
Australský ovčák

Prodám Australského ovčáka - CHS Magic Passoa zadá štěňátka australského ov...
DohodouVěčněpokousaná
XXX.XXX.233.129
Dobrý den,
našemu pejskovi jsou 4 měsíce. Je to australák z dobré CHS, se psy má naše rodina bohaté zkušenosti a psa daného plemene máme už podruhé.
Jsme 4 - mí rodiče, přítel a já (25 let).
Pejsek je šikovný, učenlivý, dokáže to být neuvěřitelný mazel. Věnujeme se mu všichni, nicméně já nejvíc - nejvíc si s ním hraju, cvičím ho, cca napůl s mamkou ho krmím, jezdím s ním k doktorovi, trávila jsem s ním tříhodinovou cestu z CHS, beru ho ven... Mám prázdniny a jsem spolu s maminkou z prakticky pořád doma. Mám ho opravdu ráda a myslím, že i on mě - když si může vybrat, jde si lehnout ke mně, když např. vařím, leží mi u nohou, při příchodu mě zběsile vitá apod.
Bohužel jsem zároveň ta, kterou kouše. Pejsek kouše pořád - hračky, vybavení domácnosti apod. - to je ale v normě. Kouše ale i nás. Ostatní členy rodiny mírně, mě hodně. Občas kousne "nahodile' - sedím na křesle, on přijde a kousne, jdu po zahradě, on jde okolo mě a kousne. Párkrát za den ho "to chytne" a jde po mně s tím, že mě kouše, cení u toho zuby, vrčí - zpočátku mi to přišlo jako hra, nyní už z něj jde občas strach. Často to začne tím, že mi na zahradě kouše do bot, co mám na nohou, a já se ho snažím zarazit. Zkoušela jsem všemožné rady - důrazné NE nebo FUJ, řvaní, ječení, kňučení, aby věděl, že to bolí, stisknutí tlamy, natáhnutí jeho pysku z zubům, aby se kousl, povalení na bok, plácnutí novinami nebo pantoflí. Většina z toho ho ale ještě více "rozběsní". Pomůže jen hození míčku (taky mě úplně vždycky), bohužel vždycky u sebe míček ale nemám. Případně ho vezmu do náruče a odnesu pryč, třeba za dveře, aby se uklidnil. Často se radi ho ignorovat a otočit se zády - to je ale vzteklý dál, to nepomůže.
Jsou to chvíle, kdy opravdu nevím, co s ním. Teď má 10 kilo, ale až povyroste, do náruče už ho asi nevezmu.
Je to něco, co mě hrozně trápí, a nevíme, co s tím. Na pejska jsem nikdy nebyla zlá, až na případy, kdy na něj přijde ta chvilka - tam nejde být jemná. Bojím se, že mu to zůstane, a za pár dalších kil se snad budu bát s ním být sama. Mám ho moc ráda, jak jsem psala, věnuji se mu, jak můžu, ale tohle chování hodně znepříjemňuje společné chvilky.
Jestli vás napadne, co s tím, případně co děláme špatně, budu moc ráda za radu.
Děkuji!
Uživatel s deaktivovaným účtem
jste skvělá oběť. řvete, ječíte, kňučíte a když se chce prát, perete se s ním.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jak píše bodlinka, pejsek, co chce,u vás dosáhne, provokuje a vy mu na to skočíte, ví za kým má jít, jste jeho rozptýlení, myslím, že ten míček má hodně oblíbený, že by vás chtěl opravdu pokousat asi tak nemyslí, jen se pravděpodobně "přetáčí" ...učit hru ukončovat a vytrvat na NE.(naše štěně jsem učila, že po osmé večer se už hrát nebude, jen sama, mě už nebude otravovat) ono to nebude hned, vytrvat...ve 4 měsících věku našeho psa bylo jít ráno na záchod krokem gejši o nehodu, rychleji se jít nedalo, pes mi na noze visel pořád a na holé noze to byl zážitek....pravděpodobně už bude i přezubovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Zkoušela jsem všemožné rady - důrazné NE nebo FUJ, řvaní, ječení, kňučení, aby věděl, že to bolí, stisknutí tlamy, natáhnutí jeho pysku z zubům, aby se kousl, povalení na bok, plácnutí novinami nebo pantoflí. Většina z toho ho ale ještě více "rozběsní". Pomůže jen hození míčku (taky mě úplně vždycky), bohužel vždycky u sebe míček ale nemám. Případně ho vezmu do náruče a odnesu pryč, třeba za dveře, aby se uklidnil. Často se radi ho ignorovat a otočit se zády - to je ale vzteklý dál, to nepomůže.
Jak typické.....
Moje zkušenost je taková, že štěňata koušou nejvíc ty, se kterýma je z jejich pohledu největší sranda.....
Viz moje předchozí fena a moje dcera...v té době dvanáct let....jakmile se za ní Sárina rozeběhla, tak začala výskat, utíkat kolem stolečku v obýváku a nakonec se spasila skokem na gauč.....ona feňule kousala všechny, ale dcera pro ní byla oběť nejatraktivnější.....
Navíc to prostě vidím tak, že kdyby ty štěňata zůstaly pohromadě a neodebrali by si je noví majitelé, tak by si hrála spolu a na co jjiného než na kousanou, vztekanou, honěnou a ještě "já tě ulovím a zakousnu"....a teď chtějí to samé provozovat s lidma, ony neví, že dělají něco špatně.
K naší malé štěněcí princezně, když jí to popadne, se rozhodně neotáčím zád, abych demonstrovala ignoraci a ani se neotočím a neodejdu, protože by to v téhle chvíli znamenalo jediné, že mě kousne zezadu do lýtka a nebo do podkolenní jamky aq to jako fááákt bolí
A co s tím....nevím, mě přijde, že mi z tohodle období všichni pejsové tak nějak vyrostli....moje štěně má 3 měsíce a už zdaleka nekouše 24/7 jako ze začátku, takže jí dopřejeme i tu "divokou pranici" hru na kousanou a na honěnou a já nevím co všechno, prostě s ní dost blbneme, ale s tím, že už se to děje jen po omezenou dobu, kdy jsme k tomu ochotní a ne vždycky když to naší madam popadne.