Štěně, které útočí

Buďte v klidu, máte normální štěndo

Skoro tříměsíční štěně a "kdysi to dělala".
Je to nějaké bez nápadu.

https://www.youtube.com/watch?v=KA76KFhK3E4
hrají si stejně

rapotacka11 napsal(a):
https://www.youtube.com/watch?v=KA76KFhK3E4
hrají si stejně

Když to je přesně ono....lidi koukaj na videa, kde si hrají ...perou se..roztomilá štěňátka, koťátka a říkají si...jé to je roztomiloučké, to je sranda, já bych chtěl mít něco takového doma a pak si přinese roztomilou kuličku a ta kulička kouše, "útočí ze zálohy", vrhá se zákeřně při každém pohybu na svěho člověka, pere se a já nevím co ještě a lidi říkají "pomoc, mám agresivní štěně, co když mu to zůstane"

No nezůstane.......a to ani když si pořídíte štěně, které kouše div ne 24/7, kouše prostě nonstop, když zrovna nespí, člověk nemůže projít okolo, aby neměl štěně zakouslé v noze, když už ho zakouslé nemá, tak se paranoidně rozhlíží, kdy bude uloven a z které strany útok přijde, při pokusu dát štěněti pusinku je velká pravděpodobnost, že v lepším případě to skončí prokouslým nosem......no a za měsíc, za dva...už není jediná topten zábava snažit se amputovat nějakou páníčkovu končetinu, taky už nám místo těch děsných jehliček vyrostou "normální" zuby...a jasně, koušeme se, ale tak 2x denně a zdaleka ne s takovou urputností a taky už to tolik nebolí, neteče krev.....
aneb už i několikrát denně řeknu "ta Ginuška je to nejhodnější štěňátko na světě"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když to je přesně ono....lidi koukaj na videa, kde si hrají ...perou se..roztomilá štěňátka, koťátka a říkají si...jé to je roztomiloučké, to je sranda, já bych chtěl mít něco takového doma a pak si přinese roztomilou kuličku a ta kulička kouše, "útočí ze zálohy", vrhá se zákeřně při každém pohybu na svěho člověka, pere se a já nevím co ještě a lidi říkají "pomoc, mám agresivní štěně, co když mu to zůstane"

No nezůstane.......a to ani když si pořídíte štěně, které kouše div ne 24/7, kouše prostě nonstop, když zrovna nespí, člověk nemůže projít okolo, aby neměl štěně zakouslé v noze, když už ho zakouslé nemá, tak se paranoidně rozhlíží, kdy bude uloven a z které strany útok přijde, při pokusu dát štěněti pusinku je velká pravděpodobnost, že v lepším případě to skončí prokouslým nosem......no a za měsíc, za dva...už není jediná topten zábava snažit se amputovat nějakou páníčkovu končetinu, taky už nám místo těch děsných jehliček vyrostou "normální" zuby...a jasně, koušeme se, ale tak 2x denně a zdaleka ne s takovou urputností a taky už to tolik nebolí, neteče krev.....
aneb už i několikrát denně řeknu "ta Ginuška je to nejhodnější štěňátko na světě"

"a lidi říkají "pomoc, mám agresivní štěně, co když mu to zůstane"

Asi budeme výjimka, ale Hachimu bohužel i přes veškeré snahy a konzultace s více výcvikáři a specialisty na psí chování kousání a občasné "útočení" ze zálohy zůstalo, a to už mu je přes rok a půl. Děje se to teď více méně výjimečně (to "útočení"), i kousání už není tak šílené, ale stále se snaží vše řešit právě kousáním. Do jeho roku jsem vypadala, jak když mě doma přítel brutálně řeže, jak jsem měla rozsápané ruce i nohy, všude samé jelito.

Ano, snad jsme opravdu výjimka, a ano, můj pes je k.r.e.t.é.n (labil a hovado k tomu), ale po zážitku s ním se nedivím, že jsou z více kousajícího štěnda někteří lidé vyděšení. On když je pes opravdu akční a vytrvalý, tak to nejen může vypadat nepěkně, ale člověk z toho pak už také začne být zoufalý a přemýšlí, zda není něco špatně.

Tím tedy neobhajuji nikoho, kdo zbytečně panikaří, jako že to tu bude většina lidí zakládající podobná témata, jen chci poukázat na to, že někdy to může být vážně víc, než je i u akčního štěněte normální. Hachi je můj třetí NO, ale to, co předváděl a občas ještě předvede, je prostě síla, a už si myslím, že se to za "normální" prostě označit nedá.

PumaCZ napsal(a):
"a lidi říkají "pomoc, mám agresivní štěně, co když mu to zůstane"

Asi budeme výjimka, ale Hachimu bohužel i přes veškeré snahy a konzultace s více výcvikáři a specialisty na psí chování kousání a občasné "útočení" ze zálohy zůstalo, a to už mu je přes rok a půl. Děje se to teď více méně výjimečně (to "útočení"), i kousání už není tak šílené, ale stále se snaží vše řešit právě kousáním. Do jeho roku jsem vypadala, jak když mě doma přítel brutálně řeže, jak jsem měla rozsápané ruce i nohy, všude samé jelito.

Ano, snad jsme opravdu výjimka, a ano, můj pes je k.r.e.t.é.n (labil a hovado k tomu), ale po zážitku s ním se nedivím, že jsou z více kousajícího štěnda někteří lidé vyděšení. On když je pes opravdu akční a vytrvalý, tak to nejen může vypadat nepěkně, ale člověk z toho pak už také začne být zoufalý a přemýšlí, zda není něco špatně.

Tím tedy neobhajuji nikoho, kdo zbytečně panikaří, jako že to tu bude většina lidí zakládající podobná témata, jen chci poukázat na to, že někdy to může být vážně víc, než je i u akčního štěněte normální. Hachi je můj třetí NO, ale to, co předváděl a občas ještě předvede, je prostě síla, a už si myslím, že se to za "normální" prostě označit nedá.

No nevím, nejsem odborník, ani nemám zkušenost s xy psy, ale když si vzpomenu na mojí ovčandu, tak je sice fakt, že v roce a půl už asi nekousala....už je to dlouho, tak se mi to i možná vytěsnilo z paměti, ale určitě v tomhle věku byla prostě játro, říkala jsem si, tak tahle nikdy poslouchat nebude, když mě někdo přepadne, tak se sebere a uteče, občas měla "svůj den", kdy si ze mě dělala legrandu, na zavolání sice přišla, ale jakmile jsem po ní sáhla, že jí připnu, tak odskočila...s výrazem "aha a co budeš dělat teď...popř. chyť si mě"...no tak když byl čas a bylo to na vhodném místě, tak jsem jí prostě honila........
No a ve dvou letech najednou cvak a byla z ní poslušná, seriózní a hlavně nebojácná a ostrá psí holka.

U mých berberů jsem se zase naopak bála, že přijdu k úrazu, když je zavolám, protože zásadně brzdili o mě a to i když jsem se snažila uskočit, když se někde začuchali a pak jsem slyšela jak za mnou pádí, tak jsem se opravdu modlila, aby mě nesrazili, buldozeři hadr, zvlášť když má člověk před nmi chrta, kterej v plný rychlosti, když se řítí na vás udělá v posledním okamžiku myšku a vyhne se...no taky to nakonec přešlo.

Tím nechci říct "nebojte, ono ho to přejde", ale že v roce a půl ještě není všem dnům konec

Já se teda přiznám, že se svým rok a půl starým puberťákem kousací hry pořád provozujeme. Oba nás to baví 🙈. Kdyby to někdo viděl, tak si bude myslet, že je pes agresivní a pokouší se mě sežrat. Zvuky, které u toho dělá jsou neuvěřitelné. Od kňučení, vytí, štěkání až po vrčení. Je ale pravda, že si sice narve celou mojí ruku do tlamy a žvejká, ale žádné škrábance ani modřiny nemám. Dává si pozor. Když se rozjede až moc, tak stačí jedno slovo a kousat okamžitě přestane.
Předchozí fenka byla piraňa tak do roka. Pak to přestalo jako když utne a ani se nenechala ke hře vyprovokovat.

PumaCZ napsal(a):
"a lidi říkají "pomoc, mám agresivní štěně, co když mu to zůstane"

Asi budeme výjimka, ale Hachimu bohužel i přes veškeré snahy a konzultace s více výcvikáři a specialisty na psí chování kousání a občasné "útočení" ze zálohy zůstalo, a to už mu je přes rok a půl. Děje se to teď více méně výjimečně (to "útočení"), i kousání už není tak šílené, ale stále se snaží vše řešit právě kousáním. Do jeho roku jsem vypadala, jak když mě doma přítel brutálně řeže, jak jsem měla rozsápané ruce i nohy, všude samé jelito.

Ano, snad jsme opravdu výjimka, a ano, můj pes je k.r.e.t.é.n (labil a hovado k tomu), ale po zážitku s ním se nedivím, že jsou z více kousajícího štěnda někteří lidé vyděšení. On když je pes opravdu akční a vytrvalý, tak to nejen může vypadat nepěkně, ale člověk z toho pak už také začne být zoufalý a přemýšlí, zda není něco špatně.

Tím tedy neobhajuji nikoho, kdo zbytečně panikaří, jako že to tu bude většina lidí zakládající podobná témata, jen chci poukázat na to, že někdy to může být vážně víc, než je i u akčního štěněte normální. Hachi je můj třetí NO, ale to, co předváděl a občas ještě předvede, je prostě síla, a už si myslím, že se to za "normální" prostě označit nedá.

Vy jste měla fakt smůlu. Vzpomínám, jak jste stendo vybírala, pečlivě, zvazovala, co jak kde jak a nakonec si říkám, že Hachi je víc starostí než radostí.
Třeba z toho vyroste, ten rok a půl je takový telecí věk u těch velkých psů. Taky mám rok a půl starého, ale on je aristokrat, naprosto perfektní zlatý pes - proto mi to vyvažuje malé satáně, které jsem si pořídila k němu, to je poš*k první kategorie

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy jste měla fakt smůlu. Vzpomínám, jak jste stendo vybírala, pečlivě, zvazovala, co jak kde jak a nakonec si říkám, že Hachi je víc starostí než radostí.
Třeba z toho vyroste, ten rok a půl je takový telecí věk u těch velkých psů. Taky mám rok a půl starého, ale on je aristokrat, naprosto perfektní zlatý pes - proto mi to vyvažuje malé satáně, které jsem si pořídila k němu, to je poš*k první kategorie

Jo, myslím, že horší ruku při výběru už jsem snad mít nemohla :D
Podle Štemberky bych ho měla dát pryč, že už dementem zůstane, ale to se snáž říká než dělá, že :D Já pořád doufám, že se mu to v té palici časem srovná. Posledních pár měsíců už byl docela i "normální" (na něj), ale ne, on si musel vymyslet něco nového, tak teď krom OCD řešíme ještě vrčení.
Člověk neví, zda se má smát nebo brečet..

Každopádně jestli přežijeme s přítelem Hachiho a nezblázníme se, tak už si vážně domů můžeme pořídit žraloka, krokodýla či rovnou v laborce naklonovat raptora, a bude nám to oproti němu připadat jako procházka růžovou zahradou :D

Tiež som mala doma piranu. Hrýzla nonstop,do krvi,nepomohlo nič. Bolo to "len obdobie".

Tiež ma teraz rok a pol. A tiež jej občas prdne v lebeni a skúša to hryzenim. Susedia si myslia,že máme doma pitbulla. Moja mama si myslí,že Nefret prišla,aby nás všetkých zozrala. Môj otec si myslí,či jej PP sú pravé a že si to teda predstavoval ľahšie. Nefret si myslí,že je minimálne poloaziat a čím ďalej,tým viac sa tak správa. Ja si nemyslím nič. Len sa modlím,nech už je 15. septembra,kedy začína obdobie polovaciek. Piraňa bude každý víkend mimo domu a ten pohľad,keď sa v nedeľu večer ledva dovlecie do búdy(vnútri spať nechce,ona je predsa SAO) je top strop👏🏻

Nikomu jej povahu,správanie,zmýšľanie nevysvetľujem. Neospravedlňujem ju. Nezastavam sa jej. Ale ani od nej nechcem,aby bola iná. Je moja so všetkými kladmi aj zápormi. Možno skrotne. A možno príde aj kúzelník😉

Měla jsem piraňu, ale to nebylo nejhorší. Nejhorší bylo, že štípala a občas štípne dodnes, ale to pouze štípne. U 15 kg velkého štěněte bez citu bylo že co štípnutí podlitina. Když přijeli na návštěvu chovatelé, tak jsem je varovala, ale odbili to mávnutím. No, ženy za chvíli s ječením prchaly a muž dělal hrdinu, Ale nenápad se kryl. No, a je to za námi a mám skvělou, něžnou, 42 kg vážící krasavici

PumaCZ napsal(a):
Jo, myslím, že horší ruku při výběru už jsem snad mít nemohla :D
Podle Štemberky bych ho měla dát pryč, že už dementem zůstane, ale to se snáž říká než dělá, že :D Já pořád doufám, že se mu to v té palici časem srovná. Posledních pár měsíců už byl docela i "normální" (na něj), ale ne, on si musel vymyslet něco nového, tak teď krom OCD řešíme ještě vrčení.
Člověk neví, zda se má smát nebo brečet..

Každopádně jestli přežijeme s přítelem Hachiho a nezblázníme se, tak už si vážně domů můžeme pořídit žraloka, krokodýla či rovnou v laborce naklonovat raptora, a bude nám to oproti němu připadat jako procházka růžovou zahradou :D

Třeba z Hachiho nakonec bude docela rozumný pes - teď máš nevýhodu v tom, že má klidový režim, takže ho nemůžeš zaměstnat (to musí byt masakr😱).
Ale ten znakatý NO, co jsem ho měla na výcvik se taky choval jako úplný de.ment, majitelé z něj byli na prášky, a teď bych řekla že je to uživatelsky docela příjemný pes - potřeboval jen občas "před použitím protřepat", a jasný řád😉

PumaCZ napsal(a):
Jo, myslím, že horší ruku při výběru už jsem snad mít nemohla :D
Podle Štemberky bych ho měla dát pryč, že už dementem zůstane, ale to se snáž říká než dělá, že :D Já pořád doufám, že se mu to v té palici časem srovná. Posledních pár měsíců už byl docela i "normální" (na něj), ale ne, on si musel vymyslet něco nového, tak teď krom OCD řešíme ještě vrčení.
Člověk neví, zda se má smát nebo brečet..

Každopádně jestli přežijeme s přítelem Hachiho a nezblázníme se, tak už si vážně domů můžeme pořídit žraloka, krokodýla či rovnou v laborce naklonovat raptora, a bude nám to oproti němu připadat jako procházka růžovou zahradou :D

"bych ho měla dát pryč, že už dementem zůstane"

jako OT -ale jestli nekam jedu na radu, tak mi nepripada uplne normalni, aby znela -dejte ho pryc?
Vam jo?

Ze se pojmenuji veci spravnym jmenem - bez toho to nejde to je OK.
jen pak bych cekala radu, co s tim delat a ne se ho zbavit.
uz jen protoze lidi proste by meli byt odpovedni a ne co se nehodi - vyhodit.

mam velmi tezkeho psa na vycvik - a jo, velmi snadno by sel vymenit.
i takove rady padly -jen byly nevyzadane
radsi jezdim tam, kde se to resi jinak - nez vymenou jedince.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já se teda přiznám, že se svým rok a půl starým puberťákem kousací hry pořád provozujeme. Oba nás to baví 🙈. Kdyby to někdo viděl, tak si bude myslet, že je pes agresivní a pokouší se mě sežrat. Zvuky, které u toho dělá jsou neuvěřitelné. Od kňučení, vytí, štěkání až po vrčení. Je ale pravda, že si sice narve celou mojí ruku do tlamy a žvejká, ale žádné škrábance ani modřiny nemám. Dává si pozor. Když se rozjede až moc, tak stačí jedno slovo a kousat okamžitě přestane.
Předchozí fenka byla piraňa tak do roka. Pak to přestalo jako když utne a ani se nenechala ke hře vyprovokovat.

Já to provozuju s fenou i v jejích pěti letech. Jasně, uznávám, že je rozdíl NO a desetikilovej pes, ale princip je stejnej.
Ona je strašně málo reaktivní, ale jsou vzácné momenty, kdy se dokáže rozparádit - jeden z nich je koupel a následný sušení ručníkem. Ručník už je na cáry, já si to nesmírně užívám , protože ona kouše, vrčí, "útočí" i na mě...pro neznalého pozorovatele musí vypadat nepříčetně. Pinčová se jí klidí z cesty.
Občas jí to drapne i venku, obvykle hledám něco, co bych jí vrazila do tlamy, není-li nic, často musí vzít zavděk mým rukávem. Mívám z toho hroznou radost a ještě jí v tom podporuju, ale pokud nás někdy někdo pozoruje, musí být přesvědčen, že je to nefalšovanej útok psa na mou osobu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já se teda přiznám, že se svým rok a půl starým puberťákem kousací hry pořád provozujeme. Oba nás to baví 🙈. Kdyby to někdo viděl, tak si bude myslet, že je pes agresivní a pokouší se mě sežrat. Zvuky, které u toho dělá jsou neuvěřitelné. Od kňučení, vytí, štěkání až po vrčení. Je ale pravda, že si sice narve celou mojí ruku do tlamy a žvejká, ale žádné škrábance ani modřiny nemám. Dává si pozor. Když se rozjede až moc, tak stačí jedno slovo a kousat okamžitě přestane.
Předchozí fenka byla piraňa tak do roka. Pak to přestalo jako když utne a ani se nenechala ke hře vyprovokovat.

S mým předchozím NO - Barušákem, jsme s kousacími hrami nikdy nepřestali. Jenže to byla fakt oboustranná hra, kterou jsem mohla kdykoli stopnout, a Baru si dával sakra pozor, aby mě nekousl příliš silně. Nikdy jsem z těchto her neměla modřiny či škrábance a oba nás to bavilo.

S Hachim to nejsou kousací hry. On se prostě rozhodne, že se mu něco nelíbí/že něco chce a jde a kousne/štípne. Popřípadě dostane amok (typicky při nočním venčení, pokud s ním chce jít člověk dál a on nechce, popřípadě občas při vysušování ručníkem) a začne na vás skákat a dorážet, kouše do zad, do rukou, a vždy to končí minimálně modřinami, popřípadě roztrhanou bundou na cáry. Někdy tohle z ničeho nic praktiku je i doma. Prostě mu přepne, začne lítat sem a tam (hravě, to by člověk ještě pochopil), ale pak začne skákat a kousat do vás. Tomu opravdu hra neříkám. A také to nejde stopnout, musí mít couračku, jinak ho člověk prostě z této činnosti nezastaví.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Třeba z Hachiho nakonec bude docela rozumný pes - teď máš nevýhodu v tom, že má klidový režim, takže ho nemůžeš zaměstnat (to musí byt masakr😱).
Ale ten znakatý NO, co jsem ho měla na výcvik se taky choval jako úplný de.ment, majitelé z něj byli na prášky, a teď bych řekla že je to uživatelsky docela příjemný pes - potřeboval jen občas "před použitím protřepat", a jasný řád😉

Víš, že se snažím ze všech sil řídit tvými radami, za které jsem ti nesmírně vděčná :) Pomohly nám ze všeho nejvíc a potom, co jsi mi začala radit, se Hachi začal zlepšovat. Snad máš pravdu a bude z něj alespoň relativně normální pes :)

Jinak kupodivu klidový režim docela zvládáme. Tedy, až na tu novinku - vrčení :D Krmím ho pořád stejně, tak má alespoň plnej pupek a je o to spokojenější a méně protivný. Sice měl za tu domu jednou amok, ale zvládla jsem ho zarazit jen v té lítací fázi, takže snad dobrý :)

Horší budou ty dva měsíce po operaci, kdy nebude moci absolutně nic a bude muset být jen v přízemí. To si zatím neumím moc představit, ale také to budeme muset zvládnout.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"bych ho měla dát pryč, že už dementem zůstane"

jako OT -ale jestli nekam jedu na radu, tak mi nepripada uplne normalni, aby znela -dejte ho pryc?
Vam jo?

Ze se pojmenuji veci spravnym jmenem - bez toho to nejde to je OK.
jen pak bych cekala radu, co s tim delat a ne se ho zbavit.
uz jen protoze lidi proste by meli byt odpovedni a ne co se nehodi - vyhodit.

mam velmi tezkeho psa na vycvik - a jo, velmi snadno by sel vymenit.
i takove rady padly -jen byly nevyzadane
radsi jezdim tam, kde se to resi jinak - nez vymenou jedince.

Ona mi rady dala, ale pro nás, řekla bych, ne moc dobré, protože většina buď nefungovala, nebo měla přesně opačný efekt. Jediná funkční rada byla zavírat, což jsme praktikovali už před tím :D

A právě jednou po socializační procházce (kde byl výjimečně docela hodný) řekla, že být na mém místě, tak by ho dala pryč, že z něj nikdy rodinný pes nebude a že se s ním akorát budu trápit a budu z něj nešťastná. Což na druhou stranu docela sedí. Radost z toho, že ho mám, mám párkrát za den, někdy ani to ne, a to když cvičíme (na výcvik je fakt skvělý), nebo když se sám přijde pomazlit (do doby, než mazlení přeroste v kousání).

Člověka to vážně mrzí, že má doma hovado, se kterým je těžké normálně fungovat. Donedávna jsem si třeba ani nemohla sednout na zem, protože okamžitě šel a začal mě kousat, nejlépe do zad. To samé, když si člověk někam sedl/lehl. Ano, už je to lepší, ale občas ty tendence má bohužel pořád :/

Ale krásně jsem si tu postěžovala, díky, hned se mi trochu ulevilo :D

PumaCZ napsal(a):
Ale krásně jsem si tu postěžovala, díky, hned se mi trochu ulevilo :D

Ja si stále myslím,že Hachi a Nefret by boli riadne komando😎

PumaCZ napsal(a):
Víš, že se snažím ze všech sil řídit tvými radami, za které jsem ti nesmírně vděčná :) Pomohly nám ze všeho nejvíc a potom, co jsi mi začala radit, se Hachi začal zlepšovat. Snad máš pravdu a bude z něj alespoň relativně normální pes :)

Jinak kupodivu klidový režim docela zvládáme. Tedy, až na tu novinku - vrčení :D Krmím ho pořád stejně, tak má alespoň plnej pupek a je o to spokojenější a méně protivný. Sice měl za tu domu jednou amok, ale zvládla jsem ho zarazit jen v té lítací fázi, takže snad dobrý :)

Horší budou ty dva měsíce po operaci, kdy nebude moci absolutně nic a bude muset být jen v přízemí. To si zatím neumím moc představit, ale také to budeme muset zvládnout.

Nám zase pomohly ty pilule od tebe - výsledky krve jsme měli včera v jaterních parametrech o 1/3 lepší, než před 3 týdnama! To je obrovský posun k lepšímu. Diky! 🍀

Tu rekonvalescenci zvládnete - teď si trochu odvykl na pohyb, což je dobře, a pak zařadíte nějaký klikr hry na hlavu, nebo čuchání, a bude to v pohodě. Dobrý je, že je zvyklý na klec, a chápe režim práce/odpočinek - to je v tomhle dost zásadní.

v roce a půl pyrenejáka to bylo něco takového normál, a ještě mnohem déle....
permanentní couračka samozřejmost

by mě ten ovčák zajímal.....

a teda kapku z EŠ zklamání.....

S Hachim to nejsou kousací hry. On se prostě rozhodne, že se mu něco nelíbí/že něco chce a jde a kousne/štípne. Popřípadě dostane amok (typicky při nočním venčení, pokud s ním chce jít člověk dál a on nechce, popřípadě občas při vysušování ručníkem) a začne na vás skákat a dorážet, kouše do zad, do rukou, a vždy to končí minimálně modřinami, popřípadě roztrhanou bundou na cáry. Někdy tohle z ničeho nic praktiku je i doma. Prostě mu přepne, začne lítat sem a tam (hravě, to by člověk ještě pochopil), ale pak začne skákat a kousat do vás. Tomu opravdu hra neříkám. A také to nejde stopnout, musí mít couračku, jinak ho člověk prostě z této činnosti nezastaví.

Naprosto chápu, že člověku to jako hra nepřipadá, ale pro mladýho psího samce to pořád hra je. Typicky se spouští v momentech, kdy mu stoupne z jakéhokoliv důvodu adrenalin a on neví, co se sebou.

A právě jednou po socializační procházce (kde byl výjimečně docela hodný) řekla, že být na mém místě, tak by ho dala pryč, že z něj nikdy rodinný pes nebude a že se s ním akorát budu trápit a budu z něj nešťastná.

Kdyby mi tohle někdo řekl, bude to pro mě důvod zabejčit se a dokázat celýmu světu opak
Taky mám fenu, která naprosto nenaplňuje moje představy o ideálním psu. Dokonce i tu radu, abych jí někomu věnovala, už jsem dostala. Téměř nic z toho, co od psa očekávám, ona nesplňuje- vycházky nemiluje, mazlivá je velmi sporadicky, je nezávislá, tvrdohlavá, nízkej temperament, nízká reaktivita. Občas z legrace říkám, že jediný její plus je, že je tak šíleně roztomilá . Až díky pinčové jsem zjistila, že nejsem tak docela neschopnej cvičitel, jen jsem si vybrala extrémně složitej objekt výcviku
Samozřejmě bych jí nikdy nedala a velmi jí miluju. Řekla bych, že má úplně speciální poslání - psí poslání ...má mě naučit něco, co by mě žádnej pes typu suchej zip nenaučil. Jednak je to vysoká škola trpělivosti a druhak jsem si díky ní uvědomila, že my, lidi, si psy a zvířata vůbec, pořizujeme z důvodu, abychom si jejich prostřednictvím plnili sny, dosahovali cílů, zvyšovali sebevědomí...aby nám sloužili k nějakému účelu.
Vikina mě učí, že lze milovat jiného tvora prostě jenom proto, že je. A že je občas osvobozující zahodit ambice a užívat si života. A radovat se z toho, co je na něm super a co suchej zip nemá.
Třeba jsem tuhle stála uprostřed řeky a volala na psy. Pinčová se začala statečně prát s proudem a brodila se přímo ke mně. Vikina stála na břehu a jako obvykle si ten povel přechroustávala v hlavičce. Pak udělala čelem vzad ...řekla jsem si, že na mě jako obvykle kašle, nenadělám nic, ale ona uběhla pár metrů zpět, zatočila do kopřiv, zmizela mi z očí a za chvíli se její vlající uši objevily na lávce - s vítězoslavným výrazem "paničko, tak jsem tady" ke mě přiběhla z druhýho břehu, kde byl lepší přístup do vody.
Jelikož cesta k lávce není úplně jednoduchá, musela u toho poměrně hodně myslet a musím říct, že ona je na rébusy tohoto typu hodně dobrá.
Pinčová i předchozí fena by zřejmě nepobraly, že když se ke mě chtějí dostat, musejí se nejdřív vzdálit - a tohle bylo složitý vzdálení.
Omluva za OT, s kousáním štěněte to nesouvisí.

Tak já se přidávám k tomu, že taky nemám normálního psa 😀. On je teda milionovej doma, prostě co se týče soužití s nami a s okruhem nám nejbližších lidí. Ale co se týče "cizích" lidí, nebo teda i pro nás znamych, ale těch, co pes poznal az jako dospělý a nebo těch, kteří se mu z nějakého důvodu nelíbí, tak tam musím být opatrná. Neexistuje, aby k nám někdo přišel a pes byl puštěný (krom těch nejbližších) , to bych musela hlídat fakt každý pohyb, v tomhle je prostě nevyzpytatelný. To samé venku mezi lidmi a psy - jedině s košíkem, a hlídat, aby ho nikdo nehladil. Psí samce nesnáší všechny, na pár výjimek.

K tomu je to vášnivý lovec, který venku může být na volno jen pokud cvičíme nebo si hrajeme. V tomhle nám ani EO nepomohl.

Na celém pozemku jsme museli navyšovat plot, aby to nepřeskocil. Branka by šla navýšit složité a ani jsem nechtěla, aby k ní chodili, aby je někdo nekrmil, nestrcil tam ruce nebo tak, takže jsme udělali pár metrů za brankou další plot, to samé do zahrady, takže máme zahradu na tři části. Když jsme řešili, jak navysime plot byl u nás otec s jeho známým. Tak nějak odhadem mi říkali částku (podotýkám, že to nebylo nic závratného) a známý na to řekl, že než aby "do toho" narval takových peněz a takhle složitě to dělal, tak by psa radši dal do útulku 😖. A že na našem místě by ho tam s jeho povahou dal tak jako tak.

Psa mi nemůže ani nikdo hlídat, jediný, komu bych ho svěřila je můj otec, nikdo jiný.

Já jsem si za ty léta tak nějak zvykla a už to všechnu beru jako samozřejmost, dělám to všechno automaticky,ale hodne známých mi říká, že si to nedokáže představit, mít takového psa..

Na druhou stranu je ale úplně super na sporty. A navíc s povahou jeho matky to byla sázka do loterie už od samého začátku.

Je docela masakr mít jednoho psa s takovou povahou a druhou fenu přesný opak - nadšená že všech lidí, ke všem se hrne, všechny by vítala a ulizala k smrti.

Už jsem tu psala mockrát, že svého psa mám ráda, nikdy bych ho nedala pryč, ale úplně upřímně už bych psa s takovou povahou do budoucna nechtěla. To nic nemění na tom, že doufám že minimálně ještě dalších 10 let takhle budeme fungovat :).

marcelaamax- ještě než jsem došla k pasáži o tom, co řekl známý, napadlo mě, že ten pes má obrovské štěstí, protože 90% majitelů by se ho buď zbavilo anebo by skončil někde na řetěze.

Terven napsal(a):
marcelaamax- ještě než jsem došla k pasáži o tom, co řekl známý, napadlo mě, že ten pes má obrovské štěstí, protože 90% majitelů by se ho buď zbavilo anebo by skončil někde na řetěze.

Jo jo, měla jsem i několik nabídek, že by si ho lidi vzali někam na hlídání objektu, a prý by mu tam bylo líp.. Ale ani na vteřinu jsem nad tím neuvažovala. Za prvé je hrozně vázaný na člověka a celé dny někde sám by těžko zvládal, za druhé miluje teplo a venku by mu byla zima, a za třetí celý den hlídat by mu nestačilo, nebylo by to pro něho vyžití, potřebuje "víc". No a ještě za čtvrté - já jsem si ho pořídila a tak se o něho taky postarám. Nemyslím si, že by se měl nějak špatně, jemu je dobře, jen pro mě je to složitější, ale to je čistě můj problém 😉

A ještě jsem zapomněla k tomu popisu psa dodat, že potřebuje fakt zaměstnávat - jak fyzicky, tak i psychicky. Některé lidi děsí už jen toto 😀.

rapotacka11 napsal(a):
https://www.youtube.com/watch?v=KA76KFhK3E4
hrají si stejně

Ten oranžovej poněkud prohrává.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Nám zase pomohly ty pilule od tebe - výsledky krve jsme měli včera v jaterních parametrech o 1/3 lepší, než před 3 týdnama! To je obrovský posun k lepšímu. Diky! 🍀

Tu rekonvalescenci zvládnete - teď si trochu odvykl na pohyb, což je dobře, a pak zařadíte nějaký klikr hry na hlavu, nebo čuchání, a bude to v pohodě. Dobrý je, že je zvyklý na klec, a chápe režim práce/odpočinek - to je v tomhle dost zásadní.

Tak to jsem moc ráda! Které dáváš? :)

Terven: Kdyby mi tohle někdo řekl, bude to pro mě důvod zabejčit se a dokázat celýmu světu opak

Také jsem se zabejčila, i když člověku samozřejmě občas probleskne hlavou, že by to bylo mnohem jednodušší řešení :)

A k tomu hraní, u něj je problém, že absolutně nezvládá své emoce. Takže cokoli se mu děje v hlavě, je milionkrát silnější než u normálního psa.