Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
2.2.2017 18:58
shavoid

XXX.XXX.64.24

Zdravím,
máte někdo zkušenost s tím, že by pes byl při klinickém vyšetření očních vad v sedmi týdnech CEA negativní, zároveň ale geneticky postižený?

Uživatel s deaktivovaným účtem

3.2.2017 17:41
Uživatel s deaktivovaným účtem

Sice nemám úplně takovou zkušenost po jaké se ptáte, ale nikdo jiný nepíše, tak jsem si řekla, že se ozvu. Mám CEA pozitivní fenku kolie dlouhosrsté, v květnu jí bude 7 let. Klinicky byla testovaná až někdy v 5 měsících - oba rodiče jsou klinicky čistí (údajně vyšetření už jako malá štěňata), tak mě to v tu chvíli ani nepadlo. Kdyby nebyla možnost vyšetření v rámci naší první výstavy, asi bych to vůbec neřešila. Fenka vyšla klinicky čistá (ale v tom věku to znamenalo prakticky jen to, že nemá těžké postižení, menší vady už pigment zakryl, což jsem tehdy netušila). Později v genetickém testu už vyšla pozitivní.

Když jsem hlouběji zapátrala mezi koliáři, ukázalo se, že v ČR v té době byla pozitivní víceméně všechna zvířata, i nalézt pouze přenašeče bylo jako narazit na genetický svatý grál. Od té doby se situace snad už trochu lepší, jsou chovky, které si dovezly čistá zvířata a geneticky testují atd. Tehdy ale hodně chovatelů genetický test doslova odmítalo a problém bagatelizovali, což mě tenkrát dost rozčilovalo. Zvlášť v situaci, kdy to byl můj první pes, zoufale jsem sháněla jakékoliv informace a měla pocit, že je konec světa, protože jsem si vůbec nedokázala představit co to obnáší a jak budeme v budoucnu vůbec fungovat. Moje nejčernější představy - tj. zcela slepý pes venčitelný pouze na vodítku, se naštěstí nenaplnily, ale pamatuji si to zoufalství dodnes.

Jinak, co se týče života s CEA pozitivním psem, není to nakonec zdaleka tak zlé jak jsem se obávala. Moje fenka nemá těžké postižení, takže patrně zcela nikdy neoslepne, ale jsou situace, kdy prostě vnímám, že hůř vidí. Má problém chodit po povrchu, který dělá odrazy (lino, lesklá dlažba), nebo přejít z velmi světlého povrchu na velmi tmavý a naopak (např. uklizený chodník mezi dvěma zasněženými trávníky). Prostě si v těch situacích jakoby není jistá, jestli nešlápne do prázdna. Občas taky narazíme na vycházce na předmět, který chybně identifikuje (např. jednou považovala hroudu hlíny vyklopenou z květináče za sedící kočku a běžela ji se štěkotem zahnat) nebo prostě neví co to je dokud se k tomu obezřetně nepřiplíží a neočichá to (viz. fotka s pařezem). Všeobecně se více snaží "vidět nosem".

Mimo tohle je to úplně normální pes, který vychází se psy i lidmi, miluje procházky, venku lítá a hraje si, chodí se mnou jako doprovod na vyjížďky s koňmi, beru ji na výlety, dovolené, zvládla i jízdu sedačkovou lanovkou, vylezla se mnou lehčí ferratu (na žebřících se nesla)... Jediné co jsem musela vzdát byla snaha dělat s ní agility - i když překážky na povel překonala, očividně to pro ni byl spíš stres než radost. A samozřejmě jsem se rozhodla vykašlat se na chov, i když nám v tu chvíli chyběla vyloženě už jen bonitace a mohla bych nakrýt. Přišlo mi to zbytečné, pokud by i štěňata měla být stejně (nebo hůře) postižená.

3.2.2017 20:29
shavoid

XXX.XXX.64.24

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sice nemám úplně takovou zkušenost po jaké se ptáte, ale nikdo jiný nepíše, tak jsem si řekla, že se ozvu. Mám CEA pozitivní fenku kolie dlouhosrsté, v květnu jí bude 7 let. Klinicky byla testovaná až někdy v 5 měsících - oba rodiče jsou klinicky čistí (údajně vyšetření už jako malá štěňata), tak mě to v tu chvíli ani nepadlo. Kdyby nebyla možnost vyšetření v rámci naší první výstavy, asi bych to vůbec neřešila. Fenka vyšla klinicky čistá (ale v tom věku to znamenalo prakticky jen to, že nemá těžké postižení, menší vady už pigment zakryl, což jsem tehdy netušila). Později v genetickém testu už vyšla pozitivní.

Když jsem hlouběji zapátrala mezi koliáři, ukázalo se, že v ČR v té době byla pozitivní víceméně všechna zvířata, i nalézt pouze přenašeče bylo jako narazit na genetický svatý grál. Od té doby se situace snad už trochu lepší, jsou chovky, které si dovezly čistá zvířata a geneticky testují atd. Tehdy ale hodně chovatelů genetický test doslova odmítalo a problém bagatelizovali, což mě tenkrát dost rozčilovalo. Zvlášť v situaci, kdy to byl můj první pes, zoufale jsem sháněla jakékoliv informace a měla pocit, že je konec světa, protože jsem si vůbec nedokázala představit co to obnáší a jak budeme v budoucnu vůbec fungovat. Moje nejčernější představy - tj. zcela slepý pes venčitelný pouze na vodítku, se naštěstí nenaplnily, ale pamatuji si to zoufalství dodnes.

Jinak, co se týče života s CEA pozitivním psem, není to nakonec zdaleka tak zlé jak jsem se obávala. Moje fenka nemá těžké postižení, takže patrně zcela nikdy neoslepne, ale jsou situace, kdy prostě vnímám, že hůř vidí. Má problém chodit po povrchu, který dělá odrazy (lino, lesklá dlažba), nebo přejít z velmi světlého povrchu na velmi tmavý a naopak (např. uklizený chodník mezi dvěma zasněženými trávníky). Prostě si v těch situacích jakoby není jistá, jestli nešlápne do prázdna. Občas taky narazíme na vycházce na předmět, který chybně identifikuje (např. jednou považovala hroudu hlíny vyklopenou z květináče za sedící kočku a běžela ji se štěkotem zahnat) nebo prostě neví co to je dokud se k tomu obezřetně nepřiplíží a neočichá to (viz. fotka s pařezem). Všeobecně se více snaží "vidět nosem".

Mimo tohle je to úplně normální pes, který vychází se psy i lidmi, miluje procházky, venku lítá a hraje si, chodí se mnou jako doprovod na vyjížďky s koňmi, beru ji na výlety, dovolené, zvládla i jízdu sedačkovou lanovkou, vylezla se mnou lehčí ferratu (na žebřících se nesla)... Jediné co jsem musela vzdát byla snaha dělat s ní agility - i když překážky na povel překonala, očividně to pro ni byl spíš stres než radost. A samozřejmě jsem se rozhodla vykašlat se na chov, i když nám v tu chvíli chyběla vyloženě už jen bonitace a mohla bych nakrýt. Přišlo mi to zbytečné, pokud by i štěňata měla být stejně (nebo hůře) postižená.

Díky za odpověď. A měla takové problémy se zrakem už jako štěně? Mám šeltii a přijde mi, že vidí skvěle. Navíc se vyšetření dělalo natolik brzo, aby pigment ještě nic nezakryl.

3.2.2017 22:59
tuilindo

XXX.XXX.128.35

Mám dvě šeltie - pes s PP, jako štěně netestovaný, při genetickém testu cca v roce věku pozitivní. Stejně jako majitelka kolie nade mnou jsem z toho byla hodně špatná, při představě co se bude dít v budoucnu. Před dvěma lety jsem ho nechala preventivně vyšetřit u dr Beránka a ten řekl, že postižení je naprosto minimální, zanedbatelné. Teď mu bude devět let a vidí stále perfektně, někdy až mocsmajlík. Druhá šeltie je fenka, též s PP, adoptovaná v pěti letech věku - u ní jsme měli od začátku pocit, že je nějaká "krátkozraká". Vzali jsme ji k dr Beránkovi a ten zajásal, že tak nádherně rozvinutou formu CEA už dlouho neviděl, dokonce si ji fotil...ona ale má navíc na jednom oku silně rozvinutý šedý zákal, pravděpodobně díky předchozímu úrazu v množce, a ten jí v podstatě to oko "oslepuje". Teď po dvou letech vyšetřena opět, bez zhoršení. Dá se říct, že nikdo cizí nepozná, že v podstatě na jedno oko nevidí a na druhé možná hůř, orientuje se velmi dobře, nosí i aporty z vody, jen při ostrém světle (sníh atd) se mi spíš drží u nohy. A špatně vidí na blízko, jak už jsem psala, tam to ale poměrně dobře kompenzuje čichem. Takže pokud vám vyjde geneticky CEA pozitivní, nemusí to ještě znamenat katastrofu, spíš je pak asi dobré s postupujícím věkem nechat zkontrolovat rozsah postižení u oftalmologa.

Uživatel s deaktivovaným účtem

3.2.2017 23:04
Uživatel s deaktivovaným účtem

shavoid napsal(a):
Díky za odpověď. A měla takové problémy se zrakem už jako štěně? Mám šeltii a přijde mi, že vidí skvěle. Navíc se vyšetření dělalo natolik brzo, aby pigment ještě nic nezakryl.

Potíže měla už od začátku, právě zrovna s tím lesklým povrchem prakticky od okamžiku kdy jsem ji v 9 týdnech pronesla dveřmi od bytu. Říkala jsem si, že je to prostě počáteční bázlivost a spraví se to intenzivním navykáním. Dostali jsme se sice do fáze, že když připnu vodítko a řeknu "pojď" nic neřeší a chodí vcelku normálně, ale odkázaná sama na sebe očividně dumá kam může šlápnout. Mimochodem mi tehdy lidé říkali, že zrovna toto je celkem častá potíž kolií. Spolu s informací o množství CEA pozitivních jedinců v plemeni to dává smysl . Podobné to bylo i s ostatními projevy - přechody ze světlého na tmavé a nepoznávání věcí. Co jsem si tak nastudovala, tahle vada se během života už moc nehorší. Třeba má vaše šeltinka štěstí a i když má dvě vadné alely je skutečné poškození očí jen velmi mírné nebo v takovém místě oka kde to není pro vidění stěžejní. Možná by to vysvětlovalo i proč dopadlo původní vyšetření negativně?

Přidejte reakci

Přidat smajlík