Jak potrestat psa, po pokousani ditete

To není odpověď na mé otázky. Nikdy nic takového neudělal a nikdy tak nereagoval.

S tím prostě musíte počítat.
A předvídat.

Děkuji za odpověď.

Promiňte mi ten tón ...
Dítě a pes a průšvih.
Nesnáším tyhle situace.

Právě jsem četla "na králíkách",
že si dvoudenní mládě zlomilo nohu..
Fakt nemám slov.

V pořádku, chápu Vas a nemám s tím jediný problém. Vím, že se pes ozene když se mu něco nelíbí, děti za ním nesmí, ma svůj pelech a má své místo, kde má žrádlo atd. Musí ho respektovat a to stejný jsem čekala od psa. Malá slapla na ocas, ohnal se ale jen aby upozornil.. Tohle všechno je dle mého v pořádku, ale ne bezdůvodne napadení ve volném prostranství.Nechci ho izolovat je to dobrý pes a všichni ho milujem.

Titulek už sám o sobě je mimo, nelze trestat psa se zpožděním, nebude mít páru, za co to bylo. Jste si jisti, že dítě psovi nikdy nic neudělalo? Máte je společně nonstop pod dohledem? Pokud s ním syn jednal nějak hrubě, mohl si to jako štěně nechat líbit, ale teď už se rozhodl jinak, mohl se polekat. O pokousání manžela toho víc nepíšete, ale jestli na psa vylítl nějak násilně, je taková reakce pochopitelná. Každopádně rána pro vztah, který asi i předtím nebyl jak z učebnice. Co je to za plemeno?

ale ne bezdůvodne napadení ve volném prostranství.
ale dle popisu to z pohledu psa bezdůvodné nebylo

předpokládám, že neposlušnost psa normálně řešíte tresty, ano?

Máte pravdu že titulek je strašny..nemyslim to zle. Nikdy psa nikdo netrestal za nic. Ze šel po manželovi to nic už je to jen dovětek, jak byl asi sám že sebe překvapený. Je to hrubosrsty jezevčík 1, 2 roku starý..ještě jednou musím říct, že nejsme na výchovu cukr a bič. Pes je milovaný a právě proto jsem překvapená z reakce, myslela jsem jestli se nesnaží jen ukázat kdo je "pan".

Nikdy bych na psa nevztahla ruku, stejně jako na děti! Je to člen rodiny.

tak jak řešíte případnou neposlušnost?
jak by se řešila třeba tato situace - pes je volán domů a nejde?

jinak - dítě patrně použilo patřičnou intonaci a bylo tam gesto rukou=pro psa nápřah, přičemž dítě nemá pro psa žádnou autoritu......spíš se ten pes prostě bránil, oni jezevčíci umí být takoví startovací

jezevčík je drsoň, držka, co dokáže vlézt sama do tmy a zadávit tam divoké zvíře, co je v noře doma.

vzhledem k tomu, že ruka dítěte nebyla prokousnutá, o žádný útok na dítě se nejednalo, kdyby chtěl opravdu kousnout, tak kousne pořádně. spíš to vypadá, že útočil manžel a pes se bránil.

teď jak dát dohromady ten pokažený vztah s dospívajícím psem...

Pajapajapaja napsal(a):
Máte pravdu že titulek je strašny..nemyslim to zle. Nikdy psa nikdo netrestal za nic. Ze šel po manželovi to nic už je to jen dovětek, jak byl asi sám že sebe překvapený. Je to hrubosrsty jezevčík 1, 2 roku starý..ještě jednou musím říct, že nejsme na výchovu cukr a bič. Pes je milovaný a právě proto jsem překvapená z reakce, myslela jsem jestli se nesnaží jen ukázat kdo je "pan".

Jezevčíci jsou trošku jíní pejsci, než ostatní plemena. Byli šlechtěni tak, aby byli schopni se sami rozhodnout, jak postupovat v noře,při střetu s liškou či jezevcem. Vycvičit jezevčíka, aby poslouchal na slovo a neměl na okolí svůj názor je složité, ne-li nemožné.
Váš pejsek vyhodnotil vzniklou situaci po svém a po svém ji i vyřešil.
Měli jsme jezevčíka také a synové získali jeho respekt až když odrostli. Do té doby je toleroval, ale nijak si s nimi nehrál.
Známý musel dát jezevčíka z domu, neboť děti "šikanoval" a majitele neposlouchal. No on ten pán byl poněkud namachrovaný. Takže v jejich sporu jsem fandila jezevčíkovi.
U nových lidí se měl lépe.

Pajapajapaja napsal(a):
V pořádku, chápu Vas a nemám s tím jediný problém. Vím, že se pes ozene když se mu něco nelíbí, děti za ním nesmí, ma svůj pelech a má své místo, kde má žrádlo atd. Musí ho respektovat a to stejný jsem čekala od psa. Malá slapla na ocas, ohnal se ale jen aby upozornil.. Tohle všechno je dle mého v pořádku, ale ne bezdůvodne napadení ve volném prostranství.Nechci ho izolovat je to dobrý pes a všichni ho milujem.

Jezevčíci jsou osobnosti. Samostatné jednotky, samostatně uvažující tvorové (bodejť by ne, norníci, v noře jim nějaký povel od pána je k ničemu).
Manžel, pán, volal psa domu, ale nešel, stal pod terasou a čekal jestli to myslí vážně. Syn tam stál a zkusil zavelet tys neslyšel tátu? A dal ruky jako" nechápeš? "..-stála jsem na terase-pes jak stál vedle něj ho chytl za ruku a cloumal a přitom vrcel, ale drzel..nicméně neupozornil...
Nevím, na mě to dle psaného slova působí tak, že pes byl nervní z pana manžela, nešlo o žádné bezdůvodné napadení. Slyšel volání, nechtělo se mu přijít a možná tušil, že přijde nějaká protiakce? Syn byl poblíž, tak to vztáhl na něj. Nemohu si pomoci, kdyby pes neměl nějaký špatný zážitek, určitě by po synovi nevystartoval - přijde mi to jako nějaká preventivní akce ze strany psa. Jste si na 100 % jistá, že mu syn nikdy neublížil, že ho někdy potají "netrápil", nebuzeroval, nedělal s ním věci, které vy si nepřejete? Že manžel psa někdy navzdory vašemu přesvědčení nepotrestal fyzicky?
Protože pes si pamatuje a jezevčíci obzvlášť. Tlačit na ně po zlém se opravdu nevyplácí. Rozklíčovat, proč se pes zachoval tak, jak se zachoval, bude zásadní. A to můžete udělat jen vy, rodinný sněm, vy svého jezevčíka znáte nejlépe. Pěkně s chladnou hlavou se zamyslet a popovídat si, proč se stalo to, co se stalo. Pes není agresivní sám od sebe, vždy to má příčinu. Vlastně, řekla bych, že ten váš jezevčík byl opravdu agresivní asi až na manžela, jestli ten pak měl ruce do krve. Dítěti dal pes jen důraznější varování.
Není psa zač trestat, je třeba podumat, proč se pes tak zachoval. A z toho vyjít při dalším řešení.

Drsnosrstý jezevčík je nejostřejší z jezevčíků. Proto se nejčastěji používá v myslivosti. Mírnější je hladkosrstý a nejmírnější dlouhosrstý.Jsou to samostatné jednotky, vyšlechtěné k samostatnému rozhodování se. Těžko na něj budete řvát do nory příkazy, co má dělat. Je třeba si vždy před pořízením konkrétního plemene pečlivě nastudovat povahu, požadavky na plemeno a hlavně pátrat po chovatelské stanici, která třeba nechová zrovna na jedincích úspěšných v myslivosti.

Já než něco vyplodím, je tu podobných odpovědí spousta.

Aha, jezevec. Můj první pes, resp. rodinný byl jezevčík a sakra drsoň, machýrek a svéhlavička. Jenže to mi bylo 12 let a žádné malé dítě už doma nebylo. Nakonec jsem se pánem stala já, ale už neporadím, jak jsem s ním komunikovala, bylo to intuitivní. Byl opravdu ostrý, i na lidi, co se mu nelíbili, jako autority uznával jen mě a pak vzal na milost ještě tátu. Mámu absolutně neposlouchal, když na něj vylítla, byl schopen na ní i zavrčet, když jsem u toho nebyla. Přestože jí měl jako servismanku rád. Pokud chytíte typickou povahu, tak to je holt trochu oříšek. Prostě se synem hlídat a instruovat ho, že na něj nemá křičet, mávat rukama apod.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak jak řešíte případnou neposlušnost?
jak by se řešila třeba tato situace - pes je volán domů a nejde?

jinak - dítě patrně použilo patřičnou intonaci a bylo tam gesto rukou=pro psa nápřah, přičemž dítě nemá pro psa žádnou autoritu......spíš se ten pes prostě bránil, oni jezevčíci umí být takoví startovací

Je to jezevčík, že neposlechne na povel je jezevcikovina, a proto jsme opět jezevčíka chtěli. Víme že přijde až on uzná za vhodné a ne hnej jak pískem.
Intonace dítěte...rekl mu to tak, jak s ním běžné mluví, naprah ruky byl spíš na prázdno, když haze aporty tak pes čeká, nikdy mu nejde po rukách ani když má něco v ní třeba na jídlo,protoze ví, že o drobeček se vždy podeli. Neomlouvám ani dítě ani psa. Jen mě to překvapilo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jezevčík je drsoň, držka, co dokáže vlézt sama do tmy a zadávit tam divoké zvíře, co je v noře doma.

vzhledem k tomu, že ruka dítěte nebyla prokousnutá, o žádný útok na dítě se nejednalo, kdyby chtěl opravdu kousnout, tak kousne pořádně. spíš to vypadá, že útočil manžel a pes se bránil.

teď jak dát dohromady ten pokažený vztah s dospívajícím psem...

.. Úplně jste mě vystihla..dekuji

Já nevím...dítě nemá prokouslou ruku= pes pouze upozorňoval, kdyby chtěl kousnout, tak by byla krev.
To následné pokousání manžela vidím jako že se pes bránil z jeho pohledu agresi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jezevčíci jsou osobnosti. Samostatné jednotky, samostatně uvažující tvorové (bodejť by ne, norníci, v noře jim nějaký povel od pána je k ničemu).
Manžel, pán, volal psa domu, ale nešel, stal pod terasou a čekal jestli to myslí vážně. Syn tam stál a zkusil zavelet tys neslyšel tátu? A dal ruky jako" nechápeš? "..-stála jsem na terase-pes jak stál vedle něj ho chytl za ruku a cloumal a přitom vrcel, ale drzel..nicméně neupozornil...
Nevím, na mě to dle psaného slova působí tak, že pes byl nervní z pana manžela, nešlo o žádné bezdůvodné napadení. Slyšel volání, nechtělo se mu přijít a možná tušil, že přijde nějaká protiakce? Syn byl poblíž, tak to vztáhl na něj. Nemohu si pomoci, kdyby pes neměl nějaký špatný zážitek, určitě by po synovi nevystartoval - přijde mi to jako nějaká preventivní akce ze strany psa. Jste si na 100 % jistá, že mu syn nikdy neublížil, že ho někdy potají "netrápil", nebuzeroval, nedělal s ním věci, které vy si nepřejete? Že manžel psa někdy navzdory vašemu přesvědčení nepotrestal fyzicky?
Protože pes si pamatuje a jezevčíci obzvlášť. Tlačit na ně po zlém se opravdu nevyplácí. Rozklíčovat, proč se pes zachoval tak, jak se zachoval, bude zásadní. A to můžete udělat jen vy, rodinný sněm, vy svého jezevčíka znáte nejlépe. Pěkně s chladnou hlavou se zamyslet a popovídat si, proč se stalo to, co se stalo. Pes není agresivní sám od sebe, vždy to má příčinu. Vlastně, řekla bych, že ten váš jezevčík byl opravdu agresivní asi až na manžela, jestli ten pak měl ruce do krve. Dítěti dal pes jen důraznější varování.
Není psa zač trestat, je třeba podumat, proč se pes tak zachoval. A z toho vyjít při dalším řešení.

Co píšete je naprosto adekvátní.

Rozhodně z něj neděláme zlyho psa, Kterej kouše na potkani děti. Opět píšu, že jsem byla spíš překvapená, není to první jezevčík a víme, že má svou hlavu, svůj temperament a hlavně na všechno svůj čas. Je to pro nás psi osobnost.

Dle mého kdo bije svoje pejsky, ten je nezvládá a jen si ulevuje a je to pro mě chudák. Nikdy neudělal nic za co by měl být kárán... Kdyz něco rozkousal.. Mohli jsme si za to sami... Tak to beru.

Děti s žádným zvířetem nejsou o samotě, nemají rozum a já vím, že Kdyby i nechtěně, může být průšvih. A vina by byla na naší straně, protože jsme je neuhlidali.

aluska napsal(a):
Drsnosrstý jezevčík je nejostřejší z jezevčíků. Proto se nejčastěji používá v myslivosti. Mírnější je hladkosrstý a nejmírnější dlouhosrstý.Jsou to samostatné jednotky, vyšlechtěné k samostatnému rozhodování se. Těžko na něj budete řvát do nory příkazy, co má dělat. Je třeba si vždy před pořízením konkrétního plemene pečlivě nastudovat povahu, požadavky na plemeno a hlavně pátrat po chovatelské stanici, která třeba nechová zrovna na jedincích úspěšných v myslivosti.

Není to nás první drsnosrsty jezevčík. Povahové jsme hledali takového psa. Děkuji

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nevím...dítě nemá prokouslou ruku= pes pouze upozorňoval, kdyby chtěl kousnout, tak by byla krev.
To následné pokousání manžela vidím jako že se pes bránil z jeho pohledu agresi.

Když upozorňuje, lekne se, vzbudí ho.. Chnapne, děti to vědí a stačilo jednou ze se ohnal, pochopily. tak to má být a to neřeším. Jako by mu hrklo v bedně. A manžela neřeším..pes byl v nějakým rozmaru nebo jak to nazvat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aha, jezevec. Můj první pes, resp. rodinný byl jezevčík a sakra drsoň, machýrek a svéhlavička. Jenže to mi bylo 12 let a žádné malé dítě už doma nebylo. Nakonec jsem se pánem stala já, ale už neporadím, jak jsem s ním komunikovala, bylo to intuitivní. Byl opravdu ostrý, i na lidi, co se mu nelíbili, jako autority uznával jen mě a pak vzal na milost ještě tátu. Mámu absolutně neposlouchal, když na něj vylítla, byl schopen na ní i zavrčet, když jsem u toho nebyla. Přestože jí měl jako servismanku rád. Pokud chytíte typickou povahu, tak to je holt trochu oříšek. Prostě se synem hlídat a instruovat ho, že na něj nemá křičet, mávat rukama apod.

Jezevčík je pan pes. Autorita je jistě manžel, ale semnou tráví nejvíc času, protože jsem doma. Vidím na něm, že je unavený, hladový, honí ho mlsná..

Tak snad neděláme něco špatně, děti s ním nenechame vůbec, protože když takhle reagoval na nevím na co v naší přítomnosti, tak nevím jak by reagoval, nebo jak dlouho ho tahal kdybych u toho nebyla..

Dekuji

Pajapajapaja napsal(a):
Když upozorňuje, lekne se, vzbudí ho.. Chnapne, děti to vědí a stačilo jednou ze se ohnal, pochopily. tak to má být a to neřeším. Jako by mu hrklo v bedně. A manžela neřeším..pes byl v nějakým rozmaru nebo jak to nazvat.

Takže už jste víc v klidu a neřešíte zadání v úvodním příspěvku?
ak reagovat? Izolovat od dětí? Chyba výchovy psa?
Teď to nazvete rozmarem či hrknutím v bedně psa a manžela neřešit. Ani jeho chování vůči psovi, ani psí reakci. OK, jezevčíky jste měli, tak nějak nechápu, co hledáte tedy za radu. Odpovědí na tu úvodní otázku asi je, že došlo k nějaké chybě z vaší strany ve výchově psa. Nebudu se více opakovat, přeji klidné soužití.

Pajapajapaja napsal(a):
Jezevčík je pan pes. Autorita je jistě manžel, ale semnou tráví nejvíc času, protože jsem doma. Vidím na něm, že je unavený, hladový, honí ho mlsná..

Tak snad neděláme něco špatně, děti s ním nenechame vůbec, protože když takhle reagoval na nevím na co v naší přítomnosti, tak nevím jak by reagoval, nebo jak dlouho ho tahal kdybych u toho nebyla..

Dekuji

Njn, když ono je to s nimi těžké, je to typ psa, na které zpravidla žádné know-how nefunguje. Buď to tam je, nebo není. Prostě původně pracovní a samostatný tvrďák, žádný lehce vycvičitelný mazlík. Já jsem měla hladkosrstého z pracovně vedeného chovu. Žádný milouš, co by ctil člověčí smečku komplet, to nebyl. Spíš měl silné sklony za ní přebírat odpovědnost a chránit teritorium. Asi jste předtím měli nějakou mírnější povahu.

Pajapajapaja napsal(a):
Když upozorňuje, lekne se, vzbudí ho.. Chnapne, děti to vědí a stačilo jednou ze se ohnal, pochopily. tak to má být a to neřeším. Jako by mu hrklo v bedně. A manžela neřeším..pes byl v nějakým rozmaru nebo jak to nazvat.

pes byl v rozmaru? manžela neřeším...................tak proč se ptáte jak máte potrestat psa???

Jazvečíka som ešte nemala ale niekoho podobného typu-drsňáci hej. Manžel, pán, volal psa domu, ale nešel, stal pod terasou a čekal jestli to myslí vážně. Syn tam stál a zkusil zavelet tys neslyšel tátu? A dal ruky jako" nechápeš? "..-stála jsem na terase-pes jak stál vedle něj ho chytl za ruku a cloumal a přitom vrcel, ale drzel..nicméně neupozornil... Ja si myslím, že psíkovi to jeho gesto niečo pripomenulo.-kedže si myslím, že pes bol ďaleko-lebo ho pan volal, tak nie je možné aby len tak na "frajera" skočil na syna.-Jazvečíkovi sa to buď nepáčilo alebo má s niečim takým zlú skúsenosť(preň ho stresová situácia)-musí to mať nejakú príčinu-tu mi nahráva na kartu toto:Naštěstí to nebylo prokously,-pes !upozornil! neútočil!-takže pravdepodobne upozornil/reagoval na reakciu pred tým a nesnaží sa byť nejaký "PÁN" .(zoberme to takto:ste vonku na prechádzke s kamošmi idete-idete a niekto začne rozprávať o niečom nepríjemnom o vás(po 2.-krát-lebo ste to pred tým ignorovali a išli preč/nejak ofrflali) teraz sa však rozhodnete-už ma to štve idem mu to vysvetliť po lopate-keď vás vtedy nepochopil.(teraz idem do extrému neberte to vážne lepší príklad ma nenapadol) -tak teda na neho "vrčíte" a keď nič tak mu proste dáte jednu za ucho-takú na oko/slabú/výchovnú(nazvyte to ako chcete)-zrazu sa na vás vrhne kamoš vedľa a vy čo urobíte? no šak sa bránite lebo z nenazdania prišiel útok a ani neviete od koho.) Otázka je či naozaj pes nepredviedol varovanie-vrčanie-alebo sa niečo podobné už nestalo-kľudne čírou náhodou. (skúste zistit čím bola vyvolaná reakcia psa)

Mě to připadá, že psík si s klukem chtěl "hrát" , to že se zakousl a cloumal...po józevčicku.kdyby ho chtěl kousnout z nějaké strachové agrese asi by jen ťafnul. (viděli jste vašeho psa někdy vrčt a cloumat, kdy to dělá? byl už v nějakém případě agresivní? ) Mynžela neposlechl, protože se soustředil na kluka, kluk taky nešel, pejsek ho bere jako sobě rovného, možná že šlo o to kdo půjde první (zvedne manžel občas hlas i na děti?, oslovil psa jménem když ho volal? věděl pes že je to na něj?) Manžel si to v každém případě u psa na dlouho zapykal. Jestli je autoritativní měl by ubrat, určitě mu to neubere na vážnosti. Jezevčíka jste chtěli, tak teď musíte s mím umět zacházet, pes je v takovm období, kde se hledá, dospívá, asi se to v něm taky dost pere, zaměstnejte ho, utahejte ho ať nepřemejšlí a že jezevčík to umí (měla jsem dlouhosrstého skorojezevčíka)

GAELLE napsal(a):
pes byl v rozmaru? manžela neřeším...................tak proč se ptáte jak máte potrestat psa???

Zadavatelka už uvedla na pravou míru, že nadpis je vlastně nesmysl a podle diskuze nebude žádný překvapený ignorant. Určitě je ještě rozhozená z toho, co se stalo. Já to docela chápu. Pohoda pes v rodině, s jezevčíky zkušenost a teď tahle reakce. Někdy se holt nezadaří.

Tyhle jezevčíky trochu znám, má je soused myslivec. Mluví o to, že jsou úžasně vycvičení a mají zkoušky, přes to ho málokdy poslechnou, stejně tak, jak můj jen vychovaný samojed. Nemají problém se ohnat po čemkoliv, porafat navzákem, prostě je to typ psa, co se u lidí říká: nejde pro ránu daleko. Nikdy bych si ho nevzala, nikdy bych ho nechtěla k dětem. Nejsem úzkostlivá matka a pokud si dítě kousanec zaslouží, ať ho má. Jen, že většina psů nestartuje na první dobrou, má v sobě takovou tu brzdu, což mi přijde, že teda jezevčík nemá. Něco jako: první kousne a pak přemýšlí, že to teda asi neměl Teď už trestat psa jaksi těžko, kdyby to udělal mně nebo můj pes, v tu chvíli bych na něj vyletěla a mazal by s mým nadáváním do boudy, aby věděl, že tohle chování teda rozhodně tolerovat nebudu. Otázka je, jestli si tenhle pes(myslím tahle rasa) z toho něco dělá

Jezevčíky jsme měli tři. Syn se narodil a psům bylo dvoum šest a jedné feně tři. Byli to prostě jezevčíci norníci. Jedna jezevčice ho miluje dodnes pořád se s ním chce mazlit a to už je to třináctiletá babička. Bohužel o psa jsme přišli v noře, ale od dětí si nechal líbit vše. A poslední fena ta se prostě syna a dětí stranila. Tak jsme jí vždy nechali dost prostoru, aby jí syn neobtěžoval a nikdy nebyl se psi osamotě. Troufnu si říci že na Jezevčíky byli dost vychovaní, ale s ohařem nebo NO se to nedá srovnat. Prostě malý pes specialista který se musí umět rozhodnout sám a hlavně dobře, většinou mu na tom závisý jeho život.

Jste si opravdu jistá, že syn občas psa "nevychovává", že si pes na něco nevzpomněl.
Mám pětileté dítě, odmala vyrůstá se zvířaty, ale ruku do ohně bych za něj nedala.

Mě totiž celá ta situace připomněla moje dětství s jezevčíkama. My děti od nich měli mnoho podobných modřin, neb třeba jsme psům gumičkovali čumáky a pes se ohnal a už si to pamatoval. Nebo stačila nějaká dětská rvačka a jezevčík mezi nás skočil a rozehnal nás.......
Nenechali si nic líbit a pamatovali si, neuznávali děti, měli potřebu je vychovávat.
Kolikrát skončili s modřinou i rodiče, tradičně při očkování, kdy se veterinář ptal "nepokouše mě" a rodiče "ne, on cizí nekouše"

Myslím, že jezevčík vede statistiky v pokousání majitelů, jako dítě jsem od něj taky byla pokousaná- kamarádka mi ho dala pohlídat na vodítku a odešla, pes smutnil a já ho chtěla utěšit- prokouslý palec, hnisalo to dlouho, doma jsem to neřekla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že jezevčík vede statistiky v pokousání majitelů, jako dítě jsem od něj taky byla pokousaná- kamarádka mi ho dala pohlídat na vodítku a odešla, pes smutnil a já ho chtěla utěšit- prokouslý palec, hnisalo to dlouho, doma jsem to neřekla.

Jsme na tom podobně. Taky mám památku v podobě jizvy na ruce od jezevčíka. Známí mě poslali ven s jejich jezevčíkem (na vodítku), neměl údajně rád sahání na obojek, bylo mi deset, nebyla jsem hloupá, abych dělala něco, co mi nedoporučili. Nicméně měl vodítko zamotané okolo krku, tak jsem ho chtěla odmotat, ruku jsem měla 30-40 čísel od jeho krku a v kruhu ho chtěla odtočit. No, vysvětlil si to po svém a já mám dodnes jizvu. Beru to jako nešťastnou náhodu, každý jsme to mysleli jinak, ale je fakt, že absolutně neváhal a přítulný tedy nebyl nikdy.

Mě to teda podle popisu taky nepřijde jako agrese, ale že vzal to povelování kluka jako výzvu ke hře. - cloumal rukou, vrčel, a přitom neporanil, takhle jsem si jako dítě se psem (kříženým jezevčíkem) hrála často.
Naopak manžela pokousal do krve, protože tam už se bránil agresi agresí. Z jeho pohledu ho manžel bez příčiny napadl.

Podle mě je to jednoznačné upozornění : "Ty mě povelovat nebudeš! Neposlech jsem páníka a ty se do toho nepleť."
On ten pes a pětileté dítě jsou si vlastně na rovno.
Přirovnala bych to ke dvěma dětem. Jedno neposlechne mámu a ten druhý, o málo starší, bude chtít poslušnost vynutit. Co se stane? Poperou se.

Jezevčíka jsem nikdy neměla, osobně znám jen 3 dlouhosrstý holky a ty mi ani nepřijdou, že by měli úplně tu typickou jezevčíkovskou povahu, jsou to takový moc hodný mazlindy. Nicméně stále mám v paměti svého známého, který kdysi jezevčíka měl-nevím jakého, měl taky kavkazana, brazilskou filu-samce a rotvičku a z téhle sestavy pokousal jeho čtyřletého vnuka v obličeji právě jezevčík a stačilo k tomu, že si klučina sedl na bobek a chtěl psa pohladit.....podotýkám, že vnouček byl se psy v intenzivním kontaktu a vzhledem k plemenům, které známý vlastnil byl docela cepován už od mala, jak se ke psům chovat a samozřejmě nikdy bez dozoru, takže jezevčík ani nemohl mít s klukem špatnou zkušenost...prostě zrovna od něj pohladit nechtěl nebo co nebo se mu nezdála ta situace, těžko říct, vystartoval...kdyby to byl dospělec, tak se nic nestalo, ale malý kluk na bobku, tam ten obličej byl hodně blízko k tlamě psa. Byl to mžik, ale stalo se. Takže mě dodnes v hlavě bliká varovné světýlko...pozor na jezevčíky a já osobně, navíc ještě s mým strachem z malých psů, k nim přistupuju obzvlášť opatrně.

Kdysi mě taky kousl jezevčík, dlouhosrsťák, zdálo se, že bezdůvodně, i když on určitě důvod viděl.
Teď mám polovičního a ta povaha tam je jasně vidět. Ne tedy sklony k agresivitě, to jediné jí zcela chybí. Miluje všechny lidi a myslí si, že všichni lidé musejí milovat jí.
Ale je tam ta nepoddajnost, zarputilost, umanutost, maximální zaujetí, obrovská potřeba cílevědomé činnosti.

sisi58 napsal(a):
Jezevčíci jsou trošku jíní pejsci, než ostatní plemena. Byli šlechtěni tak, aby byli schopni se sami rozhodnout, jak postupovat v noře,při střetu s liškou či jezevcem. Vycvičit jezevčíka, aby poslouchal na slovo a neměl na okolí svůj názor je složité, ne-li nemožné.
Váš pejsek vyhodnotil vzniklou situaci po svém a po svém ji i vyřešil.
Měli jsme jezevčíka také a synové získali jeho respekt až když odrostli. Do té doby je toleroval, ale nijak si s nimi nehrál.
Známý musel dát jezevčíka z domu, neboť děti "šikanoval" a majitele neposlouchal. No on ten pán byl poněkud namachrovaný. Takže v jejich sporu jsem fandila jezevčíkovi.
U nových lidí se měl lépe.

Mám jezevčíků šest a poslouchají na slovo, opravdu to nemožné není, je to jen o důslednosti.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě to teda podle popisu taky nepřijde jako agrese, ale že vzal to povelování kluka jako výzvu ke hře. - cloumal rukou, vrčel, a přitom neporanil, takhle jsem si jako dítě se psem (kříženým jezevčíkem) hrála často.
Naopak manžela pokousal do krve, protože tam už se bránil agresi agresí. Z jeho pohledu ho manžel bez příčiny napadl.

OT: Zdravím Chingis Jak se vede ...Rose? Celé jméno jsem samozřejmě zapomněla... (Teri Rose?)

mojipsi napsal(a):
Mám jezevčíků šest a poslouchají na slovo, opravdu to nemožné není, je to jen o důslednosti.

Zajisté to jde. Jen už s nimi nesložíte zkoušky z výkonu, konkrétně z norování.
Nedovedu si představit, že se vás vaši psi budou chodit z nory ptát, co mají dělat. Ono totiž to neposlouchání jezevčíků je nutné právě pro tuto jejich činnost. A pokud je sešikanujete na povel, už je prosím do té nory neposílejte.
Měli jsme jezevčíka cca 4 kg, který úspěšně složil zkoušky z norování. A to nafasoval lišáka většího, než byl on sám. Byl po rodičích lovecky vedených a využívaných a bylo to vidět.

sisi58 napsal(a):
Zajisté to jde. Jen už s nimi nesložíte zkoušky z výkonu, konkrétně z norování.
Nedovedu si představit, že se vás vaši psi budou chodit z nory ptát, co mají dělat. Ono totiž to neposlouchání jezevčíků je nutné právě pro tuto jejich činnost. A pokud je sešikanujete na povel, už je prosím do té nory neposílejte.
Měli jsme jezevčíka cca 4 kg, který úspěšně složil zkoušky z norování. A to nafasoval lišáka většího, než byl on sám. Byl po rodičích lovecky vedených a využívaných a bylo to vidět.

To, že je nějaký pes ovladatelný, neznamená, že nebude vědět, co má dělat v noře. Jste koňák, tak by se to dalo přirovnat ke cow sense u koní. Tam ten kůň je taky perfektně ovladatelný a v klidu si vyberete dobytek, položíte otěže a kůň přesně ví, co má dělat. To samé saňový pes. Taky u začínajích musherů kolují zvěsti, že psi se nemají vychovávat, že ztratí divokost a nebude se jim chtít tahat. No po pár letech poznají, že to bez výchovy opravdu nejde. A že pes rozhodně výchovou neztratí desire to go. Prostě, buďto to v nich je a nebo ne....

Huskyjanina napsal(a):
To, že je nějaký pes ovladatelný, neznamená, že nebude vědět, co má dělat v noře. Jste koňák, tak by se to dalo přirovnat ke cow sense u koní. Tam ten kůň je taky perfektně ovladatelný a v klidu si vyberete dobytek, položíte otěže a kůň přesně ví, co má dělat. To samé saňový pes. Taky u začínajích musherů kolují zvěsti, že psi se nemají vychovávat, že ztratí divokost a nebude se jim chtít tahat. No po pár letech poznají, že to bez výchovy opravdu nejde. A že pes rozhodně výchovou neztratí desire to go. Prostě, buďto to v nich je a nebo ne....

Já jsem jen citovala poznatky lidí, kteří se tímto zabývají. Zajisté neztratí jezevčík schopnost práce v noře, jen je možné, že si nebude jist, zda je to, co dělá, tak úplně správně udělané.Schválí to páníček, jak se stavím ke "škodné"?
Víte, já bych to neriskovala. Někteří ti lišáci jsou opravdu velcí a jezevčík může v noře narazit i na jezevce. To by pak bylo každé zaváhání osudné.
Aby nebyla mýlka, nemluvím o základní poslušnosti. Nebo tedy o nejzákladnějším povelu, "ke mě". To souhlasím, že je nanejvýš potřebný.