Psí "vychovanost"

karo2702 napsal(a):
Tak jsem se po dnešní procházce pěkně vytočila, ale taky zamyslela. Co pro obyčejné pejskaře v dnešní době znamená vychovaný pes?
Pro mě to totiž znamená pes, který přijde na přivolání, nebo aspoň na povel nepokračuje ke svému cíli. Pes co se necpe každého přivítat, nebo se opět dá aspoň včas odvolat. A hlavně pes co umí číst řeč těla jiných psů a umí aspoň ty jasné náznaky poznat a respektovat.

Jak jsem ale při dnešní procházce zjistila, tohle si 90% pejskařů nemyslí. Potkala jsem paní s krátkosrstou kolií. Běžela asi 100 m za námi se psem na vodítku. Takže jsem jí neřešila. Když jsme odbočovali z hráze pryč, ještě jsem se po nich ohlídla, protože jsem je slyšela blízko. Byla jsem připravená si fenku pohlídat, kdyby běželi kolem nás, aby se jim nepřipletla do cesty. Jenže zrovna když jsem se ohlédla, tak paní už měla psa z vodítka a volala na něj "to je hodný kluk", zatímco pes letěl ke mě. Hned jsem si svojí zavolala za záda a stoupla mu do cesty. Přerazil se o mě a já málem skončila na zemi. On vrazil nos v plné rychlosti mé fence rovnou do zadku, zatímco ona si očuchávala trávník a věřila, že ho zastavím. Okamžitě se na něm otočila jak se lekla. Protože byl větší, tak raději stáhla ocas a začala mě obíhat, aby se mu schovala. On po ní šel vesele dál, běhali pěkně rychle a mě se nedařilo ho chytit. Ani jsem neměla čas volat na majitelku psa. Ta tam stála a volala na svého psa takovým ledabylým tónem. Pak teda přišla, chvilku ho naháněla a když ho chytla, ještě se ptá "Ona hárá?" říkám že ne, protože je kastrát. Myslela jsem, že se třeba aspoň vymluví, že proto jí neposlechl, ale ne, ona jen "Tak co vám jako vadí?" Tak jsem se jí pokusila klidně říct, že nezdvořilé chování jejího psa, protože ta moje se ho bála. Toho si paní ale očividně nevšimla. Ještě se mi teda velice ironicky omluvila a cestou pryč si cosi mumlala.

S takovými lidmi se potkávám téměř pravidelně. A to buď na psa ječí ve snaze ho odvolat tak hnusně, až mi to uši trhá,ale stojí na místě a nic nedělají. Nebo lépe řeknou, že si chce hrát a proč mi to jako vadí. Popřípadě když přiletí cizí pes a začne mi na ní skákat (když mám fenku třeba 10 m před sebou) a ona ho začne odhánět (tlapami a cení zuby, ale nekouše), tak hned bych si měla svého psa zajistit, že je nevychovaný. Ale když to cizí pes nebere po dobrém, tak jí toho moc nezbývá a já než tam doběhnu...

Takže hrát si můžeme s každým 10. psem, protože pro prvních 9 lidí je dobře vychovaný pes ten, který se nasere ke všem a nemá problém s tím, když po něm nějaký vyjíždí nebo se před ním snaží utéct. Protože ten jejich pes je bezkonfliktní.

No, ono pojem vychovaný pes je opravdu pro každého něco jiného.

Mám jako jasný příklad toho jednu dobrou kamarádku (omlouvám se těm, kteří už to budou číst po několikáté, už jsem to tu ve více tématech psala. Má 40 kg křížence. Podle ní vychovaný, bezproblémový rodinný pes. Na procházky chodí bez vodítka - vyjdou rovnou na polňačku a jdou po louce - je to na vesnici, kde moc lidí nepotkají. Pokud se ale objeví někde pes nebo lidi, tak má kamarádky pes tendence k nim běžet - ona na něho řve a snaží se ho odvolat. Někdy se povede, že pes si po chvíli řvaní přestane lidí nebo psů všímat a jde si po svém, ale k paničce ne. Jindy se nepovede ani to a pes jde normálně ke psovi, případně k lidem a klidně jim strká čumák do kapsy, nebo po nich skáče. Se psem je téměř nemožné jít někam na vodítku - neumí na něm chodit a vláčí kamarádku za sebou - jednou jsem s ní šla cca 200 metrů (nevím přesně ale maximálně 400 m) k veterináři. Psa neudrží, vláčí ji ke každému plotu - dopadlo to tak, že u veterináře z ní tekl pot, měla odřená kolena a puchýře od vodítka. Od té doby na veterinu jezdí autem a nikam, kde by potřebovala vodítko nechodí. Nehodlá to nijak řešit, protože to prostě nepotřebuje. Pes je bezproblémový na zahradě a na procházkách, když nikoho nepotkají. Občas vyběhne prohnat zajíce nebo srnu a pak se vrátí. Paničce to takhle stačí, nic více od psa nepožaduje a dle ní je vychovaný. A to ani není ke psům stejné nebo větší velikosti nekonfliktní - náhubek nenosí. Zatím měli štěstí, že když už utekl ke psovi tak to byl pes menší a nebo fena.

Další kamarádka má psa, který když vidí jiného psa tak hystericky řve a sápe se po psovi. Po pár km ho to přejde. Ale pokud mají jen míjet psa, tak je to vždycky takto. Ale nechodí s ním na volno, je vždy na vodítku. A neberou to jako problém - dle nich pes takový prostě je a oni nepotřebují, aby byl se psy nějak víc v pohodě.

Každý má jiné "požadavky" na psa a pro každého je něco jiného pojem vychovaný pes. Když to přeženu, tak někomu stačí, že si pes tak nějak přežívá na zahradě, neskáče po nich, neotravuje je (i takové znám) a je pro majitele vychovaný. Ven s ním radši nechodí, protože je venku logicky jak urvaný ze řetězu, tahá, útočí na všechny a všechno okolo. Ale jim stačí to, jak se chová na té zahradě. Ovšem když si takového psa představí někdo, kdo s ním denně chodí na procházky, mezi psy, mezi lidi, do města, navolno atd - tak pro toho to určitě vychovaný a bezproblémový pes nebude.


Nicméně to, že pes otravuje ostatní (ať už lidi nebo psy) mi v pořádku nepřijde. Ale některým lidem bohužel ano.

saola napsal(a):
Pláčete hezky, ale obávám se, že na špatném hrobě.
Začněte myšlenkou, jak vypadá normální psí chování - patří do něj vzájemné očichávání psů, když se setkají? Podle mne ano.
Proč se stavíte mezi svou fenku a přibíhajícího psa? Vypadal snad skutečně agresivně a hrozilo vážné napadení, nebo byl prostě jen zvědavý? Nechte fenku, ať si to vyřeší sama, když jí to nebude vhod, usápne se na psa a vysvětlí mu, že takhle ne.
myslím, že mnoho lidí zbytěčně psy diriguje a snaží se, aby se chovali striktně dle člověčích představ, ale jsou to prostě psi - komunikují hlavně čichem, a je třeba jim dát možnost, aby takto komunikovat mohli.
Kastráti jako vaše fenka mohou mít v mezipsím styku někdy problém, protože prostě "voní" divně ("ani ryba, ani rak") a často se i divně, tj. z pohledu ostatních psů nestandardně, mohou chovat.

Myslím, že chtít po psech, aby se seznamovali na krátkém vodítku a nekonfliktně si hráli s každým, koho potkají, je úplně mimo. Jak se ti chudáci na vodítkách celý život vláčení psi s přísně dávkovaným stykem s ostatními mají naučit řeč psího těla?
Obávám se, že hlavní problém není ve psech, ale v jejich dnes často "divných" majitelích.

Vždycky se mi líbili psi squaterů nebo jiných dětí ulice, obvykle směska všech možných mixů, bez obojků, vodítek, nebo jen se šátky na krku, ale absolutně nekonfliktní, klidní, přirozeně se pohybující v pohodě mezi lidmi i psy.

Já třeba nesouhlasím se seznamováním na krátkém vodítku. Když si psi navzájem sednou, tak si pak nemůžou pohrát a nic. Taky nemám ráda takovéto chození u nohy a koukej pánovi do obličeje, opovaž se jen zašvidrat na toho protijdoucího psa.
Samozřejmě, že kontakt se psy je důležitý, máme asi 15 psů, které pravidelně potkáváme a každý týden potkáme nějakého nového. Takže se vylítá a pohraje dost.

Jenže přístup "oni si to nějak vyřeší" jsem měla do podzimu. Fenka to prostě nedávala, začala se bát některých "hr" psů a skončilo to tím, že začala na některé i vyjíždět, protože v tom prostě byla sama. Ono ale, když psa nezastaví vlastní majitel, já a ani škaredý pohled a stažený ocas mojí fenky, tak těžko chtít, aby stála a nechala se třeba i obskočit. A nedej bože, když vycení zuby a ten pes to oplatí větší silou. Takové samořešení situace bych nerada řešila.

Ano, líbí se mi ti psi, co se přijdou klidným tempem podívat na druhého psa, čuchnou k sobě, a když je tam nějaké napětí, tak odejdou. Ale pes co ani nepřibrzdí a přistane rovnou v zadku a neřeší, že druhý pes před ním strachy utíká a cení zuby mi moc super nepřijde.

Saola: souhlasím s tímhle -
Pláčete hezky, ale obávám se, že na špatném hrobě.
Začněte myšlenkou, jak vypadá normální psí chování - patří do něj vzájemné očichávání psů, když se setkají? Podle mne ano.
Proč se stavíte mezi svou fenku a přibíhajícího psa? Vypadal snad skutečně agresivně a hrozilo vážné napadení, nebo byl prostě jen zvědavý? Nechte fenku, ať si to vyřeší sama, když jí to nebude vhod, usápne se na psa a vysvětlí mu, že takhle ne.
myslím, že mnoho lidí zbytěčně psy diriguje a snaží se, aby se chovali striktně dle člověčích představ, ale jsou to prostě psi - komunikují hlavně čichem, a je třeba jim dát možnost, aby takto komunikovat mohli.
Karo, fakt mi nepřijde normální řešit komunikaci za psy. Samozřejmě, pokud mám malého psa a žene se na mne nepřívětivě se tvářící obluda, vložím se do toho. Proto i vím, že malého psa nechci. Ano, poslední dobou je opravdu hodně nesocializovaných oblud, ale sama k tomu také nepřispíváte, když psa socializovat nenecháte. Vaši, ani toho přiběhnuvšího. Fenka nemá problém s tím, že ji pes letí očichávat na ,,intimních místech" tohle ve psech budujete sami. Pro ně je to normální, jen paničky hned vykřikují něco o znásilnění a nevím co ještě. Dva dny zpátky jsme my na volno, doběhli(prostě jsme šli rychleji) fenku asi staforda na volno. My ji dobře známe, ale chodil s ní syn a jeho otec nás nezná. Psi se pozdravili, fenka byla štěstím bez sebe a lítala jak raketa, že nás vidí, hned přiběhla a skočila na mne, hned na mého psa...Otočím se na pána a ten svírá ovladač elektrického obojku a říká: já mám tohle, já jsem připravený, kdyby něco. Tak mu říkám: probůh, to nedělejte, to by nás ráda neměla! Taky způsob ,,komunikace" Mimochodem...to je pokračování pro Saolu...je kastrovaná a můhj pes s tím žádný problém nemá, s kastrátkama se setkává od malička. Prostě čichne a nezajímá ho stejně, jako když nehárá.

lesnížínka napsal(a):
Saola: souhlasím s tímhle -
Pláčete hezky, ale obávám se, že na špatném hrobě.
Začněte myšlenkou, jak vypadá normální psí chování - patří do něj vzájemné očichávání psů, když se setkají? Podle mne ano.
Proč se stavíte mezi svou fenku a přibíhajícího psa? Vypadal snad skutečně agresivně a hrozilo vážné napadení, nebo byl prostě jen zvědavý? Nechte fenku, ať si to vyřeší sama, když jí to nebude vhod, usápne se na psa a vysvětlí mu, že takhle ne.
myslím, že mnoho lidí zbytěčně psy diriguje a snaží se, aby se chovali striktně dle člověčích představ, ale jsou to prostě psi - komunikují hlavně čichem, a je třeba jim dát možnost, aby takto komunikovat mohli.
Karo, fakt mi nepřijde normální řešit komunikaci za psy. Samozřejmě, pokud mám malého psa a žene se na mne nepřívětivě se tvářící obluda, vložím se do toho. Proto i vím, že malého psa nechci. Ano, poslední dobou je opravdu hodně nesocializovaných oblud, ale sama k tomu také nepřispíváte, když psa socializovat nenecháte. Vaši, ani toho přiběhnuvšího. Fenka nemá problém s tím, že ji pes letí očichávat na ,,intimních místech" tohle ve psech budujete sami. Pro ně je to normální, jen paničky hned vykřikují něco o znásilnění a nevím co ještě. Dva dny zpátky jsme my na volno, doběhli(prostě jsme šli rychleji) fenku asi staforda na volno. My ji dobře známe, ale chodil s ní syn a jeho otec nás nezná. Psi se pozdravili, fenka byla štěstím bez sebe a lítala jak raketa, že nás vidí, hned přiběhla a skočila na mne, hned na mého psa...Otočím se na pána a ten svírá ovladač elektrického obojku a říká: já mám tohle, já jsem připravený, kdyby něco. Tak mu říkám: probůh, to nedělejte, to by nás ráda neměla! Taky způsob ,,komunikace" Mimochodem...to je pokračování pro Saolu...je kastrovaná a můhj pes s tím žádný problém nemá, s kastrátkama se setkává od malička. Prostě čichne a nezajímá ho stejně, jako když nehárá.

No já nevím. Souhlasím s tím, že se pes má socializovat, učit se "psí" řeči, už od štěněte. Ale nějak trochu řízeně. A ne tím stylem, že na něho nechám naletět každého cizího psa. Já jsem fakt ráda, že bydlím na vesnici, kde tohle prostě není. Jezdíme do školičky kde fena lítá navolno s dalšími štěňaty. Máme kamarády se psy, takže kontakt ji nechybí. Řekla bych, že s nimi umí bez problému komunikovat, pokud je pro ni něco už příliš, tak se ohradí a druhé štěně (nebo pes) to chápe. Neříkám psa úplně "odříznout" od cizích psů, to ne. Pokud se s majitelem domluvím, tak ať se klidně očichají a pohrají si. Ale pokud půjdu se štěnětem a bude se na nás řítit pes - tak udělám to samé co zadavatelka - postavím se mezi ně. Jak já mám u cizího psa vědět, co je zač? Jestli to není nějaký "rváč", pes který mi štěně sejme? Nebo prostě labilní nevyrovnaný pes, který přijde v dobrém a pak vystartuje - protože i takoví psi jsou. Já se nemůžu spoléhat na to, že každý pes, který přijde bude přeci v pohodě. Něco jiného je to tam u vás, kde se všichni znáte a znáte ty psy. Navíc každý pes je povahově jiný a právě takové ty "nálety" psů mohou u některých způsobit to, že se začnou bát, nebo preventivně bránit. To je pak super především když řešíte se psem nějaký problém - už se to hnulo k lepšímu, pak se na vás (respektive na psa) zase přiřítí pes a vy jste zpátky kde jste byla a můžete začít znovu...

A nejvíc mě na tom vadí to, že majitelům těch psů je to úplně jedno. Je jim jedno, že vy nechcete (ať už z jakéhokoli důvodu) aby se jejich pes přiřítil k vašemu, je jim jedno, že váš pes se třeba bojí... Každý to má jinak, ale já osobně považuji za nějakou slušnost to, že nenechám psa neřízeně lítat ke každému psovi, kterého potkáme. Ani nekonfliktního psa, ani štěně, prostě ne. Nevidím jediný důvod, proč bych psa měla takto nechat.

Lesnížínka a nějaká rada jak dobře socializovat? Když jsem ji nechala samotnou, tak po roce ji prostě nějak "přeplo" a začala se psů bát a před některými i utíkat. Nakonec se začala ohrazovat vyjížděním tlapama a ceněním zubů na většinu psů. Proto jsem ji do toho začala zasahovat a nepouštím ji (a k ní) všechny psy co potkáme. Přitom žádný po ní nevyjel, nekousl ani nepoháněl kilometry, když se bála. Docela mě to mrzí, byla v tomhle pohodář, ale pak se to začalo kazit a já nechtěla, aby se to zhoršovalo, takže jsme teď nějaké 4 měsíce na této úrovni.

karo2702 napsal(a):
Lesnížínka a nějaká rada jak dobře socializovat? Když jsem ji nechala samotnou, tak po roce ji prostě nějak "přeplo" a začala se psů bát a před některými i utíkat. Nakonec se začala ohrazovat vyjížděním tlapama a ceněním zubů na většinu psů. Proto jsem ji do toho začala zasahovat a nepouštím ji (a k ní) všechny psy co potkáme. Přitom žádný po ní nevyjel, nekousl ani nepoháněl kilometry, když se bála. Docela mě to mrzí, byla v tomhle pohodář, ale pak se to začalo kazit a já nechtěla, aby se to zhoršovalo, takže jsme teď nějaké 4 měsíce na této úrovni.

typické chování NEJISTÉHO kastráta...

lupus4 napsal(a):
typické chování NEJISTÉHO kastráta...

jsem měla takovou čubu nekastrovanou. tím to nebude.

lupus4 napsal(a):
typické chování NEJISTÉHO kastráta...

Ne, to je fakt blbost. To nemá s kastrací či nekastrací nic společného. Nezlobte se na mne, ale pokud bych šla na hysterektomii, tak taky potom budu lozit kanálama? To jestli jste pes nebo fena, stejně tak holka nebo kluk máte v hlavě. S pohlavním ústrojím to nemá nic společného, to už by jste mohl vědět

karo2702 napsal(a):
Lesnížínka a nějaká rada jak dobře socializovat? Když jsem ji nechala samotnou, tak po roce ji prostě nějak "přeplo" a začala se psů bát a před některými i utíkat. Nakonec se začala ohrazovat vyjížděním tlapama a ceněním zubů na většinu psů. Proto jsem ji do toho začala zasahovat a nepouštím ji (a k ní) všechny psy co potkáme. Přitom žádný po ní nevyjel, nekousl ani nepoháněl kilometry, když se bála. Docela mě to mrzí, byla v tomhle pohodář, ale pak se to začalo kazit a já nechtěla, aby se to zhoršovalo, takže jsme teď nějaké 4 měsíce na této úrovni.

Ale tak ať se ohradí, má na to právo. Já si přece nemyslím, jak mi je tady předhazováno, že každý pes musí kamarádit s každým, i můj pohodový pes má psy, které nemusí. Když se mu něco nelíbí(nemá rád jezevčíky, protože mu jeden prokousnul nos) tak si taky vrkne. To je přece v pořádku, jak jinak by to měl dát najevo? A o tom to je. Je velký, nemůže na trpasličího jezevčíkat zrovna vystartovat. Musí se naučit, že prostě zavrčí. A otrava se musí naučit, co to znamená. A já to podporuju tím, že prostě řeknu: s tím se bavit nebudem, je to protiva. Bez nějakých emocí, spíše veselým hlasem, abych to zbytečně nedramatizovala. Víte, neměla bych problém s tím, kdyby k nám přiběhnul nějaký pes na volno a můj se po něm ohnal, třeba by pejsa i nějaký šrám schytal. Nemá otravovat, v tom máte pravdu. A stejně by dopadnul třeba můj, kdyby neposlechnul a šel on otravovat. Nedělá to, ale tak třeba od háravky bych ho neodvolala, musela bych pro něj přiklusat. Pokud by mu dala do držky, jeho problém.

Není to blbost, co my víme, jak psy kastrace jiného psa mate?
Člověk se neřídí ve vztazích ve společnosti čichem tak, že by odlišil dámu po odstranění dělohy od dámy bez dělohy i vaječníků ani od dámy s kompletní výbavou...
Tím neříkám, že čich u člověka nehraje roli, ale není tak stěžejní jako u psů.
A jsem si jista, že kastrace chování jedince (samce i samice) vždy změní. Koneckonců, u domácích zvířat podstatnou měrou zvyšuje jejich užitkovost, takže tam změna skutečně a nezpochybnitelně je.
Ale o tom už tu bylo vláken spoustu, tak asi nebudeme plevelit další

karo2702 napsal(a):
Lesnížínka a nějaká rada jak dobře socializovat? Když jsem ji nechala samotnou, tak po roce ji prostě nějak "přeplo" a začala se psů bát a před některými i utíkat. Nakonec se začala ohrazovat vyjížděním tlapama a ceněním zubů na většinu psů. Proto jsem ji do toho začala zasahovat a nepouštím ji (a k ní) všechny psy co potkáme. Přitom žádný po ní nevyjel, nekousl ani nepoháněl kilometry, když se bála. Docela mě to mrzí, byla v tomhle pohodář, ale pak se to začalo kazit a já nechtěla, aby se to zhoršovalo, takže jsme teď nějaké 4 měsíce na této úrovni.

Takže jste jí svým zásahem a vměšováním se naopak potvrdila, že to, že je před psy nejistá a utíká před nimi, je v pořádku, protože vy jí to schvalujete a nepouštíte ji ke většině psů, které potkáváte. Takže ona se bojí dál, protože se ujistila, že má proč a vy tento postoj podporujete.
Vhodnější by bylo ji spíš podpořit sebevědomí a nedělat z cizích psů drama, tedy klidný přístup typu: prosím tě, co hysterčíš, vždyť se nic neděje, je to kámoš.
To se pak nedivte a nedávejte to za vinu ostatním psům.

lesnížínka napsal(a):
Ale tak ať se ohradí, má na to právo. Já si přece nemyslím, jak mi je tady předhazováno, že každý pes musí kamarádit s každým, i můj pohodový pes má psy, které nemusí. Když se mu něco nelíbí(nemá rád jezevčíky, protože mu jeden prokousnul nos) tak si taky vrkne. To je přece v pořádku, jak jinak by to měl dát najevo? A o tom to je. Je velký, nemůže na trpasličího jezevčíkat zrovna vystartovat. Musí se naučit, že prostě zavrčí. A otrava se musí naučit, co to znamená. A já to podporuju tím, že prostě řeknu: s tím se bavit nebudem, je to protiva. Bez nějakých emocí, spíše veselým hlasem, abych to zbytečně nedramatizovala. Víte, neměla bych problém s tím, kdyby k nám přiběhnul nějaký pes na volno a můj se po něm ohnal, třeba by pejsa i nějaký šrám schytal. Nemá otravovat, v tom máte pravdu. A stejně by dopadnul třeba můj, kdyby neposlechnul a šel on otravovat. Nedělá to, ale tak třeba od háravky bych ho neodvolala, musela bych pro něj přiklusat. Pokud by mu dala do držky, jeho problém.

S tímhle souhlasím. Že si psi na sebe vrknou, ohradí se, vyříkají si to. Normální psí komunikace, to jo. Ale to nic nemění na tom, že mi nepřijde v pořádku, když někdo nechává psa prostě lítat k ostatním a nezajímá ho, jestli to ostatním vadí nebo ne. A pokud budu mít psa, který se bojí a nechám ho, aby ho ostatní psi "zvalchovali", tak si myslím, že tím nejvíc ublížím právě našemu vztahu se psem. A když cizího psa, co se k nám řítí neznám, nemůžu předpokládat, jak bude reagovat - tudíž mi přijde vhodnější se postavit mezi ně - než nechat psy to řešit - respektive nechat třeba mého bázlivého psa ať se v tom vykoupe sám.

saola napsal(a):
Není to blbost, co my víme, jak psy kastrace jiného psa mate?
Člověk se neřídí ve vztazích ve společnosti čichem tak, že by odlišil dámu po odstranění dělohy od dámy bez dělohy i vaječníků ani od dámy s kompletní výbavou...
Tím neříkám, že čich u člověka nehraje roli, ale není tak stěžejní jako u psů.
A jsem si jista, že kastrace chování jedince (samce i samice) vždy změní. Koneckonců, u domácích zvířat podstatnou měrou zvyšuje jejich užitkovost, takže tam změna skutečně a nezpochybnitelně je.
Ale o tom už tu bylo vláken spoustu, tak asi nebudeme plevelit další

To jsou ale dvě věci. Lupus říká, že kastrát je díky tomu nejistý(to bylo to přirovnání k hysterektomii) vy jste myslím říkala, že psi neví, co si o kastrátu myslet. No co? Kastrát pes voní třeba stejně jako nedospělý pes, kastrátka fena jako každá jiná fena, co zrovna nehárá, ne? Změní se tím, že nemají v hlavě v jednom kuse hormonální bouři(samci) a jsou schopni spolupracovat....což dokumentuje můj nekastrovaný nadrženec

A ten psí otrava, co uteče paničce a letí za každým psem co vidí, prostě do té držky potřebuje, musí získat od nějakého vytočeného psa tu negativní zkušenost, jinak s tím nejspíš nepřestane.

lesnížínka napsal(a):
Ne, to je fakt blbost. To nemá s kastrací či nekastrací nic společného. Nezlobte se na mne, ale pokud bych šla na hysterektomii, tak taky potom budu lozit kanálama? To jestli jste pes nebo fena, stejně tak holka nebo kluk máte v hlavě. S pohlavním ústrojím to nemá nic společného, to už by jste mohl vědět

Melete nesmysly. Vaše "obrovské" zkušenosti s 2 psy, které se zde snažíte napasovat na "všechno", už mne tady delší dobu unavují...,ale je to vaše věc (být za Kikinu)
To , že spousta lidí nevnímá rozdíly v chování kastrát/nekastrát neznamená, že neexistují. Zvláště po kastrací subadultních jedinců...

S pohlavním ústrojím to nemá nic společného, to už by jste mohl vědět

s "ústrojím" to opravdu nesouvisí, ale s hormonálními změnami určitě

Je zjištěno, že u fen dochází k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy .
Kastrace opravdu ovlivňuje zpracování kontextuálně podmíněného strachu
pamětí, což potvrzuje skutečnost, že zpracování kontextuálního strachu
pamětí v mozku v oblasti hipokampu je závislé i na testosteronu a estrogenu.
Byl zkoumán vzorek více jak 6 000 psů, a tyto údaje byly předloženy na Třetím mezinárodním sympoziu o nechirurgických metodách kontroly populace domácích zvířat, a ukázaly, že kastrace zhoršuje projevy chování včetně: agrese ze strachu namířená vůči psům (v závislosti na plemeni), žebrání o potravu, strach z fyzické manipulace a citlivost na ni, agrese vůči lidem a jiným psům, snížená energie, uštěkanost a válení se ve výkalech a jejich požírání...

Nehledě na to, že zejména přírodní plemena berou kastráty jako "méněcenné".

lesnížínka napsal(a):
Ne, to je fakt blbost. To nemá s kastrací či nekastrací nic společného. Nezlobte se na mne, ale pokud bych šla na hysterektomii, tak taky potom budu lozit kanálama? To jestli jste pes nebo fena, stejně tak holka nebo kluk máte v hlavě. S pohlavním ústrojím to nemá nic společného, to už by jste mohl vědět

Zas taková blbost to možná nebude. Opakovaně jsem slyšela od majitelů valachů, že se jejich koně po kastraci stali lekavými, nejistými, nevypočitatelnými, zatímco ještě jako hřebci byli klidní a vyrovnaní.
Pohlavní hormony neovlivňujou jen rozmnožování, jejich pole působnosti je o dost širší než si běžně lidi myslí.

lupus4 napsal(a):
Melete nesmysly. Vaše "obrovské" zkušenosti s 2 psy, které se zde snažíte napasovat na "všechno", už mne tady delší dobu unavují...,ale je to vaše věc (být za Kikinu)
To , že spousta lidí nevnímá rozdíly v chování kastrát/nekastrát neznamená, že neexistují. Zvláště po kastrací subadultních jedinců...

S pohlavním ústrojím to nemá nic společného, to už by jste mohl vědět

s "ústrojím" to opravdu nesouvisí, ale s hormonálními změnami určitě

Je zjištěno, že u fen dochází k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy .
Kastrace opravdu ovlivňuje zpracování kontextuálně podmíněného strachu
pamětí, což potvrzuje skutečnost, že zpracování kontextuálního strachu
pamětí v mozku v oblasti hipokampu je závislé i na testosteronu a estrogenu.
Byl zkoumán vzorek více jak 6 000 psů, a tyto údaje byly předloženy na Třetím mezinárodním sympoziu o nechirurgických metodách kontroly populace domácích zvířat, a ukázaly, že kastrace zhoršuje projevy chování včetně: agrese ze strachu namířená vůči psům (v závislosti na plemeni), žebrání o potravu, strach z fyzické manipulace a citlivost na ni, agrese vůči lidem a jiným psům, snížená energie, uštěkanost a válení se ve výkalech a jejich požírání...

Nehledě na to, že zejména přírodní plemena berou kastráty jako "méněcenné".

Je zjištěno, že u fen dochází k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy

když uz citujete, neni vhodne uvest i zdroj ?
Aby si lidi mohli precist uplne info…

http://www.azawakh-czech.estranky.cz/clanky/o-plemeni-azawakh/mvdr.-robert-foley--kastrace-a-jeji-vliv-na-chovani-psu.html

když uz citujete, neni vhodne uvest i zdroj ?

máte pravdu, už sem to sem ale kdysi dával, polepším se

lupus4 napsal(a):
Melete nesmysly. Vaše "obrovské" zkušenosti s 2 psy, které se zde snažíte napasovat na "všechno", už mne tady delší dobu unavují...,ale je to vaše věc (být za Kikinu)
To , že spousta lidí nevnímá rozdíly v chování kastrát/nekastrát neznamená, že neexistují. Zvláště po kastrací subadultních jedinců...

S pohlavním ústrojím to nemá nic společného, to už by jste mohl vědět

s "ústrojím" to opravdu nesouvisí, ale s hormonálními změnami určitě

Je zjištěno, že u fen dochází k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy .
Kastrace opravdu ovlivňuje zpracování kontextuálně podmíněného strachu
pamětí, což potvrzuje skutečnost, že zpracování kontextuálního strachu
pamětí v mozku v oblasti hipokampu je závislé i na testosteronu a estrogenu.
Byl zkoumán vzorek více jak 6 000 psů, a tyto údaje byly předloženy na Třetím mezinárodním sympoziu o nechirurgických metodách kontroly populace domácích zvířat, a ukázaly, že kastrace zhoršuje projevy chování včetně: agrese ze strachu namířená vůči psům (v závislosti na plemeni), žebrání o potravu, strach z fyzické manipulace a citlivost na ni, agrese vůči lidem a jiným psům, snížená energie, uštěkanost a válení se ve výkalech a jejich požírání...

Nehledě na to, že zejména přírodní plemena berou kastráty jako "méněcenné".

To, že jsem sama měla dva psy neznamená, že jich v rodině nemáme x, za svůj život jsem jich nezažila několik a také mám hodně psích přátel, i takových, co také mají několik psů. Celkový počet je fakt hodně psů. Takže nejste jediný, co má zkušenosti se psy. A zřejmě každý tady porovnává své psy, jejich chování, zkušenosti s nima se psy, které tu lidi prezentují, prezentují jejich problémy. Nevím, co se vám na tom zdá divného. S lamama zkušenost nemám žádnou, tak pokud s tím máte problém, běžte na lamy, tam jistě nepřispěju
A to, že nějaký americký veterinář má problém s kastracema a napíše proti nim tisíc článků je mi šumafuk, protože jiný americký veterinář napíše protičlánky. Tohle už fakt nečtu. Náš starý pes se válel ve výkalech všeho druhu jak magor...a světe div se, kastrát to nebyl. Naše stará fena byla kastrátka a byla to naprosto pohodová fena, žádný ustrašenec a vyšla s každým psem.

Logika jak stehno - nezklamala

Tím, že budu popírat něco co existuje, to opravdu nezmizí...ať to čtete nebo nečtete ...

PS. moje skoro snacha pracuje ve výzkumu (mikrobioložka) měla ze mě napřed srandu, ale nakonec se jí podařilo mi to polopaticky vysvětlit...(co a jak dělá estrogen )

dlouhou dobu jsem venčila 2 psy. jednoho medvěda, který měl potřebu trochu machrovat na velké psí kluky a jednu nesebevědomou fenečku, která kolem sebe cvakala zuby čistě preventivně. pokud se k nám řítil pes, vždy jsem je zastavovala. nálety nepodporuji. ale když jsem cizího psa zastavila a dorazil i jeho páníček, klidně jsem psy nechala seznámit, ovšem řízeně a pod mou kontrolou. výchovná lekce pro mé psy. když se jednalo o velkého samce, tak to pro medvěda bylo "vole nemachruj", když to byl menší samec, bylo to "opatrně na něj, prudce se nadechneš a vdechneš ho!", když to bylo fena, byla to lekce pro tu mou hysterku, že není třeba hysterčit, však se nic neděje, néééééé? a u toho jsem nenásilně poučila i páníčka toho nevychovaného psa. většina lidí to prostě jen neví. stejně jako se mezi lidem drží pověra "každá fena by měla mít aspoň jednou štěňata", stejně se drží i "nechte je, však oni si to vyříkají"

Pro zadavatelku: ta moje hysterka reaguje stejně jako vaše. co pomůže, ve spolupráci s páníčkem (nebo klidně i bez ní, když si troufnete trochu sahat do cizího psa), psa přidržet a tu vaši fenu nechat čichnout k zadku. a to tak, aby ten druhý pes se v tu chvíli nemohl proti feně otočit ani hlavou a čumět na ni. pokud se bojí tak, že si ani ke znehybněnému psovi čuchnout nechce, prostě jí ten čumák u zadku nájezdníka klidně přidržím

lesnížínka napsal(a):
A ten psí otrava, co uteče paničce a letí za každým psem co vidí, prostě do té držky potřebuje, musí získat od nějakého vytočeného psa tu negativní zkušenost, jinak s tím nejspíš nepřestane.

Tak ja mam doma nazorny priklad toho, ze i kdyz pes dostane do drzky milionkrat, stejne s tim nemusi prestat. A presne ten priklad psa, ktery musi byt pri seznamovani se s ostatnimi psy plne pod kontrolou, protoze by jinak spouste psum nejspis zpusobil dozivotni trauma.

lesnížínka napsal(a):
To, že jsem sama měla dva psy neznamená, že jich v rodině nemáme x, za svůj život jsem jich nezažila několik a také mám hodně psích přátel, i takových, co také mají několik psů. Celkový počet je fakt hodně psů. Takže nejste jediný, co má zkušenosti se psy. A zřejmě každý tady porovnává své psy, jejich chování, zkušenosti s nima se psy, které tu lidi prezentují, prezentují jejich problémy. Nevím, co se vám na tom zdá divného. S lamama zkušenost nemám žádnou, tak pokud s tím máte problém, běžte na lamy, tam jistě nepřispěju
A to, že nějaký americký veterinář má problém s kastracema a napíše proti nim tisíc článků je mi šumafuk, protože jiný americký veterinář napíše protičlánky. Tohle už fakt nečtu. Náš starý pes se válel ve výkalech všeho druhu jak magor...a světe div se, kastrát to nebyl. Naše stará fena byla kastrátka a byla to naprosto pohodová fena, žádný ustrašenec a vyšla s každým psem.

Hele v klidu, u nas je to taky opacne. Mam ve smecce dve nekastrovane feny. Jedna je prase, co se vyvali v kazdym hovne. Pritom zadny jiny pes mi to nedela. A obe dve jsou krafky, co preventivne zmlati kazdyho psa, co se priblizi. Pritom kastrati (pes, pes, fena) nemaji problem absolutne s nikym a zadny pes nema problem s nimi. Jedna kastratka je nekdy na psy hnusna, ale to je odjakziva, ac byla kastrovana nekdy na osmi letech (tam je to plemenem). Takze me osobne zkusenosti lidi, kteri kastraty ve smecce nemaji, ale ohaneji se emeeerickymi studiemi, taky nerozhodi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je zjištěno, že u fen dochází k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy

když uz citujete, neni vhodne uvest i zdroj ?
Aby si lidi mohli precist uplne info…

http://www.azawakh-czech.estranky.cz/clanky/o-plemeni-azawakh/mvdr.-robert-foley--kastrace-a-jeji-vliv-na-chovani-psu.html

Pobavilo.

Ještě k těm kastrátům - pár kastrovaných psů a fen znám a znala jsem i před kastrací, nepřišlo mi, že by se nějak změnili a ani chování ostatních psů k nim se nezměnilo. Čímž tedy nechci tvrdit, že to není možné, ale asi to tak nemusí být u každého psa, ne?

A pak mě hned při čtení jak jsou kastráti "problémoví a nečitelní" pro ostatní psy naskočil obrázek z jedné organizace věnující se psům, kde jsem osobně byla. Byla to smečka cca 20 psů - tedy fen a psů, různých věků. Skoro všichni kastrovaní, ti noví ještě ne, mezi nimi štěňata. A fungovali mezi s sebou úplně normálně, ta smečka byla pohromadě spolu pořád. Psi se tam "střídali", často nějaký odešel a přišel mezi ně nový. Takže to mám brát tak, že všichni ti psi byli výjimky? Jak ti kastrovaní, tak ti nekastrovaní, kteří s kastráty neměli problém?

K tématu ne/vychovanosti něco ze dnešního rána Vracela jsem se se psem po stezce přes pole do vesnice a proti nám od lesa vyběhla ohařka, naše známá. Známá jakože jsou se psem kamoši a známá i tím, že prostě takhle letí vstříc všemu, co má dvě až čtyři nohy. Letěla ze vzdálenosti tak 200m naprostým tryskem, ač si majitel (asi dědeček, zatím jsem ho s tímhle psem nepotkala) mínil vyřvat hlasivky. Tak jsem udělala to samé - pustila jsem psovi stopovačku Když děda viděl, že se situace obrátila a jeho pes už není honič, ale honěný (opravdu si jen hráli), chudák se snažil běžet a volal na mě, ať si psa odvolám. Tak jsem volala zpátky na něj, proč jako? No protože ten můj té jeho určitě ublíží! Tak jsem se zeptala, proč teda tu svoji k tomu mému pouštěl? A pán, už byl docela blízko a viděl, že fakt žádné nebezpečí nehrozí (hrozilo, velké, že nás oba ty dvě torpéda porazí ), tak jen žalostně povzdychl, že ona vůbec neposlouchá, jak někoho/něco vidí, tak k tomu letí a nic nepomůže. Na vodítku ji nechce trápit, když nikdy nikomu nic neudělala. A ostatní svoje psy drží, aby té jeho neublížili...
No... takže tak :)
Samozřejmě k cizímu psu bych takhle toho svého nepustila, ale tady nic nehrozilo. Evidentně ani proškolení dědečka ne

Čajda napsal(a):
K tématu ne/vychovanosti něco ze dnešního rána Vracela jsem se se psem po stezce přes pole do vesnice a proti nám od lesa vyběhla ohařka, naše známá. Známá jakože jsou se psem kamoši a známá i tím, že prostě takhle letí vstříc všemu, co má dvě až čtyři nohy. Letěla ze vzdálenosti tak 200m naprostým tryskem, ač si majitel (asi dědeček, zatím jsem ho s tímhle psem nepotkala) mínil vyřvat hlasivky. Tak jsem udělala to samé - pustila jsem psovi stopovačku Když děda viděl, že se situace obrátila a jeho pes už není honič, ale honěný (opravdu si jen hráli), chudák se snažil běžet a volal na mě, ať si psa odvolám. Tak jsem volala zpátky na něj, proč jako? No protože ten můj té jeho určitě ublíží! Tak jsem se zeptala, proč teda tu svoji k tomu mému pouštěl? A pán, už byl docela blízko a viděl, že fakt žádné nebezpečí nehrozí (hrozilo, velké, že nás oba ty dvě torpéda porazí ), tak jen žalostně povzdychl, že ona vůbec neposlouchá, jak někoho/něco vidí, tak k tomu letí a nic nepomůže. Na vodítku ji nechce trápit, když nikdy nikomu nic neudělala. A ostatní svoje psy drží, aby té jeho neublížili...
No... takže tak :)
Samozřejmě k cizímu psu bych takhle toho svého nepustila, ale tady nic nehrozilo. Evidentně ani proškolení dědečka ne

Jo s kamarádky fenou se takhle můj pes taky vítá - pozná jí na dálku, když řeknu její jméno tak už ji hledá. Když se někde sejdeme a stojíme naproti sobě několik metrů tak je vždycky vypustíme a to jsou pak mety .

Začněte myšlenkou, jak vypadá normální psí chování - patří do něj vzájemné očichávání psů, když se setkají? Podle mne ano.

Ano, vzajomne ocuchavanie je jedna z faz psieho spoznavania. Ale tiez ma svoje pravidla, a pokial sa velke nevychovane tela doruti za druhym psom priamou ciarou a pichne mu nos priamo do zadku, fakt to normalne neni.

Ako som uz milionkrat pisala, svojho malokedy pustam k inemu psovi - obcas ano, ale prave musi k zoznamovaniu pristupovat slusne. Cize napriklad prichadza oblukom, rozumnou rychlostou a nemachruje. Psi si toho vedia vela povedat aj predtym nez dojde k ocuchavaniu zadnic. Samotne ocuchavanie zadku je uz docela intimna zalezitost a pes ju musi druhemu sam dovolit, neni to automatika. Kopeckrat sa tie psy navolno stretnu len trochu z boku a nakoniec usudia ze spolu nechcu moc mat a k ziadnemu ocuchavaniu zadkov nedojde.

A fakt mi nepride ani trochu normalne nechat citlivejsieho psika "napadat" vsetkymi nevycvalanymi vyrostkami v okoli, ze si predsa ma poradit sam.

Všechny moje feny ovládají psí komunikaci, protože žijí ve smečce -domácí 5 fen, s častými pobytovými návštěvami až 8 fen od 2 kg do 60 kg, od čivavy po pastevce. Jinak samozřejmě socializace mezi psy i lidmi. Přesto venku nestojím o nekontrolované setkávání, očuchávání atd. s neznámými psy. Opakovaně jsme si z toho přinesli domů blešky - radost, že? A to, že "on je hodný a chce si hrát" (cca 5-6 kg oříšek - pes) se bez varování vrhnul na naší canisterapeutickou čivavu, která si s radostí hraje s každým bez ohledu na pohlaví, věk a velikost - a pak jsme 2 měsíce odstraňovali strach z cizích psů, bylo pro mě dostatečné varování. Ideální je procházka s pastevci a malými, protože zatím jsem naštěstí nepotkala psa-sebevraha, který by vlezl pod hubu 60 kg vrčící "bestii", které se pod břichem schovávají čivava a trpasličí pinčová .

On vrazil nos v plné rychlosti mé fence rovnou do zadku, zatímco ona si očuchávala trávník

Přesně vidím tu samou situaci v provedení mojí feny...pes leží v mžiku na zádech, fena ho drží pod krkem a vysvětluje mu, že K PRINCEZNÁM SE NEČUCHÁ.."takže kámo, teď tě pustím a ty se budeš chovat slušně JASNÝ?? "... "pes řekne slibuju..na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí ", fena psa pustí a můžou se v klidu seznámit, ovšem v režii mojí feny.........já jsem v klidu, protože vím, že fena psovi nezkřiví ani chlup a jestli bude panička cizího psa na infarkt?? jestli mě obviní z toho, že mám agresivního psa?? klidně, ale garantuju, že až nás potkaj příště, tak už si dá kurňa majzla...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
On vrazil nos v plné rychlosti mé fence rovnou do zadku, zatímco ona si očuchávala trávník

Přesně vidím tu samou situaci v provedení mojí feny...pes leží v mžiku na zádech, fena ho drží pod krkem a vysvětluje mu, že K PRINCEZNÁM SE NEČUCHÁ.."takže kámo, teď tě pustím a ty se budeš chovat slušně JASNÝ?? "... "pes řekne slibuju..na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí ", fena psa pustí a můžou se v klidu seznámit, ovšem v režii mojí feny.........já jsem v klidu, protože vím, že fena psovi nezkřiví ani chlup a jestli bude panička cizího psa na infarkt?? jestli mě obviní z toho, že mám agresivního psa?? klidně, ale garantuju, že až nás potkaj příště, tak už si dá kurňa majzla...

Tak nějak jsem to myslela. A to se stalo samojedu, když jako odrostlé štěndo letěl přes pole za kámoškou s berňákem. Berňucha (náš) poslechnul, samík ne. Kámošky berňák ho nahrabal pod sebe. Samík žádné trauma neměl, jen pro příště pochopil, že tohle se fakt nedělá.

S těma kastracema si myslim, že maj nejvíc problém psi, co už nějakej problém měli. Takže pokud byl pes labil předtím, tak bude i potom. Jinak s tímhle názorem zmršenýho psa jsem se setkala poprvé u Rudy Desenskýho. Říkal, že vždycky pozná, že je zvíře kastrovaný mimo jiné i podle chování smečky. No u mojí feny to nepoznal :) Ta neměla problém si podřídit i vlčici Wah Yu :)

lesnížínka napsal(a):
Tak nějak jsem to myslela. A to se stalo samojedu, když jako odrostlé štěndo letěl přes pole za kámoškou s berňákem. Berňucha (náš) poslechnul, samík ne. Kámošky berňák ho nahrabal pod sebe. Samík žádné trauma neměl, jen pro příště pochopil, že tohle se fakt nedělá.

Moje feňule tohle konkrétně uděala za svůj život pár horlivcům a asi tomu normální pes rozumí, protože se takto umravněný jedinec oklepal a určitě to nepovažoval za útok, protože pak s fenou normálně fungoval v přátelském duchu, ale už poučen, jak se má chovat.

Nicméně tohle je asi v pohodě, když si fena umí a je schopná fyzicky psa umravnit, ale když je třeba o hodně menší, bázlivá, ne tak důrazná, popř. naučená, že to nesmí řešit, tak je pak na pánkovi, aby se o to postaral.....tohle já řešit nemusím, ale třeba horlivé štěně jorkšíra jsem drapla a zvedla, protože neodhadnu, zda by mu byť nechtěně neublížila, já mám potvoru, která by si asi nebrala servítky ani u takového křehkého tvorečka. A tam stačí, že ho omylem přišlápne a může mu klidně zlomit nohu, nebo co já vim.

Vím, že spousta lidí namítne, že pes by tohle řešit neměl, že to je na páníkovi, ale zrovna v těhle případech si myslím, že jde o normální psí komunikaci, které normální pes rozumí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje feňule tohle konkrétně uděala za svůj život pár horlivcům a asi tomu normální pes rozumí, protože se takto umravněný jedinec oklepal a určitě to nepovažoval za útok, protože pak s fenou normálně fungoval v přátelském duchu, ale už poučen, jak se má chovat.

Nicméně tohle je asi v pohodě, když si fena umí a je schopná fyzicky psa umravnit, ale když je třeba o hodně menší, bázlivá, ne tak důrazná, popř. naučená, že to nesmí řešit, tak je pak na pánkovi, aby se o to postaral.....tohle já řešit nemusím, ale třeba horlivé štěně jorkšíra jsem drapla a zvedla, protože neodhadnu, zda by mu byť nechtěně neublížila, já mám potvoru, která by si asi nebrala servítky ani u takového křehkého tvorečka. A tam stačí, že ho omylem přišlápne a může mu klidně zlomit nohu, nebo co já vim.

Vím, že spousta lidí namítne, že pes by tohle řešit neměl, že to je na páníkovi, ale zrovna v těhle případech si myslím, že jde o normální psí komunikaci, které normální pes rozumí.

Určitě. Samozřejmě to je myšleno s přibližně stejně váhovými psy. Nenechám samojeda umravňovat trpasličího jezevčíka. I když ten je neskutečně otravný, typický příklad totálně nevychovaného psa, který lítá kolem velkého psa, řve a doráží mu na nohy. Samík se snažil ho ignorovat, ale nevydržela jsem to já a když se jezevčík nebezpečně blížil k zadním nohám, už jsem vyhrknula: pozor Wori! Protože stačí, že ho bolí přední, ne tak ho ještě kousnout do zadní, to by fakt nemusel ustát a jezevčík zle dopadnout, kdyby s ním zaklepal. A to je přesně ono, co tady řeší i Karo na začátku. Není pro mne nevychovaný nebezpečný pes co přiběhne a čichne, ale ten, co opruzuje, či rovnou jde kousnout. Ale tam už to vždycky vidím předem...že je to pes blbec a bude zle Pokud vidím, že je jen zvědavý, jde se seznámit, nebo třeba i prsit na mého psa, řeším to ne tak, že bych ho ochraňovala(u velkého psa to ani dost dobře nejde, na ruce ho stejně nevemu) ale upozorňuju: hele, jde sem nějaký pejsek, koukej, tak uvidíme, jestli jde kámošit, jo?

lesnížínka napsal(a):
Určitě. Samozřejmě to je myšleno s přibližně stejně váhovými psy. Nenechám samojeda umravňovat trpasličího jezevčíka. I když ten je neskutečně otravný, typický příklad totálně nevychovaného psa, který lítá kolem velkého psa, řve a doráží mu na nohy. Samík se snažil ho ignorovat, ale nevydržela jsem to já a když se jezevčík nebezpečně blížil k zadním nohám, už jsem vyhrknula: pozor Wori! Protože stačí, že ho bolí přední, ne tak ho ještě kousnout do zadní, to by fakt nemusel ustát a jezevčík zle dopadnout, kdyby s ním zaklepal. A to je přesně ono, co tady řeší i Karo na začátku. Není pro mne nevychovaný nebezpečný pes co přiběhne a čichne, ale ten, co opruzuje, či rovnou jde kousnout. Ale tam už to vždycky vidím předem...že je to pes blbec a bude zle Pokud vidím, že je jen zvědavý, jde se seznámit, nebo třeba i prsit na mého psa, řeším to ne tak, že bych ho ochraňovala(u velkého psa to ani dost dobře nejde, na ruce ho stejně nevemu) ale upozorňuju: hele, jde sem nějaký pejsek, koukej, tak uvidíme, jestli jde kámošit, jo?

No my máme fakty kliku, protože až na pár vyjímek, co se stali za život mých psů, potkáváme samé zodpovědné páníky............nebo resp. doba je taková, že jakmile se uvidíme s cizím psem, tak jak já, tak protistrana bere psa na vodítko....vyjímky jsou pouze psí kámoši, tam to neřešíme ani když k nám letí, protože víme, že to je ok.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
On vrazil nos v plné rychlosti mé fence rovnou do zadku, zatímco ona si očuchávala trávník

Přesně vidím tu samou situaci v provedení mojí feny...pes leží v mžiku na zádech, fena ho drží pod krkem a vysvětluje mu, že K PRINCEZNÁM SE NEČUCHÁ.."takže kámo, teď tě pustím a ty se budeš chovat slušně JASNÝ?? "... "pes řekne slibuju..na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí ", fena psa pustí a můžou se v klidu seznámit, ovšem v režii mojí feny.........já jsem v klidu, protože vím, že fena psovi nezkřiví ani chlup a jestli bude panička cizího psa na infarkt?? jestli mě obviní z toho, že mám agresivního psa?? klidně, ale garantuju, že až nás potkaj příště, tak už si dá kurňa majzla...

No tak toho se bojím, až bude naše fena velká. Je přesvědčená, že každý pes se má chovat slušně, nemá splašeně pobíhat a natož pak se z vlastní iniciativy domáhat pozornosti její "smečkorodiny" nebo snad hry s jejím psem. Při závadném chování následuje nejdřív zavrčení a pokud dotyčný chudák okamžitě neposlechne, tak tvrdá fyzická korekce. A bojím se, že pro běžného otrapu, který by nevěděl do čeho jde a dovolil si na naše štěňátko, by to byl dost možná traumatický zážitek na celý život. I kdyby se mu vlastně nic závažného nestalo. A vůbec si nechci představovat reakci dotyčného páníčka. To mě na tom vždycky naštve nejvíc, že si ještě myslí, že to co dělají oni je v pohodě a že si to každý musí nechat líbit.

TyVed napsal(a):
No tak toho se bojím, až bude naše fena velká. Je přesvědčená, že každý pes se má chovat slušně, nemá splašeně pobíhat a natož pak se z vlastní iniciativy domáhat pozornosti její "smečkorodiny" nebo snad hry s jejím psem. Při závadném chování následuje nejdřív zavrčení a pokud dotyčný chudák okamžitě neposlechne, tak tvrdá fyzická korekce. A bojím se, že pro běžného otrapu, který by nevěděl do čeho jde a dovolil si na naše štěňátko, by to byl dost možná traumatický zážitek na celý život. I kdyby se mu vlastně nic závažného nestalo. A vůbec si nechci představovat reakci dotyčného páníčka. To mě na tom vždycky naštve nejvíc, že si ještě myslí, že to co dělají oni je v pohodě a že si to každý musí nechat líbit.

No moje fena je na tom dost podobně.....už jako odrostlý štěndo si naše slečna na společných procházkách se známými diktovala, jak se budou psi chovat, takže za chvíli z takového toho nadšeného lítání šli všichni psi víceméně v klidu kolem nás a čmuchali si...protože přesně, nikdo nebude splašeně pobíhat......k fyzické korekci nebo zavrčení ona nemá daleko.......jediné, kdy se běžet smí je, když se rozběhne madam, to se potom očekává, že všichni poběží za ní, ale pozor, nepředbíhat.

Kupodivu moje ovčanda byla v tomhle povahově hodně podobná, akorát to neměla už od štěněte, ale až jako dospělá, menší psy zastavovala tak, že je chytla za hlavu...psíkovi neublížila, ale třeba pro majitelku pudla to byl docela šok, když viděla hlavu svýho psa v tlamě ovčandy.....to se pak opravdu těžko vysvětluje, že se nic neděje, že pudlík opravdu neskončí s ukousnutou hlavindou.......takže k malým a splašeným psům jsem jí nakonec radši ani nepouštěla........

"Kupodivu moje ovčanda byla v tomhle povahově hodně podobná, akorát to neměla už od štěněte, ale až jako dospělá, menší psy zastavovala tak, že je chytla za hlavu"la
no boží, taky tady taková byla, chytla mi štěně za hlavu a hned byla díra těsně nad okem, taky o něj mohl přijít......

conie napsal(a):
Všechny moje feny ovládají psí komunikaci, protože žijí ve smečce -domácí 5 fen, s častými pobytovými návštěvami až 8 fen od 2 kg do 60 kg, od čivavy po pastevce. Jinak samozřejmě socializace mezi psy i lidmi. Přesto venku nestojím o nekontrolované setkávání, očuchávání atd. s neznámými psy. Opakovaně jsme si z toho přinesli domů blešky - radost, že? A to, že "on je hodný a chce si hrát" (cca 5-6 kg oříšek - pes) se bez varování vrhnul na naší canisterapeutickou čivavu, která si s radostí hraje s každým bez ohledu na pohlaví, věk a velikost - a pak jsme 2 měsíce odstraňovali strach z cizích psů, bylo pro mě dostatečné varování. Ideální je procházka s pastevci a malými, protože zatím jsem naštěstí nepotkala psa-sebevraha, který by vlezl pod hubu 60 kg vrčící "bestii", které se pod břichem schovávají čivava a trpasličí pinčová .

Asi tak...pěkně napsáno. Já jsem vždycky byla zastáncem toho, že co se týče zasahování do mezipsí komunikace, méně je více. Že je lepší do toho psům moc nekecat, ono dost často, pokud něco vážnějšího hrozí, dopadne to bez asistence hysterického majitele lépe.
Moje předchozí fena byla dítě ulice, uměla v tom chodit a krom asi tak tří až čtyř fen, které byly pro ni opravdu nebezpečné, jsem vůbec nemusela řešit, koho potkáváme a vše šlo navolno. Dost často za cizím psem ani neotočila hlavu, někdy si čuchla, byl -li to neodbytný otrava, zavrčela a ohnala se.
Současnou jsem odmala snažila brát mezi psy, nebránit jí v kontaktu, chodila od tří měsíců do školky. Strašně moc jsem z ní nechtěla mít malého hysterického štěkače, který se může zbláznit, když vidí většího psa. Z duše se mi protivili majitelé, kteří své miniatury zvedali do výše, jakmile byl pes na dohled.
Ale ona i tahle mince má dvě strany. Když vezmu populaci psů u nás na sídlišti, tak je moje fena socializovaná nadprůměrně. Ale vzhledem k hustotě psů je nemožné zabránit, aby se k ní někdy nepřihnalo nějaké akční hovado, byť přátelské, takže poté, co zažila několik takových "nájezdů", začala se cizích velkých psů bát. Má tady svoje oblíbené velké kamarády, které miluje, včetně křížence argentiny s pastevcem velikosti ponyho. Ale vidí-li cizího většího psa, na větší vzdálenost štěká, je-li blíž, schovává se za mě a pokud na ni rovnou naběhne, padá na záda. Druhá fena (york), pokud se k ní přižene velký pes a už nemá možnost se schovat nebo utéct, rovnou útočí. Takhle asi vzniká označení "malej vzteklej".
Začala jsem být alergická na hlášku "on nic neudělá"...ono totiž tím "něco udělat" většina lidí myslí krvavé zranění. Jenomže pokud se na osmikilovýho psa radostně vrhne labradoří dorostenec, prcek si to opravdu neužívá, spíš bych řekla, že zažije strach o život. My lidi víme, že odrostlá štěňata velkých plemen si jenom chtějí hrát, malí psi to většinou jako hru neberou.
Majitelé velkých psů jsou alergičtí na malé štěkače, pohrdavě je komentují, ale možná by si někteří měli sáhnout do svědomí, jestli nějakého takového nepomohli vyrobit.
Protože téměř každej řvoucí prcek štěká proto, že má za sebou nepříjemnou zkušenost - pominu-li teda ty úplně nesocializované, kteří si k cizímu psu ani nečuchli.
Včera jsem potkala paní se sportovně vypadající dvoukilovou čivavou,byly na vycházce v přírodě mimo sídliště, paní mluvila rozumně. Postěžovala si, že se na ni majitelé větších psů dívají pohrdavě, když fenu vezme do náruče. Upřímně, už se jí nedivím, protože takovou miniaturu převálcuje i akční JRT.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Kupodivu moje ovčanda byla v tomhle povahově hodně podobná, akorát to neměla už od štěněte, ale až jako dospělá, menší psy zastavovala tak, že je chytla za hlavu"la
no boží, taky tady taková byla, chytla mi štěně za hlavu a hned byla díra těsně nad okem, taky o něj mohl přijít......

No tak zas mi nedělejte z ovčandy psí Herodesku.....nikdy žádnýmu psovi neublížila a to ani štěňatku malého plemene a ani omylem....byla hodně opatrná a jak jsem psala, když začala mít tyhle tendence, tak už jsem jí k malým psům, kteří byli torpédoidní nepouštěla....to že vám nějaká taková chytla štěně a že ho zranila mě sice mrzí, ale nevím, co to má společného s mojí fenou......

Moje zkušenost je taková,že čím víc zvíře žije ve fungující smečce, tím pak hůř zvládá běžnou psí populaci. Právě proto,že se od mala učí nejjemnějším detailům psí komunikace, zná celou škálu signálů atd. Jenže ostatní tohle neumí. Vidím to často, jak se čuby snaží řešit psí neomalence nebo čuby šikanátorky bezkonfliktně,jen gesty a mimikou,bohužel to nefunguje a ony jsou z toho překvapené. Dvě feny ze smečky jsou takové,že k cizím psům přistupují spíš submisivně, hele kámo,jsem ouplně nevinná fenečka a nemám žádný zlý úmysly, jsou ochotné se podřídit. Ale ve chvíli,kdy druhý pes tyhle signály ignoruje,tak se jako fest naserou :-))))) Psí donchuáni jsou věc sama o sobě, to je pro feny vrchol drzosti a podle toho s nima zachází (chlupy lítaj,ale samozřejmě se nic nestane). Takže jsem pak vděčná,že na klasickejch procházkách a venčení potkáváme psů minimum,nemám na to nerv a pro případná štěňata nebo mlaďochy není nic horšího,než ve fázi,kdy se učí poctivě komunikaci,potkat tyhle blby

to že vám nějaká taková chytla štěně a že ho zranila mě sice mrzí, ale nevím, co to má společného s mojí fenou......

společné? no přesně tohle: "menší psy zastavovala tak, že je chytla za hlavu"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
to že vám nějaká taková chytla štěně a že ho zranila mě sice mrzí, ale nevím, co to má společného s mojí fenou......

společné? no přesně tohle: "menší psy zastavovala tak, že je chytla za hlavu"

2x v životě mě kousnul malej pes, který se ke mě choval přátelsky...znamená to tedy, že každý malý pes, který se ke mě bude chovat přátelsky mě rafne???...
No ale máte pravdu, když člověk tu zkušenost má, tak se jí nezbaví....na malé přátelské psy si dávám pozor. Ale přeci nebudu říkat...jo tak takhle přesně se choval ten pes co mě kousnul. Je každý takový malý pes zákeřná a nečitelná potvora?? Asi ne.

Navíc si nemyslím, že se musím obhajovat, za celých 30 let, co mám psy, velký psy, tak nikdy nezranili ani člověka ani zvíře (teda nepočítám zakouslého krtka a pár kosáků)......takže tady opravdu odmítám nějakou kolektivní vinu. Ale to je asi jedno...teď to trušku vypadá, že ovčanda chytala malé psy za hlavu na potkání, což není pravda....škoda, že jste jí neviděla, jak fungovala se sídlištní smečkou pudlíků...kupodivu všichni přežili, žádný nebyl zraněn, nebáli se jí, byla to velká kámoška co s nima vyrostla..... když začala mít tenhle zlozvyk, který začal tím, že si švagrová pořídila štěně americkýho kokra a fena ho prostě vychovávala k obrazu svému, tak jsme styk s malými psy na volno omezili. Takže opravdu nemůžu za to, že fena, která ublížila vašemu štěněti neměla dost citu v tlamě.

"když začala mít tenhle zlozvyk, který začal tím, že si švagrová pořídila štěně americkýho kokra a fena ho prostě vychovávala k obrazu svému, tak jsme styk s malými psy na volno omezili. "

no nechápu, tak asi jste sami cítili, že toto není OK, ne.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"když začala mít tenhle zlozvyk, který začal tím, že si švagrová pořídila štěně americkýho kokra a fena ho prostě vychovávala k obrazu svému, tak jsme styk s malými psy na volno omezili. "

no nechápu, tak asi jste sami cítili, že toto není OK, ne.....

No nevím, je špatně když dospělá fena na svém území-svojí zahradě usměrní štěně?? Když štěněti neubližuje, naopak se k němu chová jako chůvička, když z toho štěně nemá trauma, když s fenou bez problémů funguje. Já v tom problém nevidím. Možná jsem to špatně nazvala zlozvykem, prostě to byl její způsob, jak malého divocha umravnit. Ale samozřejmě je to problém vůči cizím psům, respektive štěňatům, takže jak už jsem napsala, tam jsem tohle stopla......
Ale možná to holt vidím špatně...nicméně dneska už je to jedno, fena je 17 let po smrti a žádný další pes tohle nepraktikoval ani nepraktikuje.