
Australský ovčák

Prodám Australského ovčáka - CHS Magic Passoa zadá štěňátka australského ov...
Dohodou
Ahoj,
mám pár dní doma stěndo. Brali jsme ho trochu starší, takže teď mu jsou necelé tři měsíce. Chodíme ven na vodítku, ale chtěla bych to zkusit bez něj. Když jdeme pomalu jde docela hezky vedle mě, ale jakmile se dostaneme na louku začne tahat a nejraději by běžel.
Myslíte, že kdybych ho pustila, držel by se u mě? Nebo jak bych měla postupovat?
Děkuji.
Záleží na povaze štěněte a na vaší odvaze. Trenér by rozhodně doporučil začít trénovat se stopovačkou. Je to dlouhé vodítko, třeba 10 metrů, a to máte nejdřív v ruce a potom necháte štěně tahat ho za sebou. A můžete kdykoliv zasáhnout, pokud se rozběhne daleko.
Já takhle trénovala v otevřené krajině, na hrázi a mezi loukami. Na vesnici v bočních uličkách, kde nic nejezdí, jsem ho ale pouštěla uplně a vcelku se mě drželo. Nebo něco čuchalo, tak jsem ho doběhla. Ale tohle není dvakrát zodpovědný příklad, proto radím raději tu stopovací šňůru
Uživatel s deaktivovaným účtem
Ta stopovačka je asi řešení, ale moji psy vždycky poznali, kdy stopovačku mají připnutou a kdy ne...myslím, že není extra problém naučit štěndo chodit bez vodítka u nohy, teda štěňátko, které má tendenci držet se páníčka, jenže když už to vypadá, že je to super, že to štěndo u nohy bez vodítka zvládá, tak se dostane do věku, kdy je samostatnější a zjistíte, že to, na co je člověk pyšný - že prcek chodí hezky u nohy, nebyl žádný kynologický úspěch páníka - jakožto supercvičitele, ale že to bylo prostě jen tím, že se mlaďas "držel máminy sukně"...mě se nejvíc osvědčilo nejdřív naučit chůzi u nohy na vodítku a teprve, když pesan pochopil, co se po něm chce, co to ta chůze u nohy je, tak jsme začali bez vodítka na klidnějších místech, kde nehrozilo nebezpečí, že pes někam vlítne - trénovali jsme poté, co jsme trochu poběhali a vypustili tu "prvotní" páru a euforii z toho, že je vypuštěno na volno...pak chvilku učení a zase volno...
Edit: nejlépe, když už jsme šli z prochajdy a štěně bylo "utahané"...to pak jde ve své podstatě "samo".
Mně to tedy u štěněte přijde jako velký hazard. Nikdy nevíte, kdy štěndo chytne rapl a rozeběhne se do silnice či vstříc jinému nebezpečí. Něco jiného je bezpečné místo jako les či uzavřená louka, ale určitě mějte na paměti to, že už i tříměsíční štěně dokáže vyvinout poměrně vysokou rychlost a blbě se potom chytá.
Pokud jsou štěněti necelé tři měsíce, tak jste si ho brali v ideální době, tomu bych neříkala "trochu starší". To je max. o týden či dva déle než je běžné.
Takhle malé štěndo bych se na louce nebo někde, kde nehrozí nebezpečí, ještě pustit nebála, za nějaký ten měsíc už to bude horší. V tomto věku je to pravděpodobně ještě závisláček. Jinak samozřejmě, šňůrou se nic nezkazí, i když já bych ji nechala až na později.
Důležité je, aby štěně poznalo volný pohyb, znám případy, kdy se lidi mrňouse pustit báli a pak už ho nepustili nikdy. Řekla bych, že tohle období je ideální, naučila bych ho, že přiběhnout k páníčkovi je ten nejlepší nápad na světě, páníček má hračky, pamlsky, je s ním spousta legrace.
V pubertě to sice částečně půjde do kopru, ale ten základ tu bude
Uživatel s deaktivovaným účtem
Ty jo, nikdy jsem tohle neřešila. Mimo hlavní silnici jsem prostě štěně pustila na volno a bylo. Nikdy mi žádné neuteklo.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ty jo, nikdy jsem tohle neřešila. Mimo hlavní silnici jsem prostě štěně pustila na volno a bylo. Nikdy mi žádné neuteklo.
No to já jsem taky chronickej pouštěč štěňat na volno - na bezpečných místech a taky mi nikdy žádný nezdrhlo, dokonce ani chrťáka to jsem mu byla tak nějak úplně šumák...vlastně se mi ještě nikdy nestalo, aby mi utekl pes a já ho musela někde nahánět.
Uživatel s deaktivovaným účtem
te.peckova
napsal(a):
Ahoj,
mám pár dní doma stěndo. Brali jsme ho trochu starší, takže teď mu jsou necelé tři měsíce. Chodíme ven na vodítku, ale chtěla bych to zkusit bez něj. Když jdeme pomalu jde docela hezky vedle mě, ale jakmile se dostaneme na louku začne tahat a nejraději by běžel.
Myslíte, že kdybych ho pustila, držel by se u mě? Nebo jak bych měla postupovat?
Děkuji.
Psinu od mala pouštím kdekoliv to jde, štěně se přece musí vyběhat, vyskotačit s kamarádama...pamlsky do kapsy, oblíbenou hračku, použít ruce k zatleskání a zavolat štěně jménem a povelem k sobě, hrát si se štěnětem venku na volno(bezpečný prostor) najít si venčicí kamarády, kteří neutíkají, být pro štěně venku jeho středobod světa, úkryt a ochránce, špajska.
Uživatel s deaktivovaným účtem
teda chtít po 3m štěněti, aby chodilo u nohy...
se štěnětem zásadně na volno, pokud by to neznamenalo jeho ohrožení, na různá místa, nechť následuje člověka (nácvik na vodítko samozřejmě ano) a jak už ženy výše psaly...hrát si, v rámci hry už učit poslušnost, ukazovat mu svět...samozřejmě že se musí vyběhat...ale klidně, v rámci učení chůze na vodítku, učit netahání (kratičké lekce a dle "vyspělosti" štěněte).
Terven
napsal(a):
Pokud jsou štěněti necelé tři měsíce, tak jste si ho brali v ideální době, tomu bych neříkala "trochu starší". To je max. o týden či dva déle než je běžné.
Takhle malé štěndo bych se na louce nebo někde, kde nehrozí nebezpečí, ještě pustit nebála, za nějaký ten měsíc už to bude horší. V tomto věku je to pravděpodobně ještě závisláček. Jinak samozřejmě, šňůrou se nic nezkazí, i když já bych ji nechala až na později.
Důležité je, aby štěně poznalo volný pohyb, znám případy, kdy se lidi mrňouse pustit báli a pak už ho nepustili nikdy. Řekla bych, že tohle období je ideální, naučila bych ho, že přiběhnout k páníčkovi je ten nejlepší nápad na světě, páníček má hračky, pamlsky, je s ním spousta legrace.
V pubertě to sice částečně půjde do kopru, ale ten základ tu bude
No nemyslela jsem nějak zvláště pozdě, jenom necelé tři týdny :) právě šlo o to, že je u nás jen pár dní, ale zkusila jsem to včera na louce a byl to šikula! Jenom tedy musíme pracovat na chůzi u nohy
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
teda chtít po 3m štěněti, aby chodilo u nohy...
se štěnětem zásadně na volno, pokud by to neznamenalo jeho ohrožení, na různá místa, nechť následuje člověka (nácvik na vodítko samozřejmě ano) a jak už ženy výše psaly...hrát si, v rámci hry už učit poslušnost, ukazovat mu svět...samozřejmě že se musí vyběhat...ale klidně, v rámci učení chůze na vodítku, učit netahání (kratičké lekce a dle "vyspělosti" štěněte).
Nečekala jsem samozřejmě, že se mi hned bude držet u nohy. Jenom jsem se bála, aby mi potom neutekla, když tahá. Ale všechny máte pravdu, je to ocásek! Děkuji
Uživatel s deaktivovaným účtem
"Ale všechny máte pravdu, je to ocásek!"
právě toho je nutné využít, aby se psu zafixovalo "já následuji psovoda" a ne "vůbec mě nezajímá, stejně jsem na šňůře".
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ty jo, nikdy jsem tohle neřešila. Mimo hlavní silnici jsem prostě štěně pustila na volno a bylo. Nikdy mi žádné neuteklo.
Také to neřeším a pouštím štěńata na volno.Neutekl mně ani tibeťák, kterého jsme si brali ve 4 měsících, ale neutekla mně ani fenka čuvače, kterou jsme si brali ve 3 letech z útulku.
Uživatel s deaktivovaným účtem
chůze u nohy je těžká, ale štěně to nepotřebuje umět. když je v bezpečném prostoru, je přece jedno, že se motá kolem a chvilku je trochu vepředu a chvilku trochu vzadu a chvilku něco čmuchá na straně. no a kolem silnice, kde je potřeba, aby šel hned u nohy, je stejně lepší vodítko, protože to štěně může prostě napadnout, že se jde podívat na tu kočku na druhý straně, nebo že si jde očuchat to auto, co zrovna jede.
Na chůzi u nohy je to štěndo ještě malé! To se učí později, my myslím až někdy v půl roce. Teď se právě učí jen tu chůzi na vodítku(jsou štěnda, kterým když nanadáte obojek s vodítkem odmítají jít) a tu chůzi jen tak na volno, motajíc se kolem páníčka. Štěndo se začichá jdu dál, vesele přivolám..Asi záleží na rase i povaze psa. U berňáčka nebyl vůbec problém mít ho na volno, ten nelítal a rozhodně by neutekl, samík, ač mladší, začal šmejdit a šlapal si, kam ho zrovna napadlo, aniž by ho zajímalo, kde panička s druhým štěndem je
Ja nevim, obecne se doporucuje napred zafixovat přivolani, naucit milovat vlastni jmeno to vse se stopkou, nejdriv stopka v ruce, pak stopka vlajici za psem, nebo navolno nornalne trenovat doma a az ma pes 100% privolani tak pouset . Protoze se tak predejde tomu, ze panecek bude psa nahanet a pes si tak zafixuje, ze nemusi prijit, protoze panecek si me stejne chytne . Ja se tim ridila a vyplatilo se mi to
Uživatel s deaktivovaným účtem
Lexaurin
napsal(a):
Ja nevim, obecne se doporucuje napred zafixovat přivolani, naucit milovat vlastni jmeno to vse se stopkou, nejdriv stopka v ruce, pak stopka vlajici za psem, nebo navolno nornalne trenovat doma a az ma pes 100% privolani tak pouset . Protoze se tak predejde tomu, ze panecek bude psa nahanet a pes si tak zafixuje, ze nemusi prijit, protoze panecek si me stejne chytne . Ja se tim ridila a vyplatilo se mi to
se štěňaty jsem vždycky hned chodila na volno a nikdy jsem je nikde nenaháněla. Štěňata jsou v tomhle dosti jednoduchá a prostě nikam neprchají. A ke mně se právě skvěle trénuje počas procházky, jen tak úplně mimochodem. takže se nevytvoří žádné nežádoucí spojení jako ke mně - musím se podívat, kde je co zajímavého.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
se štěňaty jsem vždycky hned chodila na volno a nikdy jsem je nikde nenaháněla. Štěňata jsou v tomhle dosti jednoduchá a prostě nikam neprchají. A ke mně se právě skvěle trénuje počas procházky, jen tak úplně mimochodem. takže se nevytvoří žádné nežádoucí spojení jako ke mně - musím se podívat, kde je co zajímavého.
No ja mela velmi samostatne stene, kteremu jsem byla naprosto fuk , takze jsem na vztahu pracovala a musela ho na sebe navazat. Ted si me hlida a lepsiho psa si nemohu predstavit
Uživatel s deaktivovaným účtem
Lexaurin
napsal(a):
No ja mela velmi samostatne stene, kteremu jsem byla naprosto fuk , takze jsem na vztahu pracovala a musela ho na sebe navazat. Ted si me hlida a lepsiho psa si nemohu predstavit
no a jinak než šňůrou navázat nešlo? Nora je taky palice, žádný ocásek, tak se na ní musí oklikou, aby sama chtěla dělat to, co já chci, aby dělala. vodítko jsme museli trénovat jako samostatný povel a začátky byly jak když se učí remonta, včetně odměny za podvolení se tlaku. už vidím, jak se jí pokouším přitahovat na stopce
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
no a jinak než šňůrou navázat nešlo? Nora je taky palice, žádný ocásek, tak se na ní musí oklikou, aby sama chtěla dělat to, co já chci, aby dělala. vodítko jsme museli trénovat jako samostatný povel a začátky byly jak když se učí remonta, včetně odměny za podvolení se tlaku. už vidím, jak se jí pokouším přitahovat na stopce
Ta snura byla proste pojistka, aby stene neodeslo s jinym psim kamaradem. Proste nevedela, hned kdyz jsem si ji dovedla, ze je moje, musela to pochopit, zadne nasledovani stenete ze stachu z neznameho se nekonalo. Nebala se okolniho sveta, nemela potrbu se me drzet.Bylo to pro me prekvapko, protoze u zadneho ze svych predchozich psu jsem nic takoveho nezazila.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Lexaurin
napsal(a):
Ta snura byla proste pojistka, aby stene neodeslo s jinym psim kamaradem. Proste nevedela, hned kdyz jsem si ji dovedla, ze je moje, musela to pochopit, zadne nasledovani stenete ze stachu z neznameho se nekonalo. Nebala se okolniho sveta, nemela potrbu se me drzet.Bylo to pro me prekvapko, protoze u zadneho ze svych predchozich psu jsem nic takoveho nezazila.
No tak to byl přesně můj chrťák...dodnes si pamatuju, jak jsem se mu schovala za strom, v domění, že štěně si mě pak bude hlídat...no a štěně, když po nějaké době, kdy si dočuchalo, co potřebovalo, rozhlédlo se, zjistilo, že je samo...žádná panika, žádné hledání paničky...prostě si to v klidu namířil k domovu, nezbylo než běžet za ním...no žádná radost ze znovunalezení paničky se nekonala...nikdy neměl strach, že někde zůstane sám, proč taky, se svým úžasným orientačním smyslem by vždycky trefil domu, popř. na výletě k autu...tak proč se stresovat...myslím, že už od mala věděl, že tak nějak patří k nám, ale já zase věděla, že si z nás rozhodně nesedne na zadel...no ani tak jsem šňůru nikdy nepoužívala měla jsem pocit, že když ho nezačnu pouštět hned, tak už ho nebudu moci pustit nikdy...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No tak to byl přesně můj chrťák...dodnes si pamatuju, jak jsem se mu schovala za strom, v domění, že štěně si mě pak bude hlídat...no a štěně, když po nějaké době, kdy si dočuchalo, co potřebovalo, rozhlédlo se, zjistilo, že je samo...žádná panika, žádné hledání paničky...prostě si to v klidu namířil k domovu, nezbylo než běžet za ním...no žádná radost ze znovunalezení paničky se nekonala...nikdy neměl strach, že někde zůstane sám, proč taky, se svým úžasným orientačním smyslem by vždycky trefil domu, popř. na výletě k autu...tak proč se stresovat...myslím, že už od mala věděl, že tak nějak patří k nám, ale já zase věděla, že si z nás rozhodně nesedne na zadel...no ani tak jsem šňůru nikdy nepoužívala měla jsem pocit, že když ho nezačnu pouštět hned, tak už ho nebudu moci pustit nikdy...
No my jsme hrali na schovku v lese se synem a musim rici, ze ji to moc bavilo a vzdy me hledala- ale to jsme delali, kdyz uz mela privolani
Ja jsem ji naucila, diky tomu, ze urcitou dobu vlacela stopovacku, na ktere jsme normalne blbli, cvicili, litala s ni i za balonkem, neresit voditko. Pochopila, ze sranda je at je, ci neni voditko, tak rozhodne nemini nikam mizet, kdyz si ji chci pripnout.
Odmalicka byla chytra, a nutila me byt chytrejsi nez ona. Treba si z balonkem lehla doprostred pole a co budes delat panicko. No ja si sedla, otocila se k ni zady a vysilala jsem k ni myslenku- klidne si tam bud, ja mam jeste dva psy . Zacala jsem jako neco hledat v trave a najednou jsem citila, ze je u me. Nenapadne jsem ji pripla stopku, rekla dej, dala mi balonek a ja ji ho zas vratila a trenovali jsme odevzdavani balonku. Stopka lezela na zemi. Pak jsme orocvicily jeste nejake cviky, privolani a stopku jsem odepla. Mam pocit, asi to vyzni blbe, jakoby zkousela, jestli jsem hodna jeji naklonnosti . Ted je to laska nejvetsi, az me to obcas dojima.
Lexaurin
napsal(a):
No my jsme hrali na schovku v lese se synem a musim rici, ze ji to moc bavilo a vzdy me hledala- ale to jsme delali, kdyz uz mela privolani
Ja jsem ji naucila, diky tomu, ze urcitou dobu vlacela stopovacku, na ktere jsme normalne blbli, cvicili, litala s ni i za balonkem, neresit voditko. Pochopila, ze sranda je at je, ci neni voditko, tak rozhodne nemini nikam mizet, kdyz si ji chci pripnout.
Odmalicka byla chytra, a nutila me byt chytrejsi nez ona. Treba si z balonkem lehla doprostred pole a co budes delat panicko. No ja si sedla, otocila se k ni zady a vysilala jsem k ni myslenku- klidne si tam bud, ja mam jeste dva psy . Zacala jsem jako neco hledat v trave a najednou jsem citila, ze je u me. Nenapadne jsem ji pripla stopku, rekla dej, dala mi balonek a ja ji ho zas vratila a trenovali jsme odevzdavani balonku. Stopka lezela na zemi. Pak jsme orocvicily jeste nejake cviky, privolani a stopku jsem odepla. Mam pocit, asi to vyzni blbe, jakoby zkousela, jestli jsem hodna jeji naklonnosti . Ted je to laska nejvetsi, az me to obcas dojima.
Můj pes většinou na schovku reagoval tak: když jste se mně schovali, tak si jdu řešit svoje Vůbec ho nezajímalo, jít někoho hledat...ať si se najde sám Jeden musel mít psa na vodítku a pořád ho hecovat, jinak se na to vybodnul. Proč by měl hledat paničku (tu přeci zná a má ji pořád za zadkem) když kousek dál v křoví by mohla být třeba srnka...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Když jsme si ve 4 měsících přivezli tibetskou dogu, byl to absolutně samostatný pes.Pamlsky ho venku nezajímaly, nějaké přetahovaní, míček to už vůbec ne, neměl ani potřebu se držet ostatních psů.Když dostal šńůru, tak dokud jsem ji držela v ruce šel vedle mě, pokud jsem ji pustila, šel za mnou nebo si sedl a že se s tím teda tahat nebude.Přesto jsem ho na všech možných místech, kde nemohl vlítnout pod auto, pouštěla na volno.Na jméno byl zvyklý, podíval se co se děje, přivolání jsme nejdříve učili doma.Jednou, dvakrát s velkým divadýlkem, víc ho to už nezajímalo.Venku jsem ho přivolávala jen povelem sem a přes ostatní psy, kdy jsme dělali, co že to je zajímavýho na té zami, za tím keříkem a pořád něco vymýšlela aby se přišoural podívat.S velkým divadýlkem, co se tady sice odsuzuje, ale mně to pomohlo.Párkrát jsem mu i zavřela bránku domů, když se někde zapomněl a nenamáhal se jít.Pak si sedl u branky, smutně koukal a já ho s nadšeným jásotem pustila.Postupně jsem dostala důvěru a na přivolání se ladně přišoural, časem se to zlepšovalo a nyní, je mu 7 let, ne jenom, že se nehne ode mě, z procházky jde nejraději domů, na přivolání přikluše, ale i třeba na výstavě, nechtěl být s nikým z rodiny a když jsem ho s někým nechala a pak se vrátila, skákal mně až na hlavu, že se mu panička vrátila a musela jsem si ho vzít všude s sebou.Nyní je to prdelka, který reaguje snad i na myšlenku.
Jojo, bacha na chytrouše. Můj ultravořech zase umí se stopovačkou kouzlo typu... nacpu si jí do tlamy a tradá paničko - chyťni mě - ultra mega zábava... já stojím uprostřed placu a pes mne s radostí obíhá. A nacpat znamená, že si jí opravdu vezme na několika místech do tlamy, takže jí vlastně složí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Když jsme si ve 4 měsících přivezli tibetskou dogu, byl to absolutně samostatný pes.Pamlsky ho venku nezajímaly, nějaké přetahovaní, míček to už vůbec ne, neměl ani potřebu se držet ostatních psů.Když dostal šńůru, tak dokud jsem ji držela v ruce šel vedle mě, pokud jsem ji pustila, šel za mnou nebo si sedl a že se s tím teda tahat nebude.Přesto jsem ho na všech možných místech, kde nemohl vlítnout pod auto, pouštěla na volno.Na jméno byl zvyklý, podíval se co se děje, přivolání jsme nejdříve učili doma.Jednou, dvakrát s velkým divadýlkem, víc ho to už nezajímalo.Venku jsem ho přivolávala jen povelem sem a přes ostatní psy, kdy jsme dělali, co že to je zajímavýho na té zami, za tím keříkem a pořád něco vymýšlela aby se přišoural podívat.S velkým divadýlkem, co se tady sice odsuzuje, ale mně to pomohlo.Párkrát jsem mu i zavřela bránku domů, když se někde zapomněl a nenamáhal se jít.Pak si sedl u branky, smutně koukal a já ho s nadšeným jásotem pustila.Postupně jsem dostala důvěru a na přivolání se ladně přišoural, časem se to zlepšovalo a nyní, je mu 7 let, ne jenom, že se nehne ode mě, z procházky jde nejraději domů, na přivolání přikluše, ale i třeba na výstavě, nechtěl být s nikým z rodiny a když jsem ho s někým nechala a pak se vrátila, skákal mně až na hlavu, že se mu panička vrátila a musela jsem si ho vzít všude s sebou.Nyní je to prdelka, který reaguje snad i na myšlenku.
Nejste vy já? Dělala jsem to naprosto stejně, ovšem z mého psa se závislák nikdy nestane. Tibetská doga je takový těžší pes, tak už možná leniví na to, někde lítat. Mého psa, když zrovna nebolí nohy, to nepouští Teď je sice týden jediným smyslem jeho života háravka ze sousedství, takže ráno vyrazí od baráku kolem potoka a vím přesně, kde ho za chvíli najdu ale až tohle skončí, začnou ho zase zajímat kočičky, kachny v potoce, zajda na poli...
Uživatel s deaktivovaným účtem
lesnížínka
napsal(a):
Nejste vy já? Dělala jsem to naprosto stejně, ovšem z mého psa se závislák nikdy nestane. Tibetská doga je takový těžší pes, tak už možná leniví na to, někde lítat. Mého psa, když zrovna nebolí nohy, to nepouští Teď je sice týden jediným smyslem jeho života háravka ze sousedství, takže ráno vyrazí od baráku kolem potoka a vím přesně, kde ho za chvíli najdu ale až tohle skončí, začnou ho zase zajímat kočičky, kachny v potoce, zajda na poli...
Oni to jsou závisláci, pokud si jejich přízeń zasloužíte.Pak vás milují nade vše.Lenivý nebude, zrovna včera za mnou přelezl 1,20 plot, což nikdy předtím neudělal.
Háravky známe, máme hned vedle 3 a o barák dál 2.Navíc ty tři neustále pouští a ony se nastavují u plotu a kňoura teď zrovna drží hladovku.Naštěstí kočky, zajíci, srnky nic takového ho nezajímá.Je zvyklý.