Bojí se cizích lidí

Nehladit seshora po hlavě, radši. Max. líce zboku a pod bradou. Samozřejmě žádné násilí, měl by přijít sám. Ale i tak se to nemusí podařit, sheltie jsou už často labilové, bohužel.

No když to tak čtu, tak jsem ráda, že nic takového u svých psů neprovozuju. Nechávám čistě na nich, jestli mají zájem se od dotyčného nechat pohladit a nebo ne.
Vlastně nevidím jediný důvod, proč bych to měla psa "učit"...chcete si hladit psa, tak si kupte svýho, proč by mi měl někdo oťapkávat moje pesany, kteří o to evidentně nestojí.

Prostě to vidím jinak

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No když to tak čtu, tak jsem ráda, že nic takového u svých psů neprovozuju. Nechávám čistě na nich, jestli mají zájem se od dotyčného nechat pohladit a nebo ne.
Vlastně nevidím jediný důvod, proč bych to měla psa "učit"...chcete si hladit psa, tak si kupte svýho, proč by mi měl někdo oťapkávat moje pesany, kteří o to evidentně nestojí.

Prostě to vidím jinak

Třeba kvůli výstavě? Já jsem teď v hodně podobný situaci, roční labina, doteď max kontaktní pes, i když mazliva neni,to mi ale nijak nevadí. Před měsícem ji ošklivé potrhal pes NO. Kupodivu na psy nezanevrela,ale ošetření na veterině a následně moje ošetřování, roztahovani rany, desinfikovani, další veterina a asi i při incidentu řvoucí majitelka No i já, způsobily, že fena se nenechá od cizích pohladit ( vyjma lidi při cvičení, ty ji nevadi) a i prede mnou zdrha,když ji chci vyndat třeba blbý klíště. Jedna blbá zkušenost a udělala paseku. K chovu potřebuje dvě výstavy, takže na tom budeme muset intenzivně makat. Jen doufám,že když he to získané, ne vrozené, tak se to podaří.

janaa napsal(a):
Třeba kvůli výstavě? Já jsem teď v hodně podobný situaci, roční labina, doteď max kontaktní pes, i když mazliva neni,to mi ale nijak nevadí. Před měsícem ji ošklivé potrhal pes NO. Kupodivu na psy nezanevrela,ale ošetření na veterině a následně moje ošetřování, roztahovani rany, desinfikovani, další veterina a asi i při incidentu řvoucí majitelka No i já, způsobily, že fena se nenechá od cizích pohladit ( vyjma lidi při cvičení, ty ji nevadi) a i prede mnou zdrha,když ji chci vyndat třeba blbý klíště. Jedna blbá zkušenost a udělala paseku. K chovu potřebuje dvě výstavy, takže na tom budeme muset intenzivně makat. Jen doufám,že když he to získané, ne vrozené, tak se to podaří.

Aha, tak to neznám, já, přestože jsem s chrtem na výstavy nakonec nejezdila, ale původní záměr byl, že jezdit budeme, takže na výstavu jsme nacvičovali.

Ale tak nějak osahávání na výstavě já spíš přirovnávám k osahávání třeba u veta...
Chrt byl naprosto nekontaktní k cizím, mimo děti, ty miloval, u ženských se i nechal pohladit, ale bez zájmu, na chlapy rovnou vrčel, ale pokud to dostal befelem, tak sahání od cizího strpěl. Ale ne žádné "intimnosti" typu hlazení, mazlení a hlavně to bylo vždy při nějakém nácviku na výstavu....ne někde na ulici. Stejně jako se nechal vetem osahat v ordinaci, ale ten stejný vet se ho u nás na dvoře nesměl dotknout.

Ale třeba se to takhle běžně dělá, po výstavách nejezdím tak nevím. Ale zadavatelčin způsob mi přijde jako dobrý začátek pro ztrátu důvěry psa ve svého pána.

Děkuju za rady, ono na tenhle způsob jsem přišla tady a psal to Desenský ve své knížce (většina lidí ho tady asi neuznává, mě se taky nějaké jeho metody nelíbí, ale se psy to umí, to se musí nechat.) Psal právě m, že když pes uhýbá před dotyky, tak mu pán zabrání v utíkání a ukáže mu tak, že se pes bojí naprosto neškodné věci.
Ale dobře, tenhle způsob už dělat nebudeme. Takže mám dát cizímu člověku do ruky mlsku a nechat na psovi jestli se nechá pohladit?

- mám ho přidržet ....
mám to dělat, i když se pes u toho škube a mrská,
jak kdyby ho chtěl někdo zabít?

Zaslechla jste někdy, že jsou šeltie citliví psi?

Ano, vím to. Šeltie znám velmi dobře. Jen jsem v tomhle nezkušená a hledám radu, našla jsem tohle a jednou jsem to zkusila. Očividně to byla špatná cesta, tak proste už to dělat nebudu.

je to jako kdybyste měla fobii z hadů a někdo se rozhodl, že vás toho strachu zbaví tak, že vám kolem krku bude každý den dávat hroznýše.

proč je nutné aby na psa sahali cizí lidi a dávali mu pamlsky?

Irbis191 napsal(a):
Děkuju za rady, ono na tenhle způsob jsem přišla tady a psal to Desenský ve své knížce (většina lidí ho tady asi neuznává, mě se taky nějaké jeho metody nelíbí, ale se psy to umí, to se musí nechat.) Psal právě m, že když pes uhýbá před dotyky, tak mu pán zabrání v utíkání a ukáže mu tak, že se pes bojí naprosto neškodné věci.
Ale dobře, tenhle způsob už dělat nebudeme. Takže mám dát cizímu člověku do ruky mlsku a nechat na psovi jestli se nechá pohladit?

Je dobře, že jste si zachovala zdravý úsudek, a nevěříte každému bludu, co kdo kde napíše (obzvlášť lidi typu Desenský 🙄)

Jen tak, mimo téma, proč nemáte rádi Desenského? (Celkově jsem si všimla, že na fauně nemá moc fanoušků). Jen mě to zajímá, já jsem v tom ještě nováček a Desenskýho znám jenom z Kočka není pes, nechovám k němu tudíž žádné sympatie ani antisympatie😁

Irbis191 napsal(a):
Jen tak, mimo téma, proč nemáte rádi Desenského? (Celkově jsem si všimla, že na fauně nemá moc fanoušků). Jen mě to zajímá, já jsem v tom ještě nováček a Desenskýho znám jenom z Kočka není pes, nechovám k němu tudíž žádné sympatie ani antisympatie😁

Protože je tu dost lidí, co ho zná ještě z doby, kdy neměl tyhle pořady, a choval se tak, jak se choval.
On se hodně přizpůsobil tomu prostředí, protože ví že z toho má užitek, ale jinak je to morální invalida, který se štítí máločeho

Irbis191 napsal(a):
Jen tak, mimo téma, proč nemáte rádi Desenského? (Celkově jsem si všimla, že na fauně nemá moc fanoušků). Jen mě to zajímá, já jsem v tom ještě nováček a Desenskýho znám jenom z Kočka není pes, nechovám k němu tudíž žádné sympatie ani antisympatie😁

Desenský mě neva, osobně ho neznám, zaky jsem jen sledovala pár dílů, nějaké reportáže s ním proběhly už dřív. Co se mi tak zdálo, zpočátku se choval jako úplný mimoň, pak asi zjistil, že to ho a jeho psy nenakrmí, tak přístup změnil, alespoň pro ty kamery. Některé názory beru, s některýma se zase neztotožním, ale tak to je asi normální, co člověk, to názor, i na každou věc, i tady.
Co se týče osahávání psů, měla jsem atraktivní psy(pro lidi) takže: můžem si je pohladit, bylo takřka na každé prochajdě, psi na to odmala zvyklí a popravdě...ani mne nenapadlo řešit, že by snad měli být proti Jasně, kdyby se tak projevili, nijak je nutit nebudu, i když by mne to asi časem mrzelo, nechtěla bych lidem říkat: on je sice roztomilý, ale mohl by vás kousnout, protože hlazení nemá rád...Ale držet a nutit psa....to je fakt blbost, to si myslím, že by to ještě zhoršilo

Nu... hned na začátek přiznávám, že s tím nemám zkušenost. Mám doma jiný naturel, který ve standardu rezervovanost nemá, ale i on se od některých konkrétních lidí hladit nechce nechat. Já to respektuji, má na to právo, a pokud se takový člověk zeptá, zda si ho pohladit smí, požádám ho, aby to nedělal a nechal to třeba na příště. Ale protože si ho jako štěně hladilo spoustu cizích lidí, zároveň dokáže to nevyžádané pohlazení, pokud je dotyčný drzý a nezeptá se, přetrpět (jako štěně se nechal mazlit od kohokoliv, nenutila jsem ho). A mě ti lidé sice rmoutí, ale zároveň jsem vděčná, že má pes dost rozumu na to, aby neudělal nějakou - možná sice oprávněnou -, ale nepřístojnost. Vztahově, myslím, ok, sám vidí, že pokud nechce a já mám možnost tomu zabránit, tak se za něj postavím. (Anebo je to to slavné polidšťování a ví houby, že... :-) )

Ve Vaší situaci bych jednala, intuitivně (!) následovně: nejprve bych vypozorovala, po jaké době se mu noví lidé “okoukají” a zůstane jen rezervovaný, nikoli hysterický (nepostřehla jsem tedy, jak na ně Váš pes reaguje, ale předpokládám, že nejspíš štěká nebo štípe). Následně bych si zvala návštěvy tak, aby se stihly “okoukat”, a pes na ně nereagoval stresově. Takže třeba na odpoledne nebo na víkend (s tím, že by návštěvy neiniciovaly kontakt)... A doufala bych, že časem (v nějakém delším horizontu) v tom pochopí vzorec (že se s lidmi nemusí hned kamarádit, ale zároveň že nejsou hrozba). Ale opravdu nevím, jestli je to u bázlivých psů (opět moje spekulace, ale předpokládám, že tu předpisovou rezervovanost byste neřešila) tak “snadné”.

Určitě bych ale psa nestresovala. Kromě negativních důsledků pro váš vzájemný vztah je při stresu vylučován kortizol, který blokuje schopnost učení. Alespoň tak to - laicky - funguje u lidí, a předpokládám, že u psů bude ten princip analogický, resp. totožný.

Snad poradí i někdo se zkušenostmi, nejlépe přímo se šeltií. To by bylo patrně nejkonstruktivnější.

Určitě bych to neřešila nějakým násilným držením, spíš naopak. Dejte psovi prostor a čas, do ničeho ho nenuťte. Můžete to zkusit urychlit pamlskama nebo tak, ale myslím si, že u šeltie to moc nepomůže, řekla bych, že takové asi prostě jsou? Pokud se mezi lidmi vyloženě bojí, tak bych spíš pracovala na tom, aby byla v klidu, ukázat ji, že o nic nejde, nic se neděje. Ale pokud je mezi lidmi v klidu, jen ji vadí to hlazení, tak bych to nehrotila.

Měli jsme na cvičáku slečnu se šeltičkou - měly krásný vztah, důvěřovaly si. Byla to fena, co na paničce visela očima a udělala vše, co ji na očích viděla. Mezi lidmi byla v pohodě, ale hladit se nenechala. Panička nám ukázala, že na její povel to fena zvládne a strpí, protože jí věří, ale "nemučila" ji tím zbytečně.

Já mám třeba psa, který od štěněte nemusí hlazení od cizích lidí. Nikdy se lidí nebál, byli mu spíš tak nějak jedno, ale ani jako štěně se k nim nehrnul a fyzický kontakt s cizími lidmi mu nebyl příjemný. Pracovali jsme na tom celkem dlouho, žádala jsem známe (i neznáme), aby si dřepli s pamlskem a dali psovi čas a prostor, až on sám bude chtít, ale on stejně nechtěl. A nechce doteď. Je mezi lidmi úplně v pohodě, neřeší je. ale hlazení ne-e. Pokud by ho někdo chtěl hladit násilím, tak se ohradí a i kousne. Co nesnáší nejvíc je, když někdo natáhne ruku nad jeho hlavou, jakože ho pohladí po hlavě... Respektuji to, že mu to není příjemné a nenechávám ho hladit. Nicméně veterinář je něco jiného, tam to prostě strpět musí a zvládá to - bez jediného zavrčení, ohnání se nebo tak. To samé třeba čtení čipu na závodech.

No a fena je zase opak, ta lidi od štěnda miluje a je nejradši když ji někdo hladí a mazlí. Před nějakou dobou měla úraz - opařená celá záda ("zdější" holky vědí), kdy jsme pak jezdili téměř denně na veterinu, kde ji ta bolavá záda ošetřovali, několikrát za den jsem ji to ošetřovala já, dostaávala spousty injekcí, kapačky... Nezanechalo to na ní následky, lidi miluje pořád stejně, hladit a mazlit chce (i od cizcíh) pořád stejně. Ale s výstavou jsme na tom podobně jako Jana. Pár měsíců potom jsme jeli na výstavy, davy lidí úplně v pohodě. Ale když přišel v kruhu rozhodčí a začal fenu prohmatávat, tak bylo zle, panika. Já si myslím, že ji to prostě připomíná ten postup u veterináře (dřív se rozhodčího nebála, naopak z něho byla nadšená). Při druhém kole to sice bylo o trocu lepší, ale stejně ne úplně v pohodě jako dřív. Zkoušela jsem to trénovat, jenomže doma nebo někde venku to vůbec neřeší a je v pohodě. Chybí nám jedna výstava k uchovnění, na tu pojedeme nespíš v září, tak jsem zvědavá....

Jsou to divné věci. Odjakživa se psi učili, že si nesmí vzít od cizího nic - ani šunčičku. A vy je cíleně učíte brát si od cizích pamlsky? Jako proč?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsou to divné věci. Odjakživa se psi učili, že si nesmí vzít od cizího nic - ani šunčičku. A vy je cíleně učíte brát si od cizích pamlsky? Jako proč?

Protože je už pár let vyhlášeno tohle:
socializace!
Asi tak před dvaceti třiceti lety to slovo znal jen sociolog s třemi tituly, no nyní to musí znát každý pes.
I ten chudák vipet, co mě jeho páníčci poprosili (vůbec je neznám), jestli mu můžu dát kousek jejich gyrosu (ještě že ne mého, to bych se otočila a šla pá hned), že ho učí si zvykat na cizí lidi.
Tak já jako že proč, však to je chrt.. prý že ho mají držet a tak.. odkud s tou radou přišli, tady nemůžu říct.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsou to divné věci. Odjakživa se psi učili, že si nesmí vzít od cizího nic - ani šunčičku. A vy je cíleně učíte brát si od cizích pamlsky? Jako proč?

Protože odjakživa byli psi na řetězu u boudy a že by šel někdo cizí kolem....to by asi neriskoval. Teď se psy chodíte mezi lidi, jezdí se s nima na dovolené, každé druhé dítko si chce pohladit velkého chlupatého pejska. Někomu možná vyhovuje mít psa s košem, mě tedy ani omylem(vůbec ho nemáme) a mít psa, který kousne každého, kdo se o něj nechtěně jen otře...to asi také není sen všech pejskařů...

Ono já bych s tím nezačínala, kdyby neštěkal na určité lidi (velké, se sekerou nebo tak, prostě ty "nebezpečné"), protože se jich bojí. Řešili jsme to tak, že teda ten dotyčný mu dal mlsku a dál dělal, že tam pes není. Je ti správně?

Já bych byla ráda, kdyby na ně můj pes štěkal.
Proto si pořizuji psa.
Ještě by se mi líbilo, kdyby je i kousl, ale darovanému koni..

No jo, jenže když jsem třeba na brigádě, kde pořád chodí někdo se sekerou, tak jsem sice ráda, že mě pes brání, ale když je delší doba, tak to není moc příjemné, pokud pes na někoho řve.

Irbis191 napsal(a):
Ahoj, mám ročního šeltiáka, který je asi trochu méně specializovaný na doteky cizích lidí, nenechá se od většiny pohladit. Ale snažím se to dohnat, protože pes je ještě hodně mladý. Četla jsem tu, že když uhýbá před pohlazením od cizích, mám ho přidržet a oni ho pohladí a nakrmí. Otázka zní: mám to dělat, i když se pes u toho škube a mrská, jak kdyby ho chtěl někdo zabít? Nebude to ode mě brát jako zradu nebo tak něco? S tímhle kontaktem jsem teprve začala, tak možná zatím jen nejdou výsledky, ale nevím, jestli je přidružení psa dobře. Když ho nedržím m, tak si jídlo id cizích vezme, ale pak hned před rukou uhne.
Dík za reakce

Proč chcete, aby na šeltiáka někdo cizí sahal?

Já na své pesy sahat nenechám, když se některá přimotá někomu pod nohy a on má nutkání na ni sáhnout, tak to nezakazuji, neječím, ony to vydrží.... ale v podstatě o to nestojím ani já, ani pesy.

Jako jedinou nutnost dotyku cizích lidí, kromě širší rodiny, vidím na výstavách, u veterináře a ještě v psím salonu, pokud je třeba srst upravovat.
A tam to vždy absolvujeme v klidu, protože pesy vědí, že ten dotyk vlastně vyžaduji já a když na ni někdo sahá, tak se jí nic nestane. Je to o důvěře. Funguje mi to tak už spoustu let, tak na tom asi něco bude.

Máme pesy naučené, že svět kolem nich řeší jejich člověk. Nenechám na ně řvát malé uřvané sídlištní parodie na určitá plemena. Žádný pes si na ně nebude vyskakovat, řvát, honit je jako zajíce, ani je napadat. Prostě nebude. Od toho mají nás, své lidi, abychom konfliktu zabránili. Není nutné, aby se v Praze každý pes s každým psem "kamarádil". Některým majitelům psů se to nelíbí a chtěli by, aby si to psi "vyříkali" sami mezi sebou. Zvláštní je, že by to nechali vyříkávat majitelé, kteří mají podstatně většího psa než mám já. Od majitele jakočivavy nebo jakoyorka jsem nikdy nic takového neslyšela
Ale to už jsem odbočila od tématu.

Irbis191 napsal(a):
No jo, jenže když jsem třeba na brigádě, kde pořád chodí někdo se sekerou, tak jsem sice ráda, že mě pes brání, ale když je delší doba, tak to není moc příjemné, pokud pes na někoho řve.

Pes chodí taky na brigády?

Jo, jednou tam byl, protože ho neměl kdo doma pohlídat, v podstatě výlet, s brigádní vložkou

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsou to divné věci. Odjakživa se psi učili, že si nesmí vzít od cizího nic - ani šunčičku. A vy je cíleně učíte brát si od cizích pamlsky? Jako proč?

Tak já si myslím, že to cílené braní pamlsků od cizích jsou nejspíš nějaké vygradované pokusy o socializaci, kdy jiné metody selhaly, a zkouší se to alespoň přes kus žvance (taky to není můj styl). Ale každý nemá založením společenského psa, u kterého - pokud ho chcete s cizími lidmi socializovat - obyčejné pohlazení od cizího člověka nestačí, protože se pes nenechá a reaguje nepřiměřeně.

A co člověk od svého psa očekává, to je samozřejmě každého věc. Někomu vyhovuje ostrý pes, který nenechá svého pána podat si s cizím člověkem ruku při představení, já - asi jako většina lidí, kteří žijí ve městě v (byť třeba nechtěném) těsném kontaktu s dalšími lidmi, zase preferuji, aby se psem byla "pohoda", aby mi vplul do života a nebylo třeba dělat nějaká zvláštní bezpečnostní opatření, kdykoli opustíme dům. A hlasité ohlašování lidí nebo přímo strachová agrese pro mě "pohoda" nejsou (stejně tak třeba nahánění cyklistů nebo nesnášenlivost s dalšími psy). I to bylo jedno z kritérií, dle nichž jsem si vybírala plemeno.

To, že je pes zvyklý pohybovat se mezi lidmi navíc neznamená, že by svého člověka v případě nouze nebránil. Příklad ze života: Jednou mě v lese de facto napadl cizí muž, a můj pes (který byl v tom mladém věku spíš typ na uvaření kafe zlodějům) ho nenechal se ke mně přiblížit na blízko, fyzicky mě bránil. Pán si to nakonec rozmyslel a utekl, ale jsem si téměř jistá, že kdyby do toho konfliktu šel, pes ho pokouše. Naštěstí má 70 cm v kohoutku, takže budí celkem respekt. Příroda ho obdařila hlubokým hlasem a velkými zuby. :-)

Ono nikdy nevíte, co se ve městě přihodí, a všemu uměle zabránit také nelze. Přidám ještě dva příklady ze života.

1) Šla jsem se psem domů z procházky. Byl na prověšeném vodítku, bylo mu horko a loudal se. Chvíli jsme se zastavili, protože v křoví opodál něco šramotilo, asi kos, a oba nás zajímalo, co to je. Tak si stojíme na chodníku, soustředíme se oba na to křoví, a náhle - aniž bychom ho slyšeli - těsně kolem nás proběhl běžec s neobvykle měkkým došlapem. Oba jsme se lekli, mladík míjel psovu tlamu opravdu o centimetry. Umím si představit, že někteří hůře socializovaní psi by v tom leknutí třeba kousli běžce do nohy nebo by za ním vyrazili a prohnali ho.

2) Nedávno jsme šli na louku. Rozkládá se vedle silnice s chodníkem, kde je minimální provoz. Opět šel pes na prověšeném vodítku, různě si očichával trávník. Proti nám šla rodina s dítětem. Byla to malá holčička, tak 2-3 roky. Měli s sebou ještě kočárek, aby si mohla odpočinout, kdyby byla unavená. V ruce měla zmrzlinu. Když zmerčila mého psa, natáhla ruce (i s tou zmrzlinou) před sebe a běžela přímo k němu. Když viděla, že si psa beru k noze a že s ním vybočuji z její dráhy (zrovna socializaci na takto malé děti - navíc s jídlem - totiž nebylo na kom trénovat, tak jsem raději vyklízela pole), zarazila se a zastavila. Načež na ní maminka z dálky volala: "Neboj, Sofi, to je starej pejsek, ten ti nic neudělá!" Tak se dítě zase dalo do pohybu, a kdybych jej nezastavila, skončí psovi kolem krku. A jako... Výchovný štípanec by jistě prospěl děcku i mamince, ale společensky je to prostě nepřijatelné. A že agrese vůči dítěti - i kdyby zasloužená - by vzbudila hodně nežádoucí pozornosti. Každopádně... obdivuji důvěru oné maminky v cizí psy, které v životě neviděla. Obzvlášť ve velikosti, kdy má tlamu ve výšce dceřina obličeje.

Co tím chci říct. Jsou to situace, do kterých vstupuje spousta proměnných, situace, které trvají často pár sekund, a kterým člověk nemusí být - ani při nejlepší vůli - schopen zabránit. Pak jsem vždycky vděčná, že pes neudělal nějaký průser a jen se ksichtí a zvedá obočí. Já také nestojím o to, aby mi na dospělého psa někdo sahal. Ale jsem ráda, že má zakódovanou "správnou" reakci (= vydržím to), pokud se tak někdo rozhodne jednat na vlastní pěst. Pokud se zeptá a pes nechce, zabráním tomu. A pokud je to pěkná blondýna (na ty je pes vysazený a miluje je), tak ať si ho klidně pohladí, když o to pes stojí. To je na něm.

"který je asi trochu méně specializovaný na doteky cizích lidí,"
půvabná formulace

"Když ho nedržím m, tak si jídlo id cizích vezme, ale pak hned před rukou uhne."
jestli tohle funguje, tak to klidně praktikujte, ale bez dotyku

také vřele doporučím Šustovy knihy, zejména Trénink je rozhovor

z jeho stránek o řešení stresu :
http://www.treninkjerozhovor.cz/data/trojuhelnik_stresutxt15047.pdf

ryze osobně bych psa v patřičné vzdálenosti od podnětu, kdy je schopen podnět vnímat ale nehysterčit, učila povel třeba "pán"-odměna za klidný pohled na pána, uvolnění hrou=pes se učí, že pán znamená nic se neděje......a postupně zmenšovat vzdálenost....a pak tím povelem říkáš, tohle už známe a nemusíme to řešit.....

a třeba pejska naučit nejdřív sedět, když bude procházet "pán", pak třeba procházet u nohy a tak nějak

u řešení stresu musíš postupovat citem, číst psa, on ti řekne, jestli to děláš dobře

a RD hodně lidí nemusí právě pro tohle, silová řešení, která budou i fungovat, ale jen někdy a s někým, zcela jistě ne paušálně a zcela jistě mohou napáchat hodně škody, na rozdíl od přístupu "po dobrém".

lesnížínka napsal(a):
Protože odjakživa byli psi na řetězu u boudy a že by šel někdo cizí kolem....to by asi neriskoval. Teď se psy chodíte mezi lidi, jezdí se s nima na dovolené, každé druhé dítko si chce pohladit velkého chlupatého pejska. Někomu možná vyhovuje mít psa s košem, mě tedy ani omylem(vůbec ho nemáme) a mít psa, který kousne každého, kdo se o něj nechtěně jen otře...to asi také není sen všech pejskařů...

Vy to ale zase vidíte moc černobíle. Stejně tak, jako vy si nedokážete představit psa, který se nenechá hladit cizími lidmi, tak stejně si jiní nedokážou přestavit psa, který je s každým mazel No a podle toho si většinou lidi psa vybírají....

Nicméně teda to, že takový pes kousne každého, kdo se o něj nechtěně otře je přehnané. Myslím, že pro většinu psů je rozdíl, jestli je to nějaký náhodný letmý dotyk a nebo jestli ho chce někdo násilně, proti jeho vůli pohladit. Já taky se psem chodím mezi lidi, jezdíme narvaným busem, vlakem, MHD. Chodíme s ním na zahrádky, jezdíme do hotelů na dovolené. V narvané restauraci se pes úplně v klidu natáhne pod stůl a okolí vůbec neřeší, někde ve vlaku nebo autobusu, nebo na přeplněném náměstí se taky občas někdo o psa letmo otře, neřeší. Ale tohle si myslím, že je i tak trochu o výchově - je prostě naučený mezi lidmi fungovat. Něco jiného ale je když k němu přijde člověk a natáhne na něj ruku.... Ale tak já mám psa, kterého se většina lidí bojí už od pohledu, takže tohle moc řešit nemusím.

Jinak ale zrovna u toho výletování mezi hodně lidmi mi osobně víc vyhovuje to, jaký je pes, že si lidí nevšímá. Oproti feně, která je z lidí v sedmém nebi a pořád tak nějak kouká,a žebrá, jestli se konečně najde někdo, kdo by ji pohladil.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"který je asi trochu méně specializovaný na doteky cizích lidí,"
půvabná formulace

"Když ho nedržím m, tak si jídlo id cizích vezme, ale pak hned před rukou uhne."
jestli tohle funguje, tak to klidně praktikujte, ale bez dotyku

také vřele doporučím Šustovy knihy, zejména Trénink je rozhovor

z jeho stránek o řešení stresu :
http://www.treninkjerozhovor.cz/data/trojuhelnik_stresutxt15047.pdf

ryze osobně bych psa v patřičné vzdálenosti od podnětu, kdy je schopen podnět vnímat ale nehysterčit, učila povel třeba "pán"-odměna za klidný pohled na pána, uvolnění hrou=pes se učí, že pán znamená nic se neděje......a postupně zmenšovat vzdálenost....a pak tím povelem říkáš, tohle už známe a nemusíme to řešit.....

a třeba pejska naučit nejdřív sedět, když bude procházet "pán", pak třeba procházet u nohy a tak nějak

u řešení stresu musíš postupovat citem, číst psa, on ti řekne, jestli to děláš dobře

a RD hodně lidí nemusí právě pro tohle, silová řešení, která budou i fungovat, ale jen někdy a s někým, zcela jistě ne paušálně a zcela jistě mohou napáchat hodně škody, na rozdíl od přístupu "po dobrém".

ryze osobně bych psa v patřičné vzdálenosti od podnětu, kdy je schopen podnět vnímat ale nehysterčit, učila povel třeba "pán"-odměna za klidný pohled na pána, uvolnění hrou=pes se učí, že pán znamená nic se neděje......a postupně zmenšovat vzdálenost....a pak tím povelem říkáš, tohle už známe a nemusíme to řešit.....
a třeba pejska naučit nejdřív sedět, když bude procházet "pán", pak třeba procházet u nohy a tak nějak

Nebudu psát, že to nefunguje. Funguje, ale chce to asi nějaký cit nebo nevím, jak to nazvat.

Znám psa v pubertálním věku (15 kg, ke kolenům), nedávno se začal ježit, když viděl cizího psa stejné a větší velikosti. Chodí na vodítku, právě proto, že je to puberťák a to přivolání není úplně perfektní. Panička to pojala tak, že jak viděl cizího psa a naježil se, že ho teda odpoveluje - sedni, koukej na mne, ty jsi šikovný kluk a mňamka. Fungovalo to super. Po měsíci jsem si všimla, že to celé funguje jako jeden naučený zvyk - panička uvidí cizího psa, pes ho vidí taky, pes se naježí, sedne před paničku a dostane mňamku, otočí hlavou na cizího psa, otočí hlavou zpět a dostane mňamku a takhle dokud pes nezmizí z dohledu. Naučené - vidíme cizího psa a rozjedeme naučenou sestavu Panička musela přejít na různé povely a hlavně, začala ho povelovat i "bezdůvodně", ať se její pes rozhlížel, jak chtěl, cizí pes nikde nebyl. Dnes se pes naježí jen asi u dvou vybraných jedinců, s kterými si prostě nesedli a kámoši z nich asi nebudou nikdy.
No a moje pesa chodí na volno a když ji přivolám, abych ji připla z jakohokoli důvodu na vodítku, přijde, nechá se připnout a kouká, kde se co děje, že to chci "řešit" sama. A přitom se třeba okolo jenom batolí dítko, co je rádo, že udrží rovnováhu a mohlo by se třeba leknout, moc předklonit nebo zaklonit a upadnout na chodník.

Irbis191 napsal(a):
Ono já bych s tím nezačínala, kdyby neštěkal na určité lidi (velké, se sekerou nebo tak, prostě ty "nebezpečné"), protože se jich bojí. Řešili jsme to tak, že teda ten dotyčný mu dal mlsku a dál dělal, že tam pes není. Je ti správně?

No nevím......

Pes řval na cizího člověka někde v prostoru (není to návštěva doma) a cizí člověk ho za to řvaní ještě pochválil. Takže se pes naučí řvát na všechny a bude od nich čekat odměnu.

já furt nějak nechápu proč na psa mají sahat cizí lidi a ještě mu dávat pamlsky...........?? navíc když on o to ani trochu nestojí.
dříve se naopak učilo aby si pes od cizích nic nebral. třeba pro případ otravy v nepřítomnosti majitele (pes třeba v zahradě a někdo mu něco strčí přes plot)

marcelaamax napsal(a):
Vy to ale zase vidíte moc černobíle. Stejně tak, jako vy si nedokážete představit psa, který se nenechá hladit cizími lidmi, tak stejně si jiní nedokážou přestavit psa, který je s každým mazel No a podle toho si většinou lidi psa vybírají....

Nicméně teda to, že takový pes kousne každého, kdo se o něj nechtěně otře je přehnané. Myslím, že pro většinu psů je rozdíl, jestli je to nějaký náhodný letmý dotyk a nebo jestli ho chce někdo násilně, proti jeho vůli pohladit. Já taky se psem chodím mezi lidi, jezdíme narvaným busem, vlakem, MHD. Chodíme s ním na zahrádky, jezdíme do hotelů na dovolené. V narvané restauraci se pes úplně v klidu natáhne pod stůl a okolí vůbec neřeší, někde ve vlaku nebo autobusu, nebo na přeplněném náměstí se taky občas někdo o psa letmo otře, neřeší. Ale tohle si myslím, že je i tak trochu o výchově - je prostě naučený mezi lidmi fungovat. Něco jiného ale je když k němu přijde člověk a natáhne na něj ruku.... Ale tak já mám psa, kterého se většina lidí bojí už od pohledu, takže tohle moc řešit nemusím.

Jinak ale zrovna u toho výletování mezi hodně lidmi mi osobně víc vyhovuje to, jaký je pes, že si lidí nevšímá. Oproti feně, která je z lidí v sedmém nebi a pořád tak nějak kouká,a žebrá, jestli se konečně najde někdo, kdo by ji pohladil.

Ne, nevidím to černobíle, já jen popisuju své psy, svůj pohled a svůj výběr psa. Ano, každý ať si má psy jakové chce, já si soužití s nima rozhodně nenechám komplikovat tím, že bych je musela hlídat, aby po někom nevyletěli. Stejně tak, jak sem psala,nestojím o hlídače ani doma, máme zahradu, přes kterou chodí tenisti, soused si přijede posekat trávu a já vím, že mu pes bude asistovat, ale nesežere ho. Jak píše Odetta, v ruchu města je moc příležitostí, kdy k tomu může dojít. A ona měla psa na vodítku. Já jsem chodila s berňuchou léta na volno, vodítko už jsme brali vyjímečně, samík chodí taky některé trasy na volno a určitě se nemusím bát, že mi vyletí na běžce či cyklistu, protože už neslyšíme oba a nevíme o nich, pokud se přiblíží ze zadu. A jelikož třeba kolem potoka pes chodí klidně 50-100m přede mnou(když kecám se sousedem ) může kohokoliv potkat, ať už někoho s dítětem, se psem a vím, že nebude problém.
Jenže Marcelo, tu ruku proti němu může kdykoliv kdokoliv natáhnout, stačí že bude blízko a ukazovat třeba kámošovi: hele, takovéto psa já taky chci....Že po něm pes skočí, se stalo mě osobně se známých rotwailerem a díky, takového psa nikdy.

lesnížínka napsal(a):
Ne, nevidím to černobíle, já jen popisuju své psy, svůj pohled a svůj výběr psa. Ano, každý ať si má psy jakové chce, já si soužití s nima rozhodně nenechám komplikovat tím, že bych je musela hlídat, aby po někom nevyletěli. Stejně tak, jak sem psala,nestojím o hlídače ani doma, máme zahradu, přes kterou chodí tenisti, soused si přijede posekat trávu a já vím, že mu pes bude asistovat, ale nesežere ho. Jak píše Odetta, v ruchu města je moc příležitostí, kdy k tomu může dojít. A ona měla psa na vodítku. Já jsem chodila s berňuchou léta na volno, vodítko už jsme brali vyjímečně, samík chodí taky některé trasy na volno a určitě se nemusím bát, že mi vyletí na běžce či cyklistu, protože už neslyšíme oba a nevíme o nich, pokud se přiblíží ze zadu. A jelikož třeba kolem potoka pes chodí klidně 50-100m přede mnou(když kecám se sousedem ) může kohokoliv potkat, ať už někoho s dítětem, se psem a vím, že nebude problém.
Jenže Marcelo, tu ruku proti němu může kdykoliv kdokoliv natáhnout, stačí že bude blízko a ukazovat třeba kámošovi: hele, takovéto psa já taky chci....Že po něm pes skočí, se stalo mě osobně se známých rotwailerem a díky, takového psa nikdy.

No ,tak vy to máte takhle a někdo to má prostě jinak

Já naštěstí v ruchu města nežiju . Jo, že na psa někdo ukáže se samozřejmě stane, ale ještě se mi teda nikdy nestalo, že by někdo přišel k psovi a ukázal na něho centimetr nad hlavou, fakt ne. A i kdyby, pes by měl košík (tam kde jsou psi a lidi ho má) a nestalo by se vůbec nic. Pokud na něho někdo ukazuje třeba dva metry od nás, tak je mu to jedno.... A ne, on by v takovém případě hned neukousl ruku, nejdřív by dal najevo, že se mu to nelíbí a pokud by to ten člověk nerespektoval a i přes to na něho chtěl nějak násilně sahat, tak pak už by asi i kousnul....

a díky, takového psa nikdy.

a já vám taky takového psa nenutím. Jen jsem se vám snažila vysvětlit, že byste mohla pochopit, že někomu takový pes vyhovuje a nevidí v tom problém. Je jasný, že to asi nebude člověk, který žije v centru Prahy a na zahradě se mu pohybují "cizí" lidé nebo tak....

lesnížínka napsal(a):
Ne, nevidím to černobíle, já jen popisuju své psy, svůj pohled a svůj výběr psa. Ano, každý ať si má psy jakové chce, já si soužití s nima rozhodně nenechám komplikovat tím, že bych je musela hlídat, aby po někom nevyletěli. Stejně tak, jak sem psala,nestojím o hlídače ani doma, máme zahradu, přes kterou chodí tenisti, soused si přijede posekat trávu a já vím, že mu pes bude asistovat, ale nesežere ho. Jak píše Odetta, v ruchu města je moc příležitostí, kdy k tomu může dojít. A ona měla psa na vodítku. Já jsem chodila s berňuchou léta na volno, vodítko už jsme brali vyjímečně, samík chodí taky některé trasy na volno a určitě se nemusím bát, že mi vyletí na běžce či cyklistu, protože už neslyšíme oba a nevíme o nich, pokud se přiblíží ze zadu. A jelikož třeba kolem potoka pes chodí klidně 50-100m přede mnou(když kecám se sousedem ) může kohokoliv potkat, ať už někoho s dítětem, se psem a vím, že nebude problém.
Jenže Marcelo, tu ruku proti němu může kdykoliv kdokoliv natáhnout, stačí že bude blízko a ukazovat třeba kámošovi: hele, takovéto psa já taky chci....Že po něm pes skočí, se stalo mě osobně se známých rotwailerem a díky, takového psa nikdy.

Já se po ulicích bojím kvůli autům, ohařík nejdřív jedná, a až pak myslí. Byl by se schopný nechat přejet kvůli šišce (ADHD v praxi). Jinak samozřejmě chodíme - tam, kde je to bezpečné - na volno také. A vše bez problémů.

Každopádně... já si myslím, že jsme do toho dost zabředli (resp. zabředly). Asi si do toho z části projektuji i zkušenosti s jinými šeltiemi, ale myslím si, že zadavatelce nejde primárně o to, aby si pes bral jídlo od cizích, ale o to, aby pes nevyváděl, když vidí cizího člověka (neštěkal na každého, kdo kolem něj jen projde, neštípal ty, co se přiblíží, atp.), a aby byl - klidně i rezervovaný - v klidu. Aby ty lidi prostě ignoroval jako třeba Marcelčin pes a nehrotil.

" já si soužití s nima rozhodně nenechám komplikovat tím, že bych je musela hlídat, aby po někom nevyletěli."

je to lehce čb vidění.....

HW byl esence rezervovanosti k cizím, obranář zlobař.....a absolutně bezpečný pes pro okolí, vodítko, náhubek ani hlídání nepotřeboval....tohle je o nervové soustavě, ne o rád či nerad se nechám hladit cizím

Irbis191 napsal(a):
Ono já bych s tím nezačínala, kdyby neštěkal na určité lidi (velké, se sekerou nebo tak, prostě ty "nebezpečné"), protože se jich bojí. Řešili jsme to tak, že teda ten dotyčný mu dal mlsku a dál dělal, že tam pes není. Je ti správně?

Všechny ty dotazy mi připadají
nezralé - dětské ...

Pokud to není opravdu nutné, tak bych ho na hlazení cizími nijak cíleně neučila. Nevidím zásadní problém v tom, že by měl dostávat pamlsky od dalších lidí. Když sem tam "něco upadne" z cizáka, aniž by ho předtím ten cizák jakkoliv "znásilňoval ", určitě se bude pes později cítit lépe.

Měla jsem ovčandu, která byla na sebe dost háklivá. V běžném životě nás to ale neomezovalo. Když se k ní někdo hrnul, buď zavrkala a naježila nebo ustoupila za mě. Takže pracovat spíš na vztahu pes-majitel. Ať vám pes věří, že ho nebudete zbytečně stresovat a to málo, do čeho ho nutíte, pak ustojí (veterina).

Měla jsem pak ovčáka opačného ražení...velmi přátelský, když na něj někdo promluvil a dříví by se na něm dalo štípat. Když jsem se zastavila a zapovidala s někým, kdo si ho nevšímal, byl úžasně rezervovaný. Ale když si ze mě brácha vystřelil a při večerní procházce alejí na nás vyběhl útočně zpoza stromu, cvakly mu zuby kousek od obličeje. Ten měl tehdy víc štěstí než rozumu.

Teď mám retrívra, který chce otravovat i lidi, kteří si ho nevšímají. Je velmi přátelský a já z něj v tomto směru šílím.

Takže já osobně bych nenutila do fyzického kontaktu, ale pracovala na tom, aby se pes uměl v přítomnosti lidí zklidnit. Ti by si jej neměli (hlavně ze začátku) vůbec všímat. A pamlsek až ve chvíli, kdy vidím, že se pes trochu uklidnil. Vzdálenost postupně zkracovat.

rapotacka11 napsal(a):
Pes chodí taky na brigády?

A proč ne?

Nevím.
Kdyby chodil, tak je zvyklý, ne?

rapotacka11 napsal(a):
Nevím.
Kdyby chodil, tak je zvyklý, ne?

Pokud nebyl zvyklý, a najednou začal chodit, tak je pochopitelné, že může mít problém.

Zadavatelka v úvodu píše, že se "to" snaží dohnat.
Co dohnat, jak dohnat, jak ten pes žil do roka ?

Psa tahám všude, přátelé, návštěvy.
Poněkud to její vedení psa nechápu.
Když k nám někdo přijde, pes i kočka se chovají,
jako že návštěva přišla za nimi
a bylo to tak vždycky.
Je to člen rodiny a chová se tak a důvěřuje nám.
Naše zvíře.

ále rapotacko, však jí říkali, že je šeltie taková, aby si pořídila špice nebo tak

se ustálili na šiperce, nakonec.......

Jo, četla jsem to.
Ale ...

Já mám teď fenku, která ostatní psy ani lidi nemusí. Nevšímá si jich a pohladit se taky nechce. Jsem ráda až šťastná , protože minulá fenka se hned ke všem hnala, radostí na ně skákala, atd. Nemohla si pomoci, tak jsem se bála ji i někdy pustit navolno. Co se týče dotazu, tak klidně pejska můžete přidržet, aby ji někdo pohladil, ale musíte 100% rozlišit, jestli se jen obává, to znamení klidně schlíple sedí nebo je ve stresu , to je cuká a škube se. V prvním případě je to dobré, v druhém naopak, protože ani nevnímá, co se s ním děje. Co se týče Desenského, jezdíme pravidelně na jeho free soboty, ne kvůli jemu, ale kvůli ostatním pejskařům a pejskům. Je to pro mě zajímavé i tím, že tam jezdí hodně lidí ze zahraničí a kolikrát tam vidím i plemeno, které skoro neznám.

Ještě jsem zapomněla dodat, že na výstavách nebo u veta je úplně jiná. Nechá se sebou dělat všechno bez sebemenších problémů, včetně kontroly chrupu apod.

Já bych teda nepřidržovala a nenechala hladit psa, ani kdyby "jen" schlíple seděl. Pokud by mi bylo jasné, že je mu to nepříjemné, že nechce.

marcelaamax napsal(a):
Já bych teda nepřidržovala a nenechala hladit psa, ani kdyby "jen" schlíple seděl. Pokud by mi bylo jasné, že je mu to nepříjemné, že nechce.

Je třeba postupovat fakt citlivě. Já jednou přidržím, stačí přidržet nohou, a podruhé už ani nemusím a nechá se pohladit sama. Ona je nedůvěřivá a obezřetná, důvěru si získává, ale pomalu.

eli22 napsal(a):
Je třeba postupovat fakt citlivě. Já jednou přidržím, stačí přidržet nohou, a podruhé už ani nemusím a nechá se pohladit sama. Ona je nedůvěřivá a obezřetná, důvěru si získává, ale pomalu.

Přidržovat psa je citlivé??
Nutíte ho do něčeho co je mu nepříjemné, bojí se a nechce to. Nechápu. Mám teď štěně co nechce hladit od cizích a nenutím ho, dost mi vadí když se na něj někdo sám vrhne a ještě má řeči že to není mazlivý pes. Mazlivý je, ale ne k cizím. A ten výraz pejska když ho chce někdo pohladit a já nestihnu zareagovat je takový jako proč je necháš?
Někteří jsou tak drzí že mi normálně chytí vodítko - známí aby si prý zvykl. On potřebuje prostě čas, je nedůvěřivý k cizím a já jsem za to ráda. Přijde ze zvědavosti, ale nechce aby na něj každý sahal. A na to má právo. Po pár minutách se většinou i nechá pohladit - návštěva.

Dosud jsem měla labradora co se chtěl vítat s každým, miloval všechny až extrémním způsobem, i cizí. Za každým se hrnul, chtěl hladit a vítat se, byl nadšený ze všech lidí i zvířat, každý třetí člověk odmítal a vadilo jim to. A teď když mám psa co se nechce nechat hladit od cizích zase to lidem vadí...

To,že pes klidně stojí a drží může taky znamenat,že je v takovým stresu, že už kolabuje a ani skoro nedýchá.

janaa napsal(a):
To,že pes klidně stojí a drží může taky znamenat,že je v takovým stresu, že už kolabuje a ani skoro nedýchá.

To je právě na majiteli aby odhadl stav psa.O vámi zmíněné situaci se vůbec nebavím, psa k ničemu nenutím, jen jsem mu oporou, když je nerozhodný.

eli22 napsal(a):
To je právě na majiteli aby odhadl stav psa.O vámi zmíněné situaci se vůbec nebavím, psa k ničemu nenutím, jen jsem mu oporou, když je nerozhodný.

Tak to ale není o přidržování,ale o tom,že se pes opře o mě,protože se tak cítí bezpečněji
Tohle třeba skvěle popisuje Šusta v knížce o vystavování, že pes na zemi zdrhá a na stole "stojí naprosto v klidu", jak říkají majitelé. Ve skutečnosti na zemi má pocit,že zdrhnout může,ve výšce na stole nemá možnost úniku,tak stojí jak socha, ale ve skutečnosti už je to ztuhnutí hrůzou v bezvýchodné situaci

janaa napsal(a):
Tak to ale není o přidržování,ale o tom,že se pes opře o mě,protože se tak cítí bezpečněji
Tohle třeba skvěle popisuje Šusta v knížce o vystavování, že pes na zemi zdrhá a na stole "stojí naprosto v klidu", jak říkají majitelé. Ve skutečnosti na zemi má pocit,že zdrhnout může,ve výšce na stole nemá možnost úniku,tak stojí jak socha, ale ve skutečnosti už je to ztuhnutí hrůzou v bezvýchodné situaci

Přesně na to jsem si vzpomněla.

janaa napsal(a):
Tak to ale není o přidržování,ale o tom,že se pes opře o mě,protože se tak cítí bezpečněji
Tohle třeba skvěle popisuje Šusta v knížce o vystavování, že pes na zemi zdrhá a na stole "stojí naprosto v klidu", jak říkají majitelé. Ve skutečnosti na zemi má pocit,že zdrhnout může,ve výšce na stole nemá možnost úniku,tak stojí jak socha, ale ve skutečnosti už je to ztuhnutí hrůzou v bezvýchodné situaci

Tak jsem to špatně popsala, přesně tak to dělám, v podstatě se o mě opře, buď o nohu nebo o ruku. Kdyby hodně chtěl, může zdrhnout, páč je přitom navolno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přidržovat psa je citlivé??
Nutíte ho do něčeho co je mu nepříjemné, bojí se a nechce to. Nechápu. Mám teď štěně co nechce hladit od cizích a nenutím ho, dost mi vadí když se na něj někdo sám vrhne a ještě má řeči že to není mazlivý pes. Mazlivý je, ale ne k cizím. A ten výraz pejska když ho chce někdo pohladit a já nestihnu zareagovat je takový jako proč je necháš?
Někteří jsou tak drzí že mi normálně chytí vodítko - známí aby si prý zvykl. On potřebuje prostě čas, je nedůvěřivý k cizím a já jsem za to ráda. Přijde ze zvědavosti, ale nechce aby na něj každý sahal. A na to má právo. Po pár minutách se většinou i nechá pohladit - návštěva.

Dosud jsem měla labradora co se chtěl vítat s každým, miloval všechny až extrémním způsobem, i cizí. Za každým se hrnul, chtěl hladit a vítat se, byl nadšený ze všech lidí i zvířat, každý třetí člověk odmítal a vadilo jim to. A teď když mám psa co se nechce nechat hladit od cizích zase to lidem vadí...

Kašlete na lidi, co je vám po tom, co cizím lidem vadí? Maximálně až je potkáte a budete bez psa, vrhněte se na ně a začněte je poplácávat po hlavě, po zadku, po rameni.......Bude jim to vadit? Nevím, proč by to vašemu psovi od nich vadit nemělo. Už to tu někdo psal : Kdo chce hladit psa, ať si koupí svého. Proč já mám živit, šatit a vychovávat psa, aby ho někdo mohl omatlávat?
Kdyby to bylo psu příjemné, to je užívali by si to oba - to je něco jiného. Tam bych ale psa trochu krotila a směl by se řítit jen ke známým a s mým svolením.

( Měli jsme v sídlišti velkou venčící smečku. Milionkrát jsem té paní řekla, že nechci, aby feně dávala piškoty.....Ale to jí neublíží.....Pak jednou přišla jen narychlo ve žlutých letních šatech, fena se k ní hrnula, oplácla jí tlapky na sukni....Hele, udělej si něco s tím psem, budu jako prase....Pozdě - už byla.)

Tak jako mě jsou lidi u zádele, jak jsem psala, jsem ráda, že se nechce od lidí hladit, že si pamlsek nevezme, jenom mi jde o to, aby se cizích lidí nebála, kdyby náhodou k ní někdo nečekaně přiskočil a chtěl pohladit, tak aby se po nich neohnala, což teda nikdy zatím neudělala.Jinak jsem ráda.

Proč nutit psa a zvlášť nedůvěřivou šeltii aby se nechala hladit od cizích?To, jestli se pes lekne stejně neovlivníte.U šeltie to nebude strach, ale vrozená vlastnost, jsou takové.Nikdy z nich nebývá takový ten všeobjímající lísal.