
Pražský krysařík s PP FCI

Prodám Pražského krysaříka - Pro naše tři nádherné kluky hledáme tu nejlepš...
DohodouMáme pětiletou krysařici s tímto. Autoimunitní problém a nikdo jí už nepomůže. Chtěla bych se zeptat, pokud měl někdo u psa tento problém, jak dlouho ještě pes žil a na co vlastně umřel? A existují i nějaké oblbováky pro psy, tak jako třeba pro lidi? V pondělí si půjdu pro něco k vetovi, ale chtěla bych spíš osobní zkušenosti, co opravdu pomohlo a co ne. Děkuji.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jak, nikdo už nepomůže? autoimunitní hemolytická anémie není úplně vzácná nemoc, ale existuje na to spoustu léků. jo, nemoc nezmizí, ale může s tím léčený žít roky.
Uživatel s deaktivovaným účtem
nevyléčitelně nemocný trpící pes se léčí eutanázií.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.197.228
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jak, nikdo už nepomůže? autoimunitní hemolytická anémie není úplně vzácná nemoc, ale existuje na to spoustu léků. jo, nemoc nezmizí, ale může s tím léčený žít roky.
Zdá se mi to, nebo je těch imunitně zprostředkovaných hemolytických anemií (popř. těch které byly způsobeny parazity, ale nikdo po pravé příčině nepátral) poslední dobou nějak moc?
Bylo to v takové míře i dříve?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdá se mi to, nebo je těch imunitně zprostředkovaných hemolytických anemií (popř. těch které byly způsobeny parazity, ale nikdo po pravé příčině nepátral) poslední dobou nějak moc?
Bylo to v takové míře i dříve?
Jistě že ano Je to věc diagnostiky.
Dřív - a mnohdy i dnes - se takové věci uzavírají jako "to je nějaká otrava, pani".
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.197.228
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jistě že ano Je to věc diagnostiky.
Dřív - a mnohdy i dnes - se takové věci uzavírají jako "to je nějaká otrava, pani".
takže se dá říct, že autoimunitní hemolytický anemie se u psů (vyjma onkologických pacientů) vyskytovaly ve stejné míře, jako třeba před 15 - 20 lety?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
takže se dá říct, že autoimunitní hemolytický anemie se u psů (vyjma onkologických pacientů) vyskytovaly ve stejné míře, jako třeba před 15 - 20 lety?
Na to nejsou data.
Ale moje zkušenost je taková, že naprostá většina, naprostá většina, jakože 99% takových těch otrav psů není žádná otrava, ale nějaká interní diagnóza. Třeba i AIHA, úplně se to nabízí, pes chřadne, je mu blbě, někdy je i žlutý, někdy i krvácí z nosu, třeba.
A se podívejte, kolik je lidí, co vám budou vyprávět, že jim nějakého psa otrávili.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.197.228
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Na to nejsou data.
Ale moje zkušenost je taková, že naprostá většina, naprostá většina, jakože 99% takových těch otrav psů není žádná otrava, ale nějaká interní diagnóza. Třeba i AIHA, úplně se to nabízí, pes chřadne, je mu blbě, někdy je i žlutý, někdy i krvácí z nosu, třeba.
A se podívejte, kolik je lidí, co vám budou vyprávět, že jim nějakého psa otrávili.
No pravda je, že mě až šokovalo, jaká je odborná vybavenost velké části vetů - myslím, že po předminulém víkendu, kdy jsem na HA málem přišla o fenu (anaplasmosa + bartonella + fena oslabená po štěňatech), a nikde v Čechách, včetně Prahy (Stodůlky, Jaggy apod.) nebyli schopní nebo ochotní fenu příjmout, nebo aspoň udělat transfuzi, aby přežila cestu do Brna, jsem přišla o poslední iluze, které jsem o úrovni velké části veterin měla . A to jsme měli i svého dárce!
... o tom, jakých přešlapů se dopouštěli vetové než jsme ztratili nervy, a jeli těch 300 km do Brna ani nemluvě - jedna mladá slečna veterinářka od oka hodila diagnozu, aniž by viděla psa nebo výsledky krve, že je to onkologický pacient, a transfuze ji nezachrání (to asi vyvěštila z lógru), další se pokoušeli hodinu odebrat krev dárci z nohy (to samozřejmě nešlo, a do toho se zjistilo, že nám ta vševědoucí slečna na předchozí veterině prodala jen polovinu transfuzního setu... ), zatímco nemocná fena tu hodinu byla v autě, a podobný špeky...
Uživatel s deaktivovaným účtem
to Bodlinka ad příspěvek pišišvora
Je odběr z krku běžný? Před časem jsem nechala dělat nemoci klíšťat + štítka, tj. krve trochu víc. Z krku si toho skoro nevšiml, žádná modřina, strup, neřešil nic ano po. První odběr, připravovala jsem se na nohu a scény. Krk mě nadchnul, od příštího roku (5 let věku) chodí pravidelně na komplex testy.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.197.228
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
to Bodlinka ad příspěvek pišišvora
Je odběr z krku běžný? Před časem jsem nechala dělat nemoci klíšťat + štítka, tj. krve trochu víc. Z krku si toho skoro nevšiml, žádná modřina, strup, neřešil nic ano po. První odběr, připravovala jsem se na nohu a scény. Krk mě nadchnul, od příštího roku (5 let věku) chodí pravidelně na komplex testy.
Krev darujeme už hodně dlouho, a NIKDY nikoho nenapadlo brát to jinde, než z krku. Když jsem se o tom pak bavila s se svými vety, tak se dost divili, že někoho vůbec napadlo brát to z nohy, protože ty žíly nejsou stavěný na tu velkou jehlu, ani na odběr takového množství krve.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Krev darujeme už hodně dlouho, a NIKDY nikoho nenapadlo brát to jinde, než z krku. Když jsem se o tom pak bavila s se svými vety, tak se dost divili, že někoho vůbec napadlo brát to z nohy, protože ty žíly nejsou stavěný na tu velkou jehlu, ani na odběr takového množství krve.
Z nohy je to fakt na kapku, což jsem si u nás původně myslela, vím nula nula nic. Z krku měl 2 ampule, ani nemrknul.
Zdravím,když už jsem tuto diskuzi založila, tak trochu popíšu průběh nemoci pro ty, kteří se s tím třeba taky potýkají: k vetovi nás vedla především únava fenky, menší ochota se pohybovat a nechutenství. To nechutenství nebylo až tak závažné, spíš se z obžery schopné spořádat jakékoliv množství žrádla stal normálně žeroucí pes, ani úbytek váhy nebyl enormní. Vet si všiml, že pes "má brejle", tzn světlejší kůži kolem očí, což jsme my neviděli, protože ta změna přicházela postupně a člověk si to až tak neuvědomí, pokud vidí psa každý den. Podíval se na sliznici v tlamě a zhrozil se. Následoval odběr, sono na vyloučení nádoru, výsledek krve katastrofální. Bylo nám řečeno, že pokud se jedná o autoimunitní nemoc, tak je to nevratný stav, což se nakonec potvrdilo. Hledat dárce kostní dřeně je u psa nereálné, už třeba z finančních důvodů, ale i praktických. Do pár dnů proběhla transfuze, za týden kastrace - vzhledem k hormonální poruše (fenka častěji hárala a motali se kolem ní psi i mimo hárání). Po transfuzi se stav zlepšil naprosto zásadně, ale byli jsme varováni, že se to může zase zhoršit, pokud nebude ten důvod nadměrná produkce estrogenu, v což se doufalo. Po měsíci opět zhoršení, léčba kortikoidy, přeléčení na parazity, což byl jen pokus a my to věděli, s tím, že buď nastane zázrak, nebo ne. Dva týdny po tomto vysledování zhoršení stavu úmrtí fenky. S největší pravděpodobností selhání srdce. Nebyly potřeba žádné léky, řekla bych s klidným svědomím, že si fenka život do posledního dne užila celkem v pohodě. Od vysledování příznaků se fenka dožila 5 měsíců, léčba bohužel jen prodloužila život, asi o měsíc a půl. Byly tu debaty ohledně odběru krve. Naší fence brali krev jak z přední nohy, tak ze zadní i z krku na krevní obraz. Transfuze byla do nohy. Dárce dal deci a půl z nohy, přední, naprosto bez problémů. Řekla bych, že tady stejně jako u lidí záleží hlavně na zkušenosti a šikovnosti odběratele.