Žárlivý pes a miminko

Řešení záleží na tom, jak často se s tchýní a tchánem potkáváte a jestli budete chtít, aby Vám ji v budoucnu někdy hlídali. Pokud tam jezdíte jednou za čas, psa se bojíte a nechcete tam malou dávat na hlídání, tak je nejjednodušším řešením psa od dítěte izolovat. Po dobu návštěvy pejska zavřít do jiné místnosti. Tohle řešení Vás bude stát málo práce, ale psa tím nic nenaučíte a je dost možné, že se tchýně urazí, když po ní budete chtít, aby psa zavřela.

Druhým řešením je to, že psa naučíte, aby měl dítě rád. Zpravidla pes štěká a vrčí na věci/lidi/situace, kterých se bojí. Píšete, že psovi zakazujete, aby k malé chodil. Když se k malé přiblíží, Vy ho okřiknete, tak vytváříte pojítko: dítě = něco nepříjemného. Postupovat byste měla přesně naopak. Psa chválit za zájem o dítě a vytvořit mu pojítko dítě = něco příjemného. Všechno ale postupně. Rozhodně nedělejte to, že dítě položíte rovnou na zem do obýváku, pokud na něj pes nereaguje dobře, když ho máte u sebe v náruči. Mějte dítě u sebe a psa slovně chvalte nejdříve i jen za to, že se na dítě podívá. Pokud bude mít pes zájem, nechte ho, aby si miminko očichal. Na psa netlačte, nikdy ho nenuťte do kontaktu s dítětem. Vždycky mu nechte prostor tak, aby mohl odejít. Až bude zvládat dítě na vašem klíně, zkustě si sednout s malou na zem vedle gauče, pak ji položte vedle sebe a prodlužujte vzdálenost. Pes by měl mít košík a současně musíte hlídat, aby díte po psovi nešáhlo a nezatahalo ho.

Osobně bych ale doporučovala spíše první možnost. Vy se psa bojíte a tchýně si myslí, že se nemůže nic stát. To je prostě nebezpečná kombinace. Vy svým strachem způsobujete to, že se pes dítěte bojí a a přístup tchýně může dostat psa do situace, kdy v sebeobraně může po dítěti vyjet.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Řešení záleží na tom, jak často se s tchýní a tchánem potkáváte a jestli budete chtít, aby Vám ji v budoucnu někdy hlídali. Pokud tam jezdíte jednou za čas, psa se bojíte a nechcete tam malou dávat na hlídání, tak je nejjednodušším řešením psa od dítěte izolovat. Po dobu návštěvy pejska zavřít do jiné místnosti. Tohle řešení Vás bude stát málo práce, ale psa tím nic nenaučíte a je dost možné, že se tchýně urazí, když po ní budete chtít, aby psa zavřela.

Druhým řešením je to, že psa naučíte, aby měl dítě rád. Zpravidla pes štěká a vrčí na věci/lidi/situace, kterých se bojí. Píšete, že psovi zakazujete, aby k malé chodil. Když se k malé přiblíží, Vy ho okřiknete, tak vytváříte pojítko: dítě = něco nepříjemného. Postupovat byste měla přesně naopak. Psa chválit za zájem o dítě a vytvořit mu pojítko dítě = něco příjemného. Všechno ale postupně. Rozhodně nedělejte to, že dítě položíte rovnou na zem do obýváku, pokud na něj pes nereaguje dobře, když ho máte u sebe v náruči. Mějte dítě u sebe a psa slovně chvalte nejdříve i jen za to, že se na dítě podívá. Pokud bude mít pes zájem, nechte ho, aby si miminko očichal. Na psa netlačte, nikdy ho nenuťte do kontaktu s dítětem. Vždycky mu nechte prostor tak, aby mohl odejít. Až bude zvládat dítě na vašem klíně, zkustě si sednout s malou na zem vedle gauče, pak ji položte vedle sebe a prodlužujte vzdálenost. Pes by měl mít košík a současně musíte hlídat, aby díte po psovi nešáhlo a nezatahalo ho.

Osobně bych ale doporučovala spíše první možnost. Vy se psa bojíte a tchýně si myslí, že se nemůže nic stát. To je prostě nebezpečná kombinace. Vy svým strachem způsobujete to, že se pes dítěte bojí a a přístup tchýně může dostat psa do situace, kdy v sebeobraně může po dítěti vyjet.

Děkuji za obsáhlou odpověď. Jen abych ještě upřesnila, když mám malou na klíně a pes přijde, tak ho neodháním, spíš se snažím ho pohladit a on se v klidu nechá. Malou se snažím moc na zem nepokladat, ale třeba když ji prebaluju, tak nechci aby se kolem ní pes motal. Jinak na hlídání bych ji tam nejradši nedávala, ale jen kvůli tomu psovi, kdyby tam nebyl, tak bych neměla problém tam malou dát, proto mě napadlo že až tam malá někdy v budoucnu bude, psa si vezmu já k nám, abych nemusela být nervózní co se tam děje. Samozřejmě že se tchýně s tchánem urazí, s tím počítám, myslím že nám to úplně nabourá vztahy, ale přece mám za malou zodpovědnost já. A já taky budu o ní rozhodovat. To že budou uražení, je jejich problém.

To že budou uražení, je jejich problém.

Máte je ráda.

"ale třeba když ji prebaluju, tak nechci aby se kolem ní pes motal."

tohle se řeší tak, že se psu řekne, co má v té chvíli dělat - třeba jít na místo,lehnout si a pod. A odměnit!
Jenom to samozřejmě předpokládá, že pes patřičné povely umí.

rapotacka11 napsal(a):
To že budou uražení, je jejich problém.

Máte je ráda.

Já je mám ráda, my spolu nemáme žádné spory, vycházíme spolu, jen ten pes je problém. Teda hlavně to, že máme na to každý jinej pohled. A myslím si že pokud nebudou respektovat moje rozhodnutí, tak je to opravdu jejich problém a ne můj. Já se s nima hádat rozhodně nechci, mrzelo by mě to.

Já vám domů teda nevidím, ale z toho, co píšete, mám pocit, že ani tak nemáte v plánu s tím psem nějak pracovat. On vám prostě vadí, byla byste nejradši, kdyby tam vůbec nebyl, protože je nebezpečnej už jen tím, že je to pes. Nehledáte kompromisy ani řešení, jen způsob, jak si prosadit to svoje a zařídit, aby pes vůbec nepřišel do kontaktu s malou...
Zvykání psů na děti a dětí na psy se dělá řízeným kontaktem. Ne přes samý zákazy a ultimáta. Ale kdo chce kam...

Atheira napsal(a):
Já vám domů teda nevidím, ale z toho, co píšete, mám pocit, že ani tak nemáte v plánu s tím psem nějak pracovat. On vám prostě vadí, byla byste nejradši, kdyby tam vůbec nebyl, protože je nebezpečnej už jen tím, že je to pes. Nehledáte kompromisy ani řešení, jen způsob, jak si prosadit to svoje a zařídit, aby pes vůbec nepřišel do kontaktu s malou...
Zvykání psů na děti a dětí na psy se dělá řízeným kontaktem. Ne přes samý zákazy a ultimáta. Ale kdo chce kam...

No, tak to úplně není. Já se jen prostě hodně bojím a nerozumím psům a nevím jak se v takových případech chovat. Proto píšu sem. Já si ráda přečtu rady zkušených. Spíš mám strach aby tchýně se psem chtěla nějak pracovat, protože ona je přesvědčená o tom, že by nikdy nic nikomu neudělal. Možná proto se vyhýbám kontaktu psa s malou, protože vím, že ona to hrozně zlehčuje.

Nejhorší je odhánět psa od malého.Já třeba jednou rukou drbala psa a druhou malého. Zpočátku ale nejdříve psa a pak malého, protože pes tam byl dřív. Pes totiž vycítí úplně všechno a nic před ním "neskryjete". No a ve finále to bylo takto - viz fotky. A tak to i zůstalo.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Kriistynaa napsal(a):
No, tak to úplně není. Já se jen prostě hodně bojím a nerozumím psům a nevím jak se v takových případech chovat. Proto píšu sem. Já si ráda přečtu rady zkušených. Spíš mám strach aby tchýně se psem chtěla nějak pracovat, protože ona je přesvědčená o tom, že by nikdy nic nikomu neudělal. Možná proto se vyhýbám kontaktu psa s malou, protože vím, že ona to hrozně zlehčuje.

Já myslím, že žádná babička nemá v plánu půjčit si dítě na hlídání a nechat ho sežrat. Nevím, na kolik se jí dá věřit, že nenechá malou se psem o samotě, to je podle mě úplně zásadní. Řídit ten společný kontakt dítěte se psem a nenechat je vlastnímu rozumu. Protože ani jeden z nich ho zatím nemá. A navíc jim nejspíš oběma chybí i určitá míra toho, kam až se dá zajít. Miminu tedy ne, ale později batoleti určitě ano. To je potřeba učit. A toho rozdělováním nedocílíte.

Naopak si ale myslím, že když bude babička s malou a psem sama, půjde to líp už jen tím, že je v klidu. Váš neklid, který by mohl snadno přerůst až v paniku, může v jejich poznávání udělat zbytečnou paseku. V tomhle je prostě potřeba udržet si chladnou hlavu a umět předvídat. Psa i vnučku.

To, že pes štěká a zvukově se projevuje kdykoli je malá poblíž vůbec nemusí být ve zlém, ale třeba jen ze vzrušení z toho, že malá dělá pro něj zvláštní zvuky a pohyby. Chtěl by si s ní hrát, zajímat se o ní, ale neví pořádně jak, ani co za divnýho človíčka to je. Pokud na děti není zvyklý.

Úplně ideální je, když si pes zvyká na přítomnost dětí už od úplného mimina a postupně se to přehoupne v lezení a větší a větší kontakt. I později to ale jde a určitě bych se tomu nevyhýbala. Je těžké radit úplně do detailů. Neznám povahu vaší tchýně, ale pokud je to zodpovědná paní, zkusila bych jí trochu věřit. Se psem si zkusila utvořit vztah taky. S malou na klíně si třeba sedla do křesla a psa u toho hladila, dala mu pár piškot. Prostě bych ho zapojovala do kontaktu se mnou a malou pohromadě.

Mojí praštěné feně taky do života v jejích dvou letech vlezly do života děti. Jedno už mělo dostatečný rozum, jedno dvouleté. A šlo to. Jen je potřeba s tím chtít něco dělat, postupovat malými krůčky, ale hlavně v klidu, nehysterčit a nenechávat nic řešit psa ani dítě samotné. Oběma musíte dát jasně najevo, co se v jaké situaci dělá a že to tak je správně. (to samozřejmě až malá bude schopná tomu porozumět, teď to zatím platí jen pro psa)

Atheira napsal(a):
Já myslím, že žádná babička nemá v plánu půjčit si dítě na hlídání a nechat ho sežrat. Nevím, na kolik se jí dá věřit, že nenechá malou se psem o samotě, to je podle mě úplně zásadní. Řídit ten společný kontakt dítěte se psem a nenechat je vlastnímu rozumu. Protože ani jeden z nich ho zatím nemá. A navíc jim nejspíš oběma chybí i určitá míra toho, kam až se dá zajít. Miminu tedy ne, ale později batoleti určitě ano. To je potřeba učit. A toho rozdělováním nedocílíte.

Naopak si ale myslím, že když bude babička s malou a psem sama, půjde to líp už jen tím, že je v klidu. Váš neklid, který by mohl snadno přerůst až v paniku, může v jejich poznávání udělat zbytečnou paseku. V tomhle je prostě potřeba udržet si chladnou hlavu a umět předvídat. Psa i vnučku.

To, že pes štěká a zvukově se projevuje kdykoli je malá poblíž vůbec nemusí být ve zlém, ale třeba jen ze vzrušení z toho, že malá dělá pro něj zvláštní zvuky a pohyby. Chtěl by si s ní hrát, zajímat se o ní, ale neví pořádně jak, ani co za divnýho človíčka to je. Pokud na děti není zvyklý.

Úplně ideální je, když si pes zvyká na přítomnost dětí už od úplného mimina a postupně se to přehoupne v lezení a větší a větší kontakt. I později to ale jde a určitě bych se tomu nevyhýbala. Je těžké radit úplně do detailů. Neznám povahu vaší tchýně, ale pokud je to zodpovědná paní, zkusila bych jí trochu věřit. Se psem si zkusila utvořit vztah taky. S malou na klíně si třeba sedla do křesla a psa u toho hladila, dala mu pár piškot. Prostě bych ho zapojovala do kontaktu se mnou a malou pohromadě.

Mojí praštěné feně taky do života v jejích dvou letech vlezly do života děti. Jedno už mělo dostatečný rozum, jedno dvouleté. A šlo to. Jen je potřeba s tím chtít něco dělat, postupovat malými krůčky, ale hlavně v klidu, nehysterčit a nenechávat nic řešit psa ani dítě samotné. Oběma musíte dát jasně najevo, co se v jaké situaci dělá a že to tak je správně. (to samozřejmě až malá bude schopná tomu porozumět, teď to zatím platí jen pro psa)

No, žádná babička půjčit si dítě a nechat ho sežrat jistě v plánu nemá, ale je otázkou, jak je pes vychovaný(a tak nějak z popisu vyplývá, že moc ne) a jak je babička schopná jeho reakce odhadnout. Nebyl by to první případ, spíš bych řekla, že ty jsou nejčastější, kdy pes u babičky to dítě fakt sežral. Ten pes není zadavatelky, ten pes nemusí být vůbec na děti zvyklý a může to být třeba pes, kterému děti vadí(jestli to někde padlo, se omlouvám, nečetla jsem celé) Nejsem nijak úzkostlivá matka, nejsem vůbec matka a děti a psy mě dohromady nejdou, pro mne hlavně proto, že děti jsou otravné pro psy a pak to končí ukouslým nosem. Takže pokud by mi vadilo, že tchánů pes tam je a nevěřím mu, tchánům bych tu situaci slušně vysvětlila a řešila to asi stejně jako zadavatelka: dítě k tchánům pes k nám. Jenže já jsem pejskař, kdežto ona ne, takže nevím, jak si se psem poradí, když se jí třeba šprajcne a nebude chtít s ní jet, ať už k ní, či pak domů a podobné situace.

lesnížínka napsal(a):
No, žádná babička půjčit si dítě a nechat ho sežrat jistě v plánu nemá, ale je otázkou, jak je pes vychovaný(a tak nějak z popisu vyplývá, že moc ne) a jak je babička schopná jeho reakce odhadnout. Nebyl by to první případ, spíš bych řekla, že ty jsou nejčastější, kdy pes u babičky to dítě fakt sežral. Ten pes není zadavatelky, ten pes nemusí být vůbec na děti zvyklý a může to být třeba pes, kterému děti vadí(jestli to někde padlo, se omlouvám, nečetla jsem celé) Nejsem nijak úzkostlivá matka, nejsem vůbec matka a děti a psy mě dohromady nejdou, pro mne hlavně proto, že děti jsou otravné pro psy a pak to končí ukouslým nosem. Takže pokud by mi vadilo, že tchánů pes tam je a nevěřím mu, tchánům bych tu situaci slušně vysvětlila a řešila to asi stejně jako zadavatelka: dítě k tchánům pes k nám. Jenže já jsem pejskař, kdežto ona ne, takže nevím, jak si se psem poradí, když se jí třeba šprajcne a nebude chtít s ní jet, ať už k ní, či pak domů a podobné situace.

Ten pes není zadavatelky, ten pes nemusí být vůbec na děti zvyklý a může to být třeba pes, kterému děti vadí(jestli to někde padlo, se omlouvám, nečetla jsem celé)

Ano, ten pes není zadavatelky a zadavatelka, jak sama psala, psům ani zbla nerozumí. Nikde tu nebylo ani uvedeno, jak je pes na děti navyklý nebo není.
Celý problém se odvíjí od toho, že kdykoli s malou jsou na návštěvě, pes sedí a zvukově se všelijak projevuje, což může znamenat tisíc věcí. Ale jelikož se to i člověku, který psům nerozumí (a takoví lidi mívají tendenci jakýkoli štěknutí brát jako výraz agrese, ne tak zadavatelka v tomto případě), jeví spíš jako poutání pozornosti, zdá se mi celý ten problém zbytečně nafouknutý a prostě mi přijde, že je to pes, se kterým se dá na navyknutí na dítě navyknout. Protože z tohohle popisu mám pocit, že ten pes o dítě jeví zájem, a to ne v agresivním smyslu, jako spíš ze zvědavosti a v tom smyslu, aby na sebe upozornil, že je tam taky.
Ale jak už jsem i sama psala - těžko posuzovat do detailů, protože tam nevidím.

Pořád si, pro vás asi naivně myslím, že když se chce a pes se vede, že s dětmi je sranda a dobroty a děti se vedou, že psům se nešťouchá do očí ani do zadku a x dalších blbostí, jsou děti a psi kombinace úplně v pohodě za předpokladu, že se do určitého věku dítěte nenechávají o samotě a dohlíží se.

Jen v rychlosti dodám, že pes na děti zvyklý je. Tchýně má ještě dvě děti, jednomu je 14 a druhému 11. Ještě jako problém vidím to, že pes má pelech a granule v kuchyni, kde se pořád někdo motá, takže když jde někdo kolem misky tak pes vrčí. Myslím si že by měl pes mít misky a pelech někde kde je klid, aby si to nemusel bránit. Ale můžete mi to vyvrátit, říkám, že psům fakt nerozumím. Tohle jsem i tchyni říkala a nic s tím nedělá. Pak budu reagovat na vaše dlouhé komentáře, jak budu mít chvilku čas ☺️

Oddělování dítěte a psa je cesta do pekla. Co si má myslet pes, když je vždy, když přijede dítě, odložen do jiné místnosti? Chápu, že se matka o dítě bojí, o to víc, že psům nerozumí. Pes může žárlit a je to pravděpodobné, protože než do rodiny přišlo dítě, byl jedináčkem. Najednou vždycky, když přijede na návštěvu dítě, je tak trochu odstrčen. Někdo přede mnou už psal, že je potřeba psovi spojit dítě s něčím příjemným - s pamlskem, pozorností, mazlením, atd. A s tím vřele souhlasím.
Nedokážu si představit, co si bude myslet pes, když mladí dovezou dítě, nechají ho tam a odvezou si psa. Jak to asi ponese? nebo bylo do porodu normální, že si mladí vzali psa na třeba na víkend?

Kriistynaa napsal(a):
Jen v rychlosti dodám, že pes na děti zvyklý je. Tchýně má ještě dvě děti, jednomu je 14 a druhému 11. Ještě jako problém vidím to, že pes má pelech a granule v kuchyni, kde se pořád někdo motá, takže když jde někdo kolem misky tak pes vrčí. Myslím si že by měl pes mít misky a pelech někde kde je klid, aby si to nemusel bránit. Ale můžete mi to vyvrátit, říkám, že psům fakt nerozumím. Tohle jsem i tchyni říkala a nic s tím nedělá. Pak budu reagovat na vaše dlouhé komentáře, jak budu mít chvilku čas ☺️

Misky v kuchyni být můžou, to problém v zásadě není. Spíš bylo potřeba naučit psa, že není potřeba si misky hlídat. Že mu do nich nikdo nepoleze (na tohle bych si u děcka tedy dala velký pozor) a když už, tak jedině proto, aby mu něčím přilepšil.
Přesunutí misek do klidu nebude řešení. On si je bude hlídat i tam, protože má z nějakého důvodu pocit, že musí - že mu z toho chcete ujídat nebo kdovíproč. Odnaučit tohle staršího psa je složitější než dovést od štěněte psa k tomu, že nikdy tuhle potřebu nemá. Nevím, jestli tady tohle někdo řešil. Já bych s fenou mohla klidně povečeřet taky, kdybych chtěla a neprotestovala by. Vím, že v minulosti to někteří psi doma taky dělali, že vrčeli, když dostali něco dobrého. Ale tehdy to doma dospělí nijak neřešili. My jim nelezli do misek a neotravovali při jídle a nikdy to nevygradovalo do žádnýho problému.
Tím ale netvrdím, že je takové chování úplně ok.

Pelech by měl mít určitě na klidném místě, aby se mohl uklidit, když bude chtít ode všech pokoj. Klidně bych mu jeden v kuchyni taky nechala, když bude chtít být ve středu dění s lidmi, tak proč ne. Ale asi bych ho učila i tomu, že má někde své klidné místo, kam mu ale nikdo z lidí nepoleze. A nastavila bych to - hlavně pro děti - jako zásadu, přes kterou nejede vlak. Jakmile by se pes uchýlil tam, má svatý právo na klid.

Tak paní v úvodu píše, že pes je žárlivý a kňučením a skákáním si vynucuje pozornost i když se obejme tchýně s tchánem. Prostě pes zvyklý na pozornost, asi rozmazlený, jak je takové poslední dítko, mi to máme taky tak . Chce to řídit se předchozími radami, důsledně seznamovat, psa nevyčleňovat, aby nezačal na dítě žárlit. Určitě není zlý, ale rozmazlený bude jistě.

rapotacka11 napsal(a):
Možná pod podmínkou že si já půjčím osa a oni malou.

Bezva nápad.

"tak by mohli snadno něco zanedbat až tam malá bude chodit na hlídání třeba".

Tohle ještě lepší !

"dítě k tchánům pes k nám".

Já bych tedy téhle mladé paní psici nesvěřila. Vždyť je to stejné. Vlastně horší.
Zatím co tchánovi vychovali jejího manžela, t.j. otce jejího dítěte a asi dobře, když si ho vzala ( kolikrát byl pokousaný ? ), tak ona psovi a pravděpodobně psům obecně nerozumí, boií se jich a nemá je ráda. A takové osobě oni by měli svěřit psa? Já - ani náhodou. Jednak v jejích rukách může dojít k úhoně, druhak může způsobit škodu ! Jasně. podle mladé paní je to jen pes !

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"dítě k tchánům pes k nám".

Já bych tedy téhle mladé paní psici nesvěřila. Vždyť je to stejné. Vlastně horší.
Zatím co tchánovi vychovali jejího manžela, t.j. otce jejího dítěte a asi dobře, když si ho vzala ( kolikrát byl pokousaný ? ), tak ona psovi a pravděpodobně psům obecně nerozumí, boií se jich a nemá je ráda. A takové osobě oni by měli svěřit psa? Já - ani náhodou. Jednak v jejích rukách může dojít k úhoně, druhak může způsobit škodu ! Jasně. podle mladé paní je to jen pes !

No však má toho manžela, co pokousaný nebyl, ne? Dělám si legraci, se to nabízelo. Já prostě nevím, když tcháni neukočírovali ani to žárlení, nebo tedy hlavně to žárlení všeobecně, je pravděpodobné, že pes na dítě žárlit bude. Mojí mámě teď Mandy začala žárlit na malého Vojtu. Elu ještě dávala, protože byla jedna a ona, mamka to ještě zvládala. Teď je Ela a ještě malý Vojta a ten je dost divoký, začal chodit a místo chození rovnou běhá a mamka má co dělat ho ukočírovat a očividně už na Mandy nemá čas, když tam vnoučata jsou. A Mandy to začíná vnímat, začíná se mamce vtírat, což nikdy nedělala, cpát se před děcka a už jsem ji několikrát důrazně upozornila, že si koleduje o průšvih jestli Mandy bude upozaďovat. Takže pokud korekce nevyjde od tchánů, bude to těžké. Zadavatelka to může dělat správně, když tam ona s dítětem bude, bude hladit a pamlskovat dítě i psa, ale je otázka, do jaké míry je spoleh na tchány?

Myslím, že se tady dost možná stala chyba v tom, že si zadavatelka neutvořila se psem vztah, a do toho přišlo dítě, o které se logicky bojí. Mnoho lidí se bojí neznámého. Já bych na místě zadavatelky začala od sebe, a postupně bych do seznamování a utváření vztahu zapojila i dítě.

Všechny psy v rodině miluju jako vlastního, a všechny ráda pohlídám a postarám se o ně, i navzdory tomu, že některé (ne)výchovné metody se liší od mých a některé mi třeba nejsou zcela po chuti. Ale respektuji to, a tím, že ty psy znám, jsem schopná si představit případná reálná rizika (nepředstírala bych, že žádná neexistují). Zakladatelko, pokuste se se psem seznámit, a zjistit, čeho přesně se bojíte. Zkuste z toho neurčitého všeobjímajícího strachu vypíchnout konkrétní situace, a tchánovce slušně požádejte o přijetí příslušných opatření (např. pokud si pes hlídá misku na jídlo, požádejte, ať tu misku po dobu, kdy tam bude batole, schovají nebo zajistí, aby se k ní dítě nepřibližovalo). Ten vztah psa a dítěte bude třeba nějakým způsobem moderovat, ale hned bych neházela flintu do žita a nevymýšlela nejčernější scénáře.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že se tady dost možná stala chyba v tom, že si zadavatelka neutvořila se psem vztah, a do toho přišlo dítě, o které se logicky bojí. Mnoho lidí se bojí neznámého. Já bych na místě zadavatelky začala od sebe, a postupně bych do seznamování a utváření vztahu zapojila i dítě.

Všechny psy v rodině miluju jako vlastního, a všechny ráda pohlídám a postarám se o ně, i navzdory tomu, že některé (ne)výchovné metody se liší od mých a některé mi třeba nejsou zcela po chuti. Ale respektuji to, a tím, že ty psy znám, jsem schopná si představit případná reálná rizika (nepředstírala bych, že žádná neexistují). Zakladatelko, pokuste se se psem seznámit, a zjistit, čeho přesně se bojíte. Zkuste z toho neurčitého všeobjímajícího strachu vypíchnout konkrétní situace, a tchánovce slušně požádejte o přijetí příslušných opatření (např. pokud si pes hlídá misku na jídlo, požádejte, ať tu misku po dobu, kdy tam bude batole, schovají nebo zajistí, aby se k ní dítě nepřibližovalo). Ten vztah psa a dítěte bude třeba nějakým způsobem moderovat, ale hned bych neházela flintu do žita a nevymýšlela nejčernější scénáře.

Jo chápu, jenže to jsme tady my, pejskařky. Paní pejskař není, třeba ani nechce být, takže dělat si se psem vztah nějak neměla potřebu. Mám to stejně, miluju všechny psy i v široké rodině, všechny psy sousedů (a troufnu si říct, že i oni mě) ale to jsme prostě my, jiná sorta lidí. Ne každý to tak má...

lesnížínka napsal(a):
Jo chápu, jenže to jsme tady my, pejskařky. Paní pejskař není, třeba ani nechce být, takže dělat si se psem vztah nějak neměla potřebu. Mám to stejně, miluju všechny psy i v široké rodině, všechny psy sousedů (a troufnu si říct, že i oni mě) ale to jsme prostě my, jiná sorta lidí. Ne každý to tak má...

Zakladatelka pokládá za samozřejmé, že tchánovi budou milovat její dítě a stejně tak pokládá za samozřejmé, že ona nemusí milovat jejich psa. Ale tak to není. Ani láska babičky ke vnoučatům není samozřejmá, babička musí skousnout (ne)výchovné metody mladých - a že jich je !! A musí být snaha na obou stranách, aby to fungovalo. A ještě dlouhou dobu budou mladí potřebovat babičku - i když se teď mladá paní rozhoduje, jestli vnouče babičce půjčí.

lesnížínka napsal(a):
Jo chápu, jenže to jsme tady my, pejskařky. Paní pejskař není, třeba ani nechce být, takže dělat si se psem vztah nějak neměla potřebu. Mám to stejně, miluju všechny psy i v široké rodině, všechny psy sousedů (a troufnu si říct, že i oni mě) ale to jsme prostě my, jiná sorta lidí. Ne každý to tak má...

Zrovna vám nemusím povídat......Ta paní má doma ještě 11 a 14ti leté děti, ještě si neoodychla od svých a už se tady licituje s hlídáním mimina a tak nějak se počítá, že babička bude celá cacná. Pravděpodobně ještě chodí do práce a na víkend dostane mimino a ještě nějaké podmínky.......A v pondělí zas do práce. Ale to už jsou spekulace.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zakladatelka pokládá za samozřejmé, že tchánovi budou milovat její dítě a stejně tak pokládá za samozřejmé, že ona nemusí milovat jejich psa. Ale tak to není. Ani láska babičky ke vnoučatům není samozřejmá, babička musí skousnout (ne)výchovné metody mladých - a že jich je !! A musí být snaha na obou stranách, aby to fungovalo. A ještě dlouhou dobu budou mladí potřebovat babičku - i když se teď mladá paní rozhoduje, jestli vnouče babičce půjčí.

Nedovedu si představit, že bych nemilovala svou vnučku. A to ta vnučka není mojí krve, syn si našel partnerku s dítětem. Ale tento fakt nehraje ve vztahu k vnučce žádnou roli. Jsem nadšená babička.
Vnučku jsme museli taky hlídat, protože kavkazanka na tak malé děti nebyla zvyklá (vnučce je osm let a známe se od jejího jednoho roku), a dodnes jí jen toleruje, ale kamarádky nejsou. Kavkazanka se raději odklidí někam bokem a vnučka je naučenå, že za ní nechodí.

Kolik jich máte, těch vnoučat? U první vnučky jsem byla nadšená babička taky. Byla jedna a užívaly jsme si to !

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kolik jich máte, těch vnoučat? U první vnučky jsem byla nadšená babička taky. Byla jedna a užívaly jsme si to !

Jenom ji. Chcete říct, že s přibývajícím počtem vnoučat je máte čím dál míň ráda? Nebo je vůbec nemáte ráda?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenom ji. Chcete říct, že s přibývajícím počtem vnoučat je máte čím dál míň ráda? Nebo je vůbec nemáte ráda?

Ne, to rozhodně ne, ale už na ně není tolik času. Starat se o jedno, to je hraní a povídání si a přitom se nějak to ostatní zvládne. Ale když jsou tři, tak jste ráda, že uvaříte nakrmíte, usměrníte, aby se nepobily........nechci říct zpohlavkujete - to né, i když bych někdy.....Ale kdyby mě chtěla snacha cemperovat, kde má být pes a kdy smí štěkat a kam smí šlápnout a kde má mít pelech......asi by to nešlo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne, to rozhodně ne, ale už na ně není tolik času. Starat se o jedno, to je hraní a povídání si a přitom se nějak to ostatní zvládne. Ale když jsou tři, tak jste ráda, že uvaříte nakrmíte, usměrníte, aby se nepobily........nechci říct zpohlavkujete - to né, i když bych někdy.....Ale kdyby mě chtěla snacha cemperovat, kde má být pes a kdy smí štěkat a kam smí šlápnout a kde má mít pelech......asi by to nešlo.

Mamce je 68 a první vnučky se dočkala v 63, kdy už ztrácela naději Po 5letech neplánovaně přibyl ještě vnuk a ona si to maximálně užívá, ale ona je taky osoba, která je z dětí totálně nadšená(asi tak jak já ze psů) A nemá je pořád, jsou daleko, má je jednou za měsíc-dva, vždycky tedy na pár dní. Ale už není nejmladší a je to pro ni celkem záhul, takže mít ještě další(naštěstí ta možnost není) tak by možná i to nadšení vyprchalo

Tak ještě abych upřesnila, tchýně malou miluje a ona sama ji chce časem hlídat, samozřejmě až bude větší. Já upřímně si zatím nedovedu představit, že malou k někomu dám na hlídání, ať už jde o kohokoliv. A rozhodně to není tak že nemám ráda psy. Jen nemám úplně dobrou zkušenost, proto jsem asi hysterická.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kolik jich máte, těch vnoučat? U první vnučky jsem byla nadšená babička taky. Byla jedna a užívaly jsme si to !

Já u prvního vnuka v porodnici plakala štěstím. U třetího jsme plakala taky - to když jsem si představila moji budoucnost - takže hrůzou.

Kriistynaa napsal(a):
Tak ještě abych upřesnila, tchýně malou miluje a ona sama ji chce časem hlídat, samozřejmě až bude větší. Já upřímně si zatím nedovedu představit, že malou k někomu dám na hlídání, ať už jde o kohokoliv. A rozhodně to není tak že nemám ráda psy. Jen nemám úplně dobrou zkušenost, proto jsem asi hysterická.

No vidíte a já se na roli babičky začala chystat (teda dcera říká, že děti nechce, ale radši chci být připravená, kdyby si to náhodou rozmysleli)
Zasadila jsem ovocné stromy, aby si vnouče mohlo u babičky něco utrhnout ze zahrádky a nové štěně je plemeno, které jsem měla v užším výběru právě proto, že je proslulé trpělivostí a láskou k dětem.

Víte nebudu vás kritizovat, každý jsme jiný, každý máme jiné zkušenosti, jiné "strachy"....já se psy vyrostla, moje dcera se psy vyrostla, myslím, že by jí ani ve snu nenapadlo, že by mohlo být její dítě v ohrožení u babičky se psem.

Vy si neumíte představit, že dáte někomu dítě na hlídání a já zase naopak byla vděčná, když babičky byly ochotné pohlídat podstatně menší mimčo než máte vy a že jsem si třeba na pár hodin od dítěte "odpočinula.

Vy k rodičům manžela jezdíte nerada a s obavami kvůli psovi, moje dcera třeba naopak teď, když máme nové štěně, tak jezdí k nám (bydlí v jiném městě) co nejčastěji, třeba jen na otočku, přespat, aby jí psice vnímala jako "domácí", ne jako návštěvu, ale jako člena svojí lidské smečky a jsem přesvědčená, že stejně tak by to dělala i s dítětem, jakmile to bude možné, tak tradá s miminem k mámě a pěkně seznamovat. A že taky bude šťastná, když jí babička nabídne třeba víkendové hlídání, no a babička zase bude ráda, že na to hlídání není sama a že jí pomáhá obrovská psice

Nevím, jak která, dámy, často hlídáte, protože to je asi dost klíčové. Já cca 1 - 2 krát měsíčně o víkendu. Ale vidíme se častěji. O prázdninách bude u mě samozřejmě více.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, jak která, dámy, často hlídáte, protože to je asi dost klíčové. Já cca 1 - 2 krát měsíčně o víkendu. Ale vidíme se častěji. O prázdninách bude u mě samozřejmě více.

Aha, no já v podstatě každý den chvilku.

eli22 napsal(a):
Aha, no já v podstatě každý den chvilku.

Bydlíte s mladými, asi...

Na vnoučatech je nekrásnější, že je člověk může vrátit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bydlíte s mladými, asi...

To ne, ale ob pár ulic. A samo ještě chodím do práce. Naštěstí nejvíc hlídá prababička. Nemá tak ani čas, aby jí dostihla nějaká nemoc

eli22 napsal(a):
To ne, ale ob pár ulic. A samo ještě chodím do práce. Naštěstí nejvíc hlídá prababička. Nemá tak ani čas, aby jí dostihla nějaká nemoc

Taky chodím do práce, a jak ji mám ráda, tak každý den, no nevím, nevím... Asi bych pak měla stejné pocity jak vy.

Mám kamarádku, bydlí s dcerami v jednom městě, vnučky a teď už i pravnučku miluje,
Ale říká, že je nikdy nechtěla mít přes noc. To ať spí u maminky.
Já tím, že bydlí vnoučata 300 km, tak jsem je mívala a mívám třeba na týden......a to už je pak dost.

Já mám mladé blízko, v jednom městě. A přes noc vnučku mívám. Jednu, dvě noci, teď o prázdninách to bude týden a nějaký víkend. Naštěstí odmalička dobře spí, v noci se nebudí a ráno vstává kolem osmé. U nás je náročný den, protože je hodně akční.