastní vůle a opravdu se soustředí a dělá to rád a mezi tím, když on na něj neustále řve a pes ho poslechne protože má strach. Na to mi bylo řečeno: "Můj dědeček cvičil psi pro armádu. Pes musí mít ze svého pána strach." Z toho se mi chtělo brečet a manžel odešel. Domnívám se že pes by měl mít z pána respekt, ale ne strach, neměl by povely provádět se sklopenýma ušima a místo normálního lehni se položit na záda... Prostě mi to je silně proti srsti. Prý "Psům vůbec nerozumíš, drž se radši koní..." Jenže můj pes nás s koňmi doprovází, zvládá všechny základní povely bez problémů a bez čekání uposlechne je dobře odvolatelný i od např honění zvěře nebo cizího psa... Občas si chce hrát tak blbne, ví že nesmí skákat po lidech, ale někdy to při hře přežene a omylem skočí, jenže to přeci nelze brát jako neposlušnost nebo nevychovanost, venku nebo při tréningu i na zahradě to nedělá... Tak já nevím. Jsem z toho smutná, rozpačitá a zmatená... Nejvíc mě mrzí to, že psům prý nerozumím. Pro mě je můj pes kámoš, který mi chrání majetek, chrání mě, a spolupracuje se mnou rád.

Vezměte si z toho, co můžete. Za první manžela nepouštějte ke zvířatům a hlavně ho nenechte s nimi bez dozoru, myslím manžela, ne ta zvířata. On se vyjádřil, že pes je váš... tak toho využijte. Je to můj pes a nikdo mi do toho kecat nebude. Řekl jsi to sám, tak se podle toho chovej a nedělej si huby kanál. Využijte toho, jak můžete.

Marion, manželovi pořiď pastevce a ten ho už naučí se ke psu chovat slušně...

Jinak - určitě ideově to máš dobře, jenom je otázka, jestli si nepleteš učení pozitivní motivací s anarchií. Mantinely je třeba stanovit, naučit a dodržovat vždy! Třeba to skákání - pokud na mě/spoluhráče skáče pes v rámci hry - v pořádku.Pokud skáče na někoho ne v rámci hry, ale postě proto, že je pes vesel a je to nežádoucí, tak je to samozřejmě špatně a je to třeba toho psa naučit, u rok a půl staré NO bych to už čekala.

marion108 napsal(a):
Lidičky, děkuji, ale v klidu. Já mám co jsem chtěla a vím to. Já jsem býk on je kozoroh, trochu vražedná kombinace, ale já se zadupat nenechám, naopak to já bývám v tomto ohledu ostrá, ale to je fakt totálně soukromá věc, která se psů netýká.
Co se týče manželova vztahu ke zvířatům, tak to je přesně o tom no... bez empatie. proto máme dva koně, já citlivého araba a on těžkopádného, splachovacího hucula. S koněm co má skoro 500 kg se silou a tím svým bububu nedohodne, bud chtít utýct a neudržíte ho, když ho udržíte, tak se začne bránit a to je fakt průšvih, pes je něco jiného. Pes se dá drilovat, ale já už nyní vím, že to mé feně nesedí. Je citlivá a proto jsem přestala chodit na cvičák, tamní výcvik z ní sice dělal psa poslušného, ale jsou věci které vynutit nejdou. Třeba když právě sedím na tom koni, tak potřebuji aby ten pes byl ovladatelný bez vodítka, aby chtěl poslechnout a to je ten důvod proč dělám pozitivku a tu dělám v té prapůvodní podobě úplně bez trestů a světe div se fena byla sice asi tak měsíc horší, zjistila, že ji nikdo netrestá, nikdo nekárá, ale nyní taky už ví, že si tím nic nezíská a proto to co je nežádoucí viz. skákání, nedělá, jo někdy se zapomene, ale já přes zahradu a kolem psa jdu minimálně 5x za den a 5x za den tomu psovi věnuji pozornost, takže vím, že její přešlap, kdy skočí jednou týdně neznamená, že je nevychovaná, ale znamená to to, že třeba ještě ten den nebyla na procházce a prostě se těší... samozřejmě je upozorněná... Jenže manžel byl schopný tu fenu kárat takovým způsobem, že jsem mu zakázala s ní cokoli dělat. Vzít psa za kožich a vytahat, to prostě normální není... On měl kdysi bígla a ten umřel na rakovinu, a jeho vyloženě nevychovaný bígl co v jednom kuse zdrhal, na nějž už chtěli pořizovat výcvikový obojek, co poslouchal fakt ze strachu, ale hlavně že spal s páníčkem v posteli to bylo v pořádku... Tak já nevím, no... Jo, když ji učím na klidné a tiché povely, tak to chvíli trvá než je ten povel dokonalý, ale mě prostě nebaví na psa řvát, vím, že když zařvu tak stáhne ocas, uši a poslechne, ale k čemu mi to do budoucna bude takový pes?

A kdosi tu psal, že dalšího psa ne. Já ho chci, hlavně aby fena nebyla na zahradě sama (má tam koně za ohradou, kozy a drůbež, ale dalšího psa ne) a útulkáče chci, protože si myslím, že je to fajn, pomoci psovi najít domov a taky už jsme dva útulkáče měli, moje fena tedy z útulku není a mám ji od štěněte, ale i tak... Manželovi říkám, druhého psa ne, protože na plemeni se nemůžeme shodnout a na způsobu výchovy a výcviku taky ne. Já si fenu pořizovala, když jsme byla sama, takže jsme si ji udělala podle sebe a vyhovuje mi to.
On chce druhého psa buď bígla nebo stavbula, já nechci ani jedno z těchto plemen a hlavně nechci psa v domě, už tak mi stačí uklízet po chlapovi a dítěti natož ještě po psovi, chlupy všude atd, to on by bral... psa do postele, když jsem se zeptala proč tedy nevezme do postele psa kterého už máme, tak prý že je nevychovaná. No ano, celý život je venku, takže je poněkud neohrabaná a já ji ani v domě nechci, ale byli situace kdy to bylo nutné a nikdy nic nezničila, nezašpinila, nepomočila, jenže je velká a nechápe proč nesmí na stůl, když ji to nikdo nenaučil, ale když musela bývat doma přes den kvůli hroznému vedru, tak naučit ji že nesmí ani přes práh kuchyně a musí být na chodbě trvalo asi tři upozornění a pochopila a do té kuchyně už nevlezla...

To že si přijdu vylít srdíčko dělám málokdy, ale tohle mě fakt dostalo, hlavně proto, že je to u nás doma dost diskutované téma. Jenže takový stěr jsem ještě nezažila... "Prý ty psům nerozumíš"... Jo, mám svého prvního psa, všichni před tím byli rodičů, jo tak se to učím, jo je pravda, že koně dělám od školky a tam je to jiné, ale že bych nepoznala, kdy to psovi a mě vyhovuje a kdy už ne, to zase poznám...

A pro ty co by se chtěli hnípat v našem vztahu, tak jsme debatu ukončila tím, že jsem prohlásila doslova "Je mi z tebe na blití." On si odešel zapálit a přišel s tím, že si sice neuvědomuje že by řekl něco špatnýho, že je to jeho názor, že už se teda jako zlobit nemám...

No muj manzel je take kozoroh a kdyz jsem ho videla vychovavat nase prvniho psa k cistotnosti a fenku, ktera se pred nim kladla na zada a pak mu chodila kadit na polstar, jsem mu vychovu psu zakazala.Nastesti byl z te fenky sam spatny, tak to vzdal a nechal to na me.Ted mame tri psy, a jsou s nim v pohode, chodi je vencit, hraje si s nimi a ta strachy posr... fenecka se za nim chodi mazlit.Ale musel prozrit nebo co, no...

Nevěš hlavu, holt si s manželem budete muset sednout a ujasnit si pár věcí...

No, psala jsem to už milionkrát, že když má pes 2 pány né vždy to funguje.
Tebe bere, jako pána a udělá pro tebe první poslední, tvého manžela bere, jakou součást smečky, ale nikdy ho nebude poslouchat 100% a to ani kdyby se postavil na hlavu a vyřval si hlasivky.
Děda cvičil psy pro armádu - no, to je v pohodě, ale tvému manželovi opět utekl fakt, že armádní pes měl JEDNOHO psovoda! Pokud psovod zahynul, pes přešel do ruky jinému psovodovi - ale opět jen JEDNOMU!
(pastevce mu opravdu nepořizuj, taky by se ti mohlo stát, že budeš vdova)...

Sama mám 3 psy, a rovněž manžela. Manželovi bylo vysvětleno, aby se o mé psy nestaral. Tedy jsou to moji psi a já nechci, aby mi jakkoliv zasahoval do výchovy či výcviku.
Tak jako já se mu necpu do jeho motorek, tak on se mi nesmí plést do psů.
Tedy pochopitelně psy poslouchají mě na slovo, manžela respektují, ale nikdy ho poslouchat nebudou...
Je to naprosto běžná věc, že pes prostě neveme na ráz 2 pány a pak furt je tu jedno heslo: "Ten kdo ječí, nepřesvědčí" a to u psů funguje
Pes se svého pána bát nesmí (kdyby se bál, nebude chtít pro něj pracovat), ale psovod musí být autorita a to je něco jiného

ps: s dalším psem bych počkala, až jak se věci vyvinou

U nás je výchova mláďat (lidských i zvířecích) na mě, protože se mi nelíbí manželův přístup, vzhledem k tomu, že jsem to já kdo psy krmí, chodí s nimi na prochajdu...atd atd, také manžel by se bez zvířat doma obešel, tak po velkých "bojích" zůstalo i eventuelní "potrestání" na mě. Manžel psy sice moc miluje, ale je to takový to pomazlení, když přijde z práce a pak, aby ho moc neotravovali, pesani si na to docela dobře zvykli a funguje to bezvadně a mě to také vyhovuje...nepotřebuju aby on byl "ten zlej" a nedejbože se mi snažil zjednat respekt u psů to dokážu sama, stačí kdy je bude milovat a zbytek ať nechá na mě.

Když to tak čtu, je mi z toho divně a smutno. Kam se to ta chlapská část dostala?
No jo no. Ani se mi nechce nic moc říkat.

Aliens_II napsal(a):
Když to tak čtu, je mi z toho divně a smutno. Kam se to ta chlapská část dostala?
No jo no. Ani se mi nechce nic moc říkat.

Chlapská část u nás doma si myslí, že pes musí poslechnout vždy...pokud poslechne je to samozřejmost, pokud neposlechne..toto je jeho oficiální názor...no naše fena už mu vysvětlila, co si o tom poslouchání doma myslí a vzhledem k tomu, že jsme měli 11 let afgána, tak se spíš diví když pes poslechne na první dobrou...mě spíš vytáčí když po psech chce něco co pesani neumí...nebo jim to říká povelem, který v životě neslyšeli...feňule si to většinou domyslí a nakonec udělá, co se po ní chce, pesan je takovej tupounek, kterej pak většinou neví která bije a pokud na něj manžel zvýší hlas, tak se rychle utíká schovat ke mě...a marně se snažím manželovi vysvětlit, že na psa musí pomalu, že má dlouhý vedení a že mu vše co po něm chce musí v klidu polopaticky vysvětlit...popravdě já u manžela taky někdy nevím, co po mě chce takže těžko říct, kde je chyba .
Hlavní pro mě je, že pesany fyzicky netrestá...a že už není takovej nervák...bohužel nevidí tu práci za výchovou psů, myslí, že takhle vyrostli a že se takhle chovají sami od sebe...
V každým případě psy miluje a vím, že pokud by šlo do tuhýho, tak pro ně udělá maximum...takže alespoň u nás to s tou mužskou částí nebude úplně tak tragické...

hmn_: "Marion, manželovi pořiď pastevce a ten ho už naučí se ke psu chovat slušně..."

Líp bych to nenapsal. Ovšem ve skutečnosti by to byla pro manžela asi hodně tvrdá lekce. Spíš bych to viděl tak, že nemá ke zvířatům vztah obecně.

Kam se to ta chlapská část dostala?

Já to také tak tragicky nevidím...
U nás si chlapská část myslí, že pes má jednoho pána vychovávacího - tím pádem poslouchacícjího (já) a druhýho mazlícího (on). A to i tak prakticky funguje. Manžel má psiska má rád, když nejsem doma nebo dlouho v práci, tak je nakrmí (když jim připravim, dle něho alchymisticky krmivo) a pustí je na zahradu proběhnout, když má na zahradě nějakou práci (třeba opravování motorky) - ví, že si nepřeji, aby psiska byla na zahradě sama.
Stejně tak, ví, že je nezvládá a proto by s nima bez mé přítomnosti ven sám nešel...

Náhodou oceňuji, že sám od sebe mi psiska nakrmí (když ví, že se vrátim pozdě z práce - baštu mám vždy připravenou na druhý den), uklidí jim kotec, dá čistou vodu, jezdí se mnou po výstavách...

Aliens_II napsal(a):
Když to tak čtu, je mi z toho divně a smutno. Kam se to ta chlapská část dostala?
No jo no. Ani se mi nechce nic moc říkat.

To je jen o prostředí v jakém se pohybujete. Já se pohybuji převážně mezi myslivci a tam je mnohem méně žen psovodů, když už se objeví mají ohaře, nebo retrievery. Ale i tak si nedovolím říct, že žádná žena by nezvládla vycvičit norníky nebo honiče, jen o to z nějakého důvodu nemají zájem.
Pravda, my chlapi, máme nejspíš jiný pohled na výcvik. Já taky cvičím klasický cukr a bič, ostatně jako většina kolegů. Ale je to jen o zapojení mozku během výcviku, zlomený pes vám k ničemu není, ani pes který se vás bojí. Znám i lidi, kteří stále cvičí parforsem a psa nezlomí, protože tu metodu mají dovedenou k dokonalosti a rozumí konkrétnímu psu. Jestli v minulosti zkazili nějakého psa, to netuším.
Jen nemám rád ty řeči, že tahle metoda nebo tamta je ta jediná správná a 100% účinná u všech psů.

hunter napsal(a):
To je jen o prostředí v jakém se pohybujete. Já se pohybuji převážně mezi myslivci a tam je mnohem méně žen psovodů, když už se objeví mají ohaře, nebo retrievery. Ale i tak si nedovolím říct, že žádná žena by nezvládla vycvičit norníky nebo honiče, jen o to z nějakého důvodu nemají zájem.
Pravda, my chlapi, máme nejspíš jiný pohled na výcvik. Já taky cvičím klasický cukr a bič, ostatně jako většina kolegů. Ale je to jen o zapojení mozku během výcviku, zlomený pes vám k ničemu není, ani pes který se vás bojí. Znám i lidi, kteří stále cvičí parforsem a psa nezlomí, protože tu metodu mají dovedenou k dokonalosti a rozumí konkrétnímu psu. Jestli v minulosti zkazili nějakého psa, to netuším.
Jen nemám rád ty řeči, že tahle metoda nebo tamta je ta jediná správná a 100% účinná u všech psů.

Noooo. Vida. Už jsem klidnější. Díky, díky.
Já jen z krátké zkušenosti tady v Pze. Na 10 žen připadá jeden chlap. Venku se psy. Bych tak řekl. Občas vídám páry a skutečně sem tam chlapíky. Jo a ještě horší je to s mládeží, tam vídím a potkávám jen děvčata.

Aliens_II napsal(a):
Noooo. Vida. Už jsem klidnější. Díky, díky.
Já jen z krátké zkušenosti tady v Pze. Na 10 žen připadá jeden chlap. Venku se psy. Bych tak řekl. Občas vídám páry a skutečně sem tam chlapíky. Jo a ještě horší je to s mládeží, tam vídím a potkávám jen děvčata.

U nás ve městě je to takový rozdělený bych řekla, velký psi - chlapy a malý psi - ženy. Ale, žen tu bude možná pejskařů více.

Aliens_II napsal(a):
Noooo. Vida. Už jsem klidnější. Díky, díky.
Já jen z krátké zkušenosti tady v Pze. Na 10 žen připadá jeden chlap. Venku se psy. Bych tak řekl. Občas vídám páry a skutečně sem tam chlapíky. Jo a ještě horší je to s mládeží, tam vídím a potkávám jen děvčata.

To je asi jen optický klam. Asi máte oči jen pro děvčata.

aj napsal(a):
To je asi jen optický klam. Asi máte oči jen pro děvčata.

Myslíte? A já si říkam, že spíš koukám jen po psech, jako kdo jakého má. A teď. Možná si to jen namlouvám a koukám spíše víc nahoru.
Ne ale opravdu narážím více na opačné pohlaví.

No tak a to je asi ten problém ve všem... Já taky mám na každé zvíře jiný metr. Jinak soudím chování jednoho koně a jinak toho druhého. U toho tvrdšího taky použiju cukr a bič a neberu si servítky a vím, že to ode mě čeká, vím, že když včas adekvátně nezareaguji na jeho zcela jasně mířený přešlap, tak mě převálcuje, ale nyní po letech práce už je to fakt o gramech tlaku a milimetrech, které se kůň pokusí překročit a tohle je stejné u psa. Ta moje fena je hrozně divoká, temperamentní a když není vyběhaná tak je s ní práce těžká, proto ji potřebuji brát s koněm ven, to tempo jí unaví a ona je pak klidná.
Jinak jsme dnes měli sáhodlouhou debatu na téma strach neznamená respekt. Manžel ten rozdíl nechápe. Víte já mám ráda zvířata veselá a živá a plazícího a vystresovaného psa nepotřebuji, jenže korigovat živost tak, abych nezpůsobila to že se pes stane bázlivých trvá déle. Ona prostě potřebuje čas a trpělivost a ten já ji nabízím. Cvičíme opravdu 5x denně po krátkých intervalech a někdy si místo cvičení dáváme jen hrací chvilku. Proto se na ni můžu spolehnout i venku. A už to tu někdo psal řvát na psa umí každý, ale z mé zkušenosti ti co řvou nemají psi spolehlivě vycvičené. Já taky zařvu, když překročí meze a taky to funguje, ale právě proto chci, aby všechny povely uměla na klidný tón hlasu, aby když je krizovka na ten rázný uposlechla hned.

K tomu ostatnímu, chodila jsem na cvičák kde se specializovali na obrany a tam to byl samý chlap, krom asi tří žen a ty byly taky povahově dost chlapské (tvrdé). ten výcvik byl hodně tvrdý a fena sice poslouchala, ale byla uťápnutá a nebavilo jí to. Navíc figurant to s ní vzdal, takže jsme se na obrany vybodly a děláme si to co potřebujeme, pracujeme na práci z koně, což není snadné a je třeba na toho psa pomalu a trpělivě, člověk tam nemá žádnou páku, nemůže psa donutit udělat cvik, pes musí chtít tu danou věc udělat sám, byť je to třeba pro pamlsek nebo pro milé slovo...

Jinak na ten cvičák mám strach se vrátit. Jsou tam lidé co dělají dlouhá léta a mají zcela odlišně názory než já. Já jsem proti nim naprostý nováček a fakt mi je blbé, když mě někdo napomíná a já se snažím mu vysvětlit, že to chci dělat jinak... Cítím se tam blbě, proto už radši cvičáky ne... Je to o kolektivu a tam kde vím že je dobrý kolektiv to už je pro nás moc daleko.

Nu, hold jsme asi každý jiného názoru, co se psa a vychovaného psa týče. nedělal bych z toho až takovou kovbojku. možná, kdyby mi manželka včera vysvětlila svůj postoj podobně, jak to tady napsala, tak bychom zjistily, že tak odlišné názory nemáme. řekl bych, že jsme si každý představovali pod slovy toho druhého, něco jiného, než jsme měli. - a nemyslím, že jsem až takovej tyran...
manžel.

marion108 napsal(a):
Nu, hold jsme asi každý jiného názoru, co se psa a vychovaného psa týče. nedělal bych z toho až takovou kovbojku. možná, kdyby mi manželka včera vysvětlila svůj postoj podobně, jak to tady napsala, tak bychom zjistily, že tak odlišné názory nemáme. řekl bych, že jsme si každý představovali pod slovy toho druhého, něco jiného, než jsme měli. - a nemyslím, že jsem až takovej tyran...
manžel.

Jen dodám je třeba naslouchat tomu druhému. Aspon jste o tom přemýšlel.

marion108 napsal(a):
Nu, hold jsme asi každý jiného názoru, co se psa a vychovaného psa týče. nedělal bych z toho až takovou kovbojku. možná, kdyby mi manželka včera vysvětlila svůj postoj podobně, jak to tady napsala, tak bychom zjistily, že tak odlišné názory nemáme. řekl bych, že jsme si každý představovali pod slovy toho druhého, něco jiného, než jsme měli. - a nemyslím, že jsem až takovej tyran...
manžel.

Respekt pane.

Andrýsek3 napsal(a):
U nás ve městě je to takový rozdělený bych řekla, velký psi - chlapy a malý psi - ženy. Ale, žen tu bude možná pejskařů více.

U nás vídám...při průjezdu městskými sídlišti...jak venčí spíše chlapi (alespoň v tu dobu, co já projedu) a převážně yorky, pudli a bišony, mladé muže vídám převážně se psy typu bull a mladé slečny s mini plemeny a telefonem v ruce...

Ještě mě tak napadá asi ten kámen "úrazu"... Mám v hlavě vštěpené a to hodně hluboko, použij pouze tolik tlaku kolik je nutné, nikdy ne víc.

marion108 napsal(a):
Ještě mě tak napadá asi ten kámen "úrazu"... Mám v hlavě vštěpené a to hodně hluboko, použij pouze tolik tlaku kolik je nutné, nikdy ne víc.

Ještě jak jste psala ta vaše znamení, tak já jsem s manželkou štír /štír. To by měl být vražedný vztah. Naopak, není

Myslím, že Váš názor je ten správný. Pes by měl svého pána poslouchat dobrovolně kvůli respektu. V tom je podle mého názoru to umění. Dědeček vašeho manžela cvičil pejsky pro ARMÁDU, a v tom je rozdíl. Pokud nechcete mít psa připraveného na pomoc ve válce, tak je to zbytečné. My cvičíme za pomocí klikru, tedy pozitivní motivace a je to přínosnější než kdybych ho bila. Přeji brzké udobření, Sára

Sára777 napsal(a):
Myslím, že Váš názor je ten správný. Pes by měl svého pána poslouchat dobrovolně kvůli respektu. V tom je podle mého názoru to umění. Dědeček vašeho manžela cvičil pejsky pro ARMÁDU, a v tom je rozdíl. Pokud nechcete mít psa připraveného na pomoc ve válce, tak je to zbytečné. My cvičíme za pomocí klikru, tedy pozitivní motivace a je to přínosnější než kdybych ho bila. Přeji brzké udobření, Sára

Klikr také používáme, hlavně na nové věci, ale musí znát podmíněný posilovač i jiný než klikr, třeba slovo. Funguje to perfektně, jen u psů, kteří byli zvyklí na cvičákový dril a jsou někým jiným kárání to trvá déle... Ten pes je pak jiný, nemá tolik potřebu přemýšlet co po něm chci, nehledá správné řešení sám, ale čeká až ho k něčemu budu tlačit nebo lákat a hlavně když se ten pes trestá, tak pak má strach hledat jiné řešení... je to pak zdlouhavé, proto netrestám, a le to samozřejmě neznamená, že neumím říct ne...

Sára777 napsal(a):
Myslím, že Váš názor je ten správný. Pes by měl svého pána poslouchat dobrovolně kvůli respektu. V tom je podle mého názoru to umění. Dědeček vašeho manžela cvičil pejsky pro ARMÁDU, a v tom je rozdíl. Pokud nechcete mít psa připraveného na pomoc ve válce, tak je to zbytečné. My cvičíme za pomocí klikru, tedy pozitivní motivace a je to přínosnější než kdybych ho bila. Přeji brzké udobření, Sára

Psovi bych neudělala cvičákovské praktiky a tzv. pozitivní motivadi už vůbec ne. Spíš normální komunikaci.

scylla napsal(a):
Psovi bych neudělala cvičákovské praktiky a tzv. pozitivní motivadi už vůbec ne. Spíš normální komunikaci.

Scylla-vas pojem normalni komunikace je pro vsechny (skoro) zde naprosto nepochopitelny a prakticky nepouzitelny. Nehlede na to, ze vetsina psy cvici at uz jakkoliv a cokoliv.

anonymx napsal(a):
Scylla-vas pojem normalni komunikace je pro vsechny (skoro) zde naprosto nepochopitelny a prakticky nepouzitelny. Nehlede na to, ze vetsina psy cvici at uz jakkoliv a cokoliv.

To je smutné.

A proc by to melo byt smutne? Na PM neni vůbec nic špatného. Vy mate vase psy vychovane tak jak vam to vyhovuje a umite to asi s nimi. Jenze vetsina lidi zde chce se psem aktivne pracovat a tak chteji vic nez "pocem" a "na misto" a ziji mezi lidmi, vetsinou v mestech. A uprimne, ja mam radši ty, kteri se psem provozuji jakekoliv aktivity nez ty, kteří psum nechavaji "psi zivot" ve smecce.

marion108 napsal(a):
Dobrý den,
tak si jsem právě před pár minutama prošla nechutnou výměnou názorů se svým manželem. Mám rok a půl starou fenu NO. Je úžasná a máme ji všichni rádi. Jen můj manžel asi ne, nebo já nevím...
Právě jsem mu ukazovala fotky psů z útulku, už delší dobu chci druhého psa z útulku, ale mám na psa několik důležitých požadavků, v první řadě chci aby byl zdravý (fyzicky), mladý (do tří let), váhově mezi 15-30 kg a nakonec mohl být venku s naší fenou (má přístup do zděného kotce, kde má svou starou pohovku a veškeré potřebné zázemí (misky, vodu, hračky atd.). No a manžel zase nechce zásadně psa z útulku, což na jednu stranu chápu, na druhou nechápu proč tedy nechce investovat peníze do kvalitního psa od kvalitního chovatele... Ale to vše není podstatné.
Touto debatou jsme se dostali k tomu, že náš ("můj") pes je nevychovaný. Nevím no, na to jak málo času věnuji vyloženě výcviku a že děláme po malých krůčcích pomocí pozitivní motivace je poslušná hodně a vychovaná taky... je to hold mladý pes a je hodně temperamentní, ale pomalu se to zklidňuje. Nicméně já mu řekla, že je rozdíl mezi tím, když se mnou pes spolupracuje z vlastní vůle a opravdu se soustředí a dělá to rád a mezi tím, když on na něj neustále řve a pes ho poslechne protože má strach. Na to mi bylo řečeno: "Můj dědeček cvičil psi pro armádu. Pes musí mít ze svého pána strach." Z toho se mi chtělo brečet a manžel odešel. Domnívám se že pes by měl mít z pána respekt, ale ne strach, neměl by povely provádět se sklopenýma ušima a místo normálního lehni se položit na záda... Prostě mi to je silně proti srsti. Prý "Psům vůbec nerozumíš, drž se radši koní..." Jenže můj pes nás s koňmi doprovází, zvládá všechny základní povely bez problémů a bez čekání uposlechne je dobře odvolatelný i od např honění zvěře nebo cizího psa... Občas si chce hrát tak blbne, ví že nesmí skákat po lidech, ale někdy to při hře přežene a omylem skočí, jenže to přeci nelze brát jako neposlušnost nebo nevychovanost, venku nebo při tréningu i na zahradě to nedělá... Tak já nevím. Jsem z toho smutná, rozpačitá a zmatená... Nejvíc mě mrzí to, že psům prý nerozumím. Pro mě je můj pes kámoš, který mi chrání majetek, chrání mě, a spolupracuje se mnou rád.

Tvuj manzel s tebou mluvi hrozne, to je jedna vec. Doufam, ze se neridi take radou, ze manzelka ma mit z manzela strach...
Jinak ja jsem mluvila s vojaky, kteri pracovali s temito psy drive a meli s nimi velke problemy. Pes neveril jim, oni jemu, koncilo to pokousanim. At se manzel vzpamatuje a zacne pouzivat mozek. Spis to vypada, ze se psu boji.

Marion-jestli dedecek zije, tak at manželovi rekne jak cvicil psy pro armadu. Vzhledem k pravděpodobnemu veku byl bud vojak na zakladni prezencni sluzbe a dostal se do CHS armady, coz je dost nepravdepodobne, protoze tam se tezko dostavali uspesni svazarmovsti kynologove nebo cvicil na svazarmovskem cvicaku, kde vycvik pro armadu byl skutecne jen jakasi propagace. Od soukromniku se vycviceni psi tehdy nekupovali. Psi v armade byli cviceni drilem, ale ani zdaleka ne tak tvrde jak se dneska tvrdi. Problem byl, ze se u nich psovodi stridali a tak opravdu vztah k jednotlivci byl spis problem.
manzelovi bych nasla na youtube videa nasich reprezentantu v ruznych psich sportech (zejmena MS IPO), aby videl jak se da vycvicit pes beze strachu z majitele.

Řekla bych, že poměrně velká část mužské populace zastává hodně podobný názor. Můj manžel měl kdysi svazrmovského vojenského NO. Sloužil se psem na hranici. Odtamtud asi taky pocházejí jeho názory. Ale je pravda, že se do výchovy mých psů neplete. Občas se mnou vyjede na výstavu, uznal, že jsem se psem dokázala dost věcí. Ale velmi často je pro psy nečitelný. Povely, které pes nemůže pochopit, náladovost, kdy pes netuší, čím si odmítnutí vysloužil atd. Taky podle mě neumí číst náladu a pocit psa. Nemyslím, že já jsem ideální psovod a cvičitel, ale tím že jsem se psy v podstatě veškerý svůj volný čas, tak prostě už vidím, co pes chce a co se mu nelíbí. Navíc mě pes NIKDY neobtěžuje. Naopak, když zrovna nemám náladu, tak muchlací pes je super - ne abych ho odvelela do pelechu a sama se užírala na gauči.
Chodím teď s mladou fenou na cvičák, který u nás vedou policejní psovodi. Už když jsem chodila s prvním psem, tak jsme si vyjasnili jak na to. Zrovna včera fenku chválil a říkal že nechá na mě, jak si s tím poradím. Že už vím jak na tohle plemeno. Zrovna corgi je sice lehko vycvičitelný pes ochotný ke každé ptákovině, ale zárověň je to pes fixovaný na jednoho pána a např. s manželem ani s chovatelkou nezvládli jít k ovcím. Ten pes sice manžela poslechne, ale proto, že musí. Všechny zkoušky a výstavy dělá "pro mě" a už mi to i několik rozhodčích řeklo.
Navíc na vycházce s manželem sice jdou poslušně, ale moc si vycházku podle mě neužijí. Nenechá je pobíhat, čuchat, spěchá aby už byli zpátky. Jsou venku třeba hodinu, ale nemají z toho ten požitek. To si myslím já. Já na psy nekřičím, nechám je pobíhat, očuchávat, řeknu povel a pes ho udělá. A sakra pozná, kdy to myslím ale fakt vážně.
Váš manžel vypadá, že vás aspoň vyslechne a přečte si tady komentáře. Třeba pokročíte někam dál

Psi v armade byli cviceni drilem, ale ani zdaleka ne tak tvrde jak se dneska tvrdi.
"""""""""""
U psů byli normální kluci, Ale vyskytli se tam někdy i hovada.
Vše bylo a je jen o lidech.

Znala jsem 2 psovody - stráž u vězňů.
1 měl se psem perfekt vzájemný vztah, druhý byl to tupé h-o.
(chodili u nás na cvičák).

https://www.youtube.com/watch?time_continue=706&v=lUaEojsBMtQ.

S chlapama je to těžký, někdy si říkám, že je to úplně jiný druh Občas si říkám, že i na těch znameních něco bude (moje rodiče jsou přesně ta kombinace co Vy s Váš muž, já zase jsem lev a můj muž kozoroh... kozorozi prostě potřebují nějakou stabilitu, řád; a empatie je pro ně těžká). Ono i třeba takhle napsané to může vypadat blbě, tedy kdybych já jsem napsala vše, co si s manželem občas vyměníme, hotová "itálie". Nebo jak nás taťka jako děti "drezíroval".

Občas se s manželem chytnem i kvůli zvířatům. Kočky jsem měla, když jsme se seznámili, to pro něho, vzhledem k rodinnému zázemí, kdy kočka byla považována za úplně odporné zvíře, bylo strašně těžké. Nicméně prožil se mnou i období, kdy jsem měla těch koček sedm. Nejdelší dobu jsme měli kočky dvě, to už jsme i bydleli spolu. Nakonec, když stará kočka umřela, nesl to nejhůř, i si pobrečel.
Pak jsem si vymínila psa. Manžel ho nechtěl hlavně z důvodu času a financí. Dokud fenka byla úplně malé štěně, ignoroval jí, vůbec nebyl schopen si s ní hrát. Jak dospívala, byla docela dlouho hodně štěněcí, já jsem říkala "hadimrška", on furt, jak je neovladatená a podobné teorie, že ji blbě vedu, že na ni musím být tvrdá, škubání vodítkem atd. Ale jen radil, chodit s ní nechtěl, protože to byla dle něho ostuda. Měl dojem, že může radit, protože u nich v rodině měli postupně několik NO a chodili s nimi na jakýsi cvičák. Ale jen dvůr a cvičák, možná občas na kole, ale žádné procházky, výlety nebo tak. Pak jednou šel se mnou na cvičák, naše byla mezi nejlepšími, na obranách úplně nej. Od toho momentu manžel nějak roztál, všude to vyprávěl a začal s ní chodit ven, i sám a ochotně. Občas měl různé historky, že mu někde zdrhla, něco sežrala, někoho poštěkala, co ale pramenili z toho, že ji prostě neměl přečtenou. Ze cvičáku jsme odešli po připomínce, že bychom mohli poslušnost do přesnosti krásně vypilovat ostnáčem. To i manžel, přestože u nich to taky byla výbava, odmítl, ohradil se, já bych jen odešla. Časem tak změnil svůj přístup. Občas mu nadávám, proč po ní štěká, on že na psa se tak prostě mluví... Občas vytane něco ve smyslu, že mu fena dělá něco naschvál... No, to už nezměním.
Taky chci druhého psa z útulku, manžel má na to teorii, že ne, že jsou nevyzpitatelní.

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, jen pro zlepšení nálady. Držím Vám palec

marion108 napsal(a):
Nu, hold jsme asi každý jiného názoru, co se psa a vychovaného psa týče. nedělal bych z toho až takovou kovbojku. možná, kdyby mi manželka včera vysvětlila svůj postoj podobně, jak to tady napsala, tak bychom zjistily, že tak odlišné názory nemáme. řekl bych, že jsme si každý představovali pod slovy toho druhého, něco jiného, než jsme měli. - a nemyslím, že jsem až takovej tyran...
manžel.

Furt lepší kovbojka než červená knihovna ;-) Držím i druhý palec

scylla napsal(a):
Psovi bych neudělala cvičákovské praktiky a tzv. pozitivní motivadi už vůbec ne. Spíš normální komunikaci.

Co je to normální komunikace?

Ta prapůvodní metoda výcviku pozitivní motivací Je totiž něco jiného než si většina lidí myslí. Já bohužel nenašla nikoho kdo by pozitivku učil, aniž by do toho mixoval jiné metody. Pokud se do pozitivky začne tahat lákání na pamlsky nebo nucení psa, tak to není pozitivka. Při kliktréningu se používají úplně jiné způsoby a zrovna u mého psa jsou účinné... Nevím jak je to u jiných psů, ale ten můj je za to vděčný, ten můj trénuje rád, baví ho to, dělá ohromné pokroky, má živý výraz a je KREATIVNÍ.

A že jsem neměla na to použít jiné metody, které jsem studovala nebo jsem je chvíli zkoušela a nemělo to ten výsledek co jsem očekávala je prostě moje věc. Je na každém jak si svého psa cvičí a já tedy nemám potřebu lidem radit co jak mají nebo nemají dělat, protože metod a způsobů jak cvičit je mraky, stačí si jen vybrat, PEČLIVĚ nastudovat a prostě dělat. Já třeba upřednostňuji citlivou práci se psem nebo jakýmkoli zvířetem. Mám doma dva pošuky (koně a psa) oba jsou natolik citlivý že při použití hrubších metod (neříkám že jsou neefektivní nebo špatné) se uzavřou do sebe, člověk je musí vnímat, pozorovat a hlavně cítit jak to říct, no jejich "energii"(? napadá někoho lepší výraz?). Tím ale neříkám, že mi skáčou po hlavě nebo se mě snaží převálcovat, to ne, ona mají jistou hladinu respektu a oba vědí, že není dobré mě naštvat, ale aby provedli něco tak hrozného že bych se naštvala to už se dlouho nestalo.

Já jsem sem nepřišla abych se dozvěděla "tahle metoda je dobrá a tahle zase špatné", ale přišla jsem proto abych si ujasnila to jestli pes opravdu musí mít z pána strach, což už jsem si ujasnila, několik nezávislých lidí mi potvrdilo, že ne nemá.

Usamovapravaruka napsal(a):
Tvuj manzel s tebou mluvi hrozne, to je jedna vec. Doufam, ze se neridi take radou, ze manzelka ma mit z manzela strach...
Jinak ja jsem mluvila s vojaky, kteri pracovali s temito psy drive a meli s nimi velke problemy. Pes neveril jim, oni jemu, koncilo to pokousanim. At se manzel vzpamatuje a zacne pouzivat mozek. Spis to vypada, ze se psu boji.

Jo, on někdy mluví hrozně se mnou a jindy mluvím hrozně já s ním... Vím, že to k smíchu není, ale to je ten rozvoj ve vztahu ne, bod 1. naučit se komunikovat s opačným pohlavím.

Jak je to u nás? U rodiny muže, byla zvířata něco, o co se nestará. Sice je pes na dvorku, aby hlídal, dá se mu nažrat a to mu musí stačit. City ke zvířeti...to neexistovalo a není to o moc lepší ani teď, co mají retrívra a kočky Moje mamka se ke zvířatům chovala, nevím, prostě tak nějak lhostejně. Řekla: jéé, to je krásný pejsek, ale neměla potřebu ho ani pohladit. O našeho psa(bouďáka) se starala tak, že mu dala najíst, pohladila ho, pustila za branku proběhat..a hotovo. Potom, když už mu bylo přes 16 let a začaly mu odcházet zadní nožky, nosila mu je v popruhu na malou prochajdu, aby se mohl vyvenčit. Myslím, že ta její netečnost plynula spíš z toho, že celý život toho měla moc a na psa prostě už jí nezbývalo...ničeho. Ale k stáru mu to pak vynahradila, hezky se o něj postarala. Taťka psy miloval, i ostatní zvířata, asi to mám po něm, bohužel umřel brzo, mých už se nedočkal, škoda. Můj muž se do toho dostával postupně. Respective moc psa nechtěl(jsou to omezení) ale když jsem řekla, že k novému domu chci psa a nejlíp dva, aby jim v zahradě nebylo smutno, moc neprotestoval. Nakonec je ten, kdo naše psy a kočky rozmazluje a povolí jim co já ne. Je pyšný na to, jak se chovají slušně(jsou slušně vychovaní) ale když já nadávám, že pes to či ono, řekne mi, ať ho nechám žít. Obětoval jim strašně moc, nebyli jsme 7let na dovolené, neodjeli jsme kvůli nim na víc, než den z domu. Odchod našeho berňáka před dvěma měsíci, ho sebral víc, než kdyby mu umřel někdo z rodiny, pořád se z toho ještě nevzpamatoval, byl to hlavně jeho miláček. Já se teď víc soustředím na zbývajícího, aby tím netrpěl, tak to i nesu asi trochu líp...

Nechci se nějak hádat, ale je potřeba si uvědomit, že v té době lidé na psy čas prostě neměli, jako máme my dnes. Zvláště na vesnicích. Ani muž a ani žena. Já například jsem byl na vsi ve školce od sedmi měsíců. Nic jako jesle neexistovalo. Rodiče prostě museli do práce a nebyl čas chodit s kočárkem a se psem na procházky. Pes byl prostě jen pes, který měl hlídat. Ne společník, ne gaučák, ne cvičák. Ano byli také myslivci, svazarm a podoně. Ale ti lidé dělali převážně v zemědělství, od rána do večera. Jak otec, tak matka od dětí. Potom měli vlastní a někteří nemalá hospodářství doma. Králiky, slepice, čuníky a podobně. S námi pes chodil ven jen na trávu králikům, posekat, pohrabat a naložit a jede se krmit. A nebo v létě na sena. Prostě to byl jen další člen zvířectva. Žádná výchova, žádný cvičák, nic. A nevěřím, že by jakkoli trpěl. Jo a rozhodně se nepořizovali jako dárky dětem. Aspoň tedy u nás ne. My jsme měli jiné starosti a radosti, než cvičit psy. Prostě tak to bylo a šlo to tak generaci od generace.
I já jsem myslel, že pro psa je nejlepší výchova cukr a bič. Ne mlácení, ale prostě na bázi repektu a strachu a odměny. Ó jak jsem se mýlil a změnil svůj postoj, když jsem si studoval co si chci pořídit za psa.

Jo a ještě vlastně. Ti lidé své psy měli rádi o tom není pochyb. Nepamatuji se, že by existovaly útulky v takové hromadě, jako je dnes. Pokud tedy se nějak ti hafani "neuklízeli". Ale o tom raději ani nechci vedět.

Aliens_II napsal(a):
Nechci se nějak hádat, ale je potřeba si uvědomit, že v té době lidé na psy čas prostě neměli, jako máme my dnes. Zvláště na vesnicích. Ani muž a ani žena. Já například jsem byl na vsi ve školce od sedmi měsíců. Nic jako jesle neexistovalo. Rodiče prostě museli do práce a nebyl čas chodit s kočárkem a se psem na procházky. Pes byl prostě jen pes, který měl hlídat. Ne společník, ne gaučák, ne cvičák. Ano byli také myslivci, svazarm a podoně. Ale ti lidé dělali převážně v zemědělství, od rána do večera. Jak otec, tak matka od dětí. Potom měli vlastní a někteří nemalá hospodářství doma. Králiky, slepice, čuníky a podobně. S námi pes chodil ven jen na trávu králikům, posekat, pohrabat a naložit a jede se krmit. A nebo v létě na sena. Prostě to byl jen další člen zvířectva. Žádná výchova, žádný cvičák, nic. A nevěřím, že by jakkoli trpěl. Jo a rozhodně se nepořizovali jako dárky dětem. Aspoň tedy u nás ne. My jsme měli jiné starosti a radosti, než cvičit psy. Prostě tak to bylo a šlo to tak generaci od generace.
I já jsem myslel, že pro psa je nejlepší výchova cukr a bič. Ne mlácení, ale prostě na bázi repektu a strachu a odměny. Ó jak jsem se mýlil a změnil svůj postoj, když jsem si studoval co si chci pořídit za psa.

Jo a ještě vlastně. Ti lidé své psy měli rádi o tom není pochyb. Nepamatuji se, že by existovaly útulky v takové hromadě, jako je dnes. Pokud tedy se nějak ti hafani "neuklízeli". Ale o tom raději ani nechci vedět.

To byla ta doba, kdy ve 3 byl v každé fabrice už jen vrátný, do jézédé docházela celá vesnice, z toho pracovalo 8 lidí, školky na každém rohu, protože soudružka matka musela plnit plán, a při sklizních přiložila ruku k dílu i naše socialistická mládež v rámci budování státu a pobytu na čerstvém vzduchu...?
Spousta lidí měla víc času než dnes, ale byl problém sehnat psa a informace o výcviku. To člověk jel do knihovny pro knihu o výcviku loveckých psů a vracel se s kájou maříkem, když měl štěstí, no co lovečtí psi tam byli.

Aliens_II napsal(a):
Nechci se nějak hádat, ale je potřeba si uvědomit, že v té době lidé na psy čas prostě neměli, jako máme my dnes. Zvláště na vesnicích. Ani muž a ani žena. Já například jsem byl na vsi ve školce od sedmi měsíců. Nic jako jesle neexistovalo. Rodiče prostě museli do práce a nebyl čas chodit s kočárkem a se psem na procházky. Pes byl prostě jen pes, který měl hlídat. Ne společník, ne gaučák, ne cvičák. Ano byli také myslivci, svazarm a podoně. Ale ti lidé dělali převážně v zemědělství, od rána do večera. Jak otec, tak matka od dětí. Potom měli vlastní a někteří nemalá hospodářství doma. Králiky, slepice, čuníky a podobně. S námi pes chodil ven jen na trávu králikům, posekat, pohrabat a naložit a jede se krmit. A nebo v létě na sena. Prostě to byl jen další člen zvířectva. Žádná výchova, žádný cvičák, nic. A nevěřím, že by jakkoli trpěl. Jo a rozhodně se nepořizovali jako dárky dětem. Aspoň tedy u nás ne. My jsme měli jiné starosti a radosti, než cvičit psy. Prostě tak to bylo a šlo to tak generaci od generace.
I já jsem myslel, že pro psa je nejlepší výchova cukr a bič. Ne mlácení, ale prostě na bázi repektu a strachu a odměny. Ó jak jsem se mýlil a změnil svůj postoj, když jsem si studoval co si chci pořídit za psa.

Jo a ještě vlastně. Ti lidé své psy měli rádi o tom není pochyb. Nepamatuji se, že by existovaly útulky v takové hromadě, jako je dnes. Pokud tedy se nějak ti hafani "neuklízeli". Ale o tom raději ani nechci vedět.

No jo, to by bylo na povídání, psi dnes a dřív...

Dřív to bylo daleko rozdílnější - psi ve městě, těch tolik nebylo, a psi na venkově. I historicky byli psi jako hobby nebo jak to nazvat (toy španělé, bišonci atd.). Možná i ti chrti drážní závodníci? Bulteriéři?

Ale ne z tak dávna, i u nás - moje babička měla za mlada dlouhosrstou kolii, bydlela v centru Brna, a opravdu jen jako mazlíčka (asi vlivem módní vlny Lassie). Dodnes na ni vzpomíná.

Ze svého dětství si pamatuju, že babičky kamarádka měla chovnou stanici německých dog a ty se měly fakt královsky.

Z venkova, prastrýc mého manžela, myslivec, ze vzpomínek - míval psy ve světnici, chodili s ním do hospody, na pole, do města, vzpomínal na ně s láskou...

Lidi určitě měli psi rádi. Moje babička jako děcko jezdívala k příbuzenstvu na Vysočinu - vzpomíná na psa Šaryka, křížence, perfektního hlídače, doprovázel děti do školy prý skoro 10km. Určitě ho to nikdo neučil.

Z období socialismu právě hodně slýchám něco podobného, co měli zavedené rodiče mého muže (venkov). Psi se odklízeli tak, že když nebyli co k čemu, doma je nějakým způsobem sprovodili ze světa a zahrabali a dodnes se k tomu tak hlásí. Poslední fenu teda ne, tu nechali utrápit - několik týdnů otevřený nádor.

Z přelomu 80/90tých let si jako sídlištní dítě pamatuju určité období, kdy se v našem městě potulovala smečka toulavých psů a jednu dobu neuvěřitelné množství koček. S kamarádkou jsme je opečovávaly a krmily. Byla to celá taková divoká doba.

Proč je dneska tolik psů? Neveřím, že je to jen móda. Je to samota mezi lidmi.

hunter napsal(a):
To byla ta doba, kdy ve 3 byl v každé fabrice už jen vrátný, do jézédé docházela celá vesnice, z toho pracovalo 8 lidí, školky na každém rohu, protože soudružka matka musela plnit plán, a při sklizních přiložila ruku k dílu i naše socialistická mládež v rámci budování státu a pobytu na čerstvém vzduchu...?
Spousta lidí měla víc času než dnes, ale byl problém sehnat psa a informace o výcviku. To člověk jel do knihovny pro knihu o výcviku loveckých psů a vracel se s kájou maříkem, když měl štěstí, no co lovečtí psi tam byli.

Hochu, hochu. Jasně. Kdo nekrade, okradá svou rodinu. Soudružka matka makala 30 let ve školní jídelně a ještě maká a po práci dřela na zahradě, krmila 90 králíků, dva býky, a kdo ví co ješte, protože její rodiče už na to nestačili a přesto furt něco chovali?
A v JZD jo?
Krávy a že jich bylo, se samy nepodojily, nenakmily, nepodestlaly. Od šesti do tří, Dál senoseče, žně, až do tmy, brigády po celé ČR typu "plechová" kavalerie, na podzim cukrovka. Jó pane. Vrátný. To víte. V ČKD ne?
Otce jsem o prázdninách o žních vídával každou druho so a ne. Žačlo to SVK, potom Jižní Morava a dál a dál.
Takže pane kolego. Ne každý si šel cvaknout na šestou do píchačky a ve tři cvaknul zas a šel do knajpy a nebo na cvičák se psem.
Jinak doba k ničemu, komouši, byl to hnus, ale lidi žít nějak žili. Tak prrrr.

hunter napsal(a):
To byla ta doba, kdy ve 3 byl v každé fabrice už jen vrátný, do jézédé docházela celá vesnice, z toho pracovalo 8 lidí, školky na každém rohu, protože soudružka matka musela plnit plán, a při sklizních přiložila ruku k dílu i naše socialistická mládež v rámci budování státu a pobytu na čerstvém vzduchu...?
Spousta lidí měla víc času než dnes, ale byl problém sehnat psa a informace o výcviku. To člověk jel do knihovny pro knihu o výcviku loveckých psů a vracel se s kájou maříkem, když měl štěstí, no co lovečtí psi tam byli.

Oni ti lidi na venkově pak po práci hodně makali na svých zahradách a polích - aby vůbec něco měli. Zelenina maso atd., nebylo k dostání jak dnes. Ve městech zas budovali své zahrádky na periferiích, případně, o víkendech, chalupy atd. Jasně, že ne všichni.

Ale bylo tak nějak jinak dáno, co s tím volným časem. Jo a taky nebyl internet a chytré technologie jakožto maximální zloděj času (s nadsázkou

Mám to nějaké zpomalené, kdybych viděla, co psal Aliens II, už nepíšu nic, su zas mimoň, omlouvám se.

hunter napsal(a):
To byla ta doba, kdy ve 3 byl v každé fabrice už jen vrátný, do jézédé docházela celá vesnice, z toho pracovalo 8 lidí, školky na každém rohu, protože soudružka matka musela plnit plán, a při sklizních přiložila ruku k dílu i naše socialistická mládež v rámci budování státu a pobytu na čerstvém vzduchu...?
Spousta lidí měla víc času než dnes, ale byl problém sehnat psa a informace o výcviku. To člověk jel do knihovny pro knihu o výcviku loveckých psů a vracel se s kájou maříkem, když měl štěstí, no co lovečtí psi tam byli.

Vybral jste si špatný příměr. To bych chtěla vidět knihovnu, kde tenkrát měli Káju Maříka !

To Aliens_II: Nečekal jsem, že vás to tak popíchne. Ale nemá cenu si nalhávat, že takto spousta lidí nežila.
Ano, Kája Mařík opravdu nebyl správný příměr. Jen mě v tu chvíli nenapadla jiná knížka, kde byli i lovečtí psi.

hunter napsal(a):
To Aliens_II: Nečekal jsem, že vás to tak popíchne. Ale nemá cenu si nalhávat, že takto spousta lidí nežila.
Ano, Kája Mařík opravdu nebyl správný příměr. Jen mě v tu chvíli nenapadla jiná knížka, kde byli i lovečtí psi.

Ne ne. Nebojte. Jsem v klidu. Jen jsem tam trochu osvětlil, že to mohlo být i tak.

Jinak nedělám si iluze. V té době jsem měl možnost pár let žít, takže ano ano. Vždyť víme.

Tak u nás je to podobné jako u většiny, psa cvičím, vychovávám a starám se něho já. Přítel se s ním rád pomazlí, a hodně si s ním hraje. A troufám si říct, že přítel by ho ani cvičit nemohl

Když po něm něco chce, většinou to na něho hned "štěká", říká mu to prostě napoprvé tak nějak "tvrdě" a psa to pak nebaví. U mě je zvyklý, že mu povely dávám z vesela a dělá to rád. Pak taky není důsledný, povely někdy zopakuje a nakonec se naštve s tím, že neposlouchá a na povelu netrvá. Podle mě by na cvičení neměl trpělivost

Jinak mě ještě napadl tátův postoj k jorkšírce, kterou si pořídili (spíše máma ). Myslím, že není jediný chlap, který to tak má. Nejdřív psa do baráku v žádném případě nechtěl, ale nakonec si ho pořídili. Ze začátku dělal hrozné caviky, jako že to ani není pes, že je to jak krysa a podobně. Ale pak ho máma několikrát přistihla, jak se s fenou mazlí a šišlá na ní Feně už je 8 let, spí s nimi v posteli, když leží na gauči, tak fena leží tátovi u nohou, a i když táta pořád hlásá, že tohle nejsou psi, tak se s fenou pořád mazlí a má jí rád

marcelaamax napsal(a):
Tak u nás je to podobné jako u většiny, psa cvičím, vychovávám a starám se něho já. Přítel se s ním rád pomazlí, a hodně si s ním hraje. A troufám si říct, že přítel by ho ani cvičit nemohl

Když po něm něco chce, většinou to na něho hned "štěká", říká mu to prostě napoprvé tak nějak "tvrdě" a psa to pak nebaví. U mě je zvyklý, že mu povely dávám z vesela a dělá to rád. Pak taky není důsledný, povely někdy zopakuje a nakonec se naštve s tím, že neposlouchá a na povelu netrvá. Podle mě by na cvičení neměl trpělivost

Jinak mě ještě napadl tátův postoj k jorkšírce, kterou si pořídili (spíše máma ). Myslím, že není jediný chlap, který to tak má. Nejdřív psa do baráku v žádném případě nechtěl, ale nakonec si ho pořídili. Ze začátku dělal hrozné caviky, jako že to ani není pes, že je to jak krysa a podobně. Ale pak ho máma několikrát přistihla, jak se s fenou mazlí a šišlá na ní Feně už je 8 let, spí s nimi v posteli, když leží na gauči, tak fena leží tátovi u nohou, a i když táta pořád hlásá, že tohle nejsou psi, tak se s fenou pořád mazlí a má jí rád

Tak s vaším tátou to sedí...mám to doma podobně...manžel mi furt říká, musíš na toho psa furt šišlat a říkat mu samý nesmysly a pak ho přistihnu, jak říká psovi : No kdo je tady malé mimiňo, ty chceš podrbat bišánko (čti bříško) a kdo to tady má roztomiloučký ouška...očíčka...čumáček...pacičky..no ty si můj Mimíšek" apod.
Vidím, že jsou chlapi všude stejný...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak s vaším tátou to sedí...mám to doma podobně...manžel mi furt říká, musíš na toho psa furt šišlat a říkat mu samý nesmysly a pak ho přistihnu, jak říká psovi : No kdo je tady malé mimiňo, ty chceš podrbat bišánko (čti bříško) a kdo to tady má roztomiloučký ouška...očíčka...čumáček...pacičky..no ty si můj Mimíšek" apod.
Vidím, že jsou chlapi všude stejný...

Néééé, tak to určitě není. Musím se zásadně ohradit.

Aneb, kyselo je moc kyselý a bramborák moc bramborovej. Ale jéééé, to byla dobrota.

Já na psy šišlám tak, že normální člověk mi asi ani nerozumí a naopak psi, když jim mezi lidma říkám něco normálně(abych nebyla úplně za magora) tak pak vůbec nechápou a neví, co po nich chci Dobře mi tak Ale já to jinak neumím. Když je pro mne něco roztomiloučké, tak prostě šišlám Ano, i ten menší má sice třicet kilo, ale jsou to mimušky a pusínci Jo...a šišlám i na všechny cizí psy. Takže kdyby jste někdy potkali starou babu, co vám hned bude matlat a šišlat na psy, nechá se celá poskákat...tak to jsem já

Aliens_II napsal(a):
Néééé, tak to určitě není. Musím se zásadně ohradit.

Aneb, kyselo je moc kyselý a bramborák moc bramborovej. Ale jéééé, to byla dobrota.

No nevim, jak je to u vás...ale u nás když vidim, jak fena s mým chlapem manipuluje, jak jí defakto poslouchá na slovo a ještě je rád, že jí může vyhovět...opravdu se musím smát (hlavně tomu jak si ten můj borec myslí, jak je hlavou smečky)...tak ho s feňulí při tom necháme...chlapi se maj chválit a maj mít pocit, že jsou "vedoucí"...prý je to dobré pro jejich sebevědomí či co...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nevim, jak je to u vás...ale u nás když vidim, jak fena s mým chlapem manipuluje, jak jí defakto poslouchá na slovo a ještě je rád, že jí může vyhovět...opravdu se musím smát (hlavně tomu jak si ten můj borec myslí, jak je hlavou smečky)...tak ho s feňulí při tom necháme...chlapi se maj chválit a maj mít pocit, že jsou "vedoucí"...prý je to dobré pro jejich sebevědomí či co...

Vždyť to přece nepřiznám (to nejde, pochopte), proto jsem "zásadně" nesouhlasil.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nevim, jak je to u vás...ale u nás když vidim, jak fena s mým chlapem manipuluje, jak jí defakto poslouchá na slovo a ještě je rád, že jí může vyhovět...opravdu se musím smát (hlavně tomu jak si ten můj borec myslí, jak je hlavou smečky)...tak ho s feňulí při tom necháme...chlapi se maj chválit a maj mít pocit, že jsou "vedoucí"...prý je to dobré pro jejich sebevědomí či co...

U nás ne Můj muž ví a je rád, že on je pro psy ten, na hraní" a nemusí nikoho vychovávat Vedoucí funkci má v práci, doma je rád, že nic řídit nemusí

lesnížínka napsal(a):
Já na psy šišlám tak, že normální člověk mi asi ani nerozumí a naopak psi, když jim mezi lidma říkám něco normálně(abych nebyla úplně za magora) tak pak vůbec nechápou a neví, co po nich chci Dobře mi tak Ale já to jinak neumím. Když je pro mne něco roztomiloučké, tak prostě šišlám Ano, i ten menší má sice třicet kilo, ale jsou to mimušky a pusínci Jo...a šišlám i na všechny cizí psy. Takže kdyby jste někdy potkali starou babu, co vám hned bude matlat a šišlat na psy, nechá se celá poskákat...tak to jsem já

No oni civilové ( nebo třeba mudlové - prostě ti bez psů ) docela často nechápou...
Třeba máme minout chlapa, feňule nastraží uši, kdože to proti nám jde, jestli by nebylo záhodno...no, nějak to pořešit...Já jí říkám : " Hele nech toho, jo a chovej se slušně!
A člověk proti nám se se zdviženým obočím nechápavě zeptá : Prosííím ?
Tak pak jen koktám : To nebylo na vás. On se rozhlíží a jaksi nikoho jiného nevidí...a já koukám zmizet, než psice vezme, tak řečeno, právo do svých tlapek.

lesnížínka napsal(a):
U nás ne Můj muž ví a je rád, že on je pro psy ten, na hraní" a nemusí nikoho vychovávat Vedoucí funkci má v práci, doma je rád, že nic řídit nemusí

Tak to trochu závidím...ten můj v práci taky vedoucí...občas mi přijde, že si práci tahá domů...naštěstí to nebývá moc často

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No oni civilové ( nebo třeba mudlové - prostě ti bez psů ) docela často nechápou...
Třeba máme minout chlapa, feňule nastraží uši, kdože to proti nám jde, jestli by nebylo záhodno...no, nějak to pořešit...Já jí říkám : " Hele nech toho, jo a chovej se slušně!
A člověk proti nám se se zdviženým obočím nechápavě zeptá : Prosííím ?
Tak pak jen koktám : To nebylo na vás. On se rozhlíží a jaksi nikoho jiného nevidí...a já koukám zmizet, než psice vezme, tak řečeno, právo do svých tlapek.

Tak to je úúúplně přesný..fakt mě to pobavilo
To já když učila psa, aby netahal na vodítku, tak jsme zastavili a já mu povídám"Jacku, k opětovnému pokračování v chůzi je nutno udržovat vodítko povolené...jasný? takže jdeme" a vidím jak opodál stojí dvě ženský a koukaj na mě jak na debila (chápu je...proč jak?) .

marcelaamax napsal(a):
Tak u nás je to podobné jako u většiny, psa cvičím, vychovávám a starám se něho já. Přítel se s ním rád pomazlí, a hodně si s ním hraje. A troufám si říct, že přítel by ho ani cvičit nemohl

Když po něm něco chce, většinou to na něho hned "štěká", říká mu to prostě napoprvé tak nějak "tvrdě" a psa to pak nebaví. U mě je zvyklý, že mu povely dávám z vesela a dělá to rád. Pak taky není důsledný, povely někdy zopakuje a nakonec se naštve s tím, že neposlouchá a na povelu netrvá. Podle mě by na cvičení neměl trpělivost

Jinak mě ještě napadl tátův postoj k jorkšírce, kterou si pořídili (spíše máma ). Myslím, že není jediný chlap, který to tak má. Nejdřív psa do baráku v žádném případě nechtěl, ale nakonec si ho pořídili. Ze začátku dělal hrozné caviky, jako že to ani není pes, že je to jak krysa a podobně. Ale pak ho máma několikrát přistihla, jak se s fenou mazlí a šišlá na ní Feně už je 8 let, spí s nimi v posteli, když leží na gauči, tak fena leží tátovi u nohou, a i když táta pořád hlásá, že tohle nejsou psi, tak se s fenou pořád mazlí a má jí rád

No u nas manzel, i kdyz si s fenkou "hraje", tedy haze ji jeji oblibeny balonek, po ni chce takovym tim vyhruznym tonem, at mu ho prinese.Pritom fenka ho nosi rada a ochotne, protoze prece vi, ze ten clovek ji ho zase hodi .No, fenka je mazana, u me vi, ze vystekavani si cehokoli nema smysl, tak kdyz vidi, ze mam praci, jde a vystekava na manzela.Ten zmekne, jde a balonek ji da.A po par hodech, kdyz na ni nastoupi tim rozkazovacim tonem, ho fenule stejne zacne nosit mne . Ja mu porad vysvetluji, ze je to hra, ze to neni zadne noseni vecina povel, no nechape, je z Marsu . Ja uz davno prisla na to, ze tato fenka musi mit dojem, ze to, co udela je jeji vule, tak ji smeruji k tomu, aby spolupracovala proto, ze chce, ne proto, ze musi.Holt tibetsky terier, dril nesnasi A ja ji rozumim, neb ja taky ne

Lexaurin napsal(a):
No u nas manzel, i kdyz si s fenkou "hraje", tedy haze ji jeji oblibeny balonek, po ni chce takovym tim vyhruznym tonem, at mu ho prinese.Pritom fenka ho nosi rada a ochotne, protoze prece vi, ze ten clovek ji ho zase hodi .No, fenka je mazana, u me vi, ze vystekavani si cehokoli nema smysl, tak kdyz vidi, ze mam praci, jde a vystekava na manzela.Ten zmekne, jde a balonek ji da.A po par hodech, kdyz na ni nastoupi tim rozkazovacim tonem, ho fenule stejne zacne nosit mne . Ja mu porad vysvetluji, ze je to hra, ze to neni zadne noseni vecina povel, no nechape, je z Marsu . Ja uz davno prisla na to, ze tato fenka musi mit dojem, ze to, co udela je jeji vule, tak ji smeruji k tomu, aby spolupracovala proto, ze chce, ne proto, ze musi.Holt tibetsky terier, dril nesnasi A ja ji rozumim, neb ja taky ne

K naší feně přijdeme se svým názorem a odcházíme s jejím a ještě jí pochválíme jak je šikovná
Musím se smát, když čtu o tom, jak má někdo doma dominantního psa, co na ně vrčí popř. i kousne, když pán nedělá, co pes chce...naše fena si nás postupně vychovala k obrazu svému a jak říká s nadsázkou můj syn...všichni se doma snažíme nenaštvat tu, která nám dovolila, abychom jí milovali

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
K naší feně přijdeme se svým názorem a odcházíme s jejím a ještě jí pochválíme jak je šikovná
Musím se smát, když čtu o tom, jak má někdo doma dominantního psa, co na ně vrčí popř. i kousne, když pán nedělá, co pes chce...naše fena si nás postupně vychovala k obrazu svému a jak říká s nadsázkou můj syn...všichni se doma snažíme nenaštvat tu, která nám dovolila, abychom jí milovali

Tak nejak . No ja musim priznat, ze tato holka me hodne naucila. A porad me vlastne uci a jsem ji za to vdecna. Proste neustale me uci, jak se na ni musi a diky tomu, ze to beru mam neuveritelnou kamosku . Kdyz to na me jako stene zkousela u domu, jako ze domu se nejde, nechala jsem ji tam a sla pro druhou, submisivni fenku, se slovy:" nejdes?, neva mam jeste dalsi psy" a prisla jsem s Dikinkou. Te prvni jsem si nevsimala a vencila Dikus, jak se k nam Biba rada pridala a sla domu .Proste podbizeni, podplaceni, fuj, to je tedy uroven

Lexaurin napsal(a):
Tak nejak . No ja musim priznat, ze tato holka me hodne naucila. A porad me vlastne uci a jsem ji za to vdecna. Proste neustale me uci, jak se na ni musi a diky tomu, ze to beru mam neuveritelnou kamosku . Kdyz to na me jako stene zkousela u domu, jako ze domu se nejde, nechala jsem ji tam a sla pro druhou, submisivni fenku, se slovy:" nejdes?, neva mam jeste dalsi psy" a prisla jsem s Dikinkou. Te prvni jsem si nevsimala a vencila Dikus, jak se k nam Biba rada pridala a sla domu .Proste podbizeni, podplaceni, fuj, to je tedy uroven

Ano přesně..fena je parťák...použila bych upravenou repliku z jednoho filmu..."když se kouknu na svojí fenu tak vidím hrdost, vidím sílu, vidím pořádnou psí holku, která se s ničim a nikým n e s e r e...
Už teď v jejích šesti letech se děsím doby, kdy mě navždy opustí a já zůstanu jako sirota bědná...

Děvčeta, vy si tady tak společně notujete v tom, že vlastně žena se stará o domácnost, vychovává děti a psy, ostatně si myslím, že to děláte nemlich tak stejně, jako s dětma.

Sufražetky by mě teď udupaly, napsat to tu já, ale jak vidím, jedete v tom společně.
No co říct? Že my se to ale máme.

Aliens_II napsal(a):
Děvčeta, vy si tady tak společně notujete v tom, že vlastně žena se stará o domácnost, vychovává děti a psy, ostatně si myslím, že to děláte nemlich tak stejně, jako s dětma.

Sufražetky by mě teď udupaly, napsat to tu já, ale jak vidím, jedete v tom společně.
No co říct? Že my se to ale máme.

Co na to říct...jaký si to uděláš takový to máš...pro mě důležitý život v pohodě a bez stresu (pokud možno) a neřešit každou kravinu...a užívat si život
A bojovnice za práva žen mi můžou bejt ukradený a jestli nechtěj vychovávat děti...psy...starat se o svoje drahé polovičky, tak ať si nic z toho nepořizují

Aliens_II napsal(a):
Děvčeta, vy si tady tak společně notujete v tom, že vlastně žena se stará o domácnost, vychovává děti a psy, ostatně si myslím, že to děláte nemlich tak stejně, jako s dětma.

Sufražetky by mě teď udupaly, napsat to tu já, ale jak vidím, jedete v tom společně.
No co říct? Že my se to ale máme.

No je bych tedy ted, co mam psy, sve deti vychovavala naprosto jinak. Proste jako psy Abych byla jasna srozumitelna a hlavne pozitivniiiiiiiii.

Jo a hlavne BEZ STRESU ! A neresit kazdou kravinu, Desetkrat podtrhnout

Lexaurin napsal(a):
No je bych tedy ted, co mam psy, sve deti vychovavala naprosto jinak. Proste jako psy Abych byla jasna srozumitelna a hlavne pozitivniiiiiiiii.

Jo a hlavne BEZ STRESU ! A neresit kazdou kravinu, Desetkrat podtrhnout

Mluvíte mi s duše

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mluvíte mi s duše

To bude tim, ze jsme obe z Venuse."Tadleta smisena partnerstvi proste nedelaji dobrotu"

Lexaurin napsal(a):
No je bych tedy ted, co mam psy, sve deti vychovavala naprosto jinak. Proste jako psy Abych byla jasna srozumitelna a hlavne pozitivniiiiiiiii.

Jo a hlavne BEZ STRESU ! A neresit kazdou kravinu, Desetkrat podtrhnout

Jo a kdo má koukat na to, jak oni vychovávají naše vnoučata !

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo a kdo má koukat na to, jak oni vychovávají naše vnoučata !

A ještě k tomu, že pes musí mít z pána strach. Máme ve vesnici myslivce, který asi zastává stejný názor, psi se před ním krčí, lehají na záda.

Pořád na ně řve, kolikrát je nakopne. Když je vidím cvičit tak je vidět, že se psi bojí, nevím jak to funguje na loveckých zkouškách, ale i přesto psi zkoušky mají a myslím si, že jsou v tom dobří.

Tím nechci říct, že je správně. Spíš naopak, že mě udivuje, že na zkouškách je úspěšný pes, který se bojí vlastního pána.

marcelaamax napsal(a):
A ještě k tomu, že pes musí mít z pána strach. Máme ve vesnici myslivce, který asi zastává stejný názor, psi se před ním krčí, lehají na záda.

Pořád na ně řve, kolikrát je nakopne. Když je vidím cvičit tak je vidět, že se psi bojí, nevím jak to funguje na loveckých zkouškách, ale i přesto psi zkoušky mají a myslím si, že jsou v tom dobří.

Tím nechci říct, že je správně. Spíš naopak, že mě udivuje, že na zkouškách je úspěšný pes, který se bojí vlastního pána.

Pes má asi nacvičeno, jakej šrumec nastane když neposlechne...tak se snaží... ..
Mít vycvičenýho psa je fajn, ale za tuhle cenu? Ještěže pán nemá třeba kavkazany to by mohl být i ve zprávách.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pes má asi nacvičeno, jakej šrumec nastane když neposlechne...tak se snaží... ..
Mít vycvičenýho psa je fajn, ale za tuhle cenu? Ještěže pán nemá třeba kavkazany to by mohl být i ve zprávách.

Je to možné, ale když je vidím jak cvičí, tak se bojí. Třeba při té zkoušce jsou tak natěšení, že to tolik neřeší, nebo nevím.

Přesně tak, to by mi za to nestálo. Jenže on pán je hrozný nervák, nemá problémová plemena (dříve měl kokršpaněly a labradory, teď má německé ohaře, české fousky, křepeláka, maďara - na můj vkus má psů až moc a podle mě se jim dostatečně nevěnuje). určitě by to šlo po dobrým, ale on to dělá takhle no

marcelaamax napsal(a):
Je to možné, ale když je vidím jak cvičí, tak se bojí. Třeba při té zkoušce jsou tak natěšení, že to tolik neřeší, nebo nevím.

Přesně tak, to by mi za to nestálo. Jenže on pán je hrozný nervák, nemá problémová plemena (dříve měl kokršpaněly a labradory, teď má německé ohaře, české fousky, křepeláka, maďara - na můj vkus má psů až moc a podle mě se jim dostatečně nevěnuje). určitě by to šlo po dobrým, ale on to dělá takhle no

Měla jsem známého myslivce, ten měl nějaké menší lovecké psy...kokry, jezevčíky...
Nikdo (ani rodina) nesměl psa pohladit nebo je vzít z kotce na procházku, zacházení opravdu tvrdé něco v tom duchu, jak to popisujete. Říkal, že loveckej pes potřebuje tvrdou ruku jinak by špatně pracoval... . Nevím lovecký výcvik jsem nikdy nedělala, ale nevím jak na to někdo může mít žaludek.

Budu to psát stále dokola, i když je to spíše donquijotské snažení.
Najdou se lidi, kteří stále trénují parforsní metodou, zejména u ohařů. Určitě je to drsná metoda, pro mnoho lidí nepochopitelná. A zcela jistě se nehodí na všechny psy. Pokud ji někdo ovládá a odhadne kam až může zajít a co pes vydrží, je to zcela legitimní metoda, která nese výsledky a na vztahu psovod-pes se nikterak negativně nepodepíše.
ALE v rukou nezkušeného, případně blbce, je to cesta do pekel, jak ve vztahu psovod-pes, tak i v pozdější praxi. Neznám nikoho, kdo by takto postupoval u jezevčíků, případně honičů, a psa si nezradil.
Často jsou i tyhle zkazky z ranku JPP. Drtivá většina LUPů jsou velmi dobře socializovaní, už jen z čistého pragmatismu. Pokud pes někoho na honě pokouše, ať psa nebo člověka, z honu vás vykážou a už vás příště se psem nepozvou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Měla jsem známého myslivce, ten měl nějaké menší lovecké psy...kokry, jezevčíky...
Nikdo (ani rodina) nesměl psa pohladit nebo je vzít z kotce na procházku, zacházení opravdu tvrdé něco v tom duchu, jak to popisujete. Říkal, že loveckej pes potřebuje tvrdou ruku jinak by špatně pracoval... . Nevím lovecký výcvik jsem nikdy nedělala, ale nevím jak na to někdo může mít žaludek.

Tak on nám před pář lety psy i půjčoval. Kamarádka měla psa rváče a tak když nás šlo víc a chtěla jít s náma, tak nám nějaké psy půjčil. Ale to bylo asi taky proto, že se mu hodilo, aby se psi vylítali.

Jinak pak tady je ještě jeden myslivec, ten sice psa nemlátí nebo tak něco, ale má taky dost tvrdou výchovu a jak říkáte, dcera ho párkrát chtěla vzít na procházku a nemohla, protože lovecký pes ve výcviku prý nesmí na norální procházku

Arni napsal(a):
Jen dodám je třeba naslouchat tomu druhému. Aspon jste o tom přemýšlel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vybral jste si špatný příměr. To bych chtěla vidět knihovnu, kde tenkrát měli Káju Maříka !

hunter napsal(a):
Budu to psát stále dokola, i když je to spíše donquijotské snažení.
Najdou se lidi, kteří stále trénují parforsní metodou, zejména u ohařů. Určitě je to drsná metoda, pro mnoho lidí nepochopitelná. A zcela jistě se nehodí na všechny psy. Pokud ji někdo ovládá a odhadne kam až může zajít a co pes vydrží, je to zcela legitimní metoda, která nese výsledky a na vztahu psovod-pes se nikterak negativně nepodepíše.
ALE v rukou nezkušeného, případně blbce, je to cesta do pekel, jak ve vztahu psovod-pes, tak i v pozdější praxi. Neznám nikoho, kdo by takto postupoval u jezevčíků, případně honičů, a psa si nezradil.
Často jsou i tyhle zkazky z ranku JPP. Drtivá většina LUPů jsou velmi dobře socializovaní, už jen z čistého pragmatismu. Pokud pes někoho na honě pokouše, ať psa nebo člověka, z honu vás vykážou a už vás příště se psem nepozvou.

Tomu asi nerozumím. Proč je parfors použitelný u ohařů, ale ne u jezevčíků a honičů? To jako, že jsou to úplně diametrálně rozdílní psi a ohaři to rozdýchají, ale jezevčík (byť sebevětší tvrďák) ne?

Proč je parfors použitelný...
""""""""""""""""""
To ještě někdo používá ?

rapotacka11 napsal(a):
Proč je parfors použitelný...
""""""""""""""""""
To ještě někdo používá ?

Podle příspěvku huntera asi ano...

Nečetla jsem ho, až teď.

Nejsem výcvikář, ani psy nijak zvlášť necvičím k nějakému konkrétnímu účelu. Měl jsem dobrmana, kde výcvik byl doslova hrou a pes (to co uměl) se učil snad až podezřele rychle a v porovnání s jinými šlapal jako hodinky.
Ale.. když jsem jen tak zběžně přečetl něco málo o parforsní metodě výcviku, nikde se tam nepíše o násilí nebo dokonce o fyzických trestech, bití apod. Možná jsem to nepochopil správně, ale pochybuji, že by mlácený vystresovaný pes byl někomu k něčemu užitečný.
Možná hunter k tomu napíše víc...

milannn napsal(a):
Nejsem výcvikář, ani psy nijak zvlášť necvičím k nějakému konkrétnímu účelu. Měl jsem dobrmana, kde výcvik byl doslova hrou a pes (to co uměl) se učil snad až podezřele rychle a v porovnání s jinými šlapal jako hodinky.
Ale.. když jsem jen tak zběžně přečetl něco málo o parforsní metodě výcviku, nikde se tam nepíše o násilí nebo dokonce o fyzických trestech, bití apod. Možná jsem to nepochopil správně, ale pochybuji, že by mlácený vystresovaný pes byl někomu k něčemu užitečný.
Možná hunter k tomu napíše víc...

Taky jsem si myslela, že mlácený vystresovaný pes k ničemu užitečný není.

Ale ten pán od nás ukazuje bohužel opak úspěšně skládají lovecké zkoušky a aktivně se účastní honů a podobných akcí.

marcelaamax napsal(a):
Taky jsem si myslela, že mlácený vystresovaný pes k ničemu užitečný není.

Ale ten pán od nás ukazuje bohužel opak úspěšně skládají lovecké zkoušky a aktivně se účastní honů a podobných akcí.

No on užitečný být může. Se svou fenkou jsem dříve dělala lovečinu a s takovýmto psem jsem se potkala dost často. On pes v praxi funguje. Vystaví zvěř, přinese aport, dohledá zvěř atd. Pohled na něj je ale strašný. Ocas mezi nohama, lehá si při každém prudším pohybu psovoda na záda nebo do downu, uši dozadu, oči vykulené strachem. Pracuje jen proto, že se bojí, ne proto že chce. Majitelům ale stačilo to, že pes pracuje a dělá to co má, to že by to takhle vypadat asi nemělo, už pochopit nechtěli...

Parfors= par force (cvičení silou). Ona asi neexistuje pouze jedna definice. Někdo si to vykládá jako metodu cukru a biče, ti horší pak tak, že to do psa musí prostě namlátit...

marcelaamax napsal(a):
Taky jsem si myslela, že mlácený vystresovaný pes k ničemu užitečný není.

Ale ten pán od nás ukazuje bohužel opak úspěšně skládají lovecké zkoušky a aktivně se účastní honů a podobných akcí.

Ale ten pán od nás ukazuje bohužel opak
úspěšně skládají lovecké zkoušky a aktivně se účastní honů a podobných akcí. - ale to je právě ono! Tam jsou stále ti stejní lidé(stejná skupina lidí) se stejným myšlením a přístupem ke psům a oni si to odkývou a schválí. Pokud by tam přišel někdo jako my, s jiným přístupem, tak by jsme odsud asi rychle vyfičeli... Už jsem to psala jinde: do psa se kope, škube se s ním, když neposlechne - zmlátí se, nesmí kamarádit s jinými psy - toť výcvik myslivce od vedle

lesnížínka napsal(a):
Ale ten pán od nás ukazuje bohužel opak
úspěšně skládají lovecké zkoušky a aktivně se účastní honů a podobných akcí. - ale to je právě ono! Tam jsou stále ti stejní lidé(stejná skupina lidí) se stejným myšlením a přístupem ke psům a oni si to odkývou a schválí. Pokud by tam přišel někdo jako my, s jiným přístupem, tak by jsme odsud asi rychle vyfičeli... Už jsem to psala jinde: do psa se kope, škube se s ním, když neposlechne - zmlátí se, nesmí kamarádit s jinými psy - toť výcvik myslivce od vedle

Jo, ale zase pak znám myslivce, který psa vychovává rozumně (no, spíš až nadstandartně ) a pes je 24 hodin denně s ním. Kamkoli jede, tak pes jde s ním. Všude chodí na volno, s každým se může mazlit, nechává ho pohrát se psy.

Vždycky je to o lidech, ale musím uznat, že většina myslivců co znám to má tak, jak vy píšete. Tenhle jeden je spíše výjimka.

Ja si proste myslim, ze zenam je dano do vinku umet porozumet bytostem, ktere nemluvi-tedy nemluvnat, pro to, aby dokazali uspokojovat potreby svych kojencu..., oplyvaji tedy empatii a tyto vlastnost vyuzivaji i ve vychove jinych nemluvicich bytosti, muzum byla do vinku dana vetsi ci mensi porce agrese, aby byli sto ochranit a ulovit, kterou zase pro zmenu vyuzivaji i v podmanovani si zvirat...A zase, nelze pausalizovat, jsou i vyjimky Jde o to, jak by dejme tomu ta "zzenstila"vyjimka obstala tam, kde by to chtelo celeho chlapa Jo jo, veci maji svuj hlubsi smysl, ktery nam je mnohdy utajen

Předně musím říct, že tuto metodu jsem nikdy ani nezkoušel, takže jsou to spíš informace z knih nebo od lidí, kteří ji někdy používali či používají.
Parfors= par force (cvičení silou). Lepší je překlad "z donucení", pokud pes nesplní povel následuje trest. Tudíž fyzický i psychický nátlak na psa tu je a je žádoucí. Ale je to zcela individuální psovod od psovoda, pes od psa. Zároveň to neznamená bezhlavé mlácení psa. A ani izolace od jiných psů nebo lidí. Pokud to někoho zajímá víc, odkázala bych ho na starší knihy. Bača i Knoll parfors určitě v knihách zmiňují, svého času byly dostupné na uloztu.
Proč se to více vidí u ohařů ? To nevím, možná to souvisí právě s průkopníky v lovecké kynologii, tzn léty osvědčený způsob. Ohař také stále pracuje "pod dohledem" vůdce, na rozdíl od norníků a honičů, kteří přeci jen musí více spoléhat na sebe a pracují mimo dosah vůdce...

Tam jsou stále ti stejní lidé(stejná skupina lidí) se stejným myšlením a přístupem ke psům a oni si to odkývou a schválí. Pokud by tam přišel někdo jako my, s jiným přístupem, tak by jsme odsud asi rychle vyfičeli...
Zajděte si na vícero zkoušek. Myslivci nemají jednotný názor na nic, ani na výcvik psů. Ze zkoušek byste vyfičeli jedině za předpokladu, že byste je nezvládali. Rozhodně ne, protože máte jiný názor na výcvik. Protože na zkouškách běžně potkáte kované myslivce i lidi, kteří jen chtějí uchovnit, případně jen zkusit štěstí s loveckým výcvikem, ale myslivost jako taková, jim nic neříká.
Neříkám, že na zkouškách se nevidí sympatie nebo antipatie mezi konkrétním rozhodčím a konkrétním psovodem. Ale z mojí zkušenosti jsou největší rozbroje mezi myslivci, kteří se dlouhodobě znají.

Pripomina mi to jednu scenku z Izerem parodovane Policejni akademie:" Zatimco Zhorny pouzil nadprumernou inteligenci, Manas nadprumernou silu" Slo o vkladani predmetu do otvoru ruznych tvaru

Lexaurin napsal(a):
Pripomina mi to jednu scenku z Izerem parodovane Policejni akademie:" Zatimco Zhorny pouzil nadprumernou inteligenci, Manas nadprumernou silu" Slo o vkladani predmetu do otvoru ruznych tvaru

Jo tak nějak to na mě taky působí, jak výstižné.

marion108 napsal(a):
Jo tak nějak to na mě taky působí, jak výstižné.