Psí smečka

marcelaamax napsal(a):
Kolik je fenám? Co je to za psy? Já si myslím, že pokud jste si je za ty roky na sebe nijak nenavázala, tak se vám to při stejném přístupu nepovede ani se čtvrtou fenou. Ale možná by se dalo zapracovat i na tom, aby vás začali brát tyto tři feny - nevím jestli jste nějak zkoušela? Začít je brát ven po jedné, cvičit s nimi, užívat si procházek - prostě se jim věnovat, aby jste se sblížily, našli si k sobě cestu.

A k pořízení čtvrté feny - hlavně bych se zamyslela nad tím, co to udělá se třemi fenami, které už doma jsou, jak to budou snášet, jestli další fenu přijmou. Aby se vám to pak nezačalo rvát všechno.

Jsou to 2 vlkodavy a 1 jack russell.. Že by se přidala další fena by nebyl problém, nejsou nijak agresivní a s každým novým psem se hned zkamarádí..
Ten problém je v tom, že ti psi prostě nejsou moji. Nemám na ně vliv, nemůžu rozhodovat o ničem. A ty psy jsem ani nechtěla, nedokázali je ani vychovat takže je mám neustále i v jídle. Je to složité, ale k těm psům už žádná cesta z mé strany nevede.
Proto bych chtěla své štěně, "pokazit" si ho svým způsobem jestli chápete.
Věnovat se mu, chodit na cvičáky, krmit ho jiným způsobem a celkově ho soustředit na mě.
Ale jestli se pak zabejčí jak ty 3 předchozí, nakonec na mě bude taky kašlat, tak to nebudu riskovat a počkám.
Jinak děkuju za radu, potřebuju to prodiskutovat ale nevím s kým tak aspoň takhle se ptám :))

Chybí mi ta psí láska, kterou od těch původních psů nedostávám. Nejsou moji, nemám na ně žádný hlas a poslední dobou jsem pro ně spíš jako vzduch.

Mozete to vysvetlit konkretnejsie?

Pretoze ak citam vas prispevok ako celok, tak z toho vyplyva to, ze vy povazujete za majitela psa cloveka, ktory si ho kupi alebo ktory je uvedeny v papieroch povodu / ockovacom preukaze. Takto to ale vo svete psov proste nefunguje...
Pes nema majitela ale ma pana a vodcu svorky, ktoreho poslucha. Vodcom svorky, sa clovek nestava zapisom do papierov ako majitel psa, ale starostlivostou o psov, ich vychovou /nemylte si to s vycvikom/ a ziskanim si ich dovery. Pokial vas psy vasich rodicov ignoruju a nejdu za vami, tak su tu dve moznosti: 1) rodicia vam kontakt s nimi nedovolia a zatvaraju ich mimo vas dosach (dost absurdne) alebo 2) psy vam neveria, nemaju ziaden dovod s vami travit cas a neznamenate pre nich vobec autoritu, ktoru by mali dovod respektovat, co sa da nazvat aj jednoducho, ze sa o ne nestarate .. Ak do vami opisanej svorky (ludia + psy v domacnosti) privediete dalsie stena, tak sa urcite pride k fenam vo svorke a opet bude akceptovat vodcu aktualnej svorky. Neviem si predstavit ako chcete vychovavat psa bokom.. ako cely den vo voliere, cvicit ho budete len vy? vencit taktisto len vy? upratovat po nom bude kto? krmit ho budete len vy? Tak preco cast tychto cinnosti nerobite uz teraz?
Kedze uz zijete v domacnosti so psami, tak mate sancu si osvojit ako sa so psom pracuje, co znamena starostlivost o neho a to bez investicii a zavazkov, kedze patria vasim rodicom. Plus mate vyhodu, ze psy su predpokladam vychovany a tak sa zdokonalite v komunikacii s nim a ziskate dobry zaklad do buducnosti aby ste zvladli sama svojho vlastneho psa. Ak si chcete kupit psa tak pozor na vyber plemena, to co sa vam paci sa k vam nemusi vobec hodit a miesto psej lasky si kupite kus psieho pekla .. Moja rada znie, najskor sa naucte ako sa so psami pracuje ci uz cez videa cez youtube alebo cez kvalitne kynologicke knizky, potom si zistite ZAPORY plemena ktore chcete a verte, ze kazde plemeno ho ma, len sa o nich tolko nehovori, predsa to dobre sa lepsie pocuva a az potom sa poobzerajte po svojom vlastnom psikovi.

anilukacovic napsal(a):
Jsou to 2 vlkodavy a 1 jack russell.. Že by se přidala další fena by nebyl problém, nejsou nijak agresivní a s každým novým psem se hned zkamarádí..
Ten problém je v tom, že ti psi prostě nejsou moji. Nemám na ně vliv, nemůžu rozhodovat o ničem. A ty psy jsem ani nechtěla, nedokázali je ani vychovat takže je mám neustále i v jídle. Je to složité, ale k těm psům už žádná cesta z mé strany nevede.
Proto bych chtěla své štěně, "pokazit" si ho svým způsobem jestli chápete.
Věnovat se mu, chodit na cvičáky, krmit ho jiným způsobem a celkově ho soustředit na mě.
Ale jestli se pak zabejčí jak ty 3 předchozí, nakonec na mě bude taky kašlat, tak to nebudu riskovat a počkám.
Jinak děkuju za radu, potřebuju to prodiskutovat ale nevím s kým tak aspoň takhle se ptám :))

Ono něco jiného jsou psí kámoši a pak fena, která má být členem té domácnosti. Já osobně bych si tedy ke třem nevychovaným fenám nepořídila čtvrtou ani náhodou - pravděpodobně to špatné chování od ostatních fen okouká. Navíc jestli jsou psi zkažení výchovou rodičů, tak úplně stejně vám můžou rodiče zkazit tu čtvrtou. Spíš bych se pokusila domluvit s rodiči, že tedy se psy začnu dělat něco já, vychovávat je, věnovat se jim.

anilukacovic napsal(a):
Jsou to 2 vlkodavy a 1 jack russell.. Že by se přidala další fena by nebyl problém, nejsou nijak agresivní a s každým novým psem se hned zkamarádí..
Ten problém je v tom, že ti psi prostě nejsou moji. Nemám na ně vliv, nemůžu rozhodovat o ničem. A ty psy jsem ani nechtěla, nedokázali je ani vychovat takže je mám neustále i v jídle. Je to složité, ale k těm psům už žádná cesta z mé strany nevede.
Proto bych chtěla své štěně, "pokazit" si ho svým způsobem jestli chápete.
Věnovat se mu, chodit na cvičáky, krmit ho jiným způsobem a celkově ho soustředit na mě.
Ale jestli se pak zabejčí jak ty 3 předchozí, nakonec na mě bude taky kašlat, tak to nebudu riskovat a počkám.
Jinak děkuju za radu, potřebuju to prodiskutovat ale nevím s kým tak aspoň takhle se ptám :))

Dost dobře si neumim představit, že by v jedné domácnosti měl jeden ze psů jiný režim.....a teď nemyslím, že s tím jedním se budou provozovat nějaké aktivity mimo domov a nebo krmení....ale celkově soužití. To jako vaše fena pak bude někde zavřená, když nebudete doma??.....

Já osobně bych si tu "svojí" fenu pořídila až se odstěhuju. A kdybych měla potřebu něco s nějakým psem dělat, tak si prostě vyberu psa resp. fenu ze stávající smečky a začnu s ní pracovat, začnu jí na sebe navazovat.

Předpokládám, že feny jsou rodičů...a vy jste "dítě", teď nemyslím věkem (i když jsem nějak nepostřehla kolik vám je), ale prostě nejste panička, jste "holka"....stejně jako u nás doma, prostě moje dcera, ač už je jí 22 let, tak pro moje psy prostě bude vždycky "holka".......pesani jí milujou, když přijede na víkend, tak se můžou zbláznit, ale autorita to pro ně není......oni jí jako i poslechnou, ale určitě ne tolik jako mě.

Spíš mě udivuje vaše sdělení "na mě kašlou"......jestli na vás psi kašlou, tak bych řekla, že vina bude na vaší straně a jestli se pletu, tak se omlouvám......

anilukacovic napsal(a):
Jsou to 2 vlkodavy a 1 jack russell.. Že by se přidala další fena by nebyl problém, nejsou nijak agresivní a s každým novým psem se hned zkamarádí..
Ten problém je v tom, že ti psi prostě nejsou moji. Nemám na ně vliv, nemůžu rozhodovat o ničem. A ty psy jsem ani nechtěla, nedokázali je ani vychovat takže je mám neustále i v jídle. Je to složité, ale k těm psům už žádná cesta z mé strany nevede.
Proto bych chtěla své štěně, "pokazit" si ho svým způsobem jestli chápete.
Věnovat se mu, chodit na cvičáky, krmit ho jiným způsobem a celkově ho soustředit na mě.
Ale jestli se pak zabejčí jak ty 3 předchozí, nakonec na mě bude taky kašlat, tak to nebudu riskovat a počkám.
Jinak děkuju za radu, potřebuju to prodiskutovat ale nevím s kým tak aspoň takhle se ptám :))

Ten problém je v tom, že ti psi prostě nejsou moji. Nemám na ně vliv, nemůžu rozhodovat o ničem. A ty psy jsem ani nechtěla, nedokázali je ani vychovat takže je mám neustále i v jídle. Je to složité, ale k těm psům už žádná cesta z mé strany nevede.
A co si myslite, ze sa zmeni ak budete majitelkou vy? Pes nevie citat a to, ze ich nevychovali vasi rodicia nehovori nic o spravani voci vam. Aj ked to znie tvrdo, tak vy sama si stanovujete pravidla, co si psy voci vam mozu dovolit a co nie !!!! Moj pes Howavart si moze dovolit max onuchat moje jedlo na tanieri ak mu to dovolim.. ale otec ho krmil od stola a tomu je schopny jedno vytiahnut pomaly z ust a bol to prave moj otec, ktory si nedal povedat.. to je realny priklad ako pes funguje.
A za dalsie rovnako odpisete aj svojho psa ked vas nebude posluchat? Ono totiz prevychova a socializacia psov je bezna, ved preto existuju utulky, kde su psy umiestnene z hroznych podmienok a nasledne osetrene, socializovane a vychovavane, aby ich bolo mozne poskytnut na adopciu. Takze STUDOVAT a skusat na psoch, ktory s vami ziju a zmenit ich spravanie - minimalne vas musia respektovat a ked im dokazete nastavit pravidla spravania voci vam, tak si potom kupte svojho vlastneho psa.

A ještě, jestli to dobře chápu - vy bydlíte u rodičů, oni mají své tři feny - a jak jste psala - vy nemůžete se psy nic dělat? Nemůžete je vzít na procházku, na cvičák, hrát si, blbnout, krmit. Ale kdybyste si pořídila svojí čtvrtou fenu, tak rodiče by s tím žádný problém neměli? Nebylo by opravdu lepší, se s rodiči domluvit, že začnete něco dělat s "jejich" psy? Myslím,že než do takové smečky pořídit dalšího psa, by bylo mnohem lepší zpříjemnit život psům, kteří už v té rodině jsou - tím by se nejspíš zpříjemnil život i celé rodině. Navíc mě by to bylo asi i tak trochu líto a přišlo by mi to nefér vůči ostatním fenám, že jako ta jedna bude mít nějakou spešl péči a jiný přístup. Nejspíš by se to nemuselo zamlouvat ani těm fenám a mohly by žárlit.

Ono to je v této domácnosti strašně složité a nejspíš máte pravdu, jen jsem to potřebovala slyšet.
Není to tak, že rodiče jsou majitelé a tečka. Všechny 3 jsou loajální jim a já jsem (jak to tady sardullah popisuje) jen ta holka, nic víc. Ta situace tady přesně odpovídá. A tím mi ten vlastní pes chybí, nevím jestli mě pochopíte.
Já se do výchovy zkoušela zapojit několikrát, nelíbí se mi ani jakým způsobem je živí. Starší vlkodav je vyloženě tlustý a oni si to nechcou připustit. Ale pokaždé když se s nimi na tohle téma snažím mluvit, tak si toho psa pořídili oni a já si svoje rady mám nechat na svého psa.
Budu se dal pokoušet ale rychlejší bude stejně odstěhování a pořízení si svého. Bude lepší ještě počkat.
Jinak je mi 21 a studuji, takže mi přišlo nejvíc vhod si ho pořídit teď, kdy bych na výcvik měla nejvíc času.
Děkuju za odpovědi, nevěděla jsem s kým to mám probrat a hlas lidu poví přece jen víc

to mi řekla dcera, jestli prý jí nekoupím nějakého normálního psa, že s megí se nedá nic dělat
???
"no psa jenom pro MĚ !"
dceři je 14
už sháním výchovný tábor

Hodte si do vyhladavania na youtube: Znalec psi duse alebo Bud ja nebo pes a popozerajte dostupne videa, pripadne si najdite nejake videa o vychove psa. V tych zmienenych prevychovavaju problemove psy v ich prostredi a to hlavne tym, ze ucia ich majitelov ako so psom komunikovat a ako zlepsit ich spolocny vztah. Zaklad vam to da, ale skuste aj samostatne rozmyslat nad spravanim cvicitelov, preco to robia a co tym psovi vlastne hovoria a to je cesta, ktorou mozete doma zmenit situaciu v spravani psov voci vam, bez toho, aby ste museli mat suhlas rodicov, alebo ich presviedcat o niecom co oni nechcu.. Nezabudnite si vsak trpezlivost, ale zmena spravania voci vam pride postupne a hlavne nenasilnou cestou a mozno budete prekvapena, ze sa casom stane hlavny vodca svorky z vas ...

Vyhovorku, ze ten pes nie je moj pouzila jedna znama, ked sa stazovala na spravanie yorkshirky a ja som jej povedala akym sposobom to moze zmenit. (Fenku povodne kupil expriatel jej sestre ale vyrastala z oboma, len jej sestra odisla do zahranicia, tak ostala jej.) Ako sa ukazalo ten pes nie je moj = mne sa nechce nic robit s nou, nic menit.. Potom si vybrala a kupila stena Novofunladskeho psa a dopadlo to horsie ako s yorkshirkou. Ma ich oboch, ale Novofunlad teda vychovany moc nie je. Rozdiel je len v tom, ze to je uz len jej pes

anilukacovic napsal(a):
Ono to je v této domácnosti strašně složité a nejspíš máte pravdu, jen jsem to potřebovala slyšet.
Není to tak, že rodiče jsou majitelé a tečka. Všechny 3 jsou loajální jim a já jsem (jak to tady sardullah popisuje) jen ta holka, nic víc. Ta situace tady přesně odpovídá. A tím mi ten vlastní pes chybí, nevím jestli mě pochopíte.
Já se do výchovy zkoušela zapojit několikrát, nelíbí se mi ani jakým způsobem je živí. Starší vlkodav je vyloženě tlustý a oni si to nechcou připustit. Ale pokaždé když se s nimi na tohle téma snažím mluvit, tak si toho psa pořídili oni a já si svoje rady mám nechat na svého psa.
Budu se dal pokoušet ale rychlejší bude stejně odstěhování a pořízení si svého. Bude lepší ještě počkat.
Jinak je mi 21 a studuji, takže mi přišlo nejvíc vhod si ho pořídit teď, kdy bych na výcvik měla nejvíc času.
Děkuju za odpovědi, nevěděla jsem s kým to mám probrat a hlas lidu poví přece jen víc

Víte, já vaší touhu chápu........vím jaké to je být "holka"....vlastně jsem "holka" dodnes a to už je mi 46 let a když přijdu k mamce...ta má andulky, jsou to takový vítací štěbetálkové, tak mamka říká "no jo, holka přišla, tak jí vítáte".....vím, že to není to samé, ale je to tak....

Zase ale nevidím problém, aby se s "holky" stala ta topten "holka", třeba moje dcera si už jako malá a teď myslím opravdu tak ve 2-4 letech hrála s chrťákem v obýváku "na cvičák", na procházky se chodilo společně, tak v šesti letech už defakto chtěla chrťáka vodit. Když jsme pořídili štěňata, tak moje děti se mnou chodili na prochajdy, pomáhali s krmením, mazlením a tak. A kdyby mi, v té době moje 13-ti letá dcera, řekla "mami já bych chtěla něco se psem dělat, tak budu jedině ráda....."tak děvče, tady máš feňuli a s chutí do toho" i na cvičák bych jí vozila......Moji pesani možná moje děti neposlouchaj tak hodně jako mě, ale rozhodně na ně nekašlou, spíš naopak.......ale děti na ně taky nekašlaly a aktivně se o ně od mala zajímaly,,

Zadavatelko, trošku to nechápu. Nemusíte s rodiči řešit zrovna tak zásadní věci, jako je krmení, protože jak víme, to se se starší generací řeší fakt blbě, některé věci už jim člověk těžko vymluví Ale co nechápu: jste pro psy jen ta holka? A proč? Žijete ve stejné domácnosti od jejich pořízení. Vy jste je ani nechtěla..a to znamená co? Tyhle jste nechtěla, vlastně vás ani nezajímají, ale najednou chcete svého psa. Proč vlastně? Aby jste si na něm dokazovala co? Jaká jste skvělá panička? Jak ho úžasně vycvičíte? Pokud máte o psy jako takové zájem, budou mít zájem i oni o vás. I ti psi rodičů. No očividně to nefunguje. Mám tady v okolí x psů, kteří nejsou moji, přes to si troufnu tvrdit, že mě ti psi mají rádi, poslouchají mne stejně, jako své pány přes to, že jsem jen ,,sousedka". To, že si pořídíte svého psa, z vás dobrou paničku neudělá...

Aha a teď čtu, že Sardullah to napsala vlastně také...

Psa jsem mít nemohla.
Půjčovala jsem si cizí.
Majitelům jsem do ničeho nekecala.
Se psem jsem lítala venku a dělala jsem si
vše po svém.
Byla jsem šťastná, že "mám" psa .
I když nebyl můj, těšil se na mně a poslouchal.
Jeho přízeň si ale musí člověk zasloužit.

A dám Vám radu.
Až se odstěhujete, nemusí být první věcí pořízení psa.
Jiné je mít psa v rodině a jiné = často složité je být na vše sám.

anilukacovic napsal(a):
Ono to je v této domácnosti strašně složité a nejspíš máte pravdu, jen jsem to potřebovala slyšet.
Není to tak, že rodiče jsou majitelé a tečka. Všechny 3 jsou loajální jim a já jsem (jak to tady sardullah popisuje) jen ta holka, nic víc. Ta situace tady přesně odpovídá. A tím mi ten vlastní pes chybí, nevím jestli mě pochopíte.
Já se do výchovy zkoušela zapojit několikrát, nelíbí se mi ani jakým způsobem je živí. Starší vlkodav je vyloženě tlustý a oni si to nechcou připustit. Ale pokaždé když se s nimi na tohle téma snažím mluvit, tak si toho psa pořídili oni a já si svoje rady mám nechat na svého psa.
Budu se dal pokoušet ale rychlejší bude stejně odstěhování a pořízení si svého. Bude lepší ještě počkat.
Jinak je mi 21 a studuji, takže mi přišlo nejvíc vhod si ho pořídit teď, kdy bych na výcvik měla nejvíc času.
Děkuju za odpovědi, nevěděla jsem s kým to mám probrat a hlas lidu poví přece jen víc

Já vám rozumím - s tím žrádlem, to vím z vlastní zkušenosti, že to rodiče asi nepochopí. Když mi rodiče pořídili psa, v 11ti letech - tak mu kupovali do 2 let kvalitní granule, protože do dvou let jako rostl, ale pak už vyrostl a už ty kvalitní nejsou potřeba - to byl jejich názor a nemělo cenu se s nima dohadovat. Takže pes pak několik let žil na Chappi, do té doby, než jsem začala chodit na brigády.

A ještě se zeptám, když studujete - jak byste chtěla psa živit? Co kdyby se něco stalo, kdo by hradil veterinu? Pomohli by rodiče? Já jsem sice psa, když jsem studovala měla. Ale to bylo tak, že mi ho pořídili rodiče, a počítali s tím, že veškeré výdaje (žrádlo, veterina, cvičák, obojky, vodítka atd.) budou hradit oni.

A jaký režim mají ti domácí psi? Na žrádlo bych se vykašlala, to nejspíš nezměníte. Ale kdybyste je začala třeba brát na procházky, měli by víc pohybu, tak by na tom taky byli líp. A tím ,že se jim začnete trochu věnovat, tak na vás možná přestanou kašlat a nakonec z nich budete mít parťačky. Navíc tím trochu pochopíte jak pes "funguje" , jak přemýšlí a pak bude výchova toho vlastního psa jednodušší.

rapotacka11 napsal(a):
Psa jsem mít nemohla.
Půjčovala jsem si cizí.
Majitelům jsem do ničeho nekecala.
Se psem jsem lítala venku a dělala jsem si
vše po svém.
Byla jsem šťastná, že "mám" psa .
I když nebyl můj, těšil se na mně a poslouchal.
Jeho přízeň si ale musí člověk zasloužit.

A dám Vám radu.
Až se odstěhujete, nemusí být první věcí pořízení psa.
Jiné je mít psa v rodině a jiné = často složité je být na vše sám.

Jo tak to jsem měla stejně....taky jsem si chodila "půjčovat" sousedovic psy.....

sardullah napsal(a):
Jo tak to jsem měla stejně....taky jsem si chodila "půjčovat" sousedovic psy.....

Taky jsme si půjčovali psy, z jedné chovatelské stanice ve vesnici. Už někdy od 10 let a pokračovalo to i potom, co jsem měla vlastního psa. Chodila se mnou ještě kámoška, vyzvedli jsem třeba dva psy v té chovatelské stanici a šli jsme. Byli jsme klidně celý den s nimi někde na loukách, v lesích, u vody... Joo to byla paráda. A když se nad tím tak zpětně zamyslím - psi s námi vždycky lítali navolno (byli to lovecky vedení psi) a nikdy nebyl žádný problém, poslouchali nás. A to jsme pro ně byli cizí, teda ti někteří už nás znali, ale pán měl tolik psů, že občas nastala situace, že jsme pro některé psy byli úplně cizí malý holky a přesto nás poslouchali a nikdy se nic nestalo. Byli hrozně vděční, že jsou na procházce. Jednou jedenkrát se nám stalo, že se jeden pes najednou otočil a běžel domů - ale to byl pes, o kterém si i majitel myslel, že to tak dopadne a počítal s tím. Teď se docela i divím, že nám pán psy půjčoval, nebyl to ani příbuzný, ani nějaký kamarád rodičů.. nic takového. Ale tenkrát to bylo ještě takový jiný všechno no...

Zajímalo by mě, kolik dětí v dnešní době místo sezení u PC nebo tabletu tráví celé dny dobrovolně venku se psem, a rádi.

Zajímalo by mě, kolik dětí v dnešní době místo sezení u PC nebo tabletu tráví celé dny dobrovolně venku se psem, a rádi. - v létě couráme víc po lesích, ale teď v zimě, když bylo i brzy tma, většina našich prochajd minimálně končila vesnicí. A víte, kolik jsme potkali dětí se psy? Ani jedno Proto já jsem na věty typu: je mi 14 a chci pejska a ,,chceme pejska pro děti" - silně alergická. Tady je prostě skupina lidí, kteří se věnují psům naplno, vedou k tomu i děti, ale je to třeba 20lidí. Víceméně vyjímka potvrzující pravidlo. Pak je ten zbytek, běžná populace, která si myslí, že bez psa jsou divní.

A s tou "rasličkou" rodiče něco dělají? Chodí s ní mamka na sport? Učí ji triky? Vám by to nedovolila, abyste jí nezasahovala do výcviku?

rapotacka11 napsal(a):
Psa jsem mít nemohla.
Půjčovala jsem si cizí.
Majitelům jsem do ničeho nekecala.
Se psem jsem lítala venku a dělala jsem si
vše po svém.
Byla jsem šťastná, že "mám" psa .
I když nebyl můj, těšil se na mně a poslouchal.
Jeho přízeň si ale musí člověk zasloužit.

A dám Vám radu.
Až se odstěhujete, nemusí být první věcí pořízení psa.
Jiné je mít psa v rodině a jiné = často složité je být na vše sám.

...měla jsem to také tak....u babičky o všech prázdninách sousedovic jezevčice......v Praze na základní škole známých střední pudl a kólie......na střední a po škole německá doga, velký knírač černý, fena NO a teprve když jsem se odstěhovala, vdala a dceři byl rok, tak první vlastní vytoužený pes NO........ty "cizí" psi mně milovali, vítali mně, těšili se se mnou ven....chodila jsem s některými i na cvíčák........majitelům jsem nikdy do ničeho nemluvila a i když všichni své psy milovali byli moc rádi, že psi jsou do mrtva vylítáni........a po mně to byla obrovská škola zkušeností a úžasné chvíle strávené ve psí společnosti.........

marcelaamax napsal(a):
Taky jsme si půjčovali psy, z jedné chovatelské stanice ve vesnici. Už někdy od 10 let a pokračovalo to i potom, co jsem měla vlastního psa. Chodila se mnou ještě kámoška, vyzvedli jsem třeba dva psy v té chovatelské stanici a šli jsme. Byli jsme klidně celý den s nimi někde na loukách, v lesích, u vody... Joo to byla paráda. A když se nad tím tak zpětně zamyslím - psi s námi vždycky lítali navolno (byli to lovecky vedení psi) a nikdy nebyl žádný problém, poslouchali nás. A to jsme pro ně byli cizí, teda ti někteří už nás znali, ale pán měl tolik psů, že občas nastala situace, že jsme pro některé psy byli úplně cizí malý holky a přesto nás poslouchali a nikdy se nic nestalo. Byli hrozně vděční, že jsou na procházce. Jednou jedenkrát se nám stalo, že se jeden pes najednou otočil a běžel domů - ale to byl pes, o kterém si i majitel myslel, že to tak dopadne a počítal s tím. Teď se docela i divím, že nám pán psy půjčoval, nebyl to ani příbuzný, ani nějaký kamarád rodičů.. nic takového. Ale tenkrát to bylo ještě takový jiný všechno no...

Zajímalo by mě, kolik dětí v dnešní době místo sezení u PC nebo tabletu tráví celé dny dobrovolně venku se psem, a rádi.

...moje dcera se psem vyrůstala, chodila se mnou na cvičák......se starším maliňákem pak přičichla ke psím sportům - agility a pod. a měla svou psí partu lidí obdobně laděným........pak na střední škole když malina odešla si teprve pořídila svého prvního psa........já v té době už měla jenom jorka........teď ale poslední dva tři roky se u nás na sídlišti objevuje docela početná parta dětí se psy a docela aktivními.....

Musím říct, že jsem i ráda, že děti se psy...dle svých možností s ohledem na věk...pomáhaly. Dcera je odstěhovaná, nemá problém pohlídat kamarádů na 14 dní psa, když jedou na dovču, nemá problém se postarat ani o štěně, měli ho doma taky asi 14 dní, taky hlídání, ale sama si koupila kočku, protože ví, co pes obnáší a při jejím pracovním vytížení by na něj neměla tolik času, kolik by si pes zasloužil, navíc bydlí v podnájmu, malej byteček. Ono k tomu pořízení psa jednoho krásnýho dne asi stejně dojde, protože jak ona, tak její přítel jsou zvířátkoví a psy opravdu milují, ale prostě až na to budou podmínky.........takže zatím mají doma "jen" kocoura, morče, králíka, křečíka, rybičky a andulku......holka říká, že si připadá jak u nás doma, když byla dítě, to jsme taky měli zvěřinec.......ale má mojí školu, tak se postarat umí, jen už přítele nepouští samotného do zveráče....většina zvířat u nich skončila proto, že šel přítel koupit papání pro andulku a kouká, tam sedí v kleci jediný opuštěný morčátko....tak přeci ho tam nenechá....za deset dní stejným způsobem pořízen křečík.......no a kocour byl taky jako překvapení.......holka říká, že by se nedivila, kdyby jela přijela dom a měli tam poníka, nebo žirafu...... Oni kočku chtěli, ale až si najdou větší byt....no tak bydlí v malým pořád.

Slečna, která v 21 letech přišla na to, že chce svého psa.....no, nevím. Moji kluci, oba, chtěli svého vlastního psa tak od 7-8 let s tím, že se ale již podíleli na péči o 2 malé rodinné fenky. Po dohodě psa dostali každý v 10 letech, dohlížela jsem na výchovu i výcvik, starala se o veterinu a krmení, vozila je na cvičáky, soustředění, závody atd. Prima doba pro všechny, doma fungovaly 4 feny - každá byla jednoho člena rodiny, který se s ní věnoval určitým aktivitám, ale já vždy fungovala jako hlavní krmič a hlídač zdravotního stavu a očkování.

No, pokud je zadavatelka vzduch pro psy, kteří už v domácnosti žijí, s dalším psem to nebude jiné.

Vůbec mi připadá divné, že je tam "jen holka". Já jsem se vlastně ke psům dostala tak, že byl pes "k baráku" a chtěla ho hlavně mladší sestra, ale ta začala mít během roku jiné zájmy a tak jsem psa začala brát s sebou na výlety do přírody, protože proč ne. Takže jsem taky byla "jen holka", navíc o dost mladší než zadavatelka a zároveň nakonec hlavní parťák.

Za našich mladých let bylo všechno jinak ( neříkám, že líp ) - v 21 letech přišel kluk z vojny a to už se mohl ženit a holky v 21 pomalu myslely na děti ( nebo nemyslely, ale tak nějak přišly :-)) ) a ne na to, jestli mají mít psa společného s maminkou nebo svého.
( A jen poznámka - také myslely na to, jak se uživit a ne na to, jak budou rodiče kromě nich živit ještě jejich psa )
Nejsem já náhodou stará ?

anilukacovic napsal(a):
Ono to je v této domácnosti strašně složité a nejspíš máte pravdu, jen jsem to potřebovala slyšet.
Není to tak, že rodiče jsou majitelé a tečka. Všechny 3 jsou loajální jim a já jsem (jak to tady sardullah popisuje) jen ta holka, nic víc. Ta situace tady přesně odpovídá. A tím mi ten vlastní pes chybí, nevím jestli mě pochopíte.
Já se do výchovy zkoušela zapojit několikrát, nelíbí se mi ani jakým způsobem je živí. Starší vlkodav je vyloženě tlustý a oni si to nechcou připustit. Ale pokaždé když se s nimi na tohle téma snažím mluvit, tak si toho psa pořídili oni a já si svoje rady mám nechat na svého psa.
Budu se dal pokoušet ale rychlejší bude stejně odstěhování a pořízení si svého. Bude lepší ještě počkat.
Jinak je mi 21 a studuji, takže mi přišlo nejvíc vhod si ho pořídit teď, kdy bych na výcvik měla nejvíc času.
Děkuju za odpovědi, nevěděla jsem s kým to mám probrat a hlas lidu poví přece jen víc

jenže je problém že to nepůjde oddělit takže ve výsledku bude vyrůstat s ostatníma a výsledek bude stejný. Pořídila bych si svojí fenu až bych se odstěhovala. Ted je velká šance že bude chtít by u ostatních psů. To by se musela úplně oddělit trvale a to reálné prostě není a když bude přes den u nich tak výchova bude zase rodičů. prostě bych počkala Já si psa taky pořídila až jsme šla bydlet tenkrát s přítelem sama. Doma jsme psy měli ale venkovní a já chtěla mít psa u sebe doma . Manžel říká jak to dělám že každý pes u něj leží ale jak mne slyší můžou se zbláznit a už je u sebe neudrží, prý je to tím že jsme si je vždycky přivezla já tak prý příště pojede taky

chameleonHugo napsal(a):
...moje dcera se psem vyrůstala, chodila se mnou na cvičák......se starším maliňákem pak přičichla ke psím sportům - agility a pod. a měla svou psí partu lidí obdobně laděným........pak na střední škole když malina odešla si teprve pořídila svého prvního psa........já v té době už měla jenom jorka........teď ale poslední dva tři roky se u nás na sídlišti objevuje docela početná parta dětí se psy a docela aktivními.....

Jo, tak já neříkám, že takové děti nejsou, ale řekla bych, že jich není tolik. Taky znám pár dětí co chodí na cvičák, nebo prostě ven a aktivně se věnují psům. Ale spíš vídám to, že dítě přiběhne ze školy a hned mobil, tablet pc, facebook, instagram a když má jít jen vyvenčit psa tak oči v sloup, že se musí odlepit od displeje.


.teď ale poslední dva tři roky se u nás na sídlišti objevuje docela početná parta dětí se psy a docela aktivními.....
tak to je super . Já jsem teda z vesnice a na to, že je tam dětí docela dost, tak nikdo z nich se psem ven nechodí. Teď mě ale napadá, že jsme žádné děti nepotkávaly ani dřív., co děti, spíš žádné lidi se psy . Ale ono je to možná taky tím, že většina lidí na té vesnici uznává názor, že pes patří na zahradu k baráku a tím to končí. Takže ty děti už v tom vyrůstají a možná je ani nenapadne, jak může být fajn se toulat se psem přírodou. Já na to fakt hrozně ráda vzpomínám, když jsme si s kamarádkou sedly u vody, máchaly si nohy, psi kolem nás blbli, my si povídaly, smály se a užívaly si to...Nebo když jsem vyrazila klidně sama se psem, užívala jsem si to. Později cvičák, kde nebylo moc holek v mém věku, ale i tak to bylo fajn.

marcelaamax napsal(a):
Jo, tak já neříkám, že takové děti nejsou, ale řekla bych, že jich není tolik. Taky znám pár dětí co chodí na cvičák, nebo prostě ven a aktivně se věnují psům. Ale spíš vídám to, že dítě přiběhne ze školy a hned mobil, tablet pc, facebook, instagram a když má jít jen vyvenčit psa tak oči v sloup, že se musí odlepit od displeje.


.teď ale poslední dva tři roky se u nás na sídlišti objevuje docela početná parta dětí se psy a docela aktivními.....
tak to je super . Já jsem teda z vesnice a na to, že je tam dětí docela dost, tak nikdo z nich se psem ven nechodí. Teď mě ale napadá, že jsme žádné děti nepotkávaly ani dřív., co děti, spíš žádné lidi se psy . Ale ono je to možná taky tím, že většina lidí na té vesnici uznává názor, že pes patří na zahradu k baráku a tím to končí. Takže ty děti už v tom vyrůstají a možná je ani nenapadne, jak může být fajn se toulat se psem přírodou. Já na to fakt hrozně ráda vzpomínám, když jsme si s kamarádkou sedly u vody, máchaly si nohy, psi kolem nás blbli, my si povídaly, smály se a užívaly si to...Nebo když jsem vyrazila klidně sama se psem, užívala jsem si to. Později cvičák, kde nebylo moc holek v mém věku, ale i tak to bylo fajn.

náhodou, dnes bylo venku lidí a psů jak psů !
protože úplně letní den
jinak ten zimní půlrok ani nevím, co tu vše bydlí :-)
musíme brzy projít zbytek turistických stezek, než se otevřou hrady a zámky, jinak budeme muset jezdit na výlety do měst jen, protože v podzámčí budou turisté :-)
jo aby to bylo k tématu - turisté, když jsou u sebe, tak pes na vodítku, ale jakmile vlezou na výlet, pes navolno
příšerná smečka

marcelaamax napsal(a):
Jo, tak já neříkám, že takové děti nejsou, ale řekla bych, že jich není tolik. Taky znám pár dětí co chodí na cvičák, nebo prostě ven a aktivně se věnují psům. Ale spíš vídám to, že dítě přiběhne ze školy a hned mobil, tablet pc, facebook, instagram a když má jít jen vyvenčit psa tak oči v sloup, že se musí odlepit od displeje.


.teď ale poslední dva tři roky se u nás na sídlišti objevuje docela početná parta dětí se psy a docela aktivními.....
tak to je super . Já jsem teda z vesnice a na to, že je tam dětí docela dost, tak nikdo z nich se psem ven nechodí. Teď mě ale napadá, že jsme žádné děti nepotkávaly ani dřív., co děti, spíš žádné lidi se psy . Ale ono je to možná taky tím, že většina lidí na té vesnici uznává názor, že pes patří na zahradu k baráku a tím to končí. Takže ty děti už v tom vyrůstají a možná je ani nenapadne, jak může být fajn se toulat se psem přírodou. Já na to fakt hrozně ráda vzpomínám, když jsme si s kamarádkou sedly u vody, máchaly si nohy, psi kolem nás blbli, my si povídaly, smály se a užívaly si to...Nebo když jsem vyrazila klidně sama se psem, užívala jsem si to. Později cvičák, kde nebylo moc holek v mém věku, ale i tak to bylo fajn.

..já měla s dcerou štěstí, psi a její parta okolo nich jí dostali z puberty bez úhony.........s těmi psy a kamarádkami jsem to měla jak Vy, jenom to bylo ve městě, ale tehdy se i tam dala najít místa zástavbou nepolíbená.........pamatuji si, jak jsem si strašně moc užívala první psí tábor pořádaný naším cvičákem i když s půjčenou fenou NO........