Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.

Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod).

 
iFauna.cz » Diskuze » Psi »

Neměla jsem si toho psa pořizovat

Reload
Autor
Ahoj všem. Nadpis je možná trochu drsný, ale nakonec, nějak tak to cítím.
Pořídila jsem si psa. Je mu 11 týdnů. Mám ho od necelých 10 týdnů. A oc jde? No, hlavně o to, že mu nějak nemůžu přijít "na chuť". Ano, vím, že je to ještě štěně, ale přijde mi, jako když se snažím o nemožné, když se mu snažím vysvětlit, že na vodítku se netahá, naše ruce (nohy, kalhoty, vlasy, cokoli...) se nekouše a podobně. Ano, je to štěně, já to vím, ale asi jsem si měla pořídit psa již startšího.
Nemůžu dát najevo své zklamání, protože přítel je nadšený, že mi splnil sen. Kam jsme šli, tam jsem mlela o psovi, fakt moc jsem si ho přála, ale to štěněcí období asi nezvládám. :/
Prosím, ujistěte mě, že to přejde a že z něj jakonec bude (třeba alespon po přezubení) normální zvíře. :/
Díky moc a snad mě tolik neukamenujete. :/.
Normální zvíře je, o tom nepochybujte. Štěňata se nerodí s poslušností a chozením na vodítku, štěňata prostě koušou jak piraňě a je to pro ně naprosto normální. Zkuste mu vysvětlovat, co dělat má, ne co dělat nemá a ono to půjde. Mazlete, mazlete, užívejte si úžasného štěněcího věku. A uvědomte si, že co do psa vložíte, to vám vrátí. Když spoustu trpělivosti a lásky a péče, vrátí vám důvěru a respekt. Když zákazy a nechuť, vrátí vám to tím, že bude nekontaktní a bude protivný.
Reload
Autor
Já vím. :( Teorie je jedna vec, ale to, že asi nejsem trpelivej clovek je druha vec. :/
Snazim se mu vysvetlovat a byt v klidu, ale kdyz ono je tezke byt v klidu, kdyz 10x udela tu samou vec a nejde uklidnit i kdyz se snazim jak trubka. :/
100x se zastavím, ujde 2x kroky v klidu, dostane pochvalu a další krok už zase táhne jak roura. Už nevím :( Když se rozparádí a dlá blbiny. :( Asi jsem si to zkrátka moc malovala, nemela jsem asi do psa vubec jit. :/
Mozna tu cestu k nemu najdu, az bude starsi, prezubi a ty raply ho budou chytat mene a doma bude hodny a bude uz nejaky rad a tak. Ale do te doby... A pak prijde puberta... :(.
Tak jí vraťte, když vám je zatěžko štěně něco učit a už te´d se bojíte puberty.
Co to je za plemeno?
Já taky nemám ráda štěňata. Nejsem schopná se nějak naladit na stejnou myšlenkovou vlnu jako mají oni. Steneci věk prostě preklenu tak jak všechny rady radí a asi v roce když začne pes trochu myslet už to jde a ve dvou letech jsem já už schopná se psem komunikovat tak jak si představuji.
Ale když štěňata jsou na světě tak krátce a teprv se učí být jen psem a pak teprv být parťákem tak to prostě trvá.
Nejlepší pro mě bylo to poslední štěně. Celé jeho dětství jsem příteli vše vysvětlovala jak má co udělat a proč a tak a ono najednou to štěně bylo už velké.
"Prosím, ujistěte mě, že to přejde a že z něj jakonec bude (třeba alespon po přezubení) normální zvíře. :/ "

Váš postoj je tak divný, že vás skoro podezírám z toho, že trollujete.

VÁŠ PES JE NORMÁLNÍ ZVÍŘE UŽ TEĎ!

Pokud k němu nemáte vztah v tomhle úžasném období, kdy je na vás plně závislé, a kdy jej můžete učit vše, co po něm jednou budete chtít, tak nečekejte, že v budoucnu jako zázračným proutkem zmoudří a vy ho "pak" začnete mít ráda... protože než se pes stane "skoro člověkem", uplyne několik (spíš více) let, a stane se jím jenom proto, že teď s vámi plnohodnotně prožívá své štěněctví, a tím se stává vaší součástí.
Tedy spíše - mělo by prožívat, ale u vás podle vašeho popisu neprožívá :(

Pokud k němu teď nemáte vztah a vadí vám to, co popisujete, tedy samé normální věci, tak to štěně fofrem vraťte! A nepořizujte si ani nic staršího, protože každý pes je prostě jenom zvíře, které vás při vašich nárocích a představách určitě jenom zklame.
scylla napsal(a):
Tak jí vraťte, když vám je zatěžko štěně něco učit a už te´d se bojíte puberty.
Vraťte ho, když ho nebudete od štěněte vychovávat - protože vás to nebaví - nikdy z něj vychovaný pes nebude. Sám od sebe se nevychová. Sice přestane mít zoubky jako jehly, ale to neznamená, že bude hodný. Může začít ničit, kousat, vrčet - když na něj teď budete hnusná. Dobrá otázka je : co je to za plemeno ?
Reload napsal(a):
Ahoj všem. Nadpis je možná trochu drsný, ale nakonec, nějak tak to cítím.
Pořídila jsem si psa. Je mu 11 týdnů. Mám ho od necelých 10 týdnů. A oc jde? No, hlavně o to, že mu nějak nemůžu přijít "na chuť". Ano, vím, že je to ještě štěně, ale přijde mi, jako když se snažím o nemožné, když se mu snažím vysvětlit, že na vodítku se netahá, naše ruce (nohy, kalhoty, vlasy, cokoli...) se nekouše a podobně. Ano, je to štěně, já to vím, ale asi jsem si měla pořídit psa již startšího.
Nemůžu dát najevo své zklamání, protože přítel je nadšený, že mi splnil sen. Kam jsme šli, tam jsem mlela o psovi, fakt moc jsem si ho přála, ale to štěněcí období asi nezvládám. :/
Prosím, ujistěte mě, že to přejde a že z něj jakonec bude (třeba alespon po přezubení) normální zvíře. :/
Díky moc a snad mě tolik neukamenujete. :/.
Ujišťuji Vás, že nejste zrůda, která nemá srdce. Jen jste si něco vysnila a skutečnost je jiná. Buď to zvládnete, jak Vám tu radí jiní nebo příteli vysvětlíte, že na to prostě nemáte, mít pejska.
Ono je to tak, že to štěněčí období je nejkrásnější doba ve vašem vztahu s pejskem, i přes to kousání, loužičkování, trhání a podobně. Je to období, kdy pejska "upravujete" k obrazu svému, tedy tak, jak si představujete, že má být, až bude velký.
Co do něj teď vložíte, stokrát se Vám vrátí. A bude to paráda!
Reload
Autor
Tady je koukam kazdej dokonalej. Ano, já vím, že můj postoj je špatnej. Ale ne, na psa hnusná nejsem, opravdu se snažím ho učit v klidu a vysvětlovat. Ale když i po 20 pamlsku a pochvale při klidných 2 krocích vyletí jak jelito kupředu, tak bych ho roztrhla.
Plemeno whippet. Nedělejte ze me laskave tyrana. Opravdu se snazim, pesan je se mnou rad, hraje si, tape za mnou, tuli se a mazli. Ale jak mu sibne, tak bych se preskocila.
Jak to tu nekdo popisuje jako krasne obdobi. Nevim co je krasneho na tom, ze lita jak pometlo na voditku tam a sem, nevnima i když mu před nosem mavate šunkou a nebo vystreli nekontrolovatelne vpred a nebo kouse vse.
Já štěněcí období taky nemusí ale staršího psa jsem nechtěla takže jsme vždy brali štěně kolem 9 týdne. Je to náročné ale vyplatí se to. naší bude už rok už je klidnější. ale starší proti ní byla mnohem hodnější
Zase mladší je větší mazel, takový závislák. první týdny jsou náročné. Mě by vyhovoval tak roční pes ale zase takhle si jí vychováme jak chceme my. pro mě jennáročnější to hodně časté venčení. bude jí 11m a už je to fajn.
Reload napsal(a):
Ahoj všem. Nadpis je možná trochu drsný, ale nakonec, nějak tak to cítím.
Pořídila jsem si psa. Je mu 11 týdnů. Mám ho od necelých 10 týdnů. A oc jde? No, hlavně o to, že mu nějak nemůžu přijít "na chuť". Ano, vím, že je to ještě štěně, ale přijde mi, jako když se snažím o nemožné, když se mu snažím vysvětlit, že na vodítku se netahá, naše ruce (nohy, kalhoty, vlasy, cokoli...) se nekouše a podobně. Ano, je to štěně, já to vím, ale asi jsem si měla pořídit psa již startšího.
Nemůžu dát najevo své zklamání, protože přítel je nadšený, že mi splnil sen. Kam jsme šli, tam jsem mlela o psovi, fakt moc jsem si ho přála, ale to štěněcí období asi nezvládám. :/
Prosím, ujistěte mě, že to přejde a že z něj jakonec bude (třeba alespon po přezubení) normální zvíře. :/
Díky moc a snad mě tolik neukamenujete. :/.
Máte ho teprve týden. musíte si zvyknout že ho máte a ono si musí zvyknout na vás. Spousta věcí ve vašem životě ted bude jinak.Pes se nerodí vychovaný, vychovat ho musíte vy. Kousání je to nejmenší, opravdu až přezubí kousat nebude. Do té doby ho musíte naučit jméno, přivolání, chození na vodítku, čistotnosti a dalším věcem. Normální zvíře to je už ted, je to normální štěně.Co si z něj uděláte, takové bude. Ale rozhodně je lepší vychovat si psa odmlala, než převychovávat staršího psa.
Reload napsal(a):
Tady je koukam kazdej dokonalej. Ano, já vím, že můj postoj je špatnej. Ale ne, na psa hnusná nejsem, opravdu se snažím ho učit v klidu a vysvětlovat. Ale když i po 20 pamlsku a pochvale při klidných 2 krocích vyletí jak jelito kupředu, tak bych ho roztrhla.
Plemeno whippet. Nedělejte ze me laskave tyrana. Opravdu se snazim, pesan je se mnou rad, hraje si, tape za mnou, tuli se a mazli. Ale jak mu sibne, tak bych se preskocila.
Jak to tu nekdo popisuje jako krasne obdobi. Nevim co je krasneho na tom, ze lita jak pometlo na voditku tam a sem, nevnima i když mu před nosem mavate šunkou a nebo vystreli nekontrolovatelne vpred a nebo kouse vse.
Vydz to. Žádný učený z nebe nespadl. Štěně se musí taky nejdřív naučit, že se mu vůbec vyplatí směnit chování za dobroty. Chvíli potrvá než mu vůbec dojde že ty dobroty nejsou náhodou a ty sladký slova taky nejsou náhodou. A vipet se hold bude učit déle než třeba borderka. :) buď trpělivá. Uč se s ním si hrát. Uč se rozumět jeho komunikaci jak si ji on utváří. A tak. :).
Reload
Autor
Tedysek napsal(a):
Vydz to. Žádný učený z nebe nespadl. Štěně se musí taky nejdřív naučit, že se mu vůbec vyplatí směnit chování za dobroty. Chvíli potrvá než mu vůbec dojde že ty dobroty nejsou náhodou a ty sladký slova taky nejsou náhodou. A vipet se hold bude učit déle než třeba borderka. :) buď trpělivá. Uč se s ním si hrát. Uč se rozumět jeho komunikaci jak si ji on utváří. A tak. :).
Díky moc. :) Podle me tu odenuj uz chape, umi i sedni, ale jakmile je rozlitanej a rozdivonelej, tak je konec. :/.
Reload napsal(a):
Tady je koukam kazdej dokonalej. Ano, já vím, že můj postoj je špatnej. Ale ne, na psa hnusná nejsem, opravdu se snažím ho učit v klidu a vysvětlovat. Ale když i po 20 pamlsku a pochvale při klidných 2 krocích vyletí jak jelito kupředu, tak bych ho roztrhla.
Plemeno whippet. Nedělejte ze me laskave tyrana. Opravdu se snazim, pesan je se mnou rad, hraje si, tape za mnou, tuli se a mazli. Ale jak mu sibne, tak bych se preskocila.
Jak to tu nekdo popisuje jako krasne obdobi. Nevim co je krasneho na tom, ze lita jak pometlo na voditku tam a sem, nevnima i když mu před nosem mavate šunkou a nebo vystreli nekontrolovatelne vpred a nebo kouse vse.
Vipeta jsme měli v rodině. Když jí byl asi rok, zažili jsme "humornou" chvilku, když si vzala do hlavy, že toho pána tím autem odjet nenechá. Pán se rozjel, ona vypálila, předběhla a zarazila. Pán byl slušňák, zastavil - přece psa nepřejede, pochopitelně čekal, že si psa odchytnem. Došly jsme k ní ( byli jsme 3 ), uskočila na obrubník - pán měl cestu volnou - asi na půl minuty. Rozjel se, psice vypálila, předběhla, zarazila - ocas veselý, očička jí hrála. Když to bylo asi po páté, pán byl brunátný, my taky - fakt už jsme měli strach, že se naštve a psa porazí...
Jasně - nakonec byla odchycena.
Pak to majitelům všechno vynahradila, byla z ní šampionka na dráze.
Jen v mezičase "pásla" na Krkonošských pláních koně, v lesích kolem Lednice ulovila srnku...ale jinak je to takové milé plemeno, stále čisté, mazlivé.
Kdo vybral Spasitele ?
copak to v tv vypadá jinak ?
je to pes nepes, ne NO
nejdříve se pes unavuje, pak učí, to hlavně..teď se ještě moc neučí, spíše "váže" na majitele, a to bez vodítka.. hodinu..a pak minutu vodítko.. no.. asi tak..
narovinu, bude ještě hodně "legrace".
Reload napsal(a):
Tady je koukam kazdej dokonalej. Ano, já vím, že můj postoj je špatnej. Ale ne, na psa hnusná nejsem, opravdu se snažím ho učit v klidu a vysvětlovat. Ale když i po 20 pamlsku a pochvale při klidných 2 krocích vyletí jak jelito kupředu, tak bych ho roztrhla.
Plemeno whippet. Nedělejte ze me laskave tyrana. Opravdu se snazim, pesan je se mnou rad, hraje si, tape za mnou, tuli se a mazli. Ale jak mu sibne, tak bych se preskocila.
Jak to tu nekdo popisuje jako krasne obdobi. Nevim co je krasneho na tom, ze lita jak pometlo na voditku tam a sem, nevnima i když mu před nosem mavate šunkou a nebo vystreli nekontrolovatelne vpred a nebo kouse vse.
Vítejte v klubu...já vím, že se to lehko říká, ale chce to trpělivost, trpělivost a zase trpělivost...pejska máte chvilku a věřte, že tohle je teprve začátek...bude hůř, prostě to trvá než se pes všechno naučí, než se to naučí tak, že je v tom spolehlivej...je to štěně, bude vyrážet na vodítku, všechno kousat...dokonce až trochu povyroste a nebude se tolik držet máminy sukně (vás), tak začne utíkat...ne od vás, ale za tím, co mu bude připadat zajímavý...za psem, za veverkou, bez zjevné příčiny a vy budete volat a štěně, které se od vás do té doby nevzdálilo dál než nba pár metrů a mělo super přivolání, bude dělat, že vás neslyší a že žádný povel "ke mně!" nezná...
Ano mnozí z nás si štěněcí věk užívají, protože ví, že tohle období uteče jak voda, ale vám, které to moc nevyhovuje bude připadat sakra dlouhé...ono procházka se štěnětem, které se motá pod nohama, chvíli táhne, chvíli pomalu abyste táhla vy jeho je nic moc, člověka to moc nebaví...je to rozdíl oproti tomu, když vyrazíte s vychovaným psem, který způsobně ťape...
No tak mám pro vás informaci...když vydržíte tak 1,5 - 3 roky (dle plemene) a budete se psem stále pracovat, tak pak budete mít to, co si představujete
Reload
Autor
megííí napsal(a):
Kdo vybral Spasitele ?
copak to v tv vypadá jinak ?
je to pes nepes, ne NO
nejdříve se pes unavuje, pak učí, to hlavně..teď se ještě moc neučí, spíše "váže" na majitele, a to bez vodítka.. hodinu..a pak minutu vodítko.. no.. asi tak..
narovinu, bude ještě hodně "legrace".
No vidite a ja jsem vybirala psa podle toho, ze mi bylo receno, ze whippeti jsou inteligentni a klidni psi. :/ Vsichni mi to rikali. :/.
Reload napsal(a):
Tady je koukam kazdej dokonalej. Ano, já vím, že můj postoj je špatnej. Ale ne, na psa hnusná nejsem, opravdu se snažím ho učit v klidu a vysvětlovat. Ale když i po 20 pamlsku a pochvale při klidných 2 krocích vyletí jak jelito kupředu, tak bych ho roztrhla.
Plemeno whippet. Nedělejte ze me laskave tyrana. Opravdu se snazim, pesan je se mnou rad, hraje si, tape za mnou, tuli se a mazli. Ale jak mu sibne, tak bych se preskocila.
Jak to tu nekdo popisuje jako krasne obdobi. Nevim co je krasneho na tom, ze lita jak pometlo na voditku tam a sem, nevnima i když mu před nosem mavate šunkou a nebo vystreli nekontrolovatelne vpred a nebo kouse vse.
Tady nejde o to, že by s Tebe někdo dělal tyrana. Jde o to, že vztah ke zvířatům obecně musí mít člověk tak nějak v sobě. A k tomu patří i ta trpělivost. Něco málo se dá naučit, ale spíš jde o to jestli to má člověk v sobě. Pak snáší podobné věci mnohem lépe, chápe že to štěně nedělá naschvál apod. Buď to v sobě probudíš a nebo ne a pak je opravdu lepší se pejska vzdát...
Reload napsal(a):
No vidite a ja jsem vybirala psa podle toho, ze mi bylo receno, ze whippeti jsou inteligentni a klidni psi. :/ Vsichni mi to rikali. :/.
Nevím jak vipeti...já si pořizovala afgána, protože jsme jednoho měli v rodině a byl to prostě
PAN PES...důstojnost sama, no ale už mi nikdo neřek, že do tohoto období musí dospět a že to není ve dvou letech, ale až tak pěti, v šesti...do té doby to bylo sice inteligentní, ale jinak totální třeštiprdlo...
Reload napsal(a):
No vidite a ja jsem vybirala psa podle toho, ze mi bylo receno, ze whippeti jsou inteligentni a klidni psi. :/ Vsichni mi to rikali. :/.
Jak mohl někdo říct, že klidní ? I když doma ano, tam klidní jsou, ke štěstí potřebují rozběh. Stačí, když vítr žene igelitový pytlík...a žene i pes.
Ale zase taková hrůza to být nemůže. Mí zmiňovaní příbuzní jich pak ještě měli několik - a mají doteď.
Předností je, že fakt domů nenatahají moc špíny, není z nich moc chlupů, do auta jsou skladní...samá pozitiva.
Reload napsal(a):
No vidite a ja jsem vybirala psa podle toho, ze mi bylo receno, ze whippeti jsou inteligentni a klidni psi. :/ Vsichni mi to rikali. :/.
Je to chrt a já osobně, ač "zkušeností" mám asi dost, bych si ho nepořídila, protože chrt jak který, více či méně:
1) lov
2) spíše kočkopes
3) není to NO, bordelkólie
4) zjistím ZÁPORY u všech vlastně, u kříženců také...a pak budu teda asi mile překvapená
ale na plusy si vždy, vždy přijdu sama

je divné netěšit se na tohle pěkné období, ale máte štěně poprvé, jasné.. já mám něco jako pitbulíka, takže mě nějaké rozložení větve na atomy uprostřed nového koberce v obýváku vůbec nerozčílí.. když mi ztratí kočku.. nebo zapomene jak se jmenuje..anebo dnes nejí maso..v úterý je tažná a ve čtvrtek lovecká.. ale jo, každý na to povahu nemá, někteří by takové zavřeli do klece, Vy jste ještě docela v pořádku smajlík
klíč je v únavě - u štěkanátka ve hře (co tak psí školka), ale ne zas aby nebylo schopno chodit, to zas na učení "sedni" nebude mít náladu
ono to pak bude cupitat vedle nebo za, doma se napije a chrní, vzbudí se, odnesu ven
běhat, kravit, přetahovat se,...cupitat domů, najíst se, chrnět
kouše - nacpu hračku a tahám za hračku, protože nehybná hračka je nuda.. kousne do mě - trapně zařvu auu.. no jo, chvíli ze sebe děláme šašky.. ale stojí to za to ;-)
soustřeďte se na 1 věc, zatím.
Reload
Autor
Zdenda1987 napsal(a):
Tady nejde o to, že by s Tebe někdo dělal tyrana. Jde o to, že vztah ke zvířatům obecně musí mít člověk tak nějak v sobě. A k tomu patří i ta trpělivost. Něco málo se dá naučit, ale spíš jde o to jestli to má člověk v sobě. Pak snáší podobné věci mnohem lépe, chápe že to štěně nedělá naschvál apod. Buď to v sobě probudíš a nebo ne a pak je opravdu lepší se pejska vzdát...
Ale já vím, že to nedělá naschvál. Nekřičím po ěm, nebiju ho, vysvetluju. Jen proste asi nejsem ten typ cloveka, co by z tohohle byl nadseny. :/
No zkrátka rikali, ze to jsou klidni psi, co se venku vybehaji tim sprintem a pak jsou doma hodni a klidni. :/ Vsichni me o tom presvedcovali :/.
Ja to vidim spatne, a to jeste nezacal nicit, coz wipeti s terierem v sobe delaji hojne, pejska bych vratila.
Reload
Autor
megííí napsal(a):
Je to chrt a já osobně, ač "zkušeností" mám asi dost, bych si ho nepořídila, protože chrt jak který, více či méně:
1) lov
2) spíše kočkopes
3) není to NO, bordelkólie
4) zjistím ZÁPORY u všech vlastně, u kříženců také...a pak budu teda asi mile překvapená
ale na plusy si vždy, vždy přijdu sama

je divné netěšit se na tohle pěkné období, ale máte štěně poprvé, jasné.. já mám něco jako pitbulíka, takže mě nějaké rozložení větve na atomy uprostřed nového koberce v obýváku vůbec nerozčílí.. když mi ztratí kočku.. nebo zapomene jak se jmenuje..anebo dnes nejí maso..v úterý je tažná a ve čtvrtek lovecká.. ale jo, každý na to povahu nemá, někteří by takové zavřeli do klece, Vy jste ještě docela v pořádku smajlík
klíč je v únavě - u štěkanátka ve hře (co tak psí školka), ale ne zas aby nebylo schopno chodit, to zas na učení "sedni" nebude mít náladu
ono to pak bude cupitat vedle nebo za, doma se napije a chrní, vzbudí se, odnesu ven
běhat, kravit, přetahovat se,...cupitat domů, najíst se, chrnět
kouše - nacpu hračku a tahám za hračku, protože nehybná hračka je nuda.. kousne do mě - trapně zařvu auu.. no jo, chvíli ze sebe děláme šašky.. ale stojí to za to ;-)
soustřeďte se na 1 věc, zatím.
Takhle to delam. :) On prijde domu a je zlatej, dopoledne je schopny cele prochrapat. Vecer ho chyta rapl. Venceni zvlada hezky, doma mi nikde necura, max rano kdyz nestihne tak na podlozku. :)
Já jsem šla do whippeta prave proto, ze mi bylo receno, ze to neni pes na drill, naopak, ze tim, ze je to chrt, tak je to takové "žití vedle sebe". To me vyhovuje. Mam jeste kocku a tu miluju nadevse. Ja nepotrebuju psa, co poslechne na myslenku, ale hci, aby se choval slusne na voditku a doma byl v klidu. Klidne ho vezmu vybehat. Aby se vysprintoval, na coursing a tak. Ale zatim me to litani na voditku vysira. : D.
Reload napsal(a):
Ale já vím, že to nedělá naschvál. Nekřičím po ěm, nebiju ho, vysvetluju. Jen proste asi nejsem ten typ cloveka, co by z tohohle byl nadseny. :/
No zkrátka rikali, ze to jsou klidni psi, co se venku vybehaji tim sprintem a pak jsou doma hodni a klidni. :/ Vsichni me o tom presvedcovali :/.
To se ale vždy mluví o dospělých psech, ne o štěňatech. Každé zdravé štěně zlob, je akční (divoké) a kouše.
Jinak třeba o labradorech si taky spousta lidí myslí jak jsou to klidní psi, opak je pravdou

Minimálně do věku 4 let.

Taky jsem si se štěnětem užívala svoje, to většina lidí. Obzvlášť u větších a velkých plemen je to náročné. Ale to už tak prostě je, patří to k nim. Dítě taky není vychované ve 2 letech. Jsou to miminka.
Reload napsal(a):
Ale já vím, že to nedělá naschvál. Nekřičím po ěm, nebiju ho, vysvetluju. Jen proste asi nejsem ten typ cloveka, co by z tohohle byl nadseny. :/
No zkrátka rikali, ze to jsou klidni psi, co se venku vybehaji tim sprintem a pak jsou doma hodni a klidni. :/ Vsichni me o tom presvedcovali :/.
Chrti takový opravdu jsou...venku stačí naběhat pár sprintů, za dvacet minut jste doma a váš chrt je zase připraven několik hodin ležet na gauči...doma o chrtovi prakticky nevíte, ale prostě chce to čas, chrt se takovým nerodí on v tohle úžasné zvíře dospěje...
Já mám stejný názor jako ti, kdo vám psa vychválili...chrt je zlato, které nezabere moc času, je prostě spokojenej, když je ve vaší přítomnosti, neotravuje s tím, že se furt musí něco dělat, prostě když si odběhá svoje, nebo se udělá procházka...ideál vyběhání se psy, tak je to opravdu zlatíčko...nevím jak vipet, ale afgán má velmi specifickou povahu, jak psal někdo výše, je to kočkopes...zatímco vy jste nešťastná, že vás štěně kouše, tak naopak moje chrtí štěně si nikoho moc nevšímalo, nejevilo vůbec zájem o hry, fyzický kontakt...vzalo si ze své krabice na hračky pár praček, odneslo si je do rohu místnosti a tam si hrálo...samo...pro vás by to byl možná ideál, já teda byla lehce zklamaná...
Jo a s tím vyrážením na vodítku mi to dělal i dospělý pes...stačilo, aby nám vítr přes cestu přefouknul igelitový pytlík...jeho mozek nejdřív uvedl psa do pohybu a pak možná analyzoval za čím se to vlastně žene...

Jsou lidi, kteří chrty milují a povaha jim max vyhovuje a jsou lidi, co jsou přesvědčený, že chrt je slaboduchý, když se nechce naučit poslouchat tak jako třeba NO a doma by to nechtěli...
Reload napsal(a):
Takhle to delam. :) On prijde domu a je zlatej, dopoledne je schopny cele prochrapat. Vecer ho chyta rapl. Venceni zvlada hezky, doma mi nikde necura, max rano kdyz nestihne tak na podlozku. :)
Já jsem šla do whippeta prave proto, ze mi bylo receno, ze to neni pes na drill, naopak, ze tim, ze je to chrt, tak je to takové "žití vedle sebe". To me vyhovuje. Mam jeste kocku a tu miluju nadevse. Ja nepotrebuju psa, co poslechne na myslenku, ale hci, aby se choval slusne na voditku a doma byl v klidu. Klidne ho vezmu vybehat. Aby se vysprintoval, na coursing a tak. Ale zatim me to litani na voditku vysira. : D.
Je vlastně fuk, co je to za plemeno, ple(a)menné problémy začnou později.. o lovu čehokoli nikdo nemluvil ? hehe, pak přijdete zas.. jestli nebudete v péči odborníků ovšem ;-)
Tak. Ono se to štěně nebude učit chodit na vodítku roztěkané, nevyběhané, "nevyhrané"
najděte bezpečný prostor, kde si může hrát - běhat, přetahovat se,.. chvíli..a pak zkuste připnout vodítko a jít..
půjde hezky dva metry, ale až bude unaveno.. a Váš úkol je být nadšená z těch dvou metrů, jasné ? víc toho prostě teď nedá..přibližně.. za 14 dní už půjde 50 metrů.. ale když neuvidí radost.. tak..víte co..motivace..
školka
protože podle mě, to musíte slyšet a vidět
protože.
Reload
Autor
Já ho beru ven, když je vyblbnutý. Ale on je prostě tak nadšený z venku, že chce lítat. I když byl předtím hodinu venku a behal. :/
Ano, delam to tak, chvalim, odmenuji, snazim se natahnout pozoornost na sebe, ale on proste na tom voditku jde chvili dobre a pak ze strany na stranu, zastavuje se, cucha, vyrazi vpred. I kdyz chvalim jak blba, za kazdej dobrej krok. :/
sardullah: Ano, presne takto mi lidi popsali chrty. On teda i si sam vyhraje. Rad se pretahuje, to mi tu hracku i prinese, ze se jdeme pretahovat. A pak si klidne zaleze na pelech a kouse si hracku, pak usne. Skoro cele dopoledne je schopny prospat a tak. Ale kdyz jde odpoledne ven, po tom, co blbnul na zahrade... Tak nastane problem voditko. :/
Jako to stim kousanim. U me a u pritele to mo nedela a kdyz, tak stai napomenout a prevest pozornost jinam. Hlavne v klidu. Ale jakmile jsme treba u matky na navsteve, tak je konec. Rozdovadi se strasne moc a pak kouse silene a nejde vypnout. :/ Kdezto nam s pritelem toto neudela no. :/.
Reload napsal(a):
No vidite a ja jsem vybirala psa podle toho, ze mi bylo receno, ze whippeti jsou inteligentni a klidni psi. :/ Vsichni mi to rikali. :/.
Sebeklidnější plemeno v 11 týdnech zaručeně klidné nebude. A jak tu psali ostatní bude hůř.
Ale řekla bych - zkuste se obrnit láskou a svatlou trpělivostí a vydržet. Momentálně máte štěně doma strašně krátkou dobu a ještě holt nemáte k němu vztah jako k vlastnímu, to chvíli trvá. Zatím je to prostě cizinec, vetřelec ve vaší domácnosti a vašem soukromí. Není to nic nenormálního, cítí to tak i některé matky po narození dítěte. Že vám někdo napíše, že to tak neměl, nic neznamená, lidi jsou různí.
Dodnes si vzpomínám na svoje pocity, které jsem měla, když jsme měli bývalou fenu coby nalezence doma prvních pár dní.
Současnou fenu máme od mimina, od 8 týdnů, teď je jí rok a půl a mě, na rozdíl od některých, štěněcí období naprosto nadchlo. Ten vztah je srovnatelný se vztahem k dítěti. Ale je to síla, to jo, je třeba být na to připraven. Řekla bych, že většinu majitelů první štěně v životě tak nějak zaskočí, nečekají, že to bude až tak...je to vidět i tady v diskuzi
Reload
Autor
Terven napsal(a):
Sebeklidnější plemeno v 11 týdnech zaručeně klidné nebude. A jak tu psali ostatní bude hůř.
Ale řekla bych - zkuste se obrnit láskou a svatlou trpělivostí a vydržet. Momentálně máte štěně doma strašně krátkou dobu a ještě holt nemáte k němu vztah jako k vlastnímu, to chvíli trvá. Zatím je to prostě cizinec, vetřelec ve vaší domácnosti a vašem soukromí. Není to nic nenormálního, cítí to tak i některé matky po narození dítěte. Že vám někdo napíše, že to tak neměl, nic neznamená, lidi jsou různí.
Dodnes si vzpomínám na svoje pocity, které jsem měla, když jsme měli bývalou fenu coby nalezence doma prvních pár dní.
Současnou fenu máme od mimina, od 8 týdnů, teď je jí rok a půl a mě, na rozdíl od některých, štěněcí období naprosto nadchlo. Ten vztah je srovnatelný se vztahem k dítěti. Ale je to síla, to jo, je třeba být na to připraven. Řekla bych, že většinu majitelů první štěně v životě tak nějak zaskočí, nečekají, že to bude až tak...je to vidět i tady v diskuzi
Díky moc. :) Asi trosku takovouhle podporu potrebuju. :) Verim, ze to zvladnu, ale rada bych vedela, ze nejsem sama v tomhle pocitu bezmoci. :/
Citila jsem se strasne a po nekterych komentarich zde jeste hur. Deti nemusim a to stene je proste zahul. Rikam si, ze az bude starsi, bude lepe, ale tohle je proste tezke no. :/.
Reload napsal(a):
Já ho beru ven, když je vyblbnutý. Ale on je prostě tak nadšený z venku, že chce lítat. I když byl předtím hodinu venku a behal. :/
Ano, delam to tak, chvalim, odmenuji, snazim se natahnout pozoornost na sebe, ale on proste na tom voditku jde chvili dobre a pak ze strany na stranu, zastavuje se, cucha, vyrazi vpred. I kdyz chvalim jak blba, za kazdej dobrej krok. :/
sardullah: Ano, presne takto mi lidi popsali chrty. On teda i si sam vyhraje. Rad se pretahuje, to mi tu hracku i prinese, ze se jdeme pretahovat. A pak si klidne zaleze na pelech a kouse si hracku, pak usne. Skoro cele dopoledne je schopny prospat a tak. Ale kdyz jde odpoledne ven, po tom, co blbnul na zahrade... Tak nastane problem voditko. :/
Jako to stim kousanim. U me a u pritele to mo nedela a kdyz, tak stai napomenout a prevest pozornost jinam. Hlavne v klidu. Ale jakmile jsme treba u matky na navsteve, tak je konec. Rozdovadi se strasne moc a pak kouse silene a nejde vypnout. :/ Kdezto nam s pritelem toto neudela no. :/.
Vždyť toto je ale úplně normální štěněcí chování, navíc mně přijde že je ještě hodný. Mně se teda nikdy nestalo u 11-týdenního prcka že by prospal dopoledne. To jsme chodili venčit každou hodinu a půl a venku strávili půl hodiny. Jen okukováním, posedáváním, blbnutím, čicháním,...

Jinak ze strany na stranu mně kolikrát přejde i můj (myslím si že vychovaný) 6-letý pes

A taky se co chvilku zastavuje, čichá a když uvidí kočku dřív než já nebo mu přeběhne přes cestu tak vyrazí na vodítku vpřed. A to váží 36kg. To je teprve sranda.
Není to robot (ani dospělý pes) aby šel vzorně vedle vás, ničeho si nevšímal, nezastavoval se, nezrychlil, nezpomalil, nečichal... máte na něj přehnané nároky. Je to mimino.

Opravdu, nebuďte zdeptaná, máte naprosto zdravé a normální štěňátko a podle popisu že vydrží několik hodin spát, sám si hrát a nevenčí se skoro vůbec doma si myslím že je moc hodný a šikovný.
U nás teda v 11 týdnech byly loužičky na denním pořádku (přesto že jsem venčila každou hodinu a půl), ale kolikrát byl rychlejší. Stačilo být v jiné místnosti a on se vzbudil. A už čural.
Terven napsal(a):
Sebeklidnější plemeno v 11 týdnech zaručeně klidné nebude. A jak tu psali ostatní bude hůř.
Ale řekla bych - zkuste se obrnit láskou a svatlou trpělivostí a vydržet. Momentálně máte štěně doma strašně krátkou dobu a ještě holt nemáte k němu vztah jako k vlastnímu, to chvíli trvá. Zatím je to prostě cizinec, vetřelec ve vaší domácnosti a vašem soukromí. Není to nic nenormálního, cítí to tak i některé matky po narození dítěte. Že vám někdo napíše, že to tak neměl, nic neznamená, lidi jsou různí.
Dodnes si vzpomínám na svoje pocity, které jsem měla, když jsme měli bývalou fenu coby nalezence doma prvních pár dní.
Současnou fenu máme od mimina, od 8 týdnů, teď je jí rok a půl a mě, na rozdíl od některých, štěněcí období naprosto nadchlo. Ten vztah je srovnatelný se vztahem k dítěti. Ale je to síla, to jo, je třeba být na to připraven. Řekla bych, že většinu majitelů první štěně v životě tak nějak zaskočí, nečekají, že to bude až tak...je to vidět i tady v diskuzi
Souhlas a ještě jednou souhlas. Já se přiznám, že jsem taky patřila mezi ty zaskočené. Když jsem dostala ve 14ti štěně, dokonce jsem si myslela, že jsme si vybrali špatně, když mě ta potvora pořád kousala
. Teď v dospělosti, když jsem si sama pořídila psa jsem už věděla do čeho jdu (i když i tak předčila v kousavosti moje očekávání) a my s přítelem jsme první 2 měsíce chodili jak zombí, protože jsme byli unavení a pokousaní a poškrábaní.

Zadavatalko, musíte prostě vydržet. Ono to, že na vodítku pořád jančí nebo že mu "šibne" a kouše není nic divného. Ještě to nějakou chvíli dělat bude, vždyť na tom vodítku se musí nejprve naučit a to netrvá týden. Mimino se taky nenaučí chodit za týden.
Lexaurin napsal(a):
Ja to vidim spatne, a to jeste nezacal nicit, coz wipeti s terierem v sobe delaji hojne, pejska bych vratila.
Vidím to taky tak od samého začátku, co jsem si příspěvek přečetla. Jsem ovčáčkář, měli jsme je od mládí, jednou jsem udělala vyjímku a koupila si barzoje k ovčandě, která ju vlastně od malinka vychovala. Než jsem si barzoje pořídila, sháněla jsem mnoho informací o plemeni, tenkrát internet nebyl, jezdila jsem po výstavách, vyptávala se chovatelů. Až po mnoha informacích jsem si štěndo zamluvila a čekala na něj přes 2 měsíce. CHovatelka se taky divila, ovčáčkář a barzoj, strávili jsme u ní tenkrát dost dlouho, moc nám toho o plemeni a chrtech vůbec, řekla. Fantastický lidi, chrti byli pro ně všechno, život. Nakonec jsme si 9 týdenního prcka odvezli domů, celý život chrta jsme byli s chovatelkou v kontaktu. nikdy jsem toho rozhodnutí nelitovala. CHrt je úplně něco jiného, než N.O. na které jsem byla zvyklá. Tady v tomto případě nejde moc o plemeno, takto se chová i štěňátko voříška a jiná štěňata. Naprosto normální chování štěněte, nejsem si jistá, jestli to zadavatelka vůbec chápe a ještě se bojí do budoucna, co bude dál. Bude to, jak si ho vychová, takový bude. V jejím případě, bych zvažovala vrácení. Nevím, myslím, že, se vztahem ke zvířatům se člověk rodí, buďto to v člověku je anebo není.
Reload
Autor
Ja vim, ze je to n ormalni steneci chovani. Ale ona vzdy je teorie vzdy neco jineho nez praxe.
I u matky cuby (ovcanda, cistře zahradni) jsem byla na pilule z te steneci faze. Ted je to naprosto skvele zvire, fakt jsem se snazila. Je suprova. Ale byla na zahradem toto je preci jen neco jneho. Ale to venceni je to nejmensi. To zvladame si myslim nejlepe jak muzeme.
Jak napsala Im. Prostě ta prochazka neni prijemna. Alespon pro me ne. Ano, udelam vse pro to, aby z oho stenete byl super pes, ale jen jsem sichtela postesknout. :/
To s tim behanim ze strany na stranu dela i tahle cuba, taky obas zabere a to ma 45 kilo. Ta ovcanda. Ale uz je takova, ze po ni houknu a je klid. Na stene to neplati. :D
Hlavne, kdyz nekde lita a radi, tak lidi koukaji jako bych mela to nejvic nejaktivnejsi stene na svete. Proste e to asi zaclo desit, jestli to zvladnu. :/
Mimochodem, tusi nekdo, kdy za faze umoudreni se nastane u whippeta, :D.
..."Nevím, myslím, že, se vztahem ke zvířatům se člověk rodí, buďto to v člověku je anebo není"...
To také nemusí být vždycky pravda. Měli jsme v sídlišti "děsnou babiznu". Na žádného psa se nikdy se zalíbením nepodívala, všichni pro ni byli čokli. Pak u ní dospělý syn ( jak to tak bývá ) odložil odrostlé štěně, na které jaksi neměl čas. Snad chlupatého BO, možná trochu pokříženého. A najednou bylo všechno jinak.
Našla si k němu vztah a přes něj i k ostatním psům.
Reload
Autor
Proste ale u te ovcandy. Vedela jsem, ze to neni nic pro me. Proste pracant, co potrebuje makat. Ja nepotrebuju psa, co bude poslouchat na myslenku apod. Ale staci mi pes, kterej bude umet sedni a bude mi kamosem na prochazkach. Proto jsem sla do whippeta, kteryho mi kazdej na toto doporučil.
Ja nevim. Me prijde, ze jakmile clovek neni mistr kynolog hned od zacatku nema si psa porizovat. Mi nerikejte, ze jste nikdy nikdo nezachyboval, nebo nezachyboval. Ale jo, jak myslite. Psa odvezu...
Mimochodem, tusi nekdo, kdy za faze umoudreni se nastane u whippeta, :D.
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""
U učenlivého NO, to trvalo do 2 let.
Sežere to všechen čas... někdo ho rád dá... (třeba já)

Zjistila jste - BRZY - o čem je mít psa.
Je to o tom, že veškerý svůj volný čas dáte psovi.

Budete žít život pro psa.


.."Nevím, myslím, že, se vztahem ke zvířatům se člověk rodí,
buďto to v člověku je anebo není"...

V kom to je, ten to, co vy neřeší.
Myslím to dobře - dejte ho pryč.
Je to náročné...
orionka napsal(a):
..."Nevím, myslím, že, se vztahem ke zvířatům se člověk rodí, buďto to v člověku je anebo není"...
To také nemusí být vždycky pravda. Měli jsme v sídlišti "děsnou babiznu". Na žádného psa se nikdy se zalíbením nepodívala, všichni pro ni byli čokli. Pak u ní dospělý syn ( jak to tak bývá ) odložil odrostlé štěně, na které jaksi neměl čas. Snad chlupatého BO, možná trochu pokříženého. A najednou bylo všechno jinak.
Našla si k němu vztah a přes něj i k ostatním psům.
A jo, proč ne, stane se to snadno, kor v dnešní přetechnizované době, lidi jsou moc ve stresu, potřebují kontakt s živým tvorem a přírodou. Já vezmu čubu, jdu ven do přírody, mimo lidi, kde nikdo není, na prochajdě mezi stromy se několikrát zastavím a čumím do dáli a úplně si vyčistím hlavu.
Reload napsal(a):
Proste ale u te ovcandy. Vedela jsem, ze to neni nic pro me. Proste pracant, co potrebuje makat. Ja nepotrebuju psa, co bude poslouchat na myslenku apod. Ale staci mi pes, kterej bude umet sedni a bude mi kamosem na prochazkach. Proto jsem sla do whippeta, kteryho mi kazdej na toto doporučil.
Ja nevim. Me prijde, ze jakmile clovek neni mistr kynolog hned od zacatku nema si psa porizovat. Mi nerikejte, ze jste nikdy nikdo nezachyboval, nebo nezachyboval. Ale jo, jak myslite. Psa odvezu...
Ale houby
napiště nám o štěkanátku něco pěkného
třeba
slintá to ?
jak vypadá, když spinká ?
co má rádo k večeři ?
je lechtivé ?
kolik už váží ?
pletou se tomu nožičky, když se rozbíhá a umí chodit po schodech ?
Reload
Autor
A nemam nahodou vyrazit na ulici i kočku? Když teda jsem takovej hroznej člověk?
To je normalni od problemu utikat? Jako nereknu, kdybych rekla, ze toho psa nesnasim a ze na nej kaslu, biju ho a podobne. Mam ho rada, venuju se mu, jsem ochotna mu venovat vsechen cas. Jen me proste nebere tohle s teneci obdobi. Jsem tim spatna? Tak jo, vykopnu z by tu i tu kocku, co tu mam a co potrebuje moji peci, kdyz teda nemam ten vztah ke zviratum. Proto jsem u koni dost castp a podobne.
Lidi, fakt umite podporit. Kazdej dokonalej a nikdo proste neprizna sebemensi selhani.
Vsadim se, ze i kdyby tu nekdo mel taky takovouhle myslenku jako ja, tak to neprizna a radeji bude delat chytryho.
Reload
Autor
megííí napsal(a):
Ale houby
napiště nám o štěkanátku něco pěkného
třeba
slintá to ?
jak vypadá, když spinká ?
co má rádo k večeři ?
je lechtivé ?
kolik už váží ?
pletou se tomu nožičky, když se rozbíhá a umí chodit po schodech ?
Neslintá. :) Papá masko, hezky způsobne se vencí. :) Budi se jen 1x max 2x za noc. :)
Kdyz ho drbeme na nozce, tak ji natahuje a vypada jak kralici n ozka. :D Ma 4 kila, byli jsme na ockovani 2 dny zpet. :)
Po schodech umi, moc se mu ale nechce, ale radeji ho nosim. :)
Je jako konik. :) Kdyz se vzppina na tapinach. :D.
Reload napsal(a):
Neslintá. :) Papá masko, hezky způsobne se vencí. :) Budi se jen 1x max 2x za noc. :)
Kdyz ho drbeme na nozce, tak ji natahuje a vypada jak kralici n ozka. :D Ma 4 kila, byli jsme na ockovani 2 dny zpet. :)
Po schodech umi, moc se mu ale nechce, ale radeji ho nosim. :)
Je jako konik. :) Kdyz se vzppina na tapinach. :D.
Víte co.. teď Vám takové štěně 99% ifaunistů závidí ;-).
Reload
Autor
megííí napsal(a):
Víte co.. teď Vám takové štěně 99% ifaunistů závidí ;-).
Jejda a proc? :D Ja jsem taky v 90% casu rada, ze ho mam, ale jsem clovek, co trpi depresema a panickyma atakama. Mam proste problem v hlave, ze vidim vse cerne a tak. Maniodepresivni porucha v tom je taky. Takze jakmile neco je jinak nez je moje hlava zvykla je hol problem. :/
Ale verim tomu, ze to zvladnu! :).
Reload napsal(a):
Neslintá. :) Papá masko, hezky způsobne se vencí. :) Budi se jen 1x max 2x za noc. :)
Kdyz ho drbeme na nozce, tak ji natahuje a vypada jak kralici n ozka. :D Ma 4 kila, byli jsme na ockovani 2 dny zpet. :)
Po schodech umi, moc se mu ale nechce, ale radeji ho nosim. :)
Je jako konik. :) Kdyz se vzppina na tapinach. :D.
Nošení po schodech velmi chválím...že se budí 1-2x za noc je super, to si fakt můžete gratulovat...můj chrt byl teda taky držák, ale třeba se psema, co mám teď jsem vstávala každý 2-3 hodiny...no jako k miminku.
To že vás zatím procházky se štěndem moc nebaví chápu, já třeba miluju velký psy a tak si velký psy pořizuju, ale samozřejmě do té velikosti musí vyrůst a tak chodím s těma štucíkama a jak jsem je každou chvíli musela rozmotávat z vodítek, jak se motali pod nohama, tak si vždycky říkám...ježiš ten pes vůbec neroste, kdy už bude velkej a když mám rozkousaný ruce, tak si říkám "bože, kdy už to období přejde" a přijde mi to, že se to vleče a že se vlastně nic nelepší a nic neděje...no a pak najednou máte doma velkýho psa a říkáte si.."teda to tak uteklo, vždyť jsem si to štěndo ani nestačila užít"...hledejte na svém psím miminku ty pozitiva, to hezký...je to malej tvoreček, bez rodičů, bez sourozenců, teď už má jenom vás, vy budete celý jeho svět...
A přes to všechno, co vás na něm...no klidně to nazvěme...štve, tak se na něj podívejte, když je hodnej, když si sám pohraje na pelíšku a pak roztomiloučce spinká...no neřeknete si "bože to je ale roztomiloučkej drobeček a jak je hodnej"...no do té doby, než se probudí a začne zase "zlobit"
A buďte ráda, že máte zdravé čilé štěňátko...lumpíka, co se umí rozdovádět...co by za to lidi, kteří mají štěňátko třeba vážně nemocné dali...a jestli štěndo bude vaše krevní skupina, jestli vám pes sedne, tak věřte, že chrt je láska na celý život...
sardullah napsal(a):
Nošení po schodech velmi chválím...že se budí 1-2x za noc je super, to si fakt můžete gratulovat...můj chrt byl teda taky držák, ale třeba se psema, co mám teď jsem vstávala každý 2-3 hodiny...no jako k miminku.
To že vás zatím procházky se štěndem moc nebaví chápu, já třeba miluju velký psy a tak si velký psy pořizuju, ale samozřejmě do té velikosti musí vyrůst a tak chodím s těma štucíkama a jak jsem je každou chvíli musela rozmotávat z vodítek, jak se motali pod nohama, tak si vždycky říkám...ježiš ten pes vůbec neroste, kdy už bude velkej a když mám rozkousaný ruce, tak si říkám "bože, kdy už to období přejde" a přijde mi to, že se to vleče a že se vlastně nic nelepší a nic neděje...no a pak najednou máte doma velkýho psa a říkáte si.."teda to tak uteklo, vždyť jsem si to štěndo ani nestačila užít"...hledejte na svém psím miminku ty pozitiva, to hezký...je to malej tvoreček, bez rodičů, bez sourozenců, teď už má jenom vás, vy budete celý jeho svět...
A přes to všechno, co vás na něm...no klidně to nazvěme...štve, tak se na něj podívejte, když je hodnej, když si sám pohraje na pelíšku a pak roztomiloučce spinká...no neřeknete si "bože to je ale roztomiloučkej drobeček a jak je hodnej"...no do té doby, než se probudí a začne zase "zlobit"
A buďte ráda, že máte zdravé čilé štěňátko...lumpíka, co se umí rozdovádět...co by za to lidi, kteří mají štěňátko třeba vážně nemocné dali...a jestli štěndo bude vaše krevní skupina, jestli vám pes sedne, tak věřte, že chrt je láska na celý život...
Reload napsal(a):
Neslintá. :) Papá masko, hezky způsobne se vencí. :) Budi se jen 1x max 2x za noc. :)
Kdyz ho drbeme na nozce, tak ji natahuje a vypada jak kralici n ozka. :D Ma 4 kila, byli jsme na ockovani 2 dny zpet. :)
Po schodech umi, moc se mu ale nechce, ale radeji ho nosim. :)
Je jako konik. :) Kdyz se vzppina na tapinach. :D.
Napsala jste to sice sluníčkově, ale myslím, že o vašem vztahu k pejskovi vypovídá spíše ten váš úvodní příspěvek.
Nějak vám to vylepšování profilu nevěřím...sorry.

Pokud nemáte dost trpělivosti na malé štěně (podle vašich dalších příspěvků na štěně naprosto ukázkové), tak vězte, že bude hůř. Nervy vám rupnou ještě milionkrát.
Reload napsal(a):
Jejda a proc? :D Ja jsem taky v 90% casu rada, ze ho mam, ale jsem clovek, co trpi depresema a panickyma atakama. Mam proste problem v hlave, ze vidim vse cerne a tak. Maniodepresivni porucha v tom je taky. Takze jakmile neco je jinak nez je moje hlava zvykla je hol problem. :/
Ale verim tomu, ze to zvladnu! :).
Tak jsem se vduchu trefila, něco mi o vás napovídalo, že nejste psychicky na tom zrovna OK. Potřebujete k životu něco živého, a přírodu, naučí vás to koukat na svět jinak. Vždycky, když bude problém, snažte se dostat z toho jen ty pozitiva. Držím palce.
Reload napsal(a):
A nemam nahodou vyrazit na ulici i kočku? Když teda jsem takovej hroznej člověk?
To je normalni od problemu utikat? Jako nereknu, kdybych rekla, ze toho psa nesnasim a ze na nej kaslu, biju ho a podobne. Mam ho rada, venuju se mu, jsem ochotna mu venovat vsechen cas. Jen me proste nebere tohle s teneci obdobi. Jsem tim spatna? Tak jo, vykopnu z by tu i tu kocku, co tu mam a co potrebuje moji peci, kdyz teda nemam ten vztah ke zviratum. Proto jsem u koni dost castp a podobne.
Lidi, fakt umite podporit. Kazdej dokonalej a nikdo proste neprizna sebemensi selhani.
Vsadim se, ze i kdyby tu nekdo mel taky takovouhle myslenku jako ja, tak to neprizna a radeji bude delat chytryho.
Já měla taky pochybovačné období... po odchodu předchozího psa, který už byl "bezúdržbový" jsem si za dva měsíce koupila štěně. že kouše a musí se s ním chodit ven i v noci mě tak neštvalo, jako že TO neumí chodit na vodítku( už netahá, ale neumí držet jednu stranu a motá mě do vodítka
, nebo se vleče nebo dlouho očuchává nebo sebou prachsprostě praští na bok do trávy a po*rse ) není to takový vycházkový typ jako předchozí pes... všechno je jiné a já byla prostě zvyklá na bezúdržbového psa, kde stačilo pomyslet a pes už věděl...není to takové jako jsem byla zvyklá "mít psa" je to jiné a to jiné člověka někdy rozladí.
Reload
Autor
anet10 napsal(a):
Tak jsem se vduchu trefila, něco mi o vás napovídalo, že nejste psychicky na tom zrovna OK. Potřebujete k životu něco živého, a přírodu, naučí vás to koukat na svět jinak. Vždycky, když bude problém, snažte se dostat z toho jen ty pozitiva. Držím palce.
Ano, ano. Potřebuju prostě už vytáhnout pryč z toho světa, ve kterém teď žiju. A ne, není to veselý svět, to mi věřte. :/ Dost časté stavy depky. Není to fajn. :/ Zvířata miluju, za svojí kočenu jsem schopná dát vše. I za toho malého lumpa psího. Jak píše "verun". Jsem zvyklá na 4 letou ovčandu, co už je prostě dospělá a "ví". Už jsme sžié a najednou ten mrňous. I u té ovčandy mě tohle období nějak nenadchlo. Nemusím ani malé děti. Raději ty starší a podobně.
Čubina taky řádila. Jéžiš to byl poděs. Jenže na to člověk zapomene, že.
Opravdu me spise mrzi nazory, ze mam psa dat pryc a nebo, ze nemam vztah ke zviratum a podobne. Pritom sakra, ja se fakt snazim. Jen nejsem stroj a potřebuju se taky vykeat. Nerikejte mi, ze nikdy nikdo nezapochyboval treba u deti. Cloveku to zmeni zivot, najednou je pryc komfort na ktery byl zvykly a kor u me, ja jsem proste zvykla na stereotyp a najednou proste... No nic. Asi jsem fakt spatnej clovek a psovi by bylo lepe jinde. Snad pak budou lidi jako Sarina spokojeni.
Máte hodné štěnítko, já si v 19ti letech pořídila svého prvního psa, mé nynější úžasné zvíře. A jak já si to snila, od té doby, co jsem začala mluvit, atd..
Víte, jak jsem byla z něj vykulená? Myslím, že jsem na tom nebyla, tak jako vy, ale přála jsem si, aby byl už hodný a vychovaný... Hm chyba... Místo toho jsem si měla užívat čas s malým štěňátkem a učit ho, tak aby z něj ten hodný a vychovaný pes byl..No a když to nepřišlo ani po roce, tak jsme museli začít víc vychovávat...jsou mu dva a je super.
Když jsme ho měli první týden, někdo se nás zeptal, co by bylo a pejskem, kdybychom se s přítelem rozešli, suverénně jsem řekla, on by si ho nechal.
V životě bych ho nedala, a to jsem si uvědomila velice brzy, pár měsíců na to.
Hodně mluvíte o tom vodítku, já bych to nehrotila, je malinký, udrží pozornost chvilku, tohle je pro něj teď hodně náročné, náročnější, než běhat dokola a kousat ruce, dělejte to po minutách a pak si hrajte, nech tě ať vás honí, pobíhá kolem, na bezchybné chození u nohy má hodně času, a když nebude, tak se svět taky nezboří.
Když se díváme na fotky, když byl štěně, tak si říkáme, že si to skoro nepamatujeme..
U druhého si to určitě více užijeme... Užívejte taky.
Reload napsal(a):
Ano, ano. Potřebuju prostě už vytáhnout pryč z toho světa, ve kterém teď žiju. A ne, není to veselý svět, to mi věřte. :/ Dost časté stavy depky. Není to fajn. :/ Zvířata miluju, za svojí kočenu jsem schopná dát vše. I za toho malého lumpa psího. Jak píše "verun". Jsem zvyklá na 4 letou ovčandu, co už je prostě dospělá a "ví". Už jsme sžié a najednou ten mrňous. I u té ovčandy mě tohle období nějak nenadchlo. Nemusím ani malé děti. Raději ty starší a podobně.
Čubina taky řádila. Jéžiš to byl poděs. Jenže na to člověk zapomene, že.
Opravdu me spise mrzi nazory, ze mam psa dat pryc a nebo, ze nemam vztah ke zviratum a podobne. Pritom sakra, ja se fakt snazim. Jen nejsem stroj a potřebuju se taky vykeat. Nerikejte mi, ze nikdy nikdo nezapochyboval treba u deti. Cloveku to zmeni zivot, najednou je pryc komfort na ktery byl zvykly a kor u me, ja jsem proste zvykla na stereotyp a najednou proste... No nic. Asi jsem fakt spatnej clovek a psovi by bylo lepe jinde. Snad pak budou lidi jako Sarina spokojeni.
Ale přece nezáleží na tom, co vám někdo s nickem Šarina napíše na anonymní diskuzi...takoví lidi jsou a budou, kdokoli může napsat cokoli a ještě horšího.
Jj, znám to- najednou je pryč zaběhnutý stereotyp, máte strach, že nic nebude jako dřív Jsou lidi, co to snášejí hůř než jiní. Ale to štěně to taky nemá lehký...a navíc jste jediní, koho má.
Co se stereotypu tyce- i psi maji radi rituály. Je to pro ne jistota. Pokud date steneti pravidla, ktera budou jasna, bude se lepe orientovat.
Terven napsal(a):
Ale přece nezáleží na tom, co vám někdo s nickem Šarina napíše na anonymní diskuzi...takoví lidi jsou a budou, kdokoli může napsat cokoli a ještě horšího.
Jj, znám to- najednou je pryč zaběhnutý stereotyp, máte strach, že nic nebude jako dřív Jsou lidi, co to snášejí hůř než jiní. Ale to štěně to taky nemá lehký...a navíc jste jediní, koho má.
Jako... nezlobte se na mě, ale přečtěte si ten první příspěvek. Vám fakt přijde, že to napsal člověk, který má praktické zkušenosti se zvířaty, má doma kočku a žije/ žil či dostal se do styku s dospělou ovčandou?
A přitom přiznává, že nemá k 11ti týdennímu štěněti "vztah", protože tahá na vodítku a kouše? A že je pro něj nepřekonatelné, že po dvou pomalých krocích štěně vipeta vystřelí na vodítku a "neposlouchá"... a že se chce ujistit, že to psa "přejde" a že z něho vyroste "normální pes".

Ty první příspěvky opravdu zněly tak, že by pro psa bylo nejlepší, aby ho vrátila.

Protože kdyby si stěžovala, že je unavená, že neví, jak pejska naučit to či ono, popsala by nějakou situaci s prosbou o pomoc... to vše se dá pochopit a poradit. Ale neporadíme, jak ke štěněti získat vztah, když tam není ta rezonance. Jsem ze staré školy a předpokládám, že než někdo napíše do diskuze, nejde o nějaké chvilkové rozpoložení, ale o trvalejší stav- paní má štěně doma něco přes týden. Vážně myslíte, že je normální nezískat v prvním týdnu ke štěněti pozitivní vztah?

Zadavatelku nikdo neznáme, takže nevíme, nakolik v těch dalších příspěvcích upřesňuje situaci či fabuluje. To je prostě fakt. Ale pokud má opravdu ty poměrně vážné duševní problémy, o kterých píše, pak jí přeju, aby jí štěndo pomohlo je překonávat, ale samo by nemělo být obětí.

Vždyť je to malý drobek, který nedělá vůbec, ale vůbec nic zlého... naopak, podle popisu je naprosto úžasný!
Přátelé mají štěně ohaře o chlup starší, než váš pejsek, a mně se potvrzuje, že bych štěně fakt nechtěla. Je to prostě zpočátku trochu záhul. Někdy to může bejt jen o tom, že trochu změníte myšlení, soustředíte se na něco jinýho, a najednou to není tak hrozný. (Já bych asi například trochu polevila ve snaze naučit pejska netahat. Netlačit to na krev, je to ještě mimino. Jestli nemůže bejt venku navolno, dejte mu delší šňůrku, na který nebude tahat tolik jako na krátkým vodítku. Nebudete muset řešit tahání a přitom vám nezdrhne.)

Na rapla a řádění, kdy ta malá roztomilá čůza zuřivě kouše do všeho živýho nebo trhá oblečení, pomáhají jen procházky, cvičení nebo ucpat tlamu třeba prasečím uchem. Snaha uklidnit ji nějak jinak byla víceméně marná nebo ji ještě rozřádila. Prostě to zvíře má fůru energie a ta musí ven.
Na vodítku tahá - mně přijde, že je ale v těch 3 měsících ještě brzo na výuku netahání. Štěně se musí socializovat, poznávat, je správně, když je z věcí nadšený, lepší než kdyby se bálo. Netahat se naučí později, teď to jen tak lehce naťukávají. Trápit se tím by mi přišlo dost na nic. Socializují, blbnou spolu, učí se praktický věci (třeba přijít na přivolání, jet autobusem, dát čumák do náhubku, zvlášť u hyper pejska nacvičovat klid nebo zůstávání v povelu, ...), a hlavně si budují vztah.
Souhlasím se Šarinou. Po přečtení prvního příspěvku jsem si jen řekla "ježíš a takový lidi taky mají psa? A vipeta k tomu?". Po TÝDNU (!) by chtěla, aby malé štěňátko bylo dokonalé?! To je snad vtip. Vždyť je to malé dítě! To taky neumí hned chodit na záchod, číst a počítat.
Já prostě tento přístup nechápu, člověk opravdu buď má vztah ke zvířatům v sobě, nebo nemá. A je snad jasné, že štěně se chová jako štěně a musí se mnoho věcí naučit. Prostě nechápu, že tohle nechápe Reload. A pokud má ještě (psychické) problémy sama se sebou, skutečně si myslím, že by štěně měla dát pryč, dokud je čas. Na výcvik a výchovu psa je potřeba být klidný, pozitivní, vyrovnaný a mít nekonečnou míru trpělivosti. Mám pocit, že zadavatelka ve svých "chmurných obdobích" tyto vlastnosti prostě mít nebude. I když za to nemůže, ale ten pes za to taky nemůže a výkyvy jejích nálad bude tak akorát trpět a nechápat.
Nevím, proč každý nutně musí mít psa. Zvláště když mu leze (po týdnu!) na nervy malé štěně.
Vždyť je to malý drobek, který nedělá vůbec, ale vůbec nic zlého... naopak, podle popisu je naprosto úžasný!
No...a tomu malému drobkovi pomůžete, když se obujete do majitelky v internetové diskuzi?
Taky jsem ze staré školy, ale vím, že napsat na fórum zoufalý příspěvek pod vlivem emocí není nic těžkého...a týden podle mě není žádná doba, jak už jsem psala, není nic neobvyklého, že matky po porodu ten vztah k dítěti hledají mnohem dýl a během té doby se hroutí a vyčítají si to...taky jim asi nepomůže, pokud jim někdo řekne "to jsi měla vědět dřív než sis to dítě pořídila..."
Váš příspěvek je typické "podle sebe soudím tebe", ale vězte, že lidi nejsou přes kopírák.
Prostě mi to trochu připomnělo moje pocity, když byla moje první fena pár dnů doma...a po zbytek jejího života už bych za ní dejchala.
Vipeta jsem koupila rodičům, aby v důchodu nezlenivěli.
Hned od začátku se fenka naučila čistotě rychlostí blesku, nějaké plínky vůbec nebyly potřeba. Byla perfektně kontaktní, hravá a ze všeho nejvíce milovala hru na přetahovanou. Na vodítku to zpočátku vypadalo, jako když naši pouští draka, myslím, že Tiffany byla víc ve vzduchu než na zemi, ale dost rychle se to naučila, ve 4 měsících již byla takový skoro hotový pejsek, perfektně čistotná, nic neničila, uměla základní povely, dobře chodila na vodítku a vůbec - bezproblémově zvládala všechny provozní věci - koupání, mytí tlapek apod. V dospělosti samozřejmě milovala sprinty s jinými psy, jinak byla klidná a skvělá společnice. Pro rodiče byla ideální - nebylo třeba častého koupání a vyčesávání, skladná, na povel vyskočila kam se jí ukázalo, nenáročná na množství stravy, doma se jim nemotala pod nohami, prostě samá plus. Za mě je vipet skvělý pes a jeho dlouhosrstá varianta je navíc úchvatná.
Zadavatelko, týden je strašně málo, ale podle toho co píšete, je váš vipetík už teď skvělý.Pouze to ještě nevíte). Mějte s ním trpělivost, na tu má nárok každé mládě, nejen lidské.
Mám doma odrostlé štěně, takže mám v čerstvé paměti, jak ten malej drobek dokáže zatočit s životem.
Doma u rodičů jsme vždy mívali taky psy na dvoře a nějak si neuvědomuju, že by se mě jejich štěněcí věk tak dotýkal (o psy se spíš starala starší sestra). Měla jsem pocit, že se pes vychoval sám a pak už jsme jen chodili na procházky a užívali si přírody.
Když jsem si v zimě dovezla štěně, tak jsem byla připravená, že s ním budu muset často ven, doma hrát, brát mezi kamarády. Venku jsem pak byla nemile překvapená, že štěndo má svou hlavu, o všem se mnou "diskutuje", o delších vycházkách nemohla být řeč. První dva a půl měsíce byly šílené, štěně potřebovalo pozornost téměř pořád, takže pracovní efektivita mizivá, byla jsem nevyspaná (vstávali jsme 2x za noc a spala jsem s ním měsíc v obýváku ve spacáku), taky jsem občas vyčerpáním padla do kouta s brekem. Měla jsem pocit, že musím dělat něco špatně, když pes neposlouchá a ostatní přitom mají způsobné vychované psy.
Přijde mi, že lidi rychle zapomínají na to, jaká je výchova štěněte náročná. Musím říct, že až po půl roce postupného zvykání se mi podařilo nastolit režim, který vyhovuje oběma. Já konečně mám zase 100% pracovní efektivitu, můžu žít společenským životem a pes má dostatek podnětů při venčení a cvičení, takže většinu času doma prospí.
Odměnou za veškerou vynaloženou energii a lásku je mi vyrovnaný, hodný pes, který ví, jak se chovat k lidem i psům. A když mi dnes ráno sám od sebe přišel dát "pusinku", tak se dostavil hřejivý pocit u srdce, který všechny útrapy stonásobně vynahradil.
Reload
Autor
Koňadra a Šarina evidentně měly 100% vztah se psem a ke svému psu už od prvního okamřiku a nikdy neměly problém s rozkryzanýma rukama a kalhotama. Naopak, evidentně to milovaly. Asi nějaké sado maso neboco. Pak se lidi divte, že se spousta lidí bojí jít s pravdou ven a raději psa pod nátlakem okolí darují, protože "alergie". Jo tu mam taky mimochodem.
Nikde sakra přeci nepíšu, že chci mít dokonalého psa od první nanosekundy jeho života, nejlépe hned, jak vylezl z dělohy. Jen jsem si zkrátka chtěla postesknout. Psa mam v byte poprvé, prostě jsem to nečekala takovéhle i kdyz je teda podle vsech vzorny. Kazdej sezral moudrost sveta. Delate ze me vyvrhela a surovyho zabijaka. Pritom jsem po tom psovi krive nesahla, krmim ho masem, protoze mi to prijd enejvhodnejsi, zarizuju steneci skolku, svedomite ockuju a odcervuju, vencim, hraju si, "cvicim". Do toho pracuji a musim zvladnout i sve temne stavy. Fakt moc diky za podporu tem, co ze me udelali kravu a hajzla, co mu nepatri zvire do ruky. Super!
Reload
Autor
manbea napsal(a):
Vipeta jsem koupila rodičům, aby v důchodu nezlenivěli.
Hned od začátku se fenka naučila čistotě rychlostí blesku, nějaké plínky vůbec nebyly potřeba. Byla perfektně kontaktní, hravá a ze všeho nejvíce milovala hru na přetahovanou. Na vodítku to zpočátku vypadalo, jako když naši pouští draka, myslím, že Tiffany byla víc ve vzduchu než na zemi, ale dost rychle se to naučila, ve 4 měsících již byla takový skoro hotový pejsek, perfektně čistotná, nic neničila, uměla základní povely, dobře chodila na vodítku a vůbec - bezproblémově zvládala všechny provozní věci - koupání, mytí tlapek apod. V dospělosti samozřejmě milovala sprinty s jinými psy, jinak byla klidná a skvělá společnice. Pro rodiče byla ideální - nebylo třeba častého koupání a vyčesávání, skladná, na povel vyskočila kam se jí ukázalo, nenáročná na množství stravy, doma se jim nemotala pod nohami, prostě samá plus. Za mě je vipet skvělý pes a jeho dlouhosrstá varianta je navíc úchvatná.
Zadavatelko, týden je strašně málo, ale podle toho co píšete, je váš vipetík už teď skvělý.Pouze to ještě nevíte). Mějte s ním trpělivost, na tu má nárok každé mládě, nejen lidské.
Díky moc za povzbuzení. :) Jak Vaši naučili fenku netahat? :)
Ten muj jde vzdy od domu relativne v klidu, ale jak zjisti, ze se jde domu, zapre se a proste jde jak kun. Dnes jsem byla pul hodiny na 10 metrech, kdy jsem se (podle rad) jen zastavovala a vracela a chvalila za klidny jeden krok, aby ohned zase vystrelil. si chtel domu bo ja nevim :/.
sh
Autor
Reload napsal(a):
Tady je koukam kazdej dokonalej. Ano, já vím, že můj postoj je špatnej. Ale ne, na psa hnusná nejsem, opravdu se snažím ho učit v klidu a vysvětlovat. Ale když i po 20 pamlsku a pochvale při klidných 2 krocích vyletí jak jelito kupředu, tak bych ho roztrhla.
Plemeno whippet. Nedělejte ze me laskave tyrana. Opravdu se snazim, pesan je se mnou rad, hraje si, tape za mnou, tuli se a mazli. Ale jak mu sibne, tak bych se preskocila.
Jak to tu nekdo popisuje jako krasne obdobi. Nevim co je krasneho na tom, ze lita jak pometlo na voditku tam a sem, nevnima i když mu před nosem mavate šunkou a nebo vystreli nekontrolovatelne vpred a nebo kouse vse.

Prominte, ale u toho posledniho odstavce jsem se poradne zasmala.
Vydrzte, vztah si vybudujete a s laskou budete vzpominat jake to bylo. Az jednou zestarne, budete si prat aby delal blbosti, aby utikal, aby mohl utikat...
Drzte se, nakupte neco na nervy a bude to v pohode. Lidi co nemaji aktivni inteligentni zvire nebo dite musi mit strasne nudny zivot.
Reload napsal(a):
Koňadra a Šarina evidentně měly 100% vztah se psem a ke svému psu už od prvního okamřiku a nikdy neměly problém s rozkryzanýma rukama a kalhotama. Naopak, evidentně to milovaly. Asi nějaké sado maso neboco. Pak se lidi divte, že se spousta lidí bojí jít s pravdou ven a raději psa pod nátlakem okolí darují, protože "alergie". Jo tu mam taky mimochodem.
Nikde sakra přeci nepíšu, že chci mít dokonalého psa od první nanosekundy jeho života, nejlépe hned, jak vylezl z dělohy. Jen jsem si zkrátka chtěla postesknout. Psa mam v byte poprvé, prostě jsem to nečekala takovéhle i kdyz je teda podle vsech vzorny. Kazdej sezral moudrost sveta. Delate ze me vyvrhela a surovyho zabijaka. Pritom jsem po tom psovi krive nesahla, krmim ho masem, protoze mi to prijd enejvhodnejsi, zarizuju steneci skolku, svedomite ockuju a odcervuju, vencim, hraju si, "cvicim". Do toho pracuji a musim zvladnout i sve temne stavy. Fakt moc diky za podporu tem, co ze me udelali kravu a hajzla, co mu nepatri zvire do ruky. Super!
Ano, měla jsem vztah se psem od prvního okamžiku - jako, troufám si tvrdit, většina lidí. Jako dítě jsem chtěla psa, měla jsem načteny všechny tehdy dostupné knížky, ale rodiče nedovolili. Prvního psa jsem si konečně pořídila až do vl. bytu. A vůbec mě nepřekvapilo, že štěně neumí chodit na vodítku, kouše, cupuje zařízení bytu... to prostě ke štěněti patří a nechápu, že to vůbec někoho může překvapit. Bylo mně jasné, že vše budu muset štěně naučit, aby to byl pohodový pes, se kterým se dá žít a se kterým se dá taky kamkoliv bez obav jít. Je to ale hodně práce, trpělivosti a DŮSLEDNOSTI.

K dalším vašim zoufalým výkřikům se nebudu vyjadřovat. Přeháníte, je vidět, že jste značně nevyrovnaná a tím spíš byste žádné štěně neměla mít. Jste "sžitá s ovčandou, která chápe vaše nálady", tak proč ještě štěně - když k nim nemáte vztah? Jasný, každý může mít třeba 10 psů - když je zvládne. Pak jste měla volit nějakého dospělého vychovaného psa - od někoho na inzerát nebo z útulku. Nevím proč, ale vaše výkřiky ve mně nevzbuzují pocit, že bych měla litovat vás, ale lituji toho vipeta. Je to úžasný pes, ale chrt všeobecně není psem pro každého.
Reload napsal(a):
Koňadra a Šarina evidentně měly 100% vztah se psem a ke svému psu už od prvního okamřiku a nikdy neměly problém s rozkryzanýma rukama a kalhotama. Naopak, evidentně to milovaly. Asi nějaké sado maso neboco. Pak se lidi divte, že se spousta lidí bojí jít s pravdou ven a raději psa pod nátlakem okolí darují, protože "alergie". Jo tu mam taky mimochodem.
Nikde sakra přeci nepíšu, že chci mít dokonalého psa od první nanosekundy jeho života, nejlépe hned, jak vylezl z dělohy. Jen jsem si zkrátka chtěla postesknout. Psa mam v byte poprvé, prostě jsem to nečekala takovéhle i kdyz je teda podle vsech vzorny. Kazdej sezral moudrost sveta. Delate ze me vyvrhela a surovyho zabijaka. Pritom jsem po tom psovi krive nesahla, krmim ho masem, protoze mi to prijd enejvhodnejsi, zarizuju steneci skolku, svedomite ockuju a odcervuju, vencim, hraju si, "cvicim". Do toho pracuji a musim zvladnout i sve temne stavy. Fakt moc diky za podporu tem, co ze me udelali kravu a hajzla, co mu nepatri zvire do ruky. Super!
Všichni tady se o psa vzorně starají, krmí nejlepším, se psem si hrají, očkují, vychovávají, venčí a k tomu pracují. To není žádná oběť, to je ve vztahu se psem standard.

Proč máte štěně? Nevěřím tomu, že jste nic netušila a najednou z čista jasna se přítel rozhodl, že Vám koupí jako překvápko zrovna štěně whippeta, kterého Vám všichni doporučili.

Nemáte štěně ani 14 dní a už Vás rozčiluje a nervuje?
Buď se přestaňte litovat a začněte fungovat jako všichni, co měli štěně. Nemyslíte si, doufám, že ostatní štěňata byla, jsou a budou dokonalá, jen Vy máte tu smůlu, že to Vaše štěně není vychované hned.
Nebo se politujete a štěně prodejte, vraťte, darujte, aby mělo šanci být u někoho, kdo ho bude milovat jenom proto, že je to štěně a nebude mu vadit, že neumí na vodítku a kouše do všeho, co vidí.
sh
Autor
A pohledejte, tady v diskuzi byla jednou debata o znicenych vecech psem. Dam par prikladu: rozhryzany rotoped (vipet), okousana starozitna bible (american bully), vykousane diry v mrazaku+sezrane zmrzle maso (mix NO a BOM), vyjezena lednicka (krizenec jack russla - prisunul si zidli), nekolikrat ukousnute sterace (bernsky salasnicky pes), okousene narazniky na celem aute (NO)... Panickove vsech jmenovanych psu to vypravi s usmevem a laskou a Vy taky jednou budete.
Pokud vás štěně obtěžuje, není nic jednoduššího než ho vrátit. Po týdnu jste ho nestačila ještě zkazit a nového majitele najde rychle. Berte to tak, že teď je to jednodušší než kdyby se vám třeba narodilo dítě, které je asi tak milionkrát víc obtěžující než štěně a navíc štěně máte během půl roku roku vychované, ale dítě trvá spoustu let. Poučení do budoucnosti, pořádná antikoncepce.
Navíc, pokud máte problémy sama se sebou a nervuje vás už to, že štěně kouše a tahá, tak pravděpodobně nezvládnete řešení jakýkoliv skutečných problémů se psem. A to se psem se dějí různé věci a ne vždy je to pozitivní.
Reload
Autor
Tak ja nevim, mam pocit, ze tu nikdo neumi cist. Co nechapete na tom, ze na psa nejsem hnusna, naopak se snazim trpelive a laskave vse ucit na pamlsky a podobne.
To, ze jsem vyjmenovala co delam bylo proto, ze me tu kazdej osocuje, jako bych toho psa mela zavreneho nekde venku v kotci a nedala mu ani nazrat a dennodenne ho triskala na voditku. No nic, evidentne zbytecne. Tady je totiz kazdej dokonalej a nikdy ho nic nerozcililo.
Reload napsal(a):
Tak ja nevim, mam pocit, ze tu nikdo neumi cist. Co nechapete na tom, ze na psa nejsem hnusna, naopak se snazim trpelive a laskave vse ucit na pamlsky a podobne.
To, ze jsem vyjmenovala co delam bylo proto, ze me tu kazdej osocuje, jako bych toho psa mela zavreneho nekde venku v kotci a nedala mu ani nazrat a dennodenne ho triskala na voditku. No nic, evidentne zbytecne. Tady je totiz kazdej dokonalej a nikdy ho nic nerozcililo.
Jenze rozcileni po tydnu z veci, ktere jsou jaksi u psich mimin normalni je proste ponekud divne.
Reload
Autor
Divne? Ja tedy nevim jak vy, ale ja, kdyz se o neco, jak blb snazim, tak cekam nejaky vysledek a kdyz neprichazi ano, rozciluje me to, ale to nezmanea, ze to vzdam a nebo, ze to budu zkouset tvrdou cestou.
To, ze me to rozcili prece nezmanena, ze to dam tomu psovi najevo nebo, ze se k nemu budu chovat kvuli tomu zle.
Najít v okolí psí kamarády, nějaký trochu ohraničený prostor a nechat vyřádit. V dospělosti bude stačit sprintík a zbytek dne se bude válet s čičinou. Coursing je do budoucna dobrý nápad. Vipeti jsou mimo běhy i relativně v klidu. Já když chci toho svého po doběhu vychodit, tak to technicky pomalu ani nejde, protože ho táhnu pryč jako kachnu, div že z louky nedělá oranici, jak se vzpírá a chce zpátky, zatímco vipeti udržují dekorum a normálně důstojně odchází.
Hele, mít štěně je někdy fakt těžký. :) Člověk to vidí na fotkách a může se rozplynout, když někdy štěně měl, tak ty stresový stavy časem vyblednou a zůstanou zase jen další roztomilý fotky. Ale nedávno jsme se shodly s kamarádkou - když nemáš štěně, tak ho děsně chceš.. ale jak ho máš, nemůžeš se dočkat, až vyroste :D
V době, kdy jsme si pořídili malou borderu, měl manžel zrovna nějakou kauzu v práci, takže jsem byla sama na štěně, staršího psa, který ho děsně řešil a vyjížděl po něm, plus jsem samozřejmě po prvním týdnu normálně chodila do práce a řešila další běžný provozní věci. A bydlíme v paneláku v 7. patře, na sídlišti - na venčení 8x denně vyloženě ideál :D I když fena je můj vysněnej pes a od začátku si v podstatě báječně rozumíme, zpočátku jsem si párkrát pobrečela a taky jsem si říkala, že jeden pes snad mohl stačit.
Ale neboj, týden je krátká doba, prostě jen vydrž, až se zaběhnete a naučíte se líp komunikovat :) to půjde.
Reload napsal(a):
Divne? Ja tedy nevim jak vy, ale ja, kdyz se o neco, jak blb snazim, tak cekam nejaky vysledek a kdyz neprichazi ano, rozciluje me to, ale to nezmanea, ze to vzdam a nebo, ze to budu zkouset tvrdou cestou.
To, ze me to rozcili prece nezmanena, ze to dam tomu psovi najevo nebo, ze se k nemu budu chovat kvuli tomu zle.
PO TYDNU? Boze teprv sebu vad rozkoukava.
A navic pes vyciti vase rozpolozeni. Ne nadarmo se rika, ze ma sesty smysl. Venujte ho.
Teprve se u vas rozkoukava.
Reload napsal(a):
Díky moc za povzbuzení. :) Jak Vaši naučili fenku netahat? :)
Ten muj jde vzdy od domu relativne v klidu, ale jak zjisti, ze se jde domu, zapre se a proste jde jak kun. Dnes jsem byla pul hodiny na 10 metrech, kdy jsem se (podle rad) jen zastavovala a vracela a chvalila za klidny jeden krok, aby ohned zase vystrelil. si chtel domu bo ja nevim :/.
Já bych se ještě zeptala : Když máte možnost vyhrát si se štěnětem na zahradě, kam se s ním vydáváte na cesty ?
Jinak jen poznámka : když jsme si kdysi přivezli štěně, nechtělo udělat ani krok, když dostalo na krk obojek ( poprvé až u nás ), stavělo se na hlavu, dělalo kotrmelce, škrábalo si obojek zadníma...prostě se všemožně snažilo si tu hrůzu z krku sundat.
Reload napsal(a):
Divne? Ja tedy nevim jak vy, ale ja, kdyz se o neco, jak blb snazim, tak cekam nejaky vysledek a kdyz neprichazi ano, rozciluje me to, ale to nezmanea, ze to vzdam a nebo, ze to budu zkouset tvrdou cestou.
To, ze me to rozcili prece nezmanena, ze to dam tomu psovi najevo nebo, ze se k nemu budu chovat kvuli tomu zle.
Zadavatelko, pokud budete chtít napište mi soukromou zprávu nebo i na mail iliena@seznam.cz. Ráda bych si s vámi popovídala, myslím, že máme pár věcí společných
Reload napsal(a):
Tak ja nevim, mam pocit, ze tu nikdo neumi cist. Co nechapete na tom, ze na psa nejsem hnusna, naopak se snazim trpelive a laskave vse ucit na pamlsky a podobne.
To, ze jsem vyjmenovala co delam bylo proto, ze me tu kazdej osocuje, jako bych toho psa mela zavreneho nekde venku v kotci a nedala mu ani nazrat a dennodenne ho triskala na voditku. No nic, evidentne zbytecne. Tady je totiz kazdej dokonalej a nikdy ho nic nerozcililo.
Máte štěně "něco přes týden" a trpělivě a laskavě ho učíte chodit na vodítku atd... a ono NIC? To jako vážně? Představte si, že to je běh na dlouhou trať, a co ho naučíte do cca 8 měsíců, tedy do puberty, pak jakoby zapomene a vy budete muset začít znovu. Bez zoufalství, bez negativních emocí, trpělivě, stoicky... Jste na to připravená?
Nikdo z vás tady nedělá hajzla, jak si asi bohužel myslíte, jen byste si měla uvědomit, že na to štěně nemůžete být sama, ono vám ve vašich stavech samo o sobě nepomůže, a možná bude nezaslouženě trpět s vámi. Dokonce si myslím, že pokud tu hlavní péči o psa nepřevezme váš přítel, a vy nebudete jenom hodná "teta na mazlení", tak to to štěně bude mít fest těžké.

Skutečně zapřemýšlejte, zda pejska nevrátit, dokud je malý a chovatel ho bude moci udat někam jinam. Možná by řešení pro vás byl nějaký starší pejsek z útulku, kterému třeba umřel páníček...
Vůbec nic si z toho nedělejte. Měla jsem úplně, ale úplně ty samé pocity. Štěně nechtělo na vodítku chodit, musela jsem táhnout já jeho, všechno hryzalo, chytalo raply, během kterých jsem měla uplně dohryzané ruce a nechtělo přestat, ani když jsem byla už fakt vytočená a zařvala jsem, stokrát dělání toho, co jsem nechtěla a co jsem zakazovala. První tři týdny jsem byla na rozpacích a říkala si, že bych ho nejradši vrátila a vzala si ho, až mu budou tak dva roky a bude rozumnej.
A teď už je to pomalu puberťák a já se slzičkou v oku koukám na fotky, jak byl malej a roztomilej.

Mimo jiné už teda přestává hryzat a rozumíme si líp. Jen teda přivolání přestává fungovat. Ale na to si zvyknete. Já rozhodně nejsem kdovíjak trpělivá osoba, ale s chrtem se naučíte přiblížit zenu, protože křikem to nejde.
Katjuse
Autor
Myslím, že jste si měla pořídit spíš plyšového psa. Bylo by to pro oba, lepší.
Nejste ani trochu divná. Já třeba celý život chtěla staforda. Tak od mých osmi let? Rodiče byli nejdřív naprosto nekompromisně proti jakémukoliv psovi. Že se o něj nebudu starat a navíc takové plemeno. Neexistuje, pes nebude. V sedmnácti trochu povolili, že psa jo, ale ne "bojového". Ok, vybrala jsem si bez rozmyslu leopardího psa - catahoulu. Největší chyba mého života. Štěně jsme si brali tříměsíční a bylo to šílené. Vůbec jsme si nesedli. Naprostá katastrofa. Možná moje chyba, špatná volba plemene. Možná prostě jen nějaká shoda okolností a náhod a naše povahy se nesešly. Po třech týdnech jsem to vzdala. Štěně vrátila chovateli. Cítila se jako de.il. Je to jedenáct a půl roku. Po půl roce jsem se odstěhovala od rodičů a koupila si staforda. Je to jedenáct let, co stafordy mám. Čtyři roky, co je chovám. Jsou můj život. Zvířata mám zdravá a spokojená. Žiju jimi, ovlivňují vše, co dělám. I dům jsme jim před dvěma lety s manželem stavěli na míru smajlík Takže zkuste třeba promyslet, jestli jste špatně nevybrala plemeno. Jestli vám sedí jeho povaha, charakter.
Markyan
Autor
Tak teda vy jste madam pekny bombarder. Toto je nejkrasnejsi obdobi co muze byt. Vy si muzete stene vychovat k obrazu svemu. Doufam, ze nemate deti ani je mit nebudete! Stene okamzite vratte chovateli nez bude pozde a on si sebou ponese nasledky
sirriana
Autor
Tady nejde o to, ze byste byla spatna. Tady jde o to, ze tahani na voditku je uplna prkotina a bude hur, mnohem hur. Mam chrty a nekteri tahaji na voditku jeste v dospelosti i kdyz trenujeme a v zivote by me nenapadlo to nejak resit.

Mate vipeta a to je velmi energicky pes mezi chrty. Ted mate male miminko, ktere se rychle unavi, ale co budete delat se starsim psem?! Na takove male miminko, je cviceni i 10 minut velka zatez a neudrzi pozornost tak dlouho, aby se vam ze tyden naucil chodit na voditku. Budete rada ze to pochopi za par mesicu. Je to vzrusive plemeno, ktere lovi zrakem a proto ho laka nahanet ruzne pohybujici se predmety. Ted misto chozeni na voditku byste mela resit jedinou vec a to privolani, privolani a privolani! To je absolutni zaklad u toho mit chrta. Hlavne byste mela stene na sebe fixovat, ucit ho venku vas nasledovat(bez voditka) a ukazovat mu, ze kdykoli za vama prijde tak to bude ta nejzajimavejsi vec na svete. (velke mazleni a zajimave pamlsky a hracky). Uvedomujete si, ze on Vam zacne lovit ? Nahanet kocky, malou zver, male psy, ptaky atd ?
Jak to budete zvladat ? Dokazete to chovani korigovat jinak nez zakazy ?Dokazete mit vubec radost, ze mate tak uzasne zvire, ktere porad jeste dokaze plnit to pro co bylo slechteno ? Nebo pro vas budou prohazky kazdodenni stres a nervy, ze vam utece nebo neposlechne. Protoze chrt je opravdu partak a ma svoji hlavu. On bude vedet co mu rikate a co po nem chcete, ale rozhodne se sam jestli poslechnout nebo ne. A pokud ho odsoudite k zivotu na voditku tak bude muset svou energii ventilovat jinde a to treba "upravou" interieru v byte.
Stejne ve chvili kdy bude prezubovat tak bude chtit vsechno okusovat, aby ulevil bolavym zoubkum.
A z toho co ctu tak chapete, ze chrt neni jako ostatni psi, ale pozadujete po nem mnohem vetsi vykony, nez by zvladlo i miminko psa sluzebniho plemene. On vam nikdy nebude poslouchat tak jak si predstavujete. Vzdycky kdyz pred vama vybehne kocka, veverka atd tak vas na tom voditku povlaci.

Uprimne rozmyslete si jestli vubec dokazete mit z CHRTA radost. A ne proto ze to je klidny a nenarocny pes, ale protoze to jsou nadherna zvirata primarne slechtena na beh a tehdy je na ne i nejkrasnejsi pohled.

Zkuste uplne prehodnotit to jak na nej koukate. Vy si porad myslite, ze mate doma psa. A to neni tak uplne pravda

Pokud to nezvladnete tak opravdu premyslejte, jestli ho nevratite dokud je maly a rychle si zvykne na jinou rodinu.
Reload napsal(a):
Tady je koukam kazdej dokonalej. Ano, já vím, že můj postoj je špatnej. Ale ne, na psa hnusná nejsem, opravdu se snažím ho učit v klidu a vysvětlovat. Ale když i po 20 pamlsku a pochvale při klidných 2 krocích vyletí jak jelito kupředu, tak bych ho roztrhla.
Plemeno whippet. Nedělejte ze me laskave tyrana. Opravdu se snazim, pesan je se mnou rad, hraje si, tape za mnou, tuli se a mazli. Ale jak mu sibne, tak bych se preskocila.
Jak to tu nekdo popisuje jako krasne obdobi. Nevim co je krasneho na tom, ze lita jak pometlo na voditku tam a sem, nevnima i když mu před nosem mavate šunkou a nebo vystreli nekontrolovatelne vpred a nebo kouse vse.
Přidejte k tomu, aby vy jste byla ráda se psem. Je to nejkrásnější období ze psího života, kdy se k vám tulí psí mimino a je jen na vás, jak ho vychováte, pokládáte základ ke kvalitě jeho budoucího života Nevztekejte se, když tak jedině na sebe, ne na něj. ON je v pořádku, problém je čistě na vaší straně.
Jak tak čtu, máte vipetka týden.
Zkusila jste se na to podívat z jeho pohledu? Je zmatený, rozbil se mu celý svět. Nemá mámu, nemá sourozence, nemá páníky, na které byl od narozená zvyklý.
Místo toho je tu cizí člověk, který po něm chce něco, co po něm nejspíš doposud nikdo nechtěl.

Vám řekli že vipet je klidný pes, No ano. Proti Jackrusselovi nebo borderkolii určitě ano. Ale - to se týká dospělců. Štěně je prostě štěně.
Ptáte se jestli až přezubí, bude lepší? Ne nebude,. Bude horší. To totiž teprve nastupuje puberta, začne všechno kousat a vymýšlet hovadiny a vydrží mu to do roka až roka a půl.

Vipet je z chrtích plemen nejochotnější spolupracovat s člověkem. Spolu s italáčkem také nejživější - u velkých chrtů opravdu platí přísloví že leží nebo běží. Ovšem i u nich - až po pubertě.
Takže - pokud cítíte, že jste schopná myslet také na to, co cítí to štěně a podle toho přizpůsobit své chování k němu, pokud jste připravena na to, přestát pubertu, je pravděpodobné, že budete mít ve finále bezvadného parťáka, který doma bude přesně ten klidný kočkopes a na coursingu nebo dostihové dráze nadšený atlet.
Pokud ovšem ne, raději ho vraťte, než bude mít beznadějně pošramocenou psychiku. Chrti jsou velmi citliví a inteligentní psi a dobře si uvědomijí, když jsou někde jen nechtěnou přítěží.
Puberta vůbec nemusí být, záleží na tom, jak si vychovají štěně. V tomhle případě bude lepší, když vrátí štěně a pořídí si plyšáka.
scylla

Dobrý den,
paní/slečna si nemusí pořizovat plyšáka, ale podle mě pokud by to šlo tak bych pejska vrátila a pořídila si klidnější plemeno. Taky jsem člověk gaučák a věčné běhání už mám dávno s lety za sebou a spíš preferují klidné plemeno. Paní/slečně prostě někdo špatně poradil/doporučil a ona se přišla jen poradit/postěžovat.

Zadavatelko pokud můžete a víte, že to opravdu na dlouhou dobu nezvládnete tak zkuste pišišvora vrátit a když byste chtěla pejska určitě Vám tady holky poradí jaké plemeno by bylo nejlépe si pořídit k Vašemu stylu života.
Dája.
611960 napsal(a):
scylla

Dobrý den,
paní/slečna si nemusí pořizovat plyšáka, ale podle mě pokud by to šlo tak bych pejska vrátila a pořídila si klidnější plemeno. Taky jsem člověk gaučák a věčné běhání už mám dávno s lety za sebou a spíš preferují klidné plemeno. Paní/slečně prostě někdo špatně poradil/doporučil a ona se přišla jen poradit/postěžovat.

Zadavatelko pokud můžete a víte, že to opravdu na dlouhou dobu nezvládnete tak zkuste pišišvora vrátit a když byste chtěla pejska určitě Vám tady holky poradí jaké plemeno by bylo nejlépe si pořídit k Vašemu stylu života.
Dája.
Člověk, který nemá trpělivost a je výbušný by se měl srovnat a pak si pořídit živého tvora nebo to okecávat jako zadavatelka a pak je plyšák zcela na místě.
scylla

Vám vážená nikdy nervy neruply? Tak to jste opravdu dobrá. I když se řadím mezi kliďase a gaučáky tak prostě někdy mi ty nervy lítají jenže já mám povahu, že za 5min. o ničem nevím, ale někdo to nedokáže a pak je s toho unavený a rozhozený.
Dája.
scylla napsal(a):
Člověk, který nemá trpělivost a je výbušný by se měl srovnat a pak si pořídit živého tvora nebo to okecávat jako zadavatelka a pak je plyšák zcela na místě.
A pak také existují psi terapeuté, a představte si, že ten pes i majitel jsou šťastní, spolu
a začínáte znít jako někdo, kdo by takového potřeboval
a zadavatelka to dnes ráno vidí úplně jinak než včera, ale díky tomuhle komentáři ne, mohlo jí to také říct - jsi neschopná, ani psa mít nemůžeš
co je složité večer, je dobré ráno a lepší každé ráno.. těžké vysvětlit, dokonalým lidem
jenom se musí sžít.
megííí napsal(a):
A pak také existují psi terapeuté, a představte si, že ten pes i majitel jsou šťastní, spolu
a začínáte znít jako někdo, kdo by takového potřeboval
a zadavatelka to dnes ráno vidí úplně jinak než včera, ale díky tomuhle komentáři ne, mohlo jí to také říct - jsi neschopná, ani psa mít nemůžeš
co je složité večer, je dobré ráno a lepší každé ráno.. těžké vysvětlit, dokonalým lidem
jenom se musí sžít.
Každý v tom najde to, co v něm je, víte to? Když to ve vás našlo to, co píšete, asi to nebude úplně v pořádku a chtělo by s tím něco dělat.
scylla napsal(a):
Každý v tom najde to, co v něm je, víte to? Když to ve vás našlo to, co píšete, asi to nebude úplně v pořádku a chtělo by s tím něco dělat.
V pořádku, mám úžasného psa, je nám takto dobře. Děkuji za starost. I Vám krásné ráno.
Reload
Autor
Jak myslíte, volám chovateli, psa vrátím. A raději půjdu zastřelit i sebe, když evidentně jsem největší tyran na planetě, že jsem si dovolila zapochybovat. Děláte, jako bych toho psa mlátila, vše mu jen zakazovala a podobně. Ale tak to není. Mám ho ráda, chrápeme spolu na gauči, vyhledává moji přítomnost, rád se tulí a mazlí. Nechci po něm zázraky, fakt ne, jen mě zajímalo, zda měl někdo po pořízení psa podobné pocity, jako já. Ale až na pár vyjímek tu je asi každej dokonalej a nikdy neudělal chybu, nikdy neruply nervy a nikdy nezachyboval.
Děláte, jako bych byla psychopat, co patří zavřít do blázince. Já tomu psovi fakt nedávám najevo, že ho nemám ráda a podobně. Protože ho ráda mám, nemám důvod k tomu ho nemít ráda. Jen prostě někdo na to období štěněte asi není. Stejně, jako někdo nemá rád děti. Ano, nemám je ráda (a klidně se přeskočte a říkejte, že jste to vedeli hned, že když mi "vadí" štěně, že nemůžu být dobrý člověk a že určitě jsem hrozná a narušená a podobně) a proto žádné ani nechci.
Ake fajn, když tu mate ty vestecke koule a vite, jak se ke štěěti chovám, jak sem na něj určitě zlá a hnusá, jak ho dreźíruju jak dospělého ovčáka a podobně. Tak jak myslíte, vracím ho. Spokojeni? A kočku si teda vezme kdo? Abych náhodou jí taky nemohla týrat tím, že mě občas nakrkne, že vyhrabe koš a podobně. Ano, nejsem sluníčkář a nikdy nebudu. Ale to neznamená, že jsem svině, jakou tu ze me všichni delate.
Mít štěně v bytě není až tak úplná sranda jak se zdá. Jsou lidi co to nezvládnou. Zadavatelky štěně je miminko, horší časy teprve přijdou a ne každý na to má. To že neumí chodit na vodítku to je kravina, jak by to mohl umět když ho to zatím nikdo nenaučil. Zadavatelka může být ráda že táhne, lepší než pes který si lehne na záda a nechce se hnout :-D. to že kouše je normální, štěnata koušou, koušou hrozně a koušou všechny a všechno. čím větší bude, tím bude mín spát, víc kousat, všude se dostane :-D. Každý den mě po příchodu z práce čekalo nějaký překvápko, a to jsem ho měla kam zavřít, na místzo kde zdánlivě nemá co udělat. takže rozkousané futra dveří, prahy, zdi, rozervané lino, částečně zdemolovaná pračka, raději jsme v té místnosti odpojili el.proud protože pes postupoval pořád výš a výš, co bylo ke zničení to zničil, do toho rozlitá voda, rozšlapané čůrání a bobky a nádhernej smrad, v tom sedělo hnědé klubko, radostně mávalo ocasem a smálo se na celé kolo. Takže nejdřív přivítat, rychle otevřít okno aby to vysmrádlo, jít ven, unavit, proběhat, radovat se, cvičit, hrát si a pak přilítnout domů a uklidit. čistotný začal být až v půli roce, to už vážil určo kolem dvaceti kil, takže louže a hromady tomu odpovídaly :-D demolovat přestal až kolem druhého roku, sice už měl odejité nějaké pracovní zkoušky ale doma si prostě z nudy hryznul. Prostě tak to u většiny lidí chodí, kdo nemá hlídání, nebo psa v kleci musí se smířit s tím že ětěně něco vyvádí. Jinak k plemeni zadavatelky, pokud chtěla klidného poslušného psa, který jí bude následovat tak nějak bez výcviku a bude to klidný pohodář, tak bych asi vrátila vipetíka tam kde jsme ho vzala a zvolila si nějaké společenské plemeno. Pár vipetů znám, poslušný pes to zrovna není, z vodítka je pouštěj jen na určitých prostorech, jinak už by je asi neviděli.
Reload
Autor
Iliena napsal(a):
Zadavatelko, pokud budete chtít napište mi soukromou zprávu nebo i na mail iliena@seznam.cz. Ráda bych si s vámi popovídala, myslím, že máme pár věcí společných
Díky moc, e-mail si zapíšu a až bude v práci trochu volněji, ozvu se. :).
Reload, ono nechat se takhle rozhodit nějakou blbou diskuzí na blbý ifauně, to určitě moc neprospívá ani vám, ani psovi. Snad se nebudete řídit názorama lidí, který jste v životě neviděla, a který v životě neviděli vás, ne?
Tady jsou lidi na sebe běžně zlý. Ignorujte to a vyberte si z toho příspěvky, který vám něco dají.
Reload napsal(a):
Jak myslíte, volám chovateli, psa vrátím. A raději půjdu zastřelit i sebe, když evidentně jsem největší tyran na planetě, že jsem si dovolila zapochybovat. Děláte, jako bych toho psa mlátila, vše mu jen zakazovala a podobně. Ale tak to není. Mám ho ráda, chrápeme spolu na gauči, vyhledává moji přítomnost, rád se tulí a mazlí. Nechci po něm zázraky, fakt ne, jen mě zajímalo, zda měl někdo po pořízení psa podobné pocity, jako já. Ale až na pár vyjímek tu je asi každej dokonalej a nikdy neudělal chybu, nikdy neruply nervy a nikdy nezachyboval.
Děláte, jako bych byla psychopat, co patří zavřít do blázince. Já tomu psovi fakt nedávám najevo, že ho nemám ráda a podobně. Protože ho ráda mám, nemám důvod k tomu ho nemít ráda. Jen prostě někdo na to období štěněte asi není. Stejně, jako někdo nemá rád děti. Ano, nemám je ráda (a klidně se přeskočte a říkejte, že jste to vedeli hned, že když mi "vadí" štěně, že nemůžu být dobrý člověk a že určitě jsem hrozná a narušená a podobně) a proto žádné ani nechci.
Ake fajn, když tu mate ty vestecke koule a vite, jak se ke štěěti chovám, jak sem na něj určitě zlá a hnusá, jak ho dreźíruju jak dospělého ovčáka a podobně. Tak jak myslíte, vracím ho. Spokojeni? A kočku si teda vezme kdo? Abych náhodou jí taky nemohla týrat tím, že mě občas nakrkne, že vyhrabe koš a podobně. Ano, nejsem sluníčkář a nikdy nebudu. Ale to neznamená, že jsem svině, jakou tu ze me všichni delate.
Ale no tak, nebuďte vztahovačná a agresivní. nikdo tady ani náznakem nepsal, že psa bijete nebo že jste na něj vědomě zlá.

jde o to, že pokud vám rupají nervy z toho, co dělá normální zdravé štěně, a rupají vám po týdnu, vrácení štěněte je nejlepší řešení pro všechny zúčastněné, pro vás i pro to štěně. právě proto, že nikdo není dokonalý, ale po týdnu se nic moc neděje, štěně si najde novou rodinu.

kočku si klidně nechte. že vás naštve, že vyhrabe koš, to je normál. kdyby vás štvalo, že kočka pouští chlupy, při mazlení vydává divné chraplavé zvuky a její čerstvý bobek v kočičím záchodu páchne ve čtyři ráno, tak taky řeknu, dejte ji pryč. a s tím štěnětem to máte to samé. když váš po týdnu štvou přirozené projevy zvoleného domácího mazlíčka, tak jste vybrala špatně. no a co, stává se.
Reload napsal(a):
Díky moc, e-mail si zapíšu a až bude v práci trochu volněji, ozvu se. :).
Ozvěte a hlavu vzhůru
anet10 napsal(a):
A jo, proč ne, stane se to snadno, kor v dnešní přetechnizované době, lidi jsou moc ve stresu, potřebují kontakt s živým tvorem a přírodou. Já vezmu čubu, jdu ven do přírody, mimo lidi, kde nikdo není, na prochajdě mezi stromy se několikrát zastavím a čumím do dáli a úplně si vyčistím hlavu.
A objímáte stromy?

Jen na odlehčení.
sisi58 napsal(a):
A objímáte stromy?

Jen na odlehčení.
Jo.
Udělala jsem stojku, zamotala jsem se, abych neupadla objala jsem
strom - bylo to bezva
(nevyvrátila jsem ho...byl to starý kaštan).
Nebyť odvareny zo šteňaťa po týždni neni zas tak vzácne. Môj bol strašná teroristická piraňa, na začiatku som vôbec nevedela čo s ním. Ťažko sa odhadovalo, čo je normálne stenacie správanie a čo zaraziť, koľko má taký prcek šancu vôbec pochopiť a kde si už zo mňa robí handru

Boli aj chvíle keď som sa z toho zrútila s plačom (piraňa stále dookola atakovala návštevu), aj keď som rozmýšľala že som zle vybrala plemeno a možno to nezvládnem.

Ale čím je starší tým je to lepšie. Od 2 rokov zhruba už robí hlavne radosť a za tú krušnú mladosť nás teraz čaká dúfam veľa rokov pohody a radosti zo seba navzájom.
keriton napsal(a):
Reload, ono nechat se takhle rozhodit nějakou blbou diskuzí na blbý ifauně, to určitě moc neprospívá ani vám, ani psovi. Snad se nebudete řídit názorama lidí, který jste v životě neviděla, a který v životě neviděli vás, ne?
Tady jsou lidi na sebe běžně zlý. Ignorujte to a vyberte si z toho příspěvky, který vám něco dají.
Souhlasím s vámi.
Doba je zlá a lidi ještě horší.
Ale pokud někdo nesouhlasí s někým druhým, popř. má úplně opačný názor, nebo napíše něco ne právě korektního, nebude to tím, že to je špatný člověk nebo že zadavatele/ku nesnáší či odepsal.Jen má prostě jiný názor.
Lidé jsou v dnešní době strašně moc chránění před "zlem" běžného života. Ale i překážky a strázně jsou v životě potřeba. Skleníkové kytky na normálním zdravém povětří většinou nepřežijí. A pokud mi někdo vynadá, či mě praští(ať už rukou nebo slovem), alespoň vím, že žiju!
A pokud jsem schopná bez velké újmy, se s tím vyrovnat, mohu být na sebe hrdá.

Mě diskuze na netu naučily, že druzí mohou mít jiný názor, aniž mě u toho nenávidí, že jiný názor neznamená špatný názor, že nemám být zabejčená ve svém přesvědčení.Někdy mě to fakt kroutí, si přiznat, že nemám pravdu. Ale snažím se a daří se mi častěji. A co je největší přínos? Přestalo mě to stresovat, beru to tak, jak to je. Jiný názor není útok na mě, ale na můj názor a s tím se dá žít!
rapotacka11 napsal(a):
Jo.
Udělala jsem stojku, zamotala jsem se, abych neupadla objala jsem
strom - bylo to bezva
(nevyvrátila jsem ho...byl to starý kaštan).
Kdyby já udělala stojku(pokud by se mi podařilo zvednout zadek nad hlavu), chudák kaštan by se nejspíš vyvrátil z kořenů, pokud bych se na něj navalila!

Je prostě fajn, vypadnout někam, kde je klid a slyšet vlastní myšlenky.
Eluniare
Autor
Dobrý den,
nemůžete čekat, že Vám někdo (na sociálních sítích obzvlášť) podpoří teorii, která přímo odporuje nadpisu. Tedy, že Vám tu všichni řeknou, že je normální zvažovat, zda jste udělala dobře, že jste si pejska pořídila. Protože všichni jsou tu pejskaři a vědí, že ještě dlouho pejsek dokonalej nebude a když pochybujete tolik, že jste si přišla pro radu, není to dobré znamení. Nemyslím si, že lidé tady to myslí jakkoli osobně a Vy byste si to ani osobně brát neměla.

Každopádně, mám jednoho vipeta, je mu 2,5 roku. Předtím jsem měla také vipeta, který neměl nedožité tři roky, takže výchovou samotného štěněte vipeta mám za posledních let hned dvakrát za sebou. A pokud můžu mluvit za sebe, tak dle mého vipet opravdu dospívá a "srovnává se" teprve kolem tří let. Nemluvě o tom, že hodně vipíků trpí separační úzkostí, s kterou se možná (ne nutně) budete muset vypořádat. Tím chci říct, že v tomto případě je to opravdu běh na dlouhou trať a neříkám, že ho máte hned vrátit, ale i tuto možnost asi opravdu zvážit. A nemyslete na lidi tady, kteří Vás soudí. Ono od počítače se radí snadno..zapomeňte na to, co by si myslel asi tak přítel (protože věřím, že ten to pochopí) a zaměřte se pouze na sebe a pejska, zda si s ním opravdu dokážete představit příštích klidně i 15 let. Normálně bych Vás od toho tolik neodrazovala, ale tím nadpisem (ikdyž je jak sama píšete přehnaný) si vlastně sama říkáte, že toho, že ho doma máte doma litujete a to rozhodně není dobré. Dejte tomu pár týdnů, uvidíte..třeba si na sebe zvyknete;)a když se budete trápit, nemějte výčitky ho vrátit. Lepší dva různé, ale šťastné životy, než jeden společný a nešťastný;). Každopádně držím palce, ať to dopadne.
Reload napsal(a):
Tady je koukam kazdej dokonalej. Ano, já vím, že můj postoj je špatnej. Ale ne, na psa hnusná nejsem, opravdu se snažím ho učit v klidu a vysvětlovat. Ale když i po 20 pamlsku a pochvale při klidných 2 krocích vyletí jak jelito kupředu, tak bych ho roztrhla.
Plemeno whippet. Nedělejte ze me laskave tyrana. Opravdu se snazim, pesan je se mnou rad, hraje si, tape za mnou, tuli se a mazli. Ale jak mu sibne, tak bych se preskocila.
Jak to tu nekdo popisuje jako krasne obdobi. Nevim co je krasneho na tom, ze lita jak pometlo na voditku tam a sem, nevnima i když mu před nosem mavate šunkou a nebo vystreli nekontrolovatelne vpred a nebo kouse vse.
...ne opravdu nikdo není dokonalý, nicméně všichni jsme šli do pořízení štěněte s tím, že budeme vystaveni kousání, slintání, ožužlávání, nekonečným loužičkám a bobků, poničeným věcem a dalšímu a dalšímu...na druhou stranu budeme umazlovat a učit a učit...štěně mi bylo pořízeno koncem června, ven jsem chodila třeba i dvakrát za hodinu anebo kdykoli, kdy se štěně nažralo anebo rozparádilo s kočkami, přes to pár loužiček i nějaký ten bobek doma bylo, naposledy ven okolo dvanácté v noci, ráno před šestou... kousání bylo a ještě je, ale už pomalu a jistě zmírňuje - strkám do tlamky vždy nějakou hračku...na obojek si zvykalo dost pomalu, ale zvyklo, když jsem připnula vodítko, dostal doslova záchvat tance sv, Víta, dala jsem kšíry a pohoda, po čtrnácti dnech jsem vrátila obojek a připnula vodítko a vzalo to ani neceklo... na vodítku pořád opravujeme jemně a už se to rýsuje... venku dost dlouhé procházky a doma spousta hraček a jde to... no já jako bonus jsem si po čtrnácti dnech štěněte doma zlomila ruku v zápěstí, takže všechno dost ztížené, ale i tak se to dá... obrňte se trpělivostí, ono se Vám to všechno vrátí a budete jednou s láskou vzpomínat, neošizujte se o tento krásný čas v životě Vašeho psa, držím palce ať to zvládnete...
Reload napsal(a):
No vidite a ja jsem vybirala psa podle toho, ze mi bylo receno, ze whippeti jsou inteligentni a klidni psi. :/ Vsichni mi to rikali. :/.
Ach jo, whippet... Budu psát zcela otevřeně jako bývalý chovatel tohoto plemene, který vidí nejen jeho pozitiva, ale také negativa.

Ano, DOSPĚLÝ whippet je v interiéru velmi klidné a distingvované zvíře. Nepáchne, neštěká, domů nenatahá moc špíny a chlupů, umí celé hodiny strávit elegantně poskládaný v křesle (nerad leží na zemi)... Vyhledává kontakt s majitelem, ale není vlezlý. Má rád lidi, postrádá jakoukoliv agresivitu, nemá sklon se prát. Je to spíše "měkčí" povaha, kterou zvládne i člověk bez velkých kynologických zkušeností, nechybí-li mu empatie.

A teď ty špatné zprávy. Nejdříve ke štěněcímu období. Whippeti jsou sice jedny nejkrásnější (ach, ten jímavý vyraz srnečka Bambiho), ale také nejprotivnějších štěňat. První rok jejich života se majitel musí vyzbrojit nekonečnou trpělivostí, zásobou antidepresiv a finanční rezervou na kompletní generálku bytu. Dospívající whippet má totiž v poměru ke své velikosti obrovský demoliční potenciál. Zvládne přebrat váš šatník a botník, přečíst kompletní knihovnu, upravit elektrické obvody (před opuštěním bytu doporučuji vše vypojit ze zásuvky), vyhrabat nory v čalouněném nábytku (hrabe opravdu rád, má v sobě příměs teriéra), překopat se zdí k sousedům... Cokoliv může whippeta napadnout a vás přivést na pokraj nervového zhroucení, napadne ho! Dobrou zprávou však je, že toto období pomine s koncem puberty - kolem jednoho roku věku; a Vy se pak budete po zbytek jeho psího života těšit z milého a klidného domácího společníka.

Pokud jde o chování whippeta venku, s nadsázkou říkám, že má jen dvě mozkové buňky. Jedna ovládá plyn a druhá brzdu, přičemž ta druhá je vyvinutá podstatně hůře. Nesmíte zapomínat, že se jedná o honiče lovícího zrakem, se silně vyvinutým loveckým pudem a nízkým prahem vzrušivosti. Whippet nebyl vyšlechtěn k nějaké velké poslušnosti a spolupráci s člověkem - zkrátka se na jednom konci pustil a (pokud pánbůh dal) na druhém chytil.

Výchova (nechci říct výcvik) whippeta vyžaduje notnou dávku empatie, trpělivosti a důslednosti. Ačkoliv chápe poměrně rychle, je roztěkaný a hůře se koncentruje, svou pozornost snadno přesměruje někam jinam. Proto má majitel občas pocit, že pes ho buď ignoruje, nebo je úplně "blbý". Nicméně s dostatkem trpělivosti se dají i s whippetem dosáhnout slušné výsledky.

Slabým místem plemene je ovladatelnost bez vodítka. V tomto směru whippet nikdy nebude na 100 % spolehlivý. Kdykoliv ho odepnete ze šňůry, musíte počítat s tím, že Vám vezme dráhu - za zajícem, kočkou, letícím pytlíkem od svačiny... Proto jej lze pouštět z vodítka výhradně na bezpečných místech, kde mu nehrozí střet s autem či myslivcem a mít pořád oči na stopkách. A samozřejmě pořád trénovat přivolání.

Navzdory zažité představě není whippet (jako ostatně žádný chrt) extra náročný na pohyb. Je to sprinter, ne vytrvalec. Rád se pořádně vylítá v parku s jinými psy nebo s Vámi podnikne celodenní výlet, nebude však trvat na každodenních mnohahodinových procházkách (nesnáší mokro a je-li venku hnusně, nedostanete ho z domu ani párem volů). Pokud má majitel možnost, vřele doporučuji dopřát whippetovi vyžití na dostizích a/nebo couringu.

Pokud se Vám líbí "kočičí" povaha, mohl by Vám whippet vyhovovat. Musíte se však vážně zamyslet, zda jste schopná přestát následujících 10 měsíců, oproti kterým je dosavadních 10 týdnů procházkou růžovým sadem. A také se smířit s jistými specifiky whippetí povahy - jednoduše to není ovčák, který Vás pří správném vedení vždy bez výhrad poslechne...
Já myslím, že tady by nikdo zadavatelku odsuzoval, kdyby štěně vrátila a pořídila si dejme tomu nějakého staršího pejska z útulku... jsme tady všichni pejskaři a většina z nás je už dospělá, a víme, že po týdnu či dvou (ale i třeba po měsíci) lze štěně vrátit chovateli, aniž by ono z toho mělo nějakou psychickou újmu. Pes žije okamžikem a do svého rodného hnízda zpět "zapluje" bez problémů. A čím je pejsek menší, tím snáze se mu najde nový domov.
Není to žádná tragédie a častokrát je to naopak známka toho, že se člověk rozhodl zodpovědně (nikoliv pro okolí "co tomu řeknou lidi", ale hlavně a především pro to štěně).

V případě zadavatelky a jejích nevyrovnaných komentů jsem velmi skeptická k tomu, zda dokáže k tak citlivé duši, jako je chrtí štěňátko, přistupovat konstantně dostatečně citlivě a bez emočních výkyvů.
Simba_Mish
Autor
Vy jste v nervech a ve stresu. To je špatně. Štěně prostě dělá blbosti a zlobí. Dítě taky dělá blbosti a zlobí a oběma se musí vysvětlit, jak to má být. A nefunguje to tak, že řeknu jednou a bude to. Ani u psa ani u dítěte. Kočka tak od narození neuměla chodit na záchod a nevěděla, co smí a nesmí škrábat. Trvá to. Vždy a všude. Vy, když jdete do nové práci, taky hned vše neumíte a na něco se třeba zeptáte několikrát. Je to to stejné. Vše chce čas a trpělivost. Pokud ji nemáte, tak psa nemějte. Je to běh na dlouhou trať, než z vipeta bude ten kliďas. Neříkám, že jste na něj zlá, ale spíš že budete oba dva nějaký čas nešťastní. Vy, že pes nedělá to, co chcete a pes, protože bude z vás cítit nejistotu, vztek (i když jej neventilujete na něj) atd. A nebo se dejte do pohody. Smiřte se s tím, že pes takový je. Že takový je každý pes. Ať je to vipet, nebo cokoliv jiného, tak každé štěně jě takové. V tom se rozdíly nedělají.
Vipet v dospělosti bude super pes, super parťák. Dá se naučit skvělé poslušnosti i nelovení. Mám vipeta, chodí volně bez vodítka, neloví, ale trvalo to asi do jeho tří let, kdy nemá tendenci bezhlavě lovit a vždy si to sám u mě ověří, za může nebo ne. Běhá, na vodítku tahá občas i teď, protože venku je tolik super věcí. Ale jinak je to klidný, nekonfliktní pes. Pohodář.
A když byl štěně? Utíkal za psy, utíkal za vším, tahal jako blázen. Nevoďte ho na flexi, nebo ho tahání neodnaučíte. Ničil doma věci. Dlouho. Okousal nábytek a tak, ale s tím se musí počítat.
V prvé řadě je to chrt a chrt je tak trochu kočka. Kočku doma máte, víte, jaké jsou. Víte, že je nenaučíte poslouchat na slovo, že má svoji hlavu. Chrt ji má také. A i když mu dáte povel, prvně si rozmyslí, zda je to pro něj výhodné. Když jej přivoláte, tak prvně cestou ještě občůrá dva stromy, než fakt přijde. Pokud na tohle nemáte nervy a trpělivost, nemějte ho. Pes není pro každého. Ale nedělá to z vás zlého člověka.
Reload napsal(a):
Koňadra a Šarina evidentně měly 100% vztah se psem a ke svému psu už od prvního okamřiku a nikdy neměly problém s rozkryzanýma rukama a kalhotama. Naopak, evidentně to milovaly. Asi nějaké sado maso neboco. Pak se lidi divte, že se spousta lidí bojí jít s pravdou ven a raději psa pod nátlakem okolí darují, protože "alergie". Jo tu mam taky mimochodem.
Nikde sakra přeci nepíšu, že chci mít dokonalého psa od první nanosekundy jeho života, nejlépe hned, jak vylezl z dělohy. Jen jsem si zkrátka chtěla postesknout. Psa mam v byte poprvé, prostě jsem to nečekala takovéhle i kdyz je teda podle vsech vzorny. Kazdej sezral moudrost sveta. Delate ze me vyvrhela a surovyho zabijaka. Pritom jsem po tom psovi krive nesahla, krmim ho masem, protoze mi to prijd enejvhodnejsi, zarizuju steneci skolku, svedomite ockuju a odcervuju, vencim, hraju si, "cvicim". Do toho pracuji a musim zvladnout i sve temne stavy. Fakt moc diky za podporu tem, co ze me udelali kravu a hajzla, co mu nepatri zvire do ruky. Super!
Štěně vraťte. Vy nezvládáte nejen je, ale ani příspěvky, které obsahují nějakou kritiku vašeho chování ke psu. A to asi ještě nemáte své temné stavy. Berte to tak, že někteří lidé, ačkoliv se jim psi líbí a chtěli by je, nemají na jejich výchovu. Třeba byste byla spokojenější s dospělým vychovaným psem, třeba ani s ním, možná by vás rozhodil zase něčím jiným, než štěně...
Elki
Autor
Štěněčí období je asi pro každého páníčka zkouška sebeovládání. taky mi trvalo chvíli, než jsem se na svého psa trochu navázala a zvykla si, že ho musím učit trpělivě první poslední. Navíc 11 týdenní štěně je opravdu malé, všechno je pro něj nové, chce si všechno očuchat, takže tahání na vodítku po týdnu v nové rodině mi přijde úplně normální a stěžovat si na to je fakt mimo. Mám ročního a občas když vidí něco zajímavého tak prostě tahá i teď, natož v 11 týdnech. Musíte mít trpělivost, jinak to nepůjde, opravdu se po týdnu nenaučí chodit na vodítku
já teprve teď po roce začínám vidět plody své výchovy a už si můžu občas říct, že to půjde..co budete dělat, až bude v pubertě a začne na vás házet bobek?
Accuracy
Autor
Mno, já dostala vymodlené štěně k 15. narozeninám. Rodiče jsem přemlouvala 8 let. A když konečně štěně přišlo, byla jsem strašně vystresovaná. Ale neskutečně. Víte, jak některé čerstvé matky mají poporodní depresi? Já měla depresi poštěněční. Ta hrůza, že to štěně nebude u nás šťastné, že to nezvládnu (protože jsme byli nepejskaři, neměla jsem se na koho obrátit a bylo to fakt z 90 % na mně), že štěně bude nemocné (pokud už nějakým zázrakem nemocné není), že bude alergik, že ho kousne nakažené klíště, spadne ze schodů, že všechno, co dělám, je špatně, že se mi nic nedaří, že to a ono.
Nevím, jestli to je Váš případ, ale pokud ano, tak to chce jedinou věc: Klid. Přejde to a bude fajn.
Studujte, zajímejte se, vzdělávejte se. A trpělivost - nejen s tím štěnětem, ale i se sebou. Děláte něco naprosto nového, je jasné, že se dopustíte spousty chyb. Ale žádná z nich nebude nijak fatální. Vychovat štěně je těžké. Je to taky nádherné, ale těžké. Dopřejte si tu možnost selhat v drobnostech, abyste v tom hlavním, ve výchově jako takové, uspěla. Jděte za svým cílem, ale v klidu. Pokud něco nejde, máte měsíce a roky na to to dohnat nebo napravit. Nesmíte rezignovat, ale musíte si dopřát čas. Uspěchaná, uštvaná štěněčí máma, která má pocit, že na co sáhne, to zkazí, není pro štěně tou pravou vychovatelkou. Odstup je klíčový.
A můžete zapojit i přítele, není to jen Vaše štěně.
Reload
Autor
Ale ono jde o to, že mě tu lidi osočují, jako bych tomu štěněti dávala najevo, jak moc ho nesnáším, ale tak to prostě není.
Reload napsal(a):
Divne? Ja tedy nevim jak vy, ale ja, kdyz se o neco, jak blb snazim, tak cekam nejaky vysledek a kdyz neprichazi ano, rozciluje me to, ale to nezmanea, ze to vzdam a nebo, ze to budu zkouset tvrdou cestou.
To, ze me to rozcili prece nezmanena, ze to dam tomu psovi najevo nebo, ze se k nemu budu chovat kvuli tomu zle.
...takhle to má ale většina, ale zase se dá pochopit, že v některých případech ať se člověk snaží jak chce, tak to prostě občas nevyjde, ale dá se to pochopit a rozumně vysvětlit, jako příklad: také mně několikrát naštvalo, že i když jsem s štěnětem chodila tak poctivě ven, že se občas zamyslelo a prostě tu loužičku nebo bobek udělalo třeba pár centimetrů ode mně, ale je to pochopitelné, prostě v tomhle věku nárok má a tak jsem jen pro sebe v duchu použila sprosté slovíčko a letěla jsem pro hadr aniž bych miminu cokoli vyčetla anebo se v uvozovkách hroutila... někde píšete, že se se štěnětem mazlíte, tulí se k Vám, tak nějaký vztah mezi Vámi už je, já vím máte psa poprvé, ne všechno jde jak jste si představovala, zvlášť těžce to asi nesete pokud Vám pokaždé vyjde vše tak jak jste si nalinkovala, tohle je prostě zvíře a zvířata a děti jak známo převrátí člověku život naruby a ze začátku jde vše proti člověku - respektive proti tomu jak si vše nalinkoval...máte dvě možnosti, buď se zakousnete a prostě tohle období zdárně přežijete i se štěnětem a kdo ví bude z Vás pak pejskař tělem a duší a třeba u jednoho psa nezůstanete a časem pořídíte i druhého - hodně lidí to s touhle rasou psa má, anebo štěně vrátíte, chovatel to pochopí a Vy si vezmete již staršího psa - dá se získat i z chovné stanice, kdy už na něm chovatel nechce chovat, ale chce mu zařídit život rozmazlovaného jedináčka na stará psí kolena anebo prostě zůstanete bez psa, protože pochopíte, že je velký rozdíl mezi tím o něčem snít a chtít a pak to mít - dá se to pochopit, nikdo Vás kamenovat nebude ani soudit - ani na to nemá právo a nebudete nešťastná ani Vy ani štěně...pokud se budete potřebovat vypovídat, tak mi nechce kontakt na Vás a já se Vám ozvu, někdy to opravdu pomůže a člověk pak vše nevidí tak černě jako ze začátku...
Reload
Autor
Accuracy napsal(a):
Mno, já dostala vymodlené štěně k 15. narozeninám. Rodiče jsem přemlouvala 8 let. A když konečně štěně přišlo, byla jsem strašně vystresovaná. Ale neskutečně. Víte, jak některé čerstvé matky mají poporodní depresi? Já měla depresi poštěněční. Ta hrůza, že to štěně nebude u nás šťastné, že to nezvládnu (protože jsme byli nepejskaři, neměla jsem se na koho obrátit a bylo to fakt z 90 % na mně), že štěně bude nemocné (pokud už nějakým zázrakem nemocné není), že bude alergik, že ho kousne nakažené klíště, spadne ze schodů, že všechno, co dělám, je špatně, že se mi nic nedaří, že to a ono.
Nevím, jestli to je Váš případ, ale pokud ano, tak to chce jedinou věc: Klid. Přejde to a bude fajn.
Studujte, zajímejte se, vzdělávejte se. A trpělivost - nejen s tím štěnětem, ale i se sebou. Děláte něco naprosto nového, je jasné, že se dopustíte spousty chyb. Ale žádná z nich nebude nijak fatální. Vychovat štěně je těžké. Je to taky nádherné, ale těžké. Dopřejte si tu možnost selhat v drobnostech, abyste v tom hlavním, ve výchově jako takové, uspěla. Jděte za svým cílem, ale v klidu. Pokud něco nejde, máte měsíce a roky na to to dohnat nebo napravit. Nesmíte rezignovat, ale musíte si dopřát čas. Uspěchaná, uštvaná štěněčí máma, která má pocit, že na co sáhne, to zkazí, není pro štěně tou pravou vychovatelkou. Odstup je klíčový.
A můžete zapojit i přítele, není to jen Vaše štěně.
Ano, asi to tak nějak taky cítím. Bojím se, že vše zkazím, že na to nemám, že to nezvládnu a psík bude nešťastný. :( Některé komentáře tady mě v tom utvrzují. :/
Když mě přijde, že kdysi si někdo pořídil psa a bylo to. Teď je to jako nějaká věda. Ale do toho jsem spadla až ve chvíli, kdy štěně bylo už zamluvené. A pak, když byl už doma to na mě spadlo jako bomba. Všelijaké poučky, zlepšováky, pozitivka. Já nevím. Jestli mi přijde, že to spoustu lidí hrozně moc hrotí? Nebo já to moc hrotím? :/ Když něco udělám a snažím se to štěně vychovávat, jemně, s citem, tak zase přijde někdo jinej a řekne mi nedělej tohle, dělej tamto. Dokud je malej jen se mnou a s přítelem, tak je to OK, to se nerozdovádí, dá se uklidnit. Krom toho vodítka, ale to se zvládne.
Ale ono pak vysvětlovat návštěvě, že si s ním nemají hrát rukama, nemají pištět, odstrkovat ho... Eh. A mě pak štve, že to, co ho "naučili" oni při tom hraní tak chce zkusit na nás. My víme, jak to zarazit, ale on když je pak rozjetej, tak to jde tezko, protože oni si mysli, ze vi jak na nej, hrabou na nej rukama, místo aby mu dali hračku do hubky.
Fakt chci mit psa partaka, nechci dril, nechci poslusnost jako u ovčáka, vim, ze je chrt tak trochu kocka a prave proto jsem si ho pořizovala. Ja asi proste pochybuji o sobe. Evidentne pravem, jak to tak ctu.
"Nebo já to moc hrotím?"
ano.
Reload napsal(a):
Ano, asi to tak nějak taky cítím. Bojím se, že vše zkazím, že na to nemám, že to nezvládnu a psík bude nešťastný. :( Některé komentáře tady mě v tom utvrzují. :/
Když mě přijde, že kdysi si někdo pořídil psa a bylo to. Teď je to jako nějaká věda. Ale do toho jsem spadla až ve chvíli, kdy štěně bylo už zamluvené. A pak, když byl už doma to na mě spadlo jako bomba. Všelijaké poučky, zlepšováky, pozitivka. Já nevím. Jestli mi přijde, že to spoustu lidí hrozně moc hrotí? Nebo já to moc hrotím? :/ Když něco udělám a snažím se to štěně vychovávat, jemně, s citem, tak zase přijde někdo jinej a řekne mi nedělej tohle, dělej tamto. Dokud je malej jen se mnou a s přítelem, tak je to OK, to se nerozdovádí, dá se uklidnit. Krom toho vodítka, ale to se zvládne.
Ale ono pak vysvětlovat návštěvě, že si s ním nemají hrát rukama, nemají pištět, odstrkovat ho... Eh. A mě pak štve, že to, co ho "naučili" oni při tom hraní tak chce zkusit na nás. My víme, jak to zarazit, ale on když je pak rozjetej, tak to jde tezko, protože oni si mysli, ze vi jak na nej, hrabou na nej rukama, místo aby mu dali hračku do hubky.
Fakt chci mit psa partaka, nechci dril, nechci poslusnost jako u ovčáka, vim, ze je chrt tak trochu kocka a prave proto jsem si ho pořizovala. Ja asi proste pochybuji o sobe. Evidentne pravem, jak to tak ctu.
...tak vidíte, že už nějaké úspěchy máte - vždyť jak jste psala v úvodu, tak ho máte strašně krátkou dobu, dejte na sebe, ...návštěvě pevně nastavte mantinely jak se má k štěněti chovat anebo zatím návštěvy vynechejte a ven choďte a navštěvujte se jen s nějakým rozumným pejskařem a věřte sama sobě, své intuici... je to s jako malým dítětem, každý Vám bude radit něco jiného - nejlepší cesta jak o sobě pochybovat anebo se zbláznit...
...víte napíšu co se stalo mně, po ztrátě posledního psa jsem byla několik měsíců bez psa, bylo to hrozné, ale tak nějak jsem se začala srovnávat se životem bez jakýchkoli omezení - nemusela jsem vstávat brzy ráno a pozdě večer a za každého počasí chodit se pse, nemusela jsem se ohlížet kdy přijdu domů a tak podobně, doma pořád uklizeno, bez starostí a omezení...pak mi rodina dala štěně...třeí den v noci mně přepadl divný stav, začala jsem o sobě pochybovat jak to zvládnu, co na to v práci až tam budu štěně brát (dvanáct hodin nemůže zůstat doma), kočky se kterými jsem měla velmi úzký vztah, ke mně přestaly chodit a hlavně spát se mnou - štěněti ale nic nedělali a jedna si s ním i hrála, prostě najednou jsem se sesypala asi i důsledek nedávného odchodu mého psa,... sedla jsem si a napsala chovatelce...pak jsem si lehla a štěně, jakoby tušilo v jakém jsem stavu mi celý zbytek noci leželo přilepené na těle a čumáček přimáčknutý na mém krku...nějak se mi to do rána rozleželo v hlavě, chovatelce jsem zavolala, vše s ní probrala a ona je moc fajn a rozumná, domluvily jsme se, že pokud to nějak nepůjde - hlavně by byl narušený vztah mezi mnou a kočkami, tak si ho vezme zpět...strašně moc mi tohle pomohlo - po té noci se štěnětem přimáčknutým ke mně jsem věděla, že už se ho dokážu těžko vzdát, kočky jako by vytušili, se začaly také chovat normálně a ke mně zase přišly pro pomazlení...prostě mi to vypsání se a vypovídání se s chovatelkou a její přístup strašně moc pomohlo a dnes už tenhle svůj tehdejší stav vůbec nechápu... třeba Vám to pomůže si tohle přečíst a uvidíte, že ne každý je dokonalý od příchodu štěněte domů...
KatkaFein
Autor
Dobrý den
Ano vipet je inteligentní a milý pes, ale musí dospět, máte doma psí miminko, tak to polidštíme, je mu 11 týdnů, co myslíte, že jste dokázala vy s půl roce, krom možná hamů a čurat do pleny. Musíte svému psíku dát čas vyrůst a dospět. Pokud je s pp, není přece problém ho vrátit chovatelce a najít pro něj vhodnější domov.
Chrt není a nebude kočka, je to pes se kterým se musíte domluvit, najít stejnou řeč, jsou chytří, ale potřebují čas. Osobně mi doma odrůstá třetí štěně momentálně a jsou mu 4 měsíce a zatím jsem se s výchovou nijak nevzrušovala. Umí leda sedni a za mě v pořádku. Jediné co trénujeme je ke mě venku hezky, aby byla možnost brát všechny tři ven bez vodítka a ano beru své chrty ven a bez vodítka. Funguje to, ale učení bylo klidné, pomalé a s minimem fyzického.
Ale zá me tři chrty, první se naučila povelovat rychle, ale puberta měla fakt drsný průběh, druhá je šikulka, ale je jín9 měsíců a ještě nebazíruju na všem nijak tvrdě a třetí mimino a vím že to nemám přehánět. Na své prostřední jasně vidím, že je ještě štěně a je přetažená po nějakém výkonu řekněme do hodiny. U takového prcka, to je otázka minut.
Moje skvělá trenérka, kdysi při práci se mnou stvořila tenhle článek a tedy třeba vás inspiruje a doporučím si přečíst víc výchovných článků ohledně psů právě na tomto webu : http://nicha.cz/kdyz-mam-doma-chrta/
a jinak ad tahání, doufám že nemáte kšírky, obojek je lépe široký a martingal prosím a pokud pejsek táhne a chce "někam" zastavíte se a ignorujete ho, rozejdete se pokud přestane, vodítko mu klidně dáte volné, ale on na oplátku udržuje hranici, jinak se vy zastavíte. za dva měsíce se zlepší a tahat nebude. povely trénujte náhodně celý den ale tak dvakrát třikrát a dost a hlavně neopakujte papouškovací metodou "sedni sedni sedni sedni" to vás pes poslechne přesně až na to po milionté sedni.
Hlavně a to je to co se stalo vám, nepropadejte zoufalství a selhání, to je to proč se cítíte bez lásky, máte mimčo, je prcek, učí se a vy ho pomalu vedete k úspěchu.
A slibuji vám že ve dvou letech už budete mít krále výstav doma, přesně toho klidného psího aristokrata po kterém toužíte.
A prosím pokud nevíte jak si pomoct, neprodávejte pejska náhodně po netu a dejte ho skutečně chovateli.
Držím vám palce, aby jste se našli a přožili život co nejlépe. Případně doporučím se na facebooku přidat na debatu chrtí země pro všechny a doptat se zde, nikdo vás neukamenuje, ale víc chrtařů víc ví :) nebojte to půjde :) držím palce.
Nemám na to, abych to přečetla všechno, koukla jsem na zadání a pár odpovědí. Nevím, kolik slečně je a vlastně nevím, proč si vůbec psa pořídila. Nechce se jí se psem hrát, vychovávat, nést zodpovědnost. Nemusí, nikdo přeci nemusí, není povinné mít psa. Ale proč si ho proboha pořídila? Je jí 15?
Notregistered
Autor
Restart reload dobry by byl krizenec pitbulovity opusteny trilety a dal.
Jdete se na ne podivat, az vratite vipeta.. preji hodne stesti.
Reload
Autor
Edánek napsal(a):
...víte napíšu co se stalo mně, po ztrátě posledního psa jsem byla několik měsíců bez psa, bylo to hrozné, ale tak nějak jsem se začala srovnávat se životem bez jakýchkoli omezení - nemusela jsem vstávat brzy ráno a pozdě večer a za každého počasí chodit se pse, nemusela jsem se ohlížet kdy přijdu domů a tak podobně, doma pořád uklizeno, bez starostí a omezení...pak mi rodina dala štěně...třeí den v noci mně přepadl divný stav, začala jsem o sobě pochybovat jak to zvládnu, co na to v práci až tam budu štěně brát (dvanáct hodin nemůže zůstat doma), kočky se kterými jsem měla velmi úzký vztah, ke mně přestaly chodit a hlavně spát se mnou - štěněti ale nic nedělali a jedna si s ním i hrála, prostě najednou jsem se sesypala asi i důsledek nedávného odchodu mého psa,... sedla jsem si a napsala chovatelce...pak jsem si lehla a štěně, jakoby tušilo v jakém jsem stavu mi celý zbytek noci leželo přilepené na těle a čumáček přimáčknutý na mém krku...nějak se mi to do rána rozleželo v hlavě, chovatelce jsem zavolala, vše s ní probrala a ona je moc fajn a rozumná, domluvily jsme se, že pokud to nějak nepůjde - hlavně by byl narušený vztah mezi mnou a kočkami, tak si ho vezme zpět...strašně moc mi tohle pomohlo - po té noci se štěnětem přimáčknutým ke mně jsem věděla, že už se ho dokážu těžko vzdát, kočky jako by vytušili, se začaly také chovat normálně a ke mně zase přišly pro pomazlení...prostě mi to vypsání se a vypovídání se s chovatelkou a její přístup strašně moc pomohlo a dnes už tenhle svůj tehdejší stav vůbec nechápu... třeba Vám to pomůže si tohle přečíst a uvidíte, že ne každý je dokonalý od příchodu štěněte domů...
Děkuju moc <3. Ano o svou kočičku mám také strach. On by si s ní hrál, ale ona je kočka a on pes, takže se moc ještě domluvit neumí. Naštěstí je moje číča absolutně dokonalej tvor, takže nečurá nikde, není zlá, ale je na ní vidět, že na zem se jí moc nechce, aby jí ten malej potvorák zase neprudil a tak. :/ Mám s ní moc hezký vztah, miluju jí strašně moc a nedovolila bych, aby se jí něco stalo nebo aby jí mrňous, byť jen nevědomky, ublížil.
Každopádně, moc děkuji za Vaší zkušenost. Snad to u nas dopadne podobne a bude to mit dobry konec. :).
Reload
Autor
lesnížínka napsal(a):
Nemám na to, abych to přečetla všechno, koukla jsem na zadání a pár odpovědí. Nevím, kolik slečně je a vlastně nevím, proč si vůbec psa pořídila. Nechce se jí se psem hrát, vychovávat, nést zodpovědnost. Nemusí, nikdo přeci nemusí, není povinné mít psa. Ale proč si ho proboha pořídila? Je jí 15?
A kde do prčic píšu, že se mi s ním nechce hrát a vychovávat? To je přesně ono. Lidi nečtou a pak ze mě dělají hajzla. Pak se nemám vztekat. Mě nevadí kritika mé osoby, ale vadí mi, když si lidi vymýšlejí a tvrdí něco, co jsem ani nenapsala.
Reload
Autor
KatkaFein napsal(a):
Dobrý den
Ano vipet je inteligentní a milý pes, ale musí dospět, máte doma psí miminko, tak to polidštíme, je mu 11 týdnů, co myslíte, že jste dokázala vy s půl roce, krom možná hamů a čurat do pleny. Musíte svému psíku dát čas vyrůst a dospět. Pokud je s pp, není přece problém ho vrátit chovatelce a najít pro něj vhodnější domov.
Chrt není a nebude kočka, je to pes se kterým se musíte domluvit, najít stejnou řeč, jsou chytří, ale potřebují čas. Osobně mi doma odrůstá třetí štěně momentálně a jsou mu 4 měsíce a zatím jsem se s výchovou nijak nevzrušovala. Umí leda sedni a za mě v pořádku. Jediné co trénujeme je ke mě venku hezky, aby byla možnost brát všechny tři ven bez vodítka a ano beru své chrty ven a bez vodítka. Funguje to, ale učení bylo klidné, pomalé a s minimem fyzického.
Ale zá me tři chrty, první se naučila povelovat rychle, ale puberta měla fakt drsný průběh, druhá je šikulka, ale je jín9 měsíců a ještě nebazíruju na všem nijak tvrdě a třetí mimino a vím že to nemám přehánět. Na své prostřední jasně vidím, že je ještě štěně a je přetažená po nějakém výkonu řekněme do hodiny. U takového prcka, to je otázka minut.
Moje skvělá trenérka, kdysi při práci se mnou stvořila tenhle článek a tedy třeba vás inspiruje a doporučím si přečíst víc výchovných článků ohledně psů právě na tomto webu : http://nicha.cz/kdyz-mam-doma-chrta/
a jinak ad tahání, doufám že nemáte kšírky, obojek je lépe široký a martingal prosím a pokud pejsek táhne a chce "někam" zastavíte se a ignorujete ho, rozejdete se pokud přestane, vodítko mu klidně dáte volné, ale on na oplátku udržuje hranici, jinak se vy zastavíte. za dva měsíce se zlepší a tahat nebude. povely trénujte náhodně celý den ale tak dvakrát třikrát a dost a hlavně neopakujte papouškovací metodou "sedni sedni sedni sedni" to vás pes poslechne přesně až na to po milionté sedni.
Hlavně a to je to co se stalo vám, nepropadejte zoufalství a selhání, to je to proč se cítíte bez lásky, máte mimčo, je prcek, učí se a vy ho pomalu vedete k úspěchu.
A slibuji vám že ve dvou letech už budete mít krále výstav doma, přesně toho klidného psího aristokrata po kterém toužíte.
A prosím pokud nevíte jak si pomoct, neprodávejte pejska náhodně po netu a dejte ho skutečně chovateli.
Držím vám palce, aby jste se našli a přožili život co nejlépe. Případně doporučím se na facebooku přidat na debatu chrtí země pro všechny a doptat se zde, nikdo vás neukamenuje, ale víc chrtařů víc ví :) nebojte to půjde :) držím palce.
Asi moc tlačím na pilu. :) Kšíry nemám, ani flexi vodítko. Snažím se co nejvíce na volno, aby se mě držel. Zkouším e přivolávat, docela to jde. Ví, že mám dobrotu a když ke mě doběhne i sám bez zavolání, tak jakoby mimochodem dostane taky dobrotu, aby věděl, že u paničky je vždy něco dobrého na zub. :) Necvičím s ním... Jakože cvičení v tom pravém slova smyslu. Jen jsem chtěla to sedni. :)
Já jsem se právě bála, že když nezačnu učit hned, že to pak už nedoženu. Však je to věude. Jak 3 mesicni stenata umi sedni, lehni, couvej... skoro na mrknutí oka. Takže asi tohohle přístupu nechám. Budeme si hrát, mazlit, blbnout a chodit tam, kde na vodítku nemusí být. Dneska budu zařizovat školku pro štěňata, takže pilovat začneme tam. :)
Mě přišlo, že večer hrozně tahal domů, protože věděl, že bude večeře a prostě chtěl domů no. :D
Zkrátka, když vidím výcviky už s čtyřmesíčními štěňaty, první nácviky agility a podobně, tak jsem myslela, že když nezačnu taky hned, tak, že pak ze psa bude blb, co z nej budu v roce na piluli, protože nebude mít ty základy. :/
Odkazy prozkoumám :) Díky moc. :).
Reload napsal(a):
Děkuju moc <3. Ano o svou kočičku mám také strach. On by si s ní hrál, ale ona je kočka a on pes, takže se moc ještě domluvit neumí. Naštěstí je moje číča absolutně dokonalej tvor, takže nečurá nikde, není zlá, ale je na ní vidět, že na zem se jí moc nechce, aby jí ten malej potvorák zase neprudil a tak. :/ Mám s ní moc hezký vztah, miluju jí strašně moc a nedovolila bych, aby se jí něco stalo nebo aby jí mrňous, byť jen nevědomky, ublížil.
Každopádně, moc děkuji za Vaší zkušenost. Snad to u nas dopadne podobne a bude to mit dobry konec. :).
Aby jí pes neublížil se bát nemusíte. V tuhle chvíli je to naopak, hlídat musíte aby štěněti neublížila kočka. Dospělá kočka dokáže dát 11 týdennímu štěndu co proto, a dopadlo by to blbě pro štěně. Ale nebojte se že si časem nezvyknou, nebude to dlouho trvat a budou vám spát v jednom plelechu. Vždycky jsme měli doma všechno, kočky, psy, dokonce i lovecké a vždycky se mezi sebou zkamarádili a porovnali, chce to jen čas.
Reload
Autor
habe napsal(a):
Aby jí pes neublížil se bát nemusíte. V tuhle chvíli je to naopak, hlídat musíte aby štěněti neublížila kočka. Dospělá kočka dokáže dát 11 týdennímu štěndu co proto, a dopadlo by to blbě pro štěně. Ale nebojte se že si časem nezvyknou, nebude to dlouho trvat a budou vám spát v jednom plelechu. Vždycky jsme měli doma všechno, kočky, psy, dokonce i lovecké a vždycky se mezi sebou zkamarádili a porovnali, chce to jen čas.
No, ona před nim, zdrha, ale když nekde sedi a nelibi se ji, ze leze tam, kde je ona, tak zasyčí. Ale když je v klidu, jde zvedave a ocichava ho. Není to, že by se ho zatím bála, ale tím, jak se jí snaží tapkou zvát ke hre a okusovat, tak se bojím, aby se bát nezacala. :/.
Reload napsal(a):
Děkuju moc <3. Ano o svou kočičku mám také strach. On by si s ní hrál, ale ona je kočka a on pes, takže se moc ještě domluvit neumí. Naštěstí je moje číča absolutně dokonalej tvor, takže nečurá nikde, není zlá, ale je na ní vidět, že na zem se jí moc nechce, aby jí ten malej potvorák zase neprudil a tak. :/ Mám s ní moc hezký vztah, miluju jí strašně moc a nedovolila bych, aby se jí něco stalo nebo aby jí mrňous, byť jen nevědomky, ublížil.
Každopádně, moc děkuji za Vaší zkušenost. Snad to u nas dopadne podobne a bude to mit dobry konec. :).
...mám tři kočky...nejstarší kocour ten mu dělá chůvu, nechá se od štěněte oňufávat, sám ho myje, ale má to hranici jistou kam až štěně může, prostřední kočka mu jí dala hned, kolem ní chodí obloukem a dnes už si dovolí ji očistit uši, ale dál ho kočka nepustí - i když pak v noci spolu spí stočeni v posteli do klubíčka a ta nejmladší, tak s tou se vyřádí, vylítá, okusují si navzájem uši, ocásky, kradou si hračky, číhají na sebe a poperou se, pozorovat je to lepší zábava než kino... ale nikdy nevytahují kočky na něj drápky a on je okusuje s jistým citem a hlavně plně toleruje, když ukáží nelibost... nebojte kočka si sama určí hranice kam až ho nechá dojít a hlavně má tu výhodu, že před ním může utéci do výšky když už by jí něco moc vadilo... navázané přátelství mezi kočkou a psem je moc hezké a stojí za to...
Reload napsal(a):
Asi moc tlačím na pilu. :) Kšíry nemám, ani flexi vodítko. Snažím se co nejvíce na volno, aby se mě držel. Zkouším e přivolávat, docela to jde. Ví, že mám dobrotu a když ke mě doběhne i sám bez zavolání, tak jakoby mimochodem dostane taky dobrotu, aby věděl, že u paničky je vždy něco dobrého na zub. :) Necvičím s ním... Jakože cvičení v tom pravém slova smyslu. Jen jsem chtěla to sedni. :)
Já jsem se právě bála, že když nezačnu učit hned, že to pak už nedoženu. Však je to věude. Jak 3 mesicni stenata umi sedni, lehni, couvej... skoro na mrknutí oka. Takže asi tohohle přístupu nechám. Budeme si hrát, mazlit, blbnout a chodit tam, kde na vodítku nemusí být. Dneska budu zařizovat školku pro štěňata, takže pilovat začneme tam. :)
Mě přišlo, že večer hrozně tahal domů, protože věděl, že bude večeře a prostě chtěl domů no. :D
Zkrátka, když vidím výcviky už s čtyřmesíčními štěňaty, první nácviky agility a podobně, tak jsem myslela, že když nezačnu taky hned, tak, že pak ze psa bude blb, co z nej budu v roce na piluli, protože nebude mít ty základy. :/
Odkazy prozkoumám :) Díky moc. :).
Vůbec nemáte kam chvátat, co je v tomhle věku nejdůležitější je aby se štěně na vás navázalo a učilo od malinka přivolání. My jsme s fenkou začali chodit cvičit až v 6ti měsících. Jediné co uměla bylo sedni a přivolání, chůze na vodítku se srovnala časem. Prostě jsme jí nechali "psí dětství". A ničemu to nevadilo
Reload napsal(a):
A kde do prčic píšu, že se mi s ním nechce hrát a vychovávat? To je přesně ono. Lidi nečtou a pak ze mě dělají hajzla. Pak se nemám vztekat. Mě nevadí kritika mé osoby, ale vadí mi, když si lidi vymýšlejí a tvrdí něco, co jsem ani nenapsala.
Ne, rovnou jste to asi nenapsala, ale pochopila jsem to z vašich příspěvků, protože jste si asi nevím proč představovala, že to štěndu řeknete, vysvětlíte, ono to hned pochopí a bude dělat. Je to prcek! Nebude to dělat teď, ani za měsíc. Budete ráda, když to bude OK za rok. Nemáte ani v okolí malé děcko? Děcko od 0 do 2let? Je to totéž. Málokdy udělá to, co po něm chcete, či co by jste byť jen doufala, aby dělalo. Stokrát řeknete nehaž ten písek a stokrát ho hodí. Pokud děti nemusíte, štěně fakt není dobrá alternativa. Řekla bych, že ani pes jako takový.
"Necvičím s ním... Jakože cvičení v tom pravém slova smyslu"
a cvičení v tom "pravém smyslu" je tedy co? Já znám prostě cvičení...jako učení čehokoliv

"Já jsem se právě bála, že když nezačnu učit hned, že to pak už nedoženu"
dohnat se dá leccos, ale nevím proč si nechat utéct dobu, kdy štěně saje nové jako houbu a ještě ho ve spolupráci s člověkem neruší silné pudy a hormony...

"Vůbec nemáte kam chvátat, co je v tomhle věku nejdůležitější je aby se štěně na vás navázalo a učilo od malinka přivolání"
a co brání učit štěně v rámci "navázání"...? Vždyť právě společná činnost je pro to ono "navázání" víc než důležitá...a proč by učení mělo brát komukoliv nějaké dětství?
Reload napsal(a):
A kde do prčic píšu, že se mi s ním nechce hrát a vychovávat? To je přesně ono. Lidi nečtou a pak ze mě dělají hajzla. Pak se nemám vztekat. Mě nevadí kritika mé osoby, ale vadí mi, když si lidi vymýšlejí a tvrdí něco, co jsem ani nenapsala.
Vůbec nic si z toho nedělejte, dávno jsem si všimla, že na diskuzích je více než polovina příspěvků nějaká dedukce smajlík
Když vás tak čtu, měla jsem to s posledním štěnětem podobně. První týden jsem měla takové pochybnosti, jestli jsem ta správná panička pro svého prcka, jestli by si ta moje malá nezasloužila někoho lepšího, když já nemám takové zkušenosti s výstavami a výcvikem. Vždyť zlaťák se přece vychovaný rodí, jak se traduje mezi pejskaři smajlík A ona zatím první měsíc vše jen kousala, včetně vodítka a našich rukou. Pak jsme začali jezdit do školky a občas na individuální výcvik a kromě toho, že jí bývalo v autě hodně špatně (ale to už je teď taky v pohodě), tak se to začalo pomalu rýsovat, po každé hodině byly znát pokroky. Dnes skoro v 7mi měsících umí už některé povely bez pamlsku a hlavně teda přivolání máme 100%ní, i když vím, že v pubertě se můžou ještě objevit problémy. Kouše už jen svoje míčky a na mě hledí jako na svatý obrázek smajlík Jak jsem měla v začátcích pocit, že ji nemám ráda, že mě kouše a všechno zničí, tak teď vím, že ji miluju a nedala bych ji za nic na světě.
KájaKoxík
Autor
Reload napsal(a):
Ale ono jde o to, že mě tu lidi osočují, jako bych tomu štěněti dávala najevo, jak moc ho nesnáším, ale tak to prostě není.
Dobrý den,

Máme už druhého whipeta a jsem ochotná nabídnout radu a pomoc :)
Třeba i návštěvu ;)

Pokud chcete tak kontakt na mě:
Facebook: Kája Koxík
E-mail: bartoňova@elsa.cz.
hmn_ napsal(a):
"Necvičím s ním... Jakože cvičení v tom pravém slova smyslu"
a cvičení v tom "pravém smyslu" je tedy co? Já znám prostě cvičení...jako učení čehokoliv

"Já jsem se právě bála, že když nezačnu učit hned, že to pak už nedoženu"
dohnat se dá leccos, ale nevím proč si nechat utéct dobu, kdy štěně saje nové jako houbu a ještě ho ve spolupráci s člověkem neruší silné pudy a hormony...

"Vůbec nemáte kam chvátat, co je v tomhle věku nejdůležitější je aby se štěně na vás navázalo a učilo od malinka přivolání"
a co brání učit štěně v rámci "navázání"...? Vždyť právě společná činnost je pro to ono "navázání" víc než důležitá...a proč by učení mělo brát komukoliv nějaké dětství?
Ale nemělo brát dětství...ale to je přesně honem honem jak psala zadavatelka. Ze všech stran slyšela jak všichni ostatní uměli ve 3 měsících to a ono. A odtud je ten tlak.
Ona má teď pocit, že to nestíhá, že jí to nejde. Já na to říkám no a? Naše fena uměla v 6ti měsích 2 povely a pilovali jsme chůzi na vodítku. Až pak jsme začali chodit cvičit. A o nic jsme nepřišli, i když oproti ostatním začala déle velmi rychle je dohnala, poté i předběhla. Prostě jsme první 4 měsíce společného času trávili blbnutím, sbližováním a lítáním s dalšími psy. Nepotřebovali jsme aby naše psí mimino umělo vše hned.
Ještě se doplním, cvičením myslím základní poslušnost. To jak se má doma chovat a podobně jsme ji učili hned, ale to beru jako výchovu, ne výcvik. Nerostla jak dříví v lese...
Podle mě jste normální
kazdej na ty divoký štěněcí výpady prostě být nemusí.to je jak s detma, jedna máma si užívá těhotenství, z mimina je úplně vypláclá, nevadí jí křik a pláč...jiná to tak nějak přežije a těší se, až bude dítě aspoň ve školním věku a schopné normální komunikace. A ani jedna máma není špatná máma
sama mám doma skoro ročního psa a šeltii v důchodovém věku a kolikrát si preju, aby byl ten mladej mentálně aspoň trochu jak ten starej :D.
Holčičko, to je na zamyšlení...já jsem si osočování nevšimla


Tady je koukam kazdej dokonalej.
Nedělejte ze me laskave tyrana.
A nemam nahodou vyrazit na ulici i kočku?
Když teda jsem takovej hroznej člověk?
Jen me proste nebere tohle s teneci obdobi.
Jsem tim spatna?
Tak jo, vykopnu z bytu i tu kocku, co tu mam
kdyz teda nemam ten vztah ke zviratum.
Lidi, fakt umite podporit.
Kazdej dokonalej
bude delat chytryho.
No nic. Asi jsem fakt spatnej clovek
a psovi by bylo lepe jinde.
Kazdej sezral moudrost sveta.
Delate ze me vyvrhela a surovyho zabijaka.
moc diky za podporu tem, co ze me udelali kravu a hajzla
me tu kazdej osocuje,
Tady je totiz kazdej dokonalej a nikdy ho nic nerozcililo.
volám chovateli, psa vrátím. A raději půjdu zastřelit i sebe jsem největší tyran na planetě
Děláte, jako bych byla psychopat, co patří zavřít do blázince. že nemůžu být dobrý člověk
Tak jak myslíte, vracím ho. A kočku si teda vezme kdo?
- že jsem svině, jakou tu ze me všichni delate.
jde o to, že mě tu lidi osočují.
Rapotacko, sestavuješ resumé pro závěrečnou diagnózu ?
Reload
Autor
Iliena napsal(a):
Ale nemělo brát dětství...ale to je přesně honem honem jak psala zadavatelka. Ze všech stran slyšela jak všichni ostatní uměli ve 3 měsících to a ono. A odtud je ten tlak.
Ona má teď pocit, že to nestíhá, že jí to nejde. Já na to říkám no a? Naše fena uměla v 6ti měsích 2 povely a pilovali jsme chůzi na vodítku. Až pak jsme začali chodit cvičit. A o nic jsme nepřišli, i když oproti ostatním začala déle velmi rychle je dohnala, poté i předběhla. Prostě jsme první 4 měsíce společného času trávili blbnutím, sbližováním a lítáním s dalšími psy. Nepotřebovali jsme aby naše psí mimino umělo vše hned.
Ano, přesně tak. Moc hezky napsáno, já to tak dobře neumím. Prostě mám pocit, že jsem neschopná, že ostatním štěňata poslouchala pomalu jako hodinky apod a ja mam na voditku podesa, který je jak papirovej drak a lita jak igelitovej pytlik. A proste lidi koukaji a rikaji, jak si na sebe siju bic a ze bude nevychovanej a podobne.
Takže prdím na to, budeme chodit mezi psy, socializovat, hrát si, u´čit, jak se chová doma, učit venčení a režim domácí a pak teprve začnu řešit nějaký povely a "drezuru". :)
Je to opravdu jako s detma. Kazdej vam do toho mluvi, kazdej vi vse nejlepe. Jak vam dite ve 3 mesicićh neotaci na bricho je zle a roste z nej tutove kriminalnik a fetaj, protože je tutove zaostalej a tutove bude zlobit az bude dospelej.
A teď ještě - jak přesně a správně naučit to vodítko? Na obojek je zvyklý, když jde na vodítku v klidu, chválím ho, ale jakmile ví, že jdeme domu je jak jelito a táhne jak * a lítá jako pometlo. :/ I když se 100x zastavím, stejně po dalším kroku vylítne. Podle me to jeho hlavinka nechápe. :/ A zase jít celou dobu tak, abych mu strkala pamlsek pod čumák, aby šel u nohy mi přijde jako nesmysl. :/.
Reload
Autor
rapotacka11 napsal(a):
Holčičko, to je na zamyšlení...já jsem si osočování nevšimla


Tady je koukam kazdej dokonalej.
Nedělejte ze me laskave tyrana.
A nemam nahodou vyrazit na ulici i kočku?
Když teda jsem takovej hroznej člověk?
Jen me proste nebere tohle s teneci obdobi.
Jsem tim spatna?
Tak jo, vykopnu z bytu i tu kocku, co tu mam
kdyz teda nemam ten vztah ke zviratum.
Lidi, fakt umite podporit.
Kazdej dokonalej
bude delat chytryho.
No nic. Asi jsem fakt spatnej clovek
a psovi by bylo lepe jinde.
Kazdej sezral moudrost sveta.
Delate ze me vyvrhela a surovyho zabijaka.
moc diky za podporu tem, co ze me udelali kravu a hajzla
me tu kazdej osocuje,
Tady je totiz kazdej dokonalej a nikdy ho nic nerozcililo.
volám chovateli, psa vrátím. A raději půjdu zastřelit i sebe jsem největší tyran na planetě
Děláte, jako bych byla psychopat, co patří zavřít do blázince. že nemůžu být dobrý člověk
Tak jak myslíte, vracím ho. A kočku si teda vezme kdo?
- že jsem svině, jakou tu ze me všichni delate.
jde o to, že mě tu lidi osočují.
A pointa?
Hmn
Nee,
třeba se zamyslí a přijde na to, kde je chyba...
Asi jí něco chybí
Pes to nezaplácne...
Vono s tím cvičením štěněte - to fakt není potřeba cvičit kdejakou blbost, důležitý je přivolání. Jen když člověk má chytrý zvíře, který se už v těch třech měsících hrozně chce učit, hrozně ho to baví, a navíc při cvičení na chvíli přestane kousat do člověka, tak proč to nevyužít a nenaučit i třeba blbý podej pac? :)
(štěně podávající pac je velmi roztomilé a snáze mu tak odpustíte různé prohřešky
)

Netahání často lidi nedokážou naučit ani dospělýho psa. Štěně bych tím fakt nezatěžovala, když to navíc evidentně nechápe. Metod je víc, zkuste googlit.
Reload napsal(a):
Ano, přesně tak. Moc hezky napsáno, já to tak dobře neumím. Prostě mám pocit, že jsem neschopná, že ostatním štěňata poslouchala pomalu jako hodinky apod a ja mam na voditku podesa, který je jak papirovej drak a lita jak igelitovej pytlik. A proste lidi koukaji a rikaji, jak si na sebe siju bic a ze bude nevychovanej a podobne.
Takže prdím na to, budeme chodit mezi psy, socializovat, hrát si, u´čit, jak se chová doma, učit venčení a režim domácí a pak teprve začnu řešit nějaký povely a "drezuru". :)
Je to opravdu jako s detma. Kazdej vam do toho mluvi, kazdej vi vse nejlepe. Jak vam dite ve 3 mesicićh neotaci na bricho je zle a roste z nej tutove kriminalnik a fetaj, protože je tutove zaostalej a tutove bude zlobit az bude dospelej.
A teď ještě - jak přesně a správně naučit to vodítko? Na obojek je zvyklý, když jde na vodítku v klidu, chválím ho, ale jakmile ví, že jdeme domu je jak jelito a táhne jak * a lítá jako pometlo. :/ I když se 100x zastavím, stejně po dalším kroku vylítne. Podle me to jeho hlavinka nechápe. :/ A zase jít celou dobu tak, abych mu strkala pamlsek pod čumák, aby šel u nohy mi přijde jako nesmysl. :/.
Ať koukají jak chtějí na to se vykašlete
. Přesně tak, užívejte si spolu, všechno mu ukažte, buďte oporou, na povelování je čas.
S tím vodítkem vytrvejte, on to časem pochopí, že když bude táhnout tak nikam nedojde. Zkuste měnit směr, mlasknout na něj nebo zavolat jménem a zatočit nebo čelem vzad.
Reload napsal(a):
Ano, přesně tak. Moc hezky napsáno, já to tak dobře neumím. Prostě mám pocit, že jsem neschopná, že ostatním štěňata poslouchala pomalu jako hodinky apod a ja mam na voditku podesa, který je jak papirovej drak a lita jak igelitovej pytlik. A proste lidi koukaji a rikaji, jak si na sebe siju bic a ze bude nevychovanej a podobne.
Takže prdím na to, budeme chodit mezi psy, socializovat, hrát si, u´čit, jak se chová doma, učit venčení a režim domácí a pak teprve začnu řešit nějaký povely a "drezuru". :)
Je to opravdu jako s detma. Kazdej vam do toho mluvi, kazdej vi vse nejlepe. Jak vam dite ve 3 mesicićh neotaci na bricho je zle a roste z nej tutove kriminalnik a fetaj, protože je tutove zaostalej a tutove bude zlobit az bude dospelej.
A teď ještě - jak přesně a správně naučit to vodítko? Na obojek je zvyklý, když jde na vodítku v klidu, chválím ho, ale jakmile ví, že jdeme domu je jak jelito a táhne jak * a lítá jako pometlo. :/ I když se 100x zastavím, stejně po dalším kroku vylítne. Podle me to jeho hlavinka nechápe. :/ A zase jít celou dobu tak, abych mu strkala pamlsek pod čumák, aby šel u nohy mi přijde jako nesmysl. :/.
V tomhle věku bych chůzi neřešila, byla bych ráda že na vodítku tak nějak jde. Např můj poslední pes seděl ani se nehnul, musela sem ho kus poponést, pak uděla tři kroky a znova, co bych za to dala kdyby mě táhl
takže budte ráda že jste schopna s ním na vodítku někam dojít, to zatím stačí, časem se to naučí.Učte ho na jméno, a na přivolání, to je v tomhle věku dost. Počkejte až mu budou tak 3 měsíce a přihlašte se do nějaké psí školky, prospěje to jak vám tak psovi.
Reload
Autor
habe napsal(a):
V tomhle věku bych chůzi neřešila, byla bych ráda že na vodítku tak nějak jde. Např můj poslední pes seděl ani se nehnul, musela sem ho kus poponést, pak uděla tři kroky a znova, co bych za to dala kdyby mě táhl
takže budte ráda že jste schopna s ním na vodítku někam dojít, to zatím stačí, časem se to naučí.Učte ho na jméno, a na přivolání, to je v tomhle věku dost. Počkejte až mu budou tak 3 měsíce a přihlašte se do nějaké psí školky, prospěje to jak vám tak psovi.
Školku zrovna dneska zařizuji. :) 3 mesice mu budou za tyden. :D Ja se prave bojim, ze když ted budu jen hrat a budu rada, když jde na voditku, tak ze v půl roce to bude nezvladatelne zvire. :/ Proto jsem asi tak moc zacala bazírovat na "poslusnosti" :/.
Reload napsal(a):
Ano, přesně tak. Moc hezky napsáno, já to tak dobře neumím. Prostě mám pocit, že jsem neschopná, že ostatním štěňata poslouchala pomalu jako hodinky apod a ja mam na voditku podesa, který je jak papirovej drak a lita jak igelitovej pytlik. A proste lidi koukaji a rikaji, jak si na sebe siju bic a ze bude nevychovanej a podobne.
Takže prdím na to, budeme chodit mezi psy, socializovat, hrát si, u´čit, jak se chová doma, učit venčení a režim domácí a pak teprve začnu řešit nějaký povely a "drezuru". :)
Je to opravdu jako s detma. Kazdej vam do toho mluvi, kazdej vi vse nejlepe. Jak vam dite ve 3 mesicićh neotaci na bricho je zle a roste z nej tutove kriminalnik a fetaj, protože je tutove zaostalej a tutove bude zlobit az bude dospelej.
A teď ještě - jak přesně a správně naučit to vodítko? Na obojek je zvyklý, když jde na vodítku v klidu, chválím ho, ale jakmile ví, že jdeme domu je jak jelito a táhne jak * a lítá jako pometlo. :/ I když se 100x zastavím, stejně po dalším kroku vylítne. Podle me to jeho hlavinka nechápe. :/ A zase jít celou dobu tak, abych mu strkala pamlsek pod čumák, aby šel u nohy mi přijde jako nesmysl. :/.
No tento příspěvek je opravdu uplne nekde jinde, nez znělo původní zadani
Lexaurin napsal(a):
No tento příspěvek je opravdu uplne nekde jinde, nez znělo původní zadani
Protože zadavatelka byla zoufalá, potřebovala podpořit a tady se jí vesměs dostalo jen kritizování. Však se z příspěvků dalo dočíst, že se o pejska stará dobře, ale že pochybuje o sobě jestli to zvládne.
Reload
Autor
Lexaurin napsal(a):
No tento příspěvek je opravdu uplne nekde jinde, nez znělo původní zadani
Já vím, ale protože jsem opravdu myslela, že ostatní lidi vše zvládají bez problémů a já jsem ta, co jí štěně lítá na vodítku a kouše a řádí. Všude vidím a čtu, jak jejich štěně umí to a to. Samé varování jak nezanedbat to a tamto, honem ucit toooo a onooo. A proste jsem mela pocit, ze i přes me usili se nic nedeje, kdezto jinym to jde.
Reload napsal(a):
Já vím, ale protože jsem opravdu myslela, že ostatní lidi vše zvládají bez problémů a já jsem ta, co jí štěně lítá na vodítku a kouše a řádí. Všude vidím a čtu, jak jejich štěně umí to a to. Samé varování jak nezanedbat to a tamto, honem ucit toooo a onooo. A proste jsem mela pocit, ze i přes me usili se nic nedeje, kdezto jinym to jde.
Po tydnu? Vsichni vsechno umeli po tydnu? Nezlobte se, ale nepresvedcilo me to.
Reload napsal(a):
Já vím, ale protože jsem opravdu myslela, že ostatní lidi vše zvládají bez problémů a já jsem ta, co jí štěně lítá na vodítku a kouše a řádí. Všude vidím a čtu, jak jejich štěně umí to a to. Samé varování jak nezanedbat to a tamto, honem ucit toooo a onooo. A proste jsem mela pocit, ze i přes me usili se nic nedeje, kdezto jinym to jde.
Fakt na tohle zapomeňte. Říkejte si, že máte super veselé a rozjívené štěndo a zasmějte se tomu. U psů to, dětství", kdy jsou mimi, tak strašně rychle uteče, že pak už na to budete se slzou v oku vzpomínat, jen čuměním na fotky. Už to nikdy nebude ten ňuňánek. Za chvíli budete mít toho vytouženého velkého klacka
a začnou problémy, co se tu řeší v jiných příspěvcích: zdrhá za psy, nesnáší psy atd
Chodí sem i hodně lidí, kteří zjistí, že jejich vytoužené štěňátko je těžce nemocné. Buďte ráda, že je zdravě divoký
Elikk
Autor
" když jde na vodítku v klidu, chválím ho, ale jakmile ví, že jdeme domu je jak jelito a táhne jak * a lítá jako pometlo. :/ I když se 100x zastavím, stejně po dalším kroku vylítne. Podle me to jeho hlavinka nechápe. :/ A zase jít celou dobu tak, abych mu strkala pamlsek pod čumák, aby šel u nohy mi přijde jako nesmysl. :/."

litas od zdi ke zdi v názorech smajlík z "drezury" do stadia radsi ho nebudu ucit nic - takhle to nemaka smajlík

A k tomuhle - to stene nedokaze udrzet pozornost celou vycházku.
nez mu 100x marne něco opakovat -je lepsi vůbec nic mu nerikat, nic po nem nechtit. Akorát ho ucis, ze to co rikša stejne není dulezite...

Takovehle stene ma chodit navolno, ma se s tebou ucit komunikovat, kdyz poznava svet kolem.
tim, ze ho zapnes na voditko vypinas i komunikaci.

a když to nejde, aby sel navolno - tak at si vazne dela, co chce.

se zpusobnym chozenim na vodiku se zacina jako s kazdym jinym požadavkem - v klidnem prostředí, kdyz se na tebe pes soustredi a po par vterinach.
Iliena napsal(a):
Protože zadavatelka byla zoufalá, potřebovala podpořit a tady se jí vesměs dostalo jen kritizování. Však se z příspěvků dalo dočíst, že se o pejska stará dobře, ale že pochybuje o sobě jestli to zvládne.
Zadavatelka byla zoufalá? Spíše neví, co chce. Mlela o psovi a když ho má, tak je nešťastná?
Přečtěte si souhrn toho, co všechno Reload napsala - tak jak to výše vypsala Rapotacka. Nemůžu než s Rapotackou souhlasit.
Reload - podle těch výroků - má skutečně dost starostí sama se sebou, je nevyrovnaná a vztahovačná. Takoví lidé by prostě psa neměli mít - jakéhokoliv. Proč si myslíte, že každý nutně musí mít psa?
Z čeho soudíte, že se Reload o něj dobře stará - že to napsala? Dát mu nažrat a nemlátit ho není všechno. Ten pes především ví, že ona není v psychické pohodě, takže v ní nebude ani ten pes. Co bude až bude mít Reload "temné období"? Ona tady píše, že měla (?) - asi v rodině - více psů, ale její přístup ke štěněti spíš svědčí o tom, že psa vidí poprvé v životě, když musí řešit tak normální a základní věci. Lidi, kteří jednoduše mají psy rádi, takové věci neřeší, berou to jako normální věc (jako je miminko lidské, je i miminko psí, se vším, co k tomu patří) a nebrečí na diskusi.
Bibity
Autor
Ahoj.já mám Vipeta taky.můj první pes...v bytě k tomu dvě děti 5a8let a v neposlední řadě manžel.
Bibity
Autor
Ahoj.já mám Vipeta taky.můj první pes...v bytě k tomu dvě děti 5a8let a v neposlední řadě manžel.
Mne přijde, ze si zadavatelka poridila, stene, protože si myslela, ze ji ucini šťastnou. O tom kolik je to pece nepřemýšlela a ted to nedava, protože kouzlo se nekonalo.
Milá slečno,
na problém, který jste popsala, se nehledá odpověď na internetu. Lidé Vám buď napíší, že to přejde (ale to Vy slyšet nechcete), nebo že ho máte vrátit (a v tom asi chcete podpořit, protože Vám se chování štěněte nezdá normální. Přála bych Vám vidět, jak nenormálně se štěně umí chovat - i Vy to ještě možná sama uvidíte, pokud si psa necháte. )

Štěně, stejně jako dítě - se samo nevychová, od toho je tu trpělivý majitel a rodič. Nebudete-li vychovávat dítě, vyroste z něj spratek, a věřte tomu, že i ze psa bez patřičného vedení. První, co jsem dělala, když jsem pochopila, že tohle moje poslední štěně je opravdu kvítko z čertovy zahrady, bylo najít místo ve velmi dobrém výcvikovém kurzu, protože tak jako obvykle nevíme, jak se vychovává dítě, nevíme, jak vlastně vychovávat psa. Moc bych chtěla vidět, jak s ním trpělivě nacvičujete chůzi na vodítku, když se Vám po necelých dvou týdnech nedaří...

Chtěla jste psa, čekala jste plyšáka co posadíte do pelíšku, dvacetkrát ho vyfotíte, na FB dáte pár roztomilých momentek, a ono na celou noc usne. Místo toho máte normální živé a zvídavé štěně. Vítejte do klubu. Taky jedno mám. Chcete-li pošlu Vám pár fotek škod, které mi moje štěňata způsobila.

Nevím, který dobrák Vám poradil pořídit si jako klidnou rasu vipeta...A nevěřte tomu, že se pes zklidní třeba po přezubení. Chrt se zklidní možná kolem tří let věku.

Stav, který tady nesmyslně řešíte, proberte doma s partnerem a především s chovatelem psa! Máte-li pejska ráda, vraťte ho chovateli dřív, než se na něm podepíše Váš vztah k němu. Není nic horšího, než najít na někde na bazoši inzerát "z rodinných důvodů" nebo ještě lepší je "kvůli náhle propuknuvší alergii" prodáváme psa... Psa, který nic neumí, obtěžuje svoje okolí, a to jen proto, že majitel půl roku zkoušel ho vycvičit a pes na něj nechápavě hleděl. Jednoho takového mám doma a věřte mi, je to velmi těžká práce napravovat psí zlozvyky.

PS: Pro Vás rozhodně není řešením dospělý pes, i ten má svoje mouchy a jak se říká "Starého psa novým kouskům nenaučíš". A desetinásobně to pak platí, až si budete pořizovat dítě...
Proto volila"nenarocne " plemeno. Aby moc nemusela dávat, ale hodne dostávala. Takto to v životě nefunguje.
Reload
Autor
Fakt se mi líbí, jak tu máte věštecké koule. Upřímně, celkem mě uráží, jak tu někdo píše, že vidím psa poprvé v životě. Jasně. A ta čuba na zahradě je asi co? Tetřev, ne?
Vidíte to? Přesně tohle chování, co tu zkoušíte akorát člověka rozhodí. TO, jak to má vzdát, jak bude hůř a jak je ten člověk neschopnej. Odepíšete ho. Aniž byste mu dali šanci.
A to, jak tu někdo mele o FB a děsně cute fotečkách. Tak tohle si laskavě strčte někam. Opravdu nejsem typ dnešních vylizaných náctiletých, či dvacetiletých, co mají potřebu cpát vše na FB a mít vše jen na okrasu. Takže si tyhle kecy nechte, díky.
Reload
Autor
Lexaurin napsal(a):
Po tydnu? Vsichni vsechno umeli po tydnu? Nezlobte se, ale nepresvedcilo me to.
Nemela jsem potřebu Vas presvedcit. I kdybych tu udelala salto vzad a predvela super vztah se psem a k psovi, nepresvedci Vas to.

Nechapu, proc se všichni tak brutalne branite faktu, ze někdo proste nemusi steneci obdobi. Ci obdobi malch dětí. Někdo to tak prostě má. Kolik ženských po porodu své dítě dokonce i nenávidí a nakonec ho miluje. Museli si k sobe najit cestu.
Když si znovu projdete celou diskuzi uvidíte, že polovina lidí vás chápe a druhá ne. Lepšího výsledku se tady nedočkáte. Vezměte si z toho informace a rady pro vás užitečné, zbytek vypusťte. Kloudný závěr nebo shoda se tu konat nebude
Reload napsal(a):
Nemela jsem potřebu Vas presvedcit. I kdybych tu udelala salto vzad a predvela super vztah se psem a k psovi, nepresvedci Vas to.

Nechapu, proc se všichni tak brutalne branite faktu, ze někdo proste nemusi steneci obdobi. Ci obdobi malch dětí. Někdo to tak prostě má. Kolik ženských po porodu své dítě dokonce i nenávidí a nakonec ho miluje. Museli si k sobe najit cestu.
Naštěstí nemusíte přesvědčovat nas. Vy nejlépe víte, kolik z toho, co jste napsala, je, pravda a jak jste na tom se vztahem k malemu stenatku skutecne. Nenalhavejte nic sobe ani nam a vyřešte to ke spokojenosti vas všech.
Reload napsal(a):
Fakt se mi líbí, jak tu máte věštecké koule. Upřímně, celkem mě uráží, jak tu někdo píše, že vidím psa poprvé v životě. Jasně. A ta čuba na zahradě je asi co? Tetřev, ne?
Vidíte to? Přesně tohle chování, co tu zkoušíte akorát člověka rozhodí. TO, jak to má vzdát, jak bude hůř a jak je ten člověk neschopnej. Odepíšete ho. Aniž byste mu dali šanci.
A to, jak tu někdo mele o FB a děsně cute fotečkách. Tak tohle si laskavě strčte někam. Opravdu nejsem typ dnešních vylizaných náctiletých, či dvacetiletých, co mají potřebu cpát vše na FB a mít vše jen na okrasu. Takže si tyhle kecy nechte, díky.
Ano, podle mne jste neschopná vychovat psa a píšete tady samé hámotiny, které mne v tomto názoru jen utvrzují. Čuba na zahradě je asi co? To nevím, možná ani žádnou nemáte, protože jinak nechápu, proč máte takové problémy jaké máte.
Nemusím s druhými souhlasit, ale nikdy jsem se nesnížila k tomu, abych používala tak expresivní výrazy jako vy.
Jestli chcete něco dobrého pro to štěně udělat, tak ho vraťte.
Já dát štěně někomu jako jste vy, tak pro něj jedu okamžitě. Pokud tedy bych neodhalila hned, že vy nebudete ta správná majitelka mého štěněte a žádné štěně byste nedostala - věšteckou kouli skutečně nemám. Vycházím z toho, co tady sama sdělujete a moc pěkné to není. Pes není věc, aby se s ním experimentovalo a čekalo se, co vydrží a jak to dopadne.
Reload napsal(a):
Nemela jsem potřebu Vas presvedcit. I kdybych tu udelala salto vzad a predvela super vztah se psem a k psovi, nepresvedci Vas to.

Nechapu, proc se všichni tak brutalne branite faktu, ze někdo proste nemusi steneci obdobi. Ci obdobi malch dětí. Někdo to tak prostě má. Kolik ženských po porodu své dítě dokonce i nenávidí a nakonec ho miluje. Museli si k sobe najit cestu.
Ženské po porodu snad nechcete srovnávat s vámi a vašem vztahu ke psu.
Reload
Autor
koňadra napsal(a):
Ano, podle mne jste neschopná vychovat psa a píšete tady samé hámotiny, které mne v tomto názoru jen utvrzují. Čuba na zahradě je asi co? To nevím, možná ani žádnou nemáte, protože jinak nechápu, proč máte takové problémy jaké máte.
Nemusím s druhými souhlasit, ale nikdy jsem se nesnížila k tomu, abych používala tak expresivní výrazy jako vy.
Jestli chcete něco dobrého pro to štěně udělat, tak ho vraťte.
Já dát štěně někomu jako jste vy, tak pro něj jedu okamžitě. Pokud tedy bych neodhalila hned, že vy nebudete ta správná majitelka mého štěněte a žádné štěně byste nedostala - věšteckou kouli skutečně nemám. Vycházím z toho, co tady sama sdělujete a moc pěkné to není. Pes není věc, aby se s ním experimentovalo a čekalo se, co vydrží a jak to dopadne.
Pro krista! Co tak strašného jsem udělala? Já neřeknu, kdybych toho psa řezala nebo já nevím, co ještě, ale tohle je šílené.
Nedivím se, že spousta lidí neuzná chybu a raději dá psa pryč pod nátlakem alergie. Teď už se tomu fakt nedivím.
Reload napsal(a):
Nemela jsem potřebu Vas presvedcit. I kdybych tu udelala salto vzad a predvela super vztah se psem a k psovi, nepresvedci Vas to.

Nechapu, proc se všichni tak brutalne branite faktu, ze někdo proste nemusi steneci obdobi. Ci obdobi malch dětí. Někdo to tak prostě má. Kolik ženských po porodu své dítě dokonce i nenávidí a nakonec ho miluje. Museli si k sobe najit cestu.
Vrátím se k tomuto. Sama nemusím děti a mimina už tuplem ne. Při představě mimina bych se osypala. A proto děti nemám! Chápete ten rozdíl? Dokázala jsem si to v hlavě srovnat a pro mne i nějaké mé imaginární děti, je to tak nejlíp. Nechtěla jsem frustrované děti, které jejich matka tak nějak nemusí. Nechtěla jsem spoléhat na řeči přátel a známých: to říká každá a jak pak své děti miluje. A co když ne, co pak? Vezmou si je tedy oni? A vy jste se psem měla udělat totéž. Sama jste napsala, že jste strašně chtěla psa a o ničem jiném nemluvila. Místo toho mluvení o psu, jste si měla zkusit s nějakým štěndem pobýt a zjistit, jestli by vás bavilo i dýl, než pár minut, jestli by vás bavilo, i když nespinká v pelíšku. Měla by jste první dospět. Přijde mi, že jste si psa představovala jak hračku, kterou odložím, když mne nebaví. Jak píšou holky, lítáte tu ode zdi ke zdi. Hned psa nechcete vlastně vůbec a hned jste ta nejlepší panička na světě, protože ho nemlátíte.
Lhostejnost a nezájem je někdy horší, než pár facek.

To ví mnoho dětí.
Pejsci tím trpí také. Jsou to smečková zvířata (jako lidé), kterým samota nesvědčí. Psa nemusíte bít, aby trpěl. Stačí si hi nevšímat.
Koukněte někdy za plot chalup. kolik je tam nešťastných psů, uvázaných na řetězu, kterých si nikdo nevšímá, jen snad tehdy, když dostávají žrát. Nejsou týraní, "jen" nešťastní.
Reload napsal(a):
Pro krista! Co tak strašného jsem udělala? Já neřeknu, kdybych toho psa řezala nebo já nevím, co ještě, ale tohle je šílené.
Nedivím se, že spousta lidí neuzná chybu a raději dá psa pryč pod nátlakem alergie. Teď už se tomu fakt nedivím.
Nezlobte se, ale vy tu celou dobu litujete jenom sebe. Ale - už jsem vám to jednou psala. - dokážete se vcítit jak je tomu štěnětu kterému se rozbil celý svět? Upne se těď na vás. Musíte mu dát trpělivost, lásku, ale také důslednost. A opravdu nečekejte, že vám vipet bude po týdnu výchovy metat kozelece a couvat. To nejspíš nebude děat nikdy a když to po něm budete chtít, bude na vás zírat jako na blázna.
Nebyl k takovým věcem šlěchtěn. Byl šlechtěn pro lov. Proto ho všechno zajímá, proto vám táhne na vodítku.
Na vás je, abyste to chování zkorigovala do příslušných mezí.
Naučte ho vodítko, přivolání, sedni ho neučte. Chrti mají jinou stavbu nežli ostatní psi a sezení jim není příjemé. Naučte ho lehni.
Pořiďte si na vycházku dlouhý prut a k němu přivažte provázek s igeliovým třapečkem. Uvidíte, jakou tím štěněti uděláte radost, když ho párkrát necháte proběhnout do kolečka za návnadou. Zároveň ho tím budete trénovat.A taky ho utaháte. Ale nehonit dlouho - půl minuty stačí.
Až bude větší, učte ho nosit náhubek.
To mu bude úplně stačit. Nic víc jako vipet opravdu znát nepotřebuje.
Většina lidí se vám tu snaží poradit, tak nebuďte sebelítostivá a začněte mysle na to štěně. Pokud jste schopná, najít v sobě dost lásky trpělivosti, dočkáte se toho slibovaného klidného kočkopsa.
Ale to štěněčí období prostě musíte protrpět.
BTW. zvláštní. Já když čtu o výchově štěňat, tak spíš než couvající génie čtu devastátory, ničitele a spratky, ze kterých jejich majitelé rostou. Ale které i tak bezmezně milují.
aktevi
Autor
Uff tolik komentaru od vcera, nechce se mi je cist ale napisu skusenost s brachovym pejskem.

Rok ho drzelo blaznive mladi ! Vsechno ale vsecho kousal, nabytek, boty, obleceni a i my jsme byli radne pokousani. Po roce ho to preslo. Ne docela ale uz kouse jen kde-tu. Pejsci z toho proste musej vyrust.

Nebo byl takovej rostak, ze celej den si nesedl a jenom chodil po byte, hlinu z kvetinacu vyhazoval ven, premistnoval koberce - prose divoch. Ted na jeden rok a kdyz ho hlidam ani nevim ze ho mam. Spi, nebo si sam klidne hraje...k nepoznani se po dovrseni roka zmenil. Dospel :)

Pouze to tahani na voditku neumim odbourat u nej! Je to york ale silu ma, ze kolikrat mam co udrzet :)

Mila zadavatelko, uzivejte si miminka. Pejsci moc rychle rostou. Co do nej vlozite se vam vrati. On zmoudŕí a bude vas partak, bude milujici a odani pejsek.
Vydřice
Autor
Dobrý den, je to jak s dítětem. Taky se nenarodí a neumí jíst příborem. Učte se ho mít ráda. Buďte trpělivá a důsledná. najednou zjistíte, že se poslušnost postupně zlepšuje. Jsou horší i lepší dny. My máme desetiměsíční tajtrdlici maďarského ohaře. Zosobněný temperament. Podotýkám, že to není můj pes, ale mého dospělého syna, ale žije se mnou v jedné domácnosti. Já jsem psa NIKDY nechtěla, protože je to přítěž a komplikace. Ale samozřejmě mi to nedá a starám se a kupuji granule a dávám povely a řeším potíže. Pokud ale cítíte, že to pro Vás prostě není ono, tak ho někomu dejte. Prostě jste třeba přecenila svoje síly nebo lásku ke zvířatům. Taky si to člověk, který nikdy psa neměl (jako já), vůbec neumí představit, co péče o štěně a pejska obnáší. A je to závazek na deset, patnáct let. Jestli se na to necítíte, tak ho darujte nebo prodejte. Budete šťastnější oba a není žádná ostuda si to přiznat. Ale pokud budete trpělivá, tak uvidíte zlepšení. Ale musíte s ní chodit ven a cvičit a dávat pamlsky. Je to náročné při běžném běhu života. Hodně zdaru a dobré rozhodnutí. Helena
Reload napsal(a):
Nemela jsem potřebu Vas presvedcit. I kdybych tu udelala salto vzad a predvela super vztah se psem a k psovi, nepresvedci Vas to.

Nechapu, proc se všichni tak brutalne branite faktu, ze někdo proste nemusi steneci obdobi. Ci obdobi malch dětí. Někdo to tak prostě má. Kolik ženských po porodu své dítě dokonce i nenávidí a nakonec ho miluje. Museli si k sobe najit cestu.
Když někdo nemusí štěněcí období, tak si nemá pořizovat štěně.

P.S. neznám ženu, který by po porodu nenáviděla své dítě. Některé ženy při porodu nadávají na partnera - co jim to, chudinkám, udělal - jako by u toho tenkrát nebyly taky, ale od té doby, co se otcové účastní porodů, se tohle nadávání děje výjimečně.
Tak musím říct, že po přečtení úvodního příspěvku byl můj verdikt jasný...vrátit a okamžitě...

No já bych se zamyslela nad tím, jestli si myslím, že si k tomuto stvořeníčku najdu cestu...pokud ano, pokud jsem ten člověk, kterému navázání citového vztahu chvíli trvá, tak vydržte...
Mějte jen na paměti, že chrt není německý ovčák, který vám lecsos odpustí, lásku chrta si musíte zasloužit a pokud vám důvěřuje, tak tuto důvěru nesmíte zklamat.
Nemyslete si nejsme tady samí dokonalí páníčkové...ten kdo tvrdí, že u péče o štěně nepadal vyčerpáním, alespoň zezačátku, ten kdo si kdy nezoufal nad kousajícím štěnětem, ten kdo říká, že nemusel do deseti počítat, aby ho přešel prvotní vztek, když se vrátí do bytu, který je už poněkolikáté vzhůru nohama a připomíná spíše kůlničku na dříví, tak buď kecá nebo měl to štěstí na "hodné" štěně...jde o to tyto stavy zvládnout, aby to neodneslo štěně...jako s malým dítětem, kolik matek brečí vyčerpáním při péči o malé mimčo...já brečela...
Vy se znáte nejlíp, tak jen vy musíte posoudit, zda to pude a nebo pejska vrátit...

Netahání na vodítku já učím tak, že když štěndo zatáhne, tak prostě zastavím a rozejdu se až když tlak na vodítko povolí, pokud opět napne, tak znovu opakuji...pár metrový úsek jdeme třeba půl hoďky...lépe se to trénuje s utahaným štěnětem...a není to hned, trvá to...navíc i když to štěně jakž takž naučíte, tak nemusí být spolehlivé...něco ho zaujme, tak vystřelí...něco ho zaujme, tak ho potáhnete za sebou...chce to se opravdu obrnit trpělivostí...
koňadra napsal(a):
Ženské po porodu snad nechcete srovnávat s vámi a vašem vztahu ke psu.
To mě přijde ale hodně podobné...je tam jen ten rozdíl, že u dítěte víte, že to je vaše vlastní krev, já teda nemůžu říct, že bych byla po porodu do svého dítěte zamilovaná...to pouto u mě taky přišlo až časem a ani potom jsem si ze svého miminka teda na zadek nesedla...jde ale o to, že to dítě nesmí pocítit, že lásku a péči musíte také dávat hned od začátku i když to člověk na stopro uvnitř tak necítí...jsem proto špatná matka?...
Reload napsal(a):
Já vím, ale protože jsem opravdu myslela, že ostatní lidi vše zvládají bez problémů a já jsem ta, co jí štěně lítá na vodítku a kouše a řádí. Všude vidím a čtu, jak jejich štěně umí to a to. Samé varování jak nezanedbat to a tamto, honem ucit toooo a onooo. A proste jsem mela pocit, ze i přes me usili se nic nedeje, kdezto jinym to jde.
A ještě k tomuto...nejste jediná, co jí štěně lítá na vodíku a kouše a řádí, ale jsou mezi námi tací a troufám si říct, že většina, kteří toto berou s rezervou...vždyť je to psí miminko a musí se pomaloučku vše naučit...a někdy to trvá dloouho...a to úsilí se jednoho krásnýho dne zúročí, ale musí se to vydržet, nesmí se v tom člověk patlat, ale spíš to brát optimisticky a s rezervou...
Když jsem měla ovčandu, tak jsem s ní pracovala dva roky docela intenzivně a přesto jsem si už pomalu zoufala, že nikdy nebude spolehlivá a najednou jí padly 2 roky, v kebulce se jí rozsvítilo a byl z ní pes, který poslouchal na první dobrou za každé situace...kdybych to s ní v roce vzdala a řekla si kašlu na to, já se snažím a výsledek nic moc...spíš nic než moc...tak by možná zůstalo to rozjívené pometlo a v životě by pořádně neposlouchala...ono když pak vidíte, jak si z vás vaše osmiměsíční štěně dělá dobrý den...zatímco stejně starý pes už docela poslouchá, tak si taky říkáte, co dělám špatně...ale každý pes je prostě jiný...
sardullah napsal(a):
To mě přijde ale hodně podobné...je tam jen ten rozdíl, že u dítěte víte, že to je vaše vlastní krev, já teda nemůžu říct, že bych byla po porodu do svého dítěte zamilovaná...to pouto u mě taky přišlo až časem a ani potom jsem si ze svého miminka teda na zadek nesedla...jde ale o to, že to dítě nesmí pocítit, že lásku a péči musíte také dávat hned od začátku i když to člověk na stopro uvnitř tak necítí...jsem proto špatná matka?...
Nezlobte se na mě, ale mně připadá úplně uhozené právě tohle srovnávat.
Poporodní (laktační) psychóza, o které je tady zřejmě řeč, vzniká oslabením organismu porodem (tedy bolestmi, ztrátou krve, únavou, nejistotou, strachem) a poporodními hormonálními (!) změnami.
Předpokládám, že ničím z toho nový majitel štěňátka neprochází...
Šarina napsal(a):
Nezlobte se na mě, ale mně připadá úplně uhozené právě tohle srovnávat.
Poporodní (laktační) psychóza, o které je tady zřejmě řeč, vzniká oslabením organismu porodem (tedy bolestmi, ztrátou krve, únavou, nejistotou, strachem) a poporodními hormonálními (!) změnami.
Předpokládám, že ničím z toho nový majitel štěňátka neprochází...
Pletete hrušky s jablkama, hledání vztahu k novorozenému dítěti je víceméně normální jev, jen trvá u různých matek různě dlouhou dobu, rozhodně nejde o laktační psychózu, to už je patologický stav.
Stejně jako sardullah, přijde mi to srovnatelné - hledání vztahu ke štěněti, které je v rodině nové, v podstatě pohltí veškeré soukromí majitele, obrátí život naruby.
Šarina napsal(a):
Nezlobte se na mě, ale mně připadá úplně uhozené právě tohle srovnávat.
Poporodní (laktační) psychóza, o které je tady zřejmě řeč, vzniká oslabením organismu porodem (tedy bolestmi, ztrátou krve, únavou, nejistotou, strachem) a poporodními hormonálními (!) změnami.
Předpokládám, že ničím z toho nový majitel štěňátka neprochází...
Pro vás je to možná uhozené...já jsem dvojnásobná matka a měla jsem několik štěňat a myslete si o mě co chcete já se nebojím toto srovnávat...nebo jsem prostě divná, že nemiluju narozené mimčo ihned až za hrob...
Ale dobrá, nebudu srovnávat dítě, co jsem porodila se štěnětem, ale co když "lidské" miminko adoptuji, tam už by se to asi srovnávat tedy podle vás mohlo a nebo je lidské dítě něco tak vyjímečného, že ho žena, která není jeho biologickou matkou musí milovat hned jak si ho přiveze dom?
Terven napsal(a):
Pletete hrušky s jablkama, hledání vztahu k novorozenému dítěti je víceméně normální jev, jen trvá u různých matek různě dlouhou dobu, rozhodně nejde o laktační psychózu, to už je patologický stav.
Stejně jako sardullah, přijde mi to srovnatelné - hledání vztahu ke štěněti, které je v rodině nové, v podstatě pohltí veškeré soukromí majitele, obrátí život naruby.
Připadá mi hodně divné, že si matka nevybuduje vztah ke svému dítěti už během těhotenství. Přece dlouhou dobu je dítě součástí jejího těla, vnímá ho, mluví na něj (třeba jen v duchu), cítí jeho projevy,...

Se psem je to něco jiného, štěně tu najednou je, a teprve si na něj člověk musí zvyknout a pes si musí zvyknout na svého člověka, na své lidi...
Rapotacka007, prezident a ministerstvo balustánu: úžasné, překvapivé a podstatné odhalení diagnózy, o to šlo, nechcete nějakou cenu ? ani ne, na co teď už.. že..
sardullah napsal(a):
Pro vás je to možná uhozené...já jsem dvojnásobná matka a měla jsem několik štěňat a myslete si o mě co chcete já se nebojím toto srovnávat...nebo jsem prostě divná, že nemiluju narozené mimčo ihned až za hrob...
Ale dobrá, nebudu srovnávat dítě, co jsem porodila se štěnětem, ale co když "lidské" miminko adoptuji, tam už by se to asi srovnávat tedy podle vás mohlo a nebo je lidské dítě něco tak vyjímečného, že ho žena, která není jeho biologickou matkou musí milovat hned jak si ho přiveze dom?
Pokud to dítě chce, touží po něm, čeká na něj - a někdy se čeká roky - tak ho miluje ještě dřív, než si ho donese domů. To fakt nelze srovnávat se štěnětem. I když... pokud člověk opravdu velice touží po štěněti, tak nemůže být tak rozhozený po týdnu soužití s chtěným štěnětem. Jiná věc je, pokud člověk štěně nechce, ale tak nějak to přišlo... a to by mohlo být stejné s dítětem, které si zas tak moc nepřál.
Megiii, i když nesouhlasím s názorem kohokoliv, neměním mu nick. Zkuste to taky, bude to příjemná změna.
balu napsal(a):
Připadá mi hodně divné, že si matka nevybuduje vztah ke svému dítěti už během těhotenství. Přece dlouhou dobu je dítě součástí jejího těla, vnímá ho, mluví na něj (třeba jen v duchu), cítí jeho projevy,...

Se psem je to něco jiného, štěně tu najednou je, a teprve si na něj člověk musí zvyknout a pes si musí zvyknout na svého člověka, na své lidi...
A co když existují matky, které se vůbec necítí jako matky. Jen tam uvnitř nich něco je. A nemusí si připadat jako asociálové nebo jak sedmero krkavců.. Prostě něco je teď jinak, ano, je to zvláštní, trochu se cosi čeká, taková.. nervozita, ale ne zlá, nepříjemná.. a vůbec se netuší, co se nakonec stane.
Jsou podle Vás takoví lidé nemocní ?
Neryji do Vás. Chtěla bych to strašně moc pochopit.
sardullah napsal(a):
Pro vás je to možná uhozené...já jsem dvojnásobná matka a měla jsem několik štěňat a myslete si o mě co chcete já se nebojím toto srovnávat...nebo jsem prostě divná, že nemiluju narozené mimčo ihned až za hrob...
Ale dobrá, nebudu srovnávat dítě, co jsem porodila se štěnětem, ale co když "lidské" miminko adoptuji, tam už by se to asi srovnávat tedy podle vás mohlo a nebo je lidské dítě něco tak vyjímečného, že ho žena, která není jeho biologickou matkou musí milovat hned jak si ho přiveze dom?
No, já jsem trojnásobná matka (ve vztahu k dětem spíše sportovní než maminkovská), a za těch několik desítek let jsem už zažila soužívání s osmi štěňaty (plus se třemi na dočasnou výchovu).
Já v tom však paralelu prostě nevidím, rozhodně ne v rámci této diskuze a zadání.

Tomu štěněti tady to ostatně může být fuk. Můj pocit, že zadavatelka reaguje nepřiměřeně (zřejmě to souvisí s jejím duševním stavem) je neměnný. Osobně je mi jí líto, protože musí mít všechno hodně těžké, a mohu jí i fandit, aby vše zvládala.
Ale myslím si, že to chrtí štěňátko to bude mít taky hodně těžké. Má jenom svou paničku.
balu napsal(a):
Pokud to dítě chce, touží po něm, čeká na něj - a někdy se čeká roky - tak ho miluje ještě dřív, než si ho donese domů. To fakt nelze srovnávat se štěnětem. I když... pokud člověk opravdu velice touží po štěněti, tak nemůže být tak rozhozený po týdnu soužití s chtěným štěnětem. Jiná věc je, pokud člověk štěně nechce, ale tak nějak to přišlo... a to by mohlo být stejné s dítětem, které si zas tak moc nepřál.
No, já opravdu asi nejsem typická matka...děti sice byly chtěné..obě, problém je v tom, že se mi z mimin mám husí kůži, teď nechci aby to vypadalo hnusně, ale zatímco štěně mi připadá roztomiloučké vždycky, tak mimino nikdy...což u vlastních dětí člověk zkousne...

Pro štěně se taky člověk rozhodne a pak chvíli trvá, než si ho přiveze, někdy, když čeká na určité štěně, tak možná ještě dýl než těhotenství...
ale ať už dítě nebo štěně prostě musí dostat max péče, musí se cítit max milováno a v bezpečí a kdybych měla padnout na hubu a vypustit duši tak to dostane...
balu napsal(a):
Megiii, i když nesouhlasím s názorem kohokoliv, neměním mu nick. Zkuste to taky, bude to příjemná změna.
Balu, já jsem megííí, těší mě ;-)
Názor a čisté dětinské pošklebování v té nejubožejší formě, je dle mně rozdíl. Zvlášť, když pod palbou nejdokonalejších argumentů jsme se to vše dozvěděly už kdy..
Občas ujedou nervy každému. Ale stejně si na jistou necitlivost zde nikdy nezvyknu.
Co myslíte, proč sem ten člověk přišel ?
Myslím, že se jí pes líbil.
Ono to vypadá skvěle, vychovaný, krásný pes,
kterého potkává
nebo pes známých...
Zřejmě se holčina přecenila.
Je toho na ni moc.
Efekt zatím nic moc, připadá si jak cvok,
malý janek neposlouchá, výuka nepostupuje,
je zoufalá, radost a štěstí ze psa chybí, začíná chápat, že to
nebude snadný ani jednoduchý... vrátila bych ho...
Sama tuší, že by to bylo nejlepší: Neměla jsem si toho psa pořizovat...
balu napsal(a):
Připadá mi hodně divné, že si matka nevybuduje vztah ke svému dítěti už během těhotenství. Přece dlouhou dobu je dítě součástí jejího těla, vnímá ho, mluví na něj (třeba jen v duchu), cítí jeho projevy,...

Se psem je to něco jiného, štěně tu najednou je, a teprve si na něj člověk musí zvyknout a pes si musí zvyknout na svého člověka, na své lidi...
Že jste vy osobně něco takového nezažila neznamená, že to neexistuje. Ano, dost matek to má tak, jak píšete, rozhodně ne všechny. A právě ten váš pohled na věc je obvykle považován za jediný správný, takže se o tom často zdráhají mluvit. Domnívají se, že jsou vadné, že se jedná o cosi nenormálního až zvráceného.
Je škoda, že tolik lidí považuje svůj světonázor za normu a netoleruje odchylky.
rapotacka11 napsal(a):
Myslím, že se jí pes líbil.
Ono to vypadá skvěle, vychovaný, krásný pes,
kterého potkává
nebo pes známých...
Zřejmě se holčina přecenila.
Je toho na ni moc.
Efekt zatím nic moc, připadá si jak cvok,
malý janek neposlouchá, výuka nepostupuje,
je zoufalá, radost a štěstí ze psa chybí, začíná chápat, že to
nebude snadný ani jednoduchý... vrátila bych ho...
Sama tuší, že by to bylo nejlepší: Neměla jsem si toho psa pořizovat...
Sorry, ale musím se zeptat: To je próza? Nebo si to mám zarapovat
megííí napsal(a):
A co když existují matky, které se vůbec necítí jako matky. Jen tam uvnitř nich něco je. A nemusí si připadat jako asociálové nebo jak sedmero krkavců.. Prostě něco je teď jinak, ano, je to zvláštní, trochu se cosi čeká, taková.. nervozita, ale ne zlá, nepříjemná.. a vůbec se netuší, co se nakonec stane.
Jsou podle Vás takoví lidé nemocní ?
Neryji do Vás. Chtěla bych to strašně moc pochopit.
Taky bych ráda pochopila jak je možné, že v ženě něco roste, hýbe se, a ta žena má jen pocit, že je teď něco jinak, a netuší co se stane. Není to absurdní?
Jestli je taková matka nemocná? Nevím, žádnou takovou neznám. Věřím ale, že takové jsou, nakonec vy zřejmě mluvíte ze své zkušenosti, a podle zdejších reakcí nebudete sama.
Rozhodně nejsem žádná supermatka, první dítě přišlo neplánovaně, ale mám to tak jak jsem napsala, milovala jsem ho už když jsem ho nosila pod srdcem. Radost z toho, že se narodilo, okamžitě přebila veškeré prodělané porodní bolesti a zůstal jen pocit nesmírného štěstí (zní to jak červená knihovna říznutá Rosamundou Pilcherovou).
Terven napsal(a):
Že jste vy osobně něco takového nezažila neznamená, že to neexistuje. Ano, dost matek to má tak, jak píšete, rozhodně ne všechny. A právě ten váš pohled na věc je obvykle považován za jediný správný, takže se o tom často zdráhají mluvit. Domnívají se, že jsou vadné, že se jedná o cosi nenormálního až zvráceného.
Je škoda, že tolik lidí považuje svůj světonázor za normu a netoleruje odchylky.
Terven, vy považujete za normální, že si žena ke svému dítěti buduje vztah až se narodí? Co mateřský pud? Nemá ho taková žena přinejmenším potlačený? Kdyby to bylo takto běžné, tak bychom možná jako lidstvo dávno vymřeli...
aktevi
Autor
Chci se zeptat autorky: vim ze jste si vzala chrta protoze vam byl doporucen jako klidni pes. Ale cetla jsem, ze mate deprese a uzkostni stavy. Proc ste si nevybrala nejake male plemeno. Treba civavu nebo yorka. Tito pejskove jsou malinke, miloucke a mozna by jste si pri sve diagnoze zvykla lip na neco, co bude malinkate, nežné, co vzbudi dojem, ze ho musite chranit. / ti nechci zavrhnout jina plemena, kazdy ma rad tu svou rasu pejska a nekdo male pejsky proste nemusi /. Ja bych treba jineho pejska jako yorka nechtela. Je maly, miloucky a clovek mu vse odpusti. Taky nemam vztah k detem, ani k velikym psum / neze bych je nemela rada ale proste velky pes u mne nee /. Ale mala plemena proste miluji. Mozna autorka kdyby mela jinou rasu by mela k nemu jiny vztah.
...
Jinak je zajimave, ze pokud ma nekdo deprese se prave pejsek doporucuje jako lecebni pomucka. Ten pocit, ze se pacient musi o nekoho starat, prochazky a pejsek je lek na štesti. Naproti tomu jsem výše cetla, ze pokud ma clovek deprese by pejska nemel mit, nebo on ten smutek a naladu cloveka vyciti a nebude pejsek stastny. Bude depresivni jako jeho pan. Ted fakt nevim co je lepsi. Mne treba moje yorksirka opravdu pomohla. Byla jako moje detatko, protoze sve deti nemam. A kdyz jsem prisla o praci, nebo mela zdr.potize byla muj lek. Kdyz pak onemocnela ona dala bych svuj zivot za jeji vyleceni. Byla mim zivotem, laskou, stesti, srdickem a jeji odchod jsem snwsela fak hrozne spatne. Proto odkazuji at si zadavatelka užíva, ze ma prítele, stenatko, ze ma smysl zivota. Přeji hodne stesti, trpelivosti a lasky od vasich blizkych. I od toho maleho rostaka, kteremu jste ted vy maminkou !
balu napsal(a):
Terven, vy považujete za normální, že si žena ke svému dítěti buduje vztah až se narodí? Co mateřský pud? Nemá ho taková žena přinejmenším potlačený? Kdyby to bylo takto běžné, tak bychom možná jako lidstvo dávno vymřeli...
Ano, považuju to za normální, ono to totiž nic nenormálního není.
Profesně se kolem toho tak nějak pohybuju, ale víc se mi k tomu asi nechce psát, buďte ráda, že to máte, jak to máte.
balu napsal(a):
Taky bych ráda pochopila jak je možné, že v ženě něco roste, hýbe se, a ta žena má jen pocit, že je teď něco jinak, a netuší co se stane. Není to absurdní?
Jestli je taková matka nemocná? Nevím, žádnou takovou neznám. Věřím ale, že takové jsou, nakonec vy zřejmě mluvíte ze své zkušenosti, a podle zdejších reakcí nebudete sama.
Rozhodně nejsem žádná supermatka, první dítě přišlo neplánovaně, ale mám to tak jak jsem napsala, milovala jsem ho už když jsem ho nosila pod srdcem. Radost z toho, že se narodilo, okamžitě přebila veškeré prodělané porodní bolesti a zůstal jen pocit nesmírného štěstí (zní to jak červená knihovna říznutá Rosamundou Pilcherovou).
No já bych ještě dodala...a tím už opravdu příspěvky na téma mateřská láska ukončím a nebudu s tím prudit, když jsme na psech...

Pocit nesmírného štěstí jsem nikdy neměla a bohužel díky tomu, že asi většina žen-matek to má jako vy, si potom já připadám divně, ale za ty roky už jsem se s tím popasovala...

Svoje děti miluju...kdyby potřebovali moje srdce, tak bez váhání umřu abych jim to srdce dala...
Mám o ně starost přesto, že už jsou obě dospělé, rozumím si s nima, vztah máme bych řekla nastandardní...moje děti zažili, dle jejich slov krásné dětství, bez stresů, křiku, trestů a měli mámu, která tady byla vždycky pro ně...
Ale to co mě naplňuje, takové to osobní sobecké štěstí, je láska velkého psa, nevím zda v tom hraje roli, že jsem introvert, už od malička, i když myslím, že mojí zlaté mamince to asi muselo být líto, ona byla totiž jako vy...vymodlené dítě, pocit maximálního štěstí...no a narodí se jí malej kozoroh, který se nechce mazlit
balu napsal(a):
Taky bych ráda pochopila jak je možné, že v ženě něco roste, hýbe se, a ta žena má jen pocit, že je teď něco jinak, a netuší co se stane. Není to absurdní?
Jestli je taková matka nemocná? Nevím, žádnou takovou neznám. Věřím ale, že takové jsou, nakonec vy zřejmě mluvíte ze své zkušenosti, a podle zdejších reakcí nebudete sama.
Rozhodně nejsem žádná supermatka, první dítě přišlo neplánovaně, ale mám to tak jak jsem napsala, milovala jsem ho už když jsem ho nosila pod srdcem. Radost z toho, že se narodilo, okamžitě přebila veškeré prodělané porodní bolesti a zůstal jen pocit nesmírného štěstí (zní to jak červená knihovna říznutá Rosamundou Pilcherovou).
Nemusím znát schizofrenika, abych věděla, že existují. Ptala jsem se, jestli si myslíte, že taková nastávající matka je nemocná.
Ne, nepřijde mi divné, že něco nepasuje do jediného správného tabulkového vzoru.
Kdyby ano..achjo.. Docela bych se bála jakéhokoli vybočení, nárazu, vletu do reality. Zůstala bych asi, s tímto přístupem k 7 miliardám lidí, schovaná doma, raději nepouštět tv. Jinak bych se musela urozčilovat, ukroutit si hlavu "bože to snad neni možný co se to dnes děje".
Nakonec, i taková diagnóza existuje.
Můžeme si tu do rána vypisovat příznaky psychických poruch, zanalyzovat každý nick ifauny, akorát já myslela, že tu jde o pomoc/rady se psy.
Asi už to není zábavné. Fakt se tu dost často, zbytečně, řeší povahy, vady lidí. Než dostanu radu ohledně psa, dáte mi obvykle pár facek, recept na diazepam do jedné ruky, poukaz na plyšového psa do ruky druhé. Támhle jsou dveře, prijďte zas.
Terven napsal(a):
Ano, považuju to za normální, ono to totiž nic nenormálního není.
Profesně se kolem toho tak nějak pohybuju, ale víc se mi k tomu asi nechce psát, buďte ráda, že to máte, jak to máte.
Já ráda jsem. A máte pravdu, nechme toho.
megííí napsal(a):
Rapotacka007, prezident a ministerstvo balustánu: úžasné, překvapivé a podstatné odhalení diagnózy, o to šlo, nechcete nějakou cenu ? ani ne, na co teď už.. že..
Napsala bych jí to do SZ, ale poněkud to nešlo.
sardullah napsal(a):
No já bych ještě dodala...a tím už opravdu příspěvky na téma mateřská láska ukončím a nebudu s tím prudit, když jsme na psech...

Pocit nesmírného štěstí jsem nikdy neměla a bohužel díky tomu, že asi většina žen-matek to má jako vy, si potom já připadám divně, ale za ty roky už jsem se s tím popasovala...

Svoje děti miluju...kdyby potřebovali moje srdce, tak bez váhání umřu abych jim to srdce dala...
Mám o ně starost přesto, že už jsou obě dospělé, rozumím si s nima, vztah máme bych řekla nastandardní...moje děti zažili, dle jejich slov krásné dětství, bez stresů, křiku, trestů a měli mámu, která tady byla vždycky pro ně...
Ale to co mě naplňuje, takové to osobní sobecké štěstí, je láska velkého psa, nevím zda v tom hraje roli, že jsem introvert, už od malička, i když myslím, že mojí zlaté mamince to asi muselo být líto, ona byla totiž jako vy...vymodlené dítě, pocit maximálního štěstí...no a narodí se jí malej kozoroh, který se nechce mazlit
Tak ještě odpovím. Já si myslím, že to, jak to každá máme v této oblasti, je prostě vrozené, a nedá se ovlivnit mozkem.
Důvod pocitu osobního štěstí se může v životě měnit a mění se. V době, kdy se mi narodily děti, kdy byly malé, to byly ony, kdo ho způsoboval. Až jak vyrůstaly, tak se to měnilo, dnes je to zase jinak než před deseti lety, a možná to bude zase jinak za deset let. Psi byli můj život od 12 let, od 14 jsem měla svého psa. Kynologie je mým celoživotním koníčkem. Ale fakt nemůžu srovnávat pocit při narození dětí s jakýmkoliv jiným pocitem, tedy ani s pocitem spojeným se psem. Je to něco jiného. Pocity radosti ze psa, ze soužití s ním, jsou prostě z jiného soudku...
Tohle mě v té záplavě slov zaujalo:

"Naučte ho vodítko, přivolání, sedni ho neučte. Chrti mají jinou stavbu nežli ostatní psi a sezení jim není příjemé. Naučte ho lehni.
...
Až bude větší, učte ho nosit náhubek.
To mu bude úplně stačit. Nic víc jako vipet opravdu znát nepotřebuje"


jako myslíš, že učení je pro ně nějaká újma a že je dobré je naučit základní minimum a šlus? Jako komunikace s člověkem zbytečná?
Reload napsal(a):
Jak myslíte, volám chovateli, psa vrátím. A raději půjdu zastřelit i sebe, když evidentně jsem největší tyran na planetě, že jsem si dovolila zapochybovat. Děláte, jako bych toho psa mlátila, vše mu jen zakazovala a podobně. Ale tak to není. Mám ho ráda, chrápeme spolu na gauči, vyhledává moji přítomnost, rád se tulí a mazlí. Nechci po něm zázraky, fakt ne, jen mě zajímalo, zda měl někdo po pořízení psa podobné pocity, jako já. Ale až na pár vyjímek tu je asi každej dokonalej a nikdy neudělal chybu, nikdy neruply nervy a nikdy nezachyboval.
Děláte, jako bych byla psychopat, co patří zavřít do blázince. Já tomu psovi fakt nedávám najevo, že ho nemám ráda a podobně. Protože ho ráda mám, nemám důvod k tomu ho nemít ráda. Jen prostě někdo na to období štěněte asi není. Stejně, jako někdo nemá rád děti. Ano, nemám je ráda (a klidně se přeskočte a říkejte, že jste to vedeli hned, že když mi "vadí" štěně, že nemůžu být dobrý člověk a že určitě jsem hrozná a narušená a podobně) a proto žádné ani nechci.
Ake fajn, když tu mate ty vestecke koule a vite, jak se ke štěěti chovám, jak sem na něj určitě zlá a hnusá, jak ho dreźíruju jak dospělého ovčáka a podobně. Tak jak myslíte, vracím ho. Spokojeni? A kočku si teda vezme kdo? Abych náhodou jí taky nemohla týrat tím, že mě občas nakrkne, že vyhrabe koš a podobně. Ano, nejsem sluníčkář a nikdy nebudu. Ale to neznamená, že jsem svině, jakou tu ze me všichni delate.
Pes ví, jestli ho máte ráda nebo ne, to před ním neschováte. Máte několik možností: pes vám ukázal, kde máte slabé místo - jste netrpělivá, podléháte emocím. Takže buď s tím něco uděláte nebo budete házet vinu na naprosto normální chování normálního štěněte. Je to jen na vás.
Ona vás nemůže nakrknout, protože je to štěně a to se učí určitým vzorcům chování a od toho jste tam vy, abyste jí to naučila, vlídně, klidně a nenakrkávala se tím, že se štěně chová přirozeně. buď na to máte a pak si štěně nechte a makejte na sobě, nebo nemáte a pak ho vraťte.
hmn_ napsal(a):
Tohle mě v té záplavě slov zaujalo:

"Naučte ho vodítko, přivolání, sedni ho neučte. Chrti mají jinou stavbu nežli ostatní psi a sezení jim není příjemé. Naučte ho lehni.
...
Až bude větší, učte ho nosit náhubek.
To mu bude úplně stačit. Nic víc jako vipet opravdu znát nepotřebuje"


jako myslíš, že učení je pro ně nějaká újma a že je dobré je naučit základní minimum a šlus? Jako komunikace s člověkem zbytečná?
A to já tam nekde píšu? Komunikace je snad probůh základ a samozřejmost ne?
JAsně tam píšu, že musí dát štěněti lásku, trpělivost a důslednost - to snad je o komunikaci.
To co popisuju jsou základní cviky. Přivolání, lehni jako nezbytnost pro chození na volno.
Vipet prostě není pes, který by nutně musel umět couvat. Nepase ovce.
Nikoliv, já myslím lidsko- psí komunikaci pomocí slovíček (=povelů) a klidně i učení blbin (nějak si nemyslím, že je sedni zbytečné, ono se to fakt může v provozu hodit...můj pastevec si taky v podstatě nesedá, a fakt se nám to, že umí sedni na povel...a mnoho jiného..., v životě hodí...), jde o tu spolupráci pes x člověk, o princip "člověk není jenom druhý konec vodítka ale je to můj parťák s kterým (nikoliv vedle) žiju a kterému naslouchám a nechávám se vést.
No, a nemyslím, že by jakémukoliv štěněčímu/psímu mozku uškodilo se rozvíjet a to se dělá jak? No přeci učením!


Slovíčka jako "láska, trpělivost a důslednost " spadají do jiné kategorie a samozřejmě jsou (respektive měly by být) při výuce uplatňovány.
Já myslím že zadavatelka to fakt nemyslela tak že nemá psa ráda. Většina lidí se ňuná nad roztomilým štěnátkem na pohled, já samozřejmě taky, ale když si ho přinesu domů, tak si říkám už aby to vyrostlo a byl z toho normální pes :-D. Ted před 4 roky sem měla poslední štěně, před tím sem shodou okolností měla jen samé mladé dorostence nebo už dosplělé psy, takže pauza mezi tím co sem měla štěně byla 20 let. A když sem ho přivezla důmů, tak mě myšlenka že sem si to neměla pořizovat napadla často
. Za pár týdnů si na něj člověk zvykne, a uklidním zadavatelku že roste rychle, bohužel stárnou až moc rychle.
hmn_ napsal(a):
Nikoliv, já myslím lidsko- psí komunikaci pomocí slovíček (=povelů) a klidně i učení blbin (nějak si nemyslím, že je sedni zbytečné, ono se to fakt může v provozu hodit...můj pastevec si taky v podstatě nesedá, a fakt se nám to, že umí sedni na povel...a mnoho jiného..., v životě hodí...), jde o tu spolupráci pes x člověk, o princip "člověk není jenom druhý konec vodítka ale je to můj parťák s kterým (nikoliv vedle) žiju a kterému naslouchám a nechávám se vést.
No, a nemyslím, že by jakémukoliv štěněčímu/psímu mozku uškodilo se rozvíjet a to se dělá jak? No přeci učením!


Slovíčka jako "láska, trpělivost a důslednost " spadají do jiné kategorie a samozřejmě jsou (respektive měly by být) při výuce uplatňovány.
No ano. Trpělivost láska a důslednost jsou míněny při učení. To mně nenapadlo to specifikovat. JAko mně nenapadne někomu vysvětlovat, že polévka se jí lžící.
chrtovi se oprvdu sedí blbě. Sedají si neradi, nejsou to pastevci. Mají jinou stavbu kyčle.Samozřejmě. pokud by slečně nevadilo že si na povel sedni pes lehne, ať ho učí sedni. Podle mně je to zbytečné (ale co já vím, mám chrty teprva 40 let).

Jinak - nikde jsem nenapsala že psa nemá učit, Psala jsem, jaké povely stačí, když pes bude ovládat.
Moji psi jsou třebas naučení že se v domě neničí, že se nezabíjí papoušek, že se nerdousí ovce a nemusím jim k tomu dávat pokaždé extra povel ( na rozdíl od lehni m nebo přivolání).
Pořád píšeš o něčem kapku jiném, no...
Vesna
Autor
Zakladatelko, jak vam nekdo napise, co se vam nelibi, kopete kolem sebe, jde z vas hrozna zloba, zrejme jste velmi nevyrovnana, tohle vsechno prenasite i na psa. Zajimalo by me z jake chovky psa mate, ze vas prekvapuje, ze po tydnu v novem domove mini stene neposloucha a je divoke - tedy kdo sveril do pece sve stene nekomu, kdo nema paru do ceho jde, nenabidli vam rady, pomoc, navstevy atd.?

Srovnavani vztahu ke steneni a novorozenci je nesmysl, hormony se nedaji skrtnout..
samain napsal(a):
No ano. Trpělivost láska a důslednost jsou míněny při učení. To mně nenapadlo to specifikovat. JAko mně nenapadne někomu vysvětlovat, že polévka se jí lžící.
chrtovi se oprvdu sedí blbě. Sedají si neradi, nejsou to pastevci. Mají jinou stavbu kyčle.Samozřejmě. pokud by slečně nevadilo že si na povel sedni pes lehne, ať ho učí sedni. Podle mně je to zbytečné (ale co já vím, mám chrty teprva 40 let).

Jinak - nikde jsem nenapsala že psa nemá učit, Psala jsem, jaké povely stačí, když pes bude ovládat.
Moji psi jsou třebas naučení že se v domě neničí, že se nezabíjí papoušek, že se nerdousí ovce a nemusím jim k tomu dávat pokaždé extra povel ( na rozdíl od lehni m nebo přivolání).
Chrti jsou schopni rdousit ovce? Ten papoušek je zajímavý asi pro většinu psů. Konec konců jsou to dravci.
Ale je zajímavé, že naše Choďačka přenášela z místa na místo myši v tlamě, aniž jim cokoli udělala. Choďák je naproti tomu úspěšně loví.
Reload napsal(a):
Já vím, ale protože jsem opravdu myslela, že ostatní lidi vše zvládají bez problémů a já jsem ta, co jí štěně lítá na vodítku a kouše a řádí. Všude vidím a čtu, jak jejich štěně umí to a to. Samé varování jak nezanedbat to a tamto, honem ucit toooo a onooo. A proste jsem mela pocit, ze i přes me usili se nic nedeje, kdezto jinym to jde.
Asi moc čtete.
balu napsal(a):
Připadá mi hodně divné, že si matka nevybuduje vztah ke svému dítěti už během těhotenství. Přece dlouhou dobu je dítě součástí jejího těla, vnímá ho, mluví na něj (třeba jen v duchu), cítí jeho projevy,...

Se psem je to něco jiného, štěně tu najednou je, a teprve si na něj člověk musí zvyknout a pes si musí zvyknout na svého člověka, na své lidi...
Sestřenka...máme tu divnost totiž trochu dědičnou po bábě, která sice měla 4 děti(z toho jedny dvojčata) ale nějaký láskyplný vztah k dětem u ní nikdy nebyl, ani k nám, vnoučatům. Starala se moc, ale nikdy nás snad ani nepochválila, pohladit...tak to vůbec. A sestřenka: chtěla se vdát, našla si muže, všichni do ní(včetně něho) hustili, že je normální mít přeci dítě. Tak ho má a pracuje na druhém. Po porodu se láska nějak dlouho neobjevila, už to bylo ve fázi, kdy měsíční malá pořád řvala(prdíky) a ona už ji málem nenáviděla. Muž se ji bál nechat s ní samotnou, že by jí snad něco udělala. Teď má holka přes tři roky, vztah tam je, to určitě, ale nějaké mazlení(co vidím třeba u mého bráchy) s malou u ní nikdy nevidíte, je to jen takové běžné starání se o děcko. I když ji vychovává skvěle, důsledně, nekrmí ji kravinama, učí ji všechno možné, lásku ke všemu živému atd...v tomto směru je skvělá matka, jen taková ta něha k dítěti, u ní prostě není.
habe napsal(a):
Já myslím že zadavatelka to fakt nemyslela tak že nemá psa ráda. Většina lidí se ňuná nad roztomilým štěnátkem na pohled, já samozřejmě taky, ale když si ho přinesu domů, tak si říkám už aby to vyrostlo a byl z toho normální pes :-D. Ted před 4 roky sem měla poslední štěně, před tím sem shodou okolností měla jen samé mladé dorostence nebo už dosplělé psy, takže pauza mezi tím co sem měla štěně byla 20 let. A když sem ho přivezla důmů, tak mě myšlenka že sem si to neměla pořizovat napadla často
. Za pár týdnů si na něj člověk zvykne, a uklidním zadavatelku že roste rychle, bohužel stárnou až moc rychle.
- a uklidním zadavatelku že roste rychle, bohužel stárnou až moc rychle.
""""""""""""""""""""""""""""""""""
Někomu ne... u někoho nestačí zestárnout...
https://www.ifauna.cz/psi/inzerce/r/?q=daruji&psc=&okoli=25&kraj=&CenaMin=&CenaMax=&Filter1=0&Filter2=0&typ=100&stari=0.
rapotacka11 napsal(a):
- a uklidním zadavatelku že roste rychle, bohužel stárnou až moc rychle.
""""""""""""""""""""""""""""""""""
Někomu ne... u někoho nestačí zestárnout...
https://www.ifauna.cz/psi/inzerce/r/?q=daruji&psc=&okoli=25&kraj=&CenaMin=&CenaMax=&Filter1=0&Filter2=0&typ=100&stari=0.
Já ani nepochopím, že na to zvládáte koukat
Mlátila bych to přes ču.ě, postupně, jak jdou inzeráty za sebou
lesnížínka napsal(a):
Sestřenka...máme tu divnost totiž trochu dědičnou po bábě, která sice měla 4 děti(z toho jedny dvojčata) ale nějaký láskyplný vztah k dětem u ní nikdy nebyl, ani k nám, vnoučatům. Starala se moc, ale nikdy nás snad ani nepochválila, pohladit...tak to vůbec. A sestřenka: chtěla se vdát, našla si muže, všichni do ní(včetně něho) hustili, že je normální mít přeci dítě. Tak ho má a pracuje na druhém. Po porodu se láska nějak dlouho neobjevila, už to bylo ve fázi, kdy měsíční malá pořád řvala(prdíky) a ona už ji málem nenáviděla. Muž se ji bál nechat s ní samotnou, že by jí snad něco udělala. Teď má holka přes tři roky, vztah tam je, to určitě, ale nějaké mazlení(co vidím třeba u mého bráchy) s malou u ní nikdy nevidíte, je to jen takové běžné starání se o děcko. I když ji vychovává skvěle, důsledně, nekrmí ji kravinama, učí ji všechno možné, lásku ke všemu živému atd...v tomto směru je skvělá matka, jen taková ta něha k dítěti, u ní prostě není.
Je to smutné a škoda pro obě dvě.
jolyha
Autor
u-Žofka napsal(a):
"Prosím, ujistěte mě, že to přejde a že z něj jakonec bude (třeba alespon po přezubení) normální zvíře. :/ "

Váš postoj je tak divný, že vás skoro podezírám z toho, že trollujete.

VÁŠ PES JE NORMÁLNÍ ZVÍŘE UŽ TEĎ!

Pokud k němu nemáte vztah v tomhle úžasném období, kdy je na vás plně závislé, a kdy jej můžete učit vše, co po něm jednou budete chtít, tak nečekejte, že v budoucnu jako zázračným proutkem zmoudří a vy ho "pak" začnete mít ráda... protože než se pes stane "skoro člověkem", uplyne několik (spíš více) let, a stane se jím jenom proto, že teď s vámi plnohodnotně prožívá své štěněctví, a tím se stává vaší součástí.
Tedy spíše - mělo by prožívat, ale u vás podle vašeho popisu neprožívá :(

Pokud k němu teď nemáte vztah a vadí vám to, co popisujete, tedy samé normální věci, tak to štěně fofrem vraťte! A nepořizujte si ani nic staršího, protože každý pes je prostě jenom zvíře, které vás při vašich nárocích a představách určitě jenom zklame.
Já bych na zadavatelku zas tak moc bubu nedělala, každý to má jinak. Znám dost otců a i pár matek, kteří ani o svém vlastním děcku nechtěli až tak moc vědět, být s ním v kontaktu, dokud bylo fakt malé. Jak pak byly prckovi dva tři roky a začal "brát rozum", najednou už to všechno šlo, zjistili, že je vlastně úžasné mít potomka a vše se hodilo do normálu. Někdo prostě tohle "natvrdlé" období - ať už u lidí nebo zvířat - nemusí.

Pro zadavatelku: JŽe je otravná situace, "netahej" apod, a pes stejně tahne a dělá kraviny, je to zkrátka normální. Kolikrát vám tak asi máma řekla "tohle nedělej", když jste byla prtě, a vy jste to stejně udělala. Je to mládě, časem bude líp. Ale spoustu věcí ho prostě musíte naučit a není to počítač, do kterého stačí zadat program. To štěně to fakt nepobere za den, bude to trvat. Takže buď trpělivost, nebo nový páník, to už je na vás. Každopádně to, co ho nenaučíte, tak zkrátka umět nebude. Teď ani nikdy.
samain napsal(a):
No ano. Trpělivost láska a důslednost jsou míněny při učení. To mně nenapadlo to specifikovat. JAko mně nenapadne někomu vysvětlovat, že polévka se jí lžící.
chrtovi se oprvdu sedí blbě. Sedají si neradi, nejsou to pastevci. Mají jinou stavbu kyčle.Samozřejmě. pokud by slečně nevadilo že si na povel sedni pes lehne, ať ho učí sedni. Podle mně je to zbytečné (ale co já vím, mám chrty teprva 40 let).

Jinak - nikde jsem nenapsala že psa nemá učit, Psala jsem, jaké povely stačí, když pes bude ovládat.
Moji psi jsou třebas naučení že se v domě neničí, že se nezabíjí papoušek, že se nerdousí ovce a nemusím jim k tomu dávat pokaždé extra povel ( na rozdíl od lehni m nebo přivolání).
Můj chrťák teda uměl všechno...lecjakýho cvičenýho NO by strčil hravě do kapsy, ovšem pouze v obýváku a za piškoty, když si s ním moje malá dcera hrála "na cvičák"...
Naopak u chrtů oceňuju to, že spousta povelů je zbytečných...venku stačí naučit chodit na vodítku, povel čekej a povel "ke mně"...což znamenalo, že se chrt mimoděk přiloudá do mé blízkosti...samozřejmě, protože on sám to chtěl a protože si tam šel očuchat něco zajímavýho...a to úplně stačí...doma se povelovat prakticky nemusí vůbec, stačí normální "lidská" komunikace...prostě se sám naučí, co je v jaké situaci běžné...třeba panička přišla domů a nic nenese, nemá cenu vstávat, stačí když na přivítanou klepnu 2x ocasem...panička přišla dom a nese tašku s nákupem...má cenu se zvedat a paničku přivítat a cupat za ní do kuchyně, protože v tý tašce pro mě určo něco má...panička si pomyslela, že se jde na prochajdu...jdu se připravit do předsíně...panička na mě volá, že jdeme na zahradu dělat čůranda...no to ať si jde sama...venku prší...budu dělat, že spim...
Nikdo mě nemusí posílat na místo, protože si místo vyberu a jsem schopen tam ležet celej den a pozorovat dění...prostě si nepamatuju, že bych musela doma vydávat nějaké povely...
Jo jedinej povel, co jsem kdy doma skutečně využila je povel "klíšťátko"...znamená to se vůbec nehýbat, dokud panička neodstraní parazita...
Prostě s chrtem pohoda...naprosto dokonalej pes, jen se nesmí tlačit na piu, musí on sám chtít nebo my ho musíme přesvědčit, že on to sám chce...a i to, co se naučí provede ochotně pouze v případě, že mu to bude připadat smysluplné...
Ja už bych to neřešila. Za me a největší vahu úvodní sdeleni a to mi staci. Řečeno už bylo mnoho, ted už musí resit zakladatelka, gematu sama.
Tématu - ach jo chytrý mobil.
jolyha
Autor
balu napsal(a):
Terven, vy považujete za normální, že si žena ke svému dítěti buduje vztah až se narodí? Co mateřský pud? Nemá ho taková žena přinejmenším potlačený? Kdyby to bylo takto běžné, tak bychom možná jako lidstvo dávno vymřeli...
Tak v tom případě mám asi dle vás mateřský pud potlačený. Z těhotenství jsem fakt odvařená nebyla a ty stavy, kdy mi bylo špatně, sotva jsem funěla, potřebovala jsem dělat se psy a ono to nešlo, protože pupek překážel, malá mě kopala do ledvin apod...jako fakt to ve mně nadšení nevyvolávalo a kolikrát jsem se přistihla jak ten balon místo břicha fakt proklínám. A to jsem věděla, že v něm sídlí naše mimčo, nejsem de...bil. Jen ten vztah nadšení a lásky až za hrob tam prostě nějak nebyl, dokud nepřišla na svět. Upřímně, prostě mě těhotenství a tudíž v tu dobu i malá, dost obtěžovalo. Bylo mi jasné, že jinak to nejde, když dítě chceme. Ale pokud by mi někdo řekl, že můžu snést vejce a jen ho vysedět - co já bych za to dala. Asi bych k tomu vejci v tu chvíli měla vřelejší vztah než k prckovi ve mně, který mi v podstatě bránil dělat jak práci, kterou jsem zkrátka zvládat musela, tak navíc ke všemu zas ještě bránil i v jakékoliv zábavě, na kterou jsem byla do té doby zvyklá (psi, koně, lyžování apod.) Takže dcerku jsem začala mít opravdu ráda fakt až ve chvíli, kdy už byla na světě. A nevidím na tom nic divného, dost ženských kolem mě to mělo stejně. Ano, tak druhá půlka byla z prcka potentovaná už předem, jen co zjistily, že ho počaly. Ale rozhodně to není samozřejmost u každé ženské.
Lexaurin napsal(a):
Tématu - ach jo chytrý mobil.
A já dumala, co je to ta gemata, už jsem si to chtěla dát do vyhledávače
jolyha napsal(a):
Tak v tom případě mám asi dle vás mateřský pud potlačený. Z těhotenství jsem fakt odvařená nebyla a ty stavy, kdy mi bylo špatně, sotva jsem funěla, potřebovala jsem dělat se psy a ono to nešlo, protože pupek překážel, malá mě kopala do ledvin apod...jako fakt to ve mně nadšení nevyvolávalo a kolikrát jsem se přistihla jak ten balon místo břicha fakt proklínám. A to jsem věděla, že v něm sídlí naše mimčo, nejsem de...bil. Jen ten vztah nadšení a lásky až za hrob tam prostě nějak nebyl, dokud nepřišla na svět. Upřímně, prostě mě těhotenství a tudíž v tu dobu i malá, dost obtěžovalo. Bylo mi jasné, že jinak to nejde, když dítě chceme. Ale pokud by mi někdo řekl, že můžu snést vejce a jen ho vysedět - co já bych za to dala. Asi bych k tomu vejci v tu chvíli měla vřelejší vztah než k prckovi ve mně, který mi v podstatě bránil dělat jak práci, kterou jsem zkrátka zvládat musela, tak navíc ke všemu zas ještě bránil i v jakékoliv zábavě, na kterou jsem byla do té doby zvyklá (psi, koně, lyžování apod.) Takže dcerku jsem začala mít opravdu ráda fakt až ve chvíli, kdy už byla na světě. A nevidím na tom nic divného, dost ženských kolem mě to mělo stejně. Ano, tak druhá půlka byla z prcka potentovaná už předem, jen co zjistily, že ho počaly. Ale rozhodně to není samozřejmost u každé ženské.
měla jsem to podobně, dokonce když se malej narodil musela jsem se podívat jestli je hezkej jinak bych ho asi nechtěla
, ale bylo to dobrý hormony zafungovali na první pohled
balu napsal(a):
Terven, vy považujete za normální, že si žena ke svému dítěti buduje vztah až se narodí? Co mateřský pud? Nemá ho taková žena přinejmenším potlačený? Kdyby to bylo takto běžné, tak bychom možná jako lidstvo dávno vymřeli...
Omlouvám se, že se v tom ještě pitvám, ale k tomuto dodám, i když i to už bylo od holek řečeno: mateřský pud, stejně jako všechno v člověku, se právě asi liší člověk od člověka, možná hladinou hormonů(odborník třeba ví) prostě někdo ho má menší, někdo větší a někdo i žádný. Proto se u někoho projeví už v těhotenství, u někoho hned po porodu, u někoho za měsíce, kdy je z dítětem a u někoho jako já nikdy a ten děti, pokud je trochu při rozumu, raděj nemá, než s nima dělat nějaké hokus pokusy ve smyslu, vyjde to, nevyjde?
Moyda napsal(a):
měla jsem to podobně, dokonce když se malej narodil musela jsem se podívat jestli je hezkej jinak bych ho asi nechtěla
, ale bylo to dobrý hormony zafungovali na první pohled
A já mámě vždycky říkám: no vidíš a teď si představ, že bych se teda nechala přesvěčit na dítě a narodilo by se mi nějaké hnusné, jako dítě tady XY, co pak, ha? A ona: ale tobě by se přeci nezdálo hnusné, protože by bylo tvoje! Fakt, jo, to myslíš vážně, že o tomhle bych si řekla, že je to hezké dítě?!?
Jsi si jistá, že by jsi si to řekla i ty? Nemůžeš to vědět, když my jsme s bráchou byli celkem hezké děti
(dle sousedů).
Já mam kluky dva a na cenu matka roku ani omylem, můj chlap má asi mateřský instinkt silnější než já i když kluky miluju. Nesnáším když někdo odsuzuje ženu že nechce děti, má to v hlavě srovnaný a sama ví nejlépe jak se cítí, lepší než ty zrůdy co rodí jedno za druhým a pak je týraj nebo hází do popelnice, ty bych hned kastrovala.
"U psů to, dětství", kdy jsou mimi, tak strašně rychle uteče, že pak už na to budete se slzou v oku vzpomínat, jen čuměním na fotky. "

Jediná slza v oku, která mi při vzpomínkách na několik generací mých štěňata vykane, je slza nad penězi utracenými za nový gauč, novou omítku, nový koberec, nové čalounění dveří, nové hadry, nové boty, nové knížky...


"Když někdo nemusí štěněcí období, tak si nemá pořizovat štěně."

Není ničí povinností být odvařený z psích mimin. Někdo je celý naměkko ze štěňátka a vysloveně si toto období užívá a někdo jej bere jako nezbytnou fázi života, kterou je potřeba "nějak přetrpět". Vychovala jsem za svůj život několik štěňat a všechna jsem milovala, ale že bych si v štěněcím období nějak libovala, to se říct nedá.

Pro mě osobně jsou štěňata jsou fajn a roztomilá - zejména pokud je mám komu vrátit. Ráda si je pomuchluji, ale ještě raději se pak vrátím domů k mému již dávno dospělému a vychovanému psovi. smajlík

Podobně jsem to měla se svými dětmi. Jako nemluvňatům se jim dostalo veškeré lásky a péče, nicméně mnohem víc mi vyhovují teď, když jsou z nich celkem rozumní polodospělí lidé.

mikraf
Autor
Také mám štěně od 8 týdnů. Nejdřív jsem byla na prášky z toho že tak brzo vstává a to kousání bylo zezačátku v pohodě jen tedkon jak už má ostré zoubky tak to bolí čím dál víc tak mu jen řeknuže nesmí nebo mu místo toho dám kousací hračku nebo se snažíme přetahovat a nebo nvymýšlím nějaké hry jako že se mazlíme nebo naopak jdem na procházku a tam se vylítá. Včera jsem mu koupila na kousání sušené vepřové ucho smajlík) dal s tím na hodinu pokoj byl zalezlý v tašce a kousal si smajlík).
Dobry den, ja vas totatalne a absolutne chápu. Touzila jsem po chrtovi roky. Jako zkusena pejskarka sem na to nesla laicky 2 roky sem objizdela chovatele, tenkrat nebyly knihy o chrtech.diskutovala lovila info a když jsem byla ready objednala jsem si stendo ze snového kryti. Nemohla se dočkat a malovala si to vse na ruzovo.Chrtacek k nam prisel asi v 10 týdnech a ejhle vůbec se neprojevoval jako pesani na které jsem zvykla. chtěla jsem ho vrátit. pak mi zranil svoji nemotornosti starého malého pesana, Hroutil se mi svet byla sem nestastna, chovatelka ho nechtěla zpet, ze ho bude zkouset prodat. Po mesici sem byla presvedcena ze pes je u nas nestastny a dela NESTASTNYMI NAS.nereagoval na jmeno, nevital. byl proste divnej. Pak se zrodila velika laska a důvěra tak jak to umi jen chrt. Pak prislo do rodiny ještě několik chrtu chce to jen pochopeni jejich nadherne povahy. Když budete chtit napiste mi na mail nebo mi zavolejte 606457295 když to bude jen trochu v mych moznostech pomohu radou, predam zkusenosti. Tady psat nemá smysl anonymních chytraku co chteji provokovat, urazet a hraji si na experty je plnej net. Bez urážky k pisatelkam co zde psaly dobře texty.
arangels.monchichi napsal(a):
Dobry den, ja vas totatalne a absolutne chápu. Touzila jsem po chrtovi roky. Jako zkusena pejskarka sem na to nesla laicky 2 roky sem objizdela chovatele, tenkrat nebyly knihy o chrtech.diskutovala lovila info a když jsem byla ready objednala jsem si stendo ze snového kryti. Nemohla se dočkat a malovala si to vse na ruzovo.Chrtacek k nam prisel asi v 10 týdnech a ejhle vůbec se neprojevoval jako pesani na které jsem zvykla. chtěla jsem ho vrátit. pak mi zranil svoji nemotornosti starého malého pesana, Hroutil se mi svet byla sem nestastna, chovatelka ho nechtěla zpet, ze ho bude zkouset prodat. Po mesici sem byla presvedcena ze pes je u nas nestastny a dela NESTASTNYMI NAS.nereagoval na jmeno, nevital. byl proste divnej. Pak se zrodila velika laska a důvěra tak jak to umi jen chrt. Pak prislo do rodiny ještě několik chrtu chce to jen pochopeni jejich nadherne povahy. Když budete chtit napiste mi na mail nebo mi zavolejte 606457295 když to bude jen trochu v mych moznostech pomohu radou, predam zkusenosti. Tady psat nemá smysl anonymních chytraku co chteji provokovat, urazet a hraji si na experty je plnej net. Bez urážky k pisatelkam co zde psaly dobře texty.
To má zadavatelka kliku, že jste se tu náhodně objevila a dala k dispozici své telefonní číslo.
balu napsal(a):
Terven, vy považujete za normální, že si žena ke svému dítěti buduje vztah až se narodí? Co mateřský pud? Nemá ho taková žena přinejmenším potlačený? Kdyby to bylo takto běžné, tak bychom možná jako lidstvo dávno vymřeli...
Koukám, že diskuse se dost zvrhla jinam, ale zkusím tenhle příspěvek přeci jen okomentovat - řekla bych, že mateřský pud a mateřská láska jsou dvě odlišné věci. Mateřský pud je podle mě to, co zajišťuje přežití miminka (mláděte) - nutí vás ihned po porodu se o to mrňavé bezbranné stvoření starat, krmit ho a naplňovat jeho základní potřeby. Mateřská láska je cit, který některým může chybět úplně (dítko je sice nakrmené, přebalené atd, ale chybí ten emocionální náboj, ta něžnost), u některých naskočí ihned a u některých z nás se rozvíjí teprve postupně po porodu, zatímco se o mrně poctivě staráme. První dítko jsem bezvýhradně milovala hned po porodu, jak jsem se na něj podívala, tak mě ta láska v podstatě převálcovala, u druhého to pár dní trvalo, než tohle naskočilo (a mě zaskočilo, jak to, že ho taky nemiluju hned - ale je pravda, že druhé těhotenství bylo komplikovanější než první atd). Takže tolik k tématu, které bych tady na fauně fakt nečekalasmajlík
tuilindo napsal(a):
Koukám, že diskuse se dost zvrhla jinam, ale zkusím tenhle příspěvek přeci jen okomentovat - řekla bych, že mateřský pud a mateřská láska jsou dvě odlišné věci. Mateřský pud je podle mě to, co zajišťuje přežití miminka (mláděte) - nutí vás ihned po porodu se o to mrňavé bezbranné stvoření starat, krmit ho a naplňovat jeho základní potřeby. Mateřská láska je cit, který některým může chybět úplně (dítko je sice nakrmené, přebalené atd, ale chybí ten emocionální náboj, ta něžnost), u některých naskočí ihned a u některých z nás se rozvíjí teprve postupně po porodu, zatímco se o mrně poctivě staráme. První dítko jsem bezvýhradně milovala hned po porodu, jak jsem se na něj podívala, tak mě ta láska v podstatě převálcovala, u druhého to pár dní trvalo, než tohle naskočilo (a mě zaskočilo, jak to, že ho taky nemiluju hned - ale je pravda, že druhé těhotenství bylo komplikovanější než první atd). Takže tolik k tématu, které bych tady na fauně fakt nečekalasmajlík
Nečekala? Většinou jsou tu baby, takže se to často zvrhne ve srovnávání mimi-štěňátka, fena po porodu - ženská po porodu, hárání - menses atd
arangels.monchichi napsal(a):
Dobry den, ja vas totatalne a absolutne chápu. Touzila jsem po chrtovi roky. Jako zkusena pejskarka sem na to nesla laicky 2 roky sem objizdela chovatele, tenkrat nebyly knihy o chrtech.diskutovala lovila info a když jsem byla ready objednala jsem si stendo ze snového kryti. Nemohla se dočkat a malovala si to vse na ruzovo.Chrtacek k nam prisel asi v 10 týdnech a ejhle vůbec se neprojevoval jako pesani na které jsem zvykla. chtěla jsem ho vrátit. pak mi zranil svoji nemotornosti starého malého pesana, Hroutil se mi svet byla sem nestastna, chovatelka ho nechtěla zpet, ze ho bude zkouset prodat. Po mesici sem byla presvedcena ze pes je u nas nestastny a dela NESTASTNYMI NAS.nereagoval na jmeno, nevital. byl proste divnej. Pak se zrodila velika laska a důvěra tak jak to umi jen chrt. Pak prislo do rodiny ještě několik chrtu chce to jen pochopeni jejich nadherne povahy. Když budete chtit napiste mi na mail nebo mi zavolejte 606457295 když to bude jen trochu v mych moznostech pomohu radou, predam zkusenosti. Tady psat nemá smysl anonymních chytraku co chteji provokovat, urazet a hraji si na experty je plnej net. Bez urážky k pisatelkam co zde psaly dobře texty.
Ano přesně to je chrt
...
Ještě bych možná popsala situaci ze které jsem u štěňat na mrtvici já...nějaké tahání na vodítku, okusování rukou a eventuelně zničení nějaké věci, je proti tomu, pro mě, naprostá pohodička...
Píšu to, abych zadavatelce nastínila, že i ženskou, co si štěněcí věk vysloveně užívá, by v určité situaci šlak trefil...
Chystáte se do práce, tak ještě vypustíte štěňata na zahradu, aby se vyvenčili...no a pak už je čas a štěňata voláte, aby šla dom...ale ona nejenže nejdou, ale přijde jim jako děsná prča před vámi utíkat...zkoušíte všechno, stavíte se na hlavu a prostě nejdou...i když už jste oblečená za dámu a před deseti minutami už jste měla být pryč, tak potřebujete štěňata "odlovit" a tak lovíte...lovíte i pod tújemi a pod smrkem, takže máte vlasy plné jehličí...podrápané ruce i nohy od větví...už si pomalu říkáte "já ty psy snad zabiju", protože když nikam nespěcháte, tak přiběhnou na první dobrou...ale držíte se, protože víte, že každý náznak netrpělivosti nebo vzteku je kontraproduktivní...takže vytahuju telefon a jdu volat manželovi, aby co nejdřív přijel, že musím nechat štěňata venku a jak tam tak stojíte, tak štucové kolem vás v klidu projdou do baráku, hajnou si na místečka a hrajou si na hodná štěňátka...
Ono je to prostě tak, že člověk tu hrůzu štěněcího věku, to všechno co je na štěněti fakt děsný, tak nějak odsune stranou a spíš vzpomínáte na to, že není na světě nic roztomilejšího než hrající si štěňata a tak...a právě proto si s dalším štěnětem snažím co nejvíc užít to hezké a dělat všechno ještě líp než minule...štěně je vlastně nepopsaný list...začínáte nanovo a je jen na nás, jestli z toho malýho raubíře vyroste skvělý pes a dalšímu štěněti pak vyprávíte, jak byl jeho předchůdce skvělej, protože pes který vás opustil už byl vlastně psí bůh, se kterým člověk ani nemusí mluvit, stačí pomyslet...

Přidat reakci

! Doporučujeme se před přidáním prvního příspěvku zaregistrovat nebo se přihlásit na již vytvořený profil.

Text tučně Kurzíva Potržený text


Souhlasím s pravidly diskuze.
Zrušit sledování diskuze « Zpět na výpis diskuzních vláken
ZPĚT NAHORU
Komerční sdělení Vytvořit zde reklamu
DNA analýzy
DNA testy psov od 30 € (od cca 630 Kč). Pohlavie vtáctva od 7 € (od cca 189 Kč) alebo Poukazy na 20/50/80/100 vzoriek.
AnimalShop
Nabízíme široký sortiment chovatelských potřeb pro psy, kočky, hlodavce a také pro akvaristiku, teraristiku.Doprava 56Kč
Granule pro psy za nejlepší ceny
Ušetřete za krmivo pro psy. Nabízím Vám výhodná multibalení granulí pro psy za nejlepší ceny a s dopravou zdarma.
OBCHOD-RYBARENI.CZ
Rybářské potřeby, prodejna a e-shop se spoustou akčních nabídek pro rybáře. Slevový program, doprava zdarma.