Štěně 8 měsíců -strach z některých lidí

no to je právě těžký specifikovat...bojí se tchánovců..takže toreticky starších lidí...ale i švagra a to je mladík :) naopak mojí neteře která tam jezdí málokdy se absolutně nebál...takže ani nemůžeme vypozorovat a specifikovat...lidí asi teda starších spíš...venku chodíme v pohodě...

Pejsek neni uplne pevny v povaze a promarnila se doba, kdy s tim slo lepe neco delat.

Dejte tomu cas, moc ho nenutte do nechteneho kontaktu.
Naucte ho, co ma udelat, kdyz se neciti bezpecne - idealne naucit na misto.

Navazte ho dobre na sebe a dokazujte mu, ze ve vasi pritomnosti mu nikdy nic nehrozi.

A doufejte, ze casem to pochopi a zlepsi se to.

Musíte socializovat, chodit hodně ven mezi lidi.

no chodíme co to jde...nevím jak ho socializovali v chovce...jelikož jsme ho přivezli až v 7 měsících, tak ta nejlepší doba nás minula. Doma s náma je veselej a hravej...já vím, že to bude na delší dobu, ale hrozně mě to mrzí...ten náš první malej smrádek lítá po dvoře jak ďábel a ten chudinka zaleze a ani nevykoukne...teda pokud jsme na dvoře jen my s mužem, tak to jo...to honí kočky jak čert a hrajou si.

petrahei na nás je navázaný krásně...snažíme se citlivě...bojíme se nejak vic zasáhnout abychom to ještě víc nezhoršili...

Minimálně bych mu zamezila v tom schovávání se, protože tím se ve strachu akorát podporuje. Nějaký typ opravné socializace to každopádně chtít bude. Třeba přes dobrůtky nebo společnou procházkou, ale pejsek musí být jištěný, aby nemohl někam zalézt a tam se dvě hodiny bát. A pokud by se to nelepšilo, já bych klidně přistoupila k nějaký míře "nucenýho" kontaktu, ale to už musíte trochu vědět, jak, kdy a co.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Minimálně bych mu zamezila v tom schovávání se, protože tím se ve strachu akorát podporuje. Nějaký typ opravné socializace to každopádně chtít bude. Třeba přes dobrůtky nebo společnou procházkou, ale pejsek musí být jištěný, aby nemohl někam zalézt a tam se dvě hodiny bát. A pokud by se to nelepšilo, já bych klidně přistoupila k nějaký míře "nucenýho" kontaktu, ale to už musíte trochu vědět, jak, kdy a co.

jak myslíte "nucený kontakt"...násilím to delat nechci...když ho chovám a tchán ho chce třeba pohladit, tak se napne jak struna..to úplně cítím...ale protože je se mnou, tak to vydrží..tohle už je nucený na mě až dost...pamlsky zkouší všichni...od nikoho kro nás si bud nevezme nebo až po dlouhý době a hned s tím uteče.

mila999 napsal(a):
jak myslíte "nucený kontakt"...násilím to delat nechci...když ho chovám a tchán ho chce třeba pohladit, tak se napne jak struna..to úplně cítím...ale protože je se mnou, tak to vydrží..tohle už je nucený na mě až dost...pamlsky zkouší všichni...od nikoho kro nás si bud nevezme nebo až po dlouhý době a hned s tím uteče.

Asi vám nenapíšu, jak to myslím, protože nevidím vás a vašeho psa a vy nevidíte mě. Takže by to akorát dopadlo blbě, protože byste to udělali jinak, s jinýma emocema, a vůbec by to nezafungovalo. To chce vidět nebo si to nechat ukázat od někoho, kdo už to parkrát úspěšně dělal.

mila999 napsal(a):
jak myslíte "nucený kontakt"...násilím to delat nechci...když ho chovám a tchán ho chce třeba pohladit, tak se napne jak struna..to úplně cítím...ale protože je se mnou, tak to vydrží..tohle už je nucený na mě až dost...pamlsky zkouší všichni...od nikoho kro nás si bud nevezme nebo až po dlouhý době a hned s tím uteče.

Trochu jednoduše řečeno. Vrazíte ho tchánovi na klín a radujete se, jak je to super. Nechválíte ho, protože je to normální. Jen mu říkáte , že je to ok, že je to bezva. A tchán hladí...

Bartos napsal(a):
Trochu jednoduše řečeno. Vrazíte ho tchánovi na klín a radujete se, jak je to super. Nechválíte ho, protože je to normální. Jen mu říkáte , že je to ok, že je to bezva. A tchán hladí...

A když už tedy, tak předtím se ještě předá vodítko tchánovi, to si tchán chytí, takže pejsek neuteče. Pejsek se ale musí podržet tak, aby nenapínal vodítko, protože napnutý vodítko = něco je špatně, což tady není, tady je vše OK, takže vodítko je povolený.
Takhle bych předávala pejska spoustě dalším lidem, se kterýma se na tom předem domluvím, aby si ho pochovali..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A když už tedy, tak předtím se ještě předá vodítko tchánovi, to si tchán chytí, takže pejsek neuteče. Pejsek se ale musí podržet tak, aby nenapínal vodítko, protože napnutý vodítko = něco je špatně, což tady není, tady je vše OK, takže vodítko je povolený.
Takhle bych předávala pejska spoustě dalším lidem, se kterýma se na tom předem domluvím, aby si ho pochovali..

Doufám, že zadavatelka má více rozumu než vy a tohle praktikovat nebude...

Ja bych spiš vzala pejska na ruku a šla bych s tchánem pokecat, at si pejska vůbec nevšímá, nehladiho. Třeba až malej uvidí že žádné nebezpečí nehrozí začne se sám zajímat.

A teď se v tom Milo vyznej .. S tím chováním a pomalu přibližováním ke tchánovci to v podstatě děláme.. My jsme třeba na dvoře, psiska litaj a přijde tchán a ten prďola bere dráhu.. Tak my si normál povídáme, já přivolam toho prvního draka a dávám dobroty.. Tchán hladí a hraje si s prvním aby ten druhý viděl, že jako vše ok.. Poseroutka odněkud vycuhuje a tak tchán pomalu po kroku odstupuje a když je v podstatě za barákem až, tak teprv Poseroutka přijde. Všechny nás to mrzí, protože je máme moc rádi.. Myslela jsem, že měsíc je dlouhá doba na adaptaci. A tchán taky není žádný nováček co se psů týká. Celý život choval jezevce..

mila999 napsal(a):
A teď se v tom Milo vyznej .. S tím chováním a pomalu přibližováním ke tchánovci to v podstatě děláme.. My jsme třeba na dvoře, psiska litaj a přijde tchán a ten prďola bere dráhu.. Tak my si normál povídáme, já přivolam toho prvního draka a dávám dobroty.. Tchán hladí a hraje si s prvním aby ten druhý viděl, že jako vše ok.. Poseroutka odněkud vycuhuje a tak tchán pomalu po kroku odstupuje a když je v podstatě za barákem až, tak teprv Poseroutka přijde. Všechny nás to mrzí, protože je máme moc rádi.. Myslela jsem, že měsíc je dlouhá doba na adaptaci. A tchán taky není žádný nováček co se psů týká. Celý život choval jezevce..

Pokud vám nějaká metoda po měsíci nepřináší aspoň nějaký pokrok (zvlášť u tak mladýho pejska), nefunguje.

My jsme třeba na dvoře.. no a to je omezený prostor a ten psovi nic nedá. Leda tak omezení a to mu fakt nepomůže.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
My jsme třeba na dvoře.. no a to je omezený prostor a ten psovi nic nedá. Leda tak omezení a to mu fakt nepomůže.

A jak tedy? Takže vzít psa na vodítko ven na vychazku? A tchán s námi? Nerozumím. Nám jde primárně o to, aby se nebál hrát si na dvoře a na zahradě když tam jsou rodiče. Máme velký prostor. Ptám se asi jako blbec, ale zastávám názor když něco nevím, tak se zeptám. A když to pesanovi pomůže, klidně budu za debila.

mila999 napsal(a):
A jak tedy? Takže vzít psa na vodítko ven na vychazku? A tchán s námi? Nerozumím. Nám jde primárně o to, aby se nebál hrát si na dvoře a na zahradě když tam jsou rodiče. Máme velký prostor. Ptám se asi jako blbec, ale zastávám názor když něco nevím, tak se zeptám. A když to pesanovi pomůže, klidně budu za debila.

Už jste se zkoušeli potkat venku, mimo zahradu, tak jako náhodou? Když je pes v zápalu hry, tchán se přiblíží na 20 metrů, tak pes zdrhne?
Samozřejmě nechci, aby zdrhl, tak jistím šňůrou.
Neutrální území a psa rozpohybovat, nedržet a neposadit ho.
Jde jít paralelně s nebezpečím s dostatečným odstupem.

Ja bych ho nenechala vyhýbat, jako když tchán přijde nečekaně a malej uteče tak bych ho chvilku nechala a pak si pro něj došla a pohrála si s ním a pak ho vzala a šla si třeba sednout vedle tchána, ale do kontaktu ho vyloženě nenutila aby viděl že může být vedle a nic se neděje. Prostě krůček po krůčku. Přijde mi že tam je nějaká špatná zkušenost, proč byl u chovatelky tak dlouho, nevrátil ho třeba někdo?

Moyda napsal(a):
Ja bych ho nenechala vyhýbat, jako když tchán přijde nečekaně a malej uteče tak bych ho chvilku nechala a pak si pro něj došla a pohrála si s ním a pak ho vzala a šla si třeba sednout vedle tchána, ale do kontaktu ho vyloženě nenutila aby viděl že může být vedle a nic se neděje. Prostě krůček po krůčku. Přijde mi že tam je nějaká špatná zkušenost, proč byl u chovatelky tak dlouho, nevrátil ho třeba někdo?

No nás taky překvapilo, že v chovce byl tak dlouho. Majitel je dokonce veterinář i posuzuje na soutěžích. Takže nevěřím, že by se mu něco dělo tam. Ale napadlo nás to jako první, že mu někdo něco provedl. Ale zas to by se bál všech. Náš viděl a po fakt 10 minutách se mazlil a usinal v náručí. Po dotazu proc byl tak dlouho u majitele nám bylo řečeno.. Že prý chce si sám chovatel ( i jako MVDr) zkontrolovat správné prezubeni a zda varlata jsou ok. No nějak jsem to nechápala, ale nechtěla jsem rejpat. Naopak od čeho mě všichni zrazovali, že se budou s naším prát a kousat. Riskla jsem to a je to super. Vyhrajou si, spí v jednom pelechu namačkaní i s kočkou ten náš první je velitel a tenhle poseroutka mu sekunduje. To si srovnali hned od začátku. Každý má jinou povahu. Ten náš první to je torpédo vodrzly a tenhle je takovej neznej, holčičí. takže vše sluncem zalité až na tuhle ztracenou věc.

mila999 napsal(a):
No nás taky překvapilo, že v chovce byl tak dlouho. Majitel je dokonce veterinář i posuzuje na soutěžích. Takže nevěřím, že by se mu něco dělo tam. Ale napadlo nás to jako první, že mu někdo něco provedl. Ale zas to by se bál všech. Náš viděl a po fakt 10 minutách se mazlil a usinal v náručí. Po dotazu proc byl tak dlouho u majitele nám bylo řečeno.. Že prý chce si sám chovatel ( i jako MVDr) zkontrolovat správné prezubeni a zda varlata jsou ok. No nějak jsem to nechápala, ale nechtěla jsem rejpat. Naopak od čeho mě všichni zrazovali, že se budou s naším prát a kousat. Riskla jsem to a je to super. Vyhrajou si, spí v jednom pelechu namačkaní i s kočkou ten náš první je velitel a tenhle poseroutka mu sekunduje. To si srovnali hned od začátku. Každý má jinou povahu. Ten náš první to je torpédo vodrzly a tenhle je takovej neznej, holčičí. takže vše sluncem zalité až na tuhle ztracenou věc.

Je mladý, to se zpraví, jen je třeba ba tom pracovat a nenechat to být. Já bych chodila ven mimo tu zahradu na procházku spolu s tchánem, dělala různé aktivity společně, klidně jděte na pivo,....atd. Vlastní zkušenost.

eli22 napsal(a):
Je mladý, to se zpraví, jen je třeba ba tom pracovat a nenechat to být. Já bych chodila ven mimo tu zahradu na procházku spolu s tchánem, dělala různé aktivity společně, klidně jděte na pivo,....atd. Vlastní zkušenost.

no tak sláva, že má někdo obdobnou zkušenost s dobrým koncem. Určitě to nechceme nechat jen tak. Každý den zkoušíme nějaké finty a doufáme, že už se to zlomí...on je jinak moc chytrý...vše mu stačí říct párkrát...to ten náš první je větší tvrdohlavec...navíc ted nám to ztěžuje puberta. První byl krásně ze školičky naučen na přivoláni a ostatní zaklady a najednou vše zapomnel..

jen je třeba na tom pracovat a nenechat to být.

a nekdy pomuze "nechat to byt" vice, nez se problemu sice plne věnovat - ale spatne.

on tu každý radi podle sve zkusenosti - a když to tu ctu - kazda rada muze byt uspesna.
ale musí vedet ten, co je aplikuje - co dela.

to "nechat to byt" a proste s tim psem zit a fungovat - ono mu casem doklapne, ze se nedeje nic- to je takove bezpecne a zadavatelka vypada, ze na to ma dost citu, aby to tak dopadlo.
napr. kdyz je potřeba, aby sel na prochazku s tchanem, proste pujde - protoze "to je život", ale nebude vymyslet spesl akce na prochazeni se s tchanem, aby psovi "pomohla".
snad je to pochopitelne, co tim myslim?

kdyz ho bude prokrmovat - blbe a i kdyz ho bude lecit -sokem -blbe -muze se to dost zhorsit.

a jeste k tem spatnym zkusenostem a nedostatecne socializaci - ten pes neni pevny v povaze.
tecka. nemusi mit zadnou spatnout zkusenost, aby byl takovy.jsou psi, co se vytahnou po roce ze dvora -neresi nic.

jako ono platí i to, že když se ten pes nechá být tak, tak se taky může v tom stavu hezky zakonzervovat, utvrdit, ba i začít "couvat"

tohle se prostě musí dělat/nedělat citem

zase platí jako vždy, je dobré na psa vyvíjet tlak tak velký, aby vyvolal progresi, ale ne tak velký, aby způsobil regresi (nebo můžeme používat slovíčka jako eustres a distres, hodil by se trojúhelník stresu)

jako osobně bych nevolila cestu RD (tedy silovou, tedy třeba to držení psa v náručí a nechť si ho pohladí), ale aktivněpasivní , neboli přítomnost tchána (či koho) asi jako kusu nábytku a kráčejícího kusu nábytku ( ty společné procházky, ty určitě a časté) - bez kontaktování psa tchánem....zatím. Ono aby to psa někam posunulo, tak to musí mít dostatečnou četnost a intenzitu (neboli tu správnou velikost tlaku).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jen je třeba na tom pracovat a nenechat to být.

a nekdy pomuze "nechat to byt" vice, nez se problemu sice plne věnovat - ale spatne.

on tu každý radi podle sve zkusenosti - a když to tu ctu - kazda rada muze byt uspesna.
ale musí vedet ten, co je aplikuje - co dela.

to "nechat to byt" a proste s tim psem zit a fungovat - ono mu casem doklapne, ze se nedeje nic- to je takove bezpecne a zadavatelka vypada, ze na to ma dost citu, aby to tak dopadlo.
napr. kdyz je potřeba, aby sel na prochazku s tchanem, proste pujde - protoze "to je život", ale nebude vymyslet spesl akce na prochazeni se s tchanem, aby psovi "pomohla".
snad je to pochopitelne, co tim myslim?

kdyz ho bude prokrmovat - blbe a i kdyz ho bude lecit -sokem -blbe -muze se to dost zhorsit.

a jeste k tem spatnym zkusenostem a nedostatecne socializaci - ten pes neni pevny v povaze.
tecka. nemusi mit zadnou spatnout zkusenost, aby byl takovy.jsou psi, co se vytahnou po roce ze dvora -neresi nic.

no přesně...tak nějak to cítím, ale asi nejsem schopna tak pěkně zformulovat.. moje mamka říká, že kdyby se všichni pejskové měli jako ti naši, tak by bylo na světě plno štastných psů snažíme se malinko postrkovat, ale taky vycítit kdy už je to pro něj nekomfortní...ale asi to delám blbě, když to trvá tak dlouho...mysleli jsme, že ho ten první jakoby "provede" tímhle rychleji. Nespěcháme...vzhledem k tomu, že nejvíc je s námi a to je štastný...to je pro nás důležitý...holt jako lidi..někdo introvert někdo extrovert...Co myslíte tím - není pevný v povaze-....je to takový pejsek dáma / v dobrém slova smyslu / ten náš první to je tank ...ten to bere vše hákem...tenhle je víc přemýšlivý...má takovou laskavou povahu ...prostě přese všechno jsem ráda, že máme zrovna tohohle strašpytlíka věřím, že se to zlomí a bude dobře

Na ruce a ať hladí i tchán...tak to prosím ne. Z odkoukaného po sousedech vím, že takhle zaútočí i pes, kterého si na zemi normálně pohladíte. To je cesta jak vyrobit vyjížděče. Jak píšou ostatní - pokud jsou tcháni ochotní se různě zapojovat, tak nenásilně, přes pamlsky, přes hry...Neaporují třeba pejsové? Tak házet aportky oběma. Ale jsou psi, kteří jsou schopni se kvůli aportu servat, takže s tím taky opatrně. Je na mlsky? Tak ať tchán vyjde na dvorek s plnou kapsou a kokinkááá. Nechat pejsky předsednout a na střídačku se jménem dávat každému jednomu. K té bázni...Myslím si, že v rodině chovatele(nepsala jste, jak on je starý) byly nějaké starší osoby, které se k němu chovaly hrubě. Oni si někteří myslí, že když je to lovecké plemeno, takové chování k tomu patří Pokud to trvalo těch 7 měsíců, tak bude i dlouho trvat, to odbourat...jestli vůbec

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jako ono platí i to, že když se ten pes nechá být tak, tak se taky může v tom stavu hezky zakonzervovat, utvrdit, ba i začít "couvat"

tohle se prostě musí dělat/nedělat citem

zase platí jako vždy, je dobré na psa vyvíjet tlak tak velký, aby vyvolal progresi, ale ne tak velký, aby způsobil regresi (nebo můžeme používat slovíčka jako eustres a distres, hodil by se trojúhelník stresu)

jako osobně bych nevolila cestu RD (tedy silovou, tedy třeba to držení psa v náručí a nechť si ho pohladí), ale aktivněpasivní , neboli přítomnost tchána (či koho) asi jako kusu nábytku a kráčejícího kusu nábytku ( ty společné procházky, ty určitě a časté) - bez kontaktování psa tchánem....zatím. Ono aby to psa někam posunulo, tak to musí mít dostatečnou četnost a intenzitu (neboli tu správnou velikost tlaku).

no o tohle se tak nějak pocitem snažíme...chápu, že to nemůžeme nechat jen na něm...dobře tedy, to chování vyměníme za tu bezkontaktnost.....jako nechlácholíme ho...to by ho utvrdilo v tom, že je proč se bát..tomu rozumim...takže deláme jako by nic...navíc vidí, že náš první je v pohodě...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jako ono platí i to, že když se ten pes nechá být tak, tak se taky může v tom stavu hezky zakonzervovat, utvrdit, ba i začít "couvat"

tohle se prostě musí dělat/nedělat citem

zase platí jako vždy, je dobré na psa vyvíjet tlak tak velký, aby vyvolal progresi, ale ne tak velký, aby způsobil regresi (nebo můžeme používat slovíčka jako eustres a distres, hodil by se trojúhelník stresu)

jako osobně bych nevolila cestu RD (tedy silovou, tedy třeba to držení psa v náručí a nechť si ho pohladí), ale aktivněpasivní , neboli přítomnost tchána (či koho) asi jako kusu nábytku a kráčejícího kusu nábytku ( ty společné procházky, ty určitě a časté) - bez kontaktování psa tchánem....zatím. Ono aby to psa někam posunulo, tak to musí mít dostatečnou četnost a intenzitu (neboli tu správnou velikost tlaku).

jako ono platí i to, že když se ten pes nechá být tak, tak se taky může v tom stavu hezky zakonzervovat, utvrdit, ba i začít "couvat"


to "nechat byt" bylo v uvozovkách a nasledovala stat o tom, ze se se psem zije a tim i pracuje dal

mila999 napsal(a):
no přesně...tak nějak to cítím, ale asi nejsem schopna tak pěkně zformulovat.. moje mamka říká, že kdyby se všichni pejskové měli jako ti naši, tak by bylo na světě plno štastných psů snažíme se malinko postrkovat, ale taky vycítit kdy už je to pro něj nekomfortní...ale asi to delám blbě, když to trvá tak dlouho...mysleli jsme, že ho ten první jakoby "provede" tímhle rychleji. Nespěcháme...vzhledem k tomu, že nejvíc je s námi a to je štastný...to je pro nás důležitý...holt jako lidi..někdo introvert někdo extrovert...Co myslíte tím - není pevný v povaze-....je to takový pejsek dáma / v dobrém slova smyslu / ten náš první to je tank ...ten to bere vše hákem...tenhle je víc přemýšlivý...má takovou laskavou povahu ...prostě přese všechno jsem ráda, že máme zrovna tohohle strašpytlíka věřím, že se to zlomí a bude dobře

co myslíte tím - není pevný v povaze

to je eufemisticky vyraz pro spatnou povahu stenete jezevce
jo, da se toho hodne napravit pristupem, vychovou - ale zaklad je, ze to neni typicka povaha a nikdo ho "nezkazil"

nelamte si hlavu s tim, ze to "delate " blbe - je proste takovy a casem to bude jen a jen lepsi

lesnížínka napsal(a):
Na ruce a ať hladí i tchán...tak to prosím ne. Z odkoukaného po sousedech vím, že takhle zaútočí i pes, kterého si na zemi normálně pohladíte. To je cesta jak vyrobit vyjížděče. Jak píšou ostatní - pokud jsou tcháni ochotní se různě zapojovat, tak nenásilně, přes pamlsky, přes hry...Neaporují třeba pejsové? Tak házet aportky oběma. Ale jsou psi, kteří jsou schopni se kvůli aportu servat, takže s tím taky opatrně. Je na mlsky? Tak ať tchán vyjde na dvorek s plnou kapsou a kokinkááá. Nechat pejsky předsednout a na střídačku se jménem dávat každému jednomu. K té bázni...Myslím si, že v rodině chovatele(nepsala jste, jak on je starý) byly nějaké starší osoby, které se k němu chovaly hrubě. Oni si někteří myslí, že když je to lovecké plemeno, takové chování k tomu patří Pokud to trvalo těch 7 měsíců, tak bude i dlouho trvat, to odbourat...jestli vůbec

no tchán má pořád nějaký dobroty, ale on prostě k němu nepůjde, takže z toho těží ten první... ani v mé přítomnosti když stojím u tchána, tak dobrovolně nepřijde. Chovatel je důchodového věku...mají chovku jezevčíků dlouhosrstých a drsonu a je to mvdr . Ale jak už jsem v nekterém příspevku říkala...já prostě nechci věřit, že by tam mu někdo něco provedl...videli jsme jak se ke psům chovají...pán je taky myslivec a vodil tohohle s ostaní smečkou dospelých psů do lesa...tak jestli tam se něco nestalo...nebo nevim...co jsem pochopila, tak vyrůstal mezi dospelákama drsnosrstých jezevců...věřím, že to odbourat půjde...já mu prostě věřím...jen se prostě pídím po dalších zkušenostech a nápadech jak na to. Přece časem musí získat důvěru...pes žije přítomným okamžikem, ne? A my se mu snažíme dát jistotu, stabilitu a veselý domov. Tak to prostě musí vyjít

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
co myslíte tím - není pevný v povaze

to je eufemisticky vyraz pro spatnou povahu stenete jezevce
jo, da se toho hodne napravit pristupem, vychovou - ale zaklad je, ze to neni typicka povaha a nikdo ho "nezkazil"

nelamte si hlavu s tim, ze to "delate " blbe - je proste takovy a casem to bude jen a jen lepsi

no tak to fakt nemá typickou jezevčí povahu ale chytrý a sám se rozhoduje..to teda jo to zas jo...manžel mi taky říká, at nad tím tak nedumám...holt si to asi musí v tý hlavince nějak přechroupat sám a my mu budem za zády jako jistota. Jinak řádí jako každej jinej dorostenec...2nabíječky k tel. kožený boty / mé drahé nejoblíbenější- má prostě vkus / a další to zas od prvního neznáme...ten nerozkousal nic...zato ted co nevymyslí jeden, tak to napadne druhého

"Chovatel je důchodového věku...mají chovku jezevčíků dlouhosrstých a drsonu a je to mvdr . Ale jak už jsem v nekterém příspevku říkala...já prostě nechci věřit, že by tam mu někdo něco provedl...videli jsme jak se ke psům chovají...pán je taky myslivec"

milo, upřímně, dovolím si fabulovat - spojení důchodový věk+mvdr.+myslivec+atypická povaha jezevčíka může být samo o sobě to "něco se stalo"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Chovatel je důchodového věku...mají chovku jezevčíků dlouhosrstých a drsonu a je to mvdr . Ale jak už jsem v nekterém příspevku říkala...já prostě nechci věřit, že by tam mu někdo něco provedl...videli jsme jak se ke psům chovají...pán je taky myslivec"

milo, upřímně, dovolím si fabulovat - spojení důchodový věk+mvdr.+myslivec+atypická povaha jezevčíka může být samo o sobě to "něco se stalo"

No ale toho prvního jezevčíka máme taktéž od veterinarky a shodou okolností i ona je vede k myslivosti. Ale toho jsme měli od štěněte, to je fakt... Asi nějak nevím jak to myslíte. My máme takovou sbírku psů od veterinářu.. kdybych sem umělá vložit video, tak je sem kluky šoupnu..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Chovatel je důchodového věku...mají chovku jezevčíků dlouhosrstých a drsonu a je to mvdr . Ale jak už jsem v nekterém příspevku říkala...já prostě nechci věřit, že by tam mu někdo něco provedl...videli jsme jak se ke psům chovají...pán je taky myslivec"

milo, upřímně, dovolím si fabulovat - spojení důchodový věk+mvdr.+myslivec+atypická povaha jezevčíka může být samo o sobě to "něco se stalo"

No ale toho prvního jezevčíka máme taktéž od veterinarky a shodou okolností i ona je vede k myslivosti. Ale toho jsme měli od štěněte, to je fakt... Asi nějak nevím jak to myslíte. My máme takovou sbírku psů od veterinářu.. kdybych sem umělá vložit video, tak je sem kluky šoupnu..

Kluci

milo, sama píšeš:

je to takový pejsek dáma / v dobrém slova smyslu / ten náš první to je tank ...ten to bere vše hákem...tenhle je víc přemýšlivý...má takovou laskavou povahu ...prostě přese všechno jsem ráda, že máme zrovna tohohle strašpytlíka

a pokud se k němu někdo bude chovat standardně jako k typickému jezevčímu "tanku", tak ho převálcuje (opět upozorňuji - fabuluji, netvrdím, že to tak bylo a je)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
milo, sama píšeš:

je to takový pejsek dáma / v dobrém slova smyslu / ten náš první to je tank ...ten to bere vše hákem...tenhle je víc přemýšlivý...má takovou laskavou povahu ...prostě přese všechno jsem ráda, že máme zrovna tohohle strašpytlíka

a pokud se k němu někdo bude chovat standardně jako k typickému jezevčímu "tanku", tak ho převálcuje (opět upozorňuji - fabuluji, netvrdím, že to tak bylo a je)

Jojo, na tom něco je pan myslivec možná nebral ohled na stěně, které holt asi není typicky jezevčí.. To dává smysl... No tak snad to spolu zvládneme pomalu a s lehkostí a ten bambulka zjistí, že se nemá čeho bát a začne si užívat pozornosti jako ten náš "tank"

Každopádně díky všem zúčastněným za diskuzi. Asi z každé něco zobnu a zkusíme aplikovat. Víc hlav víc ví. Ve finále je to stejně o te konkrétní situaci a tom momentu "teď se to děje" a dle toho nějak empaticky na psíka zareagovat.. Tak snad se nám to časem podaří a ten strach prekoname.

...Nevrátil ho do chovky nějaký důchodce- chlap, co ho chtěl cvičit ale kvůli "měkkosti" psa ho vrátil chovateli a pes se teď bojí...známá má jezevčí dámu, pohladit se nenechá, zavolat už vůbec ne, pokud jí budu chtít "chytit" uteče, cizí člověk jí prostě nezajímá...i kdyby měla chcípnout v kukuřičným poli, k cizímu nepůjde.
edit: teď si čtu, že chovatel je myslivec...hm, že by pokažený výcvik, štěně se k myslivosti nehodilo....

že chovatel je myslivec...hm, že by pokažený výcvik, štěně se k myslivosti nehodilo....

to mne napadlo jako první...

to "nehodilo" bych u mamlase dal do uvozovek, jestli jede dle starých "misliveckých" šablon (to "i" je tam schválně ) což je parfos a v lepším případě "cukr a bič"

Tak chovatel byl starší pán, asi ve věku tchána? Jestli nebude problém tam.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Chovatel je důchodového věku...mají chovku jezevčíků dlouhosrstých a drsonu a je to mvdr . Ale jak už jsem v nekterém příspevku říkala...já prostě nechci věřit, že by tam mu někdo něco provedl...videli jsme jak se ke psům chovají...pán je taky myslivec"

milo, upřímně, dovolím si fabulovat - spojení důchodový věk+mvdr.+myslivec+atypická povaha jezevčíka může být samo o sobě to "něco se stalo"

Chtěla jsem napsat, že už tohle je ,,diagnoza", ale netroufnula jsem si

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...Nevrátil ho do chovky nějaký důchodce- chlap, co ho chtěl cvičit ale kvůli "měkkosti" psa ho vrátil chovateli a pes se teď bojí...známá má jezevčí dámu, pohladit se nenechá, zavolat už vůbec ne, pokud jí budu chtít "chytit" uteče, cizí člověk jí prostě nezajímá...i kdyby měla chcípnout v kukuřičným poli, k cizímu nepůjde.
edit: teď si čtu, že chovatel je myslivec...hm, že by pokažený výcvik, štěně se k myslivosti nehodilo....

ty jo..neděste mě...že by jako ta plachost zůstala...o tom, že by ho někdo vrátil tedy nevím...to by snad proboha chovatel řekl,ne?! ale přesně tohle sedí na toho našeho...i kdyby měl zmrznout nebo bůh ví co...tak prostě k nikomu jinému nepůjde než k nám...

Moyda napsal(a):
Tak chovatel byl starší pán, asi ve věku tchána? Jestli nebude problém tam.

ano, v podstatě stejný věk..ale on se bojí i tchyně a mojí mamky..i mojí ségry a dětí od švagrové..prostě kohokoli cizího...jen když přijede moje 24 letá neteř tak tam jsme čučeli...viděl ji prvně , chvíli koukal, párkrát štěknul,očuchal a byli kámoši?? To jsme fakt nechápali..takže vůbec nevíme dle čeho si on to vybírá

mila999 napsal(a):
ano, v podstatě stejný věk..ale on se bojí i tchyně a mojí mamky..i mojí ségry a dětí od švagrové..prostě kohokoli cizího...jen když přijede moje 24 letá neteř tak tam jsme čučeli...viděl ji prvně , chvíli koukal, párkrát štěknul,očuchal a byli kámoši?? To jsme fakt nechápali..takže vůbec nevíme dle čeho si on to vybírá

Tak mladá hezká holka....já bych věděla

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A když už tedy, tak předtím se ještě předá vodítko tchánovi, to si tchán chytí, takže pejsek neuteče. Pejsek se ale musí podržet tak, aby nenapínal vodítko, protože napnutý vodítko = něco je špatně, což tady není, tady je vše OK, takže vodítko je povolený.
Takhle bych předávala pejska spoustě dalším lidem, se kterýma se na tom předem domluvím, aby si ho pochovali..

Ja teda jednu bojadnu doma mam (ne stene, ale jako by jim byla) a s Keriton musim souhlasit v tom, ze jen tak nekomu strcit stene (proste psa) k "lasce" napr. pod nos ci na klin... je ...no... min. hazard.
A taky nevim jak presne to popsat.

Voditko je v tu chvili pomocnik.
Pes at si je na zemi, tam je jeho svet - zadna naruc.
Ze zeme at se uci, jak s lidma. V klidu, bez moznosti uteku.

No a pak to, co pise spousta lidi vyse. Pejska proste ucit tomu, ze ne kazdej geront je hulvat.
Mel by to odpozorovat casem, ale urcite tomu jde pomoci laskavym pristupem tchanovic, pamlsky + spolu travenym casem + casem vseobecne mezi vlidnymi lidmi (leto a spolecna zahrada pomuze).

Povahove at si je klidne bojacnejsi, ale "bat se lidi" je v tomhle svete vseobecne dost neprakticke - jsou vsude...

BTW. chapu ze odchod na nakup je asi priklad, ale neni mozne "bojara" ulozit pres cas nakupu prave u tchanovic na jeho pelech? At nelita nikde po zahrade, neschovava se, ale ma jasne danne misto kde cekat a tak vetsi klid?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ja teda jednu bojadnu doma mam (ne stene, ale jako by jim byla) a s Keriton musim souhlasit v tom, ze jen tak nekomu strcit stene (proste psa) k "lasce" napr. pod nos ci na klin... je ...no... min. hazard.
A taky nevim jak presne to popsat.

Voditko je v tu chvili pomocnik.
Pes at si je na zemi, tam je jeho svet - zadna naruc.
Ze zeme at se uci, jak s lidma. V klidu, bez moznosti uteku.

No a pak to, co pise spousta lidi vyse. Pejska proste ucit tomu, ze ne kazdej geront je hulvat.
Mel by to odpozorovat casem, ale urcite tomu jde pomoci laskavym pristupem tchanovic, pamlsky + spolu travenym casem + casem vseobecne mezi vlidnymi lidmi (leto a spolecna zahrada pomuze).

Povahove at si je klidne bojacnejsi, ale "bat se lidi" je v tomhle svete vseobecne dost neprakticke - jsou vsude...

BTW. chapu ze odchod na nakup je asi priklad, ale neni mozne "bojara" ulozit pres cas nakupu prave u tchanovic na jeho pelech? At nelita nikde po zahrade, neschovava se, ale ma jasne danne misto kde cekat a tak vetsi klid?

Jasně, to já chápu, že z něj nebude takovej suveren jako z toho našeho "tanku" a naopak ta laskavá povaha je kouzelná, jen doufám, že opravdu pochopí, že u nás to prostě není jen pes, ale kamarád a člen rodiny, která ho nechce drilovat a tlačit do něčeho co prostě pro něj asi není. Večer jsme dlouho debatili o celé téhle diskuzi a asi to fakt tak bylo. Pan si nechal štěně pro myslivost. Bohužel posleze zjistil, že tohle nebude ten pravej jezevec a zkoušel ho vydrilovat. Zjistil, že to nepůjde, tak ho poslal do světa. A nám naivnim duverivym debžotum namluvil, že si ho nechal aby viděl zda správně prezubi a tak dál. Teď mi to do sebe vše zapadá. Pak několikrát volal jak se nám daří a zda se kluci neperou. Nerada bych mu krivdila, ale ono to fakt tak vypadá a já byla tak naštvaná na něj, že jsem nemohla ani usnout a ráno mu chtěla zavolat a vybalit to na něj. No.. Už mě to přešlo.. Kašlu na něj.. Důležitej teď je ten náš poseroutka. Zvládneme to. Naštěstí moji tchánovci jsou nejúžasnější lidi jaký znám..obzvlast děda.. Milej, klidnej, hodnej... Dřív nebo později to ten bambulka pochopí... Zaplať pambu, že se dostal k nám.. Teď už se má jak prasátko v zite

Tiež sa zapojím :)

Moja predošlá retrieverka bola šteniatko z množiarne - extrémne,ale naozaj extrémne bojazlivá. Strhávala sa pri každom zvuku, pohybe, tieni. Ked sa vedla nej odsúvala stolička a to sme robili extrémne pomaly, vyletela na tri metre. Búrka či Silvester boli pre ňu takmer infarktové stavy. Bála sa aj ľudí-neviem, čím si prešla u ,,chovateľa,, ale nič pekné to nebolo. Ked ju ktokolvek cudzí chcel pohladiť, skryla sa za mňa alebo na mňa rovno skočila a celá sa triasla, smrť v očiach. Podotýkam, že sme ju s citom socializovali a nič nezanedbali, ale proste to bolo v nej, niesla si to so sebou celý život.

No ale k veci. Ked mala cca. dva roky, zobrala som ju do mesta. Moju spolužiačku videla prvýkrát v živote, ale našťastie ona bola upozornená, že Sawu nemá ani hladkať, ani sa jej nejako prihovárať. Stretli sme sa,objali sa, usmiala sa na psa a zaradili sme sa na chodník. Dav nás tlačil dopredu, spolužiačka jej nevenovala pozornosť, až sme po cca polhodke vošli do parku a vypustila som Sawu navolno. Len jej to očividne nedalo, že si ju kamoška nevšíma a vyslovene jej strkala do ruky, nech ju akože škrabká a zoznámia sa. Dokonca jej aj labku podala! A ako hrdo sa tvárila, bola som na ňu neskutočne hrdá. Lebo pri extrémne plachých psov s otrasnou minulosťou je aj toto veľký pokrok. Odvtedy sme razili takéto zoznamovanie s každým- nevšímať, nevnucovať sa jej, nechcieť ju nasilu hladkať...a takmer vždy jej to po nejakom čase nedalo a opatrne prišla aj sama.

Takže možno by to pomohlo aj Vášmu jazvečíkovi - stretnúť svokrovcov mimo domu, za nejakého ruchu, kde psíka bude zaujímať aj okolie a nebude mať čas až tak vnímať, že sú s vami aj oni. Samozrejme za jeden špacír sa to nespraví, ale možno toto by bola lepšia cesta ako pchať ho chudáka vystresovaného svokrovi do rúk.

domi.t napsal(a):
Tiež sa zapojím :)

Moja predošlá retrieverka bola šteniatko z množiarne - extrémne,ale naozaj extrémne bojazlivá. Strhávala sa pri každom zvuku, pohybe, tieni. Ked sa vedla nej odsúvala stolička a to sme robili extrémne pomaly, vyletela na tri metre. Búrka či Silvester boli pre ňu takmer infarktové stavy. Bála sa aj ľudí-neviem, čím si prešla u ,,chovateľa,, ale nič pekné to nebolo. Ked ju ktokolvek cudzí chcel pohladiť, skryla sa za mňa alebo na mňa rovno skočila a celá sa triasla, smrť v očiach. Podotýkam, že sme ju s citom socializovali a nič nezanedbali, ale proste to bolo v nej, niesla si to so sebou celý život.

No ale k veci. Ked mala cca. dva roky, zobrala som ju do mesta. Moju spolužiačku videla prvýkrát v živote, ale našťastie ona bola upozornená, že Sawu nemá ani hladkať, ani sa jej nejako prihovárať. Stretli sme sa,objali sa, usmiala sa na psa a zaradili sme sa na chodník. Dav nás tlačil dopredu, spolužiačka jej nevenovala pozornosť, až sme po cca polhodke vošli do parku a vypustila som Sawu navolno. Len jej to očividne nedalo, že si ju kamoška nevšíma a vyslovene jej strkala do ruky, nech ju akože škrabká a zoznámia sa. Dokonca jej aj labku podala! A ako hrdo sa tvárila, bola som na ňu neskutočne hrdá. Lebo pri extrémne plachých psov s otrasnou minulosťou je aj toto veľký pokrok. Odvtedy sme razili takéto zoznamovanie s každým- nevšímať, nevnucovať sa jej, nechcieť ju nasilu hladkať...a takmer vždy jej to po nejakom čase nedalo a opatrne prišla aj sama.

Takže možno by to pomohlo aj Vášmu jazvečíkovi - stretnúť svokrovcov mimo domu, za nejakého ruchu, kde psíka bude zaujímať aj okolie a nebude mať čas až tak vnímať, že sú s vami aj oni. Samozrejme za jeden špacír sa to nespraví, ale možno toto by bola lepšia cesta ako pchať ho chudáka vystresovaného svokrovi do rúk.

Tak to určitě nedělám, že bych ho mrskla tchánovi do ruky jak kus bůčku nějak když to vyplyne že situace.. Třeba když bylo hezky, tak jsme se s psiskama slunili.. Jeden vedle na lavičce a druhý se mi válel na klíně. Tchán přišel a když jsem viděla, že ten bojik sice zpozornel, ale v mě přítomnosti neutekl, tak jsme si povídali a nenápadně prisedaval.. A pak jsem ho posunula k němu na klín.. To celé trvalo tak přes půl hodky... Není to o tom, že ho capnu a řeknu na a celkem ok. Jako pořád si mě pohledem hlídal, ale šlo to. Nechali jsme ho takhle chvilku pár minut a pak tchán normál odešel a my začali honit micudu. Takže asi takhle. Nevytvarim umělé ty situace, ale když se nsskytnou, tak se je snažíme využít a dělat to prostě "normálně". Snad mi rozumíte jak to myslím.

mila999 napsal(a):
Tak to určitě nedělám, že bych ho mrskla tchánovi do ruky jak kus bůčku nějak když to vyplyne že situace.. Třeba když bylo hezky, tak jsme se s psiskama slunili.. Jeden vedle na lavičce a druhý se mi válel na klíně. Tchán přišel a když jsem viděla, že ten bojik sice zpozornel, ale v mě přítomnosti neutekl, tak jsme si povídali a nenápadně prisedaval.. A pak jsem ho posunula k němu na klín.. To celé trvalo tak přes půl hodky... Není to o tom, že ho capnu a řeknu na a celkem ok. Jako pořád si mě pohledem hlídal, ale šlo to. Nechali jsme ho takhle chvilku pár minut a pak tchán normál odešel a my začali honit micudu. Takže asi takhle. Nevytvarim umělé ty situace, ale když se nsskytnou, tak se je snažíme využít a dělat to prostě "normálně". Snad mi rozumíte jak to myslím.

Uplne Vás chápem a to som nenarážala na Vás, že ho nasilu dávate svokrovi do náručia Ale na iných, ktorí to tu radili a nezdá sa mi to úplne vhodné.

Viem,že to chce vela trpezlivosti a pevných nervov, ale určite sa to aspoň zlepší, ked nie odstráni. Držím Vám palce a dajte vedieť, ako pokračujete

mila999 napsal(a):
Tak to určitě nedělám, že bych ho mrskla tchánovi do ruky jak kus bůčku nějak když to vyplyne že situace.. Třeba když bylo hezky, tak jsme se s psiskama slunili.. Jeden vedle na lavičce a druhý se mi válel na klíně. Tchán přišel a když jsem viděla, že ten bojik sice zpozornel, ale v mě přítomnosti neutekl, tak jsme si povídali a nenápadně prisedaval.. A pak jsem ho posunula k němu na klín.. To celé trvalo tak přes půl hodky... Není to o tom, že ho capnu a řeknu na a celkem ok. Jako pořád si mě pohledem hlídal, ale šlo to. Nechali jsme ho takhle chvilku pár minut a pak tchán normál odešel a my začali honit micudu. Takže asi takhle. Nevytvarim umělé ty situace, ale když se nsskytnou, tak se je snažíme využít a dělat to prostě "normálně". Snad mi rozumíte jak to myslím.

No tak já bych naopak modelové situace vytvářela, samozřejmě tak, aby to vypadalo přirozeně.

Nějak jsem se nedočetla, jestli se pes bojí tchána, tchýně i venku mimo dvorek. Vím, že někde snad bylo psáno...nechce se mi to hledat...že venku to není důležité, že to potřebujete na dvoře, ale já bych to teda vyzkoušela, pěkně společné prochajdy, nemusí být dlouhé, tchán po nějaké chvíli přebere vodítko, pak postupně můžete zkoušet , že třeba půjde napřed, může pejska zkusit pochválit, pamlskovat, když půjde hezky, přijít domů, tchán pořád vodítko, může jít se psem třeba až k vám do kuchyně a dát mu zase něco dobrýho.......nenásilně, přirozeně.

Já si prostě nemyslím, že je dobré nechat psa , aby to řešil sám a on to řeší útěkem, já jsem od toho, abych mu řekla co má dělat, abych mu dodala pocit jistoty, že se nic neděje. Jasně, že nemá smysl tlačit na pilu a řešit to nějakým násilným způsobem, ale čekat na to, až něco vyplyne ze situace je podle mě blbost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak já bych naopak modelové situace vytvářela, samozřejmě tak, aby to vypadalo přirozeně.

Nějak jsem se nedočetla, jestli se pes bojí tchána, tchýně i venku mimo dvorek. Vím, že někde snad bylo psáno...nechce se mi to hledat...že venku to není důležité, že to potřebujete na dvoře, ale já bych to teda vyzkoušela, pěkně společné prochajdy, nemusí být dlouhé, tchán po nějaké chvíli přebere vodítko, pak postupně můžete zkoušet , že třeba půjde napřed, může pejska zkusit pochválit, pamlskovat, když půjde hezky, přijít domů, tchán pořád vodítko, může jít se psem třeba až k vám do kuchyně a dát mu zase něco dobrýho.......nenásilně, přirozeně.

Já si prostě nemyslím, že je dobré nechat psa , aby to řešil sám a on to řeší útěkem, já jsem od toho, abych mu řekla co má dělat, abych mu dodala pocit jistoty, že se nic neděje. Jasně, že nemá smysl tlačit na pilu a řešit to nějakým násilným způsobem, ale čekat na to, až něco vyplyne ze situace je podle mě blbost.

Ale tak to není. Vzhledem k tomu, že žijeme v jednom dvougeneračním domku, tak se denně vídáme. A tudíž nějaká situace a příležitost je vlastně taky denně. Myslela jsem to tak, že nerikam: tak dědo teď jako přijdete se třeba na něco zeptat.... Nebo teď dědo jako přijďte a něco mi jako donést... Takhle to myslím, že nevymýšlim kraviny. My ty situace máme denně, protože manžel furt něco kuta s dědou v dílně a tak... Rozumíme si? Ty vycházky už jsme zkusili, ale jen společně. Já mám na voditku poseroutku a děda toho druhého.. A pak jsme je prohodili.. No na voditku to celkem šlo.. Ale jak se o krok zpozdim, tak zmatkuje trochu.. Ale to půjde.. Rozhodně nenechávám psa aby to řešil sám, ale to je z těch mých komentu doufám dost zřejmé.

mila999 napsal(a):
Tak to určitě nedělám, že bych ho mrskla tchánovi do ruky jak kus bůčku nějak když to vyplyne že situace.. Třeba když bylo hezky, tak jsme se s psiskama slunili.. Jeden vedle na lavičce a druhý se mi válel na klíně. Tchán přišel a když jsem viděla, že ten bojik sice zpozornel, ale v mě přítomnosti neutekl, tak jsme si povídali a nenápadně prisedaval.. A pak jsem ho posunula k němu na klín.. To celé trvalo tak přes půl hodky... Není to o tom, že ho capnu a řeknu na a celkem ok. Jako pořád si mě pohledem hlídal, ale šlo to. Nechali jsme ho takhle chvilku pár minut a pak tchán normál odešel a my začali honit micudu. Takže asi takhle. Nevytvarim umělé ty situace, ale když se nsskytnou, tak se je snažíme využít a dělat to prostě "normálně". Snad mi rozumíte jak to myslím.

Děláte to dobře

mila999 napsal(a):
Ale tak to není. Vzhledem k tomu, že žijeme v jednom dvougeneračním domku, tak se denně vídáme. A tudíž nějaká situace a příležitost je vlastně taky denně. Myslela jsem to tak, že nerikam: tak dědo teď jako přijdete se třeba na něco zeptat.... Nebo teď dědo jako přijďte a něco mi jako donést... Takhle to myslím, že nevymýšlim kraviny. My ty situace máme denně, protože manžel furt něco kuta s dědou v dílně a tak... Rozumíme si? Ty vycházky už jsme zkusili, ale jen společně. Já mám na voditku poseroutku a děda toho druhého.. A pak jsme je prohodili.. No na voditku to celkem šlo.. Ale jak se o krok zpozdim, tak zmatkuje trochu.. Ale to půjde.. Rozhodně nenechávám psa aby to řešil sám, ale to je z těch mých komentu doufám dost zřejmé.

Tak pokud jsou ty situace na denním pořádku, tak je to ok, nemá smysl vymýšlet další, pochopila jsem, že i v té situaci jste schopná "režírovat" dědu, postupujete v klidu, dáváte si na čas..

Takhle když to popíšete, tak mi to přijde docela ok a chce to prostě čas.

Já mám doma taky poseroutku, ovšem ne po špatných zkušenostech, ale od přírody, tak vím, že to není jednoduchý a že to prostě trvá, než člověk dosáhne viditelných úspěchů, že to trvá než se pes v určité situaci začne cítit jistě a chová se "normálně".
Tak přeju hodně štěstí, aby to vyšlo a aby se pejsek co nejdříve začal cítit v přítomnosti tchánů dobře a neměl potřebu se schovávat, utíkat apod.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak pokud jsou ty situace na denním pořádku, tak je to ok, nemá smysl vymýšlet další, pochopila jsem, že i v té situaci jste schopná "režírovat" dědu, postupujete v klidu, dáváte si na čas..

Takhle když to popíšete, tak mi to přijde docela ok a chce to prostě čas.

Já mám doma taky poseroutku, ovšem ne po špatných zkušenostech, ale od přírody, tak vím, že to není jednoduchý a že to prostě trvá, než člověk dosáhne viditelných úspěchů, že to trvá než se pes v určité situaci začne cítit jistě a chová se "normálně".
Tak přeju hodně štěstí, aby to vyšlo a aby se pejsek co nejdříve začal cítit v přítomnosti tchánů dobře a neměl potřebu se schovávat, utíkat apod.

No snažíme se aby to překonal.. Myslela jsem, že to půjde Teda rychleji. Na to, že ho máme od 21.12 se to moc nehnulo. Fakt je zajímavý jak okamžitě ale prijmul nás. To bylo v podstatě než jsme dojeli domu.. To bylo pro nás překvapení. Byli jsme připraveni, že ho budeme muset získávat a ono nic hned se usalašil u mě v klíně a chrapal. Proto jsme nechápali co vyvádí s těma rodicema. A navíc když vidí to naše druhý zlato jak je v pohodě s každým, mysleli jsme, že ho bude následovat. No zkrátka musíme vydržet a pevné věřím, že se to uklidní. Jemu věřím, že to dá

mila999 napsal(a):
No snažíme se aby to překonal.. Myslela jsem, že to půjde Teda rychleji. Na to, že ho máme od 21.12 se to moc nehnulo. Fakt je zajímavý jak okamžitě ale prijmul nás. To bylo v podstatě než jsme dojeli domu.. To bylo pro nás překvapení. Byli jsme připraveni, že ho budeme muset získávat a ono nic hned se usalašil u mě v klíně a chrapal. Proto jsme nechápali co vyvádí s těma rodicema. A navíc když vidí to naše druhý zlato jak je v pohodě s každým, mysleli jsme, že ho bude následovat. No zkrátka musíme vydržet a pevné věřím, že se to uklidní. Jemu věřím, že to dá

Máme něco podobného,jen tak asi o 1000% horší, pracujeme "na tom" už tak víc než rok a lepší se to. Pomalu, ale jde to. Hlavně jde o to nesrovnávat "poseroutku" :-) s tím druhým pejskem a brát ho takového jaký je (já třeba neříkám, že se naše fenka bojí, ale tvrdím, že je obezřetná ). Netrápit se tím a nenervovat se. On to ten pejsek pozná a jste namydlená. A ono to najednou půjde. Věřte mi. Povaha se mu moc nezmění, ale chování a reakce na situace určitě ano.

mila999 napsal(a):
No snažíme se aby to překonal.. Myslela jsem, že to půjde Teda rychleji. Na to, že ho máme od 21.12 se to moc nehnulo. Fakt je zajímavý jak okamžitě ale prijmul nás. To bylo v podstatě než jsme dojeli domu.. To bylo pro nás překvapení. Byli jsme připraveni, že ho budeme muset získávat a ono nic hned se usalašil u mě v klíně a chrapal. Proto jsme nechápali co vyvádí s těma rodicema. A navíc když vidí to naše druhý zlato jak je v pohodě s každým, mysleli jsme, že ho bude následovat. No zkrátka musíme vydržet a pevné věřím, že se to uklidní. Jemu věřím, že to dá

To, že Vás přijmul v podstatě okamžitě a tchána se bojí, napovídá tomu, že má nějakou špatnou zkušenost s člověkem, kterého mu tchán připomíná. Je dost pravděpodobné, že je pejsek více bojácný od přírody a do toho má navíc nějakou špatnou zkušenost.

Mám doma také bojínka. Brala jsem si ho z útulku už ve 4 měsících a v lednu mu byl rok. Do útulku ho dala přímo majitelka feny ve 3 měsících společně se 2 brášky. Štěňatům chyběla základní socializace. Štěňata se držela v blízkosti člověka, ale to bylo tak všechno. Když se na ně sáhlo, strachy se počůrala. Na nás zbyl ten největší ,,poseroutka". Zatímco u bráchů už byste zanedbanou socializaci nepoznali, ten náš je ve vztahu k cizím lidem (i věcím) pořád dost nejistý a už mu to tak nejspíš zůstane, přestože jsme ho hned po adopci začali aktivně brát ven mezi lidi a pejsky. Pejsky zvládá s přehledem. Lidí venku si nevšíma, ale když o něj někdo projeví zájem nebo se začne chovat pro něj nestandardně, tak se bojí a řeší to útěkem nebo štěkáním. Čím více věcí ale poznává, tím více je v klidu a bojí se méně. Od cizích lidí si vezme pamlsek, od pejskařů se nechá i pohladit, ale konktaktní k nim nikdy nebude. A ani to po něm nechci. Chci ho jen naučit, že může být v klidu a že se nemusí bát a nepříjemné situace nějak řešit sám.

Když k nám přijde návštěva, tak je po chvíli i schopný si s i ní hrát, ale pořád je ve střehu a když se lekne nebo se mu něco nezdá, tak to neřeší schováním se, ale štěkotem. Což je také nepříjemné.

Rodiče bydlí hned vedle a i když se s nimi vidí několikrát do týdne, tak je také pořád nepřijal jako rodinu. Bojí se jich méně než cizí návštěvy, ale bojí se jich pořád. Když přijdou tak na ně stejně štěká, po chvíli projeví zájem o kontakt, jde si je očichat, nechá se podrbat, přinese hračku.. Kdyby ale přišli, když nejsme doma, tak by se přátelit nešel a býl by se.

Přesně jak píše eli22. Netrapte se tím a přijměte ho takového, jaký je. Neznamená to ale, přestat s ním pracovat. Jen je pro obě strany daleko lepší mít radost i z maličkých pokroků, než být frustrovaný z toho, že se pejsek pořád nechová tak jako ten druhý :).

mila999 napsal(a):
No snažíme se aby to překonal.. Myslela jsem, že to půjde Teda rychleji. Na to, že ho máme od 21.12 se to moc nehnulo. Fakt je zajímavý jak okamžitě ale prijmul nás. To bylo v podstatě než jsme dojeli domu.. To bylo pro nás překvapení. Byli jsme připraveni, že ho budeme muset získávat a ono nic hned se usalašil u mě v klíně a chrapal. Proto jsme nechápali co vyvádí s těma rodicema. A navíc když vidí to naše druhý zlato jak je v pohodě s každým, mysleli jsme, že ho bude následovat. No zkrátka musíme vydržet a pevné věřím, že se to uklidní. Jemu věřím, že to dá

Od 21.12. ?? To máme cca měsíc a půl, to je hoooodně krátká doba, ono to nejde tak rychle obzvlášť jestli má špatnou zkušenost, tak budete rádi, když se pejsek "srovná" v řádu měsíců.
Samozřejmě to může jít i rychleji, ale to taky záleží na tom, jak to má v hlavince pejsek.

zdědili jsme psa který 9 let neznal procházky. Když jsme šli oba s přítelem šel bez problémů. Když jsem pro něj přišla já sama a přítel byl v práci došel na roh a vracel se zpátky domů. Postupně vždy došel o kousek dál. Ale stále mne táhl zpátky domů.a asi až po půl roce najednou se mnou absolvoval celý známý okruh. Dejte tomu čas a na pejska netlačte. Držím pěsti aby se podařilo jeho strach z tchána eliminovat. Také se přikláním k tom, že měl možná s podobným člověkem špatnou zkušenost................