Nechce chodit na vodítku

Jo, Nora měla při prvním seznamováním s funkcí vodítka normálně záchvaty vzteku jak děti v obchoďáku, když jim matka odmítne koupit čokoládu.

Učila jsem prostě tak, že se šlo. Táhla jsem psa a okamžitě odměňovala podvolení se tlaku a krůček správným směrem. A kromě hromady dobrot i tím že konec té nechutné činnosti, odpojeno, volno. Prostě jak u koní, pobídka, povolení tlaku při splnění a konec práce jako odměna.

Pochopila za pár dní.

K... napsal(a):
Obecně je u takových dotazů špatně už pohled zadavatele na problém.
Problém totiž nebývá v psovi, ale v majiteli. Vaše štěně je na 99% úplně normální.
"odmítá nám chodit na vodítku" místo "ještě jsme ji nenaučili chodit na vodítku"
"sedne si a trucuje" místo "neumíme jí vysvětlit, co po ní chceme..."

Chce to čas. Je malinká. Malé štěně by vás mělo přirozeně následovat. Bez vodítka jde za vámi?
Vždycky se ze začátku snažím, aby štěně o vodítku vůbec nevědělo, vodítko funguje jako pojistka.
Hlavně nenapínat, netahat, to je štěněti samozřejmě nepříjemné a panikaří.

A že si "sedne a trucuje" - buď je to reakce na napnuté vodítko, což je jí nepříjemné, nebo je kolem moc vjemů a potřebuje jenom koukat a vstřebávat, ...
Moje štěně třeba první dny chtělo jenom sedět přede dveřma, nejlíp u mě na klíně, a sledovat co se děje kolem.

Jak na ni: zpomalte, netlačte na ni, nenuťte ji, zkoušejte po malých chvilkách, nejlépe ve známém prostředí (doma, na zahradě), na pamlsky ji nelákejte, ale odměňujte, i malé pokroky.
Ona se to naučí a brzo bude řádit. Teď hlavně budujte vztah, důvěru.

No a co se zvířetem jako byla Nora. Přirozené následování jako fajn, ale možná jdu už domů, tak čau. A vodítka si teda všimla hned, okamžitě. Jakože to co sakra je, že mě to hned nepustí támhle, kam chci já? Tak to nejdu nikam, budu tady sedět dokud to se mě nesundáš a nebavím se s tebou.

Jasný, ukázat psovi co se po něm chce je základ. Jenže když pes na vodítko opravdu reaguje tak, že sedne a nejdu, tak se mu to těžko ukazuje úplně bez jakéhokoliv tlaku. A sedne a trucuje i na místech, kde předtím několikrát prošel bez vodítka.

Můj pes jako štěně taky na vodítku jít nechtěl....vylezl z branky, sednul si a konec, já teda na bobek a zavolala ho k sobě...přišel a zase hačačá.........první týden jsme byli rádi, že jsme se během půl hodiny dostali na roh ulice (cca 20 metrů),,,,pokroky byly, ale pořád nic moc......ale směrem k domovu ťapkal pěkně, takže jsem ho prostě bafla do náručí, někam odnesla a pak jsme capkali domu....a nebo jsem ho naložila do auta, zajeli jsme do lesa a tam šel taky pěkně, ale prostě chodník před barákem u silnice moc nedával.......už s přesně nepamatuju jak dlouho to trvalo, ale do měsíce (spíš myslím, že dřív) chodil úplně v poho.....

Třeba chrťák měl s vodítkem zkraje taky problém, ale v tý době jsem měla roční holčičku a vedle kočárku ťapal bez problémů...

My na ni právě, že vůbec netlačíme. Vodítko máme prověšené a nikdy jsme ji nenutili tahánim k chůzi. Ale museli jsme začít chodit ven a jelikož za každým utíká museli jsme už začít na to vodítko. Ona nás totiž nenasleduje ani bez toho vodítka proto jsme se rozhodli už na nej učit 😂 je taková svá 😂 máme úplně lehounký vodítko i s malou karabinkou. Děla i že neslyší na jméno a nenechá se ani pohladit takže bych opravdu rekla že trucuje

Já jsem s Maxiultramixem nejdřív nacvičovala chůzi na vodítku doma. Dala mu čivaví (šňůrečka s mini karabinkou) a pobíhala po místnosti a volala ho k sobě. Nejdřív šňůru za sebou tahal, pak jsem přešla k vodění. Když jsme šli ven, tak jsem mu vodítko nasazovala už v kuchyni a na vodítku prošel celý (malý) byt až na chodbu.

Někdy je fakt problém ve zbytečně těžkém vodítku - karabina i lanko.

K... napsal(a):
Obecně je u takových dotazů špatně už pohled zadavatele na problém.
Problém totiž nebývá v psovi, ale v majiteli. Vaše štěně je na 99% úplně normální.
"odmítá nám chodit na vodítku" místo "ještě jsme ji nenaučili chodit na vodítku"
"sedne si a trucuje" místo "neumíme jí vysvětlit, co po ní chceme..."

Chce to čas. Je malinká. Malé štěně by vás mělo přirozeně následovat. Bez vodítka jde za vámi?
Vždycky se ze začátku snažím, aby štěně o vodítku vůbec nevědělo, vodítko funguje jako pojistka.
Hlavně nenapínat, netahat, to je štěněti samozřejmě nepříjemné a panikaří.

A že si "sedne a trucuje" - buď je to reakce na napnuté vodítko, což je jí nepříjemné, nebo je kolem moc vjemů a potřebuje jenom koukat a vstřebávat, ...
Moje štěně třeba první dny chtělo jenom sedět přede dveřma, nejlíp u mě na klíně, a sledovat co se děje kolem.

Jak na ni: zpomalte, netlačte na ni, nenuťte ji, zkoušejte po malých chvilkách, nejlépe ve známém prostředí (doma, na zahradě), na pamlsky ji nelákejte, ale odměňujte, i malé pokroky.
Ona se to naučí a brzo bude řádit. Teď hlavně budujte vztah, důvěru.

My na ni právě, že vůbec netlačíme. Vodítko máme prověšené a nikdy jsme ji nenutili tahánim k chůzi. Ale museli jsme začít chodit ven a jelikož za každým utíká museli jsme už začít na to vodítko. Ona nás totiž nenasleduje ani bez toho vodítka proto jsme se rozhodli už na nej učit 😂 je taková svá 😂 máme úplně lehounký vodítko i s malou karabinkou. Děla i že neslyší na jméno a nenechá se ani pohladit takže bych opravdu rekla že trucuje. Jenom jsem chtěla poradit od někoho kdo si tím taky prošel abych věděla jestli postupuji správě

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj pes jako štěně taky na vodítku jít nechtěl....vylezl z branky, sednul si a konec, já teda na bobek a zavolala ho k sobě...přišel a zase hačačá.........první týden jsme byli rádi, že jsme se během půl hodiny dostali na roh ulice (cca 20 metrů),,,,pokroky byly, ale pořád nic moc......ale směrem k domovu ťapkal pěkně, takže jsem ho prostě bafla do náručí, někam odnesla a pak jsme capkali domu....a nebo jsem ho naložila do auta, zajeli jsme do lesa a tam šel taky pěkně, ale prostě chodník před barákem u silnice moc nedával.......už s přesně nepamatuju jak dlouho to trvalo, ale do měsíce (spíš myslím, že dřív) chodil úplně v poho.....

Třeba chrťák měl s vodítkem zkraje taky problém, ale v tý době jsem měla roční holčičku a vedle kočárku ťapal bez problémů...

No ta naše mrška nejde ani na zavolání ale moc děkuju za radu 😊 v lesíku už jsme taky byly a výsledek byl stejný ale zkusím jí čapnout a odnést a uvidíme 😊😊

Nebo někdy si zbytečně majitelé způsobí problém tím, že hned při prvním pokusu mít štěně na vodítku přivodí štěněti nelibé pocity. I to "zažití" si vodítka by mělo být v prvním momentě při hře .... ne že položím štěně na zem a hned ho zkusím vést nebo ho vodítkem brzdit.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Nebo někdy si zbytečně majitelé způsobí problém tím, že hned při prvním pokusu mít štěně na vodítku přivodí štěněti nelibé pocity. I to "zažití" si vodítka by mělo být v prvním momentě při hře .... ne že položím štěně na zem a hned ho zkusím vést nebo ho vodítkem brzdit.

My jsme to zkoušeli i doma při hraní a ona trucuje i doma a na hračky mi nereaguje a vodítko je opravdu velmi lehoucke. Navíc vést jsem ji okamžitě nezkoušela chapu že je malinka ale jde o to že ani po tak dlouhé době i s pozitivním přístupem neni ani maličký pokrok

co je to za plemeno?

Teriér ?

Ještě mě napadlo, co to zkusit v tandemu s jiným psem....následovala by ho....šla by "jakoby" s ním??.......chrťák se sice naučil chodit u kočárku, ale jinak mi šel jako štěndo líp, když jsem ho vzala společně s ovčandou než úplně samotnýho......

Jo jo , no ty začátky jsme měli taky všelijaký. Na záda a všechny nohy nahoru, při současné snaze stihnout to vodítko přežrat, pak trik s vyvlékáním z obojku, pak docela dlouho sice šel, ale nesl vodítko v hubě postupně se to lepšilo, až do chvíle, kdy se rozhodl nastolit teror a kousat mě do nohou a do ruky, abych ho pustil. Ale naší novou expertku, poučen z předchozích taškařic, sem s vodítkem seznámil, jelikož mi přijde, že prostě připnout něco, co to štěně nezná rovnou na krk už berou jako podraz. Takže párkrát ukázat, očuchat a návyk na připnuté vodítko jsme trénovali na gauči, nikam se nešlo, jen se s tím leželo nebo dřepělo. A když už to nevadilo při sezení na gauči, tak to šlo už celkem samo, i když teda ve všem teď používáme vzor velkého psa, který je považován za boha a to co dělá on je hodno následování, i takový útlak jako vodítko. Moc se těším na náhubek, to bude určitě taky velká švanda.

U jednoho mimina zkaženého právě nevhodným obojkem (moc těžký) a na vodítku hned taženým jsem použila čivaví výstavní vodítko. Nejdřív jenom nasadit přes pamlsek (dej do té oprátky dobrovolně hlavu), moc neutahovat - jenom aby si štěně zvyklo že má něco lehkého na krku a pak volně couraným, pak už trošku s protitlakem. Šlo to rychle. Jinak mimčo s původním obojkem dostávalo úplný hysterák, metalo kozelce, na vodítku couvalo. Byl to kříženec bordery a labradora = Bordelabra.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
U jednoho mimina zkaženého právě nevhodným obojkem (moc těžký) a na vodítku hned taženým jsem použila čivaví výstavní vodítko. Nejdřív jenom nasadit přes pamlsek (dej do té oprátky dobrovolně hlavu), moc neutahovat - jenom aby si štěně zvyklo že má něco lehkého na krku a pak volně couraným, pak už trošku s protitlakem. Šlo to rychle. Jinak mimčo s původním obojkem dostávalo úplný hysterák, metalo kozelce, na vodítku couvalo. Byl to kříženec bordery a labradora = Bordelabra.

Je pravda, že těžká karabina nebo masivnější vodítko naštve i 13 kg štěnisko, natož pak asi prcka. A dokonce i když už na tom chodit umí. Tuhle sem nemohl najít "štěněčí" vodítko a vzal sem to, co je pro nás "normální". A hned byla vzpoura

Ahoj, chce to hlavně čas ;) Já jsem s Ronnym taky na začátku bojovala. Sednul si do trávy, na chodník, na cestu, bylo mu jedno kde a nepokračoval se mnou v procházce. Začla jsem si ho učit tak, že jsem si ho dala na vodítko a co kousek jsem si k němu drepla, abych ho pochválila, pomazlila a když tak občas dala i nějakou odměnu. Sice ty procházky byly pak časově náročnější, protože hodně trucoval, ale naučil se 🤔 nějaké rady poskytují i na různých stránkách, mají tam i psi online školu a doporučení co dělat. Tak zkus kouknout, hezký večer. https://www.krmimkvalitne.cz/jak-naucit-vaseho-psa-chuzi-na-voditku/

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No a co se zvířetem jako byla Nora. Přirozené následování jako fajn, ale možná jdu už domů, tak čau. A vodítka si teda všimla hned, okamžitě. Jakože to co sakra je, že mě to hned nepustí támhle, kam chci já? Tak to nejdu nikam, budu tady sedět dokud to se mě nesundáš a nebavím se s tebou.

Jasný, ukázat psovi co se po něm chce je základ. Jenže když pes na vodítko opravdu reaguje tak, že sedne a nejdu, tak se mu to těžko ukazuje úplně bez jakéhokoliv tlaku. A sedne a trucuje i na místech, kde předtím několikrát prošel bez vodítka.

Já teda když mám štěně týden doma, tak se fakt snažim nevysvětlovat nic pomocí jakéhokoliv tlaku. I mi připadá, že takle malé štěně nepotřebuje nikam daleko chodit, že je některým štěňatům nepříjemné vzdalovat se víc od domova. Nechávám pokud možno prozkoumávat svět vlastním tempem. Prostě nenutím, chce sedět u vrátek, proč ne, stejně chodím ven kvůli psovi, ono se to brzo změní. Za pár týdnů se doma rozkouká a to už pak je něco jiného. Prostě mi přijde, že nátlak můžu použít v momentě, kdy mám aspoň základní důvěru a štěně mě už zná.

Mě se pes taky ze začátku na vodítku taky sekal, já to dělala tak, že jsem prostě pustila vodítko a šla dál. On pak po chvíli doběhl, zase jsem vodítko vzala a když nechtěl jít, tak ho zase pustila. Ale vy píšete, že vás nenásleduje ani bez vodítka, takže tohle vám asi nepomůže. Jinak jako dobrý nápad bych viděla jak psala sardullah - jít s dalším psem.

....když jsem motýlovi prvně připnula k obojku - bez problému nosil - vodítko - bylo to v bytě, dostal takřka epileptický záchvat........takže jsem mu nasadila kšíry a v bytě připnula vodítko - bez problému tahal po bytě za sebou a stejně tak tahal i venku.......postupně pak jak v bytě tak venku jsem brala vodítko do ruky na chvilku- pak se to prodlužovalo až jednoho dne bez problémů........když jsem pak po nějaké době vyměnila kšíry s vodítkem za obojek s vodítkem nebyl žádný problém - byla to záležitost pár dnů.......tenkrát mně to dost překvapilo, protože jsem takovouhle reakci nikdy u žádného psa neměla....

...když se motýl za těch pár dní naučil mít obojek s vodítkem, zlomila jsem si levou ruku v zápěstí , zvláštní bylo, že štěně jaksi intuitivně pochopilo, že jsem nemohoucí a tak nějak začal na prověšeném vodítku bez tahání chodit sám - dodneška si to neumím vysvětlit - asi do něj vstoupil duch svatý.....prostě jsem šla, vodítko pověšené za sádru a štěně pokojně jdoucí vedle mně.........zrovna tak když jsem v té době musela sejít pár schodů od výtahu ke vchodovým dveřím baráku, tak se nerval přes mně dopředu, ale naučil se sám chodit z těch schodů pomalu za mnou - moc mi tím pomohl, že se tenkrát nerval přede mně dopředu, no a zůstalo mu o to dodnes......

marcelaamax napsal(a):
Mě se pes taky ze začátku na vodítku taky sekal, já to dělala tak, že jsem prostě pustila vodítko a šla dál. On pak po chvíli doběhl, zase jsem vodítko vzala a když nechtěl jít, tak ho zase pustila. Ale vy píšete, že vás nenásleduje ani bez vodítka, takže tohle vám asi nepomůže. Jinak jako dobrý nápad bych viděla jak psala sardullah - jít s dalším psem.

No akorát pozor, tohle když uděláte s pastevcem, myslím někdo kdo ho má, tak se Vám může stát, že už prostě nepůjde nikdy, jelikož jakmile zjistí, že strategie fungovala, tak jí začne používat a bude mít většinou víc trpělivosti, než ten pán. Tyhle miláčky prostě musíte rozchodit po dobrém a nesmí se jim při tom ustoupit ani o píď, což je pro většinu lidí asi psychicky dost náročná kombinace a bude to důvod, proč jsou pro většinu lidí těžko zvladatelní. Prostě jakmile tu chybu uděláte, tak to skoro nejde odbourat a i když se to podaří, tak stejně v té situaci to čas od času zkusí zas.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...když se motýl za těch pár dní naučil mít obojek s vodítkem, zlomila jsem si levou ruku v zápěstí , zvláštní bylo, že štěně jaksi intuitivně pochopilo, že jsem nemohoucí a tak nějak začal na prověšeném vodítku bez tahání chodit sám - dodneška si to neumím vysvětlit - asi do něj vstoupil duch svatý.....prostě jsem šla, vodítko pověšené za sádru a štěně pokojně jdoucí vedle mně.........zrovna tak když jsem v té době musela sejít pár schodů od výtahu ke vchodovým dveřím baráku, tak se nerval přes mně dopředu, ale naučil se sám chodit z těch schodů pomalu za mnou - moc mi tím pomohl, že se tenkrát nerval přede mně dopředu, no a zůstalo mu o to dodnes......

No tak s tímhle mám taky zkušenosti, on to pes pozná. Když jsem byla po operaci ramene (mimochodem úraz mi způsobil pes) tak jsem musela pár týdnu nosit ruku v šátku, nemohla jsem s ní hnout a bylo to dost bolestivé. Když jsem přijela z nemocnice tak jsem si představovala jak pustím psa a on mě hned bude urputně vítat tak jako vždycky a já pojedu s rukou rovnou zpátky do nemocnice . Ale byla jsem překvapená, pes sice radost měl, ale najednou kolem mě neskákal jak blázen, neskákal po mě, prostě se choval klidněji. A pak se mi pořád snažil na to rameno pokládat hlavu a nebo měl tendence to olizovat přes obvaz.

TyVed napsal(a):
No akorát pozor, tohle když uděláte s pastevcem, myslím někdo kdo ho má, tak se Vám může stát, že už prostě nepůjde nikdy, jelikož jakmile zjistí, že strategie fungovala, tak jí začne používat a bude mít většinou víc trpělivosti, než ten pán. Tyhle miláčky prostě musíte rozchodit po dobrém a nesmí se jim při tom ustoupit ani o píď, což je pro většinu lidí asi psychicky dost náročná kombinace a bude to důvod, proč jsou pro většinu lidí těžko zvladatelní. Prostě jakmile tu chybu uděláte, tak to skoro nejde odbourat a i když se to podaří, tak stejně v té situaci to čas od času zkusí zas.

A jak byste to tedy řešila u pastevce? Tak jako mě tohle co jsem dělala nepřišlo, že by to bylo po zlém, ale je jasný, že na psa, který vás nenásleduje to fungovat nebude, tam bych to ani nezkoušela. Ale u mého psa jsem věděla, že bez vodítka za mnou běhá všude a pořád, tak že by to fungovat mohlo.

marcelaamax napsal(a):
No tak s tímhle mám taky zkušenosti, on to pes pozná. Když jsem byla po operaci ramene (mimochodem úraz mi způsobil pes) tak jsem musela pár týdnu nosit ruku v šátku, nemohla jsem s ní hnout a bylo to dost bolestivé. Když jsem přijela z nemocnice tak jsem si představovala jak pustím psa a on mě hned bude urputně vítat tak jako vždycky a já pojedu s rukou rovnou zpátky do nemocnice . Ale byla jsem překvapená, pes sice radost měl, ale najednou kolem mě neskákal jak blázen, neskákal po mě, prostě se choval klidněji. A pak se mi pořád snažil na to rameno pokládat hlavu a nebo měl tendence to olizovat přes obvaz.

.....těch úrazů od psů - na neurologii pán se zlomeninou lebky - jeho ovčoun ho vítal tak vehementně na kamenných schodech baráku, až pán upadnul dozadu........na geriatrii paní se zlomeným krčkem - pes se jí zapletl s vodítkem mezi nohy a zatáhnul........no u mně zatímco kočky vzorně chodily na sádru lehat, vrnět a zahřívat, tak motýl se jí snažil rozebrat a sundat.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.....těch úrazů od psů - na neurologii pán se zlomeninou lebky - jeho ovčoun ho vítal tak vehementně na kamenných schodech baráku, až pán upadnul dozadu........na geriatrii paní se zlomeným krčkem - pes se jí zapletl s vodítkem mezi nohy a zatáhnul........no u mně zatímco kočky vzorně chodily na sádru lehat, vrnět a zahřívat, tak motýl se jí snažil rozebrat a sundat.....

No já když s tím přijela do nemocnice tak mi nevěřili, že mi to způsobil pes. Prý je to úraz, který se stává sportovcům, třeba fotbalistům

marcelaamax napsal(a):
A jak byste to tedy řešila u pastevce? Tak jako mě tohle co jsem dělala nepřišlo, že by to bylo po zlém, ale je jasný, že na psa, který vás nenásleduje to fungovat nebude, tam bych to ani nezkoušela. Ale u mého psa jsem věděla, že bez vodítka za mnou běhá všude a pořád, tak že by to fungovat mohlo.

No, my jsme to měly tak, že klidně tady můžeme sedět už na pořád, ale když uděláš půlkrok směrem ke mně a vodítko se povolí, tak bude tahle dobrota nebo tahle hra nebo třeba půjdeme i domů, tak si vyber.

Měsíce až si to sedne jsem čekat nechtěla, to bych taky nemusela toho psa na vodítku vodit nikdy.

Nebylo to vyloženě po zlém, spíš něco na způsob sloního mláděte, kterého udrží provaz a on se naučí, že ho udrží provaz, i když velkého slona provaz neudrží.

marcelaamax napsal(a):
No já když s tím přijela do nemocnice tak mi nevěřili, že mi to způsobil pes. Prý je to úraz, který se stává sportovcům, třeba fotbalistům

Učila jsem prostě tak, že se šlo
přesně tak, řekla jsem jdeme a šla, pastevčátko to pobralo na prvních 10ti metrech....
.....tož sviňa su

Zabte mne, ale já si normálně fakt vůbec nepamatuju, jestli a jak psi na vodítku chodili Myslím, že berňucha trošku nechtěl, ale když jsem šla, vesele ho pobízela, tak se rozešel. Ale jistá si fakt nejsem. Samojed kopíroval berňuchu, takže když ten šel, on šel taky. Tam tuším problém nebyl vůbec(přišel měsíc po berňuchovi) Jeho taky k nějaké akci nikdo ponoukat nemusel, ten byl akční až moc

No jo, hovawartky se taky naučily tak snadno, že ani nevím jak. A pak přišla Nora, na kterou chytré návody nefungují, veselé pobízení nefungovalo, nadšené chválení už vůbec ne (si upadla, že?) heslo dne bylo "já sama" a akční radius přirozeného následování byl nebezpečně velký. Plus hodně dlouho jsem měla pocit, že je schopná kdykoliv se sebrat a jít prostě už domů.

Takže tam bylo potřeba použít metodu prostě musíš, podívej, je to přece fajn. Ale za to to fakt umí a vůbec, ani trochu netahá a není problém jí udržet, ani když by chtěla běžet za psem a to jsme hmotnostně už tak nějak nastejno.

Nejvíc ale paradoxně pomohl ten tetanus, myslím. Protože držka "já sama" najednou nemohla několik týdnů sama nic.

Jo, nadšené chválení ale nefunguje stále. Vždycky mi to připadá legrační, když jdu okolo cvičáku a slyším zdálky, jak se tam nadšeně chválí, s Norou máme ustálené konstatování "skvělé".

Teda u mě je to asi náhoda, ale psí kluci, se na vodítku učili...psí holčičky neměli s vodítkem jediný problém.......

Oživuji téma, potřebuju poradit.

Náš skorobígl při procházce občas tahá na vodítku. Není to stále - pokud s ním jdu sama, celkem to jde. Občas vodítko napne, ale když na něj zavolám zpomal, většinou zpomalí, když ne, pomůže jemné cuknutí a opakování povelu zpomal. Nebo zastavení na fleku, pokud někam vyrazí a zatáhne hodně. Po chvilce se otočí, proč se jako nejde, povolí vodítko, řeknu jdeme spolu a pokračujem.

Problém nastává v situaci, když zmerčí jiného psa, nebo člena naší rodiny. To se pak rve dopředu hlava nehlava, nepomáhá nic .

Nevím, jak si v takové situaci zajistit jeho pozornost, je úplně mimo. Nemáte s tím někdo zkušenost? Na ty psy on i kňučí radostí, prostě si chce hrát a kouká jak puk, pokud na něj některý zavrčí a pak se na chvíli naježí. Asi si říká: "Brr, to byl hloupej protiva."

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Oživuji téma, potřebuju poradit.

Náš skorobígl při procházce občas tahá na vodítku. Není to stále - pokud s ním jdu sama, celkem to jde. Občas vodítko napne, ale když na něj zavolám zpomal, většinou zpomalí, když ne, pomůže jemné cuknutí a opakování povelu zpomal. Nebo zastavení na fleku, pokud někam vyrazí a zatáhne hodně. Po chvilce se otočí, proč se jako nejde, povolí vodítko, řeknu jdeme spolu a pokračujem.

Problém nastává v situaci, když zmerčí jiného psa, nebo člena naší rodiny. To se pak rve dopředu hlava nehlava, nepomáhá nic .

Nevím, jak si v takové situaci zajistit jeho pozornost, je úplně mimo. Nemáte s tím někdo zkušenost? Na ty psy on i kňučí radostí, prostě si chce hrát a kouká jak puk, pokud na něj některý zavrčí a pak se na chvíli naježí. Asi si říká: "Brr, to byl hloupej protiva."

Naučila bych ho být v klidu když vidí psa a pokud si chce se psem hrát - tak jako odměnu bych ho nechala pohrát si. Dala bych mu povel, který ovládá - dejme tomu "sedni" , pes sedí, je v klidu - a tak půjdeme za psem a nechám ho pohrát. Ale dojedeme ke psovi v klidu, nenechám se tam dotáhnout. Pokud bude vyvádět a táhnout - tak se klidně otočím směrem od psa a půjdu s ním pryč, seznámení se konat nebude. Ale mě se to povídá co, když mám psy snadno motivovatelné

A ještě - jinak má možnost se někde pořádně vylítat se psema?

marcelaamax napsal(a):
Naučila bych ho být v klidu když vidí psa a pokud si chce se psem hrát - tak jako odměnu bych ho nechala pohrát si. Dala bych mu povel, který ovládá - dejme tomu "sedni" , pes sedí, je v klidu - a tak půjdeme za psem a nechám ho pohrát. Ale dojedeme ke psovi v klidu, nenechám se tam dotáhnout. Pokud bude vyvádět a táhnout - tak se klidně otočím směrem od psa a půjdu s ním pryč, seznámení se konat nebude. Ale mě se to povídá co, když mám psy snadno motivovatelné

A ještě - jinak má možnost se někde pořádně vylítat se psema?

Konečně se u nás otevírá nový kurz pro štěňata, je to i rozdělené podle věku, takže budeme ve skupině 8-12 měsíců. Tam bychom se mohli seznámit a získat nové psí kámoše.
Jinak je to s vyblbnutím se psama bída, příležitostně si může pohrát s 2 fenečkama a 1 pejskem, ostatní majitelé psů v okolí větší hru moc nedovolují, max. krátké seznámení. Časem mu dorostou ke společné hře ještě štěňátka u známých, jedni mají štěně - psa huskyho a druzí fenku vestaje, zatím jsou ale malincí (necelé 3 měsíce), tak musím hru lehce korigovat vodítkem.

Nevím, jak ho naučit být v klidu při spatření psa, je z toho vykolejený opravdu moc. Postup, který navrhujete, jsem praktikovala při cyklistech, kočárcích, dětech na odstrkovadle a dalších lákavých pohyblivých cílech, tohle je ale jiný level.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Konečně se u nás otevírá nový kurz pro štěňata, je to i rozdělené podle věku, takže budeme ve skupině 8-12 měsíců. Tam bychom se mohli seznámit a získat nové psí kámoše.
Jinak je to s vyblbnutím se psama bída, příležitostně si může pohrát s 2 fenečkama a 1 pejskem, ostatní majitelé psů v okolí větší hru moc nedovolují, max. krátké seznámení. Časem mu dorostou ke společné hře ještě štěňátka u známých, jedni mají štěně - psa huskyho a druzí fenku vestaje, zatím jsou ale malincí (necelé 3 měsíce), tak musím hru lehce korigovat vodítkem.

Nevím, jak ho naučit být v klidu při spatření psa, je z toho vykolejený opravdu moc. Postup, který navrhujete, jsem praktikovala při cyklistech, kočárcích, dětech na odstrkovadle a dalších lákavých pohyblivých cílech, tohle je ale jiný level.

No ono je to taky třeba jen tím ,že mu chybí ten kontakt. Až začnete chodit do té školičky, tak se to třeba zlepší, už ti psi pro něj nebudou taková "vzácnost".

Časem mu dorostou ke společné hře ještě štěňátka u známých, jedni mají štěně - psa huskyho a druzí fenku vestaje, zatím jsou ale malincí (necelé 3 měsíce), tak musím hru lehce korigovat vodítkem.

a tak nevím jak velký je vestaj, ale tříměsíční husky zvládne v pohodě hru s 8mi měsíčním bíglem, ne? Ono to korigování hry na vodítku je někdy spíš na škodu, pes je většinou víc v pohodě navolno. A pokud je jeden na vodítku a druhý navolno tak taky nic moc - dle mě se ten na vodítku cítí v nevýhodě - nemůže utéct, nemůže na tom vodítku vlastně nic. Mě si třeba fenka od 3 měsíců hraje se psem KAOxSAO - je zhruba stejně starý, ale o hoooodně větší. Ale oba jsou navolno, ona je mrštná a pořád mu utíká a vyzývá ho k honění.

A když vezmu naší školičku - štěňata jsou tam na volno a když přijde nějaké nové a vejde -tak samozřejmě jdou všichni pozdravit to nové štěně, ono je na vodítku, vyděšené. Výcvikářka hned říká majiteli, ať štěně pustí navolno a dřepne si k němu - kdyby se chtělo schovat. A tady je fakt krásně vidět, jak se to štěně uklidní, když se pustí navolno a má možnost se schovat u páníčka. Já teda pro tohle hromadné lítání na cvičáku na volno moc nejsem - ale to je zase jiná debata. Jen je tam fakt vidět rozdíl mezi tím, když je štěně na vodítku a když je na volno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Oživuji téma, potřebuju poradit.

Náš skorobígl při procházce občas tahá na vodítku. Není to stále - pokud s ním jdu sama, celkem to jde. Občas vodítko napne, ale když na něj zavolám zpomal, většinou zpomalí, když ne, pomůže jemné cuknutí a opakování povelu zpomal. Nebo zastavení na fleku, pokud někam vyrazí a zatáhne hodně. Po chvilce se otočí, proč se jako nejde, povolí vodítko, řeknu jdeme spolu a pokračujem.

Problém nastává v situaci, když zmerčí jiného psa, nebo člena naší rodiny. To se pak rve dopředu hlava nehlava, nepomáhá nic .

Nevím, jak si v takové situaci zajistit jeho pozornost, je úplně mimo. Nemáte s tím někdo zkušenost? Na ty psy on i kňučí radostí, prostě si chce hrát a kouká jak puk, pokud na něj některý zavrčí a pak se na chvíli naježí. Asi si říká: "Brr, to byl hloupej protiva."

"...zastavit na fleku.....po chvilce se otočí...."
myslím, že to otočení nestačí- měl by udělat pár kroků k vám- dobrá povolí vodítko....vím je to na palici, pes to vydrží chvilku a zase zkusí, obvzlášť pokud se někam těší- u nás to je na psí louku, prostě trpělivost a důslednost, v dalším problému, když vidíte psa nebo člena rodiny, pomalu psa ztáhněte na krátké vodítko, třeba povelem ke mě a pamlskem- nenápadně nenásilně aby pes nebyl ve střehu, se psem se bude lépe manipulovat...

marcelaamax napsal(a):
No ono je to taky třeba jen tím ,že mu chybí ten kontakt. Až začnete chodit do té školičky, tak se to třeba zlepší, už ti psi pro něj nebudou taková "vzácnost".

Časem mu dorostou ke společné hře ještě štěňátka u známých, jedni mají štěně - psa huskyho a druzí fenku vestaje, zatím jsou ale malincí (necelé 3 měsíce), tak musím hru lehce korigovat vodítkem.

a tak nevím jak velký je vestaj, ale tříměsíční husky zvládne v pohodě hru s 8mi měsíčním bíglem, ne? Ono to korigování hry na vodítku je někdy spíš na škodu, pes je většinou víc v pohodě navolno. A pokud je jeden na vodítku a druhý navolno tak taky nic moc - dle mě se ten na vodítku cítí v nevýhodě - nemůže utéct, nemůže na tom vodítku vlastně nic. Mě si třeba fenka od 3 měsíců hraje se psem KAOxSAO - je zhruba stejně starý, ale o hoooodně větší. Ale oba jsou navolno, ona je mrštná a pořád mu utíká a vyzývá ho k honění.

A když vezmu naší školičku - štěňata jsou tam na volno a když přijde nějaké nové a vejde -tak samozřejmě jdou všichni pozdravit to nové štěně, ono je na vodítku, vyděšené. Výcvikářka hned říká majiteli, ať štěně pustí navolno a dřepne si k němu - kdyby se chtělo schovat. A tady je fakt krásně vidět, jak se to štěně uklidní, když se pustí navolno a má možnost se schovat u páníčka. Já teda pro tohle hromadné lítání na cvičáku na volno moc nejsem - ale to je zase jiná debata. Jen je tam fakt vidět rozdíl mezi tím, když je štěně na vodítku a když je na volno.

a tak nevím jak velký je vestaj, ale tříměsíční husky zvládne v pohodě hru s 8mi měsíčním bíglem, ne?
Huskoun by to jistě zvládl, ale jeho páníčci se o něj zatím hodně bojí, je to pro ně první štěně v životě. Páníčkům vestaje zase umřelo předchozí štěně asi v 5 měsících na vrozenou srdeční vadu, tak se bojí větší fyziické zátěže, fenka bude v dospělosti 20-25kg.

pes je většinou víc v pohodě navolno
Náš bígloid je při kontaktu se psy v pohodě i na vodítku, je to takové dobromyslné trdlo.

S kámošema, které zná od svého malého já, běhá navolno. To jsou honičky i závody v řecko-římském stylu, je super to pozorovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"...zastavit na fleku.....po chvilce se otočí...."
myslím, že to otočení nestačí- měl by udělat pár kroků k vám- dobrá povolí vodítko....vím je to na palici, pes to vydrží chvilku a zase zkusí, obvzlášť pokud se někam těší- u nás to je na psí louku, prostě trpělivost a důslednost, v dalším problému, když vidíte psa nebo člena rodiny, pomalu psa ztáhněte na krátké vodítko, třeba povelem ke mě a pamlskem- nenápadně nenásilně aby pes nebyl ve střehu, se psem se bude lépe manipulovat...

myslím, že to otočení nestačí- měl by udělat pár kroků k vám
Já tím otočením myslím pár kroků směrem ke mně, ne jen otočení hlavy.

A na palici to je, dneska jsem naším zastavováním na procházce vynervila manžela, nějak pro to neměl pochopení

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a tak nevím jak velký je vestaj, ale tříměsíční husky zvládne v pohodě hru s 8mi měsíčním bíglem, ne?
Huskoun by to jistě zvládl, ale jeho páníčci se o něj zatím hodně bojí, je to pro ně první štěně v životě. Páníčkům vestaje zase umřelo předchozí štěně asi v 5 měsících na vrozenou srdeční vadu, tak se bojí větší fyziické zátěže, fenka bude v dospělosti 20-25kg.

pes je většinou víc v pohodě navolno
Náš bígloid je při kontaktu se psy v pohodě i na vodítku, je to takové dobromyslné trdlo.

S kámošema, které zná od svého malého já, běhá navolno. To jsou honičky i závody v řecko-římském stylu, je super to pozorovat.

Jo, když se majitelé bojí tak s tím neuděláte nic. To taky znám.

A jinak ještě k tomu problémů - zkuste psa zaujmout ještě dřív, než už vás za něčím potáhne - pak už většinou nevnímá a nemá to moc velký smysl. Já třeba se psy trénuji "pozornost" - vyslovím jméno a vyžaduji, aby na mě koukali, věnovali mi pozornost. U štěněte učím nejdřív tak, že řeknu jméno - dám pamlsek a posupně prodlužuji tu dobu než dám pamlsek. Pak třeba míjíme psa, svoje štěně oslovím - ono kouká na mě, projdeme okolo psa a dostane pamlsek. Už to má tak zažité. Ale samozřejmě mám jiné psy než vy. Tu "pozornost" učím nejdřív doma v klidu, pak venku na zahradě, uprostřed města, na cvičáku ve skupině psů atd...

A pokud už by mě pes táhnul za jiným psem a nevnímal, tak bych se asi otočila a šla úplně na opačnou stranu, bez debat.
Na mé psy funguje takové to: nechováš se tak jak chci? No tak nebudeš mít to, co chceš. Pokud ke psovi dojdeš v klidu - ok, můžeš se pozdravit, pohrát. Ale potáhneš mě k němu? Hm,tak to otočíme a nic nebude. Na bull sportech taky - chceš si skočit na peška, no tak si sedni, buď v klidu a soustřeď se, pokud tohle nebude, na peška si neskočíš. To samé mám třeba na cvičáku - pokud vytáhnu psa cvičit a on se nesoustředí nebo naopak je tak hrozně natěšený, že mi chňape po balonku, leze mi do kapsy a vlastně se díky tomu taky nesoustředí - tak ho klidně zase odvedu do auta, úplně v klidu. Vytáhnu ho za pět minut a na 90 % vím, že se soustředit bude. Pokud ne, tak to nehrotím a cvičit třeba vůbec nebudem - lepší necvičit vůbec než v nějakých nervech. Ale tohle mám vyzkoušeno pouze na svých psech, nevím do jaké míry se to dá praktikovat na jiných psech a ani nevím, zda je to "správné", ale nám to funguje a tak to tak dělám.

Věřím, že ta školička vám pomůže, že pro něho psi budou všednější a naučí se lépe fungovat i mezi nimi .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
myslím, že to otočení nestačí- měl by udělat pár kroků k vám
Já tím otočením myslím pár kroků směrem ke mně, ne jen otočení hlavy.

A na palici to je, dneska jsem naším zastavováním na procházce vynervila manžela, nějak pro to neměl pochopení

No já to zastavování moc neprovádím a ani neprováděla- ono by mě to taky dost točilo, psina už je dvouapůlletá, takže stačí upozornit, zavibrovat vodítkem a sníží rychlost, pokud se hodně těšánkuje a byl by problém s nevnímáním mám ňamky, krátké vodítko (skoro "k noze"- nám to stačí) a pes se soustředí na ruku v kapse, to musíte mít ale pažravého psa nebo úchyla na míček. Lepší problému předcházet než ho řešit.
Edit: jinak , mám vyzkoušeno na mé feně, že opravdu chápe, co má dělat už po pár dobrých provedení, ale prostě to pořád bude testovat, pak stačí silnější podnět než obvykle(třeba u tahání- dám stopku vodítkem a důzazněji psa upozorním hlasem a docela si k němu nakročím i tělem) a je docela na dlouho od problému vystaráno.

marcelaamax napsal(a):
Jo, když se majitelé bojí tak s tím neuděláte nic. To taky znám.

A jinak ještě k tomu problémů - zkuste psa zaujmout ještě dřív, než už vás za něčím potáhne - pak už většinou nevnímá a nemá to moc velký smysl. Já třeba se psy trénuji "pozornost" - vyslovím jméno a vyžaduji, aby na mě koukali, věnovali mi pozornost. U štěněte učím nejdřív tak, že řeknu jméno - dám pamlsek a posupně prodlužuji tu dobu než dám pamlsek. Pak třeba míjíme psa, svoje štěně oslovím - ono kouká na mě, projdeme okolo psa a dostane pamlsek. Už to má tak zažité. Ale samozřejmě mám jiné psy než vy. Tu "pozornost" učím nejdřív doma v klidu, pak venku na zahradě, uprostřed města, na cvičáku ve skupině psů atd...

A pokud už by mě pes táhnul za jiným psem a nevnímal, tak bych se asi otočila a šla úplně na opačnou stranu, bez debat.
Na mé psy funguje takové to: nechováš se tak jak chci? No tak nebudeš mít to, co chceš. Pokud ke psovi dojdeš v klidu - ok, můžeš se pozdravit, pohrát. Ale potáhneš mě k němu? Hm,tak to otočíme a nic nebude. Na bull sportech taky - chceš si skočit na peška, no tak si sedni, buď v klidu a soustřeď se, pokud tohle nebude, na peška si neskočíš. To samé mám třeba na cvičáku - pokud vytáhnu psa cvičit a on se nesoustředí nebo naopak je tak hrozně natěšený, že mi chňape po balonku, leze mi do kapsy a vlastně se díky tomu taky nesoustředí - tak ho klidně zase odvedu do auta, úplně v klidu. Vytáhnu ho za pět minut a na 90 % vím, že se soustředit bude. Pokud ne, tak to nehrotím a cvičit třeba vůbec nebudem - lepší necvičit vůbec než v nějakých nervech. Ale tohle mám vyzkoušeno pouze na svých psech, nevím do jaké míry se to dá praktikovat na jiných psech a ani nevím, zda je to "správné", ale nám to funguje a tak to tak dělám.

Věřím, že ta školička vám pomůže, že pro něho psi budou všednější a naučí se lépe fungovat i mezi nimi .

Na mně štěně viselo očima zhruba do 5 měsíců, takže ideální dobu pro trénink pozornosti jsem už prošvihla. Ale zkusím to, přidám k pochvale i pamlsek, třeba to zabere a zvýší motivaci.

Ta školička bude asi zajímavá, zkouším si představit skupinu výrostků, jako je ten náš.... to asi zpočátku nebudeme dělat nic jiného, než zápasit o pozornost psů. Jsem na to zvědavá

Já na chůzi na vodítku teda žádnej fígl nemám, jen trpělivost, ono to vždy tak nějak přišlo samo. A to mi vždy štěně vodítko zpočátku kousalo, občas přímo rvalo.

ir.mo, z vašich příspěvků mám pocit, že ke psovi pořád přistupujete ne úplně dobře.
Není mi jasné, jestli prostě jen nechápete vzájemný vztah člověka a jeho psa, nebo to tady jen špatně popisujete.
Nerozumím vašemu pojmu "zápasit o pozornsot psa" - pokud to vnímáte takhle, nemáte vůbec žádnou šanci, aby vás nějak rozumně vnímal, protože ve školičce či při procházkách mezi psy jste pro něj už teď vždycky prostě druhá a nezajímavá. On už zjistil, že s ostatními psy je větší psina než s vámi a proto za nimi chce.
Ve školičce vás ale rozhodně nenaučí, jak si se psem vztah vybudovat, na to prostě musíte přijít sama a zeptat se hlavně sebe, proč toho psa vlastně máte.
Vzájemný vztah vybudujete vlastní prací s ním a každodenním soužitím, společně tráveným časem, a nikoliv tím, že ho předhodíte do smečky ve školičce a pak budete s ostatními majiteli soutěžit o pozornsot svých psů a snažit se s nimi pracovat.
Na jakékoliv učení je třeba klid a soustředění, pes si samozřejmě potřebuje ale taky pohrát a být s ostatními psy v kontaktu, což ten váš asi úplně není, ale spojovat tyhle dvě věci u víceméně syrového psa dohromady je cesta do pekla - pokud na vás váš pes peče, jakmile v dálce při venčení vidí psa, žádný pokrok s ním ve školičce neuděláte.
Pes žije v průměru patnáct let (třeba) a celou dobu má na vás viset očima, nejen prvních pět měsíců.
Uznávám, že pro vás soužití s křížencem bígla jednoduché nebude, protože je to svou podstatou pes, pracující dobře ve smečce a nikoliv solo s člověkem, o to víc byste ale měla být pro něj přesvědčivá a tu provozní každodenní ovladatelnsot pilovat důsledně i o půlnoci

saola napsal(a):
ir.mo, z vašich příspěvků mám pocit, že ke psovi pořád přistupujete ne úplně dobře.
Není mi jasné, jestli prostě jen nechápete vzájemný vztah člověka a jeho psa, nebo to tady jen špatně popisujete.
Nerozumím vašemu pojmu "zápasit o pozornsot psa" - pokud to vnímáte takhle, nemáte vůbec žádnou šanci, aby vás nějak rozumně vnímal, protože ve školičce či při procházkách mezi psy jste pro něj už teď vždycky prostě druhá a nezajímavá. On už zjistil, že s ostatními psy je větší psina než s vámi a proto za nimi chce.
Ve školičce vás ale rozhodně nenaučí, jak si se psem vztah vybudovat, na to prostě musíte přijít sama a zeptat se hlavně sebe, proč toho psa vlastně máte.
Vzájemný vztah vybudujete vlastní prací s ním a každodenním soužitím, společně tráveným časem, a nikoliv tím, že ho předhodíte do smečky ve školičce a pak budete s ostatními majiteli soutěžit o pozornsot svých psů a snažit se s nimi pracovat.
Na jakékoliv učení je třeba klid a soustředění, pes si samozřejmě potřebuje ale taky pohrát a být s ostatními psy v kontaktu, což ten váš asi úplně není, ale spojovat tyhle dvě věci u víceméně syrového psa dohromady je cesta do pekla - pokud na vás váš pes peče, jakmile v dálce při venčení vidí psa, žádný pokrok s ním ve školičce neuděláte.
Pes žije v průměru patnáct let (třeba) a celou dobu má na vás viset očima, nejen prvních pět měsíců.
Uznávám, že pro vás soužití s křížencem bígla jednoduché nebude, protože je to svou podstatou pes, pracující dobře ve smečce a nikoliv solo s člověkem, o to víc byste ale měla být pro něj přesvědčivá a tu provozní každodenní ovladatelnsot pilovat důsledně i o půlnoci

Saolo, nemyslím si, že bych neměla se psem vybudovaný vztah. Doma jeho pozornost mám a on moji taky, Normálně si hrajeme, mazlíme, cvičíme, "asistuje" mi u běžných domácích činností, Možná by to mohlo být o fous lepší, to ale asi vždy. Můj výraz "zápasit o pozornost psa" byla samozřejmě nadsázka, možná jste ji nepochopila. Vztahovala se k tomu jeho hrrr, na obzoru psí kamarád, to pro něj na chvíli téměř přestávám existovat.

Myslím, že mnou popisovaný rozdíl mezi malinkatým závislým štěňátkem a psím puberťákem je prostě daný věkem. Samozřejmě výchova musí trpělivě a důsledně pokračovat, to je stejné i u lidských mláďat, 15 letý kluk na vás taky občas kašle, když po něm chcete, aby vynesl koš, obzvlášť, když si zrovna s kámošem píše na messengeru. V případě psa je to ještě složitější, nemá druhou signální, ten lidský puberťák ještě dovede částí mozku uvažovat ve smyslu "mámu to bude mrzet, měl bych jí jít pomoc, ona mě taky nenechává čekat s večeří."
Srovnání prosím neberte tak, že polidšťuju psy, právě naopak.

Potřeba vyblbnout se s příslušníky svého druhu je jasná, to vnímám taky, 2-3x do týdne je prostě málo, proto doufám, že se nám povede navázat na cvičáku kontakty. Známe snad už všechny psy v okolí, a to máme akční radius asi 5km. Bohužel těch parťáků na procházky je poměrně málo, 90% lidí své psy odtáhne na protější chodník nebo zvedne do ruky, když se k nim blížíme, aniž by umožnili jakýkoliv kontakt, 90% těch zbylých pejsků není hry s druhým psem schopna, protože hysterie, a ten zbytek tvoří naši 3 psí kámoši, 2 budoucí kámoši (ta malá štěnda) a sem tam nějaký pes, co potkáme na procházce.

Pokud pes vypíná poslušnost v okamžiku, kdy na obzoru objeví jakéhokoliv psa, a nereaguje na povely, které dle vás běžně zná, nemůžete to u běžné ovladatelnosti na vodítku omlouvat pubertou.
Vy přece rozhodujete, s kým si pes bude hrát, ne on, ne?
To, že se na obzoru objeví pes, přece neznamená, že od té chvíle si může dělat, co chce, ne?
Proč mu to tedy tolerujete?
Provozní ovladatelnost na vodítku je pro psa práce. Měla byste v takovém případě postupovat tak, abyste ho svým nekonáním ve smyslu nedůslednosti ještě neutvrzovala v tom, že místo práce (tj. ovladatelnosti na vodítku) každý pes na obzoru znamená příležitost ke hře s potenciálním kámošem a vítané rozptýlení.

saola napsal(a):
Pokud pes vypíná poslušnost v okamžiku, kdy na obzoru objeví jakéhokoliv psa, a nereaguje na povely, které dle vás běžně zná, nemůžete to u běžné ovladatelnosti na vodítku omlouvat pubertou.
Vy přece rozhodujete, s kým si pes bude hrát, ne on, ne?
To, že se na obzoru objeví pes, přece neznamená, že od té chvíle si může dělat, co chce, ne?
Proč mu to tedy tolerujete?
Provozní ovladatelnost na vodítku je pro psa práce. Měla byste v takovém případě postupovat tak, abyste ho svým nekonáním ve smyslu nedůslednosti ještě neutvrzovala v tom, že místo práce (tj. ovladatelnosti na vodítku) každý pes na obzoru znamená příležitost ke hře s potenciálním kámošem a vítané rozptýlení.

Tady svoji chybu vidím - já jsem ho to dokonce tak trochu naučila. Možná ani ne tak trochu, jako úplně. Neplánovaně. Ve snaze socializovat jsem s ním chodila ke všem pejskům poptat se majitelů, jestli by si nemohli trochu pohrát. Takže teď mu vlastně měním pravidla, která donedávna platila, totiž že ne s každým psem si musí pohrát. A on to zatím nepobírá a puberta to ještě zvýrazňuje.

saola napsal(a):
ir.mo, z vašich příspěvků mám pocit, že ke psovi pořád přistupujete ne úplně dobře.
Není mi jasné, jestli prostě jen nechápete vzájemný vztah člověka a jeho psa, nebo to tady jen špatně popisujete.
Nerozumím vašemu pojmu "zápasit o pozornsot psa" - pokud to vnímáte takhle, nemáte vůbec žádnou šanci, aby vás nějak rozumně vnímal, protože ve školičce či při procházkách mezi psy jste pro něj už teď vždycky prostě druhá a nezajímavá. On už zjistil, že s ostatními psy je větší psina než s vámi a proto za nimi chce.
Ve školičce vás ale rozhodně nenaučí, jak si se psem vztah vybudovat, na to prostě musíte přijít sama a zeptat se hlavně sebe, proč toho psa vlastně máte.
Vzájemný vztah vybudujete vlastní prací s ním a každodenním soužitím, společně tráveným časem, a nikoliv tím, že ho předhodíte do smečky ve školičce a pak budete s ostatními majiteli soutěžit o pozornsot svých psů a snažit se s nimi pracovat.
Na jakékoliv učení je třeba klid a soustředění, pes si samozřejmě potřebuje ale taky pohrát a být s ostatními psy v kontaktu, což ten váš asi úplně není, ale spojovat tyhle dvě věci u víceméně syrového psa dohromady je cesta do pekla - pokud na vás váš pes peče, jakmile v dálce při venčení vidí psa, žádný pokrok s ním ve školičce neuděláte.
Pes žije v průměru patnáct let (třeba) a celou dobu má na vás viset očima, nejen prvních pět měsíců.
Uznávám, že pro vás soužití s křížencem bígla jednoduché nebude, protože je to svou podstatou pes, pracující dobře ve smečce a nikoliv solo s člověkem, o to víc byste ale měla být pro něj přesvědčivá a tu provozní každodenní ovladatelnsot pilovat důsledně i o půlnoci

Ve školičce vás ale rozhodně nenaučí, jak si se psem vztah vybudovat, na to prostě musíte přijít sama a zeptat se hlavně sebe, proč toho psa vlastně máte.

Souhlasím s tím, že školička sama o sobě jako taková nestačí, jak si někteří myslí - jakože jednou týdně vezmou štěně do školičky a ono se tam vychová a vycvičí, tak to nefunguje. Je potřeba se psovi věnovat i mimo školičku, jak píšete budovat vztah. Ale s tím vám ve školičce poradí - tedy jak v které, v té naší ano.

pokud na vás váš pes peče, jakmile v dálce při venčení vidí psa, žádný pokrok s ním ve školičce neuděláte.

A tak to my tam měli takové případy a pokrok s ním ve školičce udělali veliký. Ale nebylo to jen školičkou - tam jim poradili, co mají dělat doma, na procházkách, jak trénovat atd. a hlavně díky tomu udělali pokrok. V té školičce to pak byl takový vyšší level. Ale neřekla bych, že je ta školička v tomto případě k ničemu.

Já myslím, že u Ir.mo je problém taky v tom, že se začalo se štěndem pozdě, že o to je to těžší. Protože kdyby to mělo štěně naučené úplně odmala, tak by s tím takový problém nebyl ani teď. Ale to panička sama přiznává, že za to tak trochu může ona.


Pes žije v průměru patnáct let (třeba) a celou dobu má na vás viset očima, nejen prvních pět měsíců.

I bígl? . Jsou psi, kteří na vás nebudou viset očima nikdy, ale není to špatnou výchovou, je to prostě povahou psa.

Tak třeba Nora nevisela očima ani jako štěně a asi nikdy viset nebude. Vrchol úspěchu je, že se na mě občas podívá a už nemám strach, že se z ničeho nic zabalí a s výrazem "čau" prostě odejde, kam uzná za vhodné.

Taky to naše štěně bylo z celého vrhu nevíc nezávislé, ale mně se to naopak u psů i líbí, když mají svoji osobnost. Samozřejmě všeho s mírou.

Chybu jsem udělala a budu to teď muset zkorigovat, na druhou stranu je ale super, že druhé psy miluje, nevrčí, nevyjíždí, zvládl i nálet toho přesploťáka ridgebacka, co na nás hupsnul. Je z něj zdravě sebevědomé zvíře právě i v kontaktu s jinými psy. Pro mě to je asi důležitější dopad mojí přehnané snahy o socializaci, než ta neschopnost 100% korekce na vodítku. Na té se dá určo pracovat i teď, s nedostatečnou socializací a nízkým sebevědomím by to bylo horší. Zkusím aplikovat stejný postup, co se mi vyplatil u pohybujících se kol apod., tedy psa zavolat a zaměstnat povelem dřív, než spatří potenciálního kámoše na obzoru.
Do začátku školičky zbývá 14 dní, do té doby se snad trochu posunem.

A koneckonců od toho ten kurz platím, aby mi se psem poradili, ne? nečekám, že mi psa přetvoří k dokonalosti tam, chápu to jako konzultace s názornými ukázkami a kontrolou správného provedení. Procvičování v průběhu týdne samozřejmostí.

nevím kde bydlíte, ale nemáte možnost vyrazit se psem někam do většího města, kde je větší koncentrace psů? já bydlela dlouho v praze, na každé procházce jsme potkávali desítky psů, na psí louce v parku v jakoukoliv denní hodinu bylo 3-15 psů a i na ulici byl velmi často nějaký pes v dohledu. možná jsem to již zapomněla, ale já si vůbec nevybavuji, že bych něco podobného řešila. psi v okolí prostě byli, s některými se někdy hrálo, jindy ne

Pro Marcelaamax
Já myslím, že u Ir.mo je problém taky v tom, že se začalo se štěndem pozdě, že o to je to těžší. Protože kdyby to mělo štěně naučené úplně odmala, tak by s tím takový problém nebyl ani teď.

Já jsem s ním na chůzi na vodítku pracovala odmala, před pubertou chodil krásně na prověšeném vodítku, jen jsem dělala tu chybu s přílišným kamaráděním se s ostatními pejsky. S pubertou se to zhouplo ve vynucování si kontaktu a tahání.

Částečně ta moje chyba vycházela z mojí předchozí zkušenosti, kdy jsme si vzali z útulku týraného cca ročního psa, který svoje štěněcí období prožil zavřený na dvoře, bez kontaktu s lidmi i psy, bez vlastního pelíšku a misky na žrádlo. Dalo mi hodně práce a trpělivosti naučit ho, že lidi i psi jsou fajn, ale stejně ta u něj ta ustrašenost vzhledem ke psům částečně přetrvala až do důchodového věku. Proto pro mě byla včasná socializace jednou z nejvyšších priorit, vím, že některé vývojové fáze se prostě neopakují.

Fatia napsal(a):
nevím kde bydlíte, ale nemáte možnost vyrazit se psem někam do většího města, kde je větší koncentrace psů? já bydlela dlouho v praze, na každé procházce jsme potkávali desítky psů, na psí louce v parku v jakoukoliv denní hodinu bylo 3-15 psů a i na ulici byl velmi často nějaký pes v dohledu. možná jsem to již zapomněla, ale já si vůbec nevybavuji, že bych něco podobného řešila. psi v okolí prostě byli, s některými se někdy hrálo, jindy ne

Taky myslím, že při větší koncentraci psů by mu to mohlo trochu zevšednět, ale na pravidelné dojíždění do větších měst nemám kapacitu. Snažím se chodit venčit do míst, kde se těch pejsků objevuje víc, v našich podmínkách je to ale max 10 psů / 1,5h procházku, a to jen v případě ideálního počasí. Psy za plotem nepočítám, těch by byly i ty desítky. Když mrholí nebou fouká, jsem ráda, když potkáme 1-2, občas jsem se psem venku snad jenom já .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pro Marcelaamax
Já myslím, že u Ir.mo je problém taky v tom, že se začalo se štěndem pozdě, že o to je to těžší. Protože kdyby to mělo štěně naučené úplně odmala, tak by s tím takový problém nebyl ani teď.

Já jsem s ním na chůzi na vodítku pracovala odmala, před pubertou chodil krásně na prověšeném vodítku, jen jsem dělala tu chybu s přílišným kamaráděním se s ostatními pejsky. S pubertou se to zhouplo ve vynucování si kontaktu a tahání.

Částečně ta moje chyba vycházela z mojí předchozí zkušenosti, kdy jsme si vzali z útulku týraného cca ročního psa, který svoje štěněcí období prožil zavřený na dvoře, bez kontaktu s lidmi i psy, bez vlastního pelíšku a misky na žrádlo. Dalo mi hodně práce a trpělivosti naučit ho, že lidi i psi jsou fajn, ale stejně ta u něj ta ustrašenost vzhledem ke psům částečně přetrvala až do důchodového věku. Proto pro mě byla včasná socializace jednou z nejvyšších priorit, vím, že některé vývojové fáze se prostě neopakují.

Já jsem s ním na chůzi na vodítku pracovala odmala, před pubertou chodil krásně na prověšeném vodítku, jen jsem dělala tu chybu s přílišným kamaráděním se s ostatními pejsky. S pubertou se to zhouplo ve vynucování si kontaktu a tahání.

Já to spíš myslela tak, že by to bylo jednodušší kdyby do té školičky chodil třeba od 3 měsíců.Protože v té době je štěně víc "fixované" na majitele, dává mu přednost před ostatními štěňaty.

A jinak - chápu, že je pro vás socializace důležitá. Pro mě taky,i vzhledem k plemenům jaké mám. ale to neznamená, že pak všechno ostatní jde stranou. Jde to dělat i tak nějak řízeně. Já taky vezmu štěně na louku se psím kámošem - pustíme je, dáme jim volno a ať si dovádí, to je v pořádku. Ale už od úplného miminka štěně učím, že já jsem ta zajímavější, že kdykoli ho zavolám tak přijde, i ze hry. To samé v té školičce - prostě to cvičení se mnou je taková sranda, že štěně nenapadne, aby si odběhlo támhle někam za štěndem, tohle je zábavnější. Ale po cvičení ho klidně nechám pohrát - ovšem dotáhnout se za nějakým psem se nenechám. Pokud jdeme s více štěňaty a dám si štěně na vodítko, tak už prostě zase musí fungovat a funguje rádo. Ale s bígloidní povahou to bude asi těžší no.

Edit.: jinak tedy u nás na vesnici nepotkáváme žádné psy - takže máme pár psů známých od kamarádů, se kterými ven chodíme. Ale nestane se nám tady taková ta klasická běžná situace, že jdete a proti vám jde člověk se psem. Bydlíme tady od října a zatím se mi to nestalo ani jednou. Takže z toho důvodu jezdím do větších měst na jakési "socializační" procházky. A pak taky do té školičky no.

marcelaamax napsal(a):
Já jsem s ním na chůzi na vodítku pracovala odmala, před pubertou chodil krásně na prověšeném vodítku, jen jsem dělala tu chybu s přílišným kamaráděním se s ostatními pejsky. S pubertou se to zhouplo ve vynucování si kontaktu a tahání.

Já to spíš myslela tak, že by to bylo jednodušší kdyby do té školičky chodil třeba od 3 měsíců.Protože v té době je štěně víc "fixované" na majitele, dává mu přednost před ostatními štěňaty.

A jinak - chápu, že je pro vás socializace důležitá. Pro mě taky,i vzhledem k plemenům jaké mám. ale to neznamená, že pak všechno ostatní jde stranou. Jde to dělat i tak nějak řízeně. Já taky vezmu štěně na louku se psím kámošem - pustíme je, dáme jim volno a ať si dovádí, to je v pořádku. Ale už od úplného miminka štěně učím, že já jsem ta zajímavější, že kdykoli ho zavolám tak přijde, i ze hry. To samé v té školičce - prostě to cvičení se mnou je taková sranda, že štěně nenapadne, aby si odběhlo támhle někam za štěndem, tohle je zábavnější. Ale po cvičení ho klidně nechám pohrát - ovšem dotáhnout se za nějakým psem se nenechám. Pokud jdeme s více štěňaty a dám si štěně na vodítko, tak už prostě zase musí fungovat a funguje rádo. Ale s bígloidní povahou to bude asi těžší no.

Edit.: jinak tedy u nás na vesnici nepotkáváme žádné psy - takže máme pár psů známých od kamarádů, se kterými ven chodíme. Ale nestane se nám tady taková ta klasická běžná situace, že jdete a proti vám jde člověk se psem. Bydlíme tady od října a zatím se mi to nestalo ani jednou. Takže z toho důvodu jezdím do větších měst na jakési "socializační" procházky. A pak taky do té školičky no.

Já to spíš myslela tak, že by to bylo jednodušší kdyby do té školičky chodil třeba od 3 měsíců.Protože v té době je štěně víc "fixované" na majitele, dává mu přednost před ostatními štěňaty.

Chtěla jsem, ale u nás ta školička není průběžná, ale vždy v podobě uceleného kurzu. Když startoval ten předchozí, štěně ještě nesplňovalo podmínku kompletního očkování.

A bígloidní povaha asi taky dělá svoje, ze hry byl těžko odvolatelný i jako malý, ale dalo se to. A nebo neumím být pro něj ta nejzajímavější na celém světě. Já jsem založením spíš introvert, taky to může vězet i v tom.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já to spíš myslela tak, že by to bylo jednodušší kdyby do té školičky chodil třeba od 3 měsíců.Protože v té době je štěně víc "fixované" na majitele, dává mu přednost před ostatními štěňaty.

Chtěla jsem, ale u nás ta školička není průběžná, ale vždy v podobě uceleného kurzu. Když startoval ten předchozí, štěně ještě nesplňovalo podmínku kompletního očkování.

A bígloidní povaha asi taky dělá svoje, ze hry byl těžko odvolatelný i jako malý, ale dalo se to. A nebo neumím být pro něj ta nejzajímavější na celém světě. Já jsem založením spíš introvert, taky to může vězet i v tom.

Já myslím, že v té školičce vám poradí, on bude více v kontaktu se psy a zlepší se to.

Já bych zase asi potřebovala chodit do mateřské školky - neboť se štěndem a se psema problém nemáme, ale horší je to s dětmi. Ona miluje děti a není s nimi zase až tak často v kontaktu, a když pak venku vidí dítě, tak se může zbláznit a pokud na ní to dítě ještě začne mluvit,tak to je konečná. Takže takhle jezdíme do města, kde chodíme kolem dětského hřiště - zatím z dálky a trénujeme.

marcelaamax napsal(a):
Já myslím, že v té školičce vám poradí, on bude více v kontaktu se psy a zlepší se to.

Já bych zase asi potřebovala chodit do mateřské školky - neboť se štěndem a se psema problém nemáme, ale horší je to s dětmi. Ona miluje děti a není s nimi zase až tak často v kontaktu, a když pak venku vidí dítě, tak se může zbláznit a pokud na ní to dítě ještě začne mluvit,tak to je konečná. Takže takhle jezdíme do města, kde chodíme kolem dětského hřiště - zatím z dálky a trénujeme.

Tak to my zase děti máme zmáknuté perfektně, mám dceru v mladším školním věku, tak se "její" štěně stalo miláčkem spolužáků, atletické přípravky i pěveckého sboru, kam ji chodím vyzvedávat.

Beru ho s sebou, užívá si toho zájmu jako psí celebrita.

A zřejmě jak je toho kontaktu s dětmi nasycen, tak děti vůbec neřeší, jen přijímá to, co se nabízí.

Dámy, nic ve zlém, ale když si povídáte samy spolu a vaše příspěvky přímo navazují, proč je tak přitrouble ještě citujete?
Kdo má ty extra zbytečně dlouhé nudle rolovat dolů?

To je fakt, asi síla zvyku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak třeba Nora nevisela očima ani jako štěně a asi nikdy viset nebude. Vrchol úspěchu je, že se na mě občas podívá a už nemám strach, že se z ničeho nic zabalí a s výrazem "čau" prostě odejde, kam uzná za vhodné.

Asi tak...občas mám pocit, že pokud si někdo celý život pořizuje plemena s vysokou pracovní inteligencí a "hujery", pro něž je blaho páníčka alfou omegou, snažící se zavděčit často i za cenu vlastního diskomfortu, potom hůře chápe, že jsou psi, u kterých je to jinak.
Ono se nenadarmo říká, že jistá plemena by si neměli pořizovat lidé požadující po psu absolutní poslušnost.
Kdysi koloval po netu žebříček pracovní inteligence psů, spíš pro pobavení, ale o čemsi to přece jen vypovídalo. Kupříkladu jezevčík tam byl tuším na 87. místě a shih tzu na 135. - a já mám z toho mix
A nestěžuju si, ale s borderou, která byla na prvním místě, se co se týče ochoty ke spolupráci na cvičáku srovnávat nemůžem.
Řekla bych, že je důležité, aby si pes a páníček vzájemně "sedli", měli jeden z druhého radost, aby byli schopni fungovat bez toho, že budou ohrožovat či obtěžovat sebe navzájem a své okolí. Všechno ostaní je příjemný bonus.

Tak jsme byli poprvé na cvičáku na úvodní lekci školičky pro štěňata. Cvičitelka je moc milá, trpělivá, pohotová, rychle si získala i naše miláčky. Byli jsme rozděleni do malých pracovních skupin podle věku štěňat, jsme v té nejstarší a asi nejpestřejší skupince. Představte si kombinaci našeho bíglošpice se třemi fenkami - pohodová kříženka jorkšíra, lehce nevrlá jezevčice a velmi submisivní, přitom hyperaktivní a neohrabaná fenka NO (evidentně zatím nejen výcvikem, ale i výchovou nepolíbená). Myslím, že to bude asi chvílemi zajímavé

A jak jsem se předtím obávala, že budeme mít s naším pesanem problém s pozorností a motivací, tak překvapil. Je tam prakticky nejvyrovnanější a nejsoustředěnější (zatím), a to nás na úvodní lekci bylo 13.

A jak jsem se předtím obávala, že budeme mít s naším pesanem problém s pozorností a motivací, tak překvapil. Je tam prakticky nejvyrovnanější a nejsoustředěnější (zatím), a to nás na úvodní lekci bylo 13.

ano, tak to většinou bývá a proto je tak dobré na ten cvičák chodit
ti psi tam prostě pracují, soustředí se, vnímají.....

když jsme chodila s pastevcem do kurzu pro reaktivce, ten pes se tam choval jako hujer "símsím pančitelko já vím já vím....."....a pokroky úžasné, vidět ho, jak se uvolněně válí 3m od dospělého samce BOM (nebo to byl NO, už nevím) paráda....

ano, tak to většinou bývá a proto je tak dobré na ten cvičák chodit
ti psi tam prostě pracují, soustředí se, vnímají.....

To je ale divné, když jinak v přítomnosti psů divočí, takový paradox. Čím to je?

Terven napsal(a):
Asi tak...občas mám pocit, že pokud si někdo celý život pořizuje plemena s vysokou pracovní inteligencí a "hujery", pro něž je blaho páníčka alfou omegou, snažící se zavděčit často i za cenu vlastního diskomfortu, potom hůře chápe, že jsou psi, u kterých je to jinak.
Ono se nenadarmo říká, že jistá plemena by si neměli pořizovat lidé požadující po psu absolutní poslušnost.
Kdysi koloval po netu žebříček pracovní inteligence psů, spíš pro pobavení, ale o čemsi to přece jen vypovídalo. Kupříkladu jezevčík tam byl tuším na 87. místě a shih tzu na 135. - a já mám z toho mix
A nestěžuju si, ale s borderou, která byla na prvním místě, se co se týče ochoty ke spolupráci na cvičáku srovnávat nemůžem.
Řekla bych, že je důležité, aby si pes a páníček vzájemně "sedli", měli jeden z druhého radost, aby byli schopni fungovat bez toho, že budou ohrožovat či obtěžovat sebe navzájem a své okolí. Všechno ostaní je příjemný bonus.

No tak co se týče žebříčku pracovní inteligence...já skočila s krásnýho 3. místa - NO na 141. místo - afgán (toto je místo poslední, dál už žebříček nepokračuje).....takže mix 87. a 135. místa je naprosto v pohodě

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak co se týče žebříčku pracovní inteligence...já skočila s krásnýho 3. místa - NO na 141. místo - afgán (toto je místo poslední, dál už žebříček nepokračuje).....takže mix 87. a 135. místa je naprosto v pohodě

Myslím, že je to spíš žebříček pracovní ochoty, než inteligence. A to jsou 2 naprosto různé pojmy. Určitě je snazší získat ke spolupráci NO nebo borderku, než bígla či afgána, ale netvrďte mi, že jsou hloupí, to je blbost.

A víte co vám řeknu? Já bych toho závisláka až patolízala ani nechtěla, mám radši vedle sebe osobnost.
I na koni radši sedím na hrdém hřebci, je to úplně jiné svezení, i když náročnější na dovednosti

Myslím, že je to spíš žebříček pracovní ochoty, než inteligence

Však žebříček uvozuje text:
"Coren se věnoval pouze jedné stránce psí inteligence, tzv. pracovní inteligenci. Ta popisuje, jak jsou psi schopní reagovat na lidské příkazy, jak rychle se naučí jim rozumět a jak spolehlivě je potom plní. Psycholog přiznává, že jde jen o jednu z mnoha stránek psí inteligence, navíc tu nejvíce orientovanou na člověka."

Inteligencí psů je více :
https://www.muj-pes.cz/zivot-se-psem/inteligence-psu-661.html

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak co se týče žebříčku pracovní inteligence...já skočila s krásnýho 3. místa - NO na 141. místo - afgán (toto je místo poslední, dál už žebříček nepokračuje).....takže mix 87. a 135. místa je naprosto v pohodě

To je hodně divná tabulka. Myslím, že ji sestavoval někdo, kdo naprosto nechápal, jaký rozdíl je mezi schopností se něco naučit a mezi schopností chtít plnit příkazy, které ten pes chápe jako zbytečné nebo dělat něco co sice umí, ale co ho prostě nebaví. Sice tam jsou snad jen dvě pastevecká plemena, ale ten výsledek inteligence mi přijde mimo. Oba naši kavkazové jsou rozhodně inteligentnější než náš flatcoat, když jde o to na něco přijít a nebo se naučit něco nového. Akorát to nehodlají pro nic za nic opakovat a nepotřebujou neustále povelovat, aby měli co dělat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že je to spíš žebříček pracovní ochoty, než inteligence. A to jsou 2 naprosto různé pojmy. Určitě je snazší získat ke spolupráci NO nebo borderku, než bígla či afgána, ale netvrďte mi, že jsou hloupí, to je blbost.

A víte co vám řeknu? Já bych toho závisláka až patolízala ani nechtěla, mám radši vedle sebe osobnost.
I na koni radši sedím na hrdém hřebci, je to úplně jiné svezení, i když náročnější na dovednosti

Ne naopak...afgána považuju za jednoho z nejinteligentnějších psů na světě.... navíc odpadá ta spousta času s pravidelným procvičováním povelů....chrt povel pobere - pokud s ním páník umí komunikovat - na tzv. první dobrou, to že povel následně neprovede je věc jiná. No já bych taky pochopila povel "vyskoč z okna", ale vzhledem k tomu, že je to nesmysl, tak to samozřejmě dělat nebudu....

Myslím, že zásadní rozdíl mezi mojí ovčandou a mým chrtem byl, že když bych ovčandě v zabláceném mokrém terénu dala povel LEHNI tak prostě zalehne, zatímco chrt by mě absolutně ignoroval a v duchu by si říkal, že jsem se asi zbláznila nebo co....ale absolutně neměl po povelu problém zalehnout třeba na gauči "Lupčo, můžeš si prosím lehnout, nevidím přes tebe na televizi" a pes "aha, to jsem si nevšiml, promiň" a okamžitě zalehnul....takže asi tak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak co se týče žebříčku pracovní inteligence...já skočila s krásnýho 3. místa - NO na 141. místo - afgán (toto je místo poslední, dál už žebříček nepokračuje).....takže mix 87. a 135. místa je naprosto v pohodě

Ahoj,byla bych ráda za váši radu!Mám 4 měsíční stěňátko Čiuauu,jmenuje se Filípek!Vždy nastane ale veliký problém když s ním jdeme ven na vodítko!Nechce vůbec spolupracovat,sedne si a ani s ním nehneme,a nebo chodí jak sám chce ,a očichává okolí!Absolutně můžeme zapomenout aby nás následoval po boku a jít někam na procházku!Zkoušeli jsme i lákat ho na pamlsky ..to za nim běží,ale dále si zase jen sedne a nehneme s ním!Budeme rádi za jakoukoli radu či váš názor jak pejska na vodítku naučit!Už jsme zoufalí !Děkuji.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

HappyDay napsal(a):
Ahoj,byla bych ráda za váši radu!Mám 4 měsíční stěňátko Čiuauu,jmenuje se Filípek!Vždy nastane ale veliký problém když s ním jdeme ven na vodítko!Nechce vůbec spolupracovat,sedne si a ani s ním nehneme,a nebo chodí jak sám chce ,a očichává okolí!Absolutně můžeme zapomenout aby nás následoval po boku a jít někam na procházku!Zkoušeli jsme i lákat ho na pamlsky ..to za nim běží,ale dále si zase jen sedne a nehneme s ním!Budeme rádi za jakoukoli radu či váš názor jak pejska na vodítku naučit!Už jsme zoufalí !Děkuji.

Nezlobte se, ale četla jste celou tu diskuzi výš? Je to tam všechno popsané, jak na to.

To je čivava? Jako fakt?

marcelaamax napsal(a):
Nezlobte se, ale četla jste celou tu diskuzi výš? Je to tam všechno popsané, jak na to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je čivava? Jako fakt?

Né prosím, že se tahle diskuze o chůzi na vodítku nezvrtne na "naší" oblíbenou ...je to čivava-není to čivava....je to čistokrevné-je to voříšek

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je čivava? Jako fakt?

kdepak to je přece Čiuauu
úplně jiné plemeno, to fakt neznáte ?
PS. HappyDay bude nějaká "teen..." a kdo ví, jestli, rozum na 5 let

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je čivava? Jako fakt?

....ne, ne, je to jakýsi auvaj........

HappyDay napsal(a):
Ahoj,byla bych ráda za váši radu!Mám 4 měsíční stěňátko Čiuauu,jmenuje se Filípek!Vždy nastane ale veliký problém když s ním jdeme ven na vodítko!Nechce vůbec spolupracovat,sedne si a ani s ním nehneme,a nebo chodí jak sám chce ,a očichává okolí!Absolutně můžeme zapomenout aby nás následoval po boku a jít někam na procházku!Zkoušeli jsme i lákat ho na pamlsky ..to za nim běží,ale dále si zase jen sedne a nehneme s ním!Budeme rádi za jakoukoli radu či váš názor jak pejska na vodítku naučit!Už jsme zoufalí !Děkuji.

Dobrý den, štěňátko se naučí nebojte.Zatím je malé nechte ho ať si čuchá a poznává okolí.Berte to tak, že jde na procházku Filípek a vy ho jen doprovázíte. Na vodítku ho učte doma na zahradě. Cvičte ho jako třeba služebního psa.Do roku by se každý pes měl spíše vychovávat. Tak vydržte i váš pejsek nakonec na vodítku bude chodit .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....ne, ne, je to jakýsi auvaj........

Řekla bych malý střapaty pes

lupus4 napsal(a):
kdepak to je přece Čiuauu
úplně jiné plemeno, to fakt neznáte ?
PS. HappyDay bude nějaká "teen..." a kdo ví, jestli, rozum na 5 let

"Lupus" mám ráda Vaše reakce, postřehy i zkušenosti. ALE - i dítě nebo teenager má právo se zde zeptat. Když si přečte, jak je zde setřen, tak se vykašle na to příště se něco ptát. A kdo bude trpět? Hlavně ten pes. A o tom, jestli vlastní čivavu s pp nebo jen nějakého čivavoidního psa, ta diskuze fakt není...

fikovnice napsal(a):
"Lupus" mám ráda Vaše reakce, postřehy i zkušenosti. ALE - i dítě nebo teenager má právo se zde zeptat. Když si přečte, jak je zde setřen, tak se vykašle na to příště se něco ptát. A kdo bude trpět? Hlavně ten pes. A o tom, jestli vlastní čivavu s pp nebo jen nějakého čivavoidního psa, ta diskuze fakt není...

"to dítě" se ptá na něco, co má ZODPOVĚZENO jen v tomto vlákně xx a moc hezky a dobře např. od K... cituji

Obecně je u takových dotazů špatně už pohled zadavatele na problém.
Problém totiž nebývá v psovi, ale v majiteli. Vaše štěně je na 99% úplně normální.
"odmítá nám chodit na vodítku" místo "ještě jsme ji nenaučili chodit na vodítku"
"sedne si a trucuje" místo "neumíme jí vysvětlit, co po ní chceme..."

Chce to čas. Je malinká. Malé štěně by vás mělo přirozeně následovat. Bez vodítka jde za vámi?
Vždycky se ze začátku snažím, aby štěně o vodítku vůbec nevědělo, vodítko funguje jako pojistka.
Hlavně nenapínat, netahat, to je štěněti samozřejmě nepříjemné a panikaří.

A že si "sedne a trucuje" - buď je to reakce na napnuté vodítko, což je jí nepříjemné, nebo je kolem moc vjemů a potřebuje jenom koukat a vstřebávat, ...
Moje štěně třeba první dny chtělo jenom sedět přede dveřma, nejlíp u mě na klíně, a sledovat co se děje kolem.

Jak na ni: zpomalte, netlačte na ni, nenuťte ji, zkoušejte po malých chvilkách, nejlépe ve známém prostředí (doma, na zahradě), na pamlsky ji nelákejte, ale odměňujte, i malé pokroky.
Ona se to naučí a brzo bude řádit. Teď hlavně budujte vztah, důvěru.

a pokud jste si všimla, reagoval jsem až na příspěvek Sarah, ne na šťastný den

Děkuji lupus4 za citaci

To, jak vnímám štěňata se mi hodně změnilo odchováním vlastních. Připadají mi teď mnohem méně křehká fyzicky, a naopak mnohem křehčí psychicky, než dřív.

Bylo strašně poučné štěňata sledovat, jak z malých plazících se válečků pomalu vzniká něco, co se začíná podobat psům.
Například, to, jak se celý vrh rozkoukával na zahradě a utíkal (nebo spíš batolil) se schovat do krabice-"boudičky", když jim připadalo, že hrozí nějaké nebezpečí. Úplně krásné instinktivní chování. A ta samá mrňata by měla jenom o pár týdnů později fungovat jako normální pes.

Štěňata jdou do nových domovů strašně brzo, v období, kdy jsou vlastně úplně neschopná, i když je to třeba 9 týdnů. Rozhodně ta přeměna z bezmocného válečku ve psa ještě není dokončená. Je to dobře, protože majitel si tak kupuje nepopsaný list a štěně se dobře může přizpůsobit v nové rodině. Na druhou stranu je potřeba, aby si to noví majitelé uvědomili. Že si nekupují slušně vychovaného elegána z tanečních, vystudovaného inženýra nebo architekta, ani parťáka na výlety, ale kousající a čůrající mimino, které nechápe, co se po něm chce, nedělá nic naschvál, a je po psychycké stránce strašně křehké. A podle toho k němu přistupovat.

Myslím, že by pomohlo, kdyby noví zájemci strávili nějaký čas u chovatele a viděli, jak tam štěňata spolu žijí. Nebo se to dá nakoukat i na youtube. Příchodem domu se nic nezmění, štěně chce dál kousat, blbnout, nebýt samo, spát přitulené.

Ještě jeden příklad - jedna zájemkyně se mě na návštěvě u vrhu malých štěňat ptala, co dostávají jako odměny. Říkala jsem, že nic, za prvé je nebylo za co odměňovat, komunikace s nima ještě nebyla na takové úrovni, byla to jedna velká kousající ničivá koule. A za druhé chvíli trvalo, než štěňata pochopila, že když jim něco dávám, dávam jim to z ruky, pořád mi koukala na hlavu Tak až takhle "neschopná" štěňata jsou.

A tohle si, lidi, koupíte a máte doma.

Jdete se poradit ohledně zdravotního problému, prevence nemoci nebo výživy vašeho zvířete? Nově se můžete obrátit rovnou na odborníky v sekci On-line veterinář. Kvalifikovanou odpověď tam dostanete nejpozději během několika hodin. Ať jsou vaši mazlíčci zdraví a spokojení!