Pes šílí kvuli feně

Buď to přežijete (vy i zvíře), nebo psa vykastrujete. a buďte rádi, že nebydlíte ve městě, tady se favoritky toho mého zákeřně střídají.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Buď to přežijete (vy i zvíře), nebo psa vykastrujete. a buďte rádi, že nebydlíte ve městě, tady se favoritky toho mého zákeřně střídají.

Nebylo by lepší místo té kastrace psa vychovat a pořádně utahat?

No vím, že tady někteří razí teorii, že za fenama šílí jen psi nevychovaní a nudící se. Moje zkušenost je ale jiná. o samojedovi by se to snad dalo tvrdit, není ani nijak extra poslušný a nudit se bude vždycky, nejsem kyborg. Ale berňák byl neskutečně poslušný pes a na berňáka měl akce až až(musel, kvůli samíkovi) přesto dokázal za háravkama tak šílet, že klidně zdrhnul dírou v plotě přes to, že si to nedovolil ani neposlušný samojed. Nevím, jestli mají třeba někteří psi vyšší hladinu hormonů, nebo to dělá vyšší koncentrace háravek v jednu dobu(u nás stačila háravka v nejlepším, nastěhovaná ty dny u nás) a psi byli totálně mimo. Nejedli, nevnímali atd. Nevím, jak chcete něco po psu, který v tu chvíli vypadá, jak chovanec nějakého ústavu. To je jako by jste chtěla srovnat do latě autistické děcko. Bylo to skoro bez šance. Kamarádka už hárat konečně přestala, naštěstí, psu je 10 a blbě chodí. Druhý už umřel a troufám si tvrdit, že to bylo po roce totálního vyčerpání, kdy hárala jedna psí kámoška za druhou. Kdyby jsme se tehdy rozhodnuli a kastrovali, možná by ještě žil

Máte i nemáte pravdu. Jisté, když strčíte psovi na pár dnů háravku rovnou pod nos (jednou jsem hlídala kamarádce háravou fenu a ač jsem jí oddělila do jiné části bytu, bylo to peklo) nebo hárá vše v širokém dalekém okolí, je se psem těžké pořízení.

Nicméně za běžných podmínek by pes měl setkání s háravou čubou zvládnout. Často je právě problém v denním režimu, nedostatku aktivit, ve výchově a respektu. Kolikrát např. slýchám / čtu, že pes třeba oskakuje hračky nebo nohy a majiteli to přijde normální.

balisek napsal(a):
Máte i nemáte pravdu. Jisté, když strčíte psovi na pár dnů háravku rovnou pod nos (jednou jsem hlídala kamarádce háravou fenu a ač jsem jí oddělila do jiné části bytu, bylo to peklo) nebo hárá vše v širokém dalekém okolí, je se psem těžké pořízení.

Nicméně za běžných podmínek by pes měl setkání s háravou čubou zvládnout. Často je právě problém v denním režimu, nedostatku aktivit, ve výchově a respektu. Kolikrát např. slýchám / čtu, že pes třeba oskakuje hračky nebo nohy a majiteli to přijde normální.

Nikdy nám psi neoskakovali ani hračky, ani nohy. jednou se snažil pes naskočit na souseda, který spává v posteli s fenkama, v tu chvíli jedna hárala. Fena tam nebyla a pes se k sousedovi až podivně lísal. jakmile na něj zkusil naskočit, došlo mi, o co tu jde Sousedovi jsem se omluvila a psa odtáhnula. Taky si troufnu tvrdit, že tohle nedělá pes, který si neskočil.7let ho nic takového ani nenapadlo. Jakmile se nechala od něj pravidelně obskakovat ta jeho háravá kamarádka, tak přišel totálně o rozum. Ona k nám vlezla, nechala se dvě hodiny nakrývat(jen od něho, berňáka nenechala) a až ji to přestalo bavit, utekla zase domů. Berńák jen asistoval, přesto to stačilo, aby přišel o mozek taky. Od té doby samojed, když cítí háravku, je k neudržení. a od té doby už ho od ní ani neodeřvu, musím ho doslova odtáhnout Naštěstí není problém třeba s plemeny malými, háravá jrt ho nechá skoro v klidu. Tedy slintá, luxuje, ale rozhodně na ni neleze.ani by to nešlo

"Jakmile se nechala od něj pravidelně obskakovat ta jeho háravá kamarádka, tak přišel totálně o rozum. Ona k nám vlezla, nechala se dvě hodiny nakrývat(jen od něho, berňáka nenechala) a až ji to přestalo bavit, utekla zase domů. Berńák jen asistoval, přesto to stačilo, aby přišel o mozek taky. Od té doby samojed, když cítí háravku, je k neudržení. a od té doby už ho od ní ani neodeřvu, musím ho doslova odtáhnout "

och och...se nějak není čemu divit...

Souhlas s balíškovou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Jakmile se nechala od něj pravidelně obskakovat ta jeho háravá kamarádka, tak přišel totálně o rozum. Ona k nám vlezla, nechala se dvě hodiny nakrývat(jen od něho, berňáka nenechala) a až ji to přestalo bavit, utekla zase domů. Berńák jen asistoval, přesto to stačilo, aby přišel o mozek taky. Od té doby samojed, když cítí háravku, je k neudržení. a od té doby už ho od ní ani neodeřvu, musím ho doslova odtáhnout "

och och...se nějak není čemu divit...

Souhlas s balíškovou.

No a má to řešení? Dle vás? Krom kastrace?

lesnížínka napsal(a):
No a má to řešení? Dle vás? Krom kastrace?

Nedovolit jim toto chování? Nebýt laxní? Vy to popisujete, jako kdyby to bylo něco normálního

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nedovolit jim toto chování? Nebýt laxní? Vy to popisujete, jako kdyby to bylo něco normálního

Nedovolit jim jako co, rozveďte to. Slintat nad značkama od fen? a vy feně při hárání značkovat zakazujete?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nedovolit jim toto chování? Nebýt laxní? Vy to popisujete, jako kdyby to bylo něco normálního

Vám přijde pohlavní pud a s ním spojené chování nenormální?
Nenormální naopak je to, co dělají lidi kolem.

pan Brouček napsal(a):
Vám přijde pohlavní pud a s ním spojené chování nenormální?
Nenormální naopak je to, co dělají lidi kolem.

Poprvé v životě s vámi souhlasím.
Co je na pohlavním pudu a rozmnožování nenormálního?

lesnížínka napsal(a):
Nedovolit jim jako co, rozveďte to. Slintat nad značkama od fen? a vy feně při hárání značkovat zakazujete?

Např to "páření", to, že si k vám čuba chodila mýrnyx týrnyx, a pokud mohe fena hárá, tak jí samozřejmě značkovat nechávám, stejně tak psa nechávám značkovat, ale oba, fena i pes se musí umět chovat, pes má na procházkàch zákaz lízat značky háravých fen, tak stejně čuba.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Např to "páření", to, že si k vám čuba chodila mýrnyx týrnyx, a pokud mohe fena hárá, tak jí samozřejmě značkovat nechávám, stejně tak psa nechávám značkovat, ale oba, fena i pes se musí umět chovat, pes má na procházkàch zákaz lízat značky háravých fen, tak stejně čuba.

Počkat, váš pes neznačkuje? Jako vůbec? Ani strom v parku? Jak zakáže feně se vyčůrat?

Andrýsek3 napsal(a):
Počkat, váš pes neznačkuje? Jako vůbec? Ani strom v parku? Jak zakáže feně se vyčůrat?

Prosím, přečtěte si to správně

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Prosím, přečtěte si to správně

Moje chyba.

A jak zakážete feně sousedů, aby k vám lezla? Rozervala nám 100m plotu, několikrát jsme ji naložili a zavezli domů, kolikrát jsem u nich zvonila o půlnoci a vracela jim ji. v 5h ráno už běhala vesele u nás po zahradě. a ne, nedokázala jsem na ni být hnusná, vyřvat ji, nebo dokonce zmlátit, aby to nedělala. Mí psi se vždycky učili, že jsme na pejsky hodní, jsou to kamarádi, i když někteří potížisté. Navíc, ona za to nemohla, hnaly ji hormony, stejně jako ty chudáky nadržené psy. Zakázala bych jim samozřejmě, aby oni zdrhali, rvali ploty sousedům a obkakovali, co se hne, ale jak chcete psu zakázat hormonální bouři v hlavě? Byla jste někdy zamilovaná? Zamilovaná tak, že se zpětně stydíte za kraviny, co jste tehdy dělala? Tak asi tak

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nedovolit jim toto chování? Nebýt laxní? Vy to popisujete, jako kdyby to bylo něco normálního

Samozřejmě!
normální je nenechat psa se tak stresovat!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Samozřejmě!
normální je nenechat psa se tak stresovat!

Tím, že ho ho vystresujeme "výchovou" které jde přes nejsilnější přirozené pudy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Samozřejmě!
normální je nenechat psa se tak stresovat!

Ano, u polodivokých psù ve smečkách je to normální. Nebo Vy nevháváte obyčejně psa nakrývat každou fenu, která hárá?

pan Brouček napsal(a):
Tím, že ho ho vystresujeme "výchovou" které jde přes nejsilnější přirozené pudy.

Co to je za peachovinu!

to si tady jako fakt myslíte, že je v přírodě normální, a zůstaneme u šelem psovitých, že každý samec šoustá každou fenu, nežere, nespí, absolutně nefunguje...?!
Takže podle vás, některých, je normální prostě vypustit háravku, psy a děj se cokoliv?! a to si dovolujete frflat proti "množkám" a podobně?! Vždyť ty lidi přeci jenom nechávají přírodě volnou ruku!

Budíček...

Normální je nenechat psa v takové míře se vystresovat, že to ohrožuje jeho fyzickou i psychickou pohodu, o zdraví nemluvě!

jsem se teda nechala vytočit...

pan Brouček napsal(a):
Tím, že ho ho vystresujeme "výchovou" které jde přes nejsilnější přirozené pudy.

Ale ale, nejsilnější pudy, nedělejte z toho kovbojku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Samozřejmě!
normální je nenechat psa se tak stresovat!

Jéé, pardon, zdálo se mi, že je to myšleno ironicky

článek do pranice?
(i když v kapku jiné souvislosti)

http://www.psiskolafalco.cz/vycvik.htm#_sx.

"to si tady jako fakt myslíte, že je v přírodě normální, a zůstaneme u šelem psovitých, že každý samec šoustá každou fenu, nežere, nespí, absolutně nefunguje...?!"

Chcete srovnávat Psa domácího žijícího někde v paneláku, a psovité šelmy v přírodě ?

To je jako srovnávat páření kočkodanů s manželským sexem
Nakonec primát jako primát, ne?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
článek do pranice?
(i když v kapku jiné souvislosti)

http://www.psiskolafalco.cz/vycvik.htm#_sx.

Dostála néééééééé.

Naopak, s článkem Dostála velmi souhlasím a potvrzuji, že za uvedených podmínek může hárající fena i pes koexistovat vedle sebe v bytě v pohodě.
Nechápu majitele psů jako je zadavatel diskuzního vlákna, co psovi tolerují takové reakce na háravé feny a dovolují mu se takhle vytáčet - to je týrání psa a absolutní nepochopení komunikace ve smečce.

scylla napsal(a):
Nebylo by lepší místo té kastrace psa vychovat a pořádně utahat?

Nejlepší kamarád mého trouby je skvěle vychovaný fleťák. I z toho mého divočáka se vedle něj stává pes a poslouchá, resp. ho absolutně kopíruje. Fleťák má skvělou paničku, která je v důchodu, ale akční - ráno 2 hoďky venku, odpo 2 až 4 s aktivitami podle počasí, před spaním pravidelná hodina s námi. Zdá se vám to málo? Utahaný je dost. Jenže když začnou hárat desítky (vzhledem k našemu rozsáhlému rajónu spíš stovky) fen, tak fleťák venku hluchne, doma fňuká a chce ven. Odvolatelný je, ale s rezervou a ještě se musí opravdu důrazně. Panička s tím neudělá nic.

Nevím, kde žijete, ale tady je to pro psy s množstvím fen docela peklo a znám pár kluků s vysokým vytížením, kteří musí být v nejhorší době na vodítku, pro jistotu. Dokonce vím o jednom kříženci NO, který jako jinak perfektní pes ostrahy nemohl fungovat v Praze, protože objekt byl v oblasti, kde se kolem pohyboval extrémní počet psů, tj. i fen. Ve vypjatém období byl bez ohledu na výchovu trochu mimo a v práci skončil.

Asi jste na takového psa ještě nenarazila, ale někteří v tomhle směru "vychovat" nejdou. Mého psa nelze vychovat ani normálně, ale i když je slušný hormon, tak aspoň nevyšiluje doma jako jeho jinak poslušný kamarád.

Ollie souhlasím, ono je taky něco jiného bydlet na samotě u lesa, na vesničce nebo bydlet v Praze nebo ve městě, kde jen při krátké procházce potkáte 12 psů z toho 10 fen.

Andrýsek3 napsal(a):
Ollie souhlasím, ono je taky něco jiného bydlet na samotě u lesa, na vesničce nebo bydlet v Praze nebo ve městě, kde jen při krátké procházce potkáte 12 psů z toho 10 fen.

Ono jde spíš o ty vzkazy. Trotlové nezvednou čenich, jdou jako tank a bourají do značek, do popelnic i do kolemjdoucích. Kámoš musí v tlamě nosit tenisák, aby nedegustoval, ale čmuchá a čmuchá.

lesnížínka napsal(a):
Nikdy nám psi neoskakovali ani hračky, ani nohy. jednou se snažil pes naskočit na souseda, který spává v posteli s fenkama, v tu chvíli jedna hárala. Fena tam nebyla a pes se k sousedovi až podivně lísal. jakmile na něj zkusil naskočit, došlo mi, o co tu jde Sousedovi jsem se omluvila a psa odtáhnula. Taky si troufnu tvrdit, že tohle nedělá pes, který si neskočil.7let ho nic takového ani nenapadlo. Jakmile se nechala od něj pravidelně obskakovat ta jeho háravá kamarádka, tak přišel totálně o rozum. Ona k nám vlezla, nechala se dvě hodiny nakrývat(jen od něho, berňáka nenechala) a až ji to přestalo bavit, utekla zase domů. Berńák jen asistoval, přesto to stačilo, aby přišel o mozek taky. Od té doby samojed, když cítí háravku, je k neudržení. a od té doby už ho od ní ani neodeřvu, musím ho doslova odtáhnout Naštěstí není problém třeba s plemeny malými, háravá jrt ho nechá skoro v klidu. Tedy slintá, luxuje, ale rozhodně na ni neleze.ani by to nešlo

Fascinuje mě, že někdo, kdo doporučuje dost často kastraci fen (což je o dost invazivnější zákrok než u psa - samce), nechá psa obskakovat háravou kamarádku a nemá "koule" na to nechat vykastrovat svého psa... Činíte psovi medvědí službu, možná i ten berňák vám na to odešel. Protože cysty na prostatě a zbytnělá prostata je velká zdravotní nepříjemnost, zvlášť, když se neřeší. Stejně tak nějaké kulhání u samíka, jak píšete výše, "blbě chodí" - co zjistit příčinu? A vzít to vše v jednom?

Jsou psi, kteří mají hladinu hormonu tak nezdravě vysoko, že je pro ně kastrace vysvobozením - nežerou, nepijí, mnohdy mají problém se i vyčurat nebo se na vteřinu soustředit, a to v zavislosti lokality někdy i durch celý rok, dle háravek v okolí. Pak jsou psi, kteří se naučí chovat, a sžijí se s háravkou i v bytě, domě, šílí jen přes ty nej dny. Obojí je ale pro psa velká psychická/zdravotní zátěž a za sebe říkám, stejně jako u fen, když to není do chovu, ať to nechá radši majitel vykastrovat, až zvíře dospěje.
Scylla si snad odpustí komentář o kastraci, děkuji. Ale Dostál a jeho hierarchie a alfovství, to nikdy neomrzí.

to plaka

Souhlas. Kdyby můj pes blbnul do té míry, že by nežral, nepil a vůbec by byl mimo i doma v součtu 6 měsíců v roce, tak ho toho trápení zbavím.

Nesouhlas s "Pak jsou psi, kteří se naučí chovat..." Pes je pořád zvíře, takhle se to nazývat nedá, pudy lze jen potlačit a u extra hormona z toho můžete mít óbr frustraci s různými souvisejícími problémy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale ale, nejsilnější pudy, nedělejte z toho kovbojku.

Pohlavní pud patří mezi nejsilnější pudy a obecně potlačení takového pudu bude spojené vždy s nějakou mírou stresu. To že při tom nahradíte jedno chováním jiným, přijatelnějším, může být pravda.
Ale napsat "nenechat psa stresovat" je nesmysl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fascinuje mě, že někdo, kdo doporučuje dost často kastraci fen (což je o dost invazivnější zákrok než u psa - samce), nechá psa obskakovat háravou kamarádku a nemá "koule" na to nechat vykastrovat svého psa... Činíte psovi medvědí službu, možná i ten berňák vám na to odešel. Protože cysty na prostatě a zbytnělá prostata je velká zdravotní nepříjemnost, zvlášť, když se neřeší. Stejně tak nějaké kulhání u samíka, jak píšete výše, "blbě chodí" - co zjistit příčinu? A vzít to vše v jednom?

Jsou psi, kteří mají hladinu hormonu tak nezdravě vysoko, že je pro ně kastrace vysvobozením - nežerou, nepijí, mnohdy mají problém se i vyčurat nebo se na vteřinu soustředit, a to v zavislosti lokality někdy i durch celý rok, dle háravek v okolí. Pak jsou psi, kteří se naučí chovat, a sžijí se s háravkou i v bytě, domě, šílí jen přes ty nej dny. Obojí je ale pro psa velká psychická/zdravotní zátěž a za sebe říkám, stejně jako u fen, když to není do chovu, ať to nechá radši majitel vykastrovat, až zvíře dospěje.
Scylla si snad odpustí komentář o kastraci, děkuji. Ale Dostál a jeho hierarchie a alfovství, to nikdy neomrzí.

Já jsem to ale psala sama, že nakonec, kdyby jsme berňuchu vykastrovali, nemuselo se mu to, cosi" rozjet. Ale byl pod lékařským dozorem a prostatu měl na jeho věk prý v pořádku, ani na ni nic nebral. Samojed má rentgeny a diagnostikovanou těžkou artrozu obou zápěstí, na jednom odlomek chrupavky. S tím, že mi vet řekl, že je to až v oblasti kloubů prstů(nevím, jak se to všechno správně u psů jmenuje, tak ten lidský popis) a nedá se s tím, krom léků od bolesti a opichů nic dělat. Před 14dny(po tom, co už pěkně běhal) znovu nějak špatně šlápnul(měla jsem ho na vodítku, nic divného jsem nepostřehla, myslela jsem, že si něco zapíchnul, ale ani po třech dnech zkoumání jsem nic nenašla) od té doby je to vždycky lepší, lepší a jak mu trochu otrne, začne zase lítat a další den už se na nohu nepostaví. Pokud se to nezmění přes víkend, jsem rozhodnutá na veterinu.
Mně nejde o kastraci jako takovou. Jde mi o to, aby pes na sklonku života, nepřišel absolutně o všechny své radosti. Miluje svou volnost, své lítání - to nemůže kvůli nohám. Jak jsem psala, byl tu vedoucí - o to přichází už stářím(ale to je postupný přirozený proces, se kterým se snad smiřuje) ale kastrací bych mu to totálně utnula. Pořád rád navštěvuje a kontroluje(a prudí ) své kámoše u plotů - s tím by byl patrně konec, narušila bych jejich léta uspořádanou hierarchii úplně. Teď už jeho milá nehárá, hárá jen ta druhá a to jsme jakž takž zvládli, blbnul s jídlem jen týden. U jiných háravek cirkus nedělá. On prostatu zkontrolovanou nemá, to je pravda.
A ještě s tou kastrací, ať fen či psů. I to je důvod, proč se kloním ke kastraci mladých zvířat, po dovršení dospělosti. Nanajede do tohohle modu háravky-šílím. Fena neni v toči hárání a následných falešných březostí, což je samá hormonální bouře a taktéž zmatek v hlavě. Ti psi nic takového nepoznají, tak jim to nechybí. Vztáhnu to opět na lidi: co neznám, nepoznala jsem - nechybí mi, nepotřebuju to mít.

scylla napsal(a):
Nebylo by lepší místo té kastrace psa vychovat a pořádně utahat?

Vychovat? Co s tim udela clovek kdyz jde u naseho psa o prirozene vrozenou reakci a celej je ve stresu a klepe se a vyje? Nejedl a nic ho nezajimalo? Tezko ho clovek utaha kdyz nema zajem o nejakou aktivitu.

Takze nechapu pojem "vychovat" psa, aby ho neovladal vlastni pud.

washek55 napsal(a):
Vychovat? Co s tim udela clovek kdyz jde u naseho psa o prirozene vrozenou reakci a celej je ve stresu a klepe se a vyje? Nejedl a nic ho nezajimalo? Tezko ho clovek utaha kdyz nema zajem o nejakou aktivitu.

Takze nechapu pojem "vychovat" psa, aby ho neovladal vlastni pud.

No tak jako manžela přeci

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nejlepší kamarád mého trouby je skvěle vychovaný fleťák. I z toho mého divočáka se vedle něj stává pes a poslouchá, resp. ho absolutně kopíruje. Fleťák má skvělou paničku, která je v důchodu, ale akční - ráno 2 hoďky venku, odpo 2 až 4 s aktivitami podle počasí, před spaním pravidelná hodina s námi. Zdá se vám to málo? Utahaný je dost. Jenže když začnou hárat desítky (vzhledem k našemu rozsáhlému rajónu spíš stovky) fen, tak fleťák venku hluchne, doma fňuká a chce ven. Odvolatelný je, ale s rezervou a ještě se musí opravdu důrazně. Panička s tím neudělá nic.

Nevím, kde žijete, ale tady je to pro psy s množstvím fen docela peklo a znám pár kluků s vysokým vytížením, kteří musí být v nejhorší době na vodítku, pro jistotu. Dokonce vím o jednom kříženci NO, který jako jinak perfektní pes ostrahy nemohl fungovat v Praze, protože objekt byl v oblasti, kde se kolem pohyboval extrémní počet psů, tj. i fen. Ve vypjatém období byl bez ohledu na výchovu trochu mimo a v práci skončil.

Asi jste na takového psa ještě nenarazila, ale někteří v tomhle směru "vychovat" nejdou. Mého psa nelze vychovat ani normálně, ale i když je slušný hormon, tak aspoň nevyšiluje doma jako jeho jinak poslušný kamarád.

Žila jsem několik desítek let v Praze, vždy jsme měli psy, někdy psy i feny. Neměli jsme nikdy problém s tím, že by pes nějak vyšiloval nebo byl neovladatelný, když šlo o háravky.

washek55 napsal(a):
Vychovat? Co s tim udela clovek kdyz jde u naseho psa o prirozene vrozenou reakci a celej je ve stresu a klepe se a vyje? Nejedl a nic ho nezajimalo? Tezko ho clovek utaha kdyz nema zajem o nejakou aktivitu.

Takze nechapu pojem "vychovat" psa, aby ho neovladal vlastni pud.

Při tomto přístupu k věci to opravdu nejde, to máte pravdu.

Tak nevím, můj pes nikdy kvůli háravkám nešílel. Že bych byla v mojí smečce alfou? Netuším :D
První dva roky jsme bydleli na velkým sídlišti ve velkoměstě. Žádné vytí, kňučení, dožadování se, výraznější hladovění, neprobíhalo.
Přitom mi vždycky přišel, že on je právě těma hormonama celkem nabušenej.
V pěti letech se mu rozjely problémy s prostatou, což jsem vyřešila kastrací.

Já bych psa nekastrovala, pokud by neměl zdravotní problémy. I ty falešky můžou mít (nebo mají?) mnohdy příčinu v tom, jak se s fenou zachází, jakej se jí dává blahobyt, jak se rozmazluje. Ale chápu, že je pro někoho jednodušší vykastrovat.

Asi už jsou zase nějaké jiné poznatky, které já jsem nezachytila? Pokud si vzpomínám, tvrdilo se, že falešky má fena proto, aby mohla přebrat ve smečce péči o štěňata, kdyby matka štěňat uhynula atd. Takže podle toho mi vychází, že faleška je normální fyziologický proces u zdravé a právě správně fungující feny. Prostě, že její tělo hlásá: jsem tu a jsem připravena v případě potíží. Ano, může fungovat, že když ji zaměstnáme tak, že padá na hubu, nemá nějak čas řešit tyhle věci, respective: už na to nebude mít, nebude mít kapacity v případě nouze pomoct. Taky si nejsem jistá, jestli je to to správné(pro fenu) řešení, ale účel to splní.

scylla napsal(a):
Žila jsem několik desítek let v Praze, vždy jsme měli psy, někdy psy i feny. Neměli jsme nikdy problém s tím, že by pes nějak vyšiloval nebo byl neovladatelný, když šlo o háravky.

Já jsem taky žila pár let v Praze a psa jsem tam potkala vyjímečně. Teď po desítkách let, jsem byla skoro v šoku, kolik je tam psů(takže i nárůst fen je obrovský) Přijde mi to až hrozné, z pohledu psů, i z pohledu lidí, nepejskařů. Myslím si, že by města už měla začít i šířit osvětu ve smyslu, že fakt nemusí mít každý psa...

lesnížínka napsal(a):
Já jsem taky žila pár let v Praze a psa jsem tam potkala vyjímečně. Teď po desítkách let, jsem byla skoro v šoku, kolik je tam psů(takže i nárůst fen je obrovský) Přijde mi to až hrozné, z pohledu psů, i z pohledu lidí, nepejskařů. Myslím si, že by města už měla začít i šířit osvětu ve smyslu, že fakt nemusí mít každý psa...

Místo šíření takové "osvěty" by města mohla pro psy něco dělat, jeďte na výlet do Vídně. Když se chce, tak to jde, jen se pro to musí něco dělat. Množství psů není problém, problém jsou lidi.

scylla napsal(a):
Místo šíření takové "osvěty" by města mohla pro psy něco dělat, jeďte na výlet do Vídně. Když se chce, tak to jde, jen se pro to musí něco dělat. Množství psů není problém, problém jsou lidi.

Na výlety do Vídně jezdím, ale nevím, na co teď narážíte. Jinak, nenapadlo by mne do města zbytečně tahat psa, takže na výlet do Vídně psa neberu, tak jsem se nezajímala nikdy o to, jak to mají vyřešeno. Hoďte tedy trochu osvěty

lesnížínka napsal(a):
Na výlety do Vídně jezdím, ale nevím, na co teď narážíte. Jinak, nenapadlo by mne do města zbytečně tahat psa, takže na výlet do Vídně psa neberu, tak jsem se nezajímala nikdy o to, jak to mají vyřešeno. Hoďte tedy trochu osvěty

Když překročíte hranice do Rakouska, zjistíte, že ke psům mají naprosto jiný přístup. Ve Vídni jsou skoro v každém parku oplocené části, kde můžete pouštět navolno psy, když vás lidé vidí se psem, usmějí se na něho i na vás, je tam atmosféra naprosté pohody, stejně tak Salcburg, Innsbruck. Prošla jsem jako dovolenou se psy a dcerou po svých Solnou pánev a opravdu nádhera.

lesnížínka napsal(a):
No vím, že tady někteří razí teorii, že za fenama šílí jen psi nevychovaní a nudící se. Moje zkušenost je ale jiná. o samojedovi by se to snad dalo tvrdit, není ani nijak extra poslušný a nudit se bude vždycky, nejsem kyborg. Ale berňák byl neskutečně poslušný pes a na berňáka měl akce až až(musel, kvůli samíkovi) přesto dokázal za háravkama tak šílet, že klidně zdrhnul dírou v plotě přes to, že si to nedovolil ani neposlušný samojed. Nevím, jestli mají třeba někteří psi vyšší hladinu hormonů, nebo to dělá vyšší koncentrace háravek v jednu dobu(u nás stačila háravka v nejlepším, nastěhovaná ty dny u nás) a psi byli totálně mimo. Nejedli, nevnímali atd. Nevím, jak chcete něco po psu, který v tu chvíli vypadá, jak chovanec nějakého ústavu. To je jako by jste chtěla srovnat do latě autistické děcko. Bylo to skoro bez šance. Kamarádka už hárat konečně přestala, naštěstí, psu je 10 a blbě chodí. Druhý už umřel a troufám si tvrdit, že to bylo po roce totálního vyčerpání, kdy hárala jedna psí kámoška za druhou. Kdyby jsme se tehdy rozhodnuli a kastrovali, možná by ještě žil

Souhlasím, s retrívrem jsem měla něco podobného. Pokud hárala rodičů fena ve stejném baráku a nebo fena sousedů, tak se pes mohl zbláznit. Kvičel, naříkal, klepal se, nežral, odmítal jakoukoli aktivitu... A nemyslím si, že by byl nevychovaný nebo měl málo zaměstnání. Ale v tu dobu co feny hárali tak se s ním nedalo skoro nic dělat, když jsem ho chtěla vzít ven, tak jsem ho první část procházky "táhla" za sebou, protože se nechtěl hnout z baráku, a pak jsem ho nemohla pustit navolno, protože se mi i stalo, že jsem ho pustila a on okamžitě bez rozmyšlení běžel domů - to jinak nikdy neudělal. Takže procházky na vodítku, a zpátky táhnul jak urvanej ze řetězu. Normálně jsme cvičili, ale v těchto dnech to moc nešlo, nezajímalo ho žrádlo, nedokázala jsem ho ničím namotivovat. Jo on základní povely udělal, ale to jen tak aby se neřeklo. Prostě v tu chvíli ho nezajímalo nic jiného. A to fena byla vevnitř v baráku, pes venku a venčit ji nosili v ruce dál od zahrady... Čím byl starší, tím to bylo horší...Pamatuji si, že jednou taky skočil mámě na nohu (jako že jí chtěl ojíždět) jak z ní fenu cítil a byl mimo a nechtěl ji pustit, to by si za normálních okolností nedovolil. Pak už jsme museli zkusit i nějaké léky od veta na uklidnění, protože to bylo v létě (které pes i normálně špatně snášel), k tomu měl už nějaké zdravotní problémy a vypadalo to, že to s ním sekne...

Teď mám psa 2,5 roku a je to úplně něco jiného. Pokud rodičům hárá čuba, tak sice jako třeba zaklepe hubou když ji jde přeznačkovat atd... Ale normálně funguje, vnímá, je schopný cvičit.

Podle mě to fakt není jen o tom, jak pes je nebo není vychovaný. Ale někteří psi to snášejí prostě hůř...

scylla napsal(a):
Když překročíte hranice do Rakouska, zjistíte, že ke psům mají naprosto jiný přístup. Ve Vídni jsou skoro v každém parku oplocené části, kde můžete pouštět navolno psy, když vás lidé vidí se psem, usmějí se na něho i na vás, je tam atmosféra naprosté pohody, stejně tak Salcburg, Innsbruck. Prošla jsem jako dovolenou se psy a dcerou po svých Solnou pánev a opravdu nádhera.

když jsem byla posledně ve Vídni já, tak mě docela šokovalo, jaký mají bordel v bočních uličkách mimo centrum (podělané chodníky od psů nevyjímaje)

scylla napsal(a):
Když překročíte hranice do Rakouska, zjistíte, že ke psům mají naprosto jiný přístup. Ve Vídni jsou skoro v každém parku oplocené části, kde můžete pouštět navolno psy, když vás lidé vidí se psem, usmějí se na něho i na vás, je tam atmosféra naprosté pohody, stejně tak Salcburg, Innsbruck. Prošla jsem jako dovolenou se psy a dcerou po svých Solnou pánev a opravdu nádhera.

Nevím, já bych takto psa mít ve městě nějak psychicky nedala. Nedovedu si představit, že bych ho musela odvést někam do parku do ohrady a jen tam ho mohla pustit. Nebo ne? Třeba u samojeda by to nebyl až takový problém, ten musí být na flexi a na pořádné vylítání by stejně musel někam za město, ale u berňuchy? Ten byl tak poslušný, že téměř všude chodil na volno a mám kamarádku v Praze, která takto donedávna měla berňáky dva. Jinak to chování lidí...myslela jsem, že k tomu tady taky někdy dospějem, bohužel to bere zpětný ráz a už si nedělám iluze Já na každého s pejskem taky promluvím a na pejsu šišlám, nevydržím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
když jsem byla posledně ve Vídni já, tak mě docela šokovalo, jaký mají bordel v bočních uličkách mimo centrum (podělané chodníky od psů nevyjímaje)

Jestli ono tam nejezdí už příliš Čechů

lesnížínka napsal(a):
Jestli ono tam nejezdí už příliš Čechů

to nevím, ale byly to uličky bokem od centra, kde nebylo nic co by tam čechy nebo jakékoli cizince lákalo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to nevím, ale byly to uličky bokem od centra, kde nebylo nic co by tam čechy nebo jakékoli cizince lákalo.

Mám stejnou zkušenost. Hlavní štráse a centrum je samozřejmě nádherné, ale jak člověk zajde trochu bokem, nestačí se divit. Vím to proto, že mne tam zavála práce - v těchto uličkách bydlí hodně přistěhovalci. A než by platili práci vídeňáků, tak si našli naši firmu a objednali si práci u nás, vyšlo je to pořád o polovinu levněji. No řeknu, že jsem byla pokaždé ráda, když jsme odjížděli za světla.
Jelikož mám s rakušákama své zkušenosti, nemusím je (jako národ) a nemám moc iluze o tom, že co my vidíme "z venku" jako turisté, to je skutečnost. Ale je pravda, že nas*nost, závist a blbá nálada tak, jak je u nás, je málokde venku k vidění. Nejen mezi pejskaři.

pan Brouček napsal(a):
Dostála néééééééé.

Výjimečně podepisuju všemi deseti !

kolik psů žije v Rakousku ? Nějak to nelze zcela rychle dohledat.. protože jich nemají jak praštění my. A proč je třeba v Norsku, v tak pěkné přírodě, tak málo psů ?
Daň za psa je ve Vídni zrovna víte kolik ? Balík. Já tu platím 100kč.
Tam měli přepsíno, tak v roce 2011 určili: za jednoho psa 43 eur, rok 2012 už 72 eur. Za dalšího psa 105. A tak se hlásilo na vsi, tam to stálo do 15 eur.
Zákaz bojových plemen, teda nutnost průkazu..
Nedívají se na pejskaře mile, ale soucitně ;-).

scylla napsal(a):
Žila jsem několik desítek let v Praze, vždy jsme měli psy, někdy psy i feny. Neměli jsme nikdy problém s tím, že by pes nějak vyšiloval nebo byl neovladatelný, když šlo o háravky.

Tak buďte ráda, evidentně jste měla štěstí.

washek55 napsal(a):
U nás na vesnici se ted promenáduje fena která hárá a náš pejsek je z toho uplně na dně.

Celý se klepe a ani nejí, furt jenom knučí a hledá tu čubu z balkonu.


Takhle je to pravidelně pokaždé co ta čuba hará tak on je uplně mimo.


Zajimalo by mě jestli tu měl nebo má stejný problém?

Pes je obr labrador kříženej s pitbullem.

Ne, mám psy i feny pohromadě, v době hárání oddělení, nemají větší problém, vše je o výchově.Kecy, že je to příroda a nelze to ovlivnit, tak lze, mám to tak více jak 20 let a když by to nešlo, tak už bych byla v blázinci.

a není to náhodou proto, že je pes na feny zvyklý, byla příležitost, totiž nutnost mu říct... ?
Když se pejsek jednou za měsíc vypraví mezi ostatní svého druhu, tak..
No to jsem vlastně dost přehnala.

mojipsi napsal(a):
Ne, mám psy i feny pohromadě, v době hárání oddělení, nemají větší problém, vše je o výchově.Kecy, že je to příroda a nelze to ovlivnit, tak lze, mám to tak více jak 20 let a když by to nešlo, tak už bych byla v blázinci.

Můžu se zeptat, co máte za rasu(rasy?) Jde mi hlavně o velikost psa. Možná to není vůbec váš případ, ale tak nějak si nedovedu představit, že bych řešila vyšilující čivavu. Nejsem si jistá, že bych si u psa téhle velikosti všimnula, že vyšiluje za fenama. Sousedka má jorka a jeho myšlenkové pochody jsou mi nějak nečitelné. To jako fakt, beze srandy. Usměrňit vyšilujícího tříkilového psa mi přijde nesmírně jednoduché. Prostě tak, jak to dělají páníčci těchto psů běžně: no tak ho chňapnu a hodím ho kam potřebuju To u 50kg psa uděláte těžko. Když se vám uprdelí před garáží a vyje s pohledem do míst, kde 300m vzdušnou čarou vyje naproti jeho milá, tak ho buďto musíte odpovelovat natvrdo(což mu na klidu nepřidá, neb jemu prostě hlava nebere, co je na tom špatně) a nebo tu čivavu(dosaďte si libovolného prcka ) prostě chňapnete a odnesete domů. Já ne, pes je zahradní, takže když ho odeřvu od garáže, půjde si zalehnout k bráně. To ho mám 100x denně bu.erovat za to, že touží? Nezdá se vám to drsné a vůči tomu psu zbytečné? Pak tady bude někdo psát, že když mu dám přes zadek za to, že zvalchuje sousedům slepici, pokazím si s ním vztah, jelikož pes se nebije, ale vychovává. Tímto si myslím, že bych si ho pokazila určitě.

lesnížínka napsal(a):
Můžu se zeptat, co máte za rasu(rasy?) Jde mi hlavně o velikost psa. Možná to není vůbec váš případ, ale tak nějak si nedovedu představit, že bych řešila vyšilující čivavu. Nejsem si jistá, že bych si u psa téhle velikosti všimnula, že vyšiluje za fenama. Sousedka má jorka a jeho myšlenkové pochody jsou mi nějak nečitelné. To jako fakt, beze srandy. Usměrňit vyšilujícího tříkilového psa mi přijde nesmírně jednoduché. Prostě tak, jak to dělají páníčci těchto psů běžně: no tak ho chňapnu a hodím ho kam potřebuju To u 50kg psa uděláte těžko. Když se vám uprdelí před garáží a vyje s pohledem do míst, kde 300m vzdušnou čarou vyje naproti jeho milá, tak ho buďto musíte odpovelovat natvrdo(což mu na klidu nepřidá, neb jemu prostě hlava nebere, co je na tom špatně) a nebo tu čivavu(dosaďte si libovolného prcka ) prostě chňapnete a odnesete domů. Já ne, pes je zahradní, takže když ho odeřvu od garáže, půjde si zalehnout k bráně. To ho mám 100x denně bu.erovat za to, že touží? Nezdá se vám to drsné a vůči tomu psu zbytečné? Pak tady bude někdo psát, že když mu dám přes zadek za to, že zvalchuje sousedům slepici, pokazím si s ním vztah, jelikož pes se nebije, ale vychovává. Tímto si myslím, že bych si ho pokazila určitě.

Jezevčíky, NO a kavkazany. Se svými psy mám velice dobré vztahy a odmala jsou zvyklí plnit povely i vedle háravých fen.Ne nezdá se mi to zbytečné, protože kdybych to nedělala, tak mám já i psi velký problem.

mojipsi napsal(a):
Jezevčíky, NO a kavkazany. Se svými psy mám velice dobré vztahy a odmala jsou zvyklí plnit povely i vedle háravých fen.Ne nezdá se mi to zbytečné, protože kdybych to nedělala, tak mám já i psi velký problem.

Aha, tak to vůbec není váš případ Ale na vás byl jen ten první dotaz na velikost Ten zbytek byly spíš moje úvahy, protože jsem si to s tou velikostí teprve uvědomila.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a není to náhodou proto, že je pes na feny zvyklý, byla příležitost, totiž nutnost mu říct... ?
Když se pejsek jednou za měsíc vypraví mezi ostatní svého druhu, tak..
No to jsem vlastně dost přehnala.

Teď nevím, na koho narážíte, vy znáte zadavatele, jak často chodí se psem ven, mezi psy(feny?).

mojipsi napsal(a):
Ne, mám psy i feny pohromadě, v době hárání oddělení, nemají větší problém, vše je o výchově.Kecy, že je to příroda a nelze to ovlivnit, tak lze, mám to tak více jak 20 let a když by to nešlo, tak už bych byla v blázinci.

Ale na toto mám ještě teorii. Párkrát tu někde padnulo, že pes, domácí fenu nekryje. Něco jako: co je v domě, není pro mně A i domácí fena mu dá jasně najevo, že ani náhodou(a ščuchne se s Alíkem od sousedů ) Já nevím, s tímto žádnou zkušenost nemám, jen jsem si na to, že jsem to už párkrát slyšela(četla) vzpomněla.

lesnížínka napsal(a):
Teď nevím, na koho narážíte, vy znáte zadavatele, jak často chodí se psem ven, mezi psy(feny?).

Kdyby byl zadavatelův pes zvyklý se vedle ostatních chovat, tak se tu neptá ;-)
A myslím, že v dvacetičlenné smečce si jeden vyskakovat nebude, i bez lidí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a není to náhodou proto, že je pes na feny zvyklý, byla příležitost, totiž nutnost mu říct... ?
Když se pejsek jednou za měsíc vypraví mezi ostatní svého druhu, tak..
No to jsem vlastně dost přehnala.

Ono to nebude výpravou jednou za měsíc. Pes mi blbne ze všeho okolo, ale když hárají holky, které dobře zná, denně se s nimi stýká a má je v podstatě ve smečce, nijak to neprožívá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono to nebude výpravou jednou za měsíc. Pes mi blbne ze všeho okolo, ale když hárají holky, které dobře zná, denně se s nimi stýká a má je v podstatě ve smečce, nijak to neprožívá.

to jsem myslela, zvyk.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kdyby byl zadavatelův pes zvyklý se vedle ostatních chovat, tak se tu neptá ;-)
A myslím, že v dvacetičlenné smečce si jeden vyskakovat nebude, i bez lidí.

Jenomže třeba na vesnici tuhle možnost nemáte. Tu sotva sem tam potkáte jednoho psa, natož více najednou. To se mi stalo tak třikrát za těch 10let, co mám psy. Nepočítám cvičák, ale tam jich taky moc nechodilo, možná celkem 7. My se potkáváme s pejsy denně, ale o velkém množství psů najednu, nemůže být řeč. A to je dá se říct, ještě aktivně vyhledáváme. Myslím, že když člověk nechce, se psem se tu nesetká, jak je měsíc dlouhý. Venčí jen pár lidí.

"Párkrát tu někde padnulo, že pes, domácí fenu nekryje. Něco jako: co je v domě, není pro mně "
tohle spadá do kategorie "země je placatá" a "slunce obíhá kolem země"...

lesnížínka napsal(a):
Jenomže třeba na vesnici tuhle možnost nemáte. Tu sotva sem tam potkáte jednoho psa, natož více najednou. To se mi stalo tak třikrát za těch 10let, co mám psy. Nepočítám cvičák, ale tam jich taky moc nechodilo, možná celkem 7. My se potkáváme s pejsy denně, ale o velkém množství psů najednu, nemůže být řeč. A to je dá se říct, ještě aktivně vyhledáváme. Myslím, že když člověk nechce, se psem se tu nesetká, jak je měsíc dlouhý. Venčí jen pár lidí.

No já jsem s retrívrem jezdila hodně často na výlety s partou, ve které bylo hodně psů. Retrívr uměl bez problémů fungovat ve smečce psů, nikdy neměl problém. Ale doma tu háravku prostě nedával...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Párkrát tu někde padnulo, že pes, domácí fenu nekryje. Něco jako: co je v domě, není pro mně "
tohle spadá do kategorie "země je placatá" a "slunce obíhá kolem země"...

No a kousek nad vaším příspěvkem něco podobného zmiňuje i Ollie Takže to, že vy jste to neslyšela neznamená, že to neexistuje. Já slyšela i to, že sice měli doma krycího psa, ale museli jezdit na krytí, protože domácí feny krýt nechtěl.

marcelaamax napsal(a):
No já jsem s retrívrem jezdila hodně často na výlety s partou, ve které bylo hodně psů. Retrívr uměl bez problémů fungovat ve smečce psů, nikdy neměl problém. Ale doma tu háravku prostě nedával...

No ale to jsme my. Pokud má někdo psa jen jako rodinného psa a věnuje se mu maximálně tak, že ho venčí nějakou prochajdou, je to jiné. My taky jezdíme na výlety za kamarády, ale to je spíš o životním stylu, než o běžném fungování rodiny se psem

lesnížínka napsal(a):
No a kousek nad vaším příspěvkem něco podobného zmiňuje i Ollie Takže to, že vy jste to neslyšela neznamená, že to neexistuje. Já slyšela i to, že sice měli doma krycího psa, ale museli jezdit na krytí, protože domácí feny krýt nechtěl.

Myslím, že hmn nemyslí, že by to neexistovalo, spíš že to tvrzení rozhodně není univerzálně platné a je výrazem naivity na to spoléhat.
Taky vím o psovi a feně, kteří spolu žijí v panelákovém bytě, nekastrovaní a fena za x let nezabřezla. Prostě ho odmítá a on už se přestal snažit, zajímají ho pouze cizí háravky.

Terven napsal(a):
Myslím, že hmn nemyslí, že by to neexistovalo, spíš že to tvrzení rozhodně není univerzálně platné a je výrazem naivity na to spoléhat.
Taky vím o psovi a feně, kteří spolu žijí v panelákovém bytě, nekastrovaní a fena za x let nezabřezla. Prostě ho odmítá a on už se přestal snažit, zajímají ho pouze cizí háravky.

samozřejmě že to hmn myslí přesně tak
takové paušalizace jsou fakt přímo nebezpečné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
samozřejmě že to hmn myslí přesně tak
takové paušalizace jsou fakt přímo nebezpečné.

A kdo prosím vás paušalizuje? To jste asi nečetla celou diskusi. Dumali jsme nad tím, proč někteří psi šílí, někteří skoro vůbec a někdo píše, že klidně má psa i háravku doma. Možná, že když ji pes cítí pořád, neháravou a pak i háravou, že mu to prostě už nepřijde zajímavé, na rozdíl od psa, který se s tou fenou jen občas setkává. A o spoléhání se na to, nemluvil už vůbec nikdo.

Terven napsal(a):
Myslím, že hmn nemyslí, že by to neexistovalo, spíš že to tvrzení rozhodně není univerzálně platné a je výrazem naivity na to spoléhat.
Taky vím o psovi a feně, kteří spolu žijí v panelákovém bytě, nekastrovaní a fena za x let nezabřezla. Prostě ho odmítá a on už se přestal snažit, zajímají ho pouze cizí háravky.

Taky vím o psovi a feně, kteří spolu žijí v panelákovém bytě, nekastrovaní a fena za x let nezabřezla. Prostě ho odmítá a on už se přestal snažit, zajímají ho pouze cizí háravky. - no a o to mi jde. Protože pak dotyčný majitel přijde sem a začne vykládat o tom, jak prostě musíte psa vychovat, musíte mu to zakázat bla, bla...a přitom si to víceméně vyřešili oni psi sami.

lesnížínka napsal(a):
Taky vím o psovi a feně, kteří spolu žijí v panelákovém bytě, nekastrovaní a fena za x let nezabřezla. Prostě ho odmítá a on už se přestal snažit, zajímají ho pouze cizí háravky. - no a o to mi jde. Protože pak dotyčný majitel přijde sem a začne vykládat o tom, jak prostě musíte psa vychovat, musíte mu to zakázat bla, bla...a přitom si to víceméně vyřešili oni psi sami.

však jo, páníček není doma, fenka psovi "vyškrábe oči", a pak je tu každý odborník

lesnížínka napsal(a):
No ale to jsme my. Pokud má někdo psa jen jako rodinného psa a věnuje se mu maximálně tak, že ho venčí nějakou prochajdou, je to jiné. My taky jezdíme na výlety za kamarády, ale to je spíš o životním stylu, než o běžném fungování rodiny se psem

Nevím jestli je to jiné. Podle mě to má spíš každý pes jinak a opravdu jsou extrémy, které tu háravku špatně snáší. Protože zrovna třeba ten retrívr byl se psema v kontaktu hodně, dokázal si hrát, dokázal se podřídit když bylo potřeba, prostě se dokázal chovat ve smečce. Taky jsme cvičili atd a tu háravku nedával. Současný pes zase tolik kontaktu s ostatními nemá, protože o to nestojí. Jo je naučený cvičit v přítomnosti jiných fen a psů, ale to byl předchozí pes taky. Na trénincích a závodech je taky mezi psema, ale "bez kontaktu". Chodíme na procházky s pár fenami se kterými si hraje. Když jdeme se psem, samcem, tak je naučený ho ignorovat, ale hrát si s ním nebude a pokud bude druhý pes "machrovat" tak vím, že můj pes se nepodřídí, nechá se snadno vyprovokovat. Pokud ho i druhý pes ignoruje tak pak je to v pohodě.. Neexistuje, aby jsme šli ven se smečkou více cizích psů, kteří by o něho projevovali zájem a chtěli se seznamovat a kamarádit. Ve smečce by fungovat nedokázal. Má celkově méně kontaktu se psema a přesto háravky až tak neřeší a dokáže fungovat.

samozřejmě, že reakce jsou individuální, ale o to snad nejde!

Jde o to, že přiměřeným režimem obecně a případně "zvláštním" v období hárání lze reaktivitu psa snížit až ponížit na normál...o to jde

stejně jako se řeší lovecký pud a patrně všem přijde normální psa nenechat honit zvěř ( nejde o týrání? vždyť lovecký pud je přirozený a u některý jedinci i silnější než rozmnožovací... )

stejně jako se řeší psi reaktivní ve vztahu k cizím psům a všem přijde normální nenechat své reaktivní psy napadat ty druhé ( nejde o týrání? vždyť i tady jde o pud, bych to shrnula pod sebezáchovný, rozhodně silnější než rozmnožovací )

tak proč někomu připadá normální nechat se svého psa vytáčet do obrátek tím, že ho nechá slintat nad pachem háravky?

marcelaamax napsal(a):
Nevím jestli je to jiné. Podle mě to má spíš každý pes jinak a opravdu jsou extrémy, které tu háravku špatně snáší. Protože zrovna třeba ten retrívr byl se psema v kontaktu hodně, dokázal si hrát, dokázal se podřídit když bylo potřeba, prostě se dokázal chovat ve smečce. Taky jsme cvičili atd a tu háravku nedával. Současný pes zase tolik kontaktu s ostatními nemá, protože o to nestojí. Jo je naučený cvičit v přítomnosti jiných fen a psů, ale to byl předchozí pes taky. Na trénincích a závodech je taky mezi psema, ale "bez kontaktu". Chodíme na procházky s pár fenami se kterými si hraje. Když jdeme se psem, samcem, tak je naučený ho ignorovat, ale hrát si s ním nebude a pokud bude druhý pes "machrovat" tak vím, že můj pes se nepodřídí, nechá se snadno vyprovokovat. Pokud ho i druhý pes ignoruje tak pak je to v pohodě.. Neexistuje, aby jsme šli ven se smečkou více cizích psů, kteří by o něho projevovali zájem a chtěli se seznamovat a kamarádit. Ve smečce by fungovat nedokázal. Má celkově méně kontaktu se psema a přesto háravky až tak neřeší a dokáže fungovat.

Ano, to už jsme psali na začátku, že právě nejde paušalizovat, protože co pes, to jiný přístup k háravkám. Přesto, pokud se tu někdo zeptá na šílícího psa, tak dostane okamžitě odpověď: vychovejte, houby se mu věnujete, nemáte autoritu, prostě mu to zakažte...A přitom se nakonec dozvíte že: polovina lidí se psy má stejný problém(či už s nějakterým ze svých psů měla ) polovina má feny a je tzv. na druhé straně barikády a pak jsou tu kastráti(tky) kde je vyřešeno. Už jsem to tu psala x krát. Náš starý vořech do 11let nevěděl, co je háravá fena a nijak sexuálně se nikdy neprojevoval a my vůbec netušili, co je to: řešit nadrženého psa. Pak se do domu kousek proti nastěhovali s bišonkou a ten začal na stará kolena doslova šílet, zdrhal místy, kudy by ho to nikdy nenapadlo, přeskakoval plot, chodil domů dobitý. Naštěstí tam bydleli jen rok a do konce života už byl v klidu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
samozřejmě, že reakce jsou individuální, ale o to snad nejde!

Jde o to, že přiměřeným režimem obecně a případně "zvláštním" v období hárání lze reaktivitu psa snížit až ponížit na normál...o to jde

stejně jako se řeší lovecký pud a patrně všem přijde normální psa nenechat honit zvěř ( nejde o týrání? vždyť lovecký pud je přirozený a u některý jedinci i silnější než rozmnožovací... )

stejně jako se řeší psi reaktivní ve vztahu k cizím psům a všem přijde normální nenechat své reaktivní psy napadat ty druhé ( nejde o týrání? vždyť i tady jde o pud, bych to shrnula pod sebezáchovný, rozhodně silnější než rozmnožovací )

tak proč někomu připadá normální nechat se svého psa vytáčet do obrátek tím, že ho nechá slintat nad pachem háravky?

Naprosto s vámi souhlasím, ale já vůbec nemluvím o tomhle. Já jsem chtěla říct, že nesouhlasím s tím, že se tohle dá ovlivnit výchovou, alespoň ne u každého psa. A že to u některých psů prostě není o tom, zda je zvyklý fungovat mezi psema. Já jsem retrívra nenechávala nikdy očuchávat zmiňovanou fenu když hárala, jak jsem psala, rodiče ji nosili venčit mimo zahradu, vůbec po zahradě v tu dobu nechodila. A i tak to bylo pro psa hrozný, že jsem v létě myslela, že to s ním fakt sekne.

lesnížínka napsal(a):
Ano, to už jsme psali na začátku, že právě nejde paušalizovat, protože co pes, to jiný přístup k háravkám. Přesto, pokud se tu někdo zeptá na šílícího psa, tak dostane okamžitě odpověď: vychovejte, houby se mu věnujete, nemáte autoritu, prostě mu to zakažte...A přitom se nakonec dozvíte že: polovina lidí se psy má stejný problém(či už s nějakterým ze svých psů měla ) polovina má feny a je tzv. na druhé straně barikády a pak jsou tu kastráti(tky) kde je vyřešeno. Už jsem to tu psala x krát. Náš starý vořech do 11let nevěděl, co je háravá fena a nijak sexuálně se nikdy neprojevoval a my vůbec netušili, co je to: řešit nadrženého psa. Pak se do domu kousek proti nastěhovali s bišonkou a ten začal na stará kolena doslova šílet, zdrhal místy, kudy by ho to nikdy nenapadlo, přeskakoval plot, chodil domů dobitý. Naštěstí tam bydleli jen rok a do konce života už byl v klidu.

Jooo, přesně to jsem chtěla říct

lesnížínka napsal(a):
Ano, to už jsme psali na začátku, že právě nejde paušalizovat, protože co pes, to jiný přístup k háravkám. Přesto, pokud se tu někdo zeptá na šílícího psa, tak dostane okamžitě odpověď: vychovejte, houby se mu věnujete, nemáte autoritu, prostě mu to zakažte...A přitom se nakonec dozvíte že: polovina lidí se psy má stejný problém(či už s nějakterým ze svých psů měla ) polovina má feny a je tzv. na druhé straně barikády a pak jsou tu kastráti(tky) kde je vyřešeno. Už jsem to tu psala x krát. Náš starý vořech do 11let nevěděl, co je háravá fena a nijak sexuálně se nikdy neprojevoval a my vůbec netušili, co je to: řešit nadrženého psa. Pak se do domu kousek proti nastěhovali s bišonkou a ten začal na stará kolena doslova šílet, zdrhal místy, kudy by ho to nikdy nenapadlo, přeskakoval plot, chodil domů dobitý. Naštěstí tam bydleli jen rok a do konce života už byl v klidu.

Ale vaše zkušenost pouze vypovídá o tom, že jste situaci nezvládli a pes vás prostě nerepektuje. Sousedi to za vás sice vyřešili, ale to je samozřejmě špatně. Je to úplně stejné, jako byste se kasala, že máte vždy ovladatelného a spolehlivého psa, až na takovou drobnůstku - nesnáší motorky (příklad). Takže všechno dobré, ale jamile kolem projede motorka a on ji začně honit, tak jen v duchu stejného postupu pokrčíte rameny a řeknete: no, nedá se nic dělat, to je příroda.
No, překvapivě není, jen musíte se psem na jeho výchově více pracovat, a pokud to nedokážete, tak psa zabezpečit tak, aby nezdrhal.

saola napsal(a):
Ale vaše zkušenost pouze vypovídá o tom, že jste situaci nezvládli a pes vás prostě nerepektuje. Sousedi to za vás sice vyřešili, ale to je samozřejmě špatně. Je to úplně stejné, jako byste se kasala, že máte vždy ovladatelného a spolehlivého psa, až na takovou drobnůstku - nesnáší motorky (příklad). Takže všechno dobré, ale jamile kolem projede motorka a on ji začně honit, tak jen v duchu stejného postupu pokrčíte rameny a řeknete: no, nedá se nic dělat, to je příroda.
No, překvapivě není, jen musíte se psem na jeho výchově více pracovat, a pokud to nedokážete, tak psa zabezpečit tak, aby nezdrhal.

saola napsal(a):
Ale vaše zkušenost pouze vypovídá o tom, že jste situaci nezvládli a pes vás prostě nerepektuje. Sousedi to za vás sice vyřešili, ale to je samozřejmě špatně. Je to úplně stejné, jako byste se kasala, že máte vždy ovladatelného a spolehlivého psa, až na takovou drobnůstku - nesnáší motorky (příklad). Takže všechno dobré, ale jamile kolem projede motorka a on ji začně honit, tak jen v duchu stejného postupu pokrčíte rameny a řeknete: no, nedá se nic dělat, to je příroda.
No, překvapivě není, jen musíte se psem na jeho výchově více pracovat, a pokud to nedokážete, tak psa zabezpečit tak, aby nezdrhal.

Asi kdybych neměla toho zmiňovaného psa tak s vámi souhlasím... Myslím, že i kdybych ho dala nějakému odborníkovi tak s ním nic nezmůže v tomto případě... Ale jo kdybych měla všechny psy co se háravek týče třeba jako toho současného, tak asi taky budu tvrdit to, co vy.

Vždycky je to o tom konkrétním člověku a jeho konkrétním psovi (či jiném zvířeti, dosaďte dle libosti). Odborník-výcvikář, trenér či guru (jak je libo) může zvíře naučit reagovat tak, že je vychované, ovladatelné a spolehlivé, ale pokud nedá know-how i majiteli, po návratu do domácího prostředí takové návyky postupem času vyprchají a jste tam, kde jste byla.
Vždy se proto musíte se psem domluvit sama, hledat cestu, jak na to, a zkoušet (pokud vám to stojí za to a chcete do vzájemného vztahu investovat).

Mám osobní zkušenost s jedním konkrétním papouškem - cca dvouletý pyrura, rozjívený, extrovertní a poměrně cholerik, pokud se mu něco nelíbí, jinak fajn zvíře a všichni ho máme rádi. Ale: z důvodu zdravotního problému byl hospitalizován cca týden u specialistky na exoty. Denně jsme volali, jak se chudinka má, všechno samozřejmě v pořádku. Pak se vrátil domů. Uctivějšího papouška byste světa kraj nenašla - z klece vylezl způsobně na povel, pokud bych jeho reakce měla trochu personifikovat, tak to bylo "Ano, madam", "Jistě, madam", Samozřejmě, madam, co pro vás mohu udělat?" Tyhle naprosto dokonalé způsoby mu vydržely cca tři dny - pak se vše vrátilo do starých kolejí. Vůbec to není o tom, že by byl zlý nebo vyloženě agresivní, ale ten rozdíl v chování tam byl obrovský.
A o tom to je - mám papoušky jako mazlíky pár let, a ty zkušenosti tam zatím prostě nemám. Ale když pak máte možnost porovnat komunikaci "mistra" s papouškem a vlastní komunikaci, je to ohromný rozdíl a diametrálně odlišné výsledky.

saola napsal(a):
Ale vaše zkušenost pouze vypovídá o tom, že jste situaci nezvládli a pes vás prostě nerepektuje. Sousedi to za vás sice vyřešili, ale to je samozřejmě špatně. Je to úplně stejné, jako byste se kasala, že máte vždy ovladatelného a spolehlivého psa, až na takovou drobnůstku - nesnáší motorky (příklad). Takže všechno dobré, ale jamile kolem projede motorka a on ji začně honit, tak jen v duchu stejného postupu pokrčíte rameny a řeknete: no, nedá se nic dělat, to je příroda.
No, překvapivě není, jen musíte se psem na jeho výchově více pracovat, a pokud to nedokážete, tak psa zabezpečit tak, aby nezdrhal.

Jde o to, že jsme s tím neměli vůbec žádnou zkušenost(tedy rodiče, já jsem s nima v té době už nebydlela) Chvíli trvalo, než jim došlo, o co jde a proč se pes najednou chová jak šílenec. Při dalším hárání, když začal vyšilovat, zadělali všechna možná úniková místa, ale on normálně nikdy neutíkal. Pes velikosti přerostlého jezevčíka, jeden den vyvrátil branku, podruhé přeskočil přes budku od plynu. Když na ni naházeli pneumatiky, aby ji nějak navýšili, dokázal je pozhazovat a zase přeskočil atd. O nějakém ovladatelném psu se nedalo tehdy mluvit, poslouchal dobře jen mne, protože k nám přišel, když jsem se na dva roky vrátila bydlet k rodičům. Jinak to byl klasický vesnický vořech, který fungoval v zahradě, chodil s rodičema na pole atd.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Párkrát tu někde padnulo, že pes, domácí fenu nekryje. Něco jako: co je v domě, není pro mně "
tohle spadá do kategorie "země je placatá" a "slunce obíhá kolem země"...

Ono je to trochu zrádné - u nás to funguje tak, že pes domácí fenu nenakryje v mé přítomnosti, ani když se mu nastavuje - prostě dělá že tam ta fena vůbec není. Ale v momentě, kdy odejdu z místnosti, tak je "kocour v troubě". Takto jsme se marně pokoušeli nakrýt naši fenu, a až jsme byli objednani na odběr+inseminaci, tak psi využili chvilky, co jsem si odskočila do sklepa, a když jsem se za 2 minuty vrátila, tak byli v chodbě svázání. Cizí feny kryje bez problémů, a nezdržuje se ani nějakou předehrou.

Takže znovu k tématu: zbláznil se mi pes 14dní těžce kulhal, chvílema nešlapal na přední packu. Až jsem řekla, že pokud se to o víkendu nespraví, pojedem na veterinu, v neděli přestal pajdat. Tedy trochu na ni napadá, ale dá se říct, že normálně jde, běží v pohodě. Tak jsem byla ráda, ale zkrátila jsem prochajdy, aby si to nepřetáhnul zase. Dneska jsme pracovali na zahradě a pes, když už jsme končili, najednou kecnul na zadek, zůstal hledět dozadu(někam za zahradu) a začal se klepat, první zadní noha, pak obě a nakonec se klepal celý a vyštěkával a vyštěkával(jak nervní pes) Když jsem se ho zeptala, co blbne, najednou se rozběhnul po cestě dozadu, to jsem ho okřiknula, ať kvůli noze nelítá, tak se vrátil za barák a řval a řval. Vykázala jsem ho před barák, chvíli řval tam a pak začal pobíhat, obíhat barák pořad dokola a v kuse řval. Po půl hodině jsem ho doslova zabásnula doma. Muži jsem říkala, že tohle mi přijde jako abnormální reakce na háravku..jen jsem netušila, kde by se vzala. Chystáme se ven a já koukám, fena od koní lítá vzadu po polích. Najednou mi cvaklo, že když jsem mluvila s její paničkou před pár dny, nevzpomněla sice nic o hárání jen to, že musela oba psy(samce) kvůli ní vykastrovat...takže teď mi došlo, že ona kastrovaná není. Šli jsme na prochajdu a pes naprosto v pohodě, nic divného na něm nebylo. Vrátíme se domů a pes místo zalehnutí, okamžitě začne stepovat jak nervák, chodit pořád před obývák, před garáž, kolem všech oken, lehne, po 20 vteřinách vstane, přesune se kousek vedle a totéž a řval a řval asi hodinu v kuse, kdy jsem ho asi 5x byla okřiknout. Jako bývá nevnímavý, slintá, nežere, sem tam zavyje, ale takovouto reakci jsem fakt u něj ještě nezažila a to muž říkal, že je mu 10, sotva chodí, tak už se snad zklidní. Jestli to bude pokračovat, tak ho fakt snad nechám vykastrovat!

„Když jsem se ho zeptala, …“
„to jsem ho okřiknula, …“
„Vykázala jsem ho před barák, …“
„ho doslova zabásnula doma….“

Ani jednou jste mu neřekla, aby dělal něco jiného.

Mamutka napsal(a):
„Když jsem se ho zeptala, …“
„to jsem ho okřiknula, …“
„Vykázala jsem ho před barák, …“
„ho doslova zabásnula doma….“

Ani jednou jste mu neřekla, aby dělal něco jiného.

Jako třeba co? Jinak, já psa nepoveluju, my spolu tak normálně komunikujem. Co jsem mu měla říct: běž si udělat pár prostocviků, ať se ti prokrví mozek? Já jsem měla práci a pak jsem šla vařit oběd. On měl ležet a odpočívat, aby jsme pak mohli jít na prochajdu a nepajdal u toho. Jo, vlastně řekla jsem mu, co má dělat: jít si sežrat kuřecí krky, které tam straší od rána a chrápat, protože dnes přes den prakticky nespal.

Saola se asi nikdy nesetkala s žádným přírodním plemenem a pod., to by jí asi kleplo. Protože tam když pudy zavelí, může se jít klouzat i parťák, který si po dlouhé době budování vztahu s maximální možnou autoritou může v jistém slova smyslu říkat "páníček".

Prosím vás - vás s těmi radami, že máte zmatnělého psa povelovat aby dělal něco jiného. Natočte mi video, jak to děláte u svého pěnícího a cvakajícího psa - který má místo mozku z hormonu kostku. Díky

no to asi nepůjde, s pěnou u huby
do stavu pěna u huby se pes nemá dostat, a to např. tak, že dostane zavčasu jinou zábavu, což půjde o trochu hůře než se psem startujícím po lidech psech slepicích, bojácným psem nebo psem, co žere nohy od židle
vycvičit domrtva vyběhat domrtva vypřemýšlet domrtva
fakt nebude táhnout kolo po cestě v polích ? 15km, večeře, spát.. a jestli není zvyklý, tím lépe pro vás přece, stačí 5... a jestli je kolem moc fen, natrénujete na těch 15km velmi brzy ;-)
anebo může pěnit domrtva nebo jít spát, když se mu vůbec nechce.

no, mám přírodní plemeno a platí přesně tohle:

"vycvičit domrtva vyběhat domrtva vypřemýšlet domrtva"

když se pastevci (a opět upozorňuje, že to je "vysoceobrátkový" exeplář) vzedme hladina emocí, tak je jediná cesta zvednout prd.el a jít s ním na intenzivní buzerační pochod, neboli žádné lážo plážo s ňucháním ale intenzivní rovnoměrný pohyb. Může být i se cvičením. A nemusí (ale může) a většinou ani nejde nějaké kilometry a hodiny! A tak jdeme třeba několikrát za sebou. Prostě musí tu páru vypustit a pak je klid. A tak konáme od štěněte. A samozřejmě, že k tomu patří případně i nucený pobyt doma, dle okolností.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no, mám přírodní plemeno a platí přesně tohle:

"vycvičit domrtva vyběhat domrtva vypřemýšlet domrtva"

když se pastevci (a opět upozorňuje, že to je "vysoceobrátkový" exeplář) vzedme hladina emocí, tak je jediná cesta zvednout prd.el a jít s ním na intenzivní buzerační pochod, neboli žádné lážo plážo s ňucháním ale intenzivní rovnoměrný pohyb. Může být i se cvičením. A nemusí (ale může) a většinou ani nejde nějaké kilometry a hodiny! A tak jdeme třeba několikrát za sebou. Prostě musí tu páru vypustit a pak je klid. A tak konáme od štěněte. A samozřejmě, že k tomu patří případně i nucený pobyt doma, dle okolností.

To jsme dělali, když byl mladý, bohužel do mrtva jsem byla akorát já, samojeda jen tak do mrtva nedostanete. Přeci jen má větší výdrž, než pastevec. Povelování, cvičení..je s ním taktéž trochu obtížnější(což jistě víte) a když nechce, prostě nedělá. Respective dělá tak, že málokterý páník to psychicky dá Ale teď se bavíme o psu, který má v pr..nohy, takže nějaké do mrtva, je stejně mimo.

samojedi mají nejednu organizaci, kterým se říká pracovní, a není to jen tah a skok přes překážky
sice už kolik let kulhá, ale i s tím se dá něco dělat, terapie psem je také práce
teď se nechci nějak dotknout majitelů "přírodních" plemen
ale.. no možná ano
každý pes, kterého máme, musí normálně bez stresu zvládat běžný den
k tomu nám slouží nějaká domluva - pár povelů, aby nám pes nevběhl pod auto nebo do slepice, aby jedl, co mu neublíží, mohl potkat svůj druh a tak
a dopřát psu to, k čemu byl stvořen - nebo náhradní činnost
jestli se mi nechce, pořídím něco jiné
protože když nevím, můžu se zeptat
všichni psi potřebují úplně to stejné, ať saoš, vlčák, bulík, kříženec
a potřebují to od nás.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
samojedi mají nejednu organizaci, kterým se říká pracovní, a není to jen tah a skok přes překážky
sice už kolik let kulhá, ale i s tím se dá něco dělat, terapie psem je také práce
teď se nechci nějak dotknout majitelů "přírodních" plemen
ale.. no možná ano
každý pes, kterého máme, musí normálně bez stresu zvládat běžný den
k tomu nám slouží nějaká domluva - pár povelů, aby nám pes nevběhl pod auto nebo do slepice, aby jedl, co mu neublíží, mohl potkat svůj druh a tak
a dopřát psu to, k čemu byl stvořen - nebo náhradní činnost
jestli se mi nechce, pořídím něco jiné
protože když nevím, můžu se zeptat
všichni psi potřebují úplně to stejné, ať saoš, vlčák, bulík, kříženec
a potřebují to od nás.

On normálně funguje. V našem úseku vesnice chodí na volno, je odvolatelný od čehokoliv, dokonce i od těch slepic, teď vzhledem k nohám, ani za těma srnama neletí kilometry, ale stačí mu pár desítek metrů. Setkává se se psy, chodí u nohy. Prostě normální základní poslušnost či dovednosti umí a zvládá. Co nezvládá, je jeho pohlavní pud a to se zhoršilo s věkem, tak do 4-5let byl klid(než k nám začala chodit ta jeho nabíječka). Tím chci říct, že to není tak: je to přírodní plemeno, tak nemusí nic, nemusí nic umět, protože to nejde. Tak to není. Jde to, ale pomalu, všechno mu trvá, přemýšlí jestli jo nebo ne, nemá reakce jako pracovní plemena, či bordera, která vypadá jako na speedu. Když byl mladý, dělali jsme všechny možné aktivity, aby se unavil, vyblbnul. Dneska už jsem ráda, když vypadá vesele.

lesnížínka napsal(a):
On normálně funguje. V našem úseku vesnice chodí na volno, je odvolatelný od čehokoliv, dokonce i od těch slepic, teď vzhledem k nohám, ani za těma srnama neletí kilometry, ale stačí mu pár desítek metrů. Setkává se se psy, chodí u nohy. Prostě normální základní poslušnost či dovednosti umí a zvládá. Co nezvládá, je jeho pohlavní pud a to se zhoršilo s věkem, tak do 4-5let byl klid(než k nám začala chodit ta jeho nabíječka). Tím chci říct, že to není tak: je to přírodní plemeno, tak nemusí nic, nemusí nic umět, protože to nejde. Tak to není. Jde to, ale pomalu, všechno mu trvá, přemýšlí jestli jo nebo ne, nemá reakce jako pracovní plemena, či bordera, která vypadá jako na speedu. Když byl mladý, dělali jsme všechny možné aktivity, aby se unavil, vyblbnul. Dneska už jsem ráda, když vypadá vesele.

Ono to není ani moc k tématu, ale co se týče té přemýšlivosti, vám celkem rozumím Někdy mám pocit, že taky mám minipastevce nebo prostě přírodní plemeno. Když ji srovnám s jinými malými psy - jorkšíry, jack russely, krysaříky, pinči, ti fakt oproti ní vypadají na vycházkách jako naspeedovaní - tu jsou tam a hned zase tady, nepostojí, neposedí. Moje fena nedělá rychlé pohyby nazdařbůh, ale pouze pokud má opravdu důvod. Jinak je to spíš přemýšlivý pozorovatel a čmuchal.
Takže zatímco většina pejskařů klidní reaktivní psy, já mám problém rozpohybovat a namotivovat nereaktivního
Už když byla štěně, mnohem líp se mi s ní pracovalo během záchvatů hyperaktivity. To se totiž máte od čeho odpíchnout, na co navázat, co přesměrovat. Teď jsou jí dva roky, nedávno jsme měli 14 dní na hlídání jedenáctiletou jorku - a venku si dost lidí myslelo, že jorka je neposednej mlaďoch a moje fena rozvážnej senior.
Kolikrát se snažím jako blázen a výsledek je zenový šicácký pohled...jako by říkala "neznáte někdo tu paní? "
Před nedávnem jsme objevily a začaly dělat nosework, konečně něco, co jí baví a odpovídá jejímu naturelu.
Tím chci říct, že utahat a upracovat do mrtva psa takového založení je přecejen o fous těžší než labrouše, bulla apod., kteří vedle vás běží, visí na vás očima a "hoď už mi konečně ten klacek, už mi ho hoď..."
Tím neříkám, že to nejde, hmn to evidentně zvládá velmi dobře

On jako mladý taky lítal, jenom lítal, ale že by chtěl něco po mně, nebo ho zajímalo, kde my s druhým psem jsme, to ani náhodou. To až teď. To na spedu jsem myslela právě to, co popisujete: BOCka letí 100m od vás, najednou se otočí, přiběhne k vám: paničko honem, dej mi nějaký povel, nebo mi něco hoď a nadšeně valí splnit úkol, až by se přerazila(a kolikrát se i přerazí ) vidím to u známé, co je má a byla naše cvičitelka na cvičáku. Tohle vám samojed fakt nikdy dělat nebude a můžete se snažit jak chcete. Ona si také myslela, že to i na něj napasuje, ale trpce poznala, co je to samojed

pracovat nosem jde i v obýváku
třeba bulíky neutaháte fyzicky, opravdu ne, musíte si je naučit na zábava, práce, odpočinek.. vlastně žádného psa neutaháte jen pobíháním
a jak bude pobíhat, když nás tak trochu neposlouchá.. a to si můžu koupit čivavu a říct si, tahle čivava je nějaká jiná než ostatní čivavy, a úplně jiná než psi
ne, dobře, legrace
lesnížínka: proč ho teda nevykastrovat, když nic jiného nejde..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
pracovat nosem jde i v obýváku
třeba bulíky neutaháte fyzicky, opravdu ne, musíte si je naučit na zábava, práce, odpočinek.. vlastně žádného psa neutaháte jen pobíháním
a jak bude pobíhat, když nás tak trochu neposlouchá.. a to si můžu koupit čivavu a říct si, tahle čivava je nějaká jiná než ostatní čivavy, a úplně jiná než psi
ne, dobře, legrace
lesnížínka: proč ho teda nevykastrovat, když nic jiného nejde..

Ale ano, máme ty interaktivní hry, kdy se posunujou kolečka, pod kterýma je slaninka či něco jako skořápky. Jenže: i psi typu bull, jsou psi spolupracující, jsou to teriéři. Samojed vám to udělá maximálně dvakrát a už ho to nebaví. On kvůli jídlu neudělá vůbec nic. Tohle bude dělat jen kvůli paničce, ale i to má své meze Je mi jasné, že to vypadá jak tisíc výmluv, ale to by jste jaksi musela tuhle náturu poznat. A ještě dodám: když někoho potkáme a pes předvádí jak je poslušný a hodný, všichni jsou nadšení, jak je vychovaný atd, protože to je tu málo který pes. To jsou běžní lidi, kterým i sedni a pozdrav přijde úžasné. Majitel NO by z něj byl na prášky

Nevykastruju..už jsem to psala asi někde výše, tak zkopíruju, ať nemusíte hledat: Mně nejde o kastraci jako takovou. Jde mi o to, aby pes na sklonku života, nepřišel absolutně o všechny své radosti. Miluje svou volnost, své lítání - to nemůže kvůli nohám. Jak jsem psala, byl tu vedoucí - o to přichází už stářím(ale to je postupný přirozený proces, se kterým se snad smiřuje) ale kastrací bych mu to totálně utnula. Pořád rád navštěvuje a kontroluje(a prudí
) své kámoše u plotů - s tím by byl patrně konec, narušila bych jejich léta uspořádanou hierarchii úplně. Teď už jeho milá nehárá, hárá jen ta druhá a to jsme jakž takž zvládli, blbnul s jídlem jen týden. U jiných háravek cirkus nedělá. - což mi tedy vyvrátil včera. Dnes je zatím klid, protože je nejspíš zavřená ve stájích.

lesnížínka napsal(a):
Ale ano, máme ty interaktivní hry, kdy se posunujou kolečka, pod kterýma je slaninka či něco jako skořápky. Jenže: i psi typu bull, jsou psi spolupracující, jsou to teriéři. Samojed vám to udělá maximálně dvakrát a už ho to nebaví. On kvůli jídlu neudělá vůbec nic. Tohle bude dělat jen kvůli paničce, ale i to má své meze Je mi jasné, že to vypadá jak tisíc výmluv, ale to by jste jaksi musela tuhle náturu poznat. A ještě dodám: když někoho potkáme a pes předvádí jak je poslušný a hodný, všichni jsou nadšení, jak je vychovaný atd, protože to je tu málo který pes. To jsou běžní lidi, kterým i sedni a pozdrav přijde úžasné. Majitel NO by z něj byl na prášky

Máte pravdu, vypadá to jako tisíc výmluv.
Vždyť vy to opakovaně píšete, když byl mladý "něco" jsem zkusila, pak jsem to vzdala. On po mě nic nechtěl, nezajímalo ho, kde jsem...
Můj názor je ten, že takhle nějak se pes nevychovává, ale takhle nějak se pes nechává růst jako dříví v lese.
A "samojed" vážně není zaklínadlo pro něco nefungujícího, pořád ještě je to především pes.
K přírodním plemenům. Taky mám doma přírodní plemeno, nekastrovaného psa i fenu. A věřte, že se žádné kovbojky v době hárání u nás neodehrávají.

Já teda nevím, ale jak začnu na svém skoro pastevci aplikovat cokoliv domrtva... a to spíš výcvikem než vyběháním (protože u vyběhání mu nezabráním nasát a zmatnět) tak úplně vidím tu jeho ztrátu důvěry ke mně... protože prostě nemůže nic dělat a já po něm něco chci. A na to aby mi v roce totálně zmatněl a vypěnil stačí aby jenom přelítl po pachu nosem. Nemusí u toho stát a olizovat. Navíc mi to nedělá jenom u fen, ale u jakéhokoliv navoněnějšího čůrance... i po psovi. Na vodítku s chůzi volně u mne si to jakžtakž zkoriguju... ale to nedovolení si občas čuchnout si na něm "vybírá daň". A nemůžu ho vodit půlhodinu u nohy s očním kontaktem... to mu věk ani pastevecká hlava nebere. Navíc pak na volno to už nejde vůbec ovlivnit. Vymatní se mi cca na půl až minutu. Zkoušela jsem povelovat... snaží se to splnit - ale jak ve zpomaleném filmu. Mám tenhle problém už cca přes dva měsíce a nijak se to nelepší. Nemám kotcového ani furtnadvorku psa... můj pes žije na sídlišti. Dělám s ním všestranný výcvik, v květnu bychom prý měli na to absolvovat ZZO (až na ty zkraty s vymatněním). A až trochu "dospěje" do obran... chceme zkusit náročnější zkoušky. Dělám s ním líné agility. Chodíme na skoročundry. A učím ho hafo volovin, protože je šikovnej a i na ten pastevčí mozek rychle chápe a baví ho to. Vedle připravuji na vyšší zkoušky vypůjčenou fenu NO a prej mi to jde dobře. Takže asi tak mizernej psovod nebudu.

Mimochodem... stopy vypracovává pes zatím precizně, bobek-nebobek od ostatní zvěře.

Z těch hormonů jsem už trochu zoufalá. Žádný z předchozích psů to takhle silné neměl. Dokonce i nadsamec čivavák se dá v klidu od háravek odvolat, či přeruší čmuchání.

Mamutka napsal(a):
Máte pravdu, vypadá to jako tisíc výmluv.
Vždyť vy to opakovaně píšete, když byl mladý "něco" jsem zkusila, pak jsem to vzdala. On po mě nic nechtěl, nezajímalo ho, kde jsem...
Můj názor je ten, že takhle nějak se pes nevychovává, ale takhle nějak se pes nechává růst jako dříví v lese.
A "samojed" vážně není zaklínadlo pro něco nefungujícího, pořád ještě je to především pes.
K přírodním plemenům. Taky mám doma přírodní plemeno, nekastrovaného psa i fenu. A věřte, že se žádné kovbojky v době hárání u nás neodehrávají.

Můžete mi tedy prosím napsat, co všechno s huskynama děláte vy? Nemyslím teď ohledně hárání, ale ty činnosti, které je mají zabavit, vyblbnout atd...

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Já teda nevím, ale jak začnu na svém skoro pastevci aplikovat cokoliv domrtva... a to spíš výcvikem než vyběháním (protože u vyběhání mu nezabráním nasát a zmatnět) tak úplně vidím tu jeho ztrátu důvěry ke mně... protože prostě nemůže nic dělat a já po něm něco chci. A na to aby mi v roce totálně zmatněl a vypěnil stačí aby jenom přelítl po pachu nosem. Nemusí u toho stát a olizovat. Navíc mi to nedělá jenom u fen, ale u jakéhokoliv navoněnějšího čůrance... i po psovi. Na vodítku s chůzi volně u mne si to jakžtakž zkoriguju... ale to nedovolení si občas čuchnout si na něm "vybírá daň". A nemůžu ho vodit půlhodinu u nohy s očním kontaktem... to mu věk ani pastevecká hlava nebere. Navíc pak na volno to už nejde vůbec ovlivnit. Vymatní se mi cca na půl až minutu. Zkoušela jsem povelovat... snaží se to splnit - ale jak ve zpomaleném filmu. Mám tenhle problém už cca přes dva měsíce a nijak se to nelepší. Nemám kotcového ani furtnadvorku psa... můj pes žije na sídlišti. Dělám s ním všestranný výcvik, v květnu bychom prý měli na to absolvovat ZZO (až na ty zkraty s vymatněním). A až trochu "dospěje" do obran... chceme zkusit náročnější zkoušky. Dělám s ním líné agility. Chodíme na skoročundry. A učím ho hafo volovin, protože je šikovnej a i na ten pastevčí mozek rychle chápe a baví ho to. Vedle připravuji na vyšší zkoušky vypůjčenou fenu NO a prej mi to jde dobře. Takže asi tak mizernej psovod nebudu.

Mimochodem... stopy vypracovává pes zatím precizně, bobek-nebobek od ostatní zvěře.

Z těch hormonů jsem už trochu zoufalá. Žádný z předchozích psů to takhle silné neměl. Dokonce i nadsamec čivavák se dá v klidu od háravek odvolat, či přeruší čmuchání.

Děláme(dělali jsme) všechno to samé jako vy! krom obran či něčeho podobného. Stopy jen sranda stopy, nechtěla jsem, aby je vypracovával precizně, to mu ani nešlo. On letěl za nosem, sem tam ho ponořil do trávy, jestli jde správně a nějaká přesně nakladená stopa se slaninou ho nezajímala. Krom toho jsme chodili běhat (na fotce je pauza ), tahal pneumatiku, muž s ním chodil na in-liny, v zahradě jsme hráli na schovku, nebo jsem se mu já šla ztratit do lesa a s mužem mne šli po stopě hledat. V zahradě jsem mu schovávala hračky(musel hledat po stopě) Kopali jsme s balonem, házeli frisbíčka, honili se, tahali o hadry či hračky, hledal mi ztracené věci... Myslím, že ještě x věcí, na které si už vůbec (za ty roky) nevzpomenu...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Mám malamuty, ale to je jedno. Myslím, že je úplně jedno i co s nimi dělám já, důležité je to, že praktikuji, to co popsala Megíí. Prostě psa v období krizových dnů hárání mnohem víc zaměstnáváme a pokud pes dělá něco nežádoucího zatrhnu mu to nebo přesměruji ho okamžitě.

Jinak abych zodpověděla dotaz. Tak s nimi chodíme běhat, tahají koloběžku, treky, jednou týdně jezdíme na výcvik a během procházek se snažíme je učit nějaký kravinky, aby procházky nebyly jednotvárné.

No jo jenže, když psovi vlastně jakýmkoliv způsobem zabráníte se čůrancema zabývat... neznamená to, že se tím dostanete k tomu, že ho nakonec nezajímají. Tenhle princip je jako přejít s nerudným psem na druhý chodník a myslet si, že problém s chováním nemá. Mně to vymatnění v běžném životě moc nevadí... až na vytahování štronzo psa z výtahu. Problém nastává při cvičení. Třeba, že se trefíte aportem zrovna do místa, kde předtím voňavý objekt seděl nebo ležel. Nebo při nácviku přivolání... volno-ke mně. Já mám psa "zdravě" submisivního... takže se nikdy nechová dominantně a neprosazuje se naskakováním na psy a kopulačními pohyby. Ale když si před společným venčením nebo během něj čuchne k hormonmixu, začne si pod sebe tlačit kdejakýho čtyřnožce bez rozdílu pohlaví a věku a hledá, kde nechala matka příroda díru.

Já nevím, jestli si to dovedete představit... ale zrovna minulý týden ho nechvávám skákat přes áčko... vyběhne nahoru a při tom zpomalení na vrcholu se najednou zarazí, přilepí nos k vrcholu a spadne mi na druhou stranu. Pes, co šel před ním ještě áčko neumí a nahoře přelejzal břichem a zřejmě zavadil pinďourem o tu hranu. Jedná se o mimořádně dominantního psa... tudíž i asi dost "smradlavého" psa. Já fakt už nevím, co s tím. Mému psu je rok a cca 4 měsíce.

nešlo by toho psa zahltit psy ?
Nezlehčuji to, fakt ne. Ale jak to, že se tohle teď tolik děje ? Nebo se dřív o tom nemluvilo ? Netuším.
Když pes zvládá stopy, proč nefunguje u jiných činností ? Je to zajímavé, vždyť čenichá.
Zaměstná mu to hlavu natolik, že nic jiného nevidí ?

lesnížínka: mám teriéra, ano, fenku
lovecký tvrdý pes, fyzicky nezničitelný, silně teritoriální, normálně značkuje a vůbec ne jen nějaké odepisování na vzkazy při hárání, ale furt, prostě aby ostatní věděli
když ji nechám, bude mít komplet 10km vycházku tlamičku u země, přestávky na přeznačení a zas čmuchat
přesně ví, kde je to potřeba dnes označit, kudy šla tamta fena a tenhle pes, zkouší tam tahat
nevím, jestli jste to někdo někdy viděl
velice vtipné
dělám to tak - ráno se jde prostě na dlouhém vodítku, ať si počte
další vycházka je navolno, soustředění na míček nebo klacík, když najdeme srny, tak je pozorujeme, když chytí stopu, učíme se kousek běžet a čekat, před koníky sedět, slepice už jsou nuda, tam se dříve chodilo s klacíkem v puse, teď "ježiš nějakej trapnej opeřenec"...my vlastně jen tak běžíme krajinou, ale velice soustředěně.. tak to bylo se všemi psy, tohle je první tolik praštěná psí holka
dopoledne spí, teď také spí, protože to není "běž", ale pracuj
a jo, lituji vás, kterým se to ještě nepovedlo, ale povede, držím tlapky.

Trošku představu mám. Pamatuji, že když jsem chodila jako náctiletá venčit jednoho našeho boxera, tak ten měl tendence naskakovat na všechno, co se nebránilo, hubu věčně u země. Ale opravdu si myslím, že to bylo proto, že jsem byla holka a pes byl v tomto směru nevychovanej. A asi hraje roli i věk psa. Nám malamut začal celkově kolem puberty blbnout, teď jsou mu dva roky a krásně se srovnal.

"No jo jenže, když psovi vlastně jakýmkoliv způsobem zabráníte se čůrancema zabývat... neznamená to, že se tím dostanete k tomu, že ho nakonec nezajímají. Tenhle princip je jako přejít s nerudným psem na druhý chodník a myslet si, že problém s chováním nemá.Mně to vymatnění v běžném životě moc nevadí"

nene, vlastně právě naopak
tohle je princip "co nechceš, aby pes dělal, tak ho to nikdy nenech dělat".
Tohle je stanovování pravidel, učení "normálu". Takže pokud ho budeš důsledně učit, že se obecně nečichá (když víš, že to přináší problémy), tak to psu vejde do krve a ne že by si pak vůbec nečich, ale bude menší problém ho dostat do normálu (respektive ho k tomu normálu přiblížit). Samozřejmě to je jenom jedno opatření, další je to zaměstnání.

Když přejdu s "nerudným" psem na druhý chodník, tak ho učím, že normální je míjet se s druhým psem bez agrese. Ale samozřejmě a opět toto není jediným nástrojem!

A tvůj pes je na prahu dospívání, hormony na vrcholu/vzestupu, takže to chce na něm zapracovat.

Nikdy jsem neměla potřebu učit psa, že se obecně nečichá. Pro mne je to navíc absolutně proti přirozenosti psa. Je to šelma a čichání je jeho hlavní smysl. Vždycky čichal a problém nebyl, dokud se nenechala nakrývat ta feňule ze sousedství. Doslova z toho zcvokatěl(tedy zcvokatěli oba psi) Teď sotva leze, neměla bych to srdce mu zakazovat i čichání...vůbec si to nedovedu představit...proč by tedy vlastně na ty prochajdy chodil? Proč na ně tedy chodíte? Protože je na bytě a musí se vyvenčit, protože by demoloval z neunavenosti, nesmí čichat, aby mu neblbnuly hormony atd...Já na prochajdy chodila jen kvůli psům, aby znali i jiné věci než zahradu, i když by z ní v podstatě nemuseli vytáhnout paty. Venčit se tam můžou, psí kámoši tam chodí za nima, lovit je tam taky co, dají se tam naběhat kilometry, agility jsem jim udělala i doma...

nikdy bych psovi nezakázala psí chování
s jednou výjimkou - nesmí mu to škodit
můj pes strašně rád plave, ale museli jsme se naučit, že do každého žabince nelze, protože některé jsou samý olej nebo tam bydlí žabičky
nejradši čenichá - celou ranní procházku, večerní procházku + začátek prostřední může čenichat jak chce, ale když se jde běhat, tak se běží
hrabe myši - vydrží lovit imaginární hlodavce hodinu (déle se mi nechtělo stát na místě), fajn, ale když se jde přes cestu, tak se nevrhne skokem třímetrovým na druhou stranu, protože je tam krtina
divoká zvěř, kočky,...lidé, děti, jiní psi, to vše muselo dostat pravidla, a to říká někdo, kdo by psy nejradši vypustil na planetu Pes, kde by si mohli volně běhat a štěkat a vůbec
..je to o nastavení už od začátku společného soužití.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"No jo jenže, když psovi vlastně jakýmkoliv způsobem zabráníte se čůrancema zabývat... neznamená to, že se tím dostanete k tomu, že ho nakonec nezajímají. Tenhle princip je jako přejít s nerudným psem na druhý chodník a myslet si, že problém s chováním nemá.Mně to vymatnění v běžném životě moc nevadí"

nene, vlastně právě naopak
tohle je princip "co nechceš, aby pes dělal, tak ho to nikdy nenech dělat".
Tohle je stanovování pravidel, učení "normálu". Takže pokud ho budeš důsledně učit, že se obecně nečichá (když víš, že to přináší problémy), tak to psu vejde do krve a ne že by si pak vůbec nečich, ale bude menší problém ho dostat do normálu (respektive ho k tomu normálu přiblížit). Samozřejmě to je jenom jedno opatření, další je to zaměstnání.

Když přejdu s "nerudným" psem na druhý chodník, tak ho učím, že normální je míjet se s druhým psem bez agrese. Ale samozřejmě a opět toto není jediným nástrojem!

A tvůj pes je na prahu dospívání, hormony na vrcholu/vzestupu, takže to chce na něm zapracovat.

Tenhle princip původně znám od koní, ale asi je univerzálně platný. Není to vyhýbání se řešení, je to přepsání vzorců v mozku. Pokud mi pes (kůň) na jisté louce pravidelně zdrhá, tak řešením není na tu louku s ním opakovaně chodit a snažit se to vydrilovat. Zastávám názor, že nějaký čas zapomenu, že ta louka vůbec existuje a vrátím se tam až za delší čas a zkusím, zdali by to šlo pomalu.
Moje koňská trenérka mi kdysi říkala, že pokud kůň něco nepřístojného provede jednou, nic moc se neděje, ale jakmile se mu to podaří ve stejné situaci a na stejném místě zopakovat, už se z toho stává nebezpečný zvyk. U psů to evidentně platí taky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
nikdy bych psovi nezakázala psí chování
s jednou výjimkou - nesmí mu to škodit
můj pes strašně rád plave, ale museli jsme se naučit, že do každého žabince nelze, protože některé jsou samý olej nebo tam bydlí žabičky
nejradši čenichá - celou ranní procházku, večerní procházku + začátek prostřední může čenichat jak chce, ale když se jde běhat, tak se běží
hrabe myši - vydrží lovit imaginární hlodavce hodinu (déle se mi nechtělo stát na místě), fajn, ale když se jde přes cestu, tak se nevrhne skokem třímetrovým na druhou stranu, protože je tam krtina
divoká zvěř, kočky,...lidé, děti, jiní psi, to vše muselo dostat pravidla, a to říká někdo, kdo by psy nejradši vypustil na planetu Pes, kde by si mohli volně běhat a štěkat a vůbec
..je to o nastavení už od začátku společného soužití.

Ano, souhlasím.

Pro lesnížínka: když schválně necháváte psa bez výchovy, je to vaše věc a vaše rozhodnutí. Pak si ale nestěžujte, že pes dělá něco, co se vám nelíbí a netvrďte, že se s tím nedá nic dělat.

lesnížínka napsal(a):
Nikdy jsem neměla potřebu učit psa, že se obecně nečichá. Pro mne je to navíc absolutně proti přirozenosti psa. Je to šelma a čichání je jeho hlavní smysl. Vždycky čichal a problém nebyl, dokud se nenechala nakrývat ta feňule ze sousedství. Doslova z toho zcvokatěl(tedy zcvokatěli oba psi) Teď sotva leze, neměla bych to srdce mu zakazovat i čichání...vůbec si to nedovedu představit...proč by tedy vlastně na ty prochajdy chodil? Proč na ně tedy chodíte? Protože je na bytě a musí se vyvenčit, protože by demoloval z neunavenosti, nesmí čichat, aby mu neblbnuly hormony atd...Já na prochajdy chodila jen kvůli psům, aby znali i jiné věci než zahradu, i když by z ní v podstatě nemuseli vytáhnout paty. Venčit se tam můžou, psí kámoši tam chodí za nima, lovit je tam taky co, dají se tam naběhat kilometry, agility jsem jim udělala i doma...

Prej typicky pes přirozeně vše očicha(prostě rypák skoro furt u země).
Bylo to myslím buď na Animal planet nebo Natural geografic o psovitych selmach konkrétně všichni psi(nejen domácí).

"Nikdy jsem neměla potřebu učit psa, že se obecně nečichá."

prosím, je dobré si číst i text v závorkách, prosím zopakuji co jsem napsala výše :
"když víš, že to přináší problémy"

"Vždycky čichal a problém nebyl, dokud se nenechala nakrývat ta feňule ze sousedství. Doslova z toho zcvokatěl(tedy zcvokatěli oba psi)"

tohle byla fatální chyba !
Ono platí, že psu se po prvním krytí zvýší, řekněme, citlivost na háravky Xnásobně, a k normálu se vrátí až po XX krytí...takže tohle bylo to nejhorší, co se mohlo stát, bohužel...

"Tenhle princip původně znám od koní, ale asi je univerzálně platný"
ne asi, ale určitě a klidně lze vztáhnout obecně na živočišstvo včetně lidstva (i navzdory scyllinu protivenství ).

nikdy bych psovi nezakázala psí chování
čenichání a lov je pro mou fenu to nej...životní vášeň, celý její život. Ona netouží po procházkách z A do B s házením míčku, ona touží dostat volno na myší a krtčí louce a strávit tam nerušené odpoledne. Celem oříšek, jak dát společným procházkám aspoň nějaký řád a přitom aby to nebyla pro ni jedna velká frustrace. Zjišťuju, že se to dá, ale je to celkem zkouška mého sebeovládání a trpělivosti.
V místech, kde není lovecký terén nechávám navolno, kontroluju, přivolávám, sem tam cvik, sem tam prokládáme noseworkem - když vidí, že nasazuju klikr na zápěstí a vyndavám skořici, těší se.
V bezpečných čuchacích terénech (přehledné louky) nechávám navolno taky, myšilov mi nevadí. Tam, kde fakt hrozí útěk za zvěří a ztráta kontroly, jistím šňůrou nebo i flexinou, ono 5 m většinou stačí až až, ve většině případů netouží letět bůhvíkam, nýbrž čenichat jak je libo a kde je libo.
A občas jí i na té flexině zastavím, posadím, přivolám a ona funguje a nevypadá, že by jí omezení špagátem vadilo. Pokud v lese potřebuju na malou, udělá "sedni-zůstaň"...no a když tak pěkně funguje, já zas na oplátku nemám problém nechat se chvíli vést tam, kam vede stopa nebo prostě její zájem a říkám jí, jak je strašně šikovná. Do hustého podrostu to nejde, zdrhnout za zvěří též nejde, ale to by nesměla ani bez špagátu.
A je to poloviční jezevčík, takže jakmile se vytočím nebo ztratím nervy, tak jsem pro ni skončila - naštěstí jen dočasně

Takových prvních 20minut procházky jen čucháme, obvzlášť na sídlišti, ale to bylo zarputilé čuchání se zataženou ruční brzdou, pár kroků a zase, takže jsme nastolili nějakou štábní kulturu- jdu, jdu sice pomaleji, aby si to mohla přečíst a popřípadě odepsat(dobře, když odepisuje zastavím), ale prostě to musí stihnout na délku vodítka, tak abych se nemusela zastatvit...

také máme toto opatření v repertoáru

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Saola se asi nikdy nesetkala s žádným přírodním plemenem a pod., to by jí asi kleplo. Protože tam když pudy zavelí, může se jít klouzat i parťák, který si po dlouhé době budování vztahu s maximální možnou autoritou může v jistém slova smyslu říkat "páníček".

Nebojte, Ollie, nekleplo, jen mě přírodní plemena nijak nenadchávají, dávám přednost pracovním a služebním psům.
Pokud přírodními plemeny myslíte samojedy, husky, malamuty, české horské psy, saňové psy obecně apod., tak málokdo má dnes v naší republice k držení těchto plemen psů takové podmínky, aby to plně vyhovovalo jejich naturelu. A místní lesní žínka je toho bohužel zářivým negativním příkladem - samojed je pes, kterému to sluší ve smečce, zimě, saních a venku. Ne obýváku a jako společníkovi při rytí zahrady. Jsem přesvědčená, že by byl ve smečce odmala spokojenější a i své neduhy, související se stářím (artroza apod.) by snášel ve smečce s dobrým welfare lépe než jako samotný domácí mazlíček s kočkami v obýváku. I kdyby samozřejmě už aktivně nepracoval, tak psychika dělá hodně a věřím, že by byl šťastnější, protože pro takový život bylo toto plemeno chováno.
Druhá věc, kterou uznávám, je účinná medikace v případě takových pohybových obtíží, samozřejmě včetně nastavení vhodného pohybového režimu. Zvlášť v případě těžších psů jsou ve stáří artrotické změny poměrně otravné a podstatným způsobem snižují kvalitu jejich života. Takže rozhodování, zda s kulhajícím psem při zhoršení artrozy na veterinu či ne, je pro mne v současnosti naprosto nepochopitelné Takový pes by měl být pod ochrannou léčbou od prvních vážnějších příznaků, nežijeme přece ve středověku.
Navíc tedy, pořídit si samojeda a veřejně prezentovat názor, že - cituji -"Já na prochajdy chodila jen kvůli psům, aby znali i jiné věci než zahradu, i když by z ní v podstatě nemuseli vytáhnout paty. Venčit se tam můžou, psí kámoši tam chodí za nima, lovit je tam taky co, dají se tam naběhat kilometry, agility jsem jim udělala i doma...", tak to je totální nepochopení plemene, jeho potřeb a určení. Kilometry v terénu (saně, vozejk, koloběžka, kolo, ale i ta obyčejná chůze) jsou pro přírodní plemena základem, nutným pro život. Tím, že na zahradě mohou tato plemena celý život naběhat kilometry či hopsat přes přitroublé překážky agility nebo koukat, jak se ryjete v zemi, určitě přispějete k jejich spokojenosti.

saola napsal(a):
Nebojte, Ollie, nekleplo, jen mě přírodní plemena nijak nenadchávají, dávám přednost pracovním a služebním psům.
Pokud přírodními plemeny myslíte samojedy, husky, malamuty, české horské psy, saňové psy obecně apod., tak málokdo má dnes v naší republice k držení těchto plemen psů takové podmínky, aby to plně vyhovovalo jejich naturelu. A místní lesní žínka je toho bohužel zářivým negativním příkladem - samojed je pes, kterému to sluší ve smečce, zimě, saních a venku. Ne obýváku a jako společníkovi při rytí zahrady. Jsem přesvědčená, že by byl ve smečce odmala spokojenější a i své neduhy, související se stářím (artroza apod.) by snášel ve smečce s dobrým welfare lépe než jako samotný domácí mazlíček s kočkami v obýváku. I kdyby samozřejmě už aktivně nepracoval, tak psychika dělá hodně a věřím, že by byl šťastnější, protože pro takový život bylo toto plemeno chováno.
Druhá věc, kterou uznávám, je účinná medikace v případě takových pohybových obtíží, samozřejmě včetně nastavení vhodného pohybového režimu. Zvlášť v případě těžších psů jsou ve stáří artrotické změny poměrně otravné a podstatným způsobem snižují kvalitu jejich života. Takže rozhodování, zda s kulhajícím psem při zhoršení artrozy na veterinu či ne, je pro mne v současnosti naprosto nepochopitelné Takový pes by měl být pod ochrannou léčbou od prvních vážnějších příznaků, nežijeme přece ve středověku.
Navíc tedy, pořídit si samojeda a veřejně prezentovat názor, že - cituji -"Já na prochajdy chodila jen kvůli psům, aby znali i jiné věci než zahradu, i když by z ní v podstatě nemuseli vytáhnout paty. Venčit se tam můžou, psí kámoši tam chodí za nima, lovit je tam taky co, dají se tam naběhat kilometry, agility jsem jim udělala i doma...", tak to je totální nepochopení plemene, jeho potřeb a určení. Kilometry v terénu (saně, vozejk, koloběžka, kolo, ale i ta obyčejná chůze) jsou pro přírodní plemena základem, nutným pro život. Tím, že na zahradě mohou tato plemena celý život naběhat kilometry či hopsat přes přitroublé překážky agility nebo koukat, jak se ryjete v zemi, určitě přispějete k jejich spokojenosti.

Ne, že by váš příspěvek neměl jisté pravdivé jádro, ale doteď jsem netušila, že té zloby a zášti je ve vás až tak

Terven, nazývat věci pravými jmény beru jako pozitivum, ne jako házení hnoje. Sama tam pravdivé jádro vidíte. Co jsem napsala tedy špatně?

saola napsal(a):
Terven, nazývat věci pravými jmény beru jako pozitivum, ne jako házení hnoje. Sama tam pravdivé jádro vidíte. Co jsem napsala tedy špatně?

Nevím, no...možná jsem moc háklivá, ale na můj vkus je to takové trochu neomalené..."místní lesní žínka je zářivým negativním příkladem" apod.
Místní lesnížínka tu jednak chodí jako jedna z mála s kůží na trh, ačkoliv by nemusela a ušetřila by si čtení podobných výpadů, druhak její příspěvky nebývají zaujaté ani útočné a hlavně nevystupuje, jako by měla patent na rozum.
Jinak, opakuju, možná na tom vašem příspěvku něco je, ale já bych určitě ubrala na kadenci, ono se říká, nikdy nesuď nikoho, dokud jsi neušel míli v jeho botách apod.

Je otázkou, kdyby sem kdokoliv vložil dotaz na potenciální vhodnost výběru plemene, konkrétně samojeda, na pořízení do bytu (domu), do samoty, s primárním vyžitím na zahradě, případně s občasnými procházkami, zda by ho místní diskutérky roznesly na kopytech hned nebo až později, protože je to plemeno, určené k něčemu jinému. Přikláním se k tomu, že by se tak ale stalo - pestrost psích plemen je kouzelná právě v tom, že každé z nich má dispozice k něčemu jinému. Když ty dispozice ještě rozvinete správnou péčí a vhodnou náplní života psa, bude spokojený. A pokud bude s vámi spokojený a šťastný, budou geometrickou řadou ubývat hluchá místa v komunikaci a naopak nebudou tady tak časté dotazy typu: najednou začal z ničeho nic štěkat na kočárky, honit motorky, startovat po psech, chovat se nepříčetně doma, blablabla, a poraďte, já nevím vůbec, proč to dělá, prostě z ničeho nic.

S kůží na trh sem chodí každý, kdo vznese dotaz nebo komunikuje přes sz. Časem si naštěstí ale člověk sám vybere, čí rady či příspěvky mají pro něj cenu.

saola napsal(a):
Je otázkou, kdyby sem kdokoliv vložil dotaz na potenciální vhodnost výběru plemene, konkrétně samojeda, na pořízení do bytu (domu), do samoty, s primárním vyžitím na zahradě, případně s občasnými procházkami, zda by ho místní diskutérky roznesly na kopytech hned nebo až později, protože je to plemeno, určené k něčemu jinému. Přikláním se k tomu, že by se tak ale stalo - pestrost psích plemen je kouzelná právě v tom, že každé z nich má dispozice k něčemu jinému. Když ty dispozice ještě rozvinete správnou péčí a vhodnou náplní života psa, bude spokojený. A pokud bude s vámi spokojený a šťastný, budou geometrickou řadou ubývat hluchá místa v komunikaci a naopak nebudou tady tak časté dotazy typu: najednou začal z ničeho nic štěkat na kočárky, honit motorky, startovat po psech, chovat se nepříčetně doma, blablabla, a poraďte, já nevím vůbec, proč to dělá, prostě z ničeho nic.

S kůží na trh sem chodí každý, kdo vznese dotaz nebo komunikuje přes sz. Časem si naštěstí ale člověk sám vybere, čí rady či příspěvky mají pro něj cenu.

Asi to nebudu dál rozebírat, vy hájíte obsah, já jsem měla na mysli spíš formu, tak to bývá často.
S tou kůží na trh ale nechodí zdaleka každý - jestli jste si všimla, je tady dost pravidelných přispěvatelů, kteří téměř nikdy nenapíší nic osobního, nikdy se nesvěří s problémem, natož s takovým, který je napadnutelný, píší výhradně tak, aby si nezadali a dost často pouze kritiku.

Hele ono je to i ze Saoli života, tak asi ví o čem píše, ale sama na sebe si to nějak neumí vztáhnout... ...sama chová papoušky, jak víme i to jsou společenská zvířata, žijící v hejnech, skupinách, společenstvích a ono mít jednoho-pár v kleci-volieře, puštěného v bytě není pro takové zvíře vhodné, co si budem povídat, na větvi v Austrálii, Africe a.t.d. by mu bylo lépe...
To je přece tak se vším, to není žádná převratná myšlenka.. např. myslíte, že babka, co si koupí krysaříka ho má na dávení potkanů...
Podle mne je obecně starému zvířeti ve smečce-stádě ne moc dobře.
Já si také vybírala plemeno podle vzhledu...na gauč.

Já si stále tak nějak neumím představit, jak "pozitivně" donutit psa nečuchat. Při tom, že je to mladý pes a půl pastevec... tudíž udržení jeho pozornosti není tak na dlouho jako u pracovního plemene. Na všechno reaguje trochu se zpožděním. A navíc je to trošičku cíťa. A jak jsem psala... chůzi u nohy s očním kontaktem máme víc jak dobrou, tam problém není... ale nebudu ho vodit takhle celou procházku... nevydrží to, znechutím mu to a zkazím si celé provedení. Motivaci má převážně na žrádlo a pak hraní přetahováním... vášnivý aportér z něj nikdy nebude, i když mechaniku aportu má taky víc jak dobrou... až na ty kalamity s čůrancema nebo otiskem silnějšího psího pachu. Zkoušela jsem to i "nepozitivně"... buď povelem "ne" nebo prostě škubancem, když přiblíží nos k zemi. Ale tudy cesta nevedla, pes se stal odtažitým a po pár "ne" nebo škubech kolem mne začal chodit po špičkách. Jako kdyby nechápál co po něm chci.

Víte, mne to příšerně mrzí, protože jinak pes funguje s ohledem na věk a vořechovskou příslušnost nadstandardně. Je šikovnej, nemám problém s ním víceméně cokoliv dopilovat nebo přeučit. Ale s tím hormonálním rozhozením si nevím prostě rady... ačkoliv se tomu dost věnuju... a nevím prostě žádnou změnu k lepšímu.

Někdo mi radí se tím nezabývat, že z toho pes vyroste. No ale, co když to bude ještě horší a horší, protože ho budu v tom chování nevědomky podporovat. Pár hormónů, kteří kvůli háravkám nežrali, nebo naopak žrali dveře jsem v rodině měli... vždy prťaví kříženci... takže mám furt před sebou bubáka.

Jak dát psímu čmuchání štábní kulturu? Jednoduše, pes, obojek, dlouhý vodítko, kráčíme. Pes se začmuchá, nechám chvíli čmuchat. Po chvíli buď pes dočmuchá a jde dál, nebo se rozhodnu že jdeme dál, a řeknu to ("jdeme"). Pokaď chci psa tenhle povel kvalitně naučit, měla bych zařídit, aby se do vteřiny po jeho zaznění pes pohnul žádaným směrem.
Před "jdeme" můžou klidně zaznít jiná slova, např. "hele voznač si to a pojď, jo?", kdy třeba chvíli ještě čekám, pes má ještě chvíli na dočichání a označkování, atd. Vždycky záleží na vzájemný domluvě. Nakonec nám to funguje, že pes rozumí těmhle průpovídkám a "nezávazným" povelům a ví, že má tak nějak zhruba dočmuchat a jít.
Ale nenechám psa čmuchat jedno místo tři minuty v kuse. Procházka má u nás obvykle danej nějakej časovej a vzdálenostní rámec, do čehož se normální čmuchání potřebných míst vejde, ale platí u toho pravidla. Já rozhoduju, kdy a kam budeme pokračovat.

Mám 10letýho psa a pozoruju, že jakmile polevím v pravidlech, vychovanost a spolupráce se velmi rychle kazí a pak musím opravovat. Teorie, že nebudu brát psovi jeho radosti, a tudíž ho nechám dělat si co chce, mi nepřijde příliš konstruktivní. Tedy pokud někomu pak nevadí nevychovanej pes, tak budiž.

U mladýho puberťáka je zase třeba vydržet, ale rozhodně pravidla nastavit.

Jo asi ta jak píše Keriton, u nás to bylo jít 500m z bodu A do bodu B na půl hodiny, zašprajclé nohy, obojek už přes uši a nejdu...trváním si na-budete to po mém a ty se třeba uškrť (upozornění, povel, odchod) nese ovoce. Já měla tak naučenou minulou fenu a té to opravdu vešlo pod kůži dokonale, todle štěně je palice, ale taky to půjde, jen vytrvat...

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Já si stále tak nějak neumím představit, jak "pozitivně" donutit psa nečuchat. Při tom, že je to mladý pes a půl pastevec... tudíž udržení jeho pozornosti není tak na dlouho jako u pracovního plemene. Na všechno reaguje trochu se zpožděním. A navíc je to trošičku cíťa. A jak jsem psala... chůzi u nohy s očním kontaktem máme víc jak dobrou, tam problém není... ale nebudu ho vodit takhle celou procházku... nevydrží to, znechutím mu to a zkazím si celé provedení. Motivaci má převážně na žrádlo a pak hraní přetahováním... vášnivý aportér z něj nikdy nebude, i když mechaniku aportu má taky víc jak dobrou... až na ty kalamity s čůrancema nebo otiskem silnějšího psího pachu. Zkoušela jsem to i "nepozitivně"... buď povelem "ne" nebo prostě škubancem, když přiblíží nos k zemi. Ale tudy cesta nevedla, pes se stal odtažitým a po pár "ne" nebo škubech kolem mne začal chodit po špičkách. Jako kdyby nechápál co po něm chci.

Víte, mne to příšerně mrzí, protože jinak pes funguje s ohledem na věk a vořechovskou příslušnost nadstandardně. Je šikovnej, nemám problém s ním víceméně cokoliv dopilovat nebo přeučit. Ale s tím hormonálním rozhozením si nevím prostě rady... ačkoliv se tomu dost věnuju... a nevím prostě žádnou změnu k lepšímu.

Někdo mi radí se tím nezabývat, že z toho pes vyroste. No ale, co když to bude ještě horší a horší, protože ho budu v tom chování nevědomky podporovat. Pár hormónů, kteří kvůli háravkám nežrali, nebo naopak žrali dveře jsem v rodině měli... vždy prťaví kříženci... takže mám furt před sebou bubáka.

Keriton nade mnou odpověděla a poradila dobře. Jen bych doplnila dvě věci a vlastně i otázky:
- pes se intenzivně začuchává, i když jde navolno? Tj. vy jdete dál, pes zůstane na místě a věnuje se svému, tedy nenásleduje vás, nechá vás odejít?
- na jak dlouhém vodítku venčíte?

Je důležité rozlišovat při chůzi na vodítku přesun z A do B, kdy pes jde u vás na prověšeném vodítku, nečuchá, prostě jdete oba určitým směrem, přesouváte se, pes se nevenčí, prostě jde a dodržuje vůči vám definovanou pozici, ideálně u nohy, ale nemusí to tak být. Je třeba to naučit, ale sama píšete, že toto již umíte - chůze u nohy s očním kontaktem, alespoň na krátkou vzdálenost. Ten oční kontakt při delších přesunech samozřejmě není nutný, ale psovi musí být jasné, že v tomto režimu se nečuchá a jde.

Pak je ovšem druhý případ, kdy naopak na vodítku venčíte, pak je rychlost chůze obvykle nižší, vodítko delší ( u velkého psa alespoň pět metrů), pes se pohybuje volně dle svého kolem vás, čuchá si, venčí se, ale zároveň jde s vámi směrem, který volíte. Ale i v tomto případě prostě jdete, i když volněji, a zastavujete jen, pokud pes koná velkou potřebu nebo když případně potká psího kámoše a očuchávají se, nebo samozřejmě pokud chcete, aby zůstal stát - šněrujete si botu, vyndaváte z baťůžku pití, prohlížíte si strom u cesty apod.. I to je třeba naučit a srozumitelně psovi vysvětlit, jak se oba režimy od sebe liší. Ale vyškubat psa, který sníží čenich k zemi, je v tomto druhém případě špatný postup - protože vůbec nevadí, že pes si čuchá, ale vadí to, že nejde dopředu.
Ale to podstatné musí být ve vaší hlavě, tedy vaše vlastní přesvědčení, že se jde. Zatím totiž vede přesvědčení vašeho psa, že se jde podle něj a řídí to on, vy jste jen přívažek na druhém konci vodítka, který se vždy přizpůsobí. Pokud to tak chcete, nic proti, ale spokojená nejste už teď, a až pes dospěje a zesílí, rozhodně se to nezlepší. Takže radu rozhodně se tím nezabývat moc neakceptujte, protože tím toto nežádoucí chování upevňuje a problém necháváte vyhnít.

A je velmi důležité, aby pes chodil často mezi psy, mezi lidi, do rušného prostředí, aby měl zkušenost s pachem háravých fen, takže když kolem fenky hárají, naopak chodit a chodit a vyžadovat poslušnost a nenechat ho jen tak landat, vytáčet se a blbnout.

"Já si stále tak nějak neumím představit, jak "pozitivně" donutit psa nečuchat"
no tak, že s ním budeš dělat něco neslučitelného s čucháním
jako jestli myslíš "pozitivně" něco takového, že budeš čekat, až ten čumák zvedne, klikneš a odměníš...no třeba by to i fungovalo, co já vím...
Já to řeším tím zrychleným až rychlým trvalým pohybem a to v případě, že pes začíná reagovat abnormálně až háravkově j

máme to tak nějak jako keriton ("přečurat a jdeme" ), celé.

"Proč na ně tedy chodíte? "
proč chodíme na procházky? Kvůli pohybu (psa i svému), aktivitě, zaměstnání, změna prostředí, rozšíření obzorů, poznávání nového...čuchání určitě není důvod.

Já mám dojem, že mi nerozumíte. Vůbec nemám problém s klasickým očucháváním. Pes mi skoro spolehlivě na "jdeme" či na přivolání "ke mně/k noze" zanechá očuchávání - běžných pachů. Ale u moči (ať už čůranec nebo dotyk těla) háravé feny nebo pachově dominantnějšího psa mi vymatní. Začne cvakat zubama a pěnit, začne se pohybovat jak ve zpomaleném filmu. A to se nemusí vůbe nosem zabořit do toho místa, nebo to olizovat. Jak mám poznat dopředu, že ten pachový otisk je běžný nebo víc nasmrazený? Viz to spadnutí z překážky. Dneska mi vymatněl po příchodu z venčení, když si čuchnul k našemu čivavákovi, se kterým je běžně v domácnosti. A to se spolu venčí i vegetí doma.

Včera jsem s ním byla na veterině. Chodím s kocourem na pravidelné kontroly a vořecha beru taky... protože jednak nácvik a druhak chodí na kontrolu varlat. Má obě sestouplé, ale jedno z varlat je zakrnělé (možná pozůstatek po operaci rozsáhlé tříselné kýly)... takže to beru jako prevenci rakoviny a jiných komplikací. Povídala jsem veterinářkám, co mám s ním za problém. Jedna z nich vyjádřila názor, že může to "zdravé" varle přebírat funci za to vadné... plus ještě něco o zmateném nadvarleti (ale to už si přesně nepamatuju)... no a v tom důsledku může ty hórmony tvořit nadměrně. Tak možná příčinu bychom znali, ale co s tím chováním? Pracovat na tom budu, případně zkoušky odložím - protože by to byla velká sázka do loterie... nebo bych musela ostatní přemluvit abych šla první a nikdo dva dny před zkouškama plac nepoužíval.

Děkuji za upřesnění, dle mne máte dvě možnosti - vzhledem k tomu, že pes je kříženec a má potenciální zdravotní problém s varlaty, bez výčitek svědomí jej nechte vykastrovat. Dle toho, co píšete, je velká pravděpodobnost, že to pomůže.
Druhá věc je prostě chodit, cvičit, nenechat ho zatemnit si mozek, cvakat zubama a pěnit na pachem háravých fen - jakmile uvidíte první náznak takového nežádoucího chování, okamžitě zasáhněte, přerušte toto chování a trvejte na svém. Berte to jako každé jiné nežádoucí chování - kdyby honil motorky, pral se se psy, štěkal na lidi. Taky byste mu to netrpěla. Buďte důsledná a nekompromisní.

Co konkrétně jste udělala, když si po příchodu z vycházky čuchnul k čivavákovi a začal cvakat zubama a pěnit?

Mamutka napsal(a):
Ano, souhlasím.

Pro lesnížínka: když schválně necháváte psa bez výchovy, je to vaše věc a vaše rozhodnutí. Pak si ale nestěžujte, že pes dělá něco, co se vám nelíbí a netvrďte, že se s tím nedá nic dělat.

Nevím, kde jste přišla na to, že nechávám psa bez výchovy? To jste spadla z višně ne?

lesnížínka napsal(a):
Nevím, kde jste přišla na to, že nechávám psa bez výchovy? To jste spadla z višně ne?

Nespadla. Popisujete to tak.

Co konkrétně jste udělala, když si po příchodu z vycházky čuchnul k čivavákovi a začal cvakat zubama a pěnit?

To co mám už zažité... oslovím ho... zvedne zrak s pěnou u huby a cvakačkou... přerušuju obvykle povelem, který umí rychle "sedni/lehni"... někdy zkusím i "dej pac" páč to provádí radostně. Povel splní, ale pomalu... furt pění a cvaká. Uši dozadu, oči vykulené. Pak různě zkouším... odměním pamlskem... nevezme si ho... pochválím slovně... nereaguje radostně. Zkoušela jsem ho i rozpohybovat. Ale na to musím použít vodítko, ale táhnutí bere jako trest. Na jídlo, hračku... šišlání nereaguje.

V tomhle případě, stalo se to v malé chodbě, jsem povelovala "sedni". Reakce stále stejná... uši dozadu, oči v sloup... sedne si, ale jako by ho neposlouchaly nohy. Přejde ho to cca za 15 - 30 vteřin.

Zkoušela jsem i příkazů víc v sledu... to co umí perfektně... "sedni/lehni/vstaň"... provádí to, ale pomalu, neradostně a furt cvaká a pění. V normální stavu mi všechno dělá na rychlovku a s vrtícím ocasem a úsměvem ve tváři. Hodně si zakládám na to, aby ho každý cvik bavil... právě kvůli té pastevecké palici.

Venku, když se mi to stane třeba při aportu. Chvíli stojí, cvaká a pění a pak se rozběhne do kola. Vůbec k zemi nečuchá... jako kdyby byl zmatenej. V pohybu ho to přejde dřív... pak jako kdyby se zase vrátil do normálu a cvik dokončí... vrátí se po aport jako kdyby se vůbec nic nestalo a s vrtícím ocasem mi ho správně přinese. Ukončuju povelem, který je kontaktní a s pochvalou opouštím plac a dál necvičím. Už se mi párkrát stalo, že když jsem pokračovala ve výcviku... tak byl stále takovej "rozhozenej" i když se snažil.

saola napsal(a):
Je otázkou, kdyby sem kdokoliv vložil dotaz na potenciální vhodnost výběru plemene, konkrétně samojeda, na pořízení do bytu (domu), do samoty, s primárním vyžitím na zahradě, případně s občasnými procházkami, zda by ho místní diskutérky roznesly na kopytech hned nebo až později, protože je to plemeno, určené k něčemu jinému. Přikláním se k tomu, že by se tak ale stalo - pestrost psích plemen je kouzelná právě v tom, že každé z nich má dispozice k něčemu jinému. Když ty dispozice ještě rozvinete správnou péčí a vhodnou náplní života psa, bude spokojený. A pokud bude s vámi spokojený a šťastný, budou geometrickou řadou ubývat hluchá místa v komunikaci a naopak nebudou tady tak časté dotazy typu: najednou začal z ničeho nic štěkat na kočárky, honit motorky, startovat po psech, chovat se nepříčetně doma, blablabla, a poraďte, já nevím vůbec, proč to dělá, prostě z ničeho nic.

S kůží na trh sem chodí každý, kdo vznese dotaz nebo komunikuje přes sz. Časem si naštěstí ale člověk sám vybere, čí rady či příspěvky mají pro něj cenu.

Saolo, jste normální? Jediné, co by vás mohlo omluvit je to, že jste nečetla všechny mé příspěvky, což bych chápala, taky nečtu všechno. Začnu odpověďma i na ten předchozí váš výlev. Tak zaprvé: samojed svou smečku měl, vyrůstal od samého počátku s druhým psem a dvěma kočkama. Neřkuli se mnou, která má celodenní práci v zahradě. Vyžití jsem zhruba popsala, zařídit sníh a sáně mu neumím, ač jsem někdy čarodějnice tak dobrá ještě nejsem. Psům jsem obětovala veškerý svůj volný čas, celý jejich život jsem neustále vymýšlela, co by jsme ještě mohli podniknout, aby je to bavilo. Takže vaše výtky jsou mi opravdu dost k smíchu. zajímalo, kolik loveckých plemen dělá vůbec nějakou lovečinu, kolik jorků chodí na potkany? To asi vyčtem také majitelům, proč si je pořídili že? Sama jsem zásadně proti seveřanům v bytě, ve městě, s občasnou prochajdou, už jsem to tu psala 100x. Občasná procházka? Si děláte pr..l ne? Se psy jsem chodila dvakrát denně, ráno jen cca 2km čůrací, čichací, pozdravíme psí kámoše, na volno, odpoledne velká cca 10-20km, buďto s běháním v postroji nebo jen turistika, nejmíň 2h. To se s věkem a zdravotními problémy omezilo na momentální 4-6km, s občasnýma třeba 10, dle stavu. Nezapomeňte napsat, kolikrát necháte vylítat své ptáky, prtoože to je také jejich potřeba a přirozenost...

Tak proč máte, lesní žínko, takovou potřebu se hájit, když všechno děláte dobře?
Jste na veřejné diskuzi, jdete s kůží na trh, s tím se prostě smiřte, že někdo jiný má na váš přístup ke psům jiný názor.

Terven napsal(a):
Nevím, no...možná jsem moc háklivá, ale na můj vkus je to takové trochu neomalené..."místní lesní žínka je zářivým negativním příkladem" apod.
Místní lesnížínka tu jednak chodí jako jedna z mála s kůží na trh, ačkoliv by nemusela a ušetřila by si čtení podobných výpadů, druhak její příspěvky nebývají zaujaté ani útočné a hlavně nevystupuje, jako by měla patent na rozum.
Jinak, opakuju, možná na tom vašem příspěvku něco je, ale já bych určitě ubrala na kadenci, ono se říká, nikdy nesuď nikoho, dokud jsi neušel míli v jeho botách apod.

Terven děkuju Nebyla jsem tu, měla jsem práci venku. Tak nejsem vždycky jen slušná, párkrát jsem už taky pěkně vypěnila, dotazy: mám kousací štěně, co taky kadí a čůrá...mne dovedou taky pořádně vytočit

Pro Růženu Růžovou:
A zkoušela jste ho po okřiknutí na příznaky nežádoucího chování prostě poslat na místo (pelech)? Asi bych se vykašlala na buzerování typu sedni, dej pac, spíš bych doma preferovala mazej na místo, lehni a nepruď.

TO SAOLA: Kastrace. Kastrovat ho v budoucnu budu, kvůli zdravotní prevenci. Ale teď je mu rok a cca 3-4 měsíce. Je to napůl pastevec... druhá půlka bude nejspíš vesnická větší směska - RTW, NO a něco po čem má žíhání. Je submisivní, ale ne bázlivý. Furt je hodně "dětský". Je teď hodně nohatej a spíš šlachovitej... mistr sprintu do kolečka. Já se u kastrace v tomhle období bojím, že mi rozumově nedospěje a nevím, jestli se to neprojeví na dalším výcviku. A taky nevím, co mu to udělá s tělem. Jestli je takováhle rádoby pohlavní dospělost dostačující k dovyvinutí fyzickému. Na hodně lidí působí při své figuře jako fenka.

Prostě zkouším najít jiné řešení... kastrace je nejzašší. Stále to ve mne hlodá, abych kastrací víc nezkazila, než si pomohla. Hlavně když tu na ifauně čtu některé argumenty proti kastraci.

Dřív jsem také měla psy (samce). Temperamentní boxéry, ČHP a křížence, ale fakt mi nikdo z nich tohle nedělal, ačkoliv třeba boxéři byli hodně dominantní.

saola napsal(a):
Pro Růženu Růžovou:
A zkoušela jste ho po okřiknutí na příznaky nežádoucího chování prostě poslat na místo (pelech)? Asi bych se vykašlala na buzerování typu sedni, dej pac, spíš bych doma preferovala mazej na místo, lehni a nepruď.

Ostře jsem to taky zkoušela. Udělá to, ale pak když ho to přejde, chodí kolem mne opatrně, jako by měl průšvih... a dlouho mi to trvá, než ho zase při cvičení nebo i mazlení rozradostním.

Navíc tohle se nedá aplikovat na dálku.

saola napsal(a):
Tak proč máte, lesní žínko, takovou potřebu se hájit, když všechno děláte dobře?
Jste na veřejné diskuzi, jdete s kůží na trh, s tím se prostě smiřte, že někdo jiný má na váš přístup ke psům jiný názor.

Nevím, jestli jsem někdy napsala, že dělám všechno dobře a ani si to nemyslím. Například příště budu k samojedu přistupovat jako k samojedu a nebudu po něm vyžadovat takovou poslušnost, jakovou měl berňák, protože tím bych si ušetřila mnoho nervů, svých i psa. Dělám si plno věcí dle sebe, to máte úplnou pravdu a kdykoliv jsem se nechala od někoho přesvědčit jinak, byly z toho akorát tak problémy, neřkuli prů.er. Jsem už dost stará na to, abych si přebrala, co je a co není pro mého psa dobré. Nenechat psa čichat po háravkách? A kde to je, při dnešní koncentraci psů - fen? Jeden den tam přejde normálně, druhý den na té samé trase pění jak bublifuk. Pokud máte jiný názor na výchovu psů, klidně ho napište, ale nepiště nic o tom, jak žijou mí psi, když o tom nic nevíte(nebo spíš nechcete vědět, protože jsem toho sem za ta léta už napsala mraky) Pokud máte nejaký problém se mnou, tak to prostě nečtěte, uleví se vám.

TO lesnížínka: Založíme si klub bublifuků!

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Ostře jsem to taky zkoušela. Udělá to, ale pak když ho to přejde, chodí kolem mne opatrně, jako by měl průšvih... a dlouho mi to trvá, než ho zase při cvičení nebo i mazlení rozradostním.

Navíc tohle se nedá aplikovat na dálku.

Tak to bývá i u nás. Jakmile na psa zvýším hlas, či u nás..přestanu šišlat a řeknu rázně, pes se začne bát, znejistí a doslova začne zmatkovat. Příklad: jede auto, on je na té naší, nijak frekventované obslužné cestě na volno. Když po něm jen hodím oko, vidím, že je na trávě vedle a jen řeknu: dobrý, čekej, jede auto...tak OK, stojí a čeká. Pokud udělal ale třeba krok směrem do cesty, já se leknu, aby tam nevlezl a houknu: stůj, auto! Tak se honem rozejde směrem ke mně, protože si myslí, že musí. Vy máte ještě mlaďocha, to dopilujete, až ho přejde puberta

Ruzena_Ruzova napsal(a):
TO lesnížínka: Založíme si klub bublifuků!

Mí to jako mlaďoši vůbec nedělali, až po té háravce začali. Co se ale snažili obskakovat, byli dospívající psi(samci) Myslela jsem, že jen jako výraz dominance, ale pozorováním jsem zjistila, že je tam určité období, kdy dospívající pes má hormony nějak jinak, protože to na něj lezli doslova jak pominutí a hlavně...jemu to vůbec nevadilo(na rozdíl ode mne a kamarádky, která šla se svým psem) doběhl k nám, šel s náma a nechal se celou cestu obskakovat třema velkýma psama(podotýkám, že na vodítkách) My zase nedělaly nic jiné, jak rvaly jednoho, druhého, třetího psa od něj. To byla šílená prochajda tehdy, snad ani s háravkou by to nebylo horší.

Dámy, ale dát pokyn rázně neznamená dát ho se zlobou a hněvem! Pokud tam tem ten hněv, zlobu, hysterii ze strachu, že ho něco přejede apod. vložíte, pes - zvlášť citlivka či labil - pochopitelně znejistí a neví...
Ach jo.
Kastraci bych neodkládala, na druhou stranu bych se ohledně tohoto zákroku na konkrétním psovi radila určitě s veterinářem než na ifauně.
Ještě k těm zkouškám: zkoušky nejsou od slova zkusit, ale deklarovat, že pes je na dané požadované úrovni plně ovladatelný a požadavky na něj kladené zvládá. Je třeba si uvědomit, že je poměrně časté, že pes na zkouškách na ostro předvede cca 80% z úrovně svého standardního výkonu (díky nejistotě psovoda, cizímu prostředí, stresu apod.), takže plánovat si zkoušky z nějakého výkonu, když je pes nespolehlivý, pokud zachytí pach háravky nebo dominantního psa, je utopie.
Nic ve zlém.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
TO SAOLA: Kastrace. Kastrovat ho v budoucnu budu, kvůli zdravotní prevenci. Ale teď je mu rok a cca 3-4 měsíce. Je to napůl pastevec... druhá půlka bude nejspíš vesnická větší směska - RTW, NO a něco po čem má žíhání. Je submisivní, ale ne bázlivý. Furt je hodně "dětský". Je teď hodně nohatej a spíš šlachovitej... mistr sprintu do kolečka. Já se u kastrace v tomhle období bojím, že mi rozumově nedospěje a nevím, jestli se to neprojeví na dalším výcviku. A taky nevím, co mu to udělá s tělem. Jestli je takováhle rádoby pohlavní dospělost dostačující k dovyvinutí fyzickému. Na hodně lidí působí při své figuře jako fenka.

Prostě zkouším najít jiné řešení... kastrace je nejzašší. Stále to ve mne hlodá, abych kastrací víc nezkazila, než si pomohla. Hlavně když tu na ifauně čtu některé argumenty proti kastraci.

Dřív jsem také měla psy (samce). Temperamentní boxéry, ČHP a křížence, ale fakt mi nikdo z nich tohle nedělal, ačkoliv třeba boxéři byli hodně dominantní.

Není dospělý a kastrace v tomhle věku opravdu není na místě. Kastrace psa kvůli zdravotní prevenci? Proč?

saola napsal(a):
Dámy, ale dát pokyn rázně neznamená dát ho se zlobou a hněvem! Pokud tam tem ten hněv, zlobu, hysterii ze strachu, že ho něco přejede apod. vložíte, pes - zvlášť citlivka či labil - pochopitelně znejistí a neví...
Ach jo.
Kastraci bych neodkládala, na druhou stranu bych se ohledně tohoto zákroku na konkrétním psovi radila určitě s veterinářem než na ifauně.
Ještě k těm zkouškám: zkoušky nejsou od slova zkusit, ale deklarovat, že pes je na dané požadované úrovni plně ovladatelný a požadavky na něj kladené zvládá. Je třeba si uvědomit, že je poměrně časté, že pes na zkouškách na ostro předvede cca 80% z úrovně svého standardního výkonu (díky nejistotě psovoda, cizímu prostředí, stresu apod.), takže plánovat si zkoušky z nějakého výkonu, když je pes nespolehlivý, pokud zachytí pach háravky nebo dominantního psa, je utopie.
Nic ve zlém.

Dámy, ale dát pokyn rázně neznamená dát ho se zlobou a hněvem! Pokud tam tem ten hněv, zlobu, hysterii ze strachu, že ho něco přejede apod. vložíte, pes - zvlášť citlivka či labil - pochopitelně znejistí a neví... - se zlobou určitě ne, s úlekem a strachem jistě. Jsem hluchá, takže když jsem zády, auto zachytím pozdě, ve chvíli, kdy mám auto za zády a psa 10m od sebe nakročeného na cestu, si jaksi klidný povel neumím sesumírovat v hlavě, za ty vteřiny stačím jen zařvat povel a doufat, že pes tam nevleze a auto zpomalí, ne-li zastaví. Většina lidí nás tu zná, jinde ho nepouštím.

scylla napsal(a):
Není dospělý a kastrace v tomhle věku opravdu není na místě. Kastrace psa kvůli zdravotní prevenci? Proč?

Scyllo čtěte, je tam patologický nález na varlatech. Ušetřite si pak reakce na slovo kastrace jak býk na červený hadr.

saola napsal(a):
Scyllo čtěte, je tam patologický nález na varlatech. Ušetřite si pak reakce na slovo kastrace jak býk na červený hadr.

Četla jsem, psalo se o "zakrnělém" varleti možná jako následku operace velké kýly. To ale nic nemění na tom, že při mixu uvedených plemen ten pes zdaleka není dospělý je od majitelky odpovědné, že nechce kastrací řešit výchovné problémy a pokud se pro ní rozhodne, tak až v dospělosti, že nedá bezhlavě na vaše rady.

asi to bude znít úplně mimoňsky (neva, su zvyklá), ale
připnu vodítko a běžíme
bez řečí
ten pes mě stejně "neslyší"
takže sedni lehni sice provede, protože zná dobře
ale hladinku to nesklidní
zkuste si to:
jste vytočení z práce, ifauny, spálené večeře, srážky s troubou,..
a někdo vám řekne - čti si knížku.

"To co mám už zažité... oslovím ho... zvedne zrak s pěnou u huby a cvakačkou... přerušuju obvykle povelem, který umí rychle "sedni/lehni"... někdy zkusím i "dej pac" páč to provádí radostně. Povel splní, ale pomalu... furt pění a cvaká. Uši dozadu, oči vykulené. Pak různě zkouším... odměním pamlskem... nevezme si ho... pochválím slovně... nereaguje radostně. Zkoušela jsem ho i rozpohybovat. Ale na to musím použít vodítko, ale táhnutí bere jako trest. Na jídlo, hračku... šišlání nereaguje. "

jak s mým pastevcem : on chodí uchylovat na kočky - za prvé má naučen povel "vypadni". Pokud je emoce silnější, pak opět universální řešení - obojek, vodítko, odchod ven, uklidnit pohybem. Jakékoliv potencionální cvičení až poté! Až snížím míru emocí!
U HW bych klidně dala poslušnostní cvičení hned, ale u pastevce by to nemělo smysl !
Jenom si takhle kazíš cvičení...

"Já mám dojem, že mi nerozumíte. Vůbec nemám problém s klasickým očucháváním. Pes mi skoro spolehlivě na "jdeme" či na přivolání "ke mně/k noze" zanechá očuchávání - běžných pachů. Ale u moči (ať už čůranec nebo dotyk těla) háravé feny nebo pachově dominantnějšího psa mi vymatní. Začne cvakat zubama a pěnit, začne se pohybovat jak ve zpomaleném filmu. A to se nemusí vůbe nosem zabořit do toho místa, nebo to olizovat. Jak mám poznat dopředu, že ten pachový otisk je běžný nebo víc nasmrazený?"

ale já tě chápu, vždyť to mám (a asi máme všichni) stejně, a vůbec nepíšu o ničem jiném...

scylla napsal(a):
Není dospělý a kastrace v tomhle věku opravdu není na místě. Kastrace psa kvůli zdravotní prevenci? Proč?

Má jedno varle zakrnělé (sestouplé). Takže už teď chodíme na preventivní prohlídky, jestli není nějaká změna ve formě komplikace. Kastraci v dospělosti doporučilo víc veterinářů nezávisle na sobě (i ti, co nebudou zákrok provádět).

scylla napsal(a):
Četla jsem, psalo se o "zakrnělém" varleti možná jako následku operace velké kýly. To ale nic nemění na tom, že při mixu uvedených plemen ten pes zdaleka není dospělý je od majitelky odpovědné, že nechce kastrací řešit výchovné problémy a pokud se pro ní rozhodne, tak až v dospělosti, že nedá bezhlavě na vaše rady.

Scyllo, vaše schopnost porozumět psanému textu se začíná limitně blížit nule, jinak si bohužel nedovedu vysvětlit, že překrucujete to, co RR sdělila veterinářka: tedy že hormonální nerovnováha, jejíž příčinou může být patologie varlete, může nežádoucím způsobem ovlivňovat chování psa tímto směrem. Takže kastrace by tyto "výchovné" problémy, ve skutečnosti nežádoucí chování, dané patologickou hormonální rovnováhou, dost pravděpodobně vyřešila.
Je to ale vždy otázka pro veterináře, nikoliv pro zavilou Johanku z Arku a zachraňovatelku psů (přeloženo Scyllu).

Nechápu tento odpor vůči kastraci psů, pokud je indikována ze zdravotních důvodů či použitelnosti psa v běžném životě. Každý pitomý hřebec přijde o koule, pokud se neumí chovat, nesoustředí se na práci, hřebčí a slintá po kobylách, každý koňák to odsouhlasí v rámci welfare a použitelnosti toho koně, ale u psů je to tabu - nechápu to. Teda chápu, ono je sakra rozdíl, když s vámi cloumá životunebezpečný hřebec o hmotnosti 600 kg a když 50 kg zpitomělý vořech. Ale je to úplně stejné.

Heleďte, já fakt zkouším, co si myslím, že by mohlo zabrat. Nevztekám se u toho, to nikam nevede a pes se mi pak šprajcne, protože si připadá ukřivděný... podle mého nechápe, proč je na něj řváno. To už vím od jeho štěněcího věku... tak to nedělám. Ostře vyslovený povel není o vzteku, spíš o intonaci. To zná... dřív když se mi někdy zapomněl fungovalo to. Ale v tomhle případě je úplně jedno, co zavelím a jakou intonací. Jak sedni/lehni tak i na místo provede... ale jak ve zpomaleném filmu s výrazem zpráskaného psa. Stejně tak rozpohybování... jde... ale velmi pomalu... když se snažím zrychlit už ho vlastně táhnu. A jak se dostanu s ním do tahu, tak po "procitnutí" je furt jako zpráskanej pes, protože s ním bylo "násilně" manipulováno a on neví proč. Když u toho tahání dělám provokativní blbovinky... aby vás pes ochotně následoval... tak vůbec nereaguje. V normálním stavu se na každou blbovinku těší a zpestřuju mu tím výcvik nebo to používám jako vyvolání pozornosti v náročnějším prostředí.

Já už jsem to jednou popsala jako štronzo stav... prostě mu vypne většina mozku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
asi to bude znít úplně mimoňsky (neva, su zvyklá), ale
připnu vodítko a běžíme
bez řečí
ten pes mě stejně "neslyší"
takže sedni lehni sice provede, protože zná dobře
ale hladinku to nesklidní
zkuste si to:
jste vytočení z práce, ifauny, spálené večeře, srážky s troubou,..
a někdo vám řekne - čti si knížku.

Taky jsem zkoušela bez řečí... rozběhat. Ale furt je to stejný... rozhejbe se, ale pomalu. Tahem na něj nemůžu, protože až se "srovná" je ukřivděný, že je násilím tažen. Reakční doba je úplně stejná jako když nic nedělá, nebo poveluji.


Teď jsem byla venčit a na volno zase vymatněl... zkoušela jsem "pocem" (volnější přivolání). Otočil se a šel ke mně, pomaličku, pěnící a cvakající. Zareagoval pastevecky okamžitě, ale sklesle, pěnící, cvakající. Jindy na "pocem" příjde přede mne, ve stoje je odměněn. Teď začal okolo mne kroužit. Rychle jsem couvala a laškovně ho vybízela k následování... jde, ale pomalu a jako by po narkóze... já nevím jak to jinak popsat. Po chvilce dopění a docvaká a už zase ožije a reaguje normálně. Udělali jsme kolečko kolem bloku a vrátili se k tomu místu. Čmuchal, ale dal se v pohodě odvolat... několikrát. To mi teda vysvětlete.

Jo a taky se mi zatím nestalo, že by mi zmatněl v rámci vycházky víc jak jednou. A to se opravdu pohybujeme v dost voňavém prostředí. Takže mi to fakt příjde jako nějaký zkrat.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Taky jsem zkoušela bez řečí... rozběhat. Ale furt je to stejný... rozhejbe se, ale pomalu. Tahem na něj nemůžu, protože až se "srovná" je ukřivděný, že je násilím tažen. Reakční doba je úplně stejná jako když nic nedělá, nebo poveluji.


Teď jsem byla venčit a na volno zase vymatněl... zkoušela jsem "pocem" (volnější přivolání). Otočil se a šel ke mně, pomaličku, pěnící a cvakající. Zareagoval pastevecky okamžitě, ale sklesle, pěnící, cvakající. Jindy na "pocem" příjde přede mne, ve stoje je odměněn. Teď začal okolo mne kroužit. Rychle jsem couvala a laškovně ho vybízela k následování... jde, ale pomalu a jako by po narkóze... já nevím jak to jinak popsat. Po chvilce dopění a docvaká a už zase ožije a reaguje normálně. Udělali jsme kolečko kolem bloku a vrátili se k tomu místu. Čmuchal, ale dal se v pohodě odvolat... několikrát. To mi teda vysvětlete.

Přesně vím, o čem mluvíte, s tím pěněním a nefungováním. A přijde mi to, jak bych se člověku v epileptickém záchvatu snažila vysvětlit, že se má chovat normálně. Tak se choval předevčírem, když jsem psala, že zešílel.

ach jo...

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Taky jsem zkoušela bez řečí... rozběhat. Ale furt je to stejný... rozhejbe se, ale pomalu. Tahem na něj nemůžu, protože až se "srovná" je ukřivděný, že je násilím tažen. Reakční doba je úplně stejná jako když nic nedělá, nebo poveluji.


Teď jsem byla venčit a na volno zase vymatněl... zkoušela jsem "pocem" (volnější přivolání). Otočil se a šel ke mně, pomaličku, pěnící a cvakající. Zareagoval pastevecky okamžitě, ale sklesle, pěnící, cvakající. Jindy na "pocem" příjde přede mne, ve stoje je odměněn. Teď začal okolo mne kroužit. Rychle jsem couvala a laškovně ho vybízela k následování... jde, ale pomalu a jako by po narkóze... já nevím jak to jinak popsat. Po chvilce dopění a docvaká a už zase ožije a reaguje normálně. Udělali jsme kolečko kolem bloku a vrátili se k tomu místu. Čmuchal, ale dal se v pohodě odvolat... několikrát. To mi teda vysvětlete.

A co je za problém?
Poslouchá? Poslouchá. Plní povel? Plní. Že u toho neskáče štěstím, no jéje. Že je trochu vyšinutej z toho, že tam něco hezky voní.. no jestli reaguje na povel, tak ať si u toho klidně vyšinutej je, ne?

Nevím, můj pes je ukřivděnej minimálně 50% svýho života. Nechtěla bych vidět, jak by vypadalo naše společný fungování, kdybych to měla řešit v takových základních věcech jako je tohle. Jasný, že budu řešit pocity a projevy psa třeba při cvičení řadovky. Ale při dodržování základních pravidel procházky je mi celkem jedno, co si o nich myslí. Nechci po něm přeci nic strašnýho.

TO keriton: No právěže se mu to stává i během všestranného výcviku... poslušnost a obrany. U stop se mi to ještě nestalo... měla jsem štěstí. No a vzhledem k tomu, že se připravujeme na zkoušky, tak to řeším i v běžném režimu. Protože fakt nevím jak mu potom vysvětlovat, že cvakání a pěnění na procházce je v pořádku, ale během výcviku ne. A jak jsem psala, on ty pachy cíleně nevyhledává... že by mi při volnu za nima odbíhal a nenechal se přivolat. Vymatní mi většinou v situacích, kdy ten nos prostě k zemi dát musí a já se zrovna trefím do místa, kde voní to spouštědlo... aport, odložení v leže (lehne, kouká na mne, zavětří a začne pěnit a cvakat a pomalu se zvedá). Stalo se mu to i v běhu přes áčkovou překážku. U obran se mi to stalo zatím jednou... kousnul do pešku, se kterým se předtím mazlila hárající fenka. On je na obranách vlažnější. Nástup mám s ním v klidu, protože na figuranta začne štěkat a útočit až na povel. Prostě má pomalý rozjezd a moc o tom "přemejšlí".

A s tím ukřivděním... já nevím jak jinak popsat neochotu cokoliv pak dělat. Sice ho pak rozvrtochvostím, ale chvilku to trvá. A já k cvičení potřebuju aby byl naladěnej na stejnou vlnu, jinak s ním nic nezmůžu. Jak jsem psala není zrovna vášnivý míčkař, radši než běhání za míčkem se tahá o pešek. No a při aportu jsem se nedávno dostala do fáze, že prostě na něm bylo vidět, že ho to nebaví a přinese ho nuceně. No tak jsem se kousek vrátila, dělala u toho šaškárny s pobíháním a přetahováním a mám dojem, že se zase k aportu vrhá radostně i ho krásně a přesně donese. Rozmazleného ho nemám, jenom jsem prostě opatrnější při výcviku, protože pes je opravdu hodně šikovnej, tak proč to nevyužít a něco s ním dělat. Navíc mne ten výcvik fakt dost baví.

při jedné činnosti se nezasekává
asi se tou prací hodně zaměstnává, ne ?

jo, ten dotaz.. vysvětlím.. ten pach už znal, proto se u něj nezasekl
nezajímavé

máte kolem sebe teda mraky fen, když má co čuchat
co tak toho využít, nechat psa víc se psy ?
co děláte, kromě cvičáku ?
co děláte před cvičákem ?
a na tom cvičáku se s fenami nehraje, neběhá, necvičí alíku ti říkám nech ji ! nebo tak ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co je za problém?
Poslouchá? Poslouchá. Plní povel? Plní. Že u toho neskáče štěstím, no jéje. Že je trochu vyšinutej z toho, že tam něco hezky voní.. no jestli reaguje na povel, tak ať si u toho klidně vyšinutej je, ne?

Nevím, můj pes je ukřivděnej minimálně 50% svýho života. Nechtěla bych vidět, jak by vypadalo naše společný fungování, kdybych to měla řešit v takových základních věcech jako je tohle. Jasný, že budu řešit pocity a projevy psa třeba při cvičení řadovky. Ale při dodržování základních pravidel procházky je mi celkem jedno, co si o nich myslí. Nechci po něm přeci nic strašnýho.

nemusí být možná zdravé, se tak čílit, mě napadá, že prostě pes vykolejený strachy, zuřivostí..
my sice furt řešíme, aby pejsek nesnědl protijdoucího pejska, protože jsme chudí a neumíme se prát, netahal, protože chudáci ruce moje, neštěkal doma kvůli sousedům
ale co ten stav asi dělá se psem ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
nemusí být možná zdravé, se tak čílit, mě napadá, že prostě pes vykolejený strachy, zuřivostí..
my sice furt řešíme, aby pejsek nesnědl protijdoucího pejska, protože jsme chudí a neumíme se prát, netahal, protože chudáci ruce moje, neštěkal doma kvůli sousedům
ale co ten stav asi dělá se psem ?

Nečílím se :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nečílím se :).

mě těší, ale ten pes

No a vzhledem k tomu, že se připravujeme na zkoušky, tak to řeším i v běžném režimu. Protože fakt nevím jak mu potom vysvětlovat, že cvakání a pěnění na procházce je v pořádku, ale během výcviku ne.

Pes neni blby, vie rozlisit "teraz cvicim" a "teraz som na prechadzke". Teda pokial po nom nechcem aj celu prechadzku aby furt bol pripraveny cvicit :)
Naopak, zakazat cuchanie vsade mi pride ako uplne nerealne, zatial co vysvetlit psovi ze ked sa cvici tak sa necucha je uplne normalna vec ktoru uci kazdy.

Mně ten pes na cvičáku nečuchá! Na cvičáku vymatní, když ho ten pach bouchne do nosu... skloní se pro aport, leží u toho atd.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
při jedné činnosti se nezasekává
asi se tou prací hodně zaměstnává, ne ?

jo, ten dotaz.. vysvětlím.. ten pach už znal, proto se u něj nezasekl
nezajímavé

máte kolem sebe teda mraky fen, když má co čuchat
co tak toho využít, nechat psa víc se psy ?
co děláte, kromě cvičáku ?
co děláte před cvičákem ?
a na tom cvičáku se s fenami nehraje, neběhá, necvičí alíku ti říkám nech ji ! nebo tak ?

Bydlíme ve velkém městě na středně velkém sídlišti.
Mimo cvičák chodíme na dlouhý procházky a děláme líné agility. Někde výše jsem psala, že na společné venčení taky chodíme. To je v pohodě... je submisivní a rád se se psy (obě pohlaví) honí. Když se nejedná o "vonící" feny nebo abnormálně pachově silné psy je všechno v pohodě... než si někde čuchne nebo ho uhodí pach do nosu... jak vymatní, tak potom mi naskakuje na všechno bez rozdílu pohlaví a věku s potřebou se pářit. Tedy na psy... na lidi to nezkouší. Nejsou to takové ty kopulační pohyby dominantního charakteru. Stahuje si psy pod sebe a hledá kde nechala matka příroda díru.

To že mi na stopách nevymatněl... ještě... spíš přikládám štěstí, že jezdíme "šlapat" na louky, které nejsou používané na venčení psů. Na bobky od zvěře nemá žádnou reakci... ze stopy ho nesvedou.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Mně ten pes na cvičáku nečuchá! Na cvičáku vymatní, když ho ten pach bouchne do nosu... skloní se pro aport, leží u toho atd.

"Na cvičáku vymatní, když ho ten pach bouchne do nosu... "

k tomuhle jen - u tehle psu to takhle je - myslim tim u psu, co nemaji misto mozku tenisak. Nemate zadnou vyjimku. Motivace ještě není tak silna, aby ho zajímala jen ta.

to obligatni, ze se na tyhle psy nema spechat - neni fraze -ale tohle je jeden z duvodu. Musi se u nich vybudovat zavislost na cviceni a chut na odmenu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Na cvičáku vymatní, když ho ten pach bouchne do nosu... "

k tomuhle jen - u tehle psu to takhle je - myslim tim u psu, co nemaji misto mozku tenisak. Nemate zadnou vyjimku. Motivace ještě není tak silna, aby ho zajímala jen ta.

to obligatni, ze se na tyhle psy nema spechat - neni fraze -ale tohle je jeden z duvodu. Musi se u nich vybudovat zavislost na cviceni a chut na odmenu.

No to mi na cvičáku taky většina lidí říká... že prostě u něj (rozuměj plemennou příslušnost) mám očekávat, že se s těmi podněty bude déle srovnávat... že z toho bude mít v hlavě guláš déle. Jenže víte jak... já ho nelámu, ale zase nechci to nechávat bez kontroly. Až na tyhle zkraty funguje až nadstandardně. Chůze u nohy, obraty, rychlost a ochotu při sedni/lehni/vstaň a u aportu má v podstatě na úrovni středně akčního NO. Oční kontakt je úplně parádní... kouká na mne na stále jak na boha. No a pak se mi to zkazí u aportu, odložení nebo volno a přivolání... to a ještě takovým způsobem, že to není vyloženě neprovedení cviku.

Jinak ještě další postřeh. Před chvílí jsme přišli z noční venčící procházky. Příjdeme. Já se svlékám a on si lehne do pelechu. Olizuje si tlapy (to on dělá od té doby, co jsem mu je začala otírat... teď už neotírám, protože se myje sám ). Čuchne si ke svému pohlaví... a začal pěnit a cvakat. No tak to mi hlava jako nebere.

A taky mi psali z veteriny... jednak posílali výsledky kocoura a druhak mi veterinářka nabízela ať v pondělí příjdu se psem, že se na něj podívá starší kolega, který má víc zkušenosti s onkologickými problémy. Prý mu ty problémy vyprávěli a jemu se něco nepozdává, takže by se případně udělalo psovi důkladnější vyšetření. Prý by to chtělo zkontrolovat ty nadvarlata... no z toho co říkali si prd pamatuju. Takže to asi využiji. Dneska cvičák... zkusím se víc zaměřit na tu motivaci (a vsadím se že jako na potvoru bude všechno bez problému) a v pondělí budeme chladit koule gelem.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Jinak ještě další postřeh. Před chvílí jsme přišli z noční venčící procházky. Příjdeme. Já se svlékám a on si lehne do pelechu. Olizuje si tlapy (to on dělá od té doby, co jsem mu je začala otírat... teď už neotírám, protože se myje sám ). Čuchne si ke svému pohlaví... a začal pěnit a cvakat. No tak to mi hlava jako nebere.

A taky mi psali z veteriny... jednak posílali výsledky kocoura a druhak mi veterinářka nabízela ať v pondělí příjdu se psem, že se na něj podívá starší kolega, který má víc zkušenosti s onkologickými problémy. Prý mu ty problémy vyprávěli a jemu se něco nepozdává, takže by se případně udělalo psovi důkladnější vyšetření. Prý by to chtělo zkontrolovat ty nadvarlata... no z toho co říkali si prd pamatuju. Takže to asi využiji. Dneska cvičák... zkusím se víc zaměřit na tu motivaci (a vsadím se že jako na potvoru bude všechno bez problému) a v pondělí budeme chladit koule gelem.

"Prý by to chtělo zkontrolovat ty nadvarlata..."

tak on opravdu muze mit zvýšenou produkci hormonu -taky bych se uplne nebranila nejakym dalším vysetrenim

"zkusím se víc zaměřit na tu motivaci"

Beh na dlouhou trat ty treninky dlouhodobe musi byt pro psa fajn.
a i když uz se se to stane a vypne - moc se nehroutit
jen to zahrat do autu, moc neresit, nepitvat se v tom.
Bud si psa rozehrat nebo nekdy pomuze ho na chvilku zavrit a zkusit znovu.

Moje starsi fena sice nevypínala kvuli hormonum - ale "vypnout" se umela taky moc hezky. Stacilo hodit micek/aport blizko psího hov. -a lekce byla u konce

petrahei-
náše štěně má místo mozku tenisák, neustále očekává, že ho vyndám z kapsy a hodím...

Byla jsem od minulého psa zvyklá, že prostě jdem ven a pes se na procházce víc méně baví sám-čuchá, zkoumá, lítá...občas jsme si pohráli, něco potrénovali- obecnou poslušnost, plnila radostně. nechodili jsme na cvičák...
Nynější pes si procházky tak užit neumí- neustále očekává z mé strany zábavu-míček, klacík, cokoliv co může podrtit v hubě...
co dělat s tímhle?

ale verun, takhle jste si přece štěně nastavila
naučte "najdi klacík" třeba.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
petrahei-
náše štěně má místo mozku tenisák, neustále očekává, že ho vyndám z kapsy a hodím...

Byla jsem od minulého psa zvyklá, že prostě jdem ven a pes se na procházce víc méně baví sám-čuchá, zkoumá, lítá...občas jsme si pohráli, něco potrénovali- obecnou poslušnost, plnila radostně. nechodili jsme na cvičák...
Nynější pes si procházky tak užit neumí- neustále očekává z mé strany zábavu-míček, klacík, cokoliv co může podrtit v hubě...
co dělat s tímhle?

"co dělat s tímhle?"

jsou psi, co jim prochazky ke stesti opravdu nestaci.
takze krom toho, ze psa presne naucit, kdy si budete venku hrat a kdy jsou jeho vyzvy ke hre marne - dat mu i jine vyziti, ve kterem se bude realizovat.

nejjednodussi reseni je druhy pes

"Nynější pes si procházky tak užit neumí- neustále očekává z mé strany zábavu-míček, klacík, cokoliv co může podrtit v hubě...
co dělat s tímhle?"
naučit povel s významem teď se ti nebudu věnovat, my měli "dost, jdeme".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
petrahei-
náše štěně má místo mozku tenisák, neustále očekává, že ho vyndám z kapsy a hodím...

Byla jsem od minulého psa zvyklá, že prostě jdem ven a pes se na procházce víc méně baví sám-čuchá, zkoumá, lítá...občas jsme si pohráli, něco potrénovali- obecnou poslušnost, plnila radostně. nechodili jsme na cvičák...
Nynější pes si procházky tak užit neumí- neustále očekává z mé strany zábavu-míček, klacík, cokoliv co může podrtit v hubě...
co dělat s tímhle?

Nechte tenisák doma a psovi ukažte prázdné kapsy.

Já její snažení ignoruju, ukážu rukou běž, běž si, prázdné ruce ukážu...
To jiné vyžití, kde se bude realizovat- to je právě to házení míčku, klacku- nosí to zpátky, pokud narazíme na kámoše, realizuje se s nima- většinou bafne klacek a nechá se honit, nebo honí ona je, pokud jsme sami a nic nás nerozptyluje potrénujem obecnou poslušnost, chodíme i na procházky městem(malé město, dá se za dvě hoďky obejít, psa můžu i pustit na volno, po okrajích města, prakticky jsme za 20 minut odkudkoliv z města v přírodě). Beru jí ke koním, kde má další psí a kočičí partu.
Vzhledem k jejímu zdraví nohou moc neuvažuju o nějakém spotovním vyžití, běhat jí sice baví, ale ona se umí přemáhat, bude běhat do upadnutí nohy.
Ale to žlutý kulatý-tenisák je v mozku snad vytetovaný od narození...
Už dlouho jsme venku s tenisákem nebyli- až bude sucho a nohy zahojený...

TO petrahei: Ohledně té motivace... já na tom pracuju v podstatě stále. Tím, že to není vášnivý míčkař jedeme na přetahování. Teď jsem mu zařadila do výcviku jednoduché překážky, ač je zatím nepotřebuji a všechno učím na pešek. Úplně se na to těší. Zkouším ho i převést na jiný typ her... výměnu míčků... jeden hodím a když ho přinese a pustí házím jiný. Den ode dne se to zlepšuje... jak mi předtím s míčkem odbíhal a druhej mu byl fuk, tak teď už po pár opravách na začátku lítá za míčkem a vyměňuje radostně. Vlastně ho při každém nástupu na plac informuji, co budeme dělat... a on se na to těší. A přípravu na zkoušky... jednotlivé cviky... prokládám cvičením, při kterém se proběhne... např. obíhání kuželu, nepřímé odměňování (po úspěšném cviku si běží vyzvednout odměnu na patníku)... atd. Já jsem s té motivace vždycky tak vyřízená!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já její snažení ignoruju, ukážu rukou běž, běž si, prázdné ruce ukážu...
To jiné vyžití, kde se bude realizovat- to je právě to házení míčku, klacku- nosí to zpátky, pokud narazíme na kámoše, realizuje se s nima- většinou bafne klacek a nechá se honit, nebo honí ona je, pokud jsme sami a nic nás nerozptyluje potrénujem obecnou poslušnost, chodíme i na procházky městem(malé město, dá se za dvě hoďky obejít, psa můžu i pustit na volno, po okrajích města, prakticky jsme za 20 minut odkudkoliv z města v přírodě). Beru jí ke koním, kde má další psí a kočičí partu.
Vzhledem k jejímu zdraví nohou moc neuvažuju o nějakém spotovním vyžití, běhat jí sice baví, ale ona se umí přemáhat, bude běhat do upadnutí nohy.
Ale to žlutý kulatý-tenisák je v mozku snad vytetovaný od narození...
Už dlouho jsme venku s tenisákem nebyli- až bude sucho a nohy zahojený...

"Ale to žlutý kulatý-tenisák je v mozku snad vytetovaný od narození "

njn. vypada to, ze jste si nakonec toho kýženého gaucaka nekoupila, jak bylo puvodne v planu.
clovek mini, pes meni

"Vzhledem k jejímu zdraví nohou moc neuvažuju o nějakém sportovním vyžití"

není to jen o telesnem vybehani jako o te nahradni cinnosti.
OT -jestli něco u psu nemam rada, je to "mickovani." na utahani psa. Trpim, když vidim, ty jejich nohy při brzdeni a chytani micku.

neco na zamestnani hlavy - nejak spolecna zabava s paneckem, kde pes musí premyslet - stopy? nosework ?
nevim - tohle musi vymyslet kazdy majitel sam.

U nás jede hárání taky v plném proudu. Pes zatím celkem v klidu, včera si poběhal s háravkou.. Nějak mi to přijde čím dál častější, že majitelé nechají háravku běhat na volno, když jsme je videli psa jsem si dala na vodítko, přiběhla ona, očmuchala, lidi v pohodě postávali, viděli, ty dva se vyzývali ke hře, tak jsem ho pustila... "Jee vy máte fenečku.." ne psa "no ona hárá." No nic, byl.lapen, pak jsme šli ještě kus za nima na vodítku, aby si zvyknul. dnes jsme tam šli a jen trochu popoběhnul směr pole začmuchal a šli jsme. U nás nejvíc zabírá, pokud mu to vysvětlí sama fena, ale celkově se to dost zlepšuje, nebo to možná ještě přijde. Ale dnes jsme v našem okruhu potkali při 12 stupních 15 psů, předevčírem bylo na nule a nepotkali jsme nikoho.. Zajímavé, vycházejí jarní psi.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
TO petrahei: Ohledně té motivace... já na tom pracuju v podstatě stále. Tím, že to není vášnivý míčkař jedeme na přetahování. Teď jsem mu zařadila do výcviku jednoduché překážky, ač je zatím nepotřebuji a všechno učím na pešek. Úplně se na to těší. Zkouším ho i převést na jiný typ her... výměnu míčků... jeden hodím a když ho přinese a pustí házím jiný. Den ode dne se to zlepšuje... jak mi předtím s míčkem odbíhal a druhej mu byl fuk, tak teď už po pár opravách na začátku lítá za míčkem a vyměňuje radostně. Vlastně ho při každém nástupu na plac informuji, co budeme dělat... a on se na to těší. A přípravu na zkoušky... jednotlivé cviky... prokládám cvičením, při kterém se proběhne... např. obíhání kuželu, nepřímé odměňování (po úspěšném cviku si běží vyzvednout odměnu na patníku)... atd. Já jsem s té motivace vždycky tak vyřízená!

"Já jsem s té motivace vždycky tak vyřízená"

tohle majitel pracaka asi nikdy nepochopi, ale jak ja to duverne znam
nicmene -ten spolecne traveny cas funguje - uz to mam overene.

kdybych mela dneska jen tu starsi - uz bych skoro zapomnela, co s ni bylo v tomhle prace.
ale mlada mi to pripomina dnes a denne
ted momentalne mame obdobi vynuto celkove- aspon 3x do tydne nekde vypne. vůbec netusim proc - jestli bude hárat, nebo to prudke otepleni -proste netusim.
to jen, ze ani s fenama to nemusi byt vzdycky vyhra

Dneska na cvičáku se mi vymatněl když nasál pach při aportu. Aport mi odskákal na místo, kde byla odložená neháravá fena. Ale tahle fenka má problém s cystami u konečníku. Většina psů na ní reaguje jako na hárající. Chvíli stál, cvakal a pěnil. No a pak posun... k horšímu. Odploužil se mi k jiné odložené nehárající feně opodál a začal se jí dvořit... fakt dvořit - to nevypadalo jako výzva ke hře. Předtím si jí při "volno/ke mně" vůbec nevšímal... ale to byl vysílán na druhou stranu, než ta voňavá cystoózní fena ležela. Navíc mám cvičákové volno naučené jako běh vpřed bez očuchávání. No tohle bude ještě boj. A přitom krátce předtím na venčící pauze mimo cvičák běhal s jinou mladou fenou a nic. Dal se v pohodě odvolat a neprojevoval žádný chtíč.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Dneska na cvičáku se mi vymatněl když nasál pach při aportu. Aport mi odskákal na místo, kde byla odložená neháravá fena. Ale tahle fenka má problém s cystami u konečníku. Většina psů na ní reaguje jako na hárající. Chvíli stál, cvakal a pěnil. No a pak posun... k horšímu. Odploužil se mi k jiné odložené nehárající feně opodál a začal se jí dvořit... fakt dvořit - to nevypadalo jako výzva ke hře. Předtím si jí při "volno/ke mně" vůbec nevšímal... ale to byl vysílán na druhou stranu, než ta voňavá cystoózní fena ležela. Navíc mám cvičákové volno naučené jako běh vpřed bez očuchávání. No tohle bude ještě boj. A přitom krátce předtím na venčící pauze mimo cvičák běhal s jinou mladou fenou a nic. Dal se v pohodě odvolat a neprojevoval žádný chtíč.

Růženo, už chvíli diskuzi pouze sleduju a jak to tak pořád dokola čtu, zdá se mi, že máte skvěle vychovaného psa, oproti běžné pejskařské populaci úplně nadstandardně...a možná i oproti většině přispvatelů ifauny.
Přijde mi proti přírodě chtít, aby se ve svém věku projevoval ve všech situacích zcela bezpohlavně, to nezvládají ani příslušníci homo sapiens a ti jsou oproti psům přecejen více kultivovaní

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Dneska na cvičáku se mi vymatněl když nasál pach při aportu. Aport mi odskákal na místo, kde byla odložená neháravá fena. Ale tahle fenka má problém s cystami u konečníku. Většina psů na ní reaguje jako na hárající. Chvíli stál, cvakal a pěnil. No a pak posun... k horšímu. Odploužil se mi k jiné odložené nehárající feně opodál a začal se jí dvořit... fakt dvořit - to nevypadalo jako výzva ke hře. Předtím si jí při "volno/ke mně" vůbec nevšímal... ale to byl vysílán na druhou stranu, než ta voňavá cystoózní fena ležela. Navíc mám cvičákové volno naučené jako běh vpřed bez očuchávání. No tohle bude ještě boj. A přitom krátce předtím na venčící pauze mimo cvičák běhal s jinou mladou fenou a nic. Dal se v pohodě odvolat a neprojevoval žádný chtíč.

"Aport mi odskákal na místo, kde byla odložená neháravá fena"

ten aport zminujete jiz po nekolikate...
je třeba se temhle situacim aspoň na cas vyhnout - co tedy aport neodhazovat nejakou dobu?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Aport mi odskákal na místo, kde byla odložená neháravá fena"

ten aport zminujete jiz po nekolikate...
je třeba se temhle situacim aspoň na cas vyhnout - co tedy aport neodhazovat nejakou dobu?

... ono je to jedno jestli odhodit nebo položit... když se trefím, tak s prostě trefím... na placu se střídáme, takže nemůžu nikdy s jistotou vědet, že jsem to nepoložila zrovna do kritického místa. Odložení jsem zrovna dneska trefila dobře.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
... ono je to jedno jestli odhodit nebo položit... když se trefím, tak s prostě trefím... na placu se střídáme, takže nemůžu nikdy s jistotou vědet, že jsem to nepoložila zrovna do kritického místa. Odložení jsem zrovna dneska trefila dobře.

a delat jen cestu zpet? psovi dam aport do huby poodejdu - dokoncim aport. Cesty jsou...
jako me je to asi jedno -jen ta situace se zhorsuje a muze se z toho stat zlozvyk.

Terven napsal(a):
Růženo, už chvíli diskuzi pouze sleduju a jak to tak pořád dokola čtu, zdá se mi, že máte skvěle vychovaného psa, oproti běžné pejskařské populaci úplně nadstandardně...a možná i oproti většině přispvatelů ifauny.
Přijde mi proti přírodě chtít, aby se ve svém věku projevoval ve všech situacích zcela bezpohlavně, to nezvládají ani příslušníci homo sapiens a ti jsou oproti psům přecejen více kultivovaní

Ale tak já tohle řeším spíš vzhledem k výcviku tříoddílovky... v normálním režimu je spíš nepříjemná ta potřeba po zmatnění ošustit kdejakého čtyřnožce v blízkém okolí a nemožnost okamžitého odvolání... nebo zmatené chození v kruhu, taky bez možnosti odvolání. Navíc se stále obávám, aby se to nezvrtlo v utíkání za fenami nebo dominantnější chování. Člověk nikdy neví. Musel být furt na stopovačce nebo flexině, když by byl ve skupině psů. Několikrát se mi i stalo, že na něj v tom rauši zaútočil mladší dominantní nebo nechápajícípes... protože prostě vycítil, že pes je úplně mimo. Když ho vezmu vyběhat do luk a hájů, tenhle problém nemám... ale zase ho nechci připravit o kontakt se psy... je to takovej vítač a na to jak je velký umí si krásně hrát i se štěňaty a psy malých plemen. Na cvičáku ho využíváme jako figuranta pro podporu kořistnického pudu u štěňat... jak on jim umí krásně držet uzel a jemně za něj tahat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a delat jen cestu zpet? psovi dam aport do huby poodejdu - dokoncim aport. Cesty jsou...
jako me je to asi jedno -jen ta situace se zhorsuje a muze se z toho stat zlozvyk.

Jako touhle cestou asi jo... ale vracím se fakt dost nazpátek.To bude pro mne tak silné trauma, že z toho začnu cvakat a pěnit asi taky.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Jako touhle cestou asi jo... ale vracím se fakt dost nazpátek.To bude pro mne tak silné trauma, že z toho začnu cvakat a pěnit asi taky.

"ale vracím se fakt dost nazpátek."

proc? rozkladani jiz naucenych cviku na jednotlive casti beru jako normalni.

se priznam, ze komplet aporty - mimo zavody nebo zkousky - delam jen parkrat v treninku v prubehu roku. vetsinou kdyz se toci video :-D
jinak se porad pracuje na jednotlivych fazich.
pri odmenovani jen komplet aportu drive nebo pozdeji zacne neco haprovat -aspon si tedy myslim...

Tak já ten aport taky fázuji nebo dělám obměny... např. položím ho na půl cesty mezi psa a mne. Nacvičuji tím klid před povelem. Na povel "aport" předmět vyzvedne a běží ke mně - vpřed. Nebo stojím u položeného aportu a ve chvíli kdy pes aport zvedne se rozeběhnu směrem od psa a běžíme chvíli souběžně než zastavím a nechám ho aport předat. Tyhle "šaškárny" dělám právě kvůli tomu, že pes není vyloženě nadšený aportér tak se mu snažím ten aport ozvláštnit a nechat ho provést radostně... což v tom pohybu většinou zabere. Ale je to jenom doplňkové... jednou za celý organizovaný cvičákový den uděláme jeden dobře provedený klasický aport. Když chodím cvičit za barák nebo na cvičák, ale mimo výcvikové dny, tak to nehrotím a volím provedení aportu podle "nálady". Ale tak je faktem, že ve výcvikové dny se snažím připravovat na zkoušky formou "spartakiády"... aby to přešlo do krve mne i psu. Proto to beru jako velký krok zpět... nahradit fázováním komplet cvik. Prostě to budu muset přijmout jako fakt a tu zkoušku prostě odložit... a to jsem teď měla takovou radost, že v pohodě pes zvládnul ovladatelnost bez vodítka a zpřesnění obratů bez navádění rukou s pamlskem/hračkou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Ale to žlutý kulatý-tenisák je v mozku snad vytetovaný od narození "

njn. vypada to, ze jste si nakonec toho kýženého gaucaka nekoupila, jak bylo puvodne v planu.
clovek mini, pes meni

"Vzhledem k jejímu zdraví nohou moc neuvažuju o nějakém sportovním vyžití"

není to jen o telesnem vybehani jako o te nahradni cinnosti.
OT -jestli něco u psu nemam rada, je to "mickovani." na utahani psa. Trpim, když vidim, ty jejich nohy při brzdeni a chytani micku.

neco na zamestnani hlavy - nejak spolecna zabava s paneckem, kde pes musí premyslet - stopy? nosework ?
nevim - tohle musi vymyslet kazdy majitel sam.

Nepoužívám míček k utahání psa, na to jsou procházky, on se bulík trochu utahat fyzicky musí aby neměl doma roupy ohlodávat nohy od stolu- na rozdíl od mnoha bulíkářů, naše štěně v kleci není a nikdy nebude. Ono to ani dost nejde- míček je po pár odhozeních úplně oslizlej, že nikdo nemá chuť na to šahat, krom psa, pak to zapomenete zabalený v igeliťáku v kapse...
Míček byl spíš nošen ven jako odměna, lákadlo pro přivolání.
Na nějaké stopy se už dlouho chystám, šiknul by se mi pomocník asi to dopadne jako s minulou fenou, kdy jsem tahala makrelu po lese na provázku...
Kýžený gaučák to je, tak jak umí být aktivní, tak umí být i líná, umíme spolu hajdat, když je ošklivě celé odpoledne

Aby jsme se vrátili k hárání-
Háráme, už týden, nejsme jediní na sídlišti. v tom prvním týdnu jsme chodili ven i na volno, fena mě poslechne, jeden pán, co občas společně venčíme (irský terier) si neodpustil, že bych měla s ní chodit jen kolem baráku, protože jsou psi z toho celí tumpachoví. Načež mu pes utek- ne poprvé, na místo, kde potkal jinou háravou fenu, naše mu taky nedala...

Příspěvků už je tu tolik, že se nedá odpovídat na každý jednotlivě. Jen k paní/slečně zadavatelce bych dodala, že se mi zdá, že hledá jen výmluvy, ale žádné řešení. Přijde mi, že vždycky něco zkusíte, hned to nefunguje a vy se na to vykašlete se slovy "nejde to". Zkuste se zamyslet nad svým přístupem, třeba se pak něco změní.
(Příkladem může být váš přístup ke stopování "pro radost".).

S klackem...
S míčkem...
S vnučkou, to je další její vyžití, jak dostat mimino z deky a sama se tam uhnízdit..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jestli můžu, k těm tenisákům a tak vůbec. Samozřejmě, všechno špatně, nikdy jsme nic nedokázali, ale jen tak pro ilustraci, jak jsou lidi (já) blbí, pro odlehčení. S fenou jsem měla "problém", od mala byla extrémně něžná, vůbec nekousala, jak to štěňata dělají. Cca v půl roce jsme začali chodit na cvičák, s tím přišlo trénování aportů. Opožděně přišla na to, že se dá po člověkovi skákat, že se dá za něj různě tahat. Protože jsem na to nebyla zvyklá, připravená, začala jsem jí v takový okamžik cpát klacky. Brzo přišla na to, že i o klacky se dá tahat a házet, měla období, kdy byla schopná půl procházky tlačit člověku klacek do zadku (druhou půlku měla buď koš nebo byla na vodítku). Protože to bylo celkem nepříjemné, naučila jsem ji na tenisák. Jako jo, dobrý, ale když jsem ho náhodou zapomněla, byla schopná najít tenisák, nebo i jen kus tenisákové gumy v podstatě kdekoli. Takový stavy, co tu popisuje Růžena, "počkat, tady je někde tenisák" - kruhy, nasávání - byla schopná vyběhnout třeba 50m a donýst nebo taky jednou přeskočila/přešplhala plot, míček sebrala, extáze pominula a nebyla se schopná vrátit zpět. Postupně se to upravilo na to, že jí stačí, že si ho nosí, když není, občas si někde vyhrabe nějaký placatý kámen a ten si nosí a je spokojená, není to nijak nutkavé, spíš když s námi jde někdo, před kým se musí předvést. Jo, jako, když řeknete "balónek", ožije a je schopna najít fakt kdekoli. Jinak, z cvičáku co tak mohla, byly akorát obrany, jinak ji to "strašně nebavilo", co tak třeba oproti jiným psům, co jsem měla nebo i teď mám, je hodně vnímavá na řeč, takže cvičitelka "vpravo vbok", člověk zrovna neměl svůj den, nebo málo trénoval, ale ona teda už dělala. Jednou s ní strašně nutně chtěla jít moje mamka, tak jí povodila po cvičáku, ze cvičáku vytáhla kam jsme to chodili rozchodit, nacpala jí pár klacků, mamka nemohla trefit domů, volala, pomalu brečela, že neví, jak má jít domů. Fena na slovo domů zodpovědně odložila klacek a nabrala správný směr. Za 2x znala tramvajové zastávky atd. Paralelně měla období mánie na šustivou trávu a vlezu do každé vody a najdu h* kdekoli. Rovnáme kachny do řady. Pak taky ranní štěkání. Doma dost dlouho ničila. Psi ji nikdy moc nezajímali, zato malá děcka a babky s taškami, to bylo její. Plus ještě nějaké specialitky a vychytávky, skoro každý týden jsem měla pocit selhání, no tak ale je z ní teď spolehlivý pes, zavolám ji od zvěře a to fakt měla období, kdy chytala stopy, byla schopná vzít čáru. Chvíli nosila šňůru, chvíli jsme tam nechodili, protože jsem z toho byla vždy vyřízená. A dobrý, samo. Tahá na vodítku, pokud teda se nedohodnem, že teda zrovna teď je to opravdu krajně nevhodné, je ochotná pochopit, že jsem unavená nebo že něco nesu, že jde s babičkou, ale jinak - proč ne? Jo, na pokyn jo, ale dalším pokynem se ruší ten předchozí. Atd. Ale tak v podstatě strašně hodná holka. Odjakživa, furt.
Pes, to je zlosyn, řešíme od začátku, od malička, reakce na psy, teď už to tak nějak jde. Nově začal chytat stopy zvěře. Jenomže úplně nenormálně. Podle mě hledá zbloudilé kusy. Jedna srnka vprostřed pole hysterák, stádečko kousek od nás, běží přes nás od nás spolu, to je vpořádku. Jeden zajíc hrůza,3 zajíci po sobě skáčou, v pořádku. Pes lítá - blbý. Psi si hrajou - super. Taky teda občas na mě ty svoje hysteráky hraje. Nebo sebou bouchne o zem. A pak v okamžiku, jako by se nic nestalo, tryskem, vzorové předsednutí. Cvičíme, snažíme se, aport zatím ne, protože by mě kleplo. Hormony, to bude další fáze, tak možná ho ten aport naučím ještě ráda. Ale tak věřím, že si třeba za 5 let uvědomím jak je hodný.
Když je spřáhnu dohromady, mám jednoho velkého strašně hodného psa, co ani netahne, ani nemňouká na psy, dokonce způsobně zastaví na každém konci chodníku. Což fena by nikdy bez pokynu neudělala, protože ona přece vidí, jestli něco jede nebo ne. Ale s tím nemůžu na cvičák. Ale strašit na promenádu dobrý.

Držím palce, ať je pes v pořádku, moc dobře vím, jak je to hrozné, když je nemocný, fena krátce kvůli metabolickým problémům taky byla jak retard, trochu jinak, žrala, co našla, měla a má různé jiné problémy. Jednu dobu byla úplně bez života. A tak si říkám, furt lepší normální magor, než nemocný nejhodnější.

tapina - A tak si říkám, furt lepší normální magor, než nemocný nejhodnější. - mám to stejně, léta jsem ho zabíjela, když mne tahal za každou srnou, nejednou jsem udělala semelec, odraná, dotlučená, roztrhané kalhoty, těch ku.ev co padlo... Teď, když ho bolí nohy a někdy týdny blbě chodí a pak se zase oklepe a táhne jak mula, jsem šťastná jak blecha, protože vím, že je mu líp a říkám si, jen ať mne vláčí, jen aby byl zdravý, všechno vydržím, ani nepípnu

"Dneska na cvičáku se mi vymatněl když nasál pach při aportu. Aport mi odskákal na místo, kde byla odložená neháravá fena. Ale tahle fenka má problém s cystami u konečníku. Většina psů na ní reaguje jako na hárající."
chyba - aport nehážu ke psu! A je jedno, že "odskákal", prostě jsi měla trénovat úplně jinde nebo tam neměla co dělat ta fena.

Chvíli stál, cvakal a pěnil. No a pak posun... k horšímu. Odploužil se mi k jiné odložené nehárající feně opodál a začal se jí dvořit... fakt dvořit - to nevypadalo jako výzva ke hře. "
Tak stát se to mi a mému psu, tak nejpozději po písmenku "v" ve slově Chvíli - prvním slově tvé věty - bych byla u psa, odchod na vodítku, dle stavu třeba uběhnout kolečko, a znovu trénink aportu! Nějaké odploužení kamkoliv si vůbec nedovedu představit!
Jeden každý takový renonc učí psa, že to je normál!

Mimochodem, tohle je přesně důvod, proč by cvičák měl být místo, kde se cvičí a psi se ignorují a ne herna...

"pak se zase oklepe a táhne jak mula, jsem šťastná jak blecha, protože vím, že je mu líp "
nechci brát iluze, ale znamená to jedno - že pes moc chce lovit, ne že ho nohy nebolí...

pes už slintající = pes vystresovaný
takového psa nedáte do klidu slovem "sedni", ale rozpohybováním
častější stres = nemocný pes - brzy si všimneme vyrážky, matné srsti, zažívacích obtíží (psa, a hned pak svých)
nechceme po těch psech trochu moc ? na jejich povahu, věk ?
třeba je zrovna ten náš pes klidnější (a který pes není) nebo bude raději za jednu, dvě hry (opravdu jsme našli tu správnou ? ), a zbytek dne jen tak
děláme opak - pse cvič, kamaraď se, ale neprojevuj se jako pes - ukaž jak jsme tě namotivovali, jak umíš kousat a skákat, ukaž jiskru, jsme skvělí
vážně ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Dneska na cvičáku se mi vymatněl když nasál pach při aportu. Aport mi odskákal na místo, kde byla odložená neháravá fena. Ale tahle fenka má problém s cystami u konečníku. Většina psů na ní reaguje jako na hárající."
chyba - aport nehážu ke psu! A je jedno, že "odskákal", prostě jsi měla trénovat úplně jinde nebo tam neměla co dělat ta fena.

Chvíli stál, cvakal a pěnil. No a pak posun... k horšímu. Odploužil se mi k jiné odložené nehárající feně opodál a začal se jí dvořit... fakt dvořit - to nevypadalo jako výzva ke hře. "
Tak stát se to mi a mému psu, tak nejpozději po písmenku "v" ve slově Chvíli - prvním slově tvé věty - bych byla u psa, odchod na vodítku, dle stavu třeba uběhnout kolečko, a znovu trénink aportu! Nějaké odploužení kamkoliv si vůbec nedovedu představit!
Jeden každý takový renonc učí psa, že to je normál!

Mimochodem, tohle je přesně důvod, proč by cvičák měl být místo, kde se cvičí a psi se ignorují a ne herna...

"pak se zase oklepe a táhne jak mula, jsem šťastná jak blecha, protože vím, že je mu líp "
nechci brát iluze, ale znamená to jedno - že pes moc chce lovit, ne že ho nohy nebolí...

nechci brát iluze, ale znamená to jedno - že pes moc chce lovit, ne že ho nohy nebolí... - ne, ne, to jsme šli normálně vesnicí na prochajdu, jenže až večer. On si myslel, že už je prochajda odpískaná, když se odpoledne nešlo a když jsem řekla, že jdeme alespoň tou vesnicí, od nadšení letěl jak blázen a já za ním vlála. On netahá nějak dramaticky, že by hrabal nohama, ale táhnul. No a samozřejmě to přepísknul a zpátky jsem ho pro změnu táhnula já...

TO hmn_: Beru to jako rady, ale v praxi je mi to na houby. Feny na cvičák prostě chodí. Starší psy s chorobami, které jim fyzicky nezabraňují ve cvičení chodí taky. Navíc mne pes zmatní i u otisku pachově dominantního psa (samce). Na zkoušky pes s cystami může, stejně tak se může stát, že tam bude fena čerstvě po hárání, která pro ostatní psy nebude už zajímává, ale pro mého pubertálního hormóna jo... a nejde o to, že by za ní běžel, ale že se může stát, že se dostane zrovna na místo, kde fena třeba lehla při odložení nebo odložení za chůze (chodí se většinou po stejných trasách) a problém je tu.

Neháravá fena z cystou byla na place před námi a tam kam mi aport odskákal ležela předtím při odložení za chůze. Ta druhá neháravá fena, za kterou odešel byla na odložení na kraji placu. Je jedno jestli by to byla fena nebo pes. Jak jsem psala, v rauši se snaží oplodnit všechno i štěňata. A druhý pes na place byl proto, protože trénujeme na zkoušky, takže si prostředí co nejvíc přizpůsobujeme prostředí zkouškovému plus rušivé vlivy. Trénování bez přítomnosti rušivých vlivů... někde za kotcemi je mi nanic... to máme natrénované perfektně. V prvním kole (trénujeme dvou a třífázově... chvilka na place, kotec a odpočinek... tak zase na plac... cviky prostřídáváme... nebo děláme postupné sekvence v rámci cviků na zkoušky)... mi to neudělal... a krátce před tím než mi vymatněl přes ten úsek několikrát proběhl nebo prošel při chůzi u nohy a bez reakce. Reagoval až ve chvíli kdy dal nos dolu, aby zvedl aport. Takže se jedná vždy o zkraty, to nevím jak mám předvídat. U feny byl prostě rychleji než já... právě proto, že mi ten aport odskákal v podstatě do L-ka více směrem k okraji placu. Řvát na něj nemá cenu, je úplně mimo. A já nejsem chrt.

Označení "výzva ke hře" byl popis chování psa, ne že si z placu děláme hernu.

A jak jsem psala už někde výše... odvedení vymatnělého psa z placu je mi nanic. Nereaguje na žádnou motivaci a v postatě ho musím "odtáhnout". A přeruším-li tím to způsobem cvičení a umístním psa do odstavného kotce, tak se mi pak na plac vrací neochotně a dlouho trvá než ho namotivuji k radostnému cvičení. Tohle všechno jsem už zkoušela a výše i popisovala. Spíš se mi "osvědčilo" dát vymatnělému psovi ještě někde v temném koutu na place pár povelů, které v tom stavu zvládne (sice zpomaleně, ale zvládne) a slovně pochválím. Kontroluji aby byl zaměřen na mne. On se během toho trochu znormální a pak už ho nemusím odvádět skoro násilím a další nástup na plac je už v celku normální. Zatím se mi ještě nestalo, že by mi vymatněl se stejnými pachy na place dvakrát... tedy v dalším kole.

Ruzeno, věř, že pár let jsem se samcem na cvičáku i zkouškách prožila...a labilního hormona mám teď

A znovu a proto - neexistuje na cvičáku nechat psa takto reagovat. A když víš, že je tímto směrem reaktivní, tak ho mám na stopce a nedovolím mu to! Klidně si to představ jako jiné cviky.

"odvedení vymatnělého psa z placu je mi nanic. Nereaguje na žádnou motivaci a v postatě ho musím "odtáhnout". A přeruším-li tím to způsobem cvičení a umístním psa do odstavného kotce, "
samozřejmě že ho musíš odtáhnout! A samozřejmě že ho potom nesmíš umístit do žádného kotce = skončila jsi lekci neúspěchem, ale jak furt píšu dokola jak blb, uběhnout s ním rychlé kolo, ať vyventiluje stres, a jít znovu na cvik! Neexistuje odejít z placu, aniž bych cvik (nebo jakékoliv krátké cvičení) úspěšně dokončila!
Žádné další kolo na zkouškách mít nebudeš...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
pes už slintající = pes vystresovaný
takového psa nedáte do klidu slovem "sedni", ale rozpohybováním
častější stres = nemocný pes - brzy si všimneme vyrážky, matné srsti, zažívacích obtíží (psa, a hned pak svých)
nechceme po těch psech trochu moc ? na jejich povahu, věk ?
třeba je zrovna ten náš pes klidnější (a který pes není) nebo bude raději za jednu, dvě hry (opravdu jsme našli tu správnou ? ), a zbytek dne jen tak
děláme opak - pse cvič, kamaraď se, ale neprojevuj se jako pes - ukaž jak jsme tě namotivovali, jak umíš kousat a skákat, ukaž jiskru, jsme skvělí
vážně ?

Jestli to adresováno na moje problémy

... stres to je, ale jak už jsem psala rozpohybování nepomáhá... plouží se a jakoukoliv manipulaci (odvedení na vodítku) bere jako násilí - po znormálnění se tváří jako spráskanej pes... namotivovat se nedá ničím... žrádlo (a to je dost žravý) či milovaný pešek nefunguje... proto mi příjde, že je lepší ho povelovat jednoduchými poveli i třeba tím "dej pac" a upoutávat tím pozornost na sebe. Příjde mi, že tou motivací toho kousku fungujícího mozku ho odvádím od propadu do delšího raušového oparu.

... "nechceme po těch psech trochu moc?"... on je dost aktivní... v jeho věku v něm asi zatím vítězí ta mix půlka, kde nějakého toho NO bude mít. A povahou je dost takový na všechno natěšený. "Bruno - bude stopička"... natěšeně lítá kolem mne (než po něm chci klid před stopou) a rozhlíží se jako se ptal "a kam si jí dala?". "Bruno - bude aportík"... přešlapuje z nohy na nohu s "úsměvem v tváři"... "tak jo, tak jo... tak už to polož nebo hoď". "Bruno - pojď si zaskákat"... sám běží před překážku, sedne si tam a čeká s výrazem "tak už to řekni, tak už to řekni to VPŘÉÉD". V lese obíháme stromy stylem "tak už ukaž, kterej kterej". A pak "na bež se proběhnout" si odběhne očuchávat louku a dělat si tryskomyší kolečka. Hlásí nalezené předměty (nedávno našel komplet shoz), sedne si a pozoruje horizont a pak se zase vrací třeba s nalezeným klackem "hele, co jsem našeel... budeme házet nebo si ho mám nechat?"... já nemám kotcového psa, který zná jenom kotec a cvičák. Mám psa panelákového s množstvím odnětů už jen jak opustí dveře bytu. Začala jsem s ním organizovaně cvičit později (cca od jeho 7 měsíce), protože je prostě šikovnej a rád se učí nové věci, tak proč toho nevyužít... na to konto to začalo bavit i mne (sice nejsem začátečník, ale výcviku jsem se plně věnovala drahně let dozadu).

"neprojevuj se jako pes"... ale to po něm já nechci... kontakt s ostatními psy má plus navíc má doma čivaváka... který má na sídlišti hafo kámošů a kámošek a bere ho do party. Volno na volnočasové psí aktivity má taky... chodíme pravidelně na dlouhé procházky. Já teď řeším spíš to, že neumí pracovat s přehršlem hormónů a ovlivňuje to jeho ovladatelnost... a obávám se toho, aby to nebylo horší a neukočírovatelné... psala jsem, že se mi v rauši motá dokolečka, nebo nakrývá kdeco čtyřnohého, co je v blízkém dosahu bez možnosti odvolání... párkrát ho i v tom raušo stavu (kdy jenom stojí, cvaká a pění - ne vždy to sklouzne do snahy o páření) "bezdůvodně" napadl jiný pes, se kterým si předtím hrál... "bezdůvodně" píšu proto, že nejsem schopná určit, zda to ti psi udělali z důvodu dominantního chování nebo jako preventivní agresi, kdy nevěděli, co to ten divnej pes dělá (cvakání zuby, pěnění, uši dozadu, ocas mezi nohama, vykulený oči). Má už to cca dva tři měsíce a nelepší se to.

lesnížínka napsal(a):
tapina - A tak si říkám, furt lepší normální magor, než nemocný nejhodnější. - mám to stejně, léta jsem ho zabíjela, když mne tahal za každou srnou, nejednou jsem udělala semelec, odraná, dotlučená, roztrhané kalhoty, těch ku.ev co padlo... Teď, když ho bolí nohy a někdy týdny blbě chodí a pak se zase oklepe a táhne jak mula, jsem šťastná jak blecha, protože vím, že je mu líp a říkám si, jen ať mne vláčí, jen aby byl zdravý, všechno vydržím, ani nepípnu

Jojo, já ji nikdy nezabíjela, vždycky jsem si říkala, ach jo, jsem úplně neschopná, nebo tak něco, snažila jsem se, měsíce, s tou zvěří třeba. To tahání roky. Ale tak nakonec jsem si řekla, že snad nejsem úplně blbá, že to zvládneme. Většinou buďto jsem na to musela jít úplně jinak, než se doporučuje nebo spíš to nechat chvíli být, dělat něco, co nám jde nebo se učit něco nového, pak se dostala víc do režimu jsme spolu, jsem pro tebe ochotná udělat vše, pracujem spolu na něčem a jde nám to strašně dobře. Většinou jsme se pak vrátili k problému stylem - "já chápu, že nutně potřebuješ... ale teď to nejde, teď mě sleduj, za chvíli si to vyřešíš" a fakt ji pak nechat, za chvilku vzornosti chvilku táhnout, čuchnout... nebo i problém pojmenovat, "dík, že mi neseš botu, dík, že štěkáš, to bych si bez tebe nevšimla, ty seš tak šikovná, že ten fuj cítíš z takové dálky" - většinou to pak skončilo u toho, že aktivita měla jen náznak, v podobě otočení např. a vyčkání a já jí řeknu, "jo, já vím, seš nejhodnější" a jsme obě spokojené, když teda nezareaguju, tak si žvejkne, blafne, jde sežrat. Takové dohody, nebo jak to nazvat. Ale rozhodně ne že ani nepípnu nebo dělej si co chceš. Naopak, vlastně to chcem obě stejně, akorát se musíme nějak domluvit. Nedokážu být důvěryhodná ve výchově stylem "nechápu a nechci pochopit" nebo nemám dostatečné reflexy na "pes nikdy nezatahne" nebo psa do všeho rychle navést, natlačit, jinak nemá reflexy zas on, nebo tak něco. Na cvičáku se předváděla, jak je šikovná, protože to všichni ocenili, no brzy zjistila, že šaškovat má úspěch větší. Přitom teď má reakce fakt bleskové, předsedá, řadí se k noze, jde na vhodných místech spontánně u nohy sama. Fakt jsem tomu poslední roky nedala, přivolání jo, ale ne žádná přesnost, na co už. Po 4 letech, kdy jsem si řekla, že stejně na ten cvičák nemám, aby se mě furt někdo ptal, co jí je atd. tam s ní možná budu chodit znovu, že bychom teda udělali aspoň nějaké ty zkoušky. S fenou to bylo celkově, pro mě, těžší fakt v tom, že souběžně probíhaly různé peripetie na veterině, okolí tomu nepřispívalo, bylo to i o tom obhájit, že má právo na život, na veterině, doma, věřím, že Vy byste ji utratila a asi by na to vůbec nikdo nic neřekl, ani já ne.

růžena: máte povel na "jdeme" ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ruzeno, věř, že pár let jsem se samcem na cvičáku i zkouškách prožila...a labilního hormona mám teď

A znovu a proto - neexistuje na cvičáku nechat psa takto reagovat. A když víš, že je tímto směrem reaktivní, tak ho mám na stopce a nedovolím mu to! Klidně si to představ jako jiné cviky.

"odvedení vymatnělého psa z placu je mi nanic. Nereaguje na žádnou motivaci a v postatě ho musím "odtáhnout". A přeruším-li tím to způsobem cvičení a umístním psa do odstavného kotce, "
samozřejmě že ho musíš odtáhnout! A samozřejmě že ho potom nesmíš umístit do žádného kotce = skončila jsi lekci neúspěchem, ale jak furt píšu dokola jak blb, uběhnout s ním rychlé kolo, ať vyventiluje stres, a jít znovu na cvik! Neexistuje odejít z placu, aniž bych cvik (nebo jakékoliv krátké cvičení) úspěšně dokončila!
Žádné další kolo na zkouškách mít nebudeš...

samozřejmě že ho musíš odtáhnout! A samozřejmě že ho potom nesmíš umístit do žádného kotce = skončila jsi lekci neúspěchem, ale jak furt píšu dokola jak blb, uběhnout s ním rychlé kolo, ať vyventiluje stres, a jít znovu na cvik! Neexistuje odejít z placu, aniž bych cvik (nebo jakékoliv krátké cvičení) úspěšně dokončila!

... kotec nebo proběhnutí a vrácení na plac nefunguje... zkouším všechno. Jakmile ho odtáhnu násilím... protože prostě není schopný běžet ani se nedá nijak namotivovat, tak se mi na plac pak vrací jako zpráskanej pes a každý cvik vypadá vynuceně. Chůzi/běh u nohy radši vůbec nezkouším (aby se tak rozpohyboval) protože se za mnou vleče. Sedni a lehni dělá jako ve zpomaleném filmu se svěšenou hlavou. Kdybych já to všechno nezkoušela! V pohodě se mi na plac vrátí jedině, když s ním odejdu ve chvíli, kdy je už schopný víc vnímat. A na to odmatnění zatím nejvíc funguje ho odvést v klidu stranou a tam mu dát povel třeba "dej pac" a slovně pochválit. Hračku ani pamlsek si prostě v tom stavu nevezme.

A možná že tu fakt řešíme něco, co bude o možná o něčem jiném. Teď jsem ho brala na chvilku ven, vyzvedávala jsem si doporůčo (a nechala přechozí stať neodeslanou). V baráku nám zrovna hárají dvě feny. Prošel kolem zábradlí u schodů a vymatněl (asi se nějaká o zábradlí otřela při čekání na výtah)... vůbec si k tomu nečihl. Zastavil, začal cvakat a pěnit a po pár sekundách se mi svalil na bok. Epileptický záchvat to nebyl (měla jsem dřív kólii s epilepsií - vím co zkontrolovat). Za cca 10 vteřin se položil a trochu vnímal. Pak vstal sice trochu skleslej, ale vrtěl ocasem. Tohle asi fakt není úplně tak normální reakce na pubertu a hormóny. Ještě že jdu dneska na tu veterinu.

jo.. uši dozadu, ocas pod sebe, to není přesně ta reakce, co jsem si myslela
něco jako "chybí mu kyslík", si myslím teď

"Většinou buďto jsem na to musela jít úplně jinak, než se doporučuje nebo spíš to nechat chvíli být, dělat něco, co nám jde nebo se učit něco nového.."
to je dobré.

"Má už to cca dva tři měsíce a nelepší se to"

a zmenila jsi něco ?

na me je to uz moc slov - a omlouvam se - i vymluv - ve vsem ale muze to byt pod dojmemem psaneho textu?
opravdu je jedno, kdo kdy kde lezel - když ten pes chce delat, co potrebujes

Uvědomuješ si treba, ze ten pes opakovane "vymatni" vždy, když je od tebe dal? nad tim bych se zamyslela a vazne něco zmenila.

Jasne ze je třeba si sjet tu zkousku nekdy celou -i s rusivymi vlivy -ale to muzu az když jsem si 95% jista, ze to vyjde. jinak je tech rusivych vlivu ještě proste moc.

a "spartakiáda" je zabijak pro zajem pastevce- muj názor.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
růžena: máte povel na "jdeme" ?

jo... máme... jako běžný povel pro pokračování v chůzi, nebo když ho v běhu chci navést na změnu směru. V normálním režimu funguje bez problému... při běhu k tomu ještě tleskám (nerada řvu). V rauši se snaží jít, ale je fakt jak po narkóze (nevím jak jinak ten stav popsat).

Ale viz příspěvek to hmn_ na konci. Před chvílí mi pes vymatněl na chodbě (v baráku háravky), zacvakal, zapěnil a složil se. Takže možná řeším něco, co má příčinu někde jinde. No snad to nebude nic hroznýho a patologickýho. Dneska jdeme na tu hloubkovější kontrolu varlat a nadvarlat.

by to asi chtělo hloubkovou veterinární kontrolu celého psa, jestli se ti složil.

Nic proti nikomu, ale když to tak čtu, tak musíte mít hrozně komplikovaný vztah se psem.
Funguju se smečkou už léta, kavkazan mě taky poslechne na první dobrou, jako jiný pes, nikdy mě nenapadlo, že to bude jinak.Zkrátka psi fungují jak já chci, ne jak chtějí oni, pokud tedy nemají zdravotní problémy, tam je to něco jiného, ale i staří psi mě poslechnou, prostě to tak mají nastavený celý svůj život.
add čuchání, můžou si čuchat jak chtějí, venku na procházkách, řeknu jdeme a jdou, když pracují, tak nečuchají, pokud by čuchali i při práci, tak by bylo něco špatně-na mém přístupu, na výcviku, na délce výcviku atd...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Má už to cca dva tři měsíce a nelepší se to"

a zmenila jsi něco ?

na me je to uz moc slov - a omlouvam se - i vymluv - ve vsem ale muze to byt pod dojmemem psaneho textu?
opravdu je jedno, kdo kdy kde lezel - když ten pes chce delat, co potrebujes

Uvědomuješ si treba, ze ten pes opakovane "vymatni" vždy, když je od tebe dal? nad tim bych se zamyslela a vazne něco zmenila.

Jasne ze je třeba si sjet tu zkousku nekdy celou -i s rusivymi vlivy -ale to muzu az když jsem si 95% jista, ze to vyjde. jinak je tech rusivych vlivu ještě proste moc.

a "spartakiáda" je zabijak pro zajem pastevce- muj názor.

Měním furt něco, ale po více opakování a zhodnocení, že tudy cesta nevede... nebo hned, když vidím, že je to spíš na škodu. Motivaci, místa. Vystavování rušivému více, nebo zase méně. Nácvik na stopovačce. Zkratovitě se mi chová opravdu jenom v tom jediném případě... bouchne (opravdu to nečucha nebo nelíže) ho do nosu intenzivní pach, který vyhodnotí "sexuálně" (nevím, jak to jinak nazvat). Je jedno jestli je u mne blízko... udržuji si oční kontakt... takže tam problém většinou nebývá. Párkrát se mi to stalo při odměňování v leže... tam prostě se ten nos přiblížil moc k zemi. Jinak leží a kouká na mne. A to i při krátkodobém odložení. Při dlouhodobém odložení si už od začátku pokládá hlavu na zem (jako při daun)... před problémy jsem to podporovala... dřív se nudil a okusoval si nohy nebo trávu. Tam se mi to stane častěji, když cvičíme společně s ostatními psy (nemusí být na placu... stačí, že cvičili před námi a zrovna někdo navoněný tam ležel... nereaguje mi takhle na každého psa). Když si jdeme zacvičit samostatně během týdne a plac je vyvanutý, problémy nemám.
V normálním režimu mi za psy neodbíhá... až do chvíle než zmatní. Takže sled je zmatní - odběhne (no spíš se odcourá)... nikdy odběhne-zmatní. A to taky jak kdy... když jsou dál, tak jenom zmateně stojí nebo se motá v kole, když jsou blíž snaží se nakrývat.

Zabránění nechtěnému chování na stopovačce... když se dostane do rauše nevnímá, je jak robot. Řevem ani škubnutím ho z toho nedostanu. Když ho odtáhnu násilím, tak po odeznění rauše nic nenacvičím, je jak zpráskaný pes.
Volno na cvičáku a následné přivolání dělám v podstatě vysíláním do směru... u toho mi nematní - hlavu má nahoře. Vymatní mi pouze v případě, že třeba místo misky použiji "cihlu" na odložení pamlsků pro nepřímé odměňování a nějaký pes (samec) jí předtím očůrá (občas se prostě stane a ne každý to hned umeje vodou). Neznačkuje to, ale zůstane stát a cvakačka-pěna. Nebo zrovna se třefím a mísu položím do místa, kde je to navoněné.

"Spartakiádou" myslím, že cvičíme cviky ve sledu, tak jak bývají na zkouškách abychom psovi trochu "ulehčili" a sobě taky. Já to prokládám jinou "zábavnější" činností... nebo dělám kratší sekvence, protože moc dobře vím, že to je na něj moc dlouhé a nebaví ho to. Ale třeba sekvence chůze u nohy, běh u nohy, chůze s obraty a pak obraty na místě mi dělá radostně komplet. Hlavně obraty na místě má rád, předtím vrtí ocasem a pak sebou mrská líp než kdejaký NO - při tý jeho nohatosti a dlouhým zádům.

Jako já se s ním snažím pracovat jinak než s NO. Jeden čas jsem tu psala, že s ním mám problém, že si nechce lehat do mokré trávy. Zapracovala jsem na tom... v podstatě formou, že mokrá tráva je fajn... a teď žádný problém si lehnout i do těch nacucaných mokřin, co vládnou na loukách po roztátí sněhu. U žádného jiného přechozího psa jsem s tím problém neměla, i ten čivávák si do mokrý trávy lehne/sedne bez problémů. Stejně tak ta jeho nedůvěra k různým povrchům... teď na ně vkročí sice opatrně, ale vrtí u toho ocasem - nechá se motivovat, jako by říkal "já to paničko zvládnu". Já už fakt nevím, co ještě jiného bych vymýšlela v rámci přístupu k pastevecké palici. Měla jsem dřív ČHP, což je na půl taky čuvač a soužití bezproblémové. U tohodle vořechoviče mne k větší aktivitě směřuje ta jeho ochota a šikovnost (ČHP takovou ochotou netrpěli)... ale furt jsem si vědoma limitů a přístupu té části pasteveckého naturelu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
by to asi chtělo hloubkovou veterinární kontrolu celého psa, jestli se ti složil.

Myslela jsem tím, že na veterinu jdeme tak jako tak... páč je objednaný na kontrolu těch varlat. Samozřejmě situaci popíšu.

ruzeno, když zmiňuješ pasteveckou palici a naturel - ono to je hlavně na zamyšlení co, jak, kdy kde... po tom psu chtít. Není to o tom mít nevychovaného psa, to vůbec, ale ani to není o tom, že když se mu chce, tak je rychlý, šikovný...(to je můj pastevec taky). To "pracovní" znamená, že pes pracuje vždy a všude, na tvůj povel, a tohle bych po pastevci nechtěla, ona ta sportovní poslušnost pro něj není práce ale nějaká taková (a třeba jenom někdy) zábava...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ruzeno, když zmiňuješ pasteveckou palici a naturel - ono to je hlavně na zamyšlení co, jak, kdy kde... po tom psu chtít. Není to o tom mít nevychovaného psa, to vůbec, ale ani to není o tom, že když se mu chce, tak je rychlý, šikovný...(to je můj pastevec taky). To "pracovní" znamená, že pes pracuje vždy a všude, na tvůj povel, a tohle bych po pastevci nechtěla, ona ta sportovní poslušnost pro něj není práce ale nějaká taková (a třeba jenom někdy) zábava...

Sportovní poslušnost s ním cvičím, protože to zatím až na ten výkyv s vymatněním s ním jde a baví ho to. Pracuje i mimo cvičák. Na procházkách všechny shání do houfu a hlídá okolí (když nás jde víc). Chůzi u kočárku bere taky jako práci. Učím ho podávat spadlé předměty doma. Takže třeba pomáhá synovi uklízet kostičky a míčky (no hlavně ty míčky). Obrany má pomalé, ale rád nosí věci (s rukávem s ním sedím třeba i deset minut než ho pustí po konci obran - zatím jsme ve fázi podpory kořistnického pudu). Takže teď jsme začali nacvičovat nošení tašky s rohlíkama... bere to hodně zodpovědně... za ten rohlík na konci jako odměna - určitě. Až to nepůjde a s tím taky počítám - přestanu a zredukuju jenom na to co ho bavit bude.

U ČHP to bylo taky to stejné... do těch dvou let s nimi šlo prakticky všechno, ale pak prostě přišli o "drive" a bavil je spíš tah a souvislá dlouhodobější práce (stopy, čundrování, koloběžkotah a klasický tah mrtvé zátěže atd.). V neprospěch mi hraje věk psa... na tah a dlouhý běh je ještě mladý... takže zatím se vybíjíme sportovkou a líným agility a "užitečnými" šaškárnami.

Navíc je to fakt utramix plemen... v mnohém se mi zatím jako klasický pastevec nechová. Jsem stále připravena na to, že věkem tu ochotu přimixlého NO přebije ten čuvač... ale zatím je ochotou fakt spíš blíž tomu míň akčnějšímu NO. A fakt ho výcvikem netýrám.

Já to s tím raušem a následnou neovladatelností řeším spíš kvůli tomu, že k nám na obrany chodí chlapík s mladým RTW (strarý rok a půl), který je také abnormálně hormonálně puzen... ale když už se stane... tak se dá v pohodě odvést a reaguje i s hubou plnou pěny.... ten můj má úplně štronzo stav (zamrzne na místě) nebo se chová abnormálně zmateně. A já prostě nemůžu přijít na metodu jak ho z toho vytrhnout nebo ho naučit ten stav zvládnout. Ale možná po tom dnešním představení může být problém úplně někde jinde.

tapina napsal(a):
Jojo, já ji nikdy nezabíjela, vždycky jsem si říkala, ach jo, jsem úplně neschopná, nebo tak něco, snažila jsem se, měsíce, s tou zvěří třeba. To tahání roky. Ale tak nakonec jsem si řekla, že snad nejsem úplně blbá, že to zvládneme. Většinou buďto jsem na to musela jít úplně jinak, než se doporučuje nebo spíš to nechat chvíli být, dělat něco, co nám jde nebo se učit něco nového, pak se dostala víc do režimu jsme spolu, jsem pro tebe ochotná udělat vše, pracujem spolu na něčem a jde nám to strašně dobře. Většinou jsme se pak vrátili k problému stylem - "já chápu, že nutně potřebuješ... ale teď to nejde, teď mě sleduj, za chvíli si to vyřešíš" a fakt ji pak nechat, za chvilku vzornosti chvilku táhnout, čuchnout... nebo i problém pojmenovat, "dík, že mi neseš botu, dík, že štěkáš, to bych si bez tebe nevšimla, ty seš tak šikovná, že ten fuj cítíš z takové dálky" - většinou to pak skončilo u toho, že aktivita měla jen náznak, v podobě otočení např. a vyčkání a já jí řeknu, "jo, já vím, seš nejhodnější" a jsme obě spokojené, když teda nezareaguju, tak si žvejkne, blafne, jde sežrat. Takové dohody, nebo jak to nazvat. Ale rozhodně ne že ani nepípnu nebo dělej si co chceš. Naopak, vlastně to chcem obě stejně, akorát se musíme nějak domluvit. Nedokážu být důvěryhodná ve výchově stylem "nechápu a nechci pochopit" nebo nemám dostatečné reflexy na "pes nikdy nezatahne" nebo psa do všeho rychle navést, natlačit, jinak nemá reflexy zas on, nebo tak něco. Na cvičáku se předváděla, jak je šikovná, protože to všichni ocenili, no brzy zjistila, že šaškovat má úspěch větší. Přitom teď má reakce fakt bleskové, předsedá, řadí se k noze, jde na vhodných místech spontánně u nohy sama. Fakt jsem tomu poslední roky nedala, přivolání jo, ale ne žádná přesnost, na co už. Po 4 letech, kdy jsem si řekla, že stejně na ten cvičák nemám, aby se mě furt někdo ptal, co jí je atd. tam s ní možná budu chodit znovu, že bychom teda udělali aspoň nějaké ty zkoušky. S fenou to bylo celkově, pro mě, těžší fakt v tom, že souběžně probíhaly různé peripetie na veterině, okolí tomu nepřispívalo, bylo to i o tom obhájit, že má právo na život, na veterině, doma, věřím, že Vy byste ji utratila a asi by na to vůbec nikdo nic neřekl, ani já ne.

věřím, že Vy byste ji utratila a asi by na to vůbec nikdo nic neřekl, ani já ne. - já? To určitě ne, já jsem proti utracení psů, nedokázala jsem ho utratit, ne, nechci nikomu rozhodovat o životě, když není můj. Pokud má umřít, umře. Jinak by to bylo, kdyby měl pes očividné bolesti, tam už není co řešit.
To, co popisujete, jak se psem mluvíte...nechci vypadat, že to opakuju, ale přesně takto fungujeme my. Zapoveluju jen, když je to opravdu nutné, třeba aby nevlítnul pod to auto, ale jinak se snažím neustále vysvětlovat, komentovat, chválit. Teď, díky těm nohám, už bezhlavě nezdrhne, ale naposled na prochajdě: jde na volno, za posledním domem začíná lesík. U toho domu za náma přibíhá feňule, co tam bydlí, taková místní žebračka (když tam náhodou není, pes ji vyštěká a přivede) takže jí davám pamlsky a pes čeká na kraji lesíku než přijdu a dám mu vodítko, protože je naučený, že do lesa bez vodítka nesmí. Když na něj nepromluvím, šourá se pomalu dál do lesa a čeká kousek dál na křižovatce cest, protože tam neví, kudy půjdem. Přicházím k němu a říkám: dneska půjdeme tudy nahoru, pojď, musíme dát vodítko. Obejde mne, počkej, říkám ti: to vodítko! Zvednu hlavu, kam jako jde a 50m před náma stojí dvě srnky. Takže průšvih. Kdyby byl mladší a zdravý, tak je v tahu. Teď jen popoběhnul, stačilo mu, že je vyplašil. Ale já se zavrtěla na patě a volám na něj: víš, že srnečky se nesmí honit, jestli zdrhneš, už chodíš jen na vodítku a na žádnou prochajdu nejdem. A jdu domů, ahooooj. A šla jsem se schovat pár metrů za zatáčku. Za minutu už jsem viděla, že běží po té cestě, co vede dál, pak zjistil, že tam stopa nevede, tak letěl zpátky za mnou. Za každou maličkost ho chválím, jako by byl mistr světa. Jen mne na něm vždycky udiví, že prostě zkouší? Nevím. Ví, že se chodí po chodníku a přes cestu se musí počkat.150x to tak udělá, já ho chválím, jak to umí správně a je nejšikovnější pejsek, pak po 151 z toho chodníku sestoupí na cestu. Bezdůvodně, nic nevidí, za čím by chtěl třeba jít...prostě se mu zrovna chce, či co Stačí říct: proč jdeš na cestu, víš, že na cestu se nesmí, honem na chodníček zpátky...Ani brvou nehne, vleze zpátky na chodník, tak ho hned pochválím, správně, po chodníčku se jde. Berňák tohle nikdy nedělal, nic z toho tedy. On se to prostě jednou naučil a už dál neřešil A já taky ne, ani jsem nemusela kontrolovat, jestli to tak udělá, nebo ne. Přesto jsem ho chválila pořád stejně - on měl z toho i radost. Samojedu je to jakoby jedno. Nechci, aby to vyznělo, že jsem s ním nespokojená, já tu jeho povahu mám ráda, je mi tak podobný, že je to až zvláštní. Kdybych si měla znovu pořídit psa či psy, samojed to bude vždycky, bez něj bych si už život nedokázala představit.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Sportovní poslušnost s ním cvičím, protože to zatím až na ten výkyv s vymatněním s ním jde a baví ho to. Pracuje i mimo cvičák. Na procházkách všechny shání do houfu a hlídá okolí (když nás jde víc). Chůzi u kočárku bere taky jako práci. Učím ho podávat spadlé předměty doma. Takže třeba pomáhá synovi uklízet kostičky a míčky (no hlavně ty míčky). Obrany má pomalé, ale rád nosí věci (s rukávem s ním sedím třeba i deset minut než ho pustí po konci obran - zatím jsme ve fázi podpory kořistnického pudu). Takže teď jsme začali nacvičovat nošení tašky s rohlíkama... bere to hodně zodpovědně... za ten rohlík na konci jako odměna - určitě. Až to nepůjde a s tím taky počítám - přestanu a zredukuju jenom na to co ho bavit bude.

U ČHP to bylo taky to stejné... do těch dvou let s nimi šlo prakticky všechno, ale pak prostě přišli o "drive" a bavil je spíš tah a souvislá dlouhodobější práce (stopy, čundrování, koloběžkotah a klasický tah mrtvé zátěže atd.). V neprospěch mi hraje věk psa... na tah a dlouhý běh je ještě mladý... takže zatím se vybíjíme sportovkou a líným agility a "užitečnými" šaškárnami.

Navíc je to fakt utramix plemen... v mnohém se mi zatím jako klasický pastevec nechová. Jsem stále připravena na to, že věkem tu ochotu přimixlého NO přebije ten čuvač... ale zatím je ochotou fakt spíš blíž tomu míň akčnějšímu NO. A fakt ho výcvikem netýrám.

Já to s tím raušem a následnou neovladatelností řeším spíš kvůli tomu, že k nám na obrany chodí chlapík s mladým RTW (strarý rok a půl), který je také abnormálně hormonálně puzen... ale když už se stane... tak se dá v pohodě odvést a reaguje i s hubou plnou pěny.... ten můj má úplně štronzo stav (zamrzne na místě) nebo se chová abnormálně zmateně. A já prostě nemůžu přijít na metodu jak ho z toho vytrhnout nebo ho naučit ten stav zvládnout. Ale možná po tom dnešním představení může být problém úplně někde jinde.

Růženo, mám podobnou zkušenost s vymatněním. Agility, cca 6 psů, náš puberťák 15 měsíců se snažil, div se nepřetrhl, poslušný, pohodička...Pak přišla fenka, prý za tři týdny hárá, pes totální obrat, když jsem mu nedovolila ji očuchávat, ležel, hlavu stále točil na stranu, kde stála, kňučel a nenápadně se snažil plížit se jejím směrem...Cvakal, slinil, kňučel, nehnula jsem s ním ani já, ani cvičitelka. Byl odtáhnut domů...Doma jako kouzlem pohodový poslušný pes . Na jiné fenky tam nereagoval. Taky nevím, co s tím...

Tak pro informaci... co tedy na veterině. Analýzou krve, kterou jsou schopni na veterině obratem udělat nic neprokázáno - vše v normě (bohužel nevím na co všechno jsou schopní testovat - zprávu dostanu až po celkovém vyšetření krve a histologii), krev poslána dál - zítra budou výsledky.
V moči taky nic mimo normu.
Poslechem srdce v pořádku.
Když jsem popsala "omdlení" tak služebně nejstarší veterinář spíš poukazoval na vypnutí nervového systému v rámci stresu. Na epilepsii to podle příznaků nevypadá.
Ultrazvukem zjištěno, že obě nadvarlata jsou enormě velká a u toho zakrnělého varlete jsou nějaké útvary. Byly odebrány vzorky. Takže výsledky komplet asi až příští týden. Veterináři si udělali konzilium a vyjádřili podezření buď na kombinaci nadměrné produkce hormónu zdravým varletem a prodělaný zánět nadvarlat. Mluvili něco o "vlnách" produkce hormonu a přetížení nervového systému v rámci reakce na nadměrné tvoření testosteronu. Nebo se jedná o nádorové onemocnění a nějakou komplikaci k tomu. Takže samozřejmě doporučení se podívat ještě na mozek a srdce podrobněji. Ale stejně doporučovali okamžitou kastraci protože to okolí kolem varlat prostě není v pořádku (s inhalační narkózou). Napovídali toho moc, mám hlavu jako dýni a pamatuju si sotva půlku. A nevím tedy jestli počkat na všechna další vyšetření... nebo šmik kulky hned s šetrnou narkózou a všechno ostatní dotestovat poté (srdce, mozek).

Šmikat, hned, pokud je to nádorové už se mohou šířit nádorové buńky dál...
Já myslím, že problém někde bude, excitovaný pes fenou není takový, jak jste popsala(uši, ocas, kolapsový stav) No tak nebude mít kulky, no, je chlupatý a když to nebudete nikomu povídat, nikdo to nepozná...

Nejde o kulky vizuálně... jde o to, že je mu jenom rok a cca 3-4 měsíce (je to nalezenec - věk odhadován na 2-2,5 měsíce) a ještě k tomu je napůl čuvač (dohledal se pak chovatel-vypustitel s čubou). Tak se obávám abych ho nezaklela v dětství mentálně. Až na tu zmatenou sexualitu se stále projevuje dost nezrale. Fyzicky je to asi jedno. Podle veterináře má kostru silnou - dokončenou... akorát není nasvalený a hlava působí dojmem feny... ale to mne tak netrápí, žádný standard na něm honit nebudu.

Akorát jsem blbě napsala... vzorky na histologii budou nabrány až při kastraci. Fakt těch informací bylo moc... zvlášť když člověk poslouchá diskutující tři veterináře.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Nejde o kulky vizuálně... jde o to, že je mu jenom rok a cca 3-4 měsíce (je to nalezenec - věk odhadován na 2-2,5 měsíce) a ještě k tomu je napůl čuvač (dohledal se pak chovatel-vypustitel s čubou). Tak se obávám abych ho nezaklela v dětství mentálně. Až na tu zmatenou sexualitu se stále projevuje dost nezrale. Fyzicky je to asi jedno. Podle veterináře má kostru silnou - dokončenou... akorát není nasvalený a hlava působí dojmem feny... ale to mne tak netrápí, žádný standard na něm honit nebudu.

Jen taková úvaha: asi vám záruku nikdo nedá, že se v tom nezralém stavu nezacyklí už z toho důvodu, že mu ta varlata z nějakého důvodu nefungujou, jak by měla a tedy i hormony fachčí blbě. Třeba v tom dětském stavu zůstane, i pokud ho nevykastrujete...Chudinka, takové blbé problémy tak mladý.

lesnížínka napsal(a):
Jen taková úvaha: asi vám záruku nikdo nedá, že se v tom nezralém stavu nezacyklí už z toho důvodu, že mu ta varlata z nějakého důvodu nefungujou, jak by měla a tedy i hormony fachčí blbě. Třeba v tom dětském stavu zůstane, i pokud ho nevykastrujete...Chudinka, takové blbé problémy tak mladý.

No to je taky možnost, která by mohla nastat. Ale to jsou věci, který i veterináři jenom odhadují. I příčinou toho zakrnělého varlete si nejsou jisti. Může se prý jednat o genetické zatížení. Nebo k tomu došlo jako důsledek té rozsáhlé oboustranné tříselné kýly... no ale proč jenom jedno varle, že?. Je tedy pravda, že když mu operovali tu kýlu jako psímu miminu... už tehdy veterinář byl v pokušení ho rovnou vykastrovat, protože ta kýla zasahovala až do šourku (ty odborný termity já si nepamatuju). Já si zase nedovedu představit vliv kastrace na zvíře v takhle mladém věku.

Enter napsal(a):
Růženo, mám podobnou zkušenost s vymatněním. Agility, cca 6 psů, náš puberťák 15 měsíců se snažil, div se nepřetrhl, poslušný, pohodička...Pak přišla fenka, prý za tři týdny hárá, pes totální obrat, když jsem mu nedovolila ji očuchávat, ležel, hlavu stále točil na stranu, kde stála, kňučel a nenápadně se snažil plížit se jejím směrem...Cvakal, slinil, kňučel, nehnula jsem s ním ani já, ani cvičitelka. Byl odtáhnut domů...Doma jako kouzlem pohodový poslušný pes . Na jiné fenky tam nereagoval. Taky nevím, co s tím...

Po těch čerstvých zkušenostech, co mám teď... a že jsem si celou dobu myslela, že se jedná jenom o výchovný problém a ono to nejspíš bude z větší části problém zdravotní... bych vám doporučila, bude-li se to opakovat nejdřív dojít na veterinu zkontrolovat kulky. Když jsem poslouchala ty veterináře, z čeho všeho může docházet k hormonální nerovnováze... radši bych si nechala potvrdit, že psovi všechno funguje jak má a je to jenom nadrženej blbeček. A pak s tím pracovala tak, aby se pes naučil ovládat svoje pudy. Výše ostatní psali postupy, jak psovi vysvětlit, že to jednání je nežádoucí. I když asi u agility možná příjdete o část tréninků. Držím vám palce... protože to je běh na dlouhou trať.

"Když jsem popsala "omdlení" tak služebně nejstarší veterinář spíš poukazoval na vypnutí nervového systému v rámci stresu."
pokud by to mělo být takto, tak se vrátíme na začátek a to vteřinově okamžité odvedení od významného pachu by mělo být automatické a prioritní bez úvah, jestli se cítí jakkoliv dotčen či ne...přeci jde o priority a prioritou by mělo mu pomoci
Tím, že vždy bude provedeno okamžité "jdeme" se z toho stane v podstatě rituál, povel, který mu velmi usnadní zvládnutí situace.
A doufám, že už je více jasno (obecně), že jde o stres a to pro každého psa, bez ohledu na to, že to je pud a "přirozeno" a "přírodní"...

a co se týká nějaké dospělosti - pastevci, samci, psychicky dospívají tak v průběhu 4. roku (u mého - 5 měl v prosinci - jsem se toho ještě nedočkala ) - takže otázka - má ze zdravotního hlediska tolik času?

Mimo téma - jak se pozná, že pes psychicky dospěl? Mám pocit, že můj nedospěl a vzhledem k tomu, že je mu 10 let, už to ani neočekávám... kastrovanej v pěti letech :P

Pokud je u toho krásnýho mladýho křížence takovej podivnej problém s hormonama, asi bych šla do kastrace teď, než čekat...

TO hmn_: No a máte nějakou zkušenost ohledně kastrace takhle mladého psa pasteveckého plemene? Co se týče povahy, když obecně dospívají později. Bavila jsem se s chovatelem kuvaszů (kontakt přes známého) a ten mi říkal, že s takovými kastráty obecně problémy se změnou povahy nemá... že on se i ten kastrát v podstatě kolem toho třetího čtvrtého roku uklidní... a že většinou bonusem je, že zůstávají víc hraví. Problém spíš mívá s reakcí ostatních psů ve smečce... mají sklony je víc šikanovat.

No tak uvidím. Zdraví je v tomhle ohledu přednější... výcvik, zkoušky nedbaje. Akorát mne mrzí, že jsem v tom viděla výchovný problém... možná kdybych se na zdraví zaměřila dřív... netrápila bych se nevhodnou reakci a chybami ve výcviku. Asi stejně jako když se pes stane najednou agresivní, vy to řešíte "kázeňsky" a pak se příjde na to, že má pes nádor na mozku. No člověk se celej život učí.




Jinak během přemýšlivé noci jsem se rozhodla teda pro kastraci... vezmou mi ho hned dneska odpoledne... ať se pak moc dlouho nečeká na výsledky. Jo a celkový rozbor krve a moči - všechno v normálu až na ten testosteron a těsně na hranici normálu bílé krvinky - asi reakce na zánět těch nadvarlat (informace telefonicky - a já jsem trochu nervózní, tak si zase prd pamatuju ).

S tou kastrací mládeže to je nějak tak, že ke změnám povahy dochází v rámci dospívání a určit, zda tato či ona změna jde na vrub kastrace a bez kastrace by nebyla (a naopak), to je na skleněnou kouli A, jak už jsem psala a pro ilustraci, u mého pastevce s kulami si s příchodem každého léta řeknu, ha, dospívá, zklidnil se, a každý pokles teplot mě z tohoto omylu zase vyvede .
Je to primárně o povaze a nervové soustavě psa (ale u labilního psa může kastrace labilitu zhoršit)

"Problém spíš mívá s reakcí ostatních psů ve smečce... mají sklony je víc šikanovat."
může být, s tím musíš počítat - že reakce jiných psů může být větší (a obecně se traduje, že pastevci reagují na kastráty hůře)...ale doma nemáš smečku, tak tě to až tak trápit nebude

Ale, jak píšeš, zdraví je priorita, takže nemáš moc co řešit.

Jenom pak určitě napiš, jestli se to na jeho chování, ale i chování okolí k němu, projevilo.

"já jsem trochu nervózní, tak si zase prd pamatuju "
to známe, proto je lepší chodit ve dvou, jeden se nervózně chvěje a druhý vnímá...
jinak nějaké písemné zprávy ti nedávají?

Písemné mi to dají až komplet, protože doplňují zprávu... kvůli přesnějšímu závěru a jako podklad pro případná další vyšetření (srdce, mozek).

A co se týče reakce. On ho mírně šikanuje čivavák už teď... protože přeci musí to nohatý hovado temperamentní srovnat do latě... ale zase to nepřehání a případně se dá v činnosti přerušit. Vořech z toho má samozřejmě srandu. Ale obecně je vořech submisivní - ale bez bázlivosti, takže ho někdy šikanují mladší dominantnější psi. Když cítí ostrou reakci natáčí se automaticky ke psu zadkem. Ale to korigujeme (tedy ty dominantnější psi). No a pak na něj teď vyjížděli psi (bez rozdílu pohlaví) když mi vymatněl... ale to přikládám spíš k reakci na divné chování psa... asi jako když má pes epileptický záchvat. Ale to se stalo max.3x. Na druhou stranu, tu jeho submisivitu jsme hodně využívali právě pro práci se štěňaty. On je k nim něžný, takže jsme ho používali na první otrkávání v kontaktu s cizím psem, nebo na přetahování o uzel u štěňat s nerozvinutým kořistnickým pudem (i s takovými BOM a NO nám na cvičák chodí). On uzel drží za jeden konec a štěně vyzývá k přetahování... na tohle je úplně skvělá chůva.
Pozor! Všechno to děláme mimo plac! Plac není herna!

Kastrovaná nejsem a myslím, že psychicky já nedospěju nikdy. Jestli mi něco blbě pracuje hormonálně netuším, ale spíš nějaká dědičná dispozice. Mámu a tety k tomu trochu donutila brzká těhotenství, ale je jim přes 60 a mírně puberťácké chování, je také nikdy úplně neopustilo
Růženo držím moc palce, ať vám všechno proběhne bez komplikací a hlavně, ať se to na něm projeví jen kladně

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Po těch čerstvých zkušenostech, co mám teď... a že jsem si celou dobu myslela, že se jedná jenom o výchovný problém a ono to nejspíš bude z větší části problém zdravotní... bych vám doporučila, bude-li se to opakovat nejdřív dojít na veterinu zkontrolovat kulky. Když jsem poslouchala ty veterináře, z čeho všeho může docházet k hormonální nerovnováze... radši bych si nechala potvrdit, že psovi všechno funguje jak má a je to jenom nadrženej blbeček. A pak s tím pracovala tak, aby se pes naučil ovládat svoje pudy. Výše ostatní psali postupy, jak psovi vysvětlit, že to jednání je nežádoucí. I když asi u agility možná příjdete o část tréninků. Držím vám palce... protože to je běh na dlouhou trať.

Moc díky, i Vám a Vašemu pejsovi vše nej, ať to dopadne dobře!

No tak tomu mému bláznovi už asi nic jiného, než kastrace nepomůže. Dnes když jsme nebyli doma vyskočil z 2,5 metru z okna na beton.. zřejmě kvůli feně.
Po létě mu je nechám ufiknout, tohle by mě v životě nenapadlo...

Andrýsek3 napsal(a):
No tak tomu mému bláznovi už asi nic jiného, než kastrace nepomůže. Dnes když jsme nebyli doma vyskočil z 2,5 metru z okna na beton.. zřejmě kvůli feně.
Po létě mu je nechám ufiknout, tohle by mě v životě nenapadlo...

No tak hlavně, že si nic nezlomil...

Tak můj pas teda nikam neskáče, ale...teď hárá fena asi někde blízko a je na zabití a to doslova, ukňouranej až na půdu...včera kňoural celou noc a přesto, že se snažíme jeho chování vůči feně max korigovat, tak už těch jeho casanovskejch projevů má i fena plný zuby.
Dokonce jsem s nima "spala" na zemi na chodbě, protože v baráku je moc horko na to, abych si jednoho ze psů vzala do ložnice a tím je oddělila a samotný jsem je spolu bez dozoru nemohla nechat...samozřejmě celou noc nespal, takže já vlastně taky ne.

Nevím jestli je to věkem nebo co, ale čím je starší, tím je to horší...a ani ho nemůžu "utahat", protože v tomhle vedru nějaká delší prochajda nepřichází v úvahu...i brzo z rána toho mají za půl hoďky plný zuby...dřív sice fenu obtěžoval taky, ale ne tak vehementně...a v noci si normálně lehnul a chrápal...