Separační úzkost

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Domníváte se , že může pomoci jedináčkovi další pes, nebo budou problémy dva ?

Vidím to pro vytvoření problémů dvou. Nový pes bude logicky okoukávat od služebně staršího.

Naopak to zafungovalo kdysi, když jsme pár týdnů hlídali pejska, co osamotě vyváděl. Jakmile jsem se odvážila nechat ho osamotě spolu s mým psem (oba samci, zprvu jsem je v nepřítomnosti oddělovala), chvilku vyváděl, pak mrknul na mýho psa, kterej bez hnutí chrněl v pelechu, a lehnul si taky. Od tý doby byl klid. Ale opačně bych to rozhodně nezkoušela.

Potkala jsem paní, která má bišonka (5 let), ten byl vždycky více méně v pohodě, pak si pořídila chrta (3 roky) a ten dlouhou dobu trpěl separační úzkostí, museli vyhledat psychologa, takže i když měl chrt od samého začátku společníka, vůbec mu to nepomohlo.

No kočku asi ne, jedná se o to, že prostě pes bude muset pár hodin přečkávat zajištěný v kotci. On si tam i hraje, od mimina tam má jídlo a vodu ale jakmile zjisti že je tam zavřený tak konec. Jinak bydlí s námi v domě a na zahradě dle uvážení. (má psí dvířka).
Navíc již delší dobu přemýšlím o nějakém parťákovi z útulku. Tak mne napadlo vyřešit dvě věci najednou.

Moje fenka ČSP trpěla separační úzkostí od štěňátka (už když jsem si ji brala od chovatele-bylo mi jí líto) tak druhá dospělá klidná fenka ji pomohla se srovnat, doma už nevyváděla a byla v klidu. Bohužel venku na zahradě jak mohla zdrhala za mnou (plot dva metry nebyl problém) a to se jí stalo osudným. Pes ČV z útulku , který měl stejný problém, šílel i když byl s fenou, která byla v klidu. Takže za mě to problém nevyřeší. Možná zmírní, ale řešení to není. Jestli už nemá spíš fobii z té klece..

Jakou fobii z jaké klece . To máte asi nějaké pomíchané témata. My klec nemáme.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jakou fobii z jaké klece . To máte asi nějaké pomíchané témata. My klec nemáme.

Pardon kotce .

Nemyslím si, kdyby tomu tak bylo, tak tam nechodí sám si hrát, nebo jíst.
Problém začne jakmile zjistí, že se zavřely dveře.

A co dělá když zůstane sám na zahradě?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemyslím si, kdyby tomu tak bylo, tak tam nechodí sám si hrát, nebo jíst.
Problém začne jakmile zjistí, že se zavřely dveře.

A jak jste ho na ten kotec učili? A pokud zůstane sám doma (uvnitř domu, ne v kotci) tak je to v pohodě?

Pokud doma zůstane sám úplně v pohodě a problém nastane v kotci, pak bych opravdu řekla, že je na ten kotec jen špatně naučený.

Nechávali jste ho tam postupně? Po chvilkách? Ze začátku ho tam ani nezavírat, jen mu tam nosit žrádlo, hračky. Pak po procházce mu dát něco na žvýkání a nachvíli zavřít. Postupně tu dobu prodlužovat - ale ze začátku to vždycky dělat když je unavený a má odpočívat. Zkusila bych to nejdřív vyřešit se současným psem, a až by se to zlepšilo, tak bych šla do dalšího psa. Protože takhle je fakt pravděpodobné, že vám tam budou vyvádět dva psi.

Si myslím, že kdyby to byla separační úzkost, tak vyvádí i když zůstane sám doma.

Na kotec jsme učili od přivezení domu od 50 dne, kdy jsem s miminem (loni v létě) 9 nocí spal. A to byl nejspíš začátek problému. No dopadlo to tak, že se pes velice navázal na mne. (má to i v charakteristice) Doma než přijedu třeba z noční a manželka jde na ranní, tak ty dvě hodiny úplně v pohodě. (doma) Když jsem po noční a spím, tak je různě zalezlý, občas se jde vyvenčit ven, ale je uvnitř domu v naprostém klidu.
Co by dělal, kdyby zjistil, že je byť doma, ale sám (pozná auto na 100m) tak začne taky blbnout, ale nevím, protože doposud se nám to dařilo nějak udělat. Tohle už bohužel příští měsíc končí. Navíc tím, že máme zahradu a dvířka, tak vlastně nemáme pravidelné venčení, ale samovenčícího psa a tam bych viděl další problém při zavření uvnitř domu.
A je to separační úzkost jak vyšitá. Už jsem se stím v minulosti potkal. Takové ty obecné rady naučení samoty znám a v minulosti zkoušel. Ten pes je tak vyčůraný, že se na to nenechá nachytat. A různé finty jak ho třeba do kotce nalákat tak na to skočí tak max. 2x. Tak sice mám výhodu že bydlíme v RD, být to v bytě tak nevím, protože on sice moc neštěká, ale když začne tak to pak stojí za to (Špic).

bado, podstatné je naučit psa, že zavřené dveře = návrat člověka
a to nevím, jestli je naučen....

Jestli si myslíte, že je vyčůraný a projevuje se to separační úzkostí, tak to není separační úzkost.
Měla jsem psa se separační úzkostí a kdyby zůstával nadále sám doma, tak by umřel.
Rozhodně neštěkal a nevyl z vyčůranosti, ale z naprostého zoufalství do úplného vyčerpání.
Ale třeba se objeví další názor.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na kotec jsme učili od přivezení domu od 50 dne, kdy jsem s miminem (loni v létě) 9 nocí spal. A to byl nejspíš začátek problému. No dopadlo to tak, že se pes velice navázal na mne. (má to i v charakteristice) Doma než přijedu třeba z noční a manželka jde na ranní, tak ty dvě hodiny úplně v pohodě. (doma) Když jsem po noční a spím, tak je různě zalezlý, občas se jde vyvenčit ven, ale je uvnitř domu v naprostém klidu.
Co by dělal, kdyby zjistil, že je byť doma, ale sám (pozná auto na 100m) tak začne taky blbnout, ale nevím, protože doposud se nám to dařilo nějak udělat. Tohle už bohužel příští měsíc končí. Navíc tím, že máme zahradu a dvířka, tak vlastně nemáme pravidelné venčení, ale samovenčícího psa a tam bych viděl další problém při zavření uvnitř domu.
A je to separační úzkost jak vyšitá. Už jsem se stím v minulosti potkal. Takové ty obecné rady naučení samoty znám a v minulosti zkoušel. Ten pes je tak vyčůraný, že se na to nenechá nachytat. A různé finty jak ho třeba do kotce nalákat tak na to skočí tak max. 2x. Tak sice mám výhodu že bydlíme v RD, být to v bytě tak nevím, protože on sice moc neštěká, ale když začne tak to pak stojí za to (Špic).

Doma než přijedu třeba z noční a manželka jde na ranní, tak ty dvě hodiny úplně v pohodě.

Pokud je doma dvě hodiny sám v pohodě a v kotci začne šílet jakmile kotec zavřete, tak to dle mě opravdu nebude separační úzkost, ale bude to o tom, že na ten kotec není zvyklý, naučený.

Navíc tím, že máme zahradu a dvířka, tak vlastně nemáme pravidelné venčení, ale samovenčícího psa a tam bych viděl další problém při zavření uvnitř domu.

Když je pes naučený se normálně venčit venku, tak si myslím, že s čistotností problém nebude. Jen je potřeba ho před odchodem řádně vyvenčit.


A různé finty jak ho třeba do kotce nalákat tak na to skočí tak max. 2x.

a ještě k tomuhle - neberte to špatně, ale pokud musíte používat finty a psa do kotce lákat, tak bylo prostě něco v tom nácviku na kotec špatně (ono už i to lákání a finty je samo o sobě špatně). Mám oba psy hodně společenské a hodně navázané na sebe, nicméně když jim venku řeknu, že mají jít na místo, tak tam radostně běží a nemusím je lákat, nemají problém ani když je tam zavřu, berou to už jako normální věc, úplně stejně, jako kdybych je zavřela doma a odešla.

Edit.: ještě pro upřesnění takový příklad - můj pes je naučený sám jak doma, tak v kotci - tam je naprosto v klidu, hned si jde lehnout a odpočívat. Máme na zahradě hned kousek od kotce takovou "technickou místnost", když ho zavřu tam, tak začne taky vyvádět - ale ne, separační úzkost to není, je to jen o tom, že tam není naučený. Neví, co se děje, co bude, kdy přijdu....

To je obecný popis té vyčůranosti během normálního dne. Pes je mlsný, ze začátku třeba zabiraly kuřecí srdce, a různé jiné dobroty, dnes ne. Příklad : Nalákám psa na ňamku do kotce a zavřu a odejdu. Mám kamery tak vidím co pes dělá. Jakmile zjisti, že jsem zavřel dveře tak stojí, kouše a líže podlahu poštěkává, nelehne nesedne nespí a ňamku totálně ignoruje. To trvá i několik hodin v nepřítomnosti. Když přijedu, psa pustím, tak vyletí jak střela , skočí na mne (on je obecně skokan) obratem se vrátí do nyní již do opět otevřeneho kotce , sebere ňamku a okamžitě sežere. Pokud dveře nezavřu, tak ňamku sežere vždy okamžitě. Prostě žádný pes před ním to nikdy nedělal. Na té kameře vidím, že to není normální chování, kdy si zaštěká a potom lehne. On celkově je takový bojínek od mala. Asi nějaký vadný kus . Protože vyjímka potvrzuje pravidlo. Charakteristika plemene kvůli které jsem ho zvolil na něj naprosto nepasuje. Ale tak možná že ještě dozraje bude mít rok.
Podle mne naučený na prostor kotce je, vše se změní v okamžiku kdy tam zůstane sám . Kdyby ho prostor stresoval, tak by tam nechodil jíst,pít (může i jinde) nebo si hrát.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je obecný popis té vyčůranosti během normálního dne. Pes je mlsný, ze začátku třeba zabiraly kuřecí srdce, a různé jiné dobroty, dnes ne. Příklad : Nalákám psa na ňamku do kotce a zavřu a odejdu. Mám kamery tak vidím co pes dělá. Jakmile zjisti, že jsem zavřel dveře tak stojí, kouše a líže podlahu poštěkává, nelehne nesedne nespí a ňamku totálně ignoruje. To trvá i několik hodin v nepřítomnosti. Když přijedu, psa pustím, tak vyletí jak střela , skočí na mne (on je obecně skokan) obratem se vrátí do nyní již do opět otevřeneho kotce , sebere ňamku a okamžitě sežere. Pokud dveře nezavřu, tak ňamku sežere vždy okamžitě. Prostě žádný pes před ním to nikdy nedělal. Na té kameře vidím, že to není normální chování, kdy si zaštěká a potom lehne. On celkově je takový bojínek od mala. Asi nějaký vadný kus . Protože vyjímka potvrzuje pravidlo. Charakteristika plemene kvůli které jsem ho zvolil na něj naprosto nepasuje. Ale tak možná že ještě dozraje bude mít rok.
Podle mne naučený na prostor kotce je, vše se změní v okamžiku kdy tam zůstane sám . Kdyby ho prostor stresoval, tak by tam nechodil jíst,pít (může i jinde) nebo si hrát.

Pokud tomu dobře rozumím, pes nikdy nebyl v kotci zavřený, jednoho dne jste ho tam zavřeli na několik hodin, odešli a pozorovali na kameře co dělá?

Jestli ano, tak to právě přesně ten špatný nácvik. (respektive žádný nácvik samoty v zavřeném kotci) - a že jste se s tím ještě nesetkal - ono každý pes je jiný, jeden to dá bez jakéhokoli učení, jiný ne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli si myslíte, že je vyčůraný a projevuje se to separační úzkostí, tak to není separační úzkost.
Měla jsem psa se separační úzkostí a kdyby zůstával nadále sám doma, tak by umřel.
Rozhodně neštěkal a nevyl z vyčůranosti, ale z naprostého zoufalství do úplného vyčerpání.
Ale třeba se objeví další názor.

Měla jsem to úplně to samé. Bylo to absolutní zoufalství, rozškrábané dveře, jakákoliv možnost dostat se ke mě. I za cenu života. Nakonec to tak bohužel dopadlo .

marcelaamax napsal(a):
Pokud tomu dobře rozumím, pes nikdy nebyl v kotci zavřený, jednoho dne jste ho tam zavřeli na několik hodin, odešli a pozorovali na kameře co dělá?

Jestli ano, tak to právě přesně ten špatný nácvik. (respektive žádný nácvik samoty v zavřeném kotci) - a že jste se s tím ještě nesetkal - ono každý pes je jiný, jeden to dá bez jakéhokoli učení, jiný ne.

Ne, nerozumíte, už jsem to psal hned na začátku, kdy jsem tam s miminem přes týden bydlel. (spal) A na kotec byl zvykán, ale prostě to nějak nefungovalo.Taky byl v maximální možné míře socializován na všechno možné i nemožné. Možná že jsem taky nebyl dost důsledný. A pro pochopení. Já nechci a nepotřebuji mít psa zavřeného pernamentně, nebo každý den. Já potřebuji psa zajistit občas někde kde se mu nic nestane a kde neohrozí nebezpečí od něj a pro něho. Útěk, krádež, zranění,

Nemá cenu se v tom nějak moc pitvat. Dotaz byl zda by mohl situaci změnit psí kamoš. No a to se tady asi nedozvím. Takže je šance tak 50/50.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne, nerozumíte, už jsem to psal hned na začátku, kdy jsem tam s miminem přes týden bydlel. (spal) A na kotec byl zvykán, ale prostě to nějak nefungovalo.Taky byl v maximální možné míře socializován na všechno možné i nemožné. Možná že jsem taky nebyl dost důsledný. A pro pochopení. Já nechci a nepotřebuji mít psa zavřeného pernamentně, nebo každý den. Já potřebuji psa zajistit občas někde kde se mu nic nestane a kde neohrozí nebezpečí od něj a pro něho. Útěk, krádež, zranění,

Nemá cenu se v tom nějak moc pitvat. Dotaz byl zda by mohl situaci změnit psí kamoš. No a to se tady asi nedozvím. Takže je šance tak 50/50.

Ne, nerozumíte, už jsem to psal hned na začátku, kdy jsem tam s miminem přes týden bydlel. (spal) A na kotec byl zvykán, ale prostě to nějak nefungovalo.

Ano, ale to, že tam se psem bydlíte, spíte - to pořád nijak neřeší ten nácvik SAMOTY v zavřeném kotci....

A pro pochopení. Já nechci a nepotřebuji mít psa zavřeného pernamentně, nebo každý den. Já potřebuji psa zajistit občas někde kde se mu nic nestane a kde neohrozí nebezpečí od něj a pro něho. Útěk, krádež, zranění,

Já to chápu a nenamítám proti tomu ani slovo.

A vůbec, nemyslela jsem to vůbec nijak špatně , chtěla jsem spíš poradit, že kdyby se třeba pes začal na kotec zvykat znovu, jinak, tak by to nemuselo být tak hrozné... Ale třeba ne.

No odpovědi na to, zda by situaci změnil psí kámoš jste dostal a pak se to (jak už to u diskuzí bývá) rozjelo a "rozebralo" víc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je obecný popis té vyčůranosti během normálního dne. Pes je mlsný, ze začátku třeba zabiraly kuřecí srdce, a různé jiné dobroty, dnes ne. Příklad : Nalákám psa na ňamku do kotce a zavřu a odejdu. Mám kamery tak vidím co pes dělá. Jakmile zjisti, že jsem zavřel dveře tak stojí, kouše a líže podlahu poštěkává, nelehne nesedne nespí a ňamku totálně ignoruje. To trvá i několik hodin v nepřítomnosti. Když přijedu, psa pustím, tak vyletí jak střela , skočí na mne (on je obecně skokan) obratem se vrátí do nyní již do opět otevřeneho kotce , sebere ňamku a okamžitě sežere. Pokud dveře nezavřu, tak ňamku sežere vždy okamžitě. Prostě žádný pes před ním to nikdy nedělal. Na té kameře vidím, že to není normální chování, kdy si zaštěká a potom lehne. On celkově je takový bojínek od mala. Asi nějaký vadný kus . Protože vyjímka potvrzuje pravidlo. Charakteristika plemene kvůli které jsem ho zvolil na něj naprosto nepasuje. Ale tak možná že ještě dozraje bude mít rok.
Podle mne naučený na prostor kotce je, vše se změní v okamžiku kdy tam zůstane sám . Kdyby ho prostor stresoval, tak by tam nechodil jíst,pít (může i jinde) nebo si hrát.

Tohle bych teda určitě nenazývala vyčůraností. Pes má prostě v danou chvíli něco důležitějšího než žrádlo, a jakmile ta důležitější věc pomine, jde si sežrat žrádlo (můj pes má takových důležitějších okolností celou řadu, kdy třeba už stojí nad miskou, kapou mu sliny, ale čeká, až bude ta poslední věc OK).

dle popisu bado pes nemá nácvik na samotu

a co by přinesl druhý pes je dotaz na skleněnou kouli, a to nejen ke zde řešenému problému

Vyčůranost je myšlena tak, že ten pejsek je děsně inteligentní a mazaný. Ono stačí si třeba oblékat kalhoty a podle typu on už pozná co bude dál. Stačí např. vytáhnout motorku a už není přivolání , protože pániček jede pryč=budu zavřený. Stačí když se přiblíží druhá hodina a jde si sednout ke dveřím, protože přijede panička z práce. A takového chování je celá řada, až člověk žasne.
Ale s těmi pamlsky při zavření to prostě tak je a to svědčí že tam ten stres,úzkost je. Tím spíš když je mlsný a nenažraný jak koza.
Tak ono se to časem podá. Stejných a horších problémů má každý druhý.
Ale ten druhý pejsek mi pořád vrtá hlavou.

bado, to není děsná inteligence a mazanost, to je vcelku normální.

(opět musím vzpomenout knihu Trénink je rozhovor, ona by asi mnohé objasnila.....)

bado, co se týká druhého psa - platí jedno, každý větší počet psů než 1 přináší riziko konfliktů.
Pouze konstatuji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
dle popisu bado pes nemá nácvik na samotu

a co by přinesl druhý pes je dotaz na skleněnou kouli, a to nejen ke zde řešenému problému

Asi to tak bude, ale snaha tam opravdu byla. Ono lehce se řekne, ale hůř dělá. Když se mimino vzbudilo a zjistilo že tam nejsem, tak třeba o půlnoci spustilo takový šílený nářek, že by nam mne někdo přiletěl co mu tam provádím. Na vesnici v noci alespoň u nás ani pes neštěkne. Takže to není tak jednoduché. Přitom štěně bylo zvyklé venku na kotec, jenže mělo svou psí smečku, včetně tetiček atd. Po odběru zůstalo samotné.
Jestli tam není začátek potíží.

No co už. Díky všem za názory a hezký víkend.
A dalšího útulkače si stejně jednou pořídím

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vyčůranost je myšlena tak, že ten pejsek je děsně inteligentní a mazaný. Ono stačí si třeba oblékat kalhoty a podle typu on už pozná co bude dál. Stačí např. vytáhnout motorku a už není přivolání , protože pániček jede pryč=budu zavřený. Stačí když se přiblíží druhá hodina a jde si sednout ke dveřím, protože přijede panička z práce. A takového chování je celá řada, až člověk žasne.
Ale s těmi pamlsky při zavření to prostě tak je a to svědčí že tam ten stres,úzkost je. Tím spíš když je mlsný a nenažraný jak koza.
Tak ono se to časem podá. Stejných a horších problémů má každý druhý.
Ale ten druhý pejsek mi pořád vrtá hlavou.

Tak to bych nenazvala vyčůraností - většina psů podle oblečení pozná, jestli se jde ven anebo panička jde do práce a musel by bejt s prominutím d.ement, aby si nespojil po čase motorku s vaším odjezdem.
Že pamlsky ve stresu nepozře je taky normálka. Mám fenu z útulku, přišla jako druhá k feně pohodářce, též trpí separační úzkostí. Před odchodem jsem zpočátku dávala žvýkací pamlsky, obvykle si je sežrala pěkně v klidu až po mým návratu.
Jinak častá věc - a ukazatel toho, že pes odloučení psychicky nedává je, že po příchodu páníčka konečně spokojeně usne, místo, aby byl vyspalej z doby jeho nepřítomnosti.

Ano je to úplně přesně jak píšete.

Jinak častá věc - a ukazatel toho, že pes odloučení psychicky nedává je, že po příchodu páníčka konečně spokojeně usne, místo, aby byl vyspalej z doby jeho nepřítomnosti.

Ještě k tomuto - sice s tím souhlasím, ale pořád to není ukazatel toho, jestli pes opravdu trpí separační úzkostí a nebo jestli prostě "jen" není naučený na samotu na určitém místě.

Když to znovu převedu na ten příklad s mým psem a pobytem v baráku nebo v technické místnosti, nebo v kotci. Pokud ho nechám doma v posteli, nebo v kotci, tak po mém odchodu lehne a spí a po mém příchodu bude vyspalý. Pokud ho ale nechám v té technické místnosti, tak tam spát nebude, bude vyvádět a po mém návratu bude dospávat. Ale prostě to neznamená, že by trpěl separační úzkostí, ale že jsem ho nechala někde, kde není zvyklý, naučený. Jinak řečeno, pes odloučení psychický dává tam, kde je na to naučený a zvyklý, ale nebude to psychicky dávat na místě, kde na to naučený není.

A nebo si pak špatně separační úzkost vykládám já? Pro mě je to stav, kdy pes není schopný zůstat nikde v klidu bez páníčka, i přesto, že ho na ten nácvik samoty na určitém místě učím.

A pro zadavatele - zase, neberte si to nijak špatně a nijak osobně vůči vám , berte to spíš jen jako takové zamyšlení

Netvrdím, že zrovna my máme separační úzkost. Ale podle toho co tady padlo a to několikrát, tak sep. úzkost vlastně vůbec neexistuje, protože zvíře je pouze nevychované, nebo nenaučené.

A to já jsem ještě přesvědčená, že pseudoseparační úzkost ve skutečnosti je: "Ona určitě něco žere a já u toho nejsem".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to já jsem ještě přesvědčená, že pseudoseparační úzkost ve skutečnosti je: "Ona určitě něco žere a já u toho nejsem".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Netvrdím, že zrovna my máme separační úzkost. Ale podle toho co tady padlo a to několikrát, tak sep. úzkost vlastně vůbec neexistuje, protože zvíře je pouze nevychované, nebo nenaučené.

Tak v podstatě ano, není naučený být samo, tak z toho má nervy. Já pojem "separační úzkost" u psů nemám ráda, protože mi evokuje, že je to chudáček malinkej. Ve skutečnosti bych v některých (nebo mnoha?) případech řekla, že je to taky rozmazlenost a důsledek toho, že lidi dávají psovi jinou pozici, než je zdrávo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak v podstatě ano, není naučený být samo, tak z toho má nervy. Já pojem "separační úzkost" u psů nemám ráda, protože mi evokuje, že je to chudáček malinkej. Ve skutečnosti bych v některých (nebo mnoha?) případech řekla, že je to taky rozmazlenost a důsledek toho, že lidi dávají psovi jinou pozici, než je zdrávo.

Souhlasím.

Ono je to asi takové slovíčkaření. Nevím, třeba se dá říct, že separační úzkostí trpí i pes, kterého "jen" někdo nenaučil na samotu? Protože on vlastně asi má ty stavy úzkosti, nervozity... Nebo právě kvůli absenci nácviku na samotu může vzniknout separační úzkost?

Já to mám zafixované jako dvě různé věci (separační úzkost a nenaučení samoty), ale možná to až tak rozdílné není.

Vzpomínám na článek o sú, v kterém bylo psáno, že při skutečné sú je pes schopen si ukousnout celou packu.Já osobně to přirovnávám k klaustrofobikovi zavřenému v komůrce. V panice se může klidně zabít. U dětí je sú jednou z fází vývoje a může mít buď "normální" průběh nebo patologický.
A problém vidím nejvíce tady: "už jsem to psal hned na začátku, kdy jsem tam s miminem přes týden bydlel. (spal)".
Já teda být zadavatelem, ten kotec zruším a zkusím něco jiného (na jiném místě atd.) a trénuju samotu (několikrát denně)

Já teda být zadavatelem, ten kotec zruším a zkusím něco jiného (na jiném místě atd.) a trénuju samotu (několikrát denně)

Já si myslím, že ten kotec by se mohl klidně nechat, ale mělo by se začít s tím nácvikem znovu, jinak. V první řadě bych začala tím, že bych psa přestala do kotce lákat a vymýšlet na něj finty. Ale on zadavatel v tomhle směru vlastně radit nechce

Nemá cenu se v tom nějak moc pitvat. Dotaz byl zda by mohl situaci změnit psí kamoš. No a to se tady asi nedozvím. Takže je šance tak 50/50.

"Já to mám zafixované jako dvě různé věci (separační úzkost a nenaučení samoty)"
ano

https://www.zverokruh-shop.cz/informace-a-akce/ve-znameni-dobre-rady/pes-separacni-uzkost

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Netvrdím, že zrovna my máme separační úzkost. Ale podle toho co tady padlo a to několikrát, tak sep. úzkost vlastně vůbec neexistuje, protože zvíře je pouze nevychované, nebo nenaučené.

Tak ten kdo to zažil, tak ví co to je a že existuje. Fena vyskočila půdním okýnkem na taškovu střechu a běhala patnáct metrů nad zemí po šikmé střeše a hledala kudy skočit dolů, aby mohla jít zamnou. Kdybych ji z dálky neviděla a neběžela za ní, tak by to udělala. Dveře škrábala až měla rozškrábané tlapy do krve. Přes plot se snažila přeskočit dokud nebyla vysílená i když musela vědět, že to je bez šance a vylezla na žebřík deset metrů jen aby byla semnou. Moc neštěkala, nevyla, spíš kňourala, veškerou energii věnovala tomu, jak se dostat ke mě. Už to nechci zažít, protože výchova s tím nemá nic společného. Je to úzkostná porucha a u lidí by se léčila u psychiatra léky.

marq napsal(a):
Tak ten kdo to zažil, tak ví co to je a že existuje. Fena vyskočila půdním okýnkem na taškovu střechu a běhala patnáct metrů nad zemí po šikmé střeše a hledala kudy skočit dolů, aby mohla jít zamnou. Kdybych ji z dálky neviděla a neběžela za ní, tak by to udělala. Dveře škrábala až měla rozškrábané tlapy do krve. Přes plot se snažila přeskočit dokud nebyla vysílená i když musela vědět, že to je bez šance a vylezla na žebřík deset metrů jen aby byla semnou. Moc neštěkala, nevyla, spíš kňourala, veškerou energii věnovala tomu, jak se dostat ke mě. Už to nechci zažít, protože výchova s tím nemá nic společného. Je to úzkostná porucha a u lidí by se léčila u psychiatra léky.

Ale u psů při skutečné sú se taky používají léky jako podpůrný prostředek léčby. A jak píšete, při opravdové sú je psovi jedno, že mu jde o život.

Přesně tak. Aha, tak to mě mrzí, že jsem to nevěděla . Konzultovala jsem to s několika vete a nikdo mi nic takového nenabíd l. Ale je to už přece jenom 15 roků.

Tady jsem teď našla pěkný článek. Autorka je opravdu erudovaná, několikrát jsem s ní už byla v kontaktu při našich problémech.
http://www.dogmonitorapp.com/cs/separacni-uzkost/

marq napsal(a):
Tak ten kdo to zažil, tak ví co to je a že existuje. Fena vyskočila půdním okýnkem na taškovu střechu a běhala patnáct metrů nad zemí po šikmé střeše a hledala kudy skočit dolů, aby mohla jít zamnou. Kdybych ji z dálky neviděla a neběžela za ní, tak by to udělala. Dveře škrábala až měla rozškrábané tlapy do krve. Přes plot se snažila přeskočit dokud nebyla vysílená i když musela vědět, že to je bez šance a vylezla na žebřík deset metrů jen aby byla semnou. Moc neštěkala, nevyla, spíš kňourala, veškerou energii věnovala tomu, jak se dostat ke mě. Už to nechci zažít, protože výchova s tím nemá nic společného. Je to úzkostná porucha a u lidí by se léčila u psychiatra léky.

No a proč jste si tedy před odchodem psa řádně a zodpovědně nezajistila třeba i v tom kotci, aby nemohl nic provést?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No a proč jste si tedy před odchodem psa řádně a zodpovědně nezajistila třeba i v tom kotci, aby nemohl nic provést?

Vy to pořád asi moc nechápete. Pes se sú se snaží zbavit toho panického stavu i na úkor svého zdraví nebo své smrti.

Právě proto že to chápu, tak si psa asi zajistím aby si nemohl ublížit. Co je na tom k nepochopení.
A jinak je venku pěkně, stejně se to zase zvrhlo úplně jinam tak jak každé vlákno na Ifauně.
Takže jdeme ven. Doporučuji všem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Právě proto že to chápu, tak si psa asi zajistím aby si nemohl ublížit. Co je na tom k nepochopení.
A jinak je venku pěkně, stejně se to zase zvrhlo úplně jinam tak jak každé vlákno na Ifauně.
Takže jdeme ven. Doporučuji všem.

A jak konkrétně byste to udělal? Myslím, že se to nezvrtlo, konkrétní odpověď jste dostal a ještě každý přidal něco navíc. Pro mě je toto vlákno super. Ven vyrážíme taky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Právě proto že to chápu, tak si psa asi zajistím aby si nemohl ublížit. Co je na tom k nepochopení.
A jinak je venku pěkně, stejně se to zase zvrhlo úplně jinam tak jak každé vlákno na Ifauně.
Takže jdeme ven. Doporučuji všem.

Protože pes se seperačbí úzkostí si v tom kotci vyláme zuby, jak se bude snažit prohryzat ven a zničí tlapky do krve, jak bude ty železa škrábat. Klidně se bude snažit podhrabat betonem. Váš pes možná trpí separační úzkostí, já si myslím, že je spíš špatně vychovaný, ale nechci to soudit takhle na dálku. Uvědomte si, že stejně jako u lidí může být různý stupeň postižení. Vy jste chtěl jen slyšet
"jupí pořiďte druhého psa, jupí super že z útulku". Tak jo, vemte si druhého psa z útulku a pak možná pochopíte co je pes trpící seperační úzkostí. I když to nepřeju nikomu. Ani těm hafanům, ani lidem.

marq napsal(a):
Protože pes se seperačbí úzkostí si v tom kotci vyláme zuby, jak se bude snažit prohryzat ven a zničí tlapky do krve, jak bude ty železa škrábat. Klidně se bude snažit podhrabat betonem. Váš pes možná trpí separační úzkostí, já si myslím, že je spíš špatně vychovaný, ale nechci to soudit takhle na dálku. Uvědomte si, že stejně jako u lidí může být různý stupeň postižení. Vy jste chtěl jen slyšet
"jupí pořiďte druhého psa, jupí super že z útulku". Tak jo, vemte si druhého psa z útulku a pak možná pochopíte co je pes trpící seperační úzkostí. I když to nepřeju nikomu. Ani těm hafanům, ani lidem.

Přesně jak píšete, ono se to hrozně lehko řekne zabezpečit psa. My podělili pejska v jeho dvou letech, do té doby měl velice málo kontaktu a byl víceméně pořád zavřený. V nás asi viděl nějakou spásu, která mu umožnila "normální psí život" (procházky, mazlení, výlety). Jenomže se na nás tak navázal, že nebylo možné dojít ani k popelnici.
Dřevěné ploty přeskakoval, pletiva přehryzával, co nešlo prokousat, to podhrabal. Nikdy nezapomenu na ten zvuk, když jsme ho večer dali na jeho místo (měl vyhrazenou na noc část zahrady, přes den byl na celé) a on se tak zoufale snažil dostat za námi, že se mu při snaze přelézt plot, zasekla packa mezi dvěma kusy dřeva a on na té pacce zůstal viset. K jeho štěstí jsme ho hned běželi vyprostit a mu se nic nestalo.
Ale pro takového psa je plot, zábrana, beton prostě malicherná překážka.
Také se mu to bohužel stalo letos v lednu osudným :(
Takže vás naprosto chápu a jak píšete, nikomu nepřeji.

A tak, separační úzkost je moderní výraz pro stesk a strach ze samoty a může být různě silná. Nelze to postavit tak, že pokud si pes nevyláme zuby nebo neukouše packu, tak vlastně o žádnou separačku nejde a je jen nevychovanej.
Separační úzkost může mít i kůň, kterému odejde parťák na vyjížďku a taky to některý má až tak, že protrhá pásky a uteče za ním a jinej jenom běhá a řehtá.
Separační úzkost není nemoc, je to jev, kterej je dokonce v určité fázi vývoje u mláďat úplně přirozenej.

Jo psala jsem to výše, že může mít různý stupeň. Ale stesk bych za separační úzkost nezaměňovala. Separační úzkost je už patologický projev, který pes neovládá. To že štěká, vyje je stesk. Kdybych nezažila dvakrát to šílenství, čeho je pes schopný, možná bych tomu taky nevěřila. Tak například i lidské děti si můžou následky nést celý život pokud není tahle potřeba v určitém věku naplněná a řeší to psychoterapií, léky apod. A i když je to u lidí víc podchycené, stejně si kolikrát ani psychiatr ani psycholog neví rady. Věřte mi, že separační úzkost není termín pro stesk a strach ze samoty.

marq napsal(a):
Jo psala jsem to výše, že může mít různý stupeň. Ale stesk bych za separační úzkost nezaměňovala. Separační úzkost je už patologický projev, který pes neovládá. To že štěká, vyje je stesk. Kdybych nezažila dvakrát to šílenství, čeho je pes schopný, možná bych tomu taky nevěřila. Tak například i lidské děti si můžou následky nést celý život pokud není tahle potřeba v určitém věku naplněná a řeší to psychoterapií, léky apod. A i když je to u lidí víc podchycené, stejně si kolikrát ani psychiatr ani psycholog neví rady. Věřte mi, že separační úzkost není termín pro stesk a strach ze samoty.

Trochu to pletete, separační úzkost není patologický projev. Separační úzkost má i dítě první dny brečící ve školce- těch je asi většina a následky celý život si nejspíš nenesou.
Separační úzkost má i štěně, které první noc u nového majitele kňučí.
Samozřejmě, že někdy se projevy mohou vystupňovat až do patologie, jako u všeho.

Věřte mi, že separační úzkost není termín pro stesk a strach ze samoty.

Nevěřím
to, co popisujete vy, je už úzkostná porucha.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Separa%C4%8Dn%C3%AD_%C3%BAzkost

Myslela jsem separační úzkost u psů. U lidí to je jiné a pokud u lidí pečující osoba v období, kdy dítě právě kolem jednoho roku zažívá pocit seperační úzkosti a pečující osoba je nepřítomná, může mít psychické následky do budoucna. Každopádně zrovna wikipedie není úplně relevantní zdroj informací . Chybělo tam u psa .
Věřte mi, že separační úzkost není U PSA termín pro stesk a strach ze samoty. A pokud ano, tak tím trpěli všichni moji psy více či méně
.

marq napsal(a):
Myslela jsem separační úzkost u psů. U lidí to je jiné a pokud u lidí pečující osoba v období, kdy dítě právě kolem jednoho roku zažívá pocit seperační úzkosti a pečující osoba je nepřítomná, může mít psychické následky do budoucna. Každopádně zrovna wikipedie není úplně relevantní zdroj informací . Chybělo tam u psa .
Věřte mi, že separační úzkost není U PSA termín pro stesk a strach ze samoty. A pokud ano, tak tím trpěli všichni moji psy více či méně
.

To je jedno, vzdávám to
Ona je separační úzkost fyziologická a patologická a je fakt, že u psů je zvykem jako separační úzkost označovat až tu patologii.
Jenom jsem tím chtěla říct, že separační úzkost není nemoc. Ta se z ní teprve může vyvinout.

Terven napsal(a):
To je jedno, vzdávám to
Ona je separační úzkost fyziologická a patologická a je fakt, že u psů je zvykem jako separační úzkost označovat až tu patologii.
Jenom jsem tím chtěla říct, že separační úzkost není nemoc. Ta se z ní teprve může vyvinout.

Ale já s tím naprosto souhlasím. I s tím, že existujou lehčí- těžší formy. A až ty težší formy jsou patologické. To jsem taky psala výše. Jenže ty lehčí formy se dají zvládnout výchovou. Ty těžší už ne. O tom to celou dobu je .

marq napsal(a):
Ale já s tím naprosto souhlasím. I s tím, že existujou lehčí- těžší formy. A až ty težší formy jsou patologické. To jsem taky psala výše. Jenže ty lehčí formy se dají zvládnout výchovou. Ty těžší už ne. O tom to celou dobu je .

Ano, s tím souhlasím. Co je nejhorší a čím se hodně pokazí, je následující. Pořídím si štěně a abych se mu mohla věnovat, vezmu si 14 dní dovolenou a jsem s ním 24 hodin. Po těch 14ti dnech se vše vrací do starých kolejí a pes je absolutně vykolejený, nechápe, co udělal špatného, že se smečka rozpadá a já ho opouštím. Ty začátky v novém domově je třeba nepodceňovat a pracovat na správném zvykání na samotu. Já vím, že tady to asi velká většina ví, ale není od věci to občas připomenout začátečníkům.

no
co jsem narazila na terminologii u psů, tak separační úzkost je patologie (viz např. odkaz výše, který jsem dávala)...jak píše marq (s tou wikinou je to jen otázka názvosloví, podstatou je rozlišit patologii a "normální" chování)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no
co jsem narazila na terminologii u psů, tak separační úzkost je patologie (viz např. odkaz výše, který jsem dávala)...jak píše marq (s tou wikinou je to jen otázka názvosloví, podstatou je rozlišit patologii a "normální" chování)

Tak separační úzkost je termínus technicus , neexistuje žádná spešl psí, ale jak už jsem psala, u psů je zvykem označovat tak patologii.
Třeba u koní je separační úzkost o dost běžnější než u psů, v mírnější formě je to v podstatě normální projev stádového zvířete, samozřejmě se to může patologicky vystupňovat až tak, že zvíře je nebezpečné sobě i okolí.

Terven napsal(a):
Tak separační úzkost je termínus technicus , neexistuje žádná spešl psí, ale jak už jsem psala, u psů je zvykem označovat tak patologii.
Třeba u koní je separační úzkost o dost běžnější než u psů, v mírnější formě je to v podstatě normální projev stádového zvířete, samozřejmě se to může patologicky vystupňovat až tak, že zvíře je nebezpečné sobě i okolí.

Teď jde jenom o to, co by mohlo být spouštěčem toho, aby se "normální" sú mohla stát patologickou nebo fóbickou.

Terven napsal(a):
Tak separační úzkost je termínus technicus , neexistuje žádná spešl psí, ale jak už jsem psala, u psů je zvykem označovat tak patologii.
Třeba u koní je separační úzkost o dost běžnější než u psů, v mírnější formě je to v podstatě normální projev stádového zvířete, samozřejmě se to může patologicky vystupňovat až tak, že zvíře je nebezpečné sobě i okolí.

U koní se to řeší výchovou taky už od malička. Vychovávala jsem si dvě hříbata a jedna z prvních věcí co jsem je učila, bylo chodit samostatně na ohlávce na procházku. A zrovna u koní jsem se s tou patologickou formou nepotkala já . Tím nechci říct, že to neexistuje, ale v takové formě jako u psů to neznám a nemám s tím zkušenost a nic bych k tomu nemohla napsat. U psů bohužel ano a v té nejhorší formě . Takže se k tomu můžu vyjádřit ne teoreticky, ale z praxe a vlastní zkušenosti. A znovu opakuju nikomu to nepřeju zažít. Ani pesanům ani lidem.

marq napsal(a):
Měla jsem to úplně to samé. Bylo to absolutní zoufalství, rozškrábané dveře, jakákoliv možnost dostat se ke mě. I za cenu života. Nakonec to tak bohužel dopadlo .

Ježiš, jak to? Pes se opravdu ustýskal k smrti? Nebo nějaký úraz, když se k Vám chtěl dostat? To je strašné...

Zaujaly mne věty: Příklad : Nalákám psa na ňamku do kotce a zavřu a odejdu a Ten pes je tak vyčůraný, že se na to nenechá nachytat. A různé finty jak ho třeba do kotce nalákat tak na to skočí tak max. 2x.

Proč lákáte psa do kotce? Zvlášť když o něm píšete, jak je chytrý.
Proč se ho snažíte nachytat nebo převézt?
Kolikrát vy sám byste skočil na takovou "návnadu"?
On pak nemá důvod vám věřit a tak si nevšímá návnady, ale dvířek kotce a čeká, co bude dál.

Naučte psa na kotec jako místo, kam jde on, když vy jdete jinam. Já na to mám "povel" pelíšek, protože bydlíme v bytě. Prostě se s ním klidným hlasem domluvte ve stylu: Jdi do domečku, pelíšku, boudičky... (dosaďte si sám), já jdu do práce, nakoupit.... (zase si dosaďte sám). Hezky tu na mne počkej a hlídej, protože jsi šikovný kluk a já za chvíli přijdu. Žádné emoce, prostě jdete pryč. Dejte mu mňamku, zavřete dveře kotce a jděte pryč.
Po příchodu zase žádné emoce. Nevím, jaké jsou vaše možnosti, ale já to v bytě dělám tak, že otevřu dveře bytu, odložím tašky, vezmu vodítko a psí pytlíky a jdeme ven. Tím odpadne bouřlivé vítání. A protože vše probíhá rychle, klidně stopnu na 10 vteřin výtah, nestihne pes ani štěkat radostí, že jde ven.

Jste nejlepší přítel svého psa, tak mu pomozte být spokojeným psem v lidské smečce.


P.S.
Pro místní rýpalky - opravdu takhle se svými bytovými psy takhle už přes 20 let každý den ráno mluvím, aby neřvali nebo nekňourali na celý panelák.

Fiona.Praha napsal(a):
Zaujaly mne věty: Příklad : Nalákám psa na ňamku do kotce a zavřu a odejdu a Ten pes je tak vyčůraný, že se na to nenechá nachytat. A různé finty jak ho třeba do kotce nalákat tak na to skočí tak max. 2x.

Proč lákáte psa do kotce? Zvlášť když o něm píšete, jak je chytrý.
Proč se ho snažíte nachytat nebo převézt?
Kolikrát vy sám byste skočil na takovou "návnadu"?
On pak nemá důvod vám věřit a tak si nevšímá návnady, ale dvířek kotce a čeká, co bude dál.

Naučte psa na kotec jako místo, kam jde on, když vy jdete jinam. Já na to mám "povel" pelíšek, protože bydlíme v bytě. Prostě se s ním klidným hlasem domluvte ve stylu: Jdi do domečku, pelíšku, boudičky... (dosaďte si sám), já jdu do práce, nakoupit.... (zase si dosaďte sám). Hezky tu na mne počkej a hlídej, protože jsi šikovný kluk a já za chvíli přijdu. Žádné emoce, prostě jdete pryč. Dejte mu mňamku, zavřete dveře kotce a jděte pryč.
Po příchodu zase žádné emoce. Nevím, jaké jsou vaše možnosti, ale já to v bytě dělám tak, že otevřu dveře bytu, odložím tašky, vezmu vodítko a psí pytlíky a jdeme ven. Tím odpadne bouřlivé vítání. A protože vše probíhá rychle, klidně stopnu na 10 vteřin výtah, nestihne pes ani štěkat radostí, že jde ven.

Jste nejlepší přítel svého psa, tak mu pomozte být spokojeným psem v lidské smečce.


P.S.
Pro místní rýpalky - opravdu takhle se svými bytovými psy takhle už přes 20 let každý den ráno mluvím, aby neřvali nebo nekňourali na celý panelák.

Nemyslím, že tu bude někdo rýpat a myslím, že většina z nás tu se svými zvířaty mluví "po člověčím". Já se přistihla i u toho, že jsem se mého kocoura ptala na radu, co mám dělat, když je mi hodně zle...
Asi jsem případ pro Chocholouška!

fikovnice napsal(a):
Nemyslím, že tu bude někdo rýpat a myslím, že většina z nás tu se svými zvířaty mluví "po člověčím". Já se přistihla i u toho, že jsem se mého kocoura ptala na radu, co mám dělat, když je mi hodně zle...
Asi jsem případ pro Chocholouška!

Já se zase čuby tuhle ptala, kde mám mobil. Chodila jsem po bytě a ona zvědavě za mnou, co že to jako děláme
Pak jsem zajásala, že jsem našla mobil, a ona zajásala se mnou (rozzářily se jí oči, zavrtěla ocáskem). Tak dostala mňamku, jak je šikovná, že mi pomohla ho najít
Já už v těch Bohnicích měla být dávno, ale mají tam jen kočičí depozitum. Až tam bude místo i pro čubu, nechám se hospitalizovat.

Nezapomenu, jak máma kdysi dávala krmení našemu psovi se slovy "Jez opatrně, je to horký"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nezapomenu, jak máma kdysi dávala krmení našemu psovi se slovy "Jez opatrně, je to horký"

No to já říkávám dennodenně: "Nehltej tak!" "Je to horký, počkej cca půl minuty!" A s hledáním věcí taktéž dennodenně, já je dokonce prosím o pomoc:"Prosím Tě, kam jsem si položila klíče, nevíš to náhodou?"

A na závěr při odchodu:"A hlídat!!!" Což by nebylo tak zvláštní, jenže jde o kočky...

fikovnice napsal(a):
Nemyslím, že tu bude někdo rýpat a myslím, že většina z nás tu se svými zvířaty mluví "po člověčím". Já se přistihla i u toho, že jsem se mého kocoura ptala na radu, co mám dělat, když je mi hodně zle...
Asi jsem případ pro Chocholouška!

Klid. Ten pes vás aspon vnima. Ja takhle sislam a mluvim na hady kteri jsou hluchy takze to maj jo tezce na salamu 😂třeba cistim oni rozlitany rozhemzeny a ja no poskej bobesku zejtra bude mysiska no das si naminku. Nasleduje vetsinou neco ve stylu no ty deme ntiku cos to proved ses blbounek vid... 😂 Chocholouska cekam kazdym dnem 😂

Fiona.Praha napsal(a):
Já se zase čuby tuhle ptala, kde mám mobil. Chodila jsem po bytě a ona zvědavě za mnou, co že to jako děláme
Pak jsem zajásala, že jsem našla mobil, a ona zajásala se mnou (rozzářily se jí oči, zavrtěla ocáskem). Tak dostala mňamku, jak je šikovná, že mi pomohla ho najít
Já už v těch Bohnicích měla být dávno, ale mají tam jen kočičí depozitum. Až tam bude místo i pro čubu, nechám se hospitalizovat.

Já už došla tak daleko, že přemýšlím často o výrazu, kterému psice nerozumí. Aby nereagovala.
Sem tam nějaké slovo je třeba z repertoáru vypustit. Známí nesměli říct "kočka" v jakékoliv souvislosti. Pro jejich fenu to byl povel vyskočit, ječet a hledat toho "skřeta".
Naučili se latinsky :-))

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já už došla tak daleko, že přemýšlím často o výrazu, kterému psice nerozumí. Aby nereagovala.
Sem tam nějaké slovo je třeba z repertoáru vypustit. Známí nesměli říct "kočka" v jakékoliv souvislosti. Pro jejich fenu to byl povel vyskočit, ječet a hledat toho "skřeta".
Naučili se latinsky :-))

Já přestala používat nahlas slova pr.del a pos.raná a různé jejich obměny už při té první (rok nar. 2001). Koupání ve vaně, rybníku i moři nesnášela. Louže obcházela obloukem. Při dešti trpěla, když ven prostě musela. Byla bílá a tak se občas přihodila venku nehoda. Protože jak zaslechla některé z těch slov, věděla, co bude následovat a snažila se zmizet a napasovat se kamkoli.

Díky svým aportovacím míčkomilkám jsem se naučila říkat v přítomnosti psů slova míček a balonek jen v souvislosti s aportem. Při rozhovoru lidí tomu říkám "ta kulatá věc, kterou mám v kapse". Kdybych vyslovila balonek nebo míček, fena by okamžitě přestala dělat, co dělá, vrátila se, ať šla kamkoli, upřela by na mou ruku oči a dychtivě očekávala, že se balonek objeví a ona za ním vyrazí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já už došla tak daleko, že přemýšlím často o výrazu, kterému psice nerozumí. Aby nereagovala.
Sem tam nějaké slovo je třeba z repertoáru vypustit. Známí nesměli říct "kočka" v jakékoliv souvislosti. Pro jejich fenu to byl povel vyskočit, ječet a hledat toho "skřeta".
Naučili se latinsky :-))

Schválně, jak dlouho bude trvat, než fena porozumí výrazu "felis"?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Schválně, jak dlouho bude trvat, než fena porozumí výrazu "felis"?

Ta fena už neporozumí ničemu, už je na zahrádce. Ale nakonec žila s kočkou v bytě a zvykla si.

To já nesmím před kočkami říct slovo "můra"!!! Okamžitě se mi začnou houpat na záclonách, všechno shazovat a pátrat, kde je. Můry jsou pro kočky nějaká obzvláštní laskomina - všechny mé kočky je usilovně lovily! Kámoška vyslovila hypotézu, že prý jsou pro ně něco jako krekry! Loví i jiný hmyz, ale můra je můra!