
Labradorský retrívr s PP

Prodám Labradorského retrívra - Prodám šť.tmavě čokoládového labradorského...
DohodouKaterinaTre
XXX.XXX.92.122
Dobrý den. Mám pejska ( půlroční labrador) a v poslední době jsou s ním problémy ohledně povelů. Chodil jako menší na cvičák, tam vše zvládal, ale doma je to horší. Doma poslouchá jen sedni, lehni a přines. Bohužel, úplně vypustil povel Ke mně. Plní ho jen když se mu chce. Dnes se stalo to, že jsem byla na kole, pes běžel vedle mě, a v dali (opravdu daleko) zahlédl na poli paní a další pejsky a rozběhl se za nimi. Není vůbec agresivní, jen si chce hrát, ale na povel ke mně absolutně nereaguje. Prosím o pomoc, zkoušeli jsme všemožné triky.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Bohužel, úplně vypustil povel Ke mně
to nevypustil pes, ale ty, respektive jeho lidé......
Dnes se stalo to, že jsem byla na kole, pes běžel vedle mě, a v dali (opravdu daleko) zahlédl na poli paní a další pejsky a rozběhl se za nimi. Není vůbec agresivní, jen si chce hrát, ale na povel ke mně absolutně nereaguje.
netřeba se divit, pes povel opravdu nemá dobře naučen, upevněn tak, aby poslechl za každých okolností. A opět, to není vina či problém psa, ale jeho cvičitele, ten patrně rezignoval na výcvik....mimo jiné na pravidlo, nevypouštím z pusy povel, pokud nemohu zařídit, že ho pes splní.
A labrador je pes živelný a společenský.......
Prosím o pomoc, zkoušeli jsme všemožné triky.
triky opravdu netřeba, nejde o kouzelnické vystoupení
Postačí řádný a stálý trénink, několik krátkých lekcí denně, správným způsobem, důsledně, srozumitelně......a dostatečné zaměstnání psa obecně
Uživatel s deaktivovaným účtem
Trik je nevolat na psa, když už vám vzal čáru :D
A pokud neposlouchá, tak nemůže chodit na volno a tím pádem čáru nevezme, další trik
Uživatel s deaktivovaným účtem
Máte půlroční štěně, vždyť to je ještě takový výrostek, to nemůžete čekat poslušnost, ta přijde možná tak v roce, ve dvou. Prostě musíte trénovat a trénovat, dobře motivovat, hodně si s pejskem hrát, aby jste měli dobrý vztah a pes měl důvod k vám přijít. To, že ho zajímají jiní psi, asi prostě pro něj nejste moc zajímavá. Když má rád aporty, noste si ven třeba míček a to můžete používat jako odměnu. Pejska trvale na stopovačku, odepnout jí až v momentě, kdy bude přivolání spolehlivé. Mimochodem s půlročním štěnětem velkého plemene, které mívá obecně problémy s klouby bych rozhodně nejezdila na kole. To si ještě minimálně půl roku počkejte, spíše déle.
Hlavně v 6 měsících už se dostávají někteří psy do "puberty" a pak to vypadá, jakoby všechny povely zapomněli a páníček byl průhledný. Chce to v tomto období chodit na stopovačce a nebo na volno na klidném místě a trénovat přivolání a další povely, upevňovat a hodně odměňovat. Počítejte s tím, že teď bude nějakou dobu nemožné ho pouštět na volno, bude se cpát k ostatním psům.
KaterinaTre
XXX.XXX.92.122
Proč bych na něj nemohla volat?
Uživatel s deaktivovaným účtem
KaterinaTre
napsal(a):
Proč bych na něj nemohla volat?
volat si na něj můžeš jak chceš, krom povelů......
povel můžeš použít tehdy, když víš/můžeš zajistit, že ho pes splní (pes je vycvičen na danou úroveň, má dobrou motivaci, psa si mechanicky jistíš - to je např. u toho přivolání....)
protože pokud použiješ povel a pes ho nesplní, tak se učí jedno jediné : povely se nemusí plnit!
A to nechceš, nebo ano?
Říká se tomu důslednost.
Uživatel s deaktivovaným účtem
tak tak, úplně nejhorší nápad je vypustit z úst "ke mně" ve chvíli, kdy je předem jasné, že pes stejně neposlechne.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Svatá pravda....volat za psem, který mizí v dáli a je malá pravděpodobnost, že poslechne "ke mně...ke mně ...KE MNĚ!!!!" je opravdu jen cesta k tomu, že pes se utvrdí v tom, že nemusí poslechnout.
Když mi pes....respektive půlroční štěně vezme čáru...tak je podle mě jediná varianta, jak to v tu chvíli vyřešit........sprintovat za ním a odchytit ho. Protože v téhle situaci, kdy běží lán světa za dalšími psy asi nezabere nějaké zavolání jména, abych psa zaujala a třeba úprk na opačnou stranu, aby mě pes následoval...nebo něco podobnýho. štěně, co už se přestává držet "máminy sukně", které už se navíc řítí do puberty, prostě není možné mít všude na volno, už kvůli samotné bezpečnosti psa.
A stále platí....pes, který nepřijde na povel vždycky...přivolání nemá a takový pes prostě nemůže např. běhat na volno u kola.....
Uživatel s deaktivovaným účtem
Tak třeba úprk na opačnou stranu na Noru nikdy nefungoval. Jedině odchytit ručně. Nebo, pokud psy nebo něco, za čím by mohla chtít běžet bez ohledu na to, co i o tom myslím, vidím dostatečně včas, funguje stůj. Ale to stůj vzniklo a upevnilo se čistě vodítkem/šňůrou, v podstatě jako mé slovní varování, že za chvilku to trhne.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jo, každý pes poslouchá jen když chce. Jde o to, jak to zkoulovat, aby poslechnout chtěl.
KaterinaTre
XXX.XXX.92.122
Děkuji za rady. Ráda bych podotkla, že pracuji z domova a vzhledem k tomu, že je to můj prvni ale vysněný pes, opravdu se mu věnuji dennodenně. Netrenuju ho nějak moc, aby se mu to neprotivilo, ale ob den si vždycky na chvíli zabereme zahradu pro sebe a zkoušíme si povely. Prosila jsem tu o radu, protože je mu půl roku, povely začal zvládat tak od 3 měsíců ale od té doby žádný posun, stále nám nejde ke mně a zůstaň. Psala jsem proto, jestli má někdo podobné zkušenosti. Vím, že labradori na klouby trpí, kolo jsem dávala jen jako příklad, protože jsme to včera poprvé zkusili, nic víc.
Uživatel s deaktivovaným účtem
A jak učíte to ke mně?
Zůstaň je jednoduchý, pes na vodítku, lehni - zůstaň a prostě postupně prodlužovat výdrž. To vodítko slouží k jištění psa, aby se vám nezvedl sám. A vašim úkolem je poznat, když už to déle nevydrží a povel s velikou pochvalou ukončit ještě když v klidu leží.
KaterinaTre
XXX.XXX.92.122
Zůstaň s vodítkem jsme zkoušeli, zatím bez úspěchu, je to hrozný mazel, jakmile udělám krok už se zvedá. Ke mně se snažím tak různě co jsem slyšela, nikde jsem neviděla přesný návod. Když si třeba hraje a neví o mně,zavolám jméno a ke mně, to hned přijde. Nebo když jsme spolu, hrajeme si tak taky na ke mně slyší. Jakmile opustime zahradu, už ten povel nevnímá.
Uživatel s deaktivovaným účtem
KaterinaTre
napsal(a):
Děkuji za rady. Ráda bych podotkla, že pracuji z domova a vzhledem k tomu, že je to můj prvni ale vysněný pes, opravdu se mu věnuji dennodenně. Netrenuju ho nějak moc, aby se mu to neprotivilo, ale ob den si vždycky na chvíli zabereme zahradu pro sebe a zkoušíme si povely. Prosila jsem tu o radu, protože je mu půl roku, povely začal zvládat tak od 3 měsíců ale od té doby žádný posun, stále nám nejde ke mně a zůstaň. Psala jsem proto, jestli má někdo podobné zkušenosti. Vím, že labradori na klouby trpí, kolo jsem dávala jen jako příklad, protože jsme to včera poprvé zkusili, nic víc.
Tak já teda nejsem nějakým propagátorem stopovačky, ale v tomhle případě bych byla pro to, aby měl pes stopovačku trvale.........aby šel povel "vynutit" a až bude chodit spolehlivě na zavolání na stopovačce, tak bych začala s nácvikem bez ní.
Pravidlo číslo jedna.....už to tady bylo řečeno...nedávám povel pokud si nejsem stopro jistá, že bude splněn. Když já učím přivolání, tak na psa volám jménem a teprve, když vidím, že je to na dobré cestě, tak přidám povel. Důslednost je při výcviku....u štěněte bych spíš použila výraz "nácvik" nejdůležitější.
Nicméně je mi divný, že štěně..ausgerechnet labrador..nereaguje vůbec na povel ke mně.....přeci mi neříkejte, když si třeba sednu na bobek, začnu na něj nadšeně volat a třeba tleskat...povzbuzovat ho, tak že nepřiběhne, pak pořádná pochvala, pomazleníčko, nějaká mňamina za odměnu. Nebo když zase budu infantilně nadšeně volat na psa jménem a utíkat, tak bych předpokládala jako normální reakci štěněte, že za mnou poběží a pak na něj stačí počkat a když vidím, že opravdu poběží až ke mně, tak přidat povel.
Je to štěně, takže platí dvojnásob....výcvik hrou a odměňovat...nejsem pamlskátor, ale labrador by měl jít na pamlsky "utáhnout"....kdybyste měla chrta nebo pastevce, tak by to bylo něco jiného, labík by měl být na výchovu prostě jednodušší.
A ještě jeden můj osobní postřeh. Třeba moje ovčanda nebyla ochotná na zahradě "pracovat" vůbec, na cvičení jsme si našly klidnou loučku mimo její teritorium a cvičily tam.....
Další můj postřeh je, že se dobře trénuje s dalším, dobře vycvičeným, psem....alespoň mě to ve spoustě věcech hodně pomohlo při výcviku ovčandy a ta mi pak zase následně hodně pomohla při výcviku irského setra.......
Edit....před tím, než jdu se štěnětem pracovat, tak nejdřív unavit..nechat ho, ať si to venku užije, až opadne to nadšení z toho "huráááá, jsem vekuuu"
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak třeba úprk na opačnou stranu na Noru nikdy nefungoval. Jedině odchytit ručně. Nebo, pokud psy nebo něco, za čím by mohla chtít běžet bez ohledu na to, co i o tom myslím, vidím dostatečně včas, funguje stůj. Ale to stůj vzniklo a upevnilo se čistě vodítkem/šňůrou, v podstatě jako mé slovní varování, že za chvilku to trhne.
Norinka je jiný případ......afgánovi by bylo taky šumák kam já si běžím, navíc běžet za psem, který vyvine rychlost "třista z místa, dvěstě v městě" je fakty lahoda
Uživatel s deaktivovaným účtem
KaterinaTre
napsal(a):
Zůstaň s vodítkem jsme zkoušeli, zatím bez úspěchu, je to hrozný mazel, jakmile udělám krok už se zvedá. Ke mně se snažím tak různě co jsem slyšela, nikde jsem neviděla přesný návod. Když si třeba hraje a neví o mně,zavolám jméno a ke mně, to hned přijde. Nebo když jsme spolu, hrajeme si tak taky na ke mně slyší. Jakmile opustime zahradu, už ten povel nevnímá.
Povel "zůstaň" jsem cvičila následovně....možná je to blbě, ale mě nic lepšího nenapadlo.......ovčandě jsem připla stopovačku, našla jsem si nějaký stromek...fenu odložila před něj a stopovačku jsem jsem měla kolem stromu...takže jak jsem se vzdalovala od feny, tak stopovačku v ruce a pokud měla fena tendence jít za mnou, tak jsem zatáhla a defakto jí udržela na místě.......jakmile fena zůstala na místě, tak tah povolil.....ale já jsem tady na to stará škola......
Ale to už bylo když jsme trénovali na větší vzdálenost....samozřejmě jsme začínaly třeba tím, že fena dostala povel, já ustoupila o krok, počkala dvě vteřiny a přistoupila zpátky k ní a chválila....abych jí vůbec vysvětlila, co po ní chci....
Uživatel s deaktivovaným účtem
KaterinaTre
napsal(a):
Zůstaň s vodítkem jsme zkoušeli, zatím bez úspěchu, je to hrozný mazel, jakmile udělám krok už se zvedá. Ke mně se snažím tak různě co jsem slyšela, nikde jsem neviděla přesný návod. Když si třeba hraje a neví o mně,zavolám jméno a ke mně, to hned přijde. Nebo když jsme spolu, hrajeme si tak taky na ke mně slyší. Jakmile opustime zahradu, už ten povel nevnímá.
Tak nesmíte udělat ten krok:) Respektive chce to menší kroky než krok. Ono se psy musíte leckdy danou věc rozbít až na prvočástice. Lehni - zůstaň je dlouhodobé lehni. Neříká to nic o vašem kroku. Takže můžete začít tak, že při tom lehni žádný krok neděláte, jen stojíte vedle psa. Nebo stojíte před psem a mimochodem u toho stojíte na vodítku, takže pes se nemůže zvednout. A jakékoliv kroky děláte až když pes spolehlivě zůstává bez kroku.
Přesný návod neexistuje, pes není mixér.
KaterinaTre
napsal(a):
Zůstaň s vodítkem jsme zkoušeli, zatím bez úspěchu, je to hrozný mazel, jakmile udělám krok už se zvedá. Ke mně se snažím tak různě co jsem slyšela, nikde jsem neviděla přesný návod. Když si třeba hraje a neví o mně,zavolám jméno a ke mně, to hned přijde. Nebo když jsme spolu, hrajeme si tak taky na ke mně slyší. Jakmile opustime zahradu, už ten povel nevnímá.
https://www.youtube.com/watch?v=xpmwR9Fa8EU
možná by mohlo pomoci?
Uživatel s deaktivovaným účtem
KaterinaTre
napsal(a):
Dobrý den. Mám pejska ( půlroční labrador) a v poslední době jsou s ním problémy ohledně povelů. Chodil jako menší na cvičák, tam vše zvládal, ale doma je to horší. Doma poslouchá jen sedni, lehni a přines. Bohužel, úplně vypustil povel Ke mně. Plní ho jen když se mu chce. Dnes se stalo to, že jsem byla na kole, pes běžel vedle mě, a v dali (opravdu daleko) zahlédl na poli paní a další pejsky a rozběhl se za nimi. Není vůbec agresivní, jen si chce hrát, ale na povel ke mně absolutně nereaguje. Prosím o pomoc, zkoušeli jsme všemožné triky.
Asi tak, půlročního divokého retrívra nenaučíte hned poslouchat na slovo, ještě přijde puberta a pes začne teprve blbnout. Ale co do něho vložíte teď, to se vám potom v té pubertě vrátí. Pokud vám takhle zdrhá za cizími lidmi a psy, tak bych opravdu používala stopovačku, nám se to velice vyplatilo. Pokud je žravý, tak používejte pamlsky, ale ne zas moc, jak je to vidět třeba na tom videu, to mně přijde až přehnaný, pes by si měl zvyknout, že pamlsek dostane opravdu jen, když bezchybně splní, co po něm chcete a postupně spíš přecházet na slovní pochvalu a podrbání. Klidně můžete při tom chválení přehánět a hodně do toho dávat emoce, pes to vycítí, že vám to dělá velkou radost a bude se pak o to víc snažit. Ale přijde to postupně a chce to důslednost. Povel zůstaň nám taky trval delší dobu. Nejdřív jsem ustoupila jen o krok, potom dva, tři a stále jsem před sebou měla vztaženou ruku a opakovala zůstaň. Zpočátku to není ani tak o vzdálenosti, jak o čase....můžete to cvičit doma, uvaříte si kafe, psa odložíte kousek od sebe, sednete si a on se časem naučí vydržet tu dobu, než to kafe vypijete. Pak můžete tu vzdálenost prodlužovat. Jinak na tvrdým povrchu jako je beton nebo asfalt bych s labradorem fakt neběhala, ani u kola, ani jinak, a to ani se starším psem.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Katerina Tre, proč už s ním nechodíš na cvičák?
Pes v nějakém štěněcím kurzu mohl pochytit akorát tak základy, a ty cvičit asi zcela neumíš.
A pes půjde do puberty, bude hůř, teď fakt to potřebuje. Ono stojí za to si teď dát tu práci a pak si užívat vycvičeného poslušného psa. A labradoři jsou psi radostně spolupracující (i když teda kapku živelní )
Cvičák má naučit psovoda, jak cvičit. A psovod psa cvičí každý den, několik pár minutových lekcí, soustředění na cvičení - ne jen používání povelů v "civilu", to je rozdíl! Ztěžování parametrů (prostředí x rychlost x přesnost x ......) dle .postupu psa
Správné odměňování.
KaterinaTre
napsal(a):
Zůstaň s vodítkem jsme zkoušeli, zatím bez úspěchu, je to hrozný mazel, jakmile udělám krok už se zvedá. Ke mně se snažím tak různě co jsem slyšela, nikde jsem neviděla přesný návod. Když si třeba hraje a neví o mně,zavolám jméno a ke mně, to hned přijde. Nebo když jsme spolu, hrajeme si tak taky na ke mně slyší. Jakmile opustime zahradu, už ten povel nevnímá.
Nebo když jsme spolu, hrajeme si tak taky na ke mně slyší. Jakmile opustime zahradu, už ten povel nevnímá.
A od štěněte jste trénovali a cvičili jen na zahradě? V tom by taky mohl být problém. Chce to štěně naučit spolehlivě povely doma, na zahradě, ale postupně to všechno "přenášet" ven, do parku, do města, mezi lidi, mezi psy. Je to vidět u některých "cvičákových" psů, kteří na cvičáku skládají zkoušky, fungují tak, že ostatní je obdivují, ale jakmile jdou na procházku tak jsou nezvladatelní, protože jsou naučení fungovat, cvičit a poslouchat jen na cvičáku. Jestli na zahradě poslouchá, tak bych postupně šla za plot jen pár metrů a zkusila trénovat tam, až to bude zvládat tam, tak jít zase dál někam na louku atd... Někde v cizím prostředí je to pro psa vždy těžší - pokud na zahradě zvládne odložení na 10 kroků a 5 minut, tak venku to ze začátku dělejte třeba jen na tři kroky a minutu a postupně to ztěžujte. A mezitím samozřejmě "provozně" trénovat během procházek. Jak už bylo psáno výše, nepouštějte psa na volno, dejte mu šňůru a zařiďte, aby každé přivolání a vůbec každý povel splnil.
Já mám psy spolehlivě naučené na jméno - některým tady se to nebude líbit, protože na to používám pamlsky. Ale už prostě od malého štěnda zkrmím klidně celou krmnou dávku z ruky - oslovím psa - podívá se - dostane pár granulí. A takhle pořád dokola. Pak si tu krmnou dávku vezmu třeba ven a zase to samé. Postupně prodlužuji dobu, kdy se na mě pes dokáže dívat a soustředit. Pes si to pak krásně spojí, stačí oslovit jménem a on se na vás hned podívá a nebo k vám rovnou běží.
Běžné přivolání venku bych trénovala taky tak - oslovila bych psa jménem a ve chvíli kdy se na mě podívá a vnímá mě bych dala povel - pokud nebude reagovat tak si pomoct šňůrou.
A co se týče zdrhání za psy - nemáte někoho známého se psem, nějakého psího kámoše? Já to takhle trénovala s mým psem a kamarádkou se psem. Domluvili jsme se, že se sejdeme někde na určitém místě, že se uvidíme z dálky. Takže pes v dálce viděl psa, já ho přivolala (klidně si pomocte tou šňůrou), pak ho nechala jít třeba chvíli u nohy, pustila a zase přivolala a když byl šikovný tak pak dostal volno a mohl za psem běžet. Prostě ho naučit, že o tom kdy půjde za psem rozhodujete vy a ne on. Pokud by byl nezvladatelný a ke psovi by vás vyloženě táhnul a nevnímal, tak bych změnila směr, šla pryč a zachvíli to zkusila znovu. Pokud by byl pořád ve stejném stavu, tak bych ho ke psovi vůbec nenechala jít a šla pryč. Ze začátku nemusí jít vyloženě o odvolání, to pro něho bude těžké. Ale stačilo by, kdyby si třeba sednul a vnímal vás. Pak udělal v klidu na vodítku zase pár kroků, zase si na povel sednul a pak bych ho třeba za psem pustila. Prostě odměnou za to, že vydrží v klidu bude to co chce - kontakt se psem. Stejně jsem to dělala i ve psí školičce- pokud mě k nějakému psovi táhnul, tak jsme se prostě otočili a nešli k němu. Pokud ale naopak zvládnul jít ke psovi v klidu na prověšeném vodítku, tak jsme k němu došli a nechali je očuchat, případně pohrát.