
Labradorský retrívr s PP čokoládová štěňátka

Prodám Labradorského retrívra - Chovatelská stanice Chocco dream nabízí k r...
DohodouUživatel s deaktivovaným účtem
Zakládám nové téma, snad si nás budete pamatovat - 8-letý labradorský retrívr Akimek, s tekutinou kolem srdíčka - jen bych chtěla říct těm co nám drželi palce a mysleli na nás, že jsme s Akimkem svůj boj v sobotu v 10:30h prohráli. Bojovali jsme dlouhých 13 měsíců, bylo to velmi náročné, ale prodloužili jsme mu plnohodnotný život o více než rok a už jsem pro něj nemohla udělat víc než mu pomoct důstojně a bez bolestí odejít. Už nebyla šance, jeho nemoc byla neslučitelná se životem. Už by jen trpěl.
Byl ta nejdokonalejší bytost na světě. Bolest je nepopsatelná. Dala bych za něj cokoliv abych ho mohla zachránit, ta sviňská nemoc ale zvítězila.
Uživatel s deaktivovaným účtem
myslela jsem na vás
upřímnou soustrast.......
Uživatel s deaktivovaným účtem
.. často jse si na vás vzpomněla, je mo to líto, držte se, dělala jsre pro něj nemožné a nechala ho důstojně odejít když se čas naplnil....
Uživatel s deaktivovaným účtem
Je mi to strašně líto. Držte se.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Pamatuji se a držela jsem vám palce. Bojovali jste urputně a udělali maximum. Našli jste sílu se s pejskem rozloučit...
Upřímnou soustrast.
V červenci jsem přišla o 12-ti letého labradora, tak vím, jak nepopsatelná bolest je, hlavně v těch prvních dnech. Vše mi připadalo jako neskutečné a cítila jsem obrovskou bolest, následovalo období zdravotních problémů a dosud nejsem ještě v pořádku. V té době jsem hledala, kde se dalo, co mohlo být příčinou úmrtí našeho psa...a při hledání jsem objevila tuto diskuzi a dokonce jsem narazila na Váš příběh a občas jsem si říkala, jak vše dopadlo...teď vím, že špatně a úplně je mi z toho nanic, je mi moc líto Vašeho labradorka a samozřejmě i Vás, držte se, musíte přečkat těch prvních pár týdnů a bolest se zmírní..myslím na Vás a chápu...podle toho, co si pamatuji, jste pro svého pejska udělala maximum..
eni
napsal(a):
V červenci jsem přišla o 12-ti letého labradora, tak vím, jak nepopsatelná bolest je, hlavně v těch prvních dnech. Vše mi připadalo jako neskutečné a cítila jsem obrovskou bolest, následovalo období zdravotních problémů a dosud nejsem ještě v pořádku. V té době jsem hledala, kde se dalo, co mohlo být příčinou úmrtí našeho psa...a při hledání jsem objevila tuto diskuzi a dokonce jsem narazila na Váš příběh a občas jsem si říkala, jak vše dopadlo...teď vím, že špatně a úplně je mi z toho nanic, je mi moc líto Vašeho labradorka a samozřejmě i Vás, držte se, musíte přečkat těch prvních pár týdnů a bolest se zmírní..myslím na Vás a chápu...podle toho, co si pamatuji, jste pro svého pejska udělala maximum..
Koukám Eni, že jsme na tom podobně, ještě jsem se za 4 roky z toho zdravotně nedostala, naprosto mi to rozhodilo snad všechno, co se dalo. Do té doby mne ani nenapadlo, že bych mohla být někdy nemocná...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Děkuju vám všem, za podporu. Já jsem se do poslední chvíle ptala jestli ještě není něco jak mu pomoct, ale prostě nebylo a ikdyž to bolelo nepopsatelným způsobem musela jsem to udělat. Láska k němu a to aby neumřel v bolestech bylo silnější než moje bolest že o něj přicházím. Během pár posledních dní se moc zhoršil a udusil by se nebo by mu zkolaboval organismus. A přesto že on do poslední chviličky bojoval, byl neskutečně statečný, nikdy si nestěžoval, nezakňoural, papal (jen to na co měl chuť), veterinářku vítal, tak už by jen trpěl. Už to bylo opravdu na hraně. Dala bych za něj cokoliv abych ho mohla zachránit. Obětovala bych i 5 let ze svého života kdyby bylo možné mu je darovat aby dál žil šťastný život. Ale rakovina zvítězila.
Jsem úplně na dně a na prášcích, bez nich jsem šílela a měla takové stavy že jsem myslela že to nepřežiju. Jak to tak ale čtu tak teď se ještě bát abych neonemocněla taky. Kromě nemocí co už mě provází.
Uživatel s deaktivovaným účtem
když nám odešel Baďulka, tak nás maximálně podržel pyreneják, nebýt něj.........
držím palce na štěně, ať se co nejrychleji zadaří
Ano, milá lesnížínko...já sice na rozdíl od Vás nějaké ty "své" nemoce jsem již měla, ale v létě se mi rozjely ještě další problémy, manžel mi kolikrát i vyčítal, že se v tom nemůžu tak utápět a trápit, protože prý to na mě zanechá následky. To já vím samozřejmě taky, ale prostě vše prožívám jinak než on. Pamatuji si, jak hned druhý den, co nám pes umřel, mi chtěl koupit kolo, abych přišla na jiné myšlenky...jela jsem s ním jak ve snu k nějaké paní na inzerát, koupila jsem si kolo, ani nevím, proč...ještě jsem na něm nejela..prostě jsem se chovala pár dní doslova nepochopitelně, přepadaly mě nepopsatelné pocity neskutečna..jsem stále lehce na uklidňovacích prostředcích, ale ty jsem brala již předtím, potřebuji s nimi skoncovat, jen mi to zatím nějak nejde:-((