Museli jste někdy nabančit svému psovi?

zrovna útěk za zvěří se fyzickým trestem prostě vyřešit nedá, nikdy, protože ten trest nejste schopná aplikovat v době, kdy trvá nežádoucí chování.

jo, já psa, co 20x dobrý a pak zdrhne prostě vodím na osmimetrový stopovačce. a je klid.

Tak jsme přišli z lovu. Srny má zakázané, ale myši může. Jednu dnes spolkla. Hnusně to křuplo, dvakrát žvýkla a je po myši. A za tohle má hrozně velkou pochvalu.
A po srně nejde, protože dostala náhradní kořist.
1) myš
2) míček
Za čímkoli vybíhá, až já řeknu, a až to umí, může se procházet volně kolem lesa atp.
Že by nikdy po ničem nevystartovala? No tak to určitě ne :-) Ale na ty úseky máme vodítko, taková veverka se jí ještě pořád dost plete :-)
Srny se jí okoukaly, jsou na stejné louce jako myši, chodíme tam denně.
Lovci nemůžete zakázat lov. Naučte psa lovit podle vašich pravidel a všichni budou spokojení.

Jo a to jsem se chtěla zeptat, jak poznám, že pole/louka prošla otravou hlodavců? Jsou tam hraboši i normální šedé myši, hraboši jak morčata :-) Tak to tam asi žádný jed nesypali? Louka je myšáky totálně podminovaná. Ale kdyby nějaký jed, píše se to někde?

no, Nora má myši taky dovolený. Ale na míček kašle a vybíhající zajíc je natolik silný impulz, že se možná časem zapíše to "NE!" trestem způsobeným tím šíleným cuknutím, když doběhne ve vteřině na konec té stopovačky. Pokud to vydrží ta stopovačka. A moje ruka.

No a ostatní zvěř, to je tak, že skvělý, skvělý, skvělý

a pak zdrhne jen tak, protože. A nestihnu nic, prostě najednou není pes. Ta stopovačka prostě strašně šetří nervy a jinak je to skoro jako na volno, tak co.

Nervy, ano :-) Pes po lese běhat nemusí, dá se chodit i jinam, to je fakt, netřeba se hroutit z vodítka (jsou i dvacetimetrové a para šňůra je docela nekonečná).
Jde o to, aby měl pes nějakou podobně zábavnou zábavu, aby lov divoké zvěře nebyl to nejlepší na světě. Anebo být může, ale s tím, že se naučí lovit civilizovaně, stejně jako lovečtí psi. A nebo - chci mít psa na vodítku, nebo zastřeleného.
Má tady ten jedinec nějakou práci, něco zajímavého, něco, co má hodně rád?

Jednou psice zdrhla a seřvala jsem ji. To je adrenalin, jestli mi psa přejede traktor, nebo si zlomí nohu skokem do rokle, zastřelí ji nějaký pomatený zelený,..... možná bych ji v tu chvíli i jednu flákla, ale už jsem neměla sílu.
Podruhé zdrhla, ale vrátila se a posadila se mi k noze, pěkně se na mě podívala a zahlásila "splněno". Tak to na ni budu řvát těžko. Vydržela jsem to kilometr domů, zavřela jsem ji, šla do kuchyně a rozbila talíř za stálého řvaní nepublikovatelných výrazů... myslím, že jsem ještě na dvoře něco nakopla.
A druhý den ráno jsem zapomněla na celý minulý život mého psa a začala s ním cvičit.
Já vím, nuda, pardon :-)

Megíí, ale váš pes asi není ten pravý lovec, ne ten, co mám já, pro něhož je největší odměna ten běh. On zajdu nedoběhne, srny se bojí, takže pokud se zastaví..tak nic Ale na hrabání na poli, neřkuli míček se mi z vysoka. Ano, párkrát ho to chytlo a hrabal myš velmi usilovně, ale ne tak, že by to vyměnil za lov. Stopovačka...no to vůbec nemělo úspěch, protože délka 25m byla prostě pořád krátké napnuté vodítko, o které si akorát tak sedral koule
A pro zadavatelku: ano, párkrát dostal přes pr.el, když jsem ho doběhla u nějaké činnosti co nesměl, ale to jen plácnutí s mým pořádným řevem, protože já jsem nervák. A jednou opravdu výprask, švihla jsem ho několkrát nějakou větví nad přizabitou slepicí...vlezl do křoví, řev slepice a než jsem tam prolezla přes roští, slepici kousnul za krk. Tak jsem chytla první větev co tam byla při ruce a párkrát jsem ho s ní smýknula přes pr.el s náležitým slovním doprovodem. A po 7letech domluv to zabralo, teď slepice obchází obloukem, stačí zasyčet nějakou nadávku.

lesnížínka napsal(a):
Megíí, ale váš pes asi není ten pravý lovec, ne ten, co mám já, pro něhož je největší odměna ten běh. On zajdu nedoběhne, srny se bojí, takže pokud se zastaví..tak nic Ale na hrabání na poli, neřkuli míček se mi z vysoka. Ano, párkrát ho to chytlo a hrabal myš velmi usilovně, ale ne tak, že by to vyměnil za lov. Stopovačka...no to vůbec nemělo úspěch, protože délka 25m byla prostě pořád krátké napnuté vodítko, o které si akorát tak sedral koule
A pro zadavatelku: ano, párkrát dostal přes pr.el, když jsem ho doběhla u nějaké činnosti co nesměl, ale to jen plácnutí s mým pořádným řevem, protože já jsem nervák. A jednou opravdu výprask, švihla jsem ho několkrát nějakou větví nad přizabitou slepicí...vlezl do křoví, řev slepice a než jsem tam prolezla přes roští, slepici kousnul za krk. Tak jsem chytla první větev co tam byla při ruce a párkrát jsem ho s ní smýknula přes pr.el s náležitým slovním doprovodem. A po 7letech domluv to zabralo, teď slepice obchází obloukem, stačí zasyčet nějakou nadávku.

U nás míček není lákadlo a hračka, je to náhradní zvěř, a také kousání pomáhá zvládnout ten adrenalin + učila se na míčku nevybíhat .. a samozřejmě nás nejdřív jistí vodítko. Je to něco jako lidé učí nesežrat pamlsek, co má pes na hlavě.
Jistě si můžu říct, že na co to řešit s teriérem, ale my nemáme asi ani 100 metrů od baráku nic, kde by zvěř nebyla :-)

Jo, můj pes není lovec, dobře :)
Vy nemáte psa nijak moc vycvičeného, naučeného, nemá žádnou náhradní činnost, takže Vám to fungovat prostě nebude. Mohla jste ho nechat běhat, tahat, ..cokoli. A bylo by to lepší. Ale hlavně - Vy to po něm nechcete, to plnění rozkazů, on ví, že je Vám to jedno.. nebo jak to říct :) Kdyby můj pes chtěl tahat, tak ho nechám tahat. Ale podle mě. A pokud existuje pes, který neumí netahat, loví neovladatelně... protože je nějaké plemeno, tak si řeknu o pomoc někomu z oboru nebo
si takového psa nepořizuji. Prostě ne.

Lov nemáte odnaučovat, ale řídit.
Řídit. Dejte mu každý týden coursing nebo jak se to jmenuje, udělejte si dráhu u baráku, naučte zvěř vystavovat, stopovat,... dejte mu lov takový, aby pes byl spokojený a ne zastřelený.

Přátelé děkuji, já jsem proti násilí a krutosti, jak píše paní sardullah ve svém prvním příspěvku v prvních dvou odstavcích. Zcela mi mluví z duše a za svoje selhání to beru 100 procentně. Vím že pes za to asi nemůže, ale stejně mám pocit že to není o tom, že by nechápal povel a neměl jej naučený. On ví, že nesmí. Od štěněte je učen na přivolání pozitivními metodami a až na pár selhání takto fungoval. Jak jsem už psala 20x odvolám na první dobrou, a potom znenadání před psem vyskočí srna a pes totální tma, nereaguje. Neodvolám. Nedopískám se, bez šance. Psa najdu až kdovikde. Ten strašlivý strach že mi ho srazí nebo odstřelí.
Jsem zoufalá z toho co dělám špatně, pes lovící zvěř je navolno neomluvitelný, s tím naprosto souhlasim. Renata.

Rxd napsal(a):
Přátelé děkuji, já jsem proti násilí a krutosti, jak píše paní sardullah ve svém prvním příspěvku v prvních dvou odstavcích. Zcela mi mluví z duše a za svoje selhání to beru 100 procentně. Vím že pes za to asi nemůže, ale stejně mám pocit že to není o tom, že by nechápal povel a neměl jej naučený. On ví, že nesmí. Od štěněte je učen na přivolání pozitivními metodami a až na pár selhání takto fungoval. Jak jsem už psala 20x odvolám na první dobrou, a potom znenadání před psem vyskočí srna a pes totální tma, nereaguje. Neodvolám. Nedopískám se, bez šance. Psa najdu až kdovikde. Ten strašlivý strach že mi ho srazí nebo odstřelí.
Jsem zoufalá z toho co dělám špatně, pes lovící zvěř je navolno neomluvitelný, s tím naprosto souhlasim. Renata.

a to vodítko vadí jak a čím?

jo, zapomeňte na nějaké "on ví, že" pokud utíká, tak ten povel prostě neumí, tečka.

Rxd napsal(a):
Přátelé děkuji, já jsem proti násilí a krutosti, jak píše paní sardullah ve svém prvním příspěvku v prvních dvou odstavcích. Zcela mi mluví z duše a za svoje selhání to beru 100 procentně. Vím že pes za to asi nemůže, ale stejně mám pocit že to není o tom, že by nechápal povel a neměl jej naučený. On ví, že nesmí. Od štěněte je učen na přivolání pozitivními metodami a až na pár selhání takto fungoval. Jak jsem už psala 20x odvolám na první dobrou, a potom znenadání před psem vyskočí srna a pes totální tma, nereaguje. Neodvolám. Nedopískám se, bez šance. Psa najdu až kdovikde. Ten strašlivý strach že mi ho srazí nebo odstřelí.
Jsem zoufalá z toho co dělám špatně, pes lovící zvěř je navolno neomluvitelný, s tím naprosto souhlasim. Renata.

https://zrzavec.com.cz/2017/03/23/lovim-lovis-lovime/
Když srna vyskočí psovi před nosem, tak ho zastavíte jedině vodítkem, tak to prostě je, leda že by se mu zvěř okoukala natolik, že by ho přestala zajímat. Jiné možnosti neznám. Můžete tady použít lupu "pes loví" a sledovat příspěvky lidí, kteří to zvládli.
Zrzavci, huskyjanina, např. ...a počítat s tím, že skončíte na vodítku. A co jako? Pes na volno stejně v lese atp. nemá být, plaší zvěř, uštve ji, zabije mláďata,.. hlavně se uklidněte a zítra si zajděte koupit dobrou dlouhou šňůru, Terven tady psala, že z kulaté kůže je super.
Hodně štěstí :)

Nikde jsem neviděla (jestli je,tak se omlouvám) info o rase. To je podle mě totiž strašně důležitý, jsou plemena,která prostě 100% odvolání od zvěře mít nebudou. Ad dlouhá šňůra - doporučuju materiál Biothane

Vezmu to trochu zeširoka: podle mé zkušenosti je potřeba si se psem nejprve utvořit pevný vztah. To je základ, na kterém stavím. Já chci se psem mít vztah "partnerský". Tím nemyslím, že by mi měl nahradit životního partnera, ale že chci, abychom žili v symbióze, abychom spolupracovali (s tím, že v kritických situacích mám poslední slovo já). Pro dobrý vztah je důležitá vzájemná důvěra a nalezení společné řeči (tzn. je potřeba psa naučit česky). Já psa nebiji, on mě nekouše. V situacích, které to umožňují, mě zajímá jeho názor - může si vybrat, kterou trasou půjdeme na procházce, může si vybrat, jestli chce raději sušené ucho nebo plíci, když přijde návštěva, může si vybrat, jestli s námi bude v obýváku nebo si raději zaleze do ložnice atp. Pokud jede auto, nemůže si ale vybrat, jestli pod něj vlítne, když potkáme v lese stádo muflonů, nemůže si vybrat, jestli je půjde ulovit atp. Mám loveckého psa, takže jsem jeho pudy nepotlačovala, ale kultivovala. Jeho chování musí být přijatelné pro něj, pro mě i pro myslivce číhajícího na posedu.

Pokud má nějaký pokyn 100% fungovat, musí být docvičený na úroveň reflexu. U přivolání to mám takto: pokud písknu na píšťalku (nebo ústy), je to emergency call - pes se musí okamžitě otočit a vrátit se ke mně (je na to vypálená dráha v mozku, nepřemýšlí o tom - je to ohař a odvolám ho při vystavování zvěře). Pokud ale jen zavolám slovně "ke mně", znamená to, že bych si představovala, že se v nejbližší době dostaví do mé blízkosti, ale nemám problém s tím, když cestou třeba označkuje patník.

Škoda, že jste nezmínila, co máte za plemeno. Pokud máte nějaké "rozumné" plemeno, které má předpoklady se to naučit (nebo se nechat zkultivovat), musíte být absolutně důsledná a nepřipouštět chybu (když Vám neuteče, neřešíte, jestli mu máte nasekat, až ho dohoníte). Takže si vezměte stopovačku, ať máte "prodlouženou ruku", a docvičte ten povel tak, aby pes jednou za čas prostě "nezapomněl" (nelákejte ho, ale motivujte ho). Pokud dopředu víte, že nějaký povel nesplní, vůbec ho nedávejte (na předem prohrané bitvy je zbytečné mrhat energií). Pokud "rozumné" plemeno nemáte (je rozdíl učit přivolání ohaře a třeba huskyho), tak investujte energii do něčeho, co má naději na úspěch, a pořiďte si třeba tu para šňůru. :-) Nebo se s tím současným stavem smiřte a nevztekejte se. Znám lidi od honičů, kteří si do lesa berou termosku s čajem a knížku, protože vědí, že když pes vezme čáru, budou na něj čtyři, pět hodin čekat na pařezu, protože se ty potvory ještě navíc vracejí po vlastní stopě, takže se jim nedá ani jít naproti. (Já na to nemám nervy, tak si honiče nepořizuji.)

Jinak... já cítím trochu potíž ve Vašem přístupu. Jste přesvědčená, že pes ví, co má a nemá dělat (no, asi neví, když se mu to plete), že dostává zákazové povely (není to pro něj příliš abstraktní? nepotřebuje v takové situaci spíše dostat návod, co MÁ dělet?), že Vás má u zadku, že si z Vás utahuje, že přitvrzujete (a co až nebude kam dál zajít?). Nevztekejte se, Váš pes Vám nedělá schválnosti (nejspíš je jen zmatený a zrcadlí Vás). Jen Vám tím říká, že Vám nerozumí. Hledejte způsoby, jak své požadavky lépe komunikovat. Kupte si knihy od Františka Šusty (a přečtěte si je!), začněte od sebe, uklidněte se a věřte si.

Psům svědčí řád a zaměstnání. Kdo pracuje, nemá čas vymýšlet venku bejkárny. Kdo je unavený prací, nemá čas vymýšlet bejkárny doma.

Kolik psovi je a co je za plemeno?

Rxd napsal(a):
Přátelé děkuji, já jsem proti násilí a krutosti, jak píše paní sardullah ve svém prvním příspěvku v prvních dvou odstavcích. Zcela mi mluví z duše a za svoje selhání to beru 100 procentně. Vím že pes za to asi nemůže, ale stejně mám pocit že to není o tom, že by nechápal povel a neměl jej naučený. On ví, že nesmí. Od štěněte je učen na přivolání pozitivními metodami a až na pár selhání takto fungoval. Jak jsem už psala 20x odvolám na první dobrou, a potom znenadání před psem vyskočí srna a pes totální tma, nereaguje. Neodvolám. Nedopískám se, bez šance. Psa najdu až kdovikde. Ten strašlivý strach že mi ho srazí nebo odstřelí.
Jsem zoufalá z toho co dělám špatně, pes lovící zvěř je navolno neomluvitelný, s tím naprosto souhlasim. Renata.

ale stejně mám pocit že to není o tom, že by nechápal povel a neměl jej naučený

Ono totiž spousta psů vypadají jako, že to přivolání mají....to jsou ti, když majitel říká "on poslechne vždycky, jenom když vidí ...cyklistu, srnu, zajíce, jiného psa....tak neposlechne a můžu se uřvat, upískat a pes nevnímá a běží"

A já mám...měla jsem vlastně skoro všechny psy takové, jenom ovčanda měla 100% přivolání, teď hned za jakékoliv situace..všeho nechám a k paničce spěchám.

Všichni moji psi měli přivolání, ale ne vždycky a ne všude a já se přiznám, že se tomu přizpůsobuju....u chrta je to jasný, tam prostě vzhledem k jeho rychlosti a mé pomalosti, šlo pustit tam, kde byl ten prostor na přivolání a nebo naopak v lese, kde pes neměl přehled...neviděl do dály. Moji ber-beři, tak ty si mě hlídali, přivolání na první dobrou...ovšem nedej bože, že by se objevil pes a nedej bože by zaštěkal a nebo vyběhnul směrem k nám a co z toho vyplývá, že prostě přivolání tím pádem neměli a neměli ho proto, že jsem nezvládla výchovu psích dvojčat...a co s tím, na volno chodili pouze tam, kde jsem měla přehled a rozhled.

Ono to ani nemusí být, že pes zvěř loví...třeba moje půlroční štěndo by se rádo šlo na ty srny podívat, nevím jestli to nějak rozliší, ale ona zvířata miluje a třeba kozy jí jsou asi nejsympatičtější a třeba si myslí, že to jsou kozy....kdyby srny začaly utíkat, tak by stopro taky popoběhla za nima, teda asi by byla radši kdyby srnky honily jí, to by byla větší zábava, ale tak lepší něco než-li nic....dokonce si ani nemyslím, že by mi zdrhla, že bych jí musela nahánět, že by srny ohrozila, myslím, že by se pak prostě sama vrátila.........ale co když jí uvidí myslivec...pes žene srny, na dálku se asi nepozná, že je to štěně, takže větší pes štve zvěř, pán nikde....budu riskovat, že mi jí někdo zastřelí?? ....Nebo budu riskovat, že si na louce, kde je to samá díra od myší a nebo od prasat při tom nekontrolovaným běhu zláme nohu nebo i kdyby ne, tak si s nohou může něco udělat.....

Rxd napsal(a):
Přátelé děkuji, já jsem proti násilí a krutosti, jak píše paní sardullah ve svém prvním příspěvku v prvních dvou odstavcích. Zcela mi mluví z duše a za svoje selhání to beru 100 procentně. Vím že pes za to asi nemůže, ale stejně mám pocit že to není o tom, že by nechápal povel a neměl jej naučený. On ví, že nesmí. Od štěněte je učen na přivolání pozitivními metodami a až na pár selhání takto fungoval. Jak jsem už psala 20x odvolám na první dobrou, a potom znenadání před psem vyskočí srna a pes totální tma, nereaguje. Neodvolám. Nedopískám se, bez šance. Psa najdu až kdovikde. Ten strašlivý strach že mi ho srazí nebo odstřelí.
Jsem zoufalá z toho co dělám špatně, pes lovící zvěř je navolno neomluvitelný, s tím naprosto souhlasim. Renata.

Já zatím měla štěstí, že proti lovení pomohl tady nenáviděný el.obojek.
Ale naši psy vždy startovali jen pokud jim srna nebo králík vyskočili pod nosem, jinak je lov moc nebral.
Teď už chodíme bez obojku a není problém, vyzkoušeno naposledy dnes, kdy jim králík skočil přímo do cesty.
Mlácení dle mého nemá smysl, protože je nechytnete přímo při činu, ale potrestáte, když se pes vrací nebo psa najdete. Možná si spojí vrátím se=trest=radši se nebudu vracet.


Já po psovi skočila včera, kdy jsem ho čapla v letu, kdy z gauče skočil na procházející kočku. Ví, že na kočky nesmí, tak začal volit taktiku zalehnutí, zašťouchání čumákem do gauče a tak. Což je vtipné, ale kočkám se to moc nelíbí.

Vodítko nevadí, a bude samozřejmě od příště nezbytnou nutností, už nebudu spoléhat a čekat až se mi toto na otevřeném prostoru stane znovu, stydím se za to. doufala jsem že si se psem dokazeme vytvořit takový vstah že bude možné jej vypouštět navolno a bude běhat těsně kolem nás. Což evidentně nepůjde, když má tyto zkraty a naprosté ignorace poslušnosti . Pes není lovecký, je to australský ovčák s borderkolií, on asi to zvíře nechce zabít ale jen je pronásleduje. Což v důsledku je jedno, štvát zvěř nesmí a velmi mě to mrzi že jsem tohle dopustila, podcenila, nezvládla . Manžel tvrdí že pes měl dostat na místě seřezáno, že kdyby u toho byl, tak by mu dal, a že jsem sluníčkář a blbnu s klikrem a mlsíky, místo abych psovi dala mantinely, a nedokážu rozlišovat násilí od vymezení pravidel. On je ale horká hlava a všechno by řešil impulzivně. pravdou ale je že jemu Kleo nikdy neutek. Renata.

Rxd napsal(a):
Přátelé děkuji, já jsem proti násilí a krutosti, jak píše paní sardullah ve svém prvním příspěvku v prvních dvou odstavcích. Zcela mi mluví z duše a za svoje selhání to beru 100 procentně. Vím že pes za to asi nemůže, ale stejně mám pocit že to není o tom, že by nechápal povel a neměl jej naučený. On ví, že nesmí. Od štěněte je učen na přivolání pozitivními metodami a až na pár selhání takto fungoval. Jak jsem už psala 20x odvolám na první dobrou, a potom znenadání před psem vyskočí srna a pes totální tma, nereaguje. Neodvolám. Nedopískám se, bez šance. Psa najdu až kdovikde. Ten strašlivý strach že mi ho srazí nebo odstřelí.
Jsem zoufalá z toho co dělám špatně, pes lovící zvěř je navolno neomluvitelný, s tím naprosto souhlasim. Renata.

Pes chodil celý život na flexině. Poprvé utekl, když mu bylo asi třičtvrtě roku. To jsem si říkala, že to nějak dopilujem. Koupila jsem šňůru. Jenže to s ní nedával. Tak dobře elektrický obojek. To jsem nedávala já, po tom, co asi třikrát utekl a na impulzy nijak nereagoval...má na to velký límec. Neměla jsem na to nervy, ani psychicky jsem tu elektriku nedávala. Tak jsem koupila flexinu, tu nejdelší a celý život chodil na ní. Začala jsem ho postupně pouštět na jednom místě, které je bezpečné. Když to tam zvládnul, chodil tam už od té doby na volno. Věděl, že mě utéct nesmí, jinak půjde zpátky na flexi. Šel s ním tudy muž a pak mi hlásil, že ho nechal běžet až za vodu. Málem mě kleplo. No příště šel se mnou a za vodu nešel, nějak pochopil, že se mnou tedy ne. Teď už nemůže na nohy, tak chodí na volno na víc místech, v lese ale nikdy, jen tam, kde mám rozhled. Ráno chodíme svůj okruh kolem potoku a tam chodí na volno celá léta. Také ví, že odtud utéct nesmí.

Megíí, ale my jsme přece běhali na sedáku, pes tahal. No nebylo by to něco, co by ho zvlášť bavilo, když jsem mu dávala postroj, neskákal radostí jak u vodítka, spíš se tvářil jak ,,zpráskaný pes". Samozřejmě jsem se radila s majiteli samojedů, i chovatelem, ale každý mi řekl, že na volno určitě ne. A na coursing ať zapomenu, že to v něm akorát tak budu podporovat. Tak jsem si ho rozmyslela, i když info jsem si sháněla. On se to nenaučí tak, jak lovecký pes. Má svou hlavu a nechce nijak jó pracovat, nebo....podle svého prostě. První on, pak dlouho nic a pak panička Takže ne, že bych s ním nechtěla něco dělat a nedělala...to až na stáří, protože jsem pochopila, že se tím jen nervujem oba a on jiný prostě nebude...

Zadavatelko, máte křížence nejchytřejšího plemene na světě :-), neházejte flintu do žita. Říkám si, jestli by nebylo pro Vás snazší naučit toho psa stopku. Jinak ale platí to, co jsem psala výše - musíte na přivolání důsledně a cílevědomě pracovat, a docvičit ho na úroveň reflexu. Za mě je nejlepší pomůcka (vedle stopovačky) píšťalka, Sardullah se tady několikrát zmiňovala o vyoperovaném pískátku z hračky, to bude taky dobré. Ten "ostrý" zkus psa "probere" lépe než tisíc slov.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vezmu to trochu zeširoka: podle mé zkušenosti je potřeba si se psem nejprve utvořit pevný vztah. To je základ, na kterém stavím. Já chci se psem mít vztah "partnerský". Tím nemyslím, že by mi měl nahradit životního partnera, ale že chci, abychom žili v symbióze, abychom spolupracovali (s tím, že v kritických situacích mám poslední slovo já). Pro dobrý vztah je důležitá vzájemná důvěra a nalezení společné řeči (tzn. je potřeba psa naučit česky). Já psa nebiji, on mě nekouše. V situacích, které to umožňují, mě zajímá jeho názor - může si vybrat, kterou trasou půjdeme na procházce, může si vybrat, jestli chce raději sušené ucho nebo plíci, když přijde návštěva, může si vybrat, jestli s námi bude v obýváku nebo si raději zaleze do ložnice atp. Pokud jede auto, nemůže si ale vybrat, jestli pod něj vlítne, když potkáme v lese stádo muflonů, nemůže si vybrat, jestli je půjde ulovit atp. Mám loveckého psa, takže jsem jeho pudy nepotlačovala, ale kultivovala. Jeho chování musí být přijatelné pro něj, pro mě i pro myslivce číhajícího na posedu.

Pokud má nějaký pokyn 100% fungovat, musí být docvičený na úroveň reflexu. U přivolání to mám takto: pokud písknu na píšťalku (nebo ústy), je to emergency call - pes se musí okamžitě otočit a vrátit se ke mně (je na to vypálená dráha v mozku, nepřemýšlí o tom - je to ohař a odvolám ho při vystavování zvěře). Pokud ale jen zavolám slovně "ke mně", znamená to, že bych si představovala, že se v nejbližší době dostaví do mé blízkosti, ale nemám problém s tím, když cestou třeba označkuje patník.

Škoda, že jste nezmínila, co máte za plemeno. Pokud máte nějaké "rozumné" plemeno, které má předpoklady se to naučit (nebo se nechat zkultivovat), musíte být absolutně důsledná a nepřipouštět chybu (když Vám neuteče, neřešíte, jestli mu máte nasekat, až ho dohoníte). Takže si vezměte stopovačku, ať máte "prodlouženou ruku", a docvičte ten povel tak, aby pes jednou za čas prostě "nezapomněl" (nelákejte ho, ale motivujte ho). Pokud dopředu víte, že nějaký povel nesplní, vůbec ho nedávejte (na předem prohrané bitvy je zbytečné mrhat energií). Pokud "rozumné" plemeno nemáte (je rozdíl učit přivolání ohaře a třeba huskyho), tak investujte energii do něčeho, co má naději na úspěch, a pořiďte si třeba tu para šňůru. :-) Nebo se s tím současným stavem smiřte a nevztekejte se. Znám lidi od honičů, kteří si do lesa berou termosku s čajem a knížku, protože vědí, že když pes vezme čáru, budou na něj čtyři, pět hodin čekat na pařezu, protože se ty potvory ještě navíc vracejí po vlastní stopě, takže se jim nedá ani jít naproti. (Já na to nemám nervy, tak si honiče nepořizuji.)

Jinak... já cítím trochu potíž ve Vašem přístupu. Jste přesvědčená, že pes ví, co má a nemá dělat (no, asi neví, když se mu to plete), že dostává zákazové povely (není to pro něj příliš abstraktní? nepotřebuje v takové situaci spíše dostat návod, co MÁ dělet?), že Vás má u zadku, že si z Vás utahuje, že přitvrzujete (a co až nebude kam dál zajít?). Nevztekejte se, Váš pes Vám nedělá schválnosti (nejspíš je jen zmatený a zrcadlí Vás). Jen Vám tím říká, že Vám nerozumí. Hledejte způsoby, jak své požadavky lépe komunikovat. Kupte si knihy od Františka Šusty (a přečtěte si je!), začněte od sebe, uklidněte se a věřte si.

Psům svědčí řád a zaměstnání. Kdo pracuje, nemá čas vymýšlet venku bejkárny. Kdo je unavený prací, nemá čas vymýšlet bejkárny doma.

Jak jste prosím pěkně docílili docvičení povelu na úroveň reflexu?
Vámi zmíněnou knihu si pořídím, děkuji. Je mi jasné že chybu dělám já, že to není v psu. Děkuji za rady a doporučení, okusím se odpovědět na otázky co tu padly, pes je kříženec AUO a BOC a vyžití má takové, že se mu snažíme hodně věnovat, procházky, výlety, je velmi hodný a až na těch pár zkratů v poslední době, na vycházkách bezproblémový, i ve městě a extrémním ruchu ovladatelný, jel i v MHD, řešili jsme teď zdravotní problém (alergie na složku potravy) a skvěle nesl i transporty na vet.kliniku a veškerá vyšetření, odběry, jakože žádný zásadní problém, že by se mi vymykal ve výchově asi nemáme, jen zřejmě podle manžela nezvládám tu důslednost. Což není omluva pro to, když pes uteče a myslivec vám ho práskne. Manžel mi pořád předhazuje že jsem měkká že neexistuje aby takhle neuposlechl a utekl. Jenže, chlapské ego, někdy je jednodušší mu to odkývat. Ale mrzí mě to. R.

* zkus má být zvuk, pardon

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zadavatelko, máte křížence nejchytřejšího plemene na světě :-), neházejte flintu do žita. Říkám si, jestli by nebylo pro Vás snazší naučit toho psa stopku. Jinak ale platí to, co jsem psala výše - musíte na přivolání důsledně a cílevědomě pracovat, a docvičit ho na úroveň reflexu. Za mě je nejlepší pomůcka (vedle stopovačky) píšťalka, Sardullah se tady několikrát zmiňovala o vyoperovaném pískátku z hračky, to bude taky dobré. Ten "ostrý" zkus psa "probere" lépe než tisíc slov.

Říkám si, jestli by nebylo pro Vás snazší naučit toho psa stopku.

Co je "stopka"?

Fiona.Praha napsal(a):
Říkám si, jestli by nebylo pro Vás snazší naučit toho psa stopku.

Co je "stopka"?

U ohařů typicky daun (= psa zastavíte a znehybníte, buď zdvižením pravé ruky, anebo dlouhým hvizdem na píšťalku, nemáte-li vizuální kontakt). Pro některé psy je snazší ve vypjaté situaci někde zůstat než se nechat odvolat.

Rxd napsal(a):
Jak jste prosím pěkně docílili docvičení povelu na úroveň reflexu?
Vámi zmíněnou knihu si pořídím, děkuji. Je mi jasné že chybu dělám já, že to není v psu. Děkuji za rady a doporučení, okusím se odpovědět na otázky co tu padly, pes je kříženec AUO a BOC a vyžití má takové, že se mu snažíme hodně věnovat, procházky, výlety, je velmi hodný a až na těch pár zkratů v poslední době, na vycházkách bezproblémový, i ve městě a extrémním ruchu ovladatelný, jel i v MHD, řešili jsme teď zdravotní problém (alergie na složku potravy) a skvěle nesl i transporty na vet.kliniku a veškerá vyšetření, odběry, jakože žádný zásadní problém, že by se mi vymykal ve výchově asi nemáme, jen zřejmě podle manžela nezvládám tu důslednost. Což není omluva pro to, když pes uteče a myslivec vám ho práskne. Manžel mi pořád předhazuje že jsem měkká že neexistuje aby takhle neuposlechl a utekl. Jenže, chlapské ego, někdy je jednodušší mu to odkývat. Ale mrzí mě to. R.

Jak jste prosím pěkně docílili docvičení povelu na úroveň reflexu?

Neustálým opakováním, až pes přestane přemýšlet nad tím, jestli má povel splnit nebo ne.
Někde jsem četla, že když pes povel (cvik) udělá 100x, teprve pak se mu vryje pod kůži.

Mám to takhle např. s přechodem silnice:
Bydlím v Praze na sídlišti, všechny pesy chodí/chodily na volno. Na přechodu se vždy zastavíme, já řeknu slovo "přechod", stojím já i pesa, pak řeknu jdeme a jdeme. Časem dokáži zastavit svou pesu na dálku jen slovem "přechod".
Tuhle jsem se přistihla při tom, že si dávám povely sama sobě. Na přechodu jsem se zastavila (sama bez pesy), řekla slovo přechod, počkala až přejela auta a přešla .

Pročítám toto vlákno už potřetí a zapisuji si, ještě vás moc poprosím o doplnění některých nejasností. Nezamotává se vám pes na stopovací šňůře do stromů a keřů když je terén opravdu různorodý a členitý? Nedokažu si moc představit jak jdeme lesem na dlouhém provázku, lanku, protože on hodně čenichá a všelijak si tu trasu klikatí, to ho budu neustále vymotavat za šňůru z roští a houštin. Dále, nešpiní se to o zem, když je třeba bahno? To přeci musí po pár metrech být jako vix.
Dále, knihu ještě nemám, takže se omlouvám jestli to je v ní uvedeno, ale dá se docílit reflexního oblouku pozitivní motivaci? Třeba na mlsík? Protože doposud jsme měli naučeno od útlého štěněcího období, že za přivolání za zvuku klikru dostal mlsotku. Tak se naučil přibihat na jméno a ve většině případů opravdu přiběhne a je poslušný . Dle chlapa že psa dělám rozmazlence. Bohužel ale v těch pár případech, kdy vzal kramle, měl naprosté zatemnění a na mlsotku ani klikr by nereagoval. To se prý projevuje ta moje výchova a kokínka. Tady chápu že pak musí narazit do vodítka a sám sebe ztrestat že ho to zastavi. Ale jak tam dostanu to zažití na úroveň reflexu? Neustálým opakováním že sám sebe vycuká a spojí si to s NESMÍŠ? Děkuji R.

"Jak jste prosím pěkně docílili docvičení povelu na úroveň reflexu?"

dostatečnou intenzitou nácviku = dostatečný počet lekcí denně s dostatečným počtem daného cviku v jedné lekci
"dostatečný" je individuální proměnná

vše zde padlo, odetta

a kříženec AUOxBOC chce dostatek práce, čímž jen procházky nebudou

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U ohařů typicky daun (= psa zastavíte a znehybníte, buď zdvižením pravé ruky, anebo dlouhým hvizdem na píšťalku, nemáte-li vizuální kontakt). Pro některé psy je snazší ve vypjaté situaci někde zůstat než se nechat odvolat.

Aha, to máme tak polovičatě.

Používám jako povel slovo "stop", když chci, aby pesa zastavila. Nepotřebuji, aby přiběhla (ke mně), ale prostě se zastavila. Původně jsem se snažila, aby se zastavila a zůstala stát, ale ona se často po slovu stop zastavila a běžela ke mně. Nevím, jak ji naučit, aby ke mně bylo ke mně a stop bylo stop. Ale protože mi to nevadí, tak to neřeším. Po povelu stop se zastaví a buď přijde nebo nepřijde. Důležité je to stop.

Rxd napsal(a):
Pročítám toto vlákno už potřetí a zapisuji si, ještě vás moc poprosím o doplnění některých nejasností. Nezamotává se vám pes na stopovací šňůře do stromů a keřů když je terén opravdu různorodý a členitý? Nedokažu si moc představit jak jdeme lesem na dlouhém provázku, lanku, protože on hodně čenichá a všelijak si tu trasu klikatí, to ho budu neustále vymotavat za šňůru z roští a houštin. Dále, nešpiní se to o zem, když je třeba bahno? To přeci musí po pár metrech být jako vix.
Dále, knihu ještě nemám, takže se omlouvám jestli to je v ní uvedeno, ale dá se docílit reflexního oblouku pozitivní motivaci? Třeba na mlsík? Protože doposud jsme měli naučeno od útlého štěněcího období, že za přivolání za zvuku klikru dostal mlsotku. Tak se naučil přibihat na jméno a ve většině případů opravdu přiběhne a je poslušný . Dle chlapa že psa dělám rozmazlence. Bohužel ale v těch pár případech, kdy vzal kramle, měl naprosté zatemnění a na mlsotku ani klikr by nereagoval. To se prý projevuje ta moje výchova a kokínka. Tady chápu že pak musí narazit do vodítka a sám sebe ztrestat že ho to zastavi. Ale jak tam dostanu to zažití na úroveň reflexu? Neustálým opakováním že sám sebe vycuká a spojí si to s NESMÍŠ? Děkuji R.

Máte to hrozně popletené. Všechno. Takhle to nejde. Co je odměna, proč je nanic lákání, na co je klikr, co je trest, co má jakou trvanlivost......
Přečtěte si ten web Zrzavci a začněte hledat "cvičák".
1) naučte psa zastavit, je to jednodušší, než aby běžel k Vám
2) kožená stopovačka se nezamotává, je hladká, pes se vymotá.. a snad od toho jste tam Vy, stačí pak otřít, není to látka
3) naučte psa JEDEN povel tak dobře, že ho splní kdekoli a kdykoli
tzn. že ho umí, ne že si to myslíte, že ho umí..
Vážně si pletete základní věci, měli byste najít cvičák, školu, trenéra, myslivecký spolek,... aby Vám ukázali, jak na to.
Vybíráte slova, která pak dohromady nedávají smysl a nebudou fungovat. Pes potřebuje jednu věc.. jednu jedinou:
vědět, co má v tu chvíli dělat!
Co má dělat místo vyběhnutí za srnou?
Co po něm chcete, co přesně má udělat?
A s tím Vám pomůže někdo naživo. Někdo, kdo má ohaře, retrívry, teriéry,... chápete?

Rxd napsal(a):
Pročítám toto vlákno už potřetí a zapisuji si, ještě vás moc poprosím o doplnění některých nejasností. Nezamotává se vám pes na stopovací šňůře do stromů a keřů když je terén opravdu různorodý a členitý? Nedokažu si moc představit jak jdeme lesem na dlouhém provázku, lanku, protože on hodně čenichá a všelijak si tu trasu klikatí, to ho budu neustále vymotavat za šňůru z roští a houštin. Dále, nešpiní se to o zem, když je třeba bahno? To přeci musí po pár metrech být jako vix.
Dále, knihu ještě nemám, takže se omlouvám jestli to je v ní uvedeno, ale dá se docílit reflexního oblouku pozitivní motivaci? Třeba na mlsík? Protože doposud jsme měli naučeno od útlého štěněcího období, že za přivolání za zvuku klikru dostal mlsotku. Tak se naučil přibihat na jméno a ve většině případů opravdu přiběhne a je poslušný . Dle chlapa že psa dělám rozmazlence. Bohužel ale v těch pár případech, kdy vzal kramle, měl naprosté zatemnění a na mlsotku ani klikr by nereagoval. To se prý projevuje ta moje výchova a kokínka. Tady chápu že pak musí narazit do vodítka a sám sebe ztrestat že ho to zastavi. Ale jak tam dostanu to zažití na úroveň reflexu? Neustálým opakováním že sám sebe vycuká a spojí si to s NESMÍŠ? Děkuji R.

Zamotá (občas, většinou se pes vymotá sám) a ušpiní (dle materiálu se otře nebo vypere). :-) Někdo kvůli tomu (hlavně špíně) používá flexinu, ale tam to svádí k používání toho kouzelného tlačítka, které zastaví odvíjení, a tím se pes nic nenaučí. Pro mě byla jednodušší stopovačka s uzlem na konci (zašlapávala jsem ji na zemi, když to bylo nutné, tak aby mi neprojela pod botou), no a do batohu jsem ji dávala do igelitky. Když je bahno, tak je fajn mít s sebou nějaký navlhčený perlan nebo prostě něco, do čeho si utřete ruce.

Reflexní oblouk je doba, po kterou trvá, než si pes uvědomí, co po něm při vydání povelu žádáte. Když byl můj pes mladý, došlo mu to cca do tří, pěti vteřin. Teď už je hodně starý, tak čekám tak deset, někdy patnáct sekund. Pak mu to dojde. Už má "dlouhé vedení", jak se říká lidově.

Chápete to, obávám se, špatně. Tou stopovačkou psovi neukazujete, co nemá dělat, ale co po něm chcete. Dáte povel (slovně, píšťalkou), necháte proběhnout reflexní oblouk (jak je dlouhý, je individuální, ale u mladého psa by to mohlo být cca do tří sekund). Řekněme, že pes láteří a nejde nebo přímo běží na opačnou stranu. Vy vezmete stopovačku, se kterou v žádném případě necukáte, ale psa si "přitáhnete" (mírným, táhlým tlakem) k sobě. A pak ho hrozně moc pochválíte, budete upřímně nadšená a pes se bude radovat s Vámi. Pokud používáte klikr, tak po úspěchu následuje bridge (kliknutí) a odměna. (Někdo ještě chce, aby pes předsedal, to nevím, jestli děláte.) Vy nechcete psa vycukat, ale chcete, aby zažíval úspěch. Hodně úspěchů. Co nejvíc!
Pokud jde sám od sebe, na stopovačku nemusíte vůbec sahat. Má to fungovat jako Vaše "prodloužená ruka". Cílem této lekce není psa naučit "nesmíš", cílem je naučit ho "ke mně".

A jak píše Megí, máte to všechno hrozně pomotané, a proto ten pes nefunguje. Vy jste zmatená, on je zmatený z Vás. Než vyberete cvičák nebo někoho na individuální pomoc, přečtěte si knihu Trénink je rozhovor.

Rxd napsal(a):
Pročítám toto vlákno už potřetí a zapisuji si, ještě vás moc poprosím o doplnění některých nejasností. Nezamotává se vám pes na stopovací šňůře do stromů a keřů když je terén opravdu různorodý a členitý? Nedokažu si moc představit jak jdeme lesem na dlouhém provázku, lanku, protože on hodně čenichá a všelijak si tu trasu klikatí, to ho budu neustále vymotavat za šňůru z roští a houštin. Dále, nešpiní se to o zem, když je třeba bahno? To přeci musí po pár metrech být jako vix.
Dále, knihu ještě nemám, takže se omlouvám jestli to je v ní uvedeno, ale dá se docílit reflexního oblouku pozitivní motivaci? Třeba na mlsík? Protože doposud jsme měli naučeno od útlého štěněcího období, že za přivolání za zvuku klikru dostal mlsotku. Tak se naučil přibihat na jméno a ve většině případů opravdu přiběhne a je poslušný . Dle chlapa že psa dělám rozmazlence. Bohužel ale v těch pár případech, kdy vzal kramle, měl naprosté zatemnění a na mlsotku ani klikr by nereagoval. To se prý projevuje ta moje výchova a kokínka. Tady chápu že pak musí narazit do vodítka a sám sebe ztrestat že ho to zastavi. Ale jak tam dostanu to zažití na úroveň reflexu? Neustálým opakováním že sám sebe vycuká a spojí si to s NESMÍŠ? Děkuji R.

Jako stopovačku jsem měla 10 metrové tenké horolezecké lanko (mám pesu do 10kg). Schválně jsem si pořídila jasnou barvu, abych to v tom v bahně nebo trávě viděla. Ano, byla za chvíli jako prase, nestále jsem ho prala. A ještě se na něm dělaly uzlíky, takže po cca 6 měsících používání bylo lanko neidentifikovatelné barvy v délce 8 metrů.

Asi jsem stopovačku používala jinak než ostatní, protože já ji zcela výjimečně pustila z ruky. Moje stopovačka je v podstatě flexina na ruční pohon Svou pesu jsem neustále přivolávala a odměňovala, ona odcházela a přicházela. Trénovala tím přivolání, "volnost" na povolenou vzdálenost a chůzi na vodítku. Když se omotala kolem stromu, musela se z něj zase vymotat, ani mne nenapadlo, že bych kolem stromů kroužila já. Nikdy jsem nedopustila, aby se chovala jako na flexině, že bezhlavě vyrazí a zarazí se, protože lanko ve flexině se vymotalo. Stejně tak bych nenechala pesu utéct s 10 metrovým lankem na vodítku. Bála bych se, že se někde omotá nebo si cukne krkem. Ale to je věc názoru.
Když jsem lanko vyhodila a začala chodit na volno, pokračovaly jsme v naučeném přivolání a odměňování, až do zblbnutí. Děláme to v podstatě neustále a bez odměn ven nevyrazím.

Klikr nepoužívám, přijde mi to jako zbytečný mezikrok. Ale to je taky věc názoru a zkušeností.

Lesnížínko, naučili jsme to argentýny, pity, staffordy, myslíte, že to nejsou lovečtí psi? Megínka ve 4 měsících skočila po slepici, přišlápla ji a chytla za krk, v půl roce letěla za srnečkou, za zajícem.. já ji měla za štěňátko.. jediné, co pomáhá, je důslednost. S tím se musíte smířit, pak to půjde ;-)
"Megíí, ale my jsme přece běhali na sedáku, pes tahal. No nebylo by to něco, co by ho zvlášť bavilo, když jsem mu dávala postroj, neskákal radostí jak u vodítka, spíš se tvářil jak ,,zpráskaný pes"."
No, tak to nebyla zábava/práce pro Vašeho psa. Každý pes se dá motivovat, každý pes se naučí jeden povel, každý pes potřebuje nějaký smysl života. Neříkejte, lesnížínko, že smysl dne Vašeho samojeda je "nevím, co mám dělat, nic mě nebaví". Takhle to totiž zní. Pro výcvik/výchovu psa je potřeba důslednost.
Ne tvrdá ruka, ale důslednost. A někdo to prostě v sobě nemá, je mu to nepříjemné, no tak to se nedá nic dělat, pes zůstane takový.
Někdy přijde překvapení, po tom, co si myslím, jak mám bezva vycvičeného psa, v podobě vybíhání za zvěří, za kočkou, napadání psů, cyklistů, .... důvod to má jediný - nevycvičený pes (páníček nedocvičil). Jiný důvod to opravdu nemá. Metody si můžete vyzkoušet, tedy nakoukat třeba na youtube, u chovatelů,.. na každého psa se něco vymyslí. Nejsou to delfíni, co tu převezmou vládu. Fakt ne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zamotá (občas, většinou se pes vymotá sám) a ušpiní (dle materiálu se otře nebo vypere). :-) Někdo kvůli tomu (hlavně špíně) používá flexinu, ale tam to svádí k používání toho kouzelného tlačítka, které zastaví odvíjení, a tím se pes nic nenaučí. Pro mě byla jednodušší stopovačka s uzlem na konci (zašlapávala jsem ji na zemi, když to bylo nutné, tak aby mi neprojela pod botou), no a do batohu jsem ji dávala do igelitky. Když je bahno, tak je fajn mít s sebou nějaký navlhčený perlan nebo prostě něco, do čeho si utřete ruce.

Reflexní oblouk je doba, po kterou trvá, než si pes uvědomí, co po něm při vydání povelu žádáte. Když byl můj pes mladý, došlo mu to cca do tří, pěti vteřin. Teď už je hodně starý, tak čekám tak deset, někdy patnáct sekund. Pak mu to dojde. Už má "dlouhé vedení", jak se říká lidově.

Chápete to, obávám se, špatně. Tou stopovačkou psovi neukazujete, co nemá dělat, ale co po něm chcete. Dáte povel (slovně, píšťalkou), necháte proběhnout reflexní oblouk (jak je dlouhý, je individuální, ale u mladého psa by to mohlo být cca do tří sekund). Řekněme, že pes láteří a nejde nebo přímo běží na opačnou stranu. Vy vezmete stopovačku, se kterou v žádném případě necukáte, ale psa si "přitáhnete" (mírným, táhlým tlakem) k sobě. A pak ho hrozně moc pochválíte, budete upřímně nadšená a pes se bude radovat s Vámi. Pokud používáte klikr, tak po úspěchu následuje bridge (kliknutí) a odměna. (Někdo ještě chce, aby pes předsedal, to nevím, jestli děláte.) Vy nechcete psa vycukat, ale chcete, aby zažíval úspěch. Hodně úspěchů. Co nejvíc!
Pokud jde sám od sebe, na stopovačku nemusíte vůbec sahat. Má to fungovat jako Vaše "prodloužená ruka". Cílem této lekce není psa naučit "nesmíš", cílem je naučit ho "ke mně".

A jak píše Megí, máte to všechno hrozně pomotané, a proto ten pes nefunguje. Vy jste zmatená, on je zmatený z Vás. Než vyberete cvičák nebo někoho na individuální pomoc, přečtěte si knihu Trénink je rozhovor.

to kouzelné tlačítko :D nevím, co máte. Ono to tak charakteristicky klapne. S Norou se toho klapnutí postupně stává perfektní "VOPRAVDU NE"

"Máte to hrozně popletené. Všechno. Takhle to nejde"

JO!

" ale dá se docílit reflexního oblouku pozitivní motivaci?"
půvabný dotaz
reflexního oblouku nedocilujeme, ten prostě máme

docilujeme reflexu

prosím obé např. zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Reflex

a pak že je teorie na nic.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
to kouzelné tlačítko :D nevím, co máte. Ono to tak charakteristicky klapne. S Norou se toho klapnutí postupně stává perfektní "VOPRAVDU NE"

Já se bojím, že mi strhne navíjení, tak ho stopnu ještě před tím charakteristickým klapnutím. :-D Jak se soustředím na tu flexinu, tak zapomenu dát psovi povel. Tam mám docvičený reflex já, ale úplně blbý. :-D Jinak já flexi používám de facto jen po epileptických záchvatech, aby se mohl dostatečně a bezpečně proběhnout.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já se bojím, že mi strhne navíjení, tak ho stopnu ještě před tím charakteristickým klapnutím. :-D Jak se soustředím na tu flexinu, tak zapomenu dát psovi povel. Tam mám docvičený reflex já, ale úplně blbý. :-D Jinak já flexi používám de facto jen po epileptických záchvatech, aby se mohl dostatečně a bezpečně proběhnout.

mně cvaká právě to stopnutí, když se dojede na konec, tak to žádnej zvuk nedělá.

a povely dávám úplně normálně, vlastně se tváříme, že žádné vodítko neexistuje. všechno je jak bez něj, akorát při zaváhání se tomu dá trochu pomoci a při skopičinách je tam vždycky možnost zacvaknout. jediný, co bylo potřeba naučit navíc, byl povel "okolo". to když dojde k zamotání okolo stromu nebo tak.

http://www.rak-brno.cz/250-dummy-running-rabbit
Měla jsem tenkrát nápad, že někoho poprosím o opravdovou králičí kůži a půjdeme do lesa dělat, že vyběhl zajíc.. ale nedošlo na to, nemuselo.. ale na dalšího psa už budu připravená. Akorát nevím, koho k takovému divadlu přesvědčím.

Museli jste někdy nabančit svému psovi?

Ne. Hanba by mě fackovala. Pokud někdo zmlátí svého psa, za to, že mu utekl, tak je to jen proto, že neudržel nervy na uzdě. Řeči o tom, že to udělal z výchovného hlediska jsou jen výmluvou.

Lovení je strašně široké téma. Největší problém vidím v tom, že si lidé neuvědomují, že zdrhnutí za zajícem nejde vyřešit jen tím, že psa budu učit přivolání. Odnaučení lovení mám rozdělené do čtyř oblastí. Každá oblast je přitom stejně důležitá. Psa lovit neodnaučíte jen tím, že se zaměříte na jednu. Ve zkratce:

1) Přivolání/zastavovací povel jako reflex - napoví vám knížka F. Šusta Trénink je rozhovor
2) Desenzitace zvěře - tzn. aktivně zvěř vyhledávat a trénovat v takové dálce, kdy se pes ještě nepřetáčí a tím pádem je ve stavu, kdy je schopný se ještě učit. Perfektní je na tohle hra koukej na. Na googlu hledejte ,,the engage-disengage game.
3) Trénink sebeovládání - nejrůznější hry s pamlsky, drž/pusť s hračkami, perfektně se sebekontrola učí s udičkou. Běžné fungování se psem, kdy používáte odměny z prostředí (např. z auta se vyskakuje až na povel, když nepočkáš dveře se před tebou zavřou)
4) Fungující vztah mezi majitelem a psem - podle mě nejdůležitější oblast. Vedle toho, že psa učíte povely, sebeovládání a snižujete reakci na zvěř, pes s vámi musí být rád. Základem je, že pes jde vedle vás ne proto, že se bojí se vzdálit, ale proto, že s Vámi chce být 🙂. Nechte ho být venku taky jen psem (přizpůsobte mu tempo, nechte ho čichat), sedněte si a jen tak sledujte okolí, hrajte si spolu (hračky/pamlsky), buďte parťáci.

Nevím, jestli mi to neuniklo a všechno číst znovu nechci - Kolik je Kleovi let?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
mně cvaká právě to stopnutí, když se dojede na konec, tak to žádnej zvuk nedělá.

a povely dávám úplně normálně, vlastně se tváříme, že žádné vodítko neexistuje. všechno je jak bez něj, akorát při zaváhání se tomu dá trochu pomoci a při skopičinách je tam vždycky možnost zacvaknout. jediný, co bylo potřeba naučit navíc, byl povel "okolo". to když dojde k zamotání okolo stromu nebo tak.

Aha, tak mně když dojedeme na konec, tak to zvuk udělá.

Já chápu ten princip, ale neumím to na flexi aplikovat. :-( Prst na tlačítku mám prostě rychlejší než mozek. Proto jsem při výcviku používala stopovačku. Teď už je pes starý, tak já už jenom rozmazluju, heč. :)

Všem moc děkuji za váš investovaný čas, musím vše projít několikrát protože jsem zahlcena informacemi a pokusím se to nějak vstřebat a co nejvíc si z toho vzit.
Kleofáškovi je 6 měsíců.
Snad jsem odpověděla na všechny otázky, pokud mi ještě něco uniklo tak se omlouvám. R.

Orientační dotaz - máte za sebou cvičák? Určitě bych ho nepodcenila.

Nikdy za psem neběhej, je to to nejhorší co mužeš udělat. Akorát ho podpoříš v tom mít tě tam, kam světlo nesvítí. Mě se osvědčilo sebrat se a odejít ke dveřím domu, to stejné když nechtěl jít (na volno), prostě fajn tak já jdu bez tebe, dělej si co chceš. Psovi bude trvat, než mu dojde že zůstal sám venku opuštěný a začne vás hledat. Bude cítit zoufalství. Uděláte to párkrát opakovaně a on si vás začne hlídat.

Ovšem tato metoda je použitelná pouze když víte, že nikoho nenapadne.

Pokud se jedná o velkého psa a pravidelně v lese utíká za zvěří, zkusila bych elektrický obojek.

Ale jak jsem řekla - neběhejte za ním. Nikdy. Nesnažte se ho dohonit, chytit. Pes je povinen se k vám vrátit sám pro jeho vlastní dobro.

S věkem se pes sklidní, ale moc od toho nečekejte. Rozhodně zkuste cvičák, nejlépe pravidelně. Takový pes potřebuje pevnou ruku 24/7. Žádné úlevy, nikdy, v ničem. A pamatujte, že když psa plesknete, tak čim častěji to uděláte tim blíž jste k tomu, aby v sežral ruku. Utekls? Fajn, zbytek procházky jdeš s náhubkem na krátko u nohy. Něco jsi provedl doma co viš že nesmíš? (Ujistěte se, že to nebyl prijev stresu, frustrace či rozrušení!!!) Na 3 minuty na balkon (nezavírejte ho tam, jen přivřít aby v přïpadě, že pujde "zpytovat svědomí" mohl vlézt dovnitř a opravdu jen na chvilinku, tady ten trest totiž není samota, ale proces odstrčení.
Když ne venku hodný, dávejte venku kokina, když bude zlobit, nic.

Tu "stopku"...v mém podání povel "čekej" jsem používala u afgána....určitě by na povel nepřišel, ale po povelu jsem měla pár okamžiků psa odchytit....tím, že se pohyboval do pěti metrů ode mne, tak to nebyl problém.
Pokud jsem ho volala k sobě, že už je moc vpředu, tak to nebylo, že by pes všeho nechal, ke mně spěchal, ale prostě se vydal směrem ke mně, ale dělal si přitom svoje.......na nemotivovatelného psa (alespoň já nepřišla na to, čím ho motivovat a že jsem toho vyzkoušela) na samostatnou jednotku, si myslím dobrej počin.
Myslím, že jediná motivace, že byl vypustitelný v přírodě, že byl přijatelně ovladatelný, byla jeho láska ke mně.

Nicméně u plemene (křížence), které je ochotno spolupracovat, tam by se ta poslušnost mohla zadařit, ale chce to makat, nestane se to přes noc.

Ale já mám do toho co nejmíň mluvit...jsem lenoch líná, jd cestou nejmenšího odporu a snažím se se svými psy na nějakém fungování dohodnout, než abych tlačila na pilu.

Rxd napsal(a):
Všem moc děkuji za váš investovaný čas, musím vše projít několikrát protože jsem zahlcena informacemi a pokusím se to nějak vstřebat a co nejvíc si z toho vzit.
Kleofáškovi je 6 měsíců.
Snad jsem odpověděla na všechny otázky, pokud mi ještě něco uniklo tak se omlouvám. R.

Počkejte, to mlátíte štěně?! To se mi tedy vůbec nelíbí (ne že u dospělého psa by se mi to líbilo). V půl roce žádný pes 100% přivolání nemá. Čeká Vás spousta práce. Vezměte rozum do hrsti, zapojte empatii. Jinak za mě platí vše, co jsem psala výše.

@Theressa Radíte zadavatelce EO na štěně? To jako vážně?! Omlouvám se za upřímnost, ale Vaše rady (nejen EO) jsou hrozné, pro mě až šokantní.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U ohařů typicky daun (= psa zastavíte a znehybníte, buď zdvižením pravé ruky, anebo dlouhým hvizdem na píšťalku, nemáte-li vizuální kontakt). Pro některé psy je snazší ve vypjaté situaci někde zůstat než se nechat odvolat.

Tady bych vypíchla to "pro některé psy". Vím, že to mnozí výcvikáři tvrdí, říká to i Franta Šusta, že pokud pes zdrhá, je snazší to zarazit povelem, který je vymakaný na úroveň reflexu (stůj, sedni) než ho přivolávat.
U mojí první feny to tak stopro funguje, "sedni" provede i ve stavu poměrně velkýho vzrušení, sedá si jako zhypnotizovaná, s nepřítomným výrazem. Případně to nezafunguje, ale šance tu je, na rozdíl od přivolání - to je v takové situaci úplně marné.
Ovšem pinčová mě vyškolila, že není pes jako pes- pod vlivem vypjaté situace je pro ni nesplnitelný úkol přestat hejbat nožičkama, čili cokoli statického. Takže tu raději přivolávám a často to zafunguje.
Ona obecně strašně nerada sedá a "lehni", to už je vysoká pinčí. Protože to znamená vyřadit nožičky z provozu.

Terven napsal(a):
Tady bych vypíchla to "pro některé psy". Vím, že to mnozí výcvikáři tvrdí, říká to i Franta Šusta, že pokud pes zdrhá, je snazší to zarazit povelem, který je vymakaný na úroveň reflexu (stůj, sedni) než ho přivolávat.
U mojí první feny to tak stopro funguje, "sedni" provede i ve stavu poměrně velkýho vzrušení, sedá si jako zhypnotizovaná, s nepřítomným výrazem. Případně to nezafunguje, ale šance tu je, na rozdíl od přivolání - to je v takové situaci úplně marné.
Ovšem pinčová mě vyškolila, že není pes jako pes- pod vlivem vypjaté situace je pro ni nesplnitelný úkol přestat hejbat nožičkama, čili cokoli statického. Takže tu raději přivolávám a často to zafunguje.
Ona obecně strašně nerada sedá a "lehni", to už je vysoká pinčí. Protože to znamená vyřadit nožičky z provozu.

Měla byste začít točit videa, protože tohle je nepředstavitelné - jeden pes "hmmmmm" a druhý na tryskový motorek :-) :-)
Jak to jako provozujete, když zvěř? :-)

Terven napsal(a):
Tady bych vypíchla to "pro některé psy". Vím, že to mnozí výcvikáři tvrdí, říká to i Franta Šusta, že pokud pes zdrhá, je snazší to zarazit povelem, který je vymakaný na úroveň reflexu (stůj, sedni) než ho přivolávat.
U mojí první feny to tak stopro funguje, "sedni" provede i ve stavu poměrně velkýho vzrušení, sedá si jako zhypnotizovaná, s nepřítomným výrazem. Případně to nezafunguje, ale šance tu je, na rozdíl od přivolání - to je v takové situaci úplně marné.
Ovšem pinčová mě vyškolila, že není pes jako pes- pod vlivem vypjaté situace je pro ni nesplnitelný úkol přestat hejbat nožičkama, čili cokoli statického. Takže tu raději přivolávám a často to zafunguje.
Ona obecně strašně nerada sedá a "lehni", to už je vysoká pinčí. Protože to znamená vyřadit nožičky z provozu.

Souhlas, pro mého psa je také snazší přijít než daunovat (to nemá rád, nechce ležet na studeném, mokrém, ..., špinavém). Myslela jsem to jen obecně jako tip. To jsem ještě ani nevěděla, že se bavíme o štěňátku!

Terven: myslím jako co voláte na dva psy naráz, já mám co dělat, abych stihla na jednoho psa :-)

Zadavatelka: to je štěně a Vy potřebujete vidět naživo, jak se to, co je v knížkách, uvádí do praxe.. školka, cvičák, školka spíše. Psa zaměstnat fyzicky, psychicky, naučit se, jak se to vlastně cvičí.. to je celé.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Počkejte, to mlátíte štěně?! To se mi tedy vůbec nelíbí (ne že u dospělého psa by se mi to líbilo). V půl roce žádný pes 100% přivolání nemá. Čeká Vás spousta práce. Vezměte rozum do hrsti, zapojte empatii. Jinak za mě platí vše, co jsem psala výše.

@Theressa Radíte zadavatelce EO na štěně? To jako vážně?! Omlouvám se za upřímnost, ale Vaše rady (nejen EO) jsou hrozné, pro mě až šokantní.

Nemlátim. Nikdy jsem na něj nevstáhla ruku, násilí na zvířatech a násilí obecně se mi hrozně příčí. Razantnější chce být manžel, tvrdí že co nevychovám do roka věku, už se psem půjde po cely jeho život a že se právě musí vychovat teď a že já jsem na něj mírná a nedusledná a proto se mi vymyká povelům. On tvrdí že za tento útěk měl dostat na zadek. R.

Rxd napsal(a):
Všem moc děkuji za váš investovaný čas, musím vše projít několikrát protože jsem zahlcena informacemi a pokusím se to nějak vstřebat a co nejvíc si z toho vzit.
Kleofáškovi je 6 měsíců.
Snad jsem odpověděla na všechny otázky, pokud mi ještě něco uniklo tak se omlouvám. R.

Taky jsem nějak přehlédla, že se jedná o štěně.
Neházejte flintu do žita, v půl roce pes není spolehlivý a pokud se tak jeví, tak se to následně v pubertě může stejně zvrtnout.
Už jsem asi trapná, ale vždycky tady zmiňuju mojí ovčandu...ovladatelnost bez vodítka na volno 100%, ale až od dvou let.
Do té doby jsem si myslela, že nebude spolehlivá snad nikdy, ale i tak jsme makaly a pak mi přijde, že ze dne na den se to změnilo a začala poslouchat. To jsem se zkraje kolikrát i dost divila, že jsem dala povel a ona fakt ihned poslechla.Úplně na mě seděla hláška "a když se něčemu divíte, tak alespoň zavřete hubu, Kelišová"

Myslím, že tím věkem jste měla začít už v úvodním dotazu....

Zadavatelko, šest měsíců je strašně málo, je to mimino- a v tomhle věku ještě nemůže mít hotové přivolání. To je věk, kdy vazba na páníčka přirozeně slábne- pes se přestává držet páníčkovo sukně a zjišťuje, že na světě je spousta lákadel. Pro majitele je to výzva a náročné období- hodně jich v této době přicvakne psa na flexinu a už ho tam nechá navždy.
Přiznám se, že pasáž o vašem manželovi, jak by štěněti nabančil, aby si nezvykalo, mi zkazila večeři. Pokud tohle udělá, tak obzvlášť u mixu plemen, kterej máte doma, máte do budoucna po vztahu a ovladatelnýho psa nikdy nedocílíte. Už to bude vždy jenom "kdo z koho". Jsem strašně šťastná, že nemusím sdílet svoje psy s nikým takovým. Omlouvám se.
To ani nemluvím o tom, že pokud psa zbije za útěk, nebude to trest, nýbrž pomsta,. Přinese mu to možná okamžitou úlevu a pocit zadostiučinění, jinej efekt to mít nemůže.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky jsem nějak přehlédla, že se jedná o štěně.
Neházejte flintu do žita, v půl roce pes není spolehlivý a pokud se tak jeví, tak se to následně v pubertě může stejně zvrtnout.
Už jsem asi trapná, ale vždycky tady zmiňuju mojí ovčandu...ovladatelnost bez vodítka na volno 100%, ale až od dvou let.
Do té doby jsem si myslela, že nebude spolehlivá snad nikdy, ale i tak jsme makaly a pak mi přijde, že ze dne na den se to změnilo a začala poslouchat. To jsem se zkraje kolikrát i dost divila, že jsem dala povel a ona fakt ihned poslechla.Úplně na mě seděla hláška "a když se něčemu divíte, tak alespoň zavřete hubu, Kelišová"

Myslím, že tím věkem jste měla začít už v úvodním dotazu....

No jo, ale naučit se něco musí a zaměstnat taky - štěně stejně jako dospělý pes.. rozdíl je, že bych se teď hned nehroutila, že štěně neposlouchá zcela, to je fakt.. Jenže..panička a pes nejsou celá smečka.. to jsme měly s megý do roka jejího věku a pak jsem ty rozdílné názory na výchovu další dva roky napravovala
Šla bych do té školky hned, rychle se ukáže pokrok a vytvoří to klid na všech frontách.

žíš......
vždyť je to štěně v zácviku!

takže to chce se začít vzdělávat
a vzdělání praktikovat, sama nebo s pomocí znalých

a muži koupit boxovací pytel, až bude chtít uplatňovat rázné metody, tak nechť má na čem.....

jo, na doplnění: s tou stopovačkou (tedy dlouhou šňůrou) - ono se i cuká, ale nikoliv tak, že se psu urve hlava a pár metrů letí vzduchem, ale jako "cink cink haló tady jsem a něco po tobě chci"....ono když pes psovoda zcela nevnímá tak se mu těžko poslouchá co vlastně neslyší

Rxd napsal(a):
Nemlátim. Nikdy jsem na něj nevstáhla ruku, násilí na zvířatech a násilí obecně se mi hrozně příčí. Razantnější chce být manžel, tvrdí že co nevychovám do roka věku, už se psem půjde po cely jeho život a že se právě musí vychovat teď a že já jsem na něj mírná a nedusledná a proto se mi vymyká povelům. On tvrdí že za tento útěk měl dostat na zadek. R.

Trest musí přijít ve chvíli, kdy pes páchá něco špatného, případně do tří vteřin poté. Později je to k ničemu, není schopen pochopit, za co ho bijete, docílíte leda toho, že se k vám nebude chtít vracet, ale spíš si úplně rozbijete vztah. Vídám kolem sebe celkem dost psů, co se bojí svých majitelů a můžu vám říct, že nic moc.

Rxd napsal(a):
Pročítám toto vlákno už potřetí a zapisuji si, ještě vás moc poprosím o doplnění některých nejasností. Nezamotává se vám pes na stopovací šňůře do stromů a keřů když je terén opravdu různorodý a členitý? Nedokažu si moc představit jak jdeme lesem na dlouhém provázku, lanku, protože on hodně čenichá a všelijak si tu trasu klikatí, to ho budu neustále vymotavat za šňůru z roští a houštin. Dále, nešpiní se to o zem, když je třeba bahno? To přeci musí po pár metrech být jako vix.
Dále, knihu ještě nemám, takže se omlouvám jestli to je v ní uvedeno, ale dá se docílit reflexního oblouku pozitivní motivaci? Třeba na mlsík? Protože doposud jsme měli naučeno od útlého štěněcího období, že za přivolání za zvuku klikru dostal mlsotku. Tak se naučil přibihat na jméno a ve většině případů opravdu přiběhne a je poslušný . Dle chlapa že psa dělám rozmazlence. Bohužel ale v těch pár případech, kdy vzal kramle, měl naprosté zatemnění a na mlsotku ani klikr by nereagoval. To se prý projevuje ta moje výchova a kokínka. Tady chápu že pak musí narazit do vodítka a sám sebe ztrestat že ho to zastavi. Ale jak tam dostanu to zažití na úroveň reflexu? Neustálým opakováním že sám sebe vycuká a spojí si to s NESMÍŠ? Děkuji R.

Taky bych vám doporučila jako první najít si nějakého výcvikáře, protože vaše věty "za přivoální dostal mlsotku za zvuku klikru" a "měl zatemnění a na klikr by nereagoval" ve mě evokují špatné používání klikru. Nebo minimálně špatné načasování a to je u klikr tréninku velmi důležité. Bez dobrého načasování to prostě nefunguje.

Theressa napsal(a):
Orientační dotaz - máte za sebou cvičák? Určitě bych ho nepodcenila.

Nikdy za psem neběhej, je to to nejhorší co mužeš udělat. Akorát ho podpoříš v tom mít tě tam, kam světlo nesvítí. Mě se osvědčilo sebrat se a odejít ke dveřím domu, to stejné když nechtěl jít (na volno), prostě fajn tak já jdu bez tebe, dělej si co chceš. Psovi bude trvat, než mu dojde že zůstal sám venku opuštěný a začne vás hledat. Bude cítit zoufalství. Uděláte to párkrát opakovaně a on si vás začne hlídat.

Ovšem tato metoda je použitelná pouze když víte, že nikoho nenapadne.

Pokud se jedná o velkého psa a pravidelně v lese utíká za zvěří, zkusila bych elektrický obojek.

Ale jak jsem řekla - neběhejte za ním. Nikdy. Nesnažte se ho dohonit, chytit. Pes je povinen se k vám vrátit sám pro jeho vlastní dobro.

S věkem se pes sklidní, ale moc od toho nečekejte. Rozhodně zkuste cvičák, nejlépe pravidelně. Takový pes potřebuje pevnou ruku 24/7. Žádné úlevy, nikdy, v ničem. A pamatujte, že když psa plesknete, tak čim častěji to uděláte tim blíž jste k tomu, aby v sežral ruku. Utekls? Fajn, zbytek procházky jdeš s náhubkem na krátko u nohy. Něco jsi provedl doma co viš že nesmíš? (Ujistěte se, že to nebyl prijev stresu, frustrace či rozrušení!!!) Na 3 minuty na balkon (nezavírejte ho tam, jen přivřít aby v přïpadě, že pujde "zpytovat svědomí" mohl vlézt dovnitř a opravdu jen na chvilinku, tady ten trest totiž není samota, ale proces odstrčení.
Když ne venku hodný, dávejte venku kokina, když bude zlobit, nic.

Četla jste diskusi?

Na 6 měsíční štěně doporučíte začátečníkovi elektriku?
Odejít ke dveřím domu z louky nebo lesa a nechat psa osudu?
Náhubek jako trest?
Vyhodit psa za trest na balkon a počkat, až bude "zpytovat svědomí"?

Snad si to zadavatelka přečte a vyhodnotí to tak, že na svého puberťáka nepoužije ani jednu Vaši "radu".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Měla byste začít točit videa, protože tohle je nepředstavitelné - jeden pes "hmmmmm" a druhý na tryskový motorek :-) :-)
Jak to jako provozujete, když zvěř? :-)

Jsem opatrná, už mi strašně dlouho nezdrhly. Za zvěří ani nepamatuju, za kočkama občas jo. Na Vikinu zafunguje spíš to "sedni", na pinčovou "pocem"...a v nemálo případech letí obě a nefunguje nic

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
http://www.rak-brno.cz/250-dummy-running-rabbit
Měla jsem tenkrát nápad, že někoho poprosím o opravdovou králičí kůži a půjdeme do lesa dělat, že vyběhl zajíc.. ale nedošlo na to, nemuselo.. ale na dalšího psa už budu připravená. Akorát nevím, koho k takovému divadlu přesvědčím.

Už jsem to kdysi psala: já mu tu kůži pořídila. To byl vlastně taky jeden z důvodů, proč jsme nejeli na ten coursing. On totiž moc rychle zjistil, že ta kůže je jen kůže, pro něj ,,mrtvola" a tedy ho dál nezajímala.
Zajímá Megíí, ten lov právě. Ano, i down jsme učili a tady by mě zajímalo, jak tedy to psa naučíte, když i zalehne, ale vzápětí vyletí a začne se štěkáním tancovat na vodítku? Jak reakci na cizího psa...se doporučuje...v dostatečné vzdálenosti. No, ale pro něj nebyla žádná vzdálenost dostatečná(u srn, psi mu byli jedno) mohl je vidět třeba na kilometr, ve chvíli kdy poznal, že ty tečky v dáli jsou srnky, spustil vyrvál. Dala jsem tedy down, ale ležet v klidu a koukat nevydržel, takže co? No odtáhnout ho pryč. Prochajdy po loukách a lesích jsme měli denně, takže nebylo dne, kdy by jsme něco ze zvěře nepotkali. Ne, neokoukalo se mu to nikdy. I teď, když nemůže na nohy, jak uvidí 50m před náma šmrdolit kosáka v houští vyběhne, protože co kdyby to bylo něco??? Už blbě vidí, takže hned nepozná, že je to jen blbý kos.

Rxd napsal(a):
Nemlátim. Nikdy jsem na něj nevstáhla ruku, násilí na zvířatech a násilí obecně se mi hrozně příčí. Razantnější chce být manžel, tvrdí že co nevychovám do roka věku, už se psem půjde po cely jeho život a že se právě musí vychovat teď a že já jsem na něj mírná a nedusledná a proto se mi vymyká povelům. On tvrdí že za tento útěk měl dostat na zadek. R.

Na ty manžele bacha.....vidím to na tom svým chlapovi doma. On teda na moje psy ruku nevztáhne, to bysme se asi potom porvali spolu, ale protože psy vychovávám já a já to vedu určitým stylem, tak má pocit...jako vícero lidí, když čtu diskuze že štěně umí česky.
Mám shodou okolností taky půlroční štěndo...když byla Ginuš malá bílá kulička, tak by jí dovolil všechno a pořád jí omlouval a tohle nevadí a tamto nevadí a ona je malá...a ta malá povyrostla, už to není pidi bílá kulička a teď má zase pocit, že už je velká a že by měla tohle a že by měla tamto....ono už za těch jedenáct let, zapomněl, že i naše předchozí fena nebyla dokonalá hned od začátku, že se česky musela naučit, že se musela naučit, co kterému členu rodiny vadí...panička nechce, abych na n skákala, páník nesnáší, když se mu pletu pod nohama.......a když se páník zlobí, tak je nejlepší nacpat se mu do klína, obejmout ho a dát mu pusu a on vyměkne hned...a nebo naopak říct "no ty máš zase náladu" a jít si po svým......
Můj manžel psům nerozumí....já tedy teď neustále "překládám", říkám...takhle fungovat nebude, musíš jí to říct takhle....takhle s ní nehneš....
Ale ono se to časem srovná, až Gina povyroste a vycvičí si páníka k obrazu svému. Ono se jí to docela daří, ale holka je ještě mladá, takže je taky občas netrpělivá....

No u nás to bylo vždycky tak, že muž psy nic neučil, ani nenaučil, vlastně jen rozmazloval a omlouval, nikdy by nesouhlasil s žádným trestem a nadával mi, že jsem hnusná sadistka, když jsem na psy jen řvala a byla na ně naštvaná. Teda na Worku samozřejmě. Berrynkovi jsem vždycky říkala: Beruno, ty máš rozum, proč mu něco sakra neřekneš?!? A dmul se pýchou, když ukazovali, co všechno umí a jak jsou vychovaní. A když byl průšvih(rozuměj pokousaná kačena) tak samozřejmě, to byla zase jen moje vina, protože jsem psa neuhlídala a on přece nemůže za to, že je takovej

lesnížínka napsal(a):
Už jsem to kdysi psala: já mu tu kůži pořídila. To byl vlastně taky jeden z důvodů, proč jsme nejeli na ten coursing. On totiž moc rychle zjistil, že ta kůže je jen kůže, pro něj ,,mrtvola" a tedy ho dál nezajímala.
Zajímá Megíí, ten lov právě. Ano, i down jsme učili a tady by mě zajímalo, jak tedy to psa naučíte, když i zalehne, ale vzápětí vyletí a začne se štěkáním tancovat na vodítku? Jak reakci na cizího psa...se doporučuje...v dostatečné vzdálenosti. No, ale pro něj nebyla žádná vzdálenost dostatečná(u srn, psi mu byli jedno) mohl je vidět třeba na kilometr, ve chvíli kdy poznal, že ty tečky v dáli jsou srnky, spustil vyrvál. Dala jsem tedy down, ale ležet v klidu a koukat nevydržel, takže co? No odtáhnout ho pryč. Prochajdy po loukách a lesích jsme měli denně, takže nebylo dne, kdy by jsme něco ze zvěře nepotkali. Ne, neokoukalo se mu to nikdy. I teď, když nemůže na nohy, jak uvidí 50m před náma šmrdolit kosáka v houští vyběhne, protože co kdyby to bylo něco??? Už blbě vidí, takže hned nepozná, že je to jen blbý kos.

Já už z Vás nemůžu :D Vy jste ho to lehnutí nenaučila, chápete?
Jak může vyletět, když má ležet? A tenhle povel nebyl pro tohoto psa, vždyť byl přepnutý v jiném režimu, je to něco jak píše Terven, nožičky, ale ještě navíc už ani neslyší, co říkáte.
Tohle mi pes dělal na kočky, na zajíce, na psy, .. tak než se to naučil, tak jistím vodítkem, prostě nepůjde nikam a nebude tady vyřvávat. Když to nezvládá venku, ať se to učí doma. Já si teda soukromě myslím, že jste zaspala, protože ten druhý pes byl hodný od přírody a tenhle potřeboval makat, makat, makat, ale nevědělo se, jak na něj.
V okamžiku, kdy pes kvičí, je pozdě. Když kvičí hned, tak se má pes unavit jinak, než ho vystavím nějakému takovému požadavku. Pes po dvacetikilometrovém běhu už mi po slepicích moc neskáče.
Ani to není, že byste to nechápala nebo nedokázala, jen nemáte trpělivost.
Hrozně mě dojímá, když přijde někdo, kdo má chrta nebo samojeda (hele, to je furt pes, ať se jmenuje jakkoli, buď má vodítko, nebo je ovladatelný, nebo si ho nepořídím) a vysvětluje mi, jak to nejde psa naučit. Tak si kupte jiného. Když ten pes nevydrží ležet, tak může utíkat. Ale se mnou :-) Neudržíte ho? Tak se musíte naučit vodítkem cuknout tak, aby to registroval. Když nemám nástroj na udržení psa v nějakém rozumném módu, tak si koupím louku a venčím ho tam.
Je dost šílená představa, že psa seřežu nad zakousnutou slepicí.
Vždyť to mělo jednoduché řešení - psa unavit předem a pak nedávat lehni, ale běžet.

Psa jsem nikdy nebila ani po něm neřvala. EO bych na žádného psa nikdy nedala. Psa jsem holt měla na vodítku a pouštěla ho pouze tam kde nemohl po nikom /po psech) vystartovat. Zvěř ho nezajímala a nelovil. Na houbách v lese se pohyboval na volno mezi námi a hlídal si nás. A když jsme u těch povelů jak se učí ten myslivecký "down" a "za paty" ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já už z Vás nemůžu :D Vy jste ho to lehnutí nenaučila, chápete?
Jak může vyletět, když má ležet? A tenhle povel nebyl pro tohoto psa, vždyť byl přepnutý v jiném režimu, je to něco jak píše Terven, nožičky, ale ještě navíc už ani neslyší, co říkáte.
Tohle mi pes dělal na kočky, na zajíce, na psy, .. tak než se to naučil, tak jistím vodítkem, prostě nepůjde nikam a nebude tady vyřvávat. Když to nezvládá venku, ať se to učí doma. Já si teda soukromě myslím, že jste zaspala, protože ten druhý pes byl hodný od přírody a tenhle potřeboval makat, makat, makat, ale nevědělo se, jak na něj.
V okamžiku, kdy pes kvičí, je pozdě. Když kvičí hned, tak se má pes unavit jinak, než ho vystavím nějakému takovému požadavku. Pes po dvacetikilometrovém běhu už mi po slepicích moc neskáče.
Ani to není, že byste to nechápala nebo nedokázala, jen nemáte trpělivost.
Hrozně mě dojímá, když přijde někdo, kdo má chrta nebo samojeda (hele, to je furt pes, ať se jmenuje jakkoli, buď má vodítko, nebo je ovladatelný, nebo si ho nepořídím) a vysvětluje mi, jak to nejde psa naučit. Tak si kupte jiného. Když ten pes nevydrží ležet, tak může utíkat. Ale se mnou :-) Neudržíte ho? Tak se musíte naučit vodítkem cuknout tak, aby to registroval. Když nemám nástroj na udržení psa v nějakém rozumném módu, tak si koupím louku a venčím ho tam.
Je dost šílená představa, že psa seřežu nad zakousnutou slepicí.
Vždyť to mělo jednoduché řešení - psa unavit předem a pak nedávat lehni, ale běžet.

Megíí, teorie je moc hezká věc, teoreticky se to dělá dobře, pokud pes nějak spolupracuje. Pokud se pes ale nechová podle: teď bude unavený a slepice ho zajímat nebudou..teď bude ležet, teď bude na vodítku a nebude u toho jančit...tak v tu chvíli už fakt nevíte co.
Tak jak s tou slepicí. Neunavíte psa, se kterým vyjdete na ranní venčící obchůzku a po 100m najde tu slepici, kterou tam nikdo nečekal.
Ale nerozporuju, že jsem nevěděla jak na něj, protože s takovým loveckým pudem jsem se nesetkala a ani jsem ho nečekala, neb teorie říkaly, že samojed ho má ze severských psů nejmenší Nečekala jsem ani tak samostatnou jednotku.

No tak to nejsem Matka Tereza, jako zde ostatní přítomné a moji psi, obvzlášť v "telecím " věku nebo prostě za hrubé porušení pravidel na kožich dostali. Ať už huláka-vynadáno, zanechání psa svému osudu, vytřepáno za kůži , hod po psovi v tu chvíli čímkoliv nebo opravdu i vodítkem, prutem, rukou, pyšná na to nejsem, dost to pak mrzí, ale na druhou stranu úplně mimo to nebylo. Psi se mě nikdy nebáli, nebožka vždy po nějakém svém excesu a trestu začala okolo mě hopsat a blbnout, za zvěří si nebožka vyběhla, na "zpátky" udělala oblouk a běhala po stopě na deseti metrech tam a zpět, současná zbystří na zvěř, ale nemá tendence lovit, natoš rychle běhat-to jen za klackem a míčkem. .... pustit minulou nebo současnou psinu na volno nemám problém....nezdrhala a nezdrhá ani jedna (o skorojezevčíkovi z útulku ani mluvit nemusím, ten byl mámina sukně) útulkáč byl pes nejvděčnější, nebožka nejposlušnější a současná je nejdebullnější, ale taky to s ní jde.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak to nejsem Matka Tereza, jako zde ostatní přítomné a moji psi, obvzlášť v "telecím " věku nebo prostě za hrubé porušení pravidel na kožich dostali. Ať už huláka-vynadáno, zanechání psa svému osudu, vytřepáno za kůži , hod po psovi v tu chvíli čímkoliv nebo opravdu i vodítkem, prutem, rukou, pyšná na to nejsem, dost to pak mrzí, ale na druhou stranu úplně mimo to nebylo. Psi se mě nikdy nebáli, nebožka vždy po nějakém svém excesu a trestu začala okolo mě hopsat a blbnout, za zvěří si nebožka vyběhla, na "zpátky" udělala oblouk a běhala po stopě na deseti metrech tam a zpět, současná zbystří na zvěř, ale nemá tendence lovit, natoš rychle běhat-to jen za klackem a míčkem. .... pustit minulou nebo současnou psinu na volno nemám problém....nezdrhala a nezdrhá ani jedna (o skorojezevčíkovi z útulku ani mluvit nemusím, ten byl mámina sukně) útulkáč byl pes nejvděčnější, nebožka nejposlušnější a současná je nejdebullnější, ale taky to s ní jde.

Teď tomu nerozumím. Nejste na to pyšná a mrzelo vás to nebo to tedy nebylo od věci, pomohlo to a použila byste to zas?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak to nejsem Matka Tereza, jako zde ostatní přítomné a moji psi, obvzlášť v "telecím " věku nebo prostě za hrubé porušení pravidel na kožich dostali. Ať už huláka-vynadáno, zanechání psa svému osudu, vytřepáno za kůži , hod po psovi v tu chvíli čímkoliv nebo opravdu i vodítkem, prutem, rukou, pyšná na to nejsem, dost to pak mrzí, ale na druhou stranu úplně mimo to nebylo. Psi se mě nikdy nebáli, nebožka vždy po nějakém svém excesu a trestu začala okolo mě hopsat a blbnout, za zvěří si nebožka vyběhla, na "zpátky" udělala oblouk a běhala po stopě na deseti metrech tam a zpět, současná zbystří na zvěř, ale nemá tendence lovit, natoš rychle běhat-to jen za klackem a míčkem. .... pustit minulou nebo současnou psinu na volno nemám problém....nezdrhala a nezdrhá ani jedna (o skorojezevčíkovi z útulku ani mluvit nemusím, ten byl mámina sukně) útulkáč byl pes nejvděčnější, nebožka nejposlušnější a současná je nejdebullnější, ale taky to s ní jde.

no jo, když ono to záleží na tom psovi.

u hovawartů různé tyhle tresty fungovaly. jakože nech psa v lese, hoď něco po psovi, křič na psa.

akorát na psa, jehož reakce není "jsem sám v lese!!" ale "no co, kdyžtak domu trefim" to první nefunguje, a na psa, jehož reakce není "vona se zlobí!" ale "hele magor, tak to jdu radši fakt pryč" nefunguje ani to druhé, ani to třetí. ani nějaké nabančení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no jo, když ono to záleží na tom psovi.

u hovawartů různé tyhle tresty fungovaly. jakože nech psa v lese, hoď něco po psovi, křič na psa.

akorát na psa, jehož reakce není "jsem sám v lese!!" ale "no co, kdyžtak domu trefim" to první nefunguje, a na psa, jehož reakce není "vona se zlobí!" ale "hele magor, tak to jdu radši fakt pryč" nefunguje ani to druhé, ani to třetí. ani nějaké nabančení.

No, přesně. Přiznám se, že svojí fenu mix jezevčíkx shih tzu jsem za její život párkrát pleskla. Ne za zdrhání, to technicky ani nejde, ale spíš když odmítala přerušit nějakou činnost, příp. když se zabejčila a odmítala hnout. Relativně by se dalo říct, že jsem trestala i ve správný okamžik, přesto to bylo k ničemu, krom mojí okamžité úlevy, která ale trvala cca tři vteřiny a poté jsem se vždy začala hnusit sama sobě. Beru to jako svoje selhání, fena se vždycky vyčítavě podívala a poté se ode mě psychicky odstříhla. Buď se uzavřela do sebe a přestala fungovat úplně anebo fungovala způsobem, jakože se mnou nechce mít nic společnýho. Pro příště poučení žádný.
Ono je známo, že jezevčíci jdou silovým vedením hodně zkazit.
U pinčový se musím strašně ovládat, tam by jakejkoliv můj ruční exces neskončil dobře a vyrobila bych z ní ještě většího neurotika než je. Pinč má sklony k neuróze od přírody, ona má navíc za sebou útulek - vždycky, když je ve stresu, sápe se mi do náruče. Občas se mi tam sápe i v případě, že zařvu na Vikinu.

"přestože jsem přesvědčená že rozumí, resp.ví, že určitou věc nemá dělat, (zakázkový povel), přesto to udělá a má mě v té chvíli u zadele"

no, v tom je ten "půvab" zákazových povelů - pes neví, co MÁ dělat
a živí tvorové v každé chvíli svého života NĚCO dělají
takže jednodušší a pro psa srozumitelnější je mu říci, co dělat má a ne co nemá

prosím jednoduchá pomůcka pro psovody (zkopírováno u netu) :

"Na test mrtvého muže jsem narazila nedávno a v první řadě mě pobavilo, v druhé řadě mi přijde opravdu chytré. Chcete svého psa něco naučit. Nějaké chování se dá získat jedině přes odměny (tresty tako ovlivňují chování, ale tak, že ho potlačují, není možné jen skrze tresty chování získat). Ale co je vlastně chování, které se dá odměnit? V tom nám pomůže test mrtvého muže může pomoci.

Zní: Když to může udělat mrtvý muž, není to chování. Když to mrtvý muž udělat nemůže, je to chování.

Co to znamená v praxi? Každý, kdo začal cvičit, zjistil, že se obtížně učí, aby pes něco nedělal - neštěkal, netahal, nevyrážel za zvěří... Neštěkat a netahat není chování. To totiž zvládne i mrtvola - taky neštěká a nehoní zvěř.

Mnohem lépe se učí, co by pes měl dělat místo toho nežádoucího - jít na pelíšek, držet se u nohy, podívat se na psovoda. Ani jedno mrtvý muž nezvládne, proto to je chování.

Test mrtvého muže je jen taková pomůcka pro určení, jestli to, co chceme naučit, se počítá mezi chování, a bude se nám to dobře učit."

citace zadavatelky:
"Stalo se vám někdy, že jste museli psovi dat na zadek, a za co to bylo?"
nechť odpovím na otázku:
NEMUSELA
a dala a zase dám

Já když vůbec pominu fakt, že nesnáším fyzické tresty, tak ale beru v potaz, že pokud psa fyzicky trestám nebo na něj řvu, tak to rozhodně není v klidu....to není proto, že jsem se teď rozvážně rozhodla, že ho potrestám a že mu v klidu nabančím nebo ho vytřepu a nebo ho seřvu....alespoň si to neumím představit. Myslím, že tohle jednání přijde, když jsem rozčílená, myslím, že fyzický trest přijde, když jsem vytočená na nejvyšší míru.

A možná to i u nějakých psů funguje, ale jak píše bodlinka výše...takové chování svého pána nejsou schopní akceptovat všichni psi....v tom lepším případě ten vztek vnímají, ještě než na nějakou konfrontaci dojde a tudíž si řeknou "no a ty si myslíš, že tady po sobě nechám hulákat, tak já si jdu po svým a řekni až se uklidníš" v horším případě se z toho poučí a nakonec to vypadá, že dělají naschvál a v tom nejhorším dle hesla "agrese plodí agresi" by se nějaký jedinec mohl i docela ostře ohradit a co potom...přitvrdit?? Zlomit psa??

Nevím, možná to tak vidím, protože mám psy a už docela dlouho, kde si podobné chování nemůžu dovolit....a teď nemyslím jen moje samostatné jednotky, ale i mýho bázlivku. Prostě psy, co vyžadují klidný přístup.

Taky nejsem matka Tereza...u mě se to teda projevuje tím, že nemám problém na psy houknout "héj, zklidněte hormon"...nemám problém psa fyzicky zkorigovat, třeba když nesu tašky a stojí mi v cestě a řeknu "ustup" a pes furt stojí, tak ho klidně nohou..tělem popostrčím.....
Nejsem ani paní dokonalá, spíš bych řekla hodně nedokonalá a není to o tom, že jsem tak klidná, že všechny situace zvládám s přehledem, ale beru všechno podle sebe, i když vím, že psa bych neměla polidšťovat...ale přišla bych já k člověku, co je rozčílený, od kterého mi hrozí seřvání nebo naplácání na zadek??...ne nepřišla, spolupracovala bych ochotně s člověkem, který je rozčílený, navztekaný...ne řekla bych si "ty mi taky polib zadel"
A nakonec, co bych si myslela o člověku, který bude tvrdit, že mě miluje a přesto mě za chybu potrestá...milovala bych ho??...ne...

Plácly jste někdy děcko?

Já ne, já ho nemám, hlavně proto, že bych ho nejspíš přizabila. A to myslím smrtelně vážně, protože jsem cholerik a ten je v afektu nebezpečný jak sobě, tak ostatním. Jako ano, pracuju na sobě a zvířata fakt běžně nemlátím. Ale když mi před pár dny pes do sebe začal soukat mikrotenový sáček, tak jsem mu ho dost hrubě vyrvala z huby, bez pardonů. Ono už mu to úplně nemyslí a začíná dělat i nebezpečné věci. Na nějaké povelování není čas.

rapotacka11 napsal(a):
Plácly jste někdy děcko?

Ne....

rapotacka11 napsal(a):
Plácly jste někdy děcko?

Několikrát. Aj psa. A kocoura jsem vzala za kožich za krkem, protože se mi zakousl do ruky. A vůbec se za to nestydím. Shodila jsem psa ze stolku. Rozdíl je v tom, že na to nejdu ve vzteku. Stejně tak můžete cukat vodítkem - jako mag.or vzteklý a fungovat to nebude, nebo s rozmyslem - v pravou chvíli správným směrem.
Jenže u dítěte je jedna taková věc - má druhou signální a pak taky docela našim větám rozumí, domluvíme se.
Když řeknu psovi - hele, ráno jsi sežral bačkoru, teď budeš za trest klečet na hrachu... tak on moc neví, o čem mluvím, proč mluvím,.. tváří se provinile, protože mám divný výraz a hnusný tón hlasu.
Zatímco díťátko, které počmáralo 6 zdí z osmi :-) tomu to vysvětlíte.. ví, co je úterý, ví, co je papír, chápe trest, umí přemýšlet ve smyslu spojit si akci a reakci, následky,..
Já si pamatuji plácnutí vařečkou od matky, když mi byly 4 roky. Pes netuší, co bylo 1. října, muselo by jít o jisté stopy, např. pachové, jídlo,... Můžu tu místnost namalovat do posledního detailu. Udělala jsem tehdy v pět ráno z kuchyně tankodrom, polní kuchyni, všecko vysypané a rozpatlané, mně to dávalo smysl, chtěla jsem něco uvařit, ale dospělí mě nevyslechli a rovnou vařečka.. a proto teď neumím vařit :-) dělám si legraci.. ale ono to je i u dětí často zbytečné.
Každé dítě, každý pes.. to chápe jinak.. jestli si někdo myslí, že něco naučil dítě/psa tím, že mu jednu švihnul, tak se velice plete... účinek stálý mělo až vysvětlení a naučení se správnému chování skrz opakování správného.
Je rozdíl plácnutí a seřezat. Nemám problém psa / dítě fyzicky zpacifikovat,
ale řezat vodítkem za to, že pes nepřišel / dítě přišlo pozdě... tihle lidé mají problém a měli by s ním něco dělat.

Nikdy jsem psa neseřezala, že utekl nebo, že přišel. To jsem ho jen s nasraným výrazem a něčím jako: máš doběhané, hochu - připla na vodítko a šlapalo se okamžitě domů. Utekl mi vždycky od baráku, jinde jsem ho nepouštěla. Třeba jsme šli z prochajdy, dvouhodinové a když jsme přišli do naší ulice, 200m od baráku vlevo-vpravo pole, baráky tam ještě nebyly, tak jsem ho už odepla, ať si kolem poběhá. 2sekundy a v trávě 200m nad náma, se zvedly srnky. A pes v trapu. Za necelých 10minut se vrátil, viděla jsem ho dalekohledem z okna, na kopci nad náma, v porostu nad pastvinou(ten bílý pes je naštěstí hodně vidět)
U slepice jsem ho chytila. Ne, nezavolala jse si ho a neseřezala, že támhle zabil slepici. Kdyby nebyla ještě na živu, seřežu ho tou mrtvou slepicí...

rapotacka11 napsal(a):
Plácly jste někdy děcko?

Plácly...asi málokdo neplácnul. Zpětně ale musím uznat, že krom prchavého pocitu zadostiučinění to nemělo jinej přínos.
Smysl má to, co píše megí - pokud dítě nebo pes provádí nějakou nepřístojnost anebo se chystá, klidně a s rozmyslem ho zarazit. Ale většinou ty tresty přicházejí v jiném rozpoložení, že...
Jak píšu, málokdo neplácnul, jsme jenom lidi. V naší kultuře se výchovné plácnutí považuje za přijatelné. Když se nad tím ale upřímně zamyslím, je to hlavně selhání a bezmoc vychovatele- nemá jinou možnost, jak docílit svého, tak se uchýlí k násilí. Stejné, jako když učitelka ve škole ječí.
Zajímavé je, že u tvorů, kteří by nám tu jednu dobře mířenou dokázali vrátit i s úroky, si to většinou rozmyslíme
A vůbec je to své své podstatě postavené na hlavu. Tříleté dítě nemáme problém plácnout, když je mu třicet, už máme jisté zábrany a přitom by se s jednou dobře mířenou asi vyrovnalo líp a možná by si ji asi víc zasloužilo. Prostě bijeme jenom ty, kteří jsou slabší a na nás závislí, nehrozí, že nám ji ubalí taky, že prásknou dveřma a už je neuvidíme, že nás zažalujou za ublížení.
Od táty jsem taky občas dostala na zadek, jediné, co si z toho pamatuju je, že jsem ho v tu chvíli z celého srdce nenáviděla.
Zajímavé je, že někteří lidi nejenom, že nepotřebujou vztáhnout ruku, ale nemusejí ani zvýšit hlas.

Nikdy jsem psa neseřezala, že utekl nebo, že přišel. To jsem ho jen s nasraným výrazem a něčím jako: máš doběhané, hochu - připla na vodítko a šlapalo se okamžitě domů.

Přesně tohle je ale blbě - pes si z toho vezme leda ponaučení, že příště za vámi nebude tolik spěchat.
Jakejkoliv příchod se snažím pochválit a odměnit, i když jsem pár minut před tím viděla rudě. Jasně, nechválím a neodměňuju tolik, jako kdyby pes přišel na první dobrou, ale nějaký to "no, vidíš, že to jde" a minigranule za to přijde. Pokud je nutný chytit na vodítko, aby se vzápětí nestalo to samý,tak chytím, ale určitě nejdeme rovnou domů. Snažím se za tím udělat tlustou čáru, s delikventkou normálně cvičím za pamlsky a tak.
Pokud by po návratu na ně čekalo vodítko, nasr.ná panička a nejkratší cesta domů, tak zkuste se do toho psa vžít - příště nebude spěchat a pořádně si to užije, dokud to jde.

Prostě bijeme jenom ty, kteří jsou slabší a na nás závislí, nehrozí, že nám ji ubalí taky, že prásknou dveřma a už je neuvidíme, že nás zažalujou za ublížení.

No takhle nějak to vnímám....

Terven napsal(a):
Nikdy jsem psa neseřezala, že utekl nebo, že přišel. To jsem ho jen s nasraným výrazem a něčím jako: máš doběhané, hochu - připla na vodítko a šlapalo se okamžitě domů.

Přesně tohle je ale blbě - pes si z toho vezme leda ponaučení, že příště za vámi nebude tolik spěchat.
Jakejkoliv příchod se snažím pochválit a odměnit, i když jsem pár minut před tím viděla rudě. Jasně, nechválím a neodměňuju tolik, jako kdyby pes přišel na první dobrou, ale nějaký to "no, vidíš, že to jde" a minigranule za to přijde. Pokud je nutný chytit na vodítko, aby se vzápětí nestalo to samý,tak chytím, ale určitě nejdeme rovnou domů. Snažím se za tím udělat tlustou čáru, s delikventkou normálně cvičím za pamlsky a tak.
Pokud by po návratu na ně čekalo vodítko, nasr.ná panička a nejkratší cesta domů, tak zkuste se do toho psa vžít - příště nebude spěchat a pořádně si to užije, dokud to jde.

Chápu. Ale jedna věc jsou ty nervy, když to pes udělá a vy se jen modlíte, ať tam někde nesedí myslivec, takže si první zhluboka oddechnete, že se vrací a pak máte ještě moře času, aby vám začala vřít krev. Ne, rozhodně se neuklidním za tu dobu, co ke mě šlape, natož abych to spláchla a tvářila se, že nic. Nikdy se nestalo, že by se nešel rovnou vrátit a běhal si ještě někde. A druhá věc: kde je ten moment, kdy dám psu najevo, že tahle činnost tedy rozhodně ne? Takže příště jdu klidně zase, páč paničce to ale vůbec nevadí...kdy a jak mu tedy vysvětlíte, že tohle víckrát dělat nesmí? To, že mu mám ukázat, co dělat smí je výborné, ale na psa, který má zatmění, cokoliv se mu mihne před čumákem, můžete vymýšlet povely jakové chcete. Dneska už vím, že je dobré, když něco uvidím dřív než on, mu to odclonit, aby to radši neviděl. To jde dnes, když je starý a pomalý. A není to řešení. A on si klidně i sedne, protože to má zažité, ale podle toho, jak u toho vypadá, si myslím, že ani neví, že vlastně sedí Budu se opakovat ale: na nic jeho pozornost neodvedu, míček, hračky, jídlo...nic ho nezajímá, takže co tedy mám udělat? Já už nic, ale před lety by mě to fakt zajímalo. Za těch cca 7let, co jsem se snažila s ním pracovat, jsem vyzkoušela milion věcí a nezabralo nic. Přišla jsem na cvičák, výcvikářka na něj koukala a: to s ním musíš pracovat, já ti to předvedu (sama bordery na agility a záchranařinu, celá rodina odjakživa cvičili pracovní plemena...i na prodej) Nedokázala ničím upoutat jeho pozornost, přivolat ho, nezajímalo ho písknutí, volání...bylo: hm, to je divný pes, s ním to fakt nejde, tak nic, skačte si agility. Ale jinak: bavíme se jen o lovu. On má poslušnost dobrou, umí všechny běžné povely, i když to samozřejmě u něj dýl trvá, nezacvičí prostná, jako NO. Teď už s ním necvičím nic, jen jsme v běžném provozu, už s ním jen mluvím, povel vydám málokdy. Někdy zůstaň, čekej, zavolej(to je štěkni) pacinkou pozdrav...

"kde je ten moment, kdy dám psu najevo, že tahle činnost tedy rozhodně ne?"

no to je přesně ten moment, kdy ho nepustí stopovačka

Tak vzhledem k tomu, že nemám básnické "střevo" odpovím stručně: Ne nemusel a on je dost podstatný rozdíl mezi bitím a plácnutím přes zadek.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"kde je ten moment, kdy dám psu najevo, že tahle činnost tedy rozhodně ne?"

no to je přesně ten moment, kdy ho nepustí stopovačka

Tak jasně, ale někdy musí přijít moment, kdy psa zkusíte znovu pustit. Oni totiž někteří psi moc dobře ví, co je vodítko, co je stopovačka a kdy na ně páník už nemůže. A trpělivě vyčkávají, kdy přijde ten moment. Snad ani jednou, ani jednou nevydržel, aby při první příležitosti nezdrhnul. To bylo vždycky sotva pár minut. Hurá, volnoooost! A zrychluje a zrychluje..a já: Wori jen kousek, stačí, stačí Wori...a pak následovalo stůj, ke mně a dále povely typu: já tě Worino přerazím a ne.er mě...to ale už byl pes v tahu.

lesnížínka napsal(a):
Tak jasně, ale někdy musí přijít moment, kdy psa zkusíte znovu pustit. Oni totiž někteří psi moc dobře ví, co je vodítko, co je stopovačka a kdy na ně páník už nemůže. A trpělivě vyčkávají, kdy přijde ten moment. Snad ani jednou, ani jednou nevydržel, aby při první příležitosti nezdrhnul. To bylo vždycky sotva pár minut. Hurá, volnoooost! A zrychluje a zrychluje..a já: Wori jen kousek, stačí, stačí Wori...a pak následovalo stůj, ke mně a dále povely typu: já tě Worino přerazím a ne.er mě...to ale už byl pes v tahu.

proč musí přijít ten moment?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
proč musí přijít ten moment?

No, protože většina z nás si při pořizování psa nepředstavuje, že s ním bude celý život trajdat na vodítku. Už vůbec ne, když druhý pes chodí na volno bez problémů všude. Už vůbec ne, když je to jinak všemilující nekonfliktní pes

Spíš taková věc k zamyšlení.

Spousta lidí říká, že pes jim na stopovacce poslouchá, ani se nesnaží zdrhat, moc dobře ví, že má stopovacku. Ale jakmile se mu stopovacka sundá, tak při první příležitosti zdrhne za zvěří.

A tak mě zajímá, jak je možné, že když za sebou táhne šňůru, tak se zvládne ovládat a nesnaží se zdrhat, ale jakmile mu tu šňůru sundate, tak už to zase nejde? Když tu zvěř dokáže "tolerovat" a nechá se odvolat na stopce, tak proč ne na volno?

Není to náhodou zase jen o tom, že se ta šňůra sundá brzy, že to ještě není stoprocentně zafixovane?

Nemyslím to na nikoho konkrétně, ale všeobecně.

"Oni totiž někteří psi moc dobře ví, co je vodítko, co je stopovačka a kdy na ně páník už nemůže"

jestli nebude i v tomto jádro pudla v postupu člověka......

Sem nikdo další se samojedem za těch x let co tu jsem, nepřišel. Celkem by mě zajímalo, jestli tedy všichni své psy(jejichž pořízení tu řešili) zvládli bez problémů a jak? Jste většina i na FB, jsou tam lidi, co chodí s dospělým samojedem v lese na volno? Nebo znáte takové?

lesnížínka napsal(a):
Sem nikdo další se samojedem za těch x let co tu jsem, nepřišel. Celkem by mě zajímalo, jestli tedy všichni své psy(jejichž pořízení tu řešili) zvládli bez problémů a jak? Jste většina i na FB, jsou tam lidi, co chodí s dospělým samojedem v lese na volno? Nebo znáte takové?

My máme tady na vsi ty vaše dvojníky. Bývaly časy, kdy by samojed touto dobou paní pouštěl místo draka. Zrovna je na to i ideální počasí a mají šňůru na to jak dělanou. Dloouhou. Paní už má praxi, já bych se asi zamotala.
Ale teď už oba jenom tak normálně chodí.

Osobně znám dva samojedy, psa a fenu, od jedné majitelky. Chodili s námi do školičky na cvicak, tam poslouchali bez problémů,na samojedy bych řekla,ze až nadprůměrně. Byli hodne závislí na paničce a vyloženě na ni mohli oči nechat, coz mě překvapilo.Pes chodí v lese na vodítku, fena na volno. Na některých místech chodí na volno i pes. Panička je s nimi ale většinu času, chodí denně v postrojich a sedaku x km, a jezdí na kolobce.

Tady měla myslím samojeda Balu.

Domnívám se, že v tomto ohledu je důležitým faktorem míra spolupráce, ke které jsou člověk i pes ochotní.

Samostatné jednotky (seveřani, chrti, japonci...) se přivolání ve většinovém vzorku asi nikdy 100% nenaučí, protože nejsou ochotní ani zvyklí (obecně, dlouhodobě) spolupracovat, jejich poslání nebylo tvořit s člověkem tým, ale byli třeba přáteli, kteří se k sobě / od sebe přibližovali a vzdalovali jako příliv a odliv. Ale neodevzdali se bezpodmínečně sobě navzájem. (S nadsázkou, prosím.)

A pak jsou tady psi (i lidé), kteří chtějí táhnout za jeden provaz, psi, jejichž podstatou je být “druhou polovinou” svému člověku. Třeba ten můj ohař. Chce být se mnou, pracovat se mnou. Bez výhrad, bez přemlouvání. Když ho nevedu, je schopen převzít iniciativu, samozřejmě, ale stále ho zajímá, co si o tom myslím, jak budu reagovat. Ale třeba setr... ten už tolik spolupracovat nechce. Nechce pracovat v bezprostřední blízkosti člověka, chce prohledávat terén, tak daleko, kam ho nožičky zrovna odnesou.
Tím nechci říct, že se setr nenaučí přivolání, jen že to dá více práce, protože ta touha po spolupráci tam není 100%. Chci ilustrovat ten kontrast...

lesnížínka napsal(a):
Sem nikdo další se samojedem za těch x let co tu jsem, nepřišel. Celkem by mě zajímalo, jestli tedy všichni své psy(jejichž pořízení tu řešili) zvládli bez problémů a jak? Jste většina i na FB, jsou tam lidi, co chodí s dospělým samojedem v lese na volno? Nebo znáte takové?

Těch ne úplně jednoduchejch plemen je víc a uznávám, že samojed může být pro běžného majitele oříšek- já bych ho nechtěla, nezvládla bych ho. Myslím, že nikdo by vás tu nekritizoval za to, že jste nezvládla vychovat samojeda ke 100% přivolání. To, co místní lidi irituje je, že vy to podáváte, jakože z objektivních důvodů to nejde.

lesnížínka napsal(a):
Sem nikdo další se samojedem za těch x let co tu jsem, nepřišel. Celkem by mě zajímalo, jestli tedy všichni své psy(jejichž pořízení tu řešili) zvládli bez problémů a jak? Jste většina i na FB, jsou tam lidi, co chodí s dospělým samojedem v lese na volno? Nebo znáte takové?

Dneska jsem jednoho potkala v lese (bez vodítka), a teda... šly na mě z toho mrákoty (pes nezvladatelný, paní si šla po cestě a ječela, že to museli slyšet i za sedmero horami). Já mám takovou posvátnou úctu k lesu, tak mě to nějak vykolejilo.

U nás v bezprostředním okolí byli samojedi v poslední době tři. Dva někam zmizeli, jeden byl prvního asi půl roku volně (páníčci salámisti, ani na něj nezkoušeli volat), teď už je jen na flexině. Snad má nějaké vyžití, tady je vídám jen na takových těch “sídlištních procházkách” (nežiji na sídlišti, ale rozumíme si...). Patnáct minut kroužení ulicemi, pak hybaj domů.

lesnížínka napsal(a):
No, protože většina z nás si při pořizování psa nepředstavuje, že s ním bude celý život trajdat na vodítku. Už vůbec ne, když druhý pes chodí na volno bez problémů všude. Už vůbec ne, když je to jinak všemilující nekonfliktní pes

"protože většina z nás si při pořizování psa nepředstavuje, že s ním bude celý život trajdat na vodítku"


i pri porizeni samojeda tu predstavu - nema?

jsou tam lidi, co chodí s dospělým samojedem v lese na volno? Nebo znáte takové?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Domnívám se, že v tomto ohledu je důležitým faktorem míra spolupráce, ke které jsou člověk i pes ochotní.

Samostatné jednotky (seveřani, chrti, japonci...) se přivolání ve většinovém vzorku asi nikdy 100% nenaučí, protože nejsou ochotní ani zvyklí (obecně, dlouhodobě) spolupracovat, jejich poslání nebylo tvořit s člověkem tým, ale byli třeba přáteli, kteří se k sobě / od sebe přibližovali a vzdalovali jako příliv a odliv. Ale neodevzdali se bezpodmínečně sobě navzájem. (S nadsázkou, prosím.)

A pak jsou tady psi (i lidé), kteří chtějí táhnout za jeden provaz, psi, jejichž podstatou je být “druhou polovinou” svému člověku. Třeba ten můj ohař. Chce být se mnou, pracovat se mnou. Bez výhrad, bez přemlouvání. Když ho nevedu, je schopen převzít iniciativu, samozřejmě, ale stále ho zajímá, co si o tom myslím, jak budu reagovat. Ale třeba setr... ten už tolik spolupracovat nechce. Nechce pracovat v bezprostřední blízkosti člověka, chce prohledávat terén, tak daleko, kam ho nožičky zrovna odnesou.
Tím nechci říct, že se setr nenaučí přivolání, jen že to dá více práce, protože ta touha po spolupráci tam není 100%. Chci ilustrovat ten kontrast...

Popsala jste to moc pěkně, děkuju Asi tak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"protože většina z nás si při pořizování psa nepředstavuje, že s ním bude celý život trajdat na vodítku"


i pri porizeni samojeda tu predstavu - nema?

jsou tam lidi, co chodí s dospělým samojedem v lese na volno? Nebo znáte takové?

No, u nás asi tu představu neměla ani paní, co si minulý týden vypřáhla husky z koloběžky, a vypustila ho na frekventované cyklostezce, u našeho výběhu s ovcemi ... 🙄

... že neuhodneš jak to dopadlo?!

A já zase nevim, proč se to tady stále dokola takhle řeší, no tak prostě Woriček nechodil na prochajdách na volno a...?? Lesnížínka má velkou zahradu, měl psa kámoše...
Tak jasně, že pes toho po vlastní zahradě tolik nenaběhá, na druhou stranu to proběhnutí tam určitě bylo.

Víte možná někdo má akčnější psy, kteří toho na procházkách naběhají hodně, ale já třeba můžu říct, že když nepočítám nějakej mladej telecí věk, tak se všichni moji pesani pohybovali tak max 19 metrů ode mne....chrťák teda po nějakém tom prvotním sprintíku...ovčandu jsem musela vysílat povelem "revír", aby netrajdala se mnou po cestě a be-rbeři, tak ti se mě drželi jak klíšťata.
Dneska třeba Jack celou procházku na volno a tak možná 2x odešel asi 5 metrů ode mne, aby něco očuchal, jinak mi šel prakticky u nohy, takže ve finále by mu bylo jedno, jestli je na vodítku a nebo ne.....to teda Ginuša na flexině toho naběhala mraky a padla za vlast.

Lesnížínka napsala:
No, protože většina z nás si při pořizování psa nepředstavuje, že s ním bude celý život trajdat na vodítku.

No tak to já s tím třeba u chrta počítala, že se může stát, že nebude vypustitelný, protože znám lidi, kteří chrta ve volné přírodě pustit nemůžou a tak jsem max mohla být příjemně překvapená, že to u nás šlo....stejně tak u Giny jsem počítala s tím, že jí taky nebudu moci pustit...a...zkraje to vypadalo, že jo, pak dlouho jako, že ne...teď začíná spolupracovat, no tak uvidíme...pokud jí budu moci pouštět, tak juchů, pokud ne, tak se z toho psychicky nezhroutím....kdybych měla kavkazana, tak o tom, že by chodil na volno ani uvažovat nebudu.
A pokud bych si třeba pořizovala haskouna, tak bych taky raději počítala s tím, že ho nebudu moct pouštět.....a myslím, že třeba u haskounů je převaha těch, co chodí na šňůře.

Jako je fajn, když je pes ovladatelný, aby si třeba na volno mohl pohrát s jiným psem...my na prochajdě ani nikoho nepotkáme, protože chodíme mimo civilizaci a tam, kde ty psy potkáme, tak zase vyhláška říká "pes pouze na vodítku"....a nebo je to cykloztezka, kde má být pes opět na vodítku...

"Domnívám se, že v tomto ohledu je důležitým faktorem míra spolupráce, ke které jsou člověk i pes ochotní."

ale na té ochotě se dá i pracovat.......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"protože většina z nás si při pořizování psa nepředstavuje, že s ním bude celý život trajdat na vodítku"


i pri porizeni samojeda tu predstavu - nema?

jsou tam lidi, co chodí s dospělým samojedem v lese na volno? Nebo znáte takové?

Ne neměla jsem. Opravdu ne. V tu dobu jsem na NETu nebyla. Takže nějaká literatura. A tam psáno: samojed je jediný ze seveřanů, který má velmi potlačený lovecký pud. Jasně, za 12let už jsem taky ,,chytrá jak rádio" a taky si myslím, že už bych to nějak zvládla, líp, protože bych to čekala, protože tu povahu už znám. Ale...jistota tam není nikdy, což vám řeknou i dlouholetí chovatelé samíků.

"A já zase nevim, proč se to tady stále dokola takhle řeší, no tak prostě Woriček nechodil na prochajdách na volno a...??"

sardullah, ale tohle se neřeší...

EDIT
tak se všichni moji pesani pohybovali tak max 19 metrů ode mne.

Chtěla jsem napsat 10 metrů...

no tak prostě Woriček nechodil na prochajdách na volno a..

a ja mam celou dobu dojem, ze Woricek prave na volno chodil - a zdrhal -a jak se to (ne)resilo

lesnížínka napsal(a):
Ne neměla jsem. Opravdu ne. V tu dobu jsem na NETu nebyla. Takže nějaká literatura. A tam psáno: samojed je jediný ze seveřanů, který má velmi potlačený lovecký pud. Jasně, za 12let už jsem taky ,,chytrá jak rádio" a taky si myslím, že už bych to nějak zvládla, líp, protože bych to čekala, protože tu povahu už znám. Ale...jistota tam není nikdy, což vám řeknou i dlouholetí chovatelé samíků.

sorry, ale proste pes, co zdrha se - nepousti bez jisteni. plemeno sem, plemeno tam.
vic k tomu asi uz nema cenu se vyjadrovat

Terven napsal(a):
Těch ne úplně jednoduchejch plemen je víc a uznávám, že samojed může být pro běžného majitele oříšek- já bych ho nechtěla, nezvládla bych ho. Myslím, že nikdo by vás tu nekritizoval za to, že jste nezvládla vychovat samojeda ke 100% přivolání. To, co místní lidi irituje je, že vy to podáváte, jakože z objektivních důvodů to nejde.

Ano, mě to rozčiluje, že tu roky lesnížínka popisuje, jak to nejde, když se někdo přijde zeptat, co s tím. A simolu nahoře udělala úplně jednoduchý seznam řešení, takový pěkný kompletní, jak co s čím jde. Ale co si z toho vezme zadavatelka? Že je to zbytečné, protože pes tohle a pes tamto.
:-)
https://youtu.be/uVxBu5b4ZDE?list=PLKENuZ9G7VgovTIt_QCIrtM51DK2S2BWB

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Domnívám se, že v tomto ohledu je důležitým faktorem míra spolupráce, ke které jsou člověk i pes ochotní."

ale na té ochotě se dá i pracovat.......

Nerozporuji. :-) Nic není jen černé nebo bílé. Chtěla jsem tím říci to, že někteří psi mají určité predispozice, které lze bez větších komplikací využít. A pak jsou psi, u kterých je to... no, těžké. A třeba to ani nemusí být jen tím psem (nebo jen tím člověkem), ale kombinací psa a jeho člověka. Ale naděje je vždycky!

Inspektor Pišišvor napsal(a):
No, u nás asi tu představu neměla ani paní, co si minulý týden vypřáhla husky z koloběžky, a vypustila ho na frekventované cyklostezce, u našeho výběhu s ovcemi ... 🙄

... že neuhodneš jak to dopadlo?!

2:0 prohrali - ovce?

vim, ze bezny smrtelnik asi vazne nerozeznava, jak propastny rozdil muze byt mezi plemeny.
z vlastni rodiny bych mela zarny priklad, jak si neporizovat psa.

jen proste nejde uplne ignorovat to, ze pes beha na volno -neb "tohle pelmeno" naucit privolani nejde.

uz se opakuju -nejde? OK. nejde.
Tak proste ale na volno nebude.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"A já zase nevim, proč se to tady stále dokola takhle řeší, no tak prostě Woriček nechodil na prochajdách na volno a...??"

sardullah, ale tohle se neřeší...

Nezlob se, ale na mě to tak působí....prostě je tady někdo, kdo nemá toho "normálního" psa, ale nějak specifickou psí povahu a ve své podstatě mi přijde, že je lesnížince předhazováno, že to prostě podělala a tak Worik chodí celej život přivázanej a když není tak zdrhne.

Neznám samojedy, neznám nikoho, kdo má samojeda a tak se k tomu relevantně nemůžu vyjádřit.
Ale myslím, že na to, aby člověk opravdu zvládnul takového psa musí mít kurňa z hůry dáno a mít štěstí....myslím, že dokonce i když budu mít samojeda (nebo jiné plemno podobného ražení), kterého jsem zvládla tak, že ho můžu pouštět, tak není nikde psáno, že dalšího psa stejného plemene to naučím taky.

Ale jak říkám, je to z mé strany teorie.

Sardullah, Worka má sice zahradu, ale denně jsme byli 2-3h po horách, u nás je to do kopců, takže hodně byl v tahu, běhali jsme indiánským během(víc bych nevydržela) kolem 10-20km. Já byla zdechlá, pes samozřejmě vůbec. Dělala jsem pro jeho vyžití, co se dalo. Ale od vybíhání za zvěří ho to neodradilo, spíš bych řekla, že čím častěj ji viděl, tím víc ho to bavilo.

lesnížínka napsal(a):
Sardullah, Worka má sice zahradu, ale denně jsme byli 2-3h po horách, u nás je to do kopců, takže hodně byl v tahu, běhali jsme indiánským během(víc bych nevydržela) kolem 10-20km. Já byla zdechlá, pes samozřejmě vůbec. Dělala jsem pro jeho vyžití, co se dalo. Ale od vybíhání za zvěří ho to neodradilo, spíš bych řekla, že čím častěj ji viděl, tím víc ho to bavilo.

No tou zahradou jsem spíš myslela, že měl možnost se pohybovat na volno...akorát prostě na velkém oploceném pozemku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
2:0 prohrali - ovce?

vim, ze bezny smrtelnik asi vazne nerozeznava, jak propastny rozdil muze byt mezi plemeny.
z vlastni rodiny bych mela zarny priklad, jak si neporizovat psa.

jen proste nejde uplne ignorovat to, ze pes beha na volno -neb "tohle pelmeno" naucit privolani nejde.

uz se opakuju -nejde? OK. nejde.
Tak proste ale na volno nebude.

1:0 pro husky, bylo tam tolik svědků (včetně rodinek s dětmi), že se paní hodně snažila čokla co nejdřív chytit, a dokonce se pod tlakem "veřejnosti" i přiznala.

... s placením škody už se trochu kroutila, ale nakonec i to dobře dopadlo, když se jí vysvětlilo, že za asistence policie to pro ni bude dražší ještě o pokutu 2-5000

Ale od vybíhání za zvěří ho to neodradilo, spíš bych řekla, že čím častěj ji viděl, tím víc ho to bavilo.

neverending story
jak -jak mohl - vybihat? jak ? jak?

je na voditku, nevybehne.
nevybehne? neni nic, co ho na tom muze bavit.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
1:0 pro husky, bylo tam tolik svědků (včetně rodinek s dětmi), že se paní hodně snažila čokla co nejdřív chytit, a dokonce se pod tlakem "veřejnosti" i přiznala.

... s placením škody už se trochu kroutila, ale nakonec i to dobře dopadlo, když se jí vysvětlilo, že za asistence policie to pro ni bude dražší ještě o pokutu 2-5000

tak snad se chytne konecne za nos

Bojislav je nekdy jak chlap. Myslim, ze jej mam pod kontrolou, kdyz jsou dobre dny odvolani i od zajicu, od kocek. A pak jeden den najde neco zajimavejsiho. Treba mi neni ok. Chvilka nepozornosti v lesiku, v miste, kde predtim nic nebylo... Tak trnu, zavolam kde je a jdu hledat. Nikde nic. Tak sednu, a on za chvili prijde, kouka na mne "cau holka, co jsi tak smutna, jsem tu".

Uzasnej pes :)

Ale však pořád píšu, že jsem ten jeho lov nezvládla...a je pravdou, že kdyby byl někdy další stejně umanutý, nezvládla bych to nejspíš opět, protože fakt nevím, jak na to. Všechno, co mi kdo radil jsem zkoušela, ale nic nezabralo. Řeším to hlavně já, protože mě bylo léta líto, že nemůže chodit na volno, nemůže se volně vyběhat. Možná to nevadilo ani tak jemu, jak mě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nezlob se, ale na mě to tak působí....prostě je tady někdo, kdo nemá toho "normálního" psa, ale nějak specifickou psí povahu a ve své podstatě mi přijde, že je lesnížince předhazováno, že to prostě podělala a tak Worik chodí celej život přivázanej a když není tak zdrhne.

Neznám samojedy, neznám nikoho, kdo má samojeda a tak se k tomu relevantně nemůžu vyjádřit.
Ale myslím, že na to, aby člověk opravdu zvládnul takového psa musí mít kurňa z hůry dáno a mít štěstí....myslím, že dokonce i když budu mít samojeda (nebo jiné plemno podobného ražení), kterého jsem zvládla tak, že ho můžu pouštět, tak není nikde psáno, že dalšího psa stejného plemene to naučím taky.

Ale jak říkám, je to z mé strany teorie.

Nepochopeno...opravdu nikdo žínce nevyčítá, že pes nechodil navolno, ani že chodil a zdrhal, opravdu ne. Jen ta její interpretace některý lidi irituje - nedokázala jsem to já, tudíž je to nevychovatelný plemeno a tečka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak snad se chytne konecne za nos

No, vzhledem k tomu jaký mela obecenstvo, tak snad jo, ale bylo vidět že ma zkušenosti s pojistnými událostmi, takže si myslím, že tohle nebyla jejich premiéra.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
No, vzhledem k tomu jaký mela obecenstvo, tak snad jo, ale bylo vidět že ma zkušenosti s pojistnými událostmi, takže si myslím, že tohle nebyla jejich premiéra.

njn. platit penize uz pro hodne lidi neni trest

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nezlob se, ale na mě to tak působí....prostě je tady někdo, kdo nemá toho "normálního" psa, ale nějak specifickou psí povahu a ve své podstatě mi přijde, že je lesnížince předhazováno, že to prostě podělala a tak Worik chodí celej život přivázanej a když není tak zdrhne.

Neznám samojedy, neznám nikoho, kdo má samojeda a tak se k tomu relevantně nemůžu vyjádřit.
Ale myslím, že na to, aby člověk opravdu zvládnul takového psa musí mít kurňa z hůry dáno a mít štěstí....myslím, že dokonce i když budu mít samojeda (nebo jiné plemno podobného ražení), kterého jsem zvládla tak, že ho můžu pouštět, tak není nikde psáno, že dalšího psa stejného plemene to naučím taky.

Ale jak říkám, je to z mé strany teorie.

Ne, ne, ne, to tak působí ode mě, protože já do toho jako reju, protože mě to fakt rozčiluje, protože takhle to není, jak to lesnížínka podává. A ona ví, že do ní nereju, ale jen do toho "nejde to". A to je rozdíl. Akorát že ona to píše často a lidé s elektrikou a lopatou už sem nechodí, tak to vypadá, že reju jen do lesnížínka, ale ne, reju do toho, jak nic nejde.
To se pak prostě nic nechce.. vypadá to beznadějně, na co se snažit?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale od vybíhání za zvěří ho to neodradilo, spíš bych řekla, že čím častěj ji viděl, tím víc ho to bavilo.

neverending story
jak -jak mohl - vybihat? jak ? jak?

je na voditku, nevybehne.
nevybehne? neni nic, co ho na tom muze bavit.

Nemůže, tak tancuje na konci vodítka, řve, lítá kolečka, dělá prostě cirkus. Nevnímá. Tak jak to někomu dělá pes u psů. Jenže tam se seberu a odejdu pár desítek metrů a pes se uklidní...si myslím. Ale odejít kilometr, aby ty srny neviděl, či jsme cestou pryč nepotkali další a další a zajíce...je skoro nemožné. Takže se ta situace opakuje co pár set metrů. Dávám sedni, lehni, i to udělá, ale v tranzu. Přiznávám, byla jsem z toho unavená, otrávená, když to na jedné prochajdě lesem řešíte 8x, tak přemýšlíte, jestli vůbec ještě do toho lesa někdy vlézt. A většinou to začalo hned u baráku, protože první srny, pokud je nemáme u plotu rovnou, jsou tak o 100m dál. O to samozřejmě ví. Neptejte se mě, co ho na tom může bavit? Já nevím, asi jak starého chlapa slintat nad mladýma kočkama s tím: jo, kdybych já mohl...

Terven napsal(a):
Nepochopeno...opravdu nikdo žínce nevyčítá, že pes nechodil navolno, ani že chodil a zdrhal, opravdu ne. Jen ta její interpretace některý lidi irituje - nedokázala jsem to já, tudíž je to nevychovatelný plemeno a tečka.

Možná....já samojedy neznám a nejsem schopná posoudit, jestli je to opravdu jen o tom, že to majitel nezvládnul a nebo jestli ti co to zvládnou prostě mají štěstí na povahu daného jedince.

Upřímně...já měla chrta ovladatelnýho, neříkám poslušného na slovo, ale ovladatelnýho, ale proč??...Nemyslím si o sobě, že jsem ho to já cíleně naučila, že jsem ho já přesvědčila, aby spolupracoval....opravdu jsem celý jeho život nepřišla na jedinou věc, která by ho motivovala, která by pro něj byla odměnou....myslím, že jsem prostě měla štěstí na jedince, který CHTĚL....chtěl se se mnou dohodnout.

Ale stejně bych nikomu neřekla...to je blbost, že afgána nejde vypustit, to je blbost, že afgán není odvolatelný, když vyběhne za zajícem...ten můj byl, tak to prostě jde, dokonce ani nejsem schopná nikomu poradit, jak na to, protože nevím, jak k tomu u nás došlo a rozhodně nevím, kdybych si pořídila dalšího afgána, tak jestli by taky CHTĚL

lesnížínka napsal(a):
Nemůže, tak tancuje na konci vodítka, řve, lítá kolečka, dělá prostě cirkus. Nevnímá. Tak jak to někomu dělá pes u psů. Jenže tam se seberu a odejdu pár desítek metrů a pes se uklidní...si myslím. Ale odejít kilometr, aby ty srny neviděl, či jsme cestou pryč nepotkali další a další a zajíce...je skoro nemožné. Takže se ta situace opakuje co pár set metrů. Dávám sedni, lehni, i to udělá, ale v tranzu. Přiznávám, byla jsem z toho unavená, otrávená, když to na jedné prochajdě lesem řešíte 8x, tak přemýšlíte, jestli vůbec ještě do toho lesa někdy vlézt. A většinou to začalo hned u baráku, protože první srny, pokud je nemáme u plotu rovnou, jsou tak o 100m dál. O to samozřejmě ví. Neptejte se mě, co ho na tom může bavit? Já nevím, asi jak starého chlapa slintat nad mladýma kočkama s tím: jo, kdybych já mohl...

No a divite se mu? ja kdyz koukam na sport: skoky do vody muzi, tak taky nevnimam

Asi je to svehlava osobnost. Kazdej je nejakej. Makate s tim, treba to najdete, treba ne. Ten vztah partak/partak mate. nikdo neni superman, ani psi, ani lidi

ainu napsal(a):
No a divite se mu? ja kdyz koukam na sport: skoky do vody muzi, tak taky nevnimam

Asi je to svehlava osobnost. Kazdej je nejakej. Makate s tim, treba to najdete, treba ne. Ten vztah partak/partak mate. nikdo neni superman, ani psi, ani lidi

S ním už ne, sotva se plouží dědek, to jen tak hodnotím, co jsme nezvládli. Jak už tu někdo napsal, už ho jen rozmazluju, už chodí na volno hodně, už chodí kam chce(no jo, slepice má zakázané pořád ) za srnkama už nejde, někdy ho zláká kočka či zajíc, ale už nehrozí, že někam daleko poběží.

My tedy na volno taky nechodíme. To by byl risk a prostě pes na volno v lese nemá co dělat. Naposledy jsem potkal paní s boxerem na volno a výsledek nic moc. Pes neposlechl a prej se nepere. 😃 Jistě, ale ten můj asi jo. Naštěstí se lekl mě jak jsem zařval a paní jsem se jen zeptal jestli není z Prahy. Prý ano a tak to jí omlouvá.😃

Když jsem pořizovala samojeda, taky jsem věřila, že přece není možné, abych ho přivolání nenaučila. Spolehlivé přivolání. Měla jsem zkušenosti, v tomto směru úspěchy - jenže jsem podcenila, že moje zkušenosti jsou z výchovy a výcviku služebních plemen. Chovatelka mě varovala, už měla zkušenosti s oběma rodiči našeho štěňátka a fenkou z prvního vrrhu. Předtím měla velkého bílého špice....
A měla pravdu, i když pes věděl, co po něm chci, občas byl nějaký podnět silnější. A tak jsme skončili na dlouhém vodítku, tedy ne na stopovačce, s tou se špatně manipuluje, ale na cca pětimetrovém vodítku. Flexi ne, ta mi vždycky na psa jeho síly připadala nespolehlivá. Pohybu měl dost - dlouhé svižné procházky každý den a několikrát v týdnu vyblbnutí a proběhání na zahradě s kavkazankou a chodkou.
Ve srovnání s mými předchozími psy bylo stálé vodění na vodítku dost omezující, a proto další pes byl opět pracovního plemene a chodil na volno.

bylo stálé vodění na vodítku dost omezující

Pro me je to skoro nepredstavitelne. Asi bych radsi byla bez psa, nez voditkovat cely zivot.
Tim nemyslim, ze bych dala pryc psa, jen protoze se neda pustit z voditka, to ne. Co si jednou poridim, o to se postaram.
Ale presne jak vy - uz nikdy vice.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A já zase nevim, proč se to tady stále dokola takhle řeší, no tak prostě Woriček nechodil na prochajdách na volno a...?? Lesnížínka má velkou zahradu, měl psa kámoše...
Tak jasně, že pes toho po vlastní zahradě tolik nenaběhá, na druhou stranu to proběhnutí tam určitě bylo.

Víte možná někdo má akčnější psy, kteří toho na procházkách naběhají hodně, ale já třeba můžu říct, že když nepočítám nějakej mladej telecí věk, tak se všichni moji pesani pohybovali tak max 19 metrů ode mne....chrťák teda po nějakém tom prvotním sprintíku...ovčandu jsem musela vysílat povelem "revír", aby netrajdala se mnou po cestě a be-rbeři, tak ti se mě drželi jak klíšťata.
Dneska třeba Jack celou procházku na volno a tak možná 2x odešel asi 5 metrů ode mne, aby něco očuchal, jinak mi šel prakticky u nohy, takže ve finále by mu bylo jedno, jestli je na vodítku a nebo ne.....to teda Ginuša na flexině toho naběhala mraky a padla za vlast.

Lesnížínka napsala:
No, protože většina z nás si při pořizování psa nepředstavuje, že s ním bude celý život trajdat na vodítku.

No tak to já s tím třeba u chrta počítala, že se může stát, že nebude vypustitelný, protože znám lidi, kteří chrta ve volné přírodě pustit nemůžou a tak jsem max mohla být příjemně překvapená, že to u nás šlo....stejně tak u Giny jsem počítala s tím, že jí taky nebudu moci pustit...a...zkraje to vypadalo, že jo, pak dlouho jako, že ne...teď začíná spolupracovat, no tak uvidíme...pokud jí budu moci pouštět, tak juchů, pokud ne, tak se z toho psychicky nezhroutím....kdybych měla kavkazana, tak o tom, že by chodil na volno ani uvažovat nebudu.
A pokud bych si třeba pořizovala haskouna, tak bych taky raději počítala s tím, že ho nebudu moct pouštět.....a myslím, že třeba u haskounů je převaha těch, co chodí na šňůře.

Jako je fajn, když je pes ovladatelný, aby si třeba na volno mohl pohrát s jiným psem...my na prochajdě ani nikoho nepotkáme, protože chodíme mimo civilizaci a tam, kde ty psy potkáme, tak zase vyhláška říká "pes pouze na vodítku"....a nebo je to cykloztezka, kde má být pes opět na vodítku...

Dala jsem palec nahoru, ale prosím - cyklostezka. Mé oko a ruka nevydržela.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
bylo stálé vodění na vodítku dost omezující

Pro me je to skoro nepredstavitelne. Asi bych radsi byla bez psa, nez voditkovat cely zivot.
Tim nemyslim, ze bych dala pryc psa, jen protoze se neda pustit z voditka, to ne. Co si jednou poridim, o to se postaram.
Ale presne jak vy - uz nikdy vice.

Člověk si zvykne na všechno. Napřed jsem doufala, že po překonání puberty se spolehlivost zlepší a snažila jsem se na tom makat. Ale nepodařilo se. Desetkrát zareagoval na přivolání adekvátně a po jedenácté ne. Nevím jak to napsat, ti psi jsou hrozně impulzivní, něco ho zaujalo a v tom okamžiku všechno kolem přestalo existovat.
Krom tohoto problému si na samojeda ale nemohu stěžovat. Byl to tak strašně milý pes, jemný, doma i na zahradě absolutně bezproblémový, kamarád mých dětí, které s ním vyrostly.
Takže slovy IT - není to chyba, ale vlastnost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dala jsem palec nahoru, ale prosím - cyklostezka. Mé oko a ruka nevydržela.

No nebojte...mě taky, jenže jak jsem to psala po tmě a ještě bez brejlí, tak jsem to ani následně neviděla....a dneska ráno mi na to padl zrak a říkám si...ježiši kriste, co jsem to napsala....a říkám si, tak se to snad přehlídne...no a nepřehlídlo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
bylo stálé vodění na vodítku dost omezující

Pro me je to skoro nepredstavitelne. Asi bych radsi byla bez psa, nez voditkovat cely zivot.
Tim nemyslim, ze bych dala pryc psa, jen protoze se neda pustit z voditka, to ne. Co si jednou poridim, o to se postaram.
Ale presne jak vy - uz nikdy vice.

Jojo, člověk si zvykne .

Dřív to pro mě taky bylo nepředstavitelné, asi do roka, roka a půl chodil pes na volno všude, vodítko jsme skoro nepotřebovali. No a pak zjistil, jaká sranda je lovení a bylo po. Taky jsem to nezvládla, nepomohla nám šňůra ani EO, ten lov je pro něj prostě víc.

Dlouho jsem pak rozmýšlela, jestli s ním začít coursing, abych mu alespoň nějak umožnila dělat to, co miluje. Všichni mi říkali, ať do toho i jdu, že by to mohlo pomoct a že pes není blbej a rozliší coursing od zvěře venku. No šla jsem do toho a tím jsem si to asi ještě zhoršila. Snažím se pracovat pořád na tom, aby byl pes v klidu, když vidí zvěř, no nějaký pokrok tam je, ale nevěřím tomu, že bude moct ještě někdy zase lítat všude na volno, jako dřív.

Už pár let chodíme v postroji a sedáku - psa to hrozně baví, bere to jako práci. Občas vezmu šňůru nebo flexinu. Můžu ho pustit když mu házím balónek, u vody, když cvičíme.... Jinak prostě vodítko a vylítá se na zahradě, na cvičáku, na coursingu...

Druhá fena na volno může a jasně, že je to lepší, pohodlnější. I když minule jsem se přistihla, že jak jsem zvyklá chodit v sedáku a pes mi pomáhá, tak když jsem šla delší trasu bez něj, tak to bylo znát .

"Upřímně...já měla chrta ovladatelnýho, neříkám poslušného na slovo, ale ovladatelnýho, ale proč??...Nemyslím si o sobě, že jsem ho to já cíleně naučila, že jsem ho já přesvědčila, aby spolupracoval....opravdu jsem celý jeho život nepřišla na jedinou věc, která by ho motivovala, která by pro něj byla odměnou....myslím, že jsem prostě měla štěstí na jedince, který CHTĚL....chtěl se se mnou dohodnout."

ale tohle není jenom o cvičení, to je celkově o soužití
o 100+1 drobnostech
chrt byl doma, že..... (a tohle není jen drobnost....)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
bylo stálé vodění na vodítku dost omezující

Pro me je to skoro nepredstavitelne. Asi bych radsi byla bez psa, nez voditkovat cely zivot.
Tim nemyslim, ze bych dala pryc psa, jen protoze se neda pustit z voditka, to ne. Co si jednou poridim, o to se postaram.
Ale presne jak vy - uz nikdy vice.

Ne, není to tak hrozný, prostě nasadíme flexi a zbytek celého výletu můžeme předstírat, že tam ten přístroj vůbec není.

A má to výhodu, že prostě nemusíme řešit bejkárny. Jakože jednou z dvaceti a tak. Na to prostě nemám nervy.

A druhá výhoda. Lidi se nebojej. Když jde Nora na volno, tak prostě i když si jí zavolám na stranu, tak prostě někteří lidi s tím mají problém. Nic neříkají, ale vidíte to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Upřímně...já měla chrta ovladatelnýho, neříkám poslušného na slovo, ale ovladatelnýho, ale proč??...Nemyslím si o sobě, že jsem ho to já cíleně naučila, že jsem ho já přesvědčila, aby spolupracoval....opravdu jsem celý jeho život nepřišla na jedinou věc, která by ho motivovala, která by pro něj byla odměnou....myslím, že jsem prostě měla štěstí na jedince, který CHTĚL....chtěl se se mnou dohodnout."

ale tohle není jenom o cvičení, to je celkově o soužití
o 100+1 drobnostech
chrt byl doma, že..... (a tohle není jen drobnost....)

Ono záleží na hoodně okolnostech. Ale taky myslím, že určitě dost podstatnou roli v tom hraje i konkrétní jedinec psa, jeho povaha.

ale tohle není jenom o cvičení, to je celkově o soužití
o 100+1 drobnostech
chrt byl doma, že..... (a tohle není jen drobnost....)


Mám oba psy doma. Řekla bych, že pes je na mě ještě více fixovaný než fena, je to takový ten pes jednoho pána, přítele bere, ale poslouchat ho nebude, cizí lidi moc nebere. Dokonce bych řekla, že jsem se psovi intenzivně věnovala více než feně a že i vztah máme takový lepší se psem (hlubší).

Ale přesto se mi u psa nepodařilo odbourat lovení...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne, není to tak hrozný, prostě nasadíme flexi a zbytek celého výletu můžeme předstírat, že tam ten přístroj vůbec není.

A má to výhodu, že prostě nemusíme řešit bejkárny. Jakože jednou z dvaceti a tak. Na to prostě nemám nervy.

A druhá výhoda. Lidi se nebojej. Když jde Nora na volno, tak prostě i když si jí zavolám na stranu, tak prostě někteří lidi s tím mají problém. Nic neříkají, ale vidíte to.

Tak ono každému vyhovuje něco jiného. Mě zrovna flexi na nějakých delších výletech docela omezuje, pořád to držet v ruce, takže jedna ruka nonstop nepoužitelná, a když mám třeba foťák a chci fotit, tak to taky moc nejde. Mnohem víc mě vyhovuje ten sedák a pes v postroji, kdy mám obě ruce volné a nic neřeším.

Edit.: ale nijak to nebrání tomu, že se lidi stejně bojí. A to i přesto, že pes je na vodítku a s košem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Člověk si zvykne na všechno. Napřed jsem doufala, že po překonání puberty se spolehlivost zlepší a snažila jsem se na tom makat. Ale nepodařilo se. Desetkrát zareagoval na přivolání adekvátně a po jedenácté ne. Nevím jak to napsat, ti psi jsou hrozně impulzivní, něco ho zaujalo a v tom okamžiku všechno kolem přestalo existovat.
Krom tohoto problému si na samojeda ale nemohu stěžovat. Byl to tak strašně milý pes, jemný, doma i na zahradě absolutně bezproblémový, kamarád mých dětí, které s ním vyrostly.
Takže slovy IT - není to chyba, ale vlastnost.

Ano, napsala jste to hezky. Já ho miluju, bezmezně a vím, že jestli budu zdravotně v pořádku, ještě ho jednou budu mít. A celkem jsem zvědavá, v čem bude jiný. Říkám si: je celkem jisté, že pokud i zvládneme lov, bude zase třeba nerudný na psy, či něco podobného. Protože kromě toho lovu...což ale tím pádem ovlivňuje velkou část společného života(vodítko) je to zlatíčko, moje princezna, jak mu říkám.

lesnížínka napsal(a):
Ano, napsala jste to hezky. Já ho miluju, bezmezně a vím, že jestli budu zdravotně v pořádku, ještě ho jednou budu mít. A celkem jsem zvědavá, v čem bude jiný. Říkám si: je celkem jisté, že pokud i zvládneme lov, bude zase třeba nerudný na psy, či něco podobného. Protože kromě toho lovu...což ale tím pádem ovlivňuje velkou část společného života(vodítko) je to zlatíčko, moje princezna, jak mu říkám.

On každý má priority někde jinde :-) . Já jsem to tu psala mockrát, že svého psa taky bezmezně miluju, ale prostě záměrně bych si už psa s podobnou povahou nepořídila, a z toho důvodu už si asi nepořídím ani štěně křížence. Ale tak u nás je toho víc, není to jen o tom lovu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Upřímně...já měla chrta ovladatelnýho, neříkám poslušného na slovo, ale ovladatelnýho, ale proč??...Nemyslím si o sobě, že jsem ho to já cíleně naučila, že jsem ho já přesvědčila, aby spolupracoval....opravdu jsem celý jeho život nepřišla na jedinou věc, která by ho motivovala, která by pro něj byla odměnou....myslím, že jsem prostě měla štěstí na jedince, který CHTĚL....chtěl se se mnou dohodnout."

ale tohle není jenom o cvičení, to je celkově o soužití
o 100+1 drobnostech
chrt byl doma, že..... (a tohle není jen drobnost....)

Ale prosím vás...berňucha byl venku stejně jako samík a ani by ho nenapadlo lovit, či vůbec u něčeho neposlechnout. Ostatně, Marcela je toho zářným příkladem. I když...Marcelo, vy psa myslím nemáte od štěnda, nebo jo? Vím, že jste řešila od počátku nějaké problémy, jen už netuším co.

marcelaamax napsal(a):
Tak ono každému vyhovuje něco jiného. Mě zrovna flexi na nějakých delších výletech docela omezuje, pořád to držet v ruce, takže jedna ruka nonstop nepoužitelná, a když mám třeba foťák a chci fotit, tak to taky moc nejde. Mnohem víc mě vyhovuje ten sedák a pes v postroji, kdy mám obě ruce volné a nic neřeším.

Edit.: ale nijak to nebrání tomu, že se lidi stejně bojí. A to i přesto, že pes je na vodítku a s košem.

Koš = zlý pes.
Když jdeme bez koše, tak lidé říkají "jé, to je krásnej pes a jak se směje, můžu si ho pohladit?"
Jak má koš, tak "ten asi kouše, co".
:-)

lesnížínka napsal(a):
Ale prosím vás...berňucha byl venku stejně jako samík a ani by ho nenapadlo lovit, či vůbec u něčeho neposlechnout. Ostatně, Marcela je toho zářným příkladem. I když...Marcelo, vy psa myslím nemáte od štěnda, nebo jo? Vím, že jste řešila od počátku nějaké problémy, jen už netuším co.

Nene, psa mám od štěněte. Ale byl od štěněte prostě jiný, než "normální" štěňata. A mohla jsem to tušit už ve chvíli, kdy jsem věděla, jaká je povahově jeho matka.

Jeho od štěněte prostě nezajímali lidi, on se jich nebál, ale neměl potřebu k nim vůbec chodit a všímat si jich. Existovala jsem pro něho jenom já a cizí lidi mu byly šumák. Nejdřív jsem to řešila, snažila se s tím pracovat, ale pak mi došlo, že to nebudu lámat, že ten pes má takovou povahu a hotovo. V pubertě přišlo ještě to, že chtěl zabít na potkání každého psa. To jsme odbourali. Psy, samce, pořád nesnese, ale naučil se je ignorovat. Feny jsou v pohodě, ale musí se s nimi opatrně a pomalu seznámit. Pokud se na něho někde vyřítí fena, prostě fofrem na něho naletí, tak vystartuje i po ní. No a pak se přidalo i to, že začal být ostřejší na lidi - ne, když si ho nevšímají, ale pokud se mu nějaký člověk nelíbí a zajímá se o něj, tak to dá najevo. Navíc dost razantně hlídá, a to i mě. V určitých situacích je nevyzpytatelný a člověk neví, co od něho čekat - já už teda za těch pár let jo, ale cizí ne. Není to prostě normální vyrovnaný pes a spoustu věcí musíme dělat jinak, já už to beru automaticky, ale jiní lidi si to moc neumí představit.

lesnížínka napsal(a):
Ale prosím vás...berňucha byl venku stejně jako samík a ani by ho nenapadlo lovit, či vůbec u něčeho neposlechnout. Ostatně, Marcela je toho zářným příkladem. I když...Marcelo, vy psa myslím nemáte od štěnda, nebo jo? Vím, že jste řešila od počátku nějaké problémy, jen už netuším co.

Možná jste měla trošičku smůlu na chovatele.
Když si pořizuji psa, tak nějak plánuji, na co se budu muset zaměřit, abychom nevytáčeli 99 % obyvatel a mohli do města stejně jako do lesa - u megy to bude od malička pusť, čekej, k pejskům se chodí pomalu a nedupe se na ně, kočky nejíme, prasátka nejíme,....
Tohle štěňátko bylo trochu jiné než předešlé. Víte jak přinesete štěně a nutíte mu vodítko a ono si sedne a nechce jít a válí se a vzteká a kouše .. tak tohle zvířátko dostalo vodítko první den a šlo se na procházku cca 300 metrů od baráku a zpět.
Ten pes si mě vůbec nevšímal, ani té šňůry, prostě šel.. Víte co to je? Koupím si plyšáčka a on na mě kašle, ani nežere nábytek,..byla jsem připravená na kousací buldozer a nic. Ale si to pak vynahradila na lovení, psi před ní byli horší, ale ne takoví vytrvalci.. ona utíkala .. daleko :-)

jak se učí na pejsky se nedupe?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jak se učí na pejsky se nedupe?

Psa, který do roka věku miluje vše živé - špatně :-)
Nakonec to klaplo přes "povel" - malinkej jako náš kocourek. Nebo - nepůjdeme k pejskovi, dokud se neuklidníš a samozřejmě na vodítku. Řekla bych, že tohle bylo nejtěžší ze všeho. Oni se jí psi i báli a ona to nějak nechápala.. takže jsme museli zavést - nepískat, neskákat, hezky sedět.. a krok po kroku se přibližovat.
Zajímavé je, že u lidí se to vůbec učit nemusela. Chodíme kolem domova důchodců, venku tam cupitají lidé o holi, s chodítkem a na vozíku.. a tuhle psici nikdy nenapadlo, aby na ně skočila. Nebo na malinké děti..ty chce olízat a hrabe na ně tlapičkou.. a když dítě brečí, tak ho běží zachraňovat nebo co, ke kočárku si sedne a dělá smířlivé obličeje a velké postavy k tomu nechce pustit.
Přijde mi, že i ví, že se jí někdo bojí - nejde za ním. Asi nějaká divná energie.
No a dnes je to, v pěti a půl, celkem vychovaný pes.. včera ale šel proti její ten.. budoucí manžel.. zpívali oba... Sice poslechne, sedne a čeká a snaží se teda jít pomaleji, ale.. Za měsíc to přejde. Nebo taky ne. Musím vymyslet něco jiného.

Jestli bylo myšleno - nedupat při už hraní si - tak by se to mohlo korigovat přes "pomalu", něco takového..
Psi k té větší jemnosti dojdou praxí a věkem. Stádo psů výhodou.

Snažím se kombinovat podle situace a terénu. Máme tu místa, kde si to bez vodítek neumím představit. Kdysi mi říkal instruktor na cvičáku, že lidi by se místům, kde se psy mají problém, neměli vyhýbat. Pokud pes v lese šílí ze zvěře, chodit tam co nejčastěji. Celý léta jsem se toho držela a snažila jsem se, aby les byl pro nás denní chleba. Ale teď zjišťuju, že čím častěji v "našem" lese jsme, tím víc tam vyšilujou a mají sklony vymykat se kontrole. Prostě už znají voňavý místa, znají cesty, domů trefí...
Zrovna tak louky plný myší- řekla bych, že čím častěji tam jsme, tím víc je to bere, rozhodně to není tak, že by jim myši zevšedněly.
Máme u nás psí hřiště, tam obvykle ráno chodíme pocvičit, z psího hřiště pokračujeme na travnatej plácek, kterej je provrtanej od myší, čili pro ně terén snů. Od doby, co si zafixovaly, že tady jsou myši, tak Vikina psí hřiště jenom přeletí a stepuje na druhým konci u vrátek, aby už byla u myší. Pinčová mi pár cviků předvede, no a pak obě čekají až otevřu vrátka a vystřelí jak dělový koule na plácek.
Naopak, jsme-li někde na výletě, kde to neznají, můžu je nechat navolno i v lese. A sleduju, jak se chovají - když přepínají do loveckého módu, je to poznat- ale většinou je to úplně v pohodě.
Takže já bych spíš řekla, že je dobré snažit se bourat stereotypy, nefixovat nevhodné chování a pokud mám někde se psy problém, na čas tam nechodit, aby se ty spoje v mozečku přerušily

"Ale prosím vás...berňucha byl venku stejně jako samík a ani by ho nenapadlo lovit, či vůbec u něčeho neposlechnout."

jako ftipný ftip dobrý
ale jenom jako vtip

BSP fakt není samojed
není samojed
není samojed!

"aby se ty spoje v mozečku přerušily" svatá pravda.
Přímo do jámy lvové - lesa s krmelcem - to fakt nebylo ok..
K myším jsme šli ale denně, protože se od toho taky nechtěla vracet ke mně, ale na trénování "nemůžu se odtrhnout od téhle zábavy" to bylo jednodušší než v lese. Vzala jsem si knížku a nechala ji hrabat myši tak dlouho, dokud sama nepřišla, že už teda jdeme.. bylo to hodně stránek :-) Až to není něco, co je vzácné, začíná nám to fungovat.
Jak se něco po..dělává, tak měním trasu procházky. Neznámý terén dělá divy. I neznámý psovod. Jak vezmu cizího psa, vypadám jako hvězda :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Ale prosím vás...berňucha byl venku stejně jako samík a ani by ho nenapadlo lovit, či vůbec u něčeho neposlechnout."

jako ftipný ftip dobrý
ale jenom jako vtip

BSP fakt není samojed
není samojed
není samojed!

Mám pocit, že lesnížínka kdesi zmínila, že jí bylo řečeno, že samojed je z těch severských lovec nejméně, takže to vypadalo, že to není tak hrozné jako .. husky?
Ale, lesnížínko, fakt si nemyslete, že další jedinec tohoto plemene bude jiný. Nebude. Je to starobylé plemeno, které se nám zachovalo v té staré podobě - běhat, lovit, běhat, stádo, rodina, běhat, běhat.
Pořídit si druhého samojeda po téhle zkušenosti, to znamená, že počítám, že ho připoutám na vodítko - doživotně. Trochu blbé, ne?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Ale prosím vás...berňucha byl venku stejně jako samík a ani by ho nenapadlo lovit, či vůbec u něčeho neposlechnout."

jako ftipný ftip dobrý
ale jenom jako vtip

BSP fakt není samojed
není samojed
není samojed!

No si představte, že jsem si všimnula. To bylo k té poznámce o venku-doma. Ne, není samojed, ale mám mezi berňáky fůru známých a nikdo neměl berňuchu tak hodného a vychovaného. Ano, kámoška, co je s berňuchama v Praze na bytě je má takové...chytřejší Mají pochycené, takové ty bytové, městské dovednosti. Umí se dívat na telku, poslouchají vážnou hudbu, vydrží hodiny ležet na balkonku velikosti toho psa, umí chodit přes přechod. Ale poslušnějšího psa jsem měla já.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Upřímně...já měla chrta ovladatelnýho, neříkám poslušného na slovo, ale ovladatelnýho, ale proč??...Nemyslím si o sobě, že jsem ho to já cíleně naučila, že jsem ho já přesvědčila, aby spolupracoval....opravdu jsem celý jeho život nepřišla na jedinou věc, která by ho motivovala, která by pro něj byla odměnou....myslím, že jsem prostě měla štěstí na jedince, který CHTĚL....chtěl se se mnou dohodnout."

ale tohle není jenom o cvičení, to je celkově o soužití
o 100+1 drobnostech
chrt byl doma, že..... (a tohle není jen drobnost....)

Jo jasně chrt byl doma, jeho místo bylo na gauči, spal se mnou v posteli a já se snažila respektovat jeho povahu....
Možná kdyby to byl můj pátý chrt a fungoval, tak bych řekla...jo já to s nima umím, funguje mi to u každýho.

Třeba u Giny je to teď hodně o ...jak to nazvat...o rozmazlování....z paničky padaj mňamky, panička se se mnou mazlindá, panička se se mnou "kouše", hraje si na honěnou, s paničkou se válím na gauči, v posteli, zahradničím, chodím na procházky...ona si se mnou povídá..
Jakmile jsem jí dala nějakej povel, tak se zasekla...takže i to přivolání neprobíhá ve stylu "Gino ke mně", ale spíš "Ginuško, pocem ke mě, ty moje zlatíčko milovaný" ne příkaz, ale prosba...nebo spíš žádost....
Prostě jakmile něco řeknu rázně a s důrazem, tak je to ignorováno...nefunguje to a to i když ona VÍ co se po ní chce, ale v tu chvíli je zaseklá...Přijde mi, že řekne "a just ne"...třeba triviální povel SEDNI, který umí nejlíp.."Gino sedni!!" ...výsledkem je v lepším případě, že na mě kouká, ale když jí pěkně požádám "Ginuško, sedni si hezky", sedá okamžitě ,
Neexistuje jí říct "Gino mazej z tý kuchyně"...protože jsou tam horký kamna a nevím jestli by jí nenapadlo na ně třeba skočit....ale "Ginuško, pojď zlato moje z tý kuchyně".....jasně žádnej problém.
To samý, když má něco, co mi nepřijde moc vhodný a chci jí to sebrat..."Gino dej mi to"...odpověď je "nedám" a stojí v bezpečné únikové vzdálenosti...ale "Ginuš, co to máš? Ukaž...to je fujky fujky, dej mi to a půjdeme si pro piškotek"
Prostě musím s ní jednat tzv. v rukavičkách a být vždycky "hodná, sluníčková", aby byla ochotná si dát říct a i ona je pak hodná a usmívající se feňulka.
No opět se učím. Zase jsem začátečník.
Trochu jsem měla strach, protože je samozřejmě všude uváděno, že pastevec se musí všechno naučit dokud je mladej, vštěpovat mu věci, dokud je štěně....no to jsem si poslední dva měsíce říkala...no tak to je hezký, ona skoro vůbec nespolupracuje, venku nemá absolutně potřebu se mnou jakkoliv komunikovat, moje snahy o jakoukoliv komunikaci jsou povětšinou ignorovány, ale teď si zase říkám, že je to dobrý, že to půjde....sice je pořád na flexi a dokud nebude mít alespoň povel "čekej" 100%, tak ani nebudu zkoušet jí pustit,...ale už třeba sama od sebe přijde, naváže oční kontakt a natáhne se pro pohlazení a třeba i pro pusinku....jako kdyby říkala "to jsem hodná holka viď??"
Ale abych se vrátila k tématu této diskuze....upřímně si neumím představit, že bych jí za něco "nabančila" a to ani kdyby mě vytočila do běla, myslím, že tím bych u ní asi skončila a to úplně...vlastně si ani neumím představit, že bych na ní řvala....co by si o mě asi pomyslela....
Ale taky jí občas vynadám, ne že ne..."Ginušo , to se dělá..ty ty ty" a můj syn říká, že někde na seznamu četl, že psu se nemá hrozit prstem, tak nevím, jestli to ještě nepřehodnotím a to hrození prstem nezruším

"No si představte, že jsem si všimnula. To bylo k té poznámce o venku-doma."

ale to se týká i tohoto!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jak se učí na pejsky se nedupe?

To mě taky hned napadlo....ještě doteď vidím, jak jsme se v parku s paní, co měla mladého francouzského buldočka dohodli, že je necháme očuchat, pozdravit....Gina očuchala, pak mu jednu plácla tlapou...asi jako máš babu a začala rovnou utíkat, ale bohužel přes toho buldočka a pak zase zpátky taky přes něj a nakonec si na něj sedla ....naštěstí majitelka říkala, že jemu to nevadí, že je splachovací, že psy miluje.....tak doufám, že měla pravdu, že ten pubescent to tak nějak takový krásný psí holce odpustí a že nebude mít trauma z bílejch psů.

Gina je v tomhle jak kočka....očuchá, pak si tak sedne a odtáhne se, nahne hlavu a pak si na to musí sáhnout tou tlapou....no a nakonec ocas nahoru, kočičí hřbet a tradá přes psa

jo jo, asi máš babu, no. rána tlapou jak pěstí, u Nory je to univerzální signál všímej si mě, jdeme si hrát. bohužel pro cokoliv tak pod 15 kg to funguje jako okamžité odrazovadlo.

s menšíma prostě hrát nemůžem. respektive najděte majitele ochotnýho nechat si psa zadupat do země, aby se to Nora třeba mohla naučit.

Sardullah, ale nebojte, psi jsou jako děti. Oni vám odpustí i to plácnutí přes zadek. Já nevím, kdo z dětí z toho má trauma, možná nějaká citlivka nervnutá? Já jsem byla děsné dítě a byla jsem bita hodně. Ne, že by taťka sundal řemen a šel mě zmlátit, ale u domácích úkolů, u odmlouvání a nevím proč ještě, jsem po hubě dostala každou chvíli. Nikdy by mě nenapadlo to našim vyčítat, vždycky říkám, jak to se mnou mohli vydržet, já mít takové dítě, tak ho fakt si v afektu zabiju. A že i naši těch afektů se mnou měli dost Jo, jistá si jsem, že tím pádem ani já nejdu pro ránu daleko, je pravda, že násilí plodí násilí. Ne, nejdu někoho mlátit a vraždit, spíš bych řekla, že se umím a nebojím účinně bránit. Můj muž nikdy facku od rodičů nedostal a je takový...velmi mírný, do konfliktu by nikdy s nikým nešel. Rozhodně ne se mnou

jinak já jsem teda s Norou, když byla štěně, na volno chodila. S očima na stopkách, ona je teda na žrádlo, takže s hromadou střídajících se dobrot a časem jsme nějakej příjem i relativně spolehlivě navázaly. Je legrační, teda, že u Nory má naopak větší šanci zcela jasně sdělený požadavek, jakože Noro ke mně. Takový to povídání, jestli by milostivá radši, tak na to je klidně taky odpověď ne. Na Noro ke mně se vykašle jen někdy, tak v jednou z dvacíti případů.

lesnížínka napsal(a):
Sardullah, ale nebojte, psi jsou jako děti. Oni vám odpustí i to plácnutí přes zadek. Já nevím, kdo z dětí z toho má trauma, možná nějaká citlivka nervnutá? Já jsem byla děsné dítě a byla jsem bita hodně. Ne, že by taťka sundal řemen a šel mě zmlátit, ale u domácích úkolů, u odmlouvání a nevím proč ještě, jsem po hubě dostala každou chvíli. Nikdy by mě nenapadlo to našim vyčítat, vždycky říkám, jak to se mnou mohli vydržet, já mít takové dítě, tak ho fakt si v afektu zabiju. A že i naši těch afektů se mnou měli dost Jo, jistá si jsem, že tím pádem ani já nejdu pro ránu daleko, je pravda, že násilí plodí násilí. Ne, nejdu někoho mlátit a vraždit, spíš bych řekla, že se umím a nebojím účinně bránit. Můj muž nikdy facku od rodičů nedostal a je takový...velmi mírný, do konfliktu by nikdy s nikým nešel. Rozhodně ne se mnou

a to není asi o traumatu. já jsem asi duševně stejně založená jako Nora, proto si rozumíme:D a je to spíš o tom, že si pak stejně myslíte něco o hovně a pokud to jde, tak si to zařídíte po svém. Prostě výsledný efekt je mínus.

Šmarjá Sardullah...a nakonec jsem zakecala, co jsem napsat chtěla. Přesně jak popisujete, jsem vychovávala své psy, oba podotýkám. Berňucha byl citlivka, takže na to houkat povely ani omylem. A zaťali se oba, pokud jsem povel řekla rázně, jak je třeba běžné na cvičáku. Takže ano, taky to vypadlo většinou jako přemlouvání Ale oni na tuhle mluvu ode mě prostě byli zvyklí, jen pro ostatní to asi vypadalo dost komicky. Ale nikdy jsem od povelu neuhnula. Nikdy nebylo: no tak to nedělej, když teď nechceš, na to jsem byla zse velmi přísná, nesnáším(asi proto že to znám ) když neposlechne.

lesnížínka napsal(a):
Sardullah, ale nebojte, psi jsou jako děti. Oni vám odpustí i to plácnutí přes zadek. Já nevím, kdo z dětí z toho má trauma, možná nějaká citlivka nervnutá? Já jsem byla děsné dítě a byla jsem bita hodně. Ne, že by taťka sundal řemen a šel mě zmlátit, ale u domácích úkolů, u odmlouvání a nevím proč ještě, jsem po hubě dostala každou chvíli. Nikdy by mě nenapadlo to našim vyčítat, vždycky říkám, jak to se mnou mohli vydržet, já mít takové dítě, tak ho fakt si v afektu zabiju. A že i naši těch afektů se mnou měli dost Jo, jistá si jsem, že tím pádem ani já nejdu pro ránu daleko, je pravda, že násilí plodí násilí. Ne, nejdu někoho mlátit a vraždit, spíš bych řekla, že se umím a nebojím účinně bránit. Můj muž nikdy facku od rodičů nedostal a je takový...velmi mírný, do konfliktu by nikdy s nikým nešel. Rozhodně ne se mnou

ale nebojte, psi jsou jako děti. Oni vám odpustí

V tomhle nesouhlasím....někteří odpustí, u některých tímto v jejich očích klesneš někam hodně hluboko a někteří ti to klidně vrátí i s úrokama, protože si to nenechají líbit.

Můj názor je, že pokud mám psa typu "já pán, ty pán" tak celej vztah může jít do paďous.

Možná je to také dáno tím, že mě doma nikdo fyzicky netrestal...až na pár vyjímek, kdy upřímně řeknu, že to sice nemělo žádný výchovný efekt, ale jo, zasloužila jsem.
Táhne mi na padesát, mojí mamince je osmdesát a dodnes přijde občas řeč na to, že jí to mrzí.....

Můj názor je, že pokud mám psa typu "já pán, ty pán" tak celej vztah .....


Jinak to nemám.

Řekněme si to upřímně...každý máme jiný naturel, jinou povahu a to se asi projeví i u vnímání fyzických trestů u psa a teď do toho nechci počítat nějaké vybití momentálního vzteku, že pes něco provedl, ale to že opravdu počítám s tím, že pokud psa fyzicky potrestám, tak to dělám vědomě s tím, že si to pes zapamatuje a s vidinou případného dalšího "nabančení" to už víckrát neudělá.

Já jsem člověk, co funguje líp na dohodu, domluvu a na požádání...prosím a děkuji a na základě tohoto dle hesla "nedělej ostatním to, co nechceš aby dělali tobě" se tak i ke svým psům chovám a doufám, že si pořizuju psy, kterým moje povaha vyhovuje, protože ten chudák pes si nemůže vybírat, prostě si ho Sardullah přivezla domů a on s tím nic neudělá.
Proto bych asi nikdy nedokázala připravit psa na nějakou zkoušku, kde má všechno provádět přesně, protože jsem lajdák a lenoch a lempl a prokrastinace je moje druhé jméno a nevidím v tom moc smysl a navíc striktní vydávání povelů také není nic, co by mojí povaze vyhovovalo a to i kdyby to psa bavilo.

A pak si člověk musí tak nějak vybrat....buď plemeno, které při správné motivaci bude radostně spolupracovat, kde je předpoklad, že při správné výchově a výcviku to bude spolehlivý a poslušný pes...pak nebude důvod ho fyzicky trestat a nebo plemeno, kde to nikdy nebude dokonalé prostě z podstaty historie plemene, k čemu byli psi po generace šlechtěni....psi, po kterých se chtělo, aby pracovali bez vedení člověka, samostatně a museli se také samostatně rozhodovat, protože nebyl nikdo, kdo by jim v tu chvíli řekl...teď udělej tohle a teď tamto....ale tam zase nemůžu trestat jeho přirozené chování....protože právě kvůli té jedinečné povaze a vlastnostem jsem si toho psa pořídila a proč bych se měla snažit tu jeho přirozenost ze psa vytlout....resp. potlačit nějakými fyzickými tresty.

Navíc jsem jako moje máma...možná v tu chvíli, kdy psa potrestám by mi to nepřišlo, ale ve chvíli, kdy mě můj nejlepší přítel opouští je to hodně těžké a to i v případě, že mám vůči svému psu svědomí čisté a já bych si takovéhle moje selhání vyčítala a to do smrti smrťoucí ....a je jedno, jestli bych měla psa, který mi toto odpustil.

No jsem v tomhle prostě letadlo a nestydím se za to....ale musím říct, že většinou se mnou lidé nesouhlasí, ať už se jedná o psy a nebo i děti.

Bože...nevím jestli někdo ještě čte celé moje příspěvky, koukám, že vyrábím jeden román za druhým....slibuju, že už se budu snažit být stručnější

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nebojte...mě taky, jenže jak jsem to psala po tmě a ještě bez brejlí, tak jsem to ani následně neviděla....a dneska ráno mi na to padl zrak a říkám si...ježiši kriste, co jsem to napsala....a říkám si, tak se to snad přehlídne...no a nepřehlídlo

V poho - já mám to učitelské oko.

Nabančit zvířeti, které váží více kilo než já, by nebyl dobrý nápad. Taky by to mohl být můj poslední hrdinský čin Žádné zvíře jsem nikdy neztloukla - ale přiznám , že to neznamená, že žádná facka nikdy nepřilítla. Vždy je to moje zcela spontánní reakce na něco, co je "přes čáru" fyzicky (silný kousanec v zápalu hry) nebo psychicky (úskok směr silnice).
Mám pocit, že nejhorší je u psů (i dětí) přetvářka. Hraní divadla nic neřeší. A tak, jako vnouče, které potřetí se nadšeným výkřikem "otěvžít" otevřelo dokořán mražák... jsem plácnutím přes plínu donutila mražák zavřít... (dvakrát jsme si předtím vysvětlili, že nee) ... tak i dozí tlamu, která přistane na prkýnku při krájení masa klidně odstrčím "lepancem" s výkřikem "vypadni" (děsně jsem se lekla, že budu mít kupírovanou dogu na blbém místě) . V obou případech to zdá se nezanechalo žádné špatné následky na psychičnu mláďat.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

To je taky jeden zajímavý úhel pohledu.. kdo nařeže rotvajlerovi? :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je taky jeden zajímavý úhel pohledu.. kdo nařeže rotvajlerovi? :-)

a tak německá doga není rotvík.... je to vlastně velmi dobře ovladatelný, slušně cvičitelný a láskyplný tvor. Říkám, že od rozšíření střelných zbraní, kdy nejsou předkové dog využíváni na lov velké zvěře, je to šlechtěno jako impozantní dekorace. Když se pohlídá povaha rodičů (bacha na bezpapíráky - bonitací neprojde málokdo - ale bázlivec útočící ze strachu nee), tak je to "bezpečný" obřík.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je taky jeden zajímavý úhel pohledu.. kdo nařeže rotvajlerovi? :-)

I rotvajler může být zlomen...

Ad odvolání - dnes od 2 srnek bez problémů, včera od pštrosa (netuším, kde se tu vzal nebo už je to jako běžné zde v těchto končinách?) to nešlo vůbec. Holt asi nový zajímavý objekt.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ad odvolání - dnes od 2 srnek bez problémů, včera od pštrosa (netuším, kde se tu vzal nebo už je to jako běžné zde v těchto končinách?) to nešlo vůbec. Holt asi nový zajímavý objekt.

A nebyla tam někde i Irénka...? 😂

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I rotvajler může být zlomen...

Jo, ale nařeže mu "velký" chlapeček.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
A nebyla tam někde i Irénka...? 😂

Po pravdě, byla jsem v šoku. Prý může psa i zabít. Dnes zpráva na novinkách, že už ho chytili. UF.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a tak německá doga není rotvík.... je to vlastně velmi dobře ovladatelný, slušně cvičitelný a láskyplný tvor. Říkám, že od rozšíření střelných zbraní, kdy nejsou předkové dog využíváni na lov velké zvěře, je to šlechtěno jako impozantní dekorace. Když se pohlídá povaha rodičů (bacha na bezpapíráky - bonitací neprojde málokdo - ale bázlivec útočící ze strachu nee), tak je to "bezpečný" obřík.

Líbí, chtěla bych dvě, tyhle dekorace :-) harlekýnové. Jen mám hrůzu z toho věku, to je strašné, chtěla bych psa, který je třeba třicet let.. ale kdo by to s námi tak dlouho vydržel..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Po pravdě, byla jsem v šoku. Prý může psa i zabít. Dnes zpráva na novinkách, že už ho chytili. UF.

I člověka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I člověka.

Jj, my jsme měli ve stáji pštrosa africkeho, a ten kopl majitele tak, že se i se svými 190 cm skácel, a měl pres hrudník šrám jak od mačety - bylo to fakt hnusný, a to ještě ten pštros ani nebyl dospělý (cca roční samec)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"aby se ty spoje v mozečku přerušily" svatá pravda.
Přímo do jámy lvové - lesa s krmelcem - to fakt nebylo ok..
K myším jsme šli ale denně, protože se od toho taky nechtěla vracet ke mně, ale na trénování "nemůžu se odtrhnout od téhle zábavy" to bylo jednodušší než v lese. Vzala jsem si knížku a nechala ji hrabat myši tak dlouho, dokud sama nepřišla, že už teda jdeme.. bylo to hodně stránek :-) Až to není něco, co je vzácné, začíná nám to fungovat.
Jak se něco po..dělává, tak měním trasu procházky. Neznámý terén dělá divy. I neznámý psovod. Jak vezmu cizího psa, vypadám jako hvězda :-)

Jen OT: nemůžu se odtrhnout od zábavy...dám na vodítko a "velím" konec, ne-vyndám klacek z huby nebo přišlápnu nohou , jdeme...časem stačí, už ne, ukázat na klacek a jdeme a ukázat rukou směr....a úplně pro mazáky..nech to tady a jdeme, většinou používám slovo "jdeme" k ukončení nějaké činnosti a odvedení pozornosti, rozpohybování psa ze statické činnosti...univerzální slovo, dalo by se přirovnat skoro k přivolání,ale u toho stačí, když pes jde požadovaným směrem, nemusí až ke mě....skoro stejné máme zpátky pes mi mizí v Neumětelích (....šemík uháněl do neumětel....) zavčas volám zpátky, opět to není až ke mě a pes má stále prostor , je pravda, že to má každá moje psina naučené od mala, neučím to psy třeba jako sedni, ale tak nějak to vyplyne ze společné komunikace a také odmala se mnou chodí do lesa na houby (nebožka to milovala bulina to moc nemusí, je to městský pes, má raději louku-přehled) nebo do míst s výskytem zvěře, napřed i pískám , mám psy naučené na hvízdání, je to takový první stupeň upozornění...

ale proč jsem chtěla reagovat....nechat psa dělat díry na louce, která se seče je zločin , šla jste se někdy podívat, jak taková díra vypadá? u nás je "psí louka" prostě louka kousek od sídliště, všici tam chodíme venčit, bobky tam nesbíráme a někteří nechají i psa hrabat, hodit psovi klacek si musím rozmyslet aby mi nepadla v trysku do výkopu... ona stačí ke škobrtnutí i menší jamka... co tomu pak říká zemědělská technika?

doga je nádherná, měla jsem možnost zažít ve stáji, měli jí majitelé areálu, ale pro mě má ale a to jsou sliny...ani nemusí téct z huby ale pes se otřepe a lítají lana...

....."co tomu pak říká zemědělská technika?"....
Zemědělská technika má veliká kola, tu nějaká díra nerozhodí - nakonec největší díry dělá ta technika. Psí a moje nohy - to je horší.
A pak zlomyslná prasata - přeryjí cestičku.....A nějaké "milé zvířátko" si udělalo noru přesně na pěšině ve vysoké trávě - no o hubu.

Asi mě budete mít za debulla, ale já ty díry zahrabávám. Jako opravdu. Není to žádný problém a nezdržuje mě to. Chodím ven kvůli psovi. Lovení myší je psova zábava, ale já tomu pomáhám, ona má radost.
Vybagruje díru, přežvýkne myš, já díru zahrnu. Také si musím pochválit své boty, vybrala jsem hrozně dobré.
Někdy ji nechám hrabat dlouho a to je pak metro, takže když se vracíme, tak ona lítá pro míček a myši a já zahrnuji metro.
Tyto louky se nesečou, tedy jednou za rok to zkoušeli a skoro se převrátil traktor :-) tak jen strhali mech a šli domů, snad se nevrátí. Tomu ty díry opravdu nevadí, ale vadí to mně, je to takové ošklivé. A co kdyby do toho vletěl pes, kůň, člověk. Koníci tu jsou, ale sem nechodí, říkali kvůli mokrosti a nechutnému kopci. A protože se tam nikomu nechce, nikdo tam není, tak tam chodím já. Už je to moje šesté venčící místo, doufám, že se tam nezačnou lidi slézat.
Prasátka tam nechodí, my tu asi žádná nemáme, nevím. Srn hodně, ony už nás znají. Ale myšáci to teda rozebrali dost, vlastně se docela bojím, abychom se nepropadli do jejich hlavního města.
A jsem jednu myš přišlápla. A zapomněla jsem, jak se na mého psa volá, aby to šel zakousnout. "Můžeš jít sem?" a "Mám myš." Ale nic, koukala se na mě jako na vola. Tak ke mně.. tak přišla, říkám mám myš a ona že no to určitě, horečku máš. Zvedla jsem botu, přiopilá myš vylezla, megí to zabila a teď občas kouká, jestli něco nemám v botě, když přijdeme na louku, tak já zvednu obě nohy a "nemám" a pak jde hrabat. To přejde.
Jo ale vlastně chodívá běhává tamtudy jedna paní, směje se na megí, megí vždy běží kousek s ní, úplně u nohy, jako ale to je můj pes!?
Ale fakt, lidi, zahrabávejte to, stačí přihrnout botičkou a zadupnout jako na golfu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Člověk si zvykne na všechno. Napřed jsem doufala, že po překonání puberty se spolehlivost zlepší a snažila jsem se na tom makat. Ale nepodařilo se. Desetkrát zareagoval na přivolání adekvátně a po jedenácté ne. Nevím jak to napsat, ti psi jsou hrozně impulzivní, něco ho zaujalo a v tom okamžiku všechno kolem přestalo existovat.
Krom tohoto problému si na samojeda ale nemohu stěžovat. Byl to tak strašně milý pes, jemný, doma i na zahradě absolutně bezproblémový, kamarád mých dětí, které s ním vyrostly.
Takže slovy IT - není to chyba, ale vlastnost.

a u nas se zase rika, ze na rozpalene kamna sahne 2x po sebe jen d.bil

nastesti je fakt tak siroka paleta plemen psu, ze partaka si muze najit kazdy a podle sve chuti.

Terven napsal(a):
Snažím se kombinovat podle situace a terénu. Máme tu místa, kde si to bez vodítek neumím představit. Kdysi mi říkal instruktor na cvičáku, že lidi by se místům, kde se psy mají problém, neměli vyhýbat. Pokud pes v lese šílí ze zvěře, chodit tam co nejčastěji. Celý léta jsem se toho držela a snažila jsem se, aby les byl pro nás denní chleba. Ale teď zjišťuju, že čím častěji v "našem" lese jsme, tím víc tam vyšilujou a mají sklony vymykat se kontrole. Prostě už znají voňavý místa, znají cesty, domů trefí...
Zrovna tak louky plný myší- řekla bych, že čím častěji tam jsme, tím víc je to bere, rozhodně to není tak, že by jim myši zevšedněly.
Máme u nás psí hřiště, tam obvykle ráno chodíme pocvičit, z psího hřiště pokračujeme na travnatej plácek, kterej je provrtanej od myší, čili pro ně terén snů. Od doby, co si zafixovaly, že tady jsou myši, tak Vikina psí hřiště jenom přeletí a stepuje na druhým konci u vrátek, aby už byla u myší. Pinčová mi pár cviků předvede, no a pak obě čekají až otevřu vrátka a vystřelí jak dělový koule na plácek.
Naopak, jsme-li někde na výletě, kde to neznají, můžu je nechat navolno i v lese. A sleduju, jak se chovají - když přepínají do loveckého módu, je to poznat- ale většinou je to úplně v pohodě.
Takže já bych spíš řekla, že je dobré snažit se bourat stereotypy, nefixovat nevhodné chování a pokud mám někde se psy problém, na čas tam nechodit, aby se ty spoje v mozečku přerušily

"Takže já bych spíš řekla, že je dobré snažit se bourat stereotypy, nefixovat nevhodné chování a pokud mám někde se psy problém, na čas tam nechodit, aby se ty spoje v mozečku přerušily"


jeste lepsi je, nenechat toho psa vubec dostavat do otacek -obecne, ale reagovat vcas na prvni naznaky.
protoze je dost veci, kterym se pak uz nikdy vyhnout nedokazete, nepujde je nechat vyhasnout, prerusit spoje.

v lese, kde by se pes zacal! vymykat kontrole, v dobe, kdy je jeste uplne pri smysech - se to zacina resit.

A je zajimave, jak ma kazdy jine zkusennosti.
mam lovce urputneho neuveritelne.
coursing nevadil -ten vubec nic neudelal. ale loveni mysi ji skoro ukoncio sportovni karieru -skoro jsme diky nim dostopovali.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Takže já bych spíš řekla, že je dobré snažit se bourat stereotypy, nefixovat nevhodné chování a pokud mám někde se psy problém, na čas tam nechodit, aby se ty spoje v mozečku přerušily"


jeste lepsi je, nenechat toho psa vubec dostavat do otacek -obecne, ale reagovat vcas na prvni naznaky.
protoze je dost veci, kterym se pak uz nikdy vyhnout nedokazete, nepujde je nechat vyhasnout, prerusit spoje.

v lese, kde by se pes zacal! vymykat kontrole, v dobe, kdy je jeste uplne pri smysech - se to zacina resit.

A je zajimave, jak ma kazdy jine zkusennosti.
mam lovce urputneho neuveritelne.
coursing nevadil -ten vubec nic neudelal. ale loveni mysi ji skoro ukoncio sportovni karieru -skoro jsme diky nim dostopovali.

Taky mám zkušenost, že coursing lovcům "nevadí" - je to totiž úplně jiná situace, a navíc je od začátku řízená psovodem (asi jako hra s míčkem, obrany apod.)

Jj, všem, kteří cvičí v budoucnu na zkoušky vtloukám do hlavy, že lovení myší musí psovi striktně zakázat už od mala.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Taky mám zkušenost, že coursing lovcům "nevadí" - je to totiž úplně jiná situace, a navíc je od začátku řízená psovodem (asi jako hra s míčkem, obrany apod.)

Jj, všem, kteří cvičí v budoucnu na zkoušky vtloukám do hlavy, že lovení myší musí psovi striktně zakázat už od mala.

Proč to vadí? Je lov myší to nejlepší a ono je pak nebaví dělat jiné věci, nebo do tohohle dávají příliš?

Když já mám psa jen tak, myši jsou jeho nej zábava, ale dá se s tím normálně pracovat, prostě se přehltí, není to pro něj nakonec nic extra, co má jednou za rok, a trénuje se odvolání tam i u jiné zvěře. Jak píše petrahei o přetáčení, tak to se stane psovi jednou dvakrát, pak už s tím samozřejmě pracujeme, u mého psa stačí zatuhnout na místě, nebo zježení na zádech.. ale dá se s tím fakt dobře pracovat..dnes už jen "hmm srnka"..

A to lovení myší se zakazuje všem plemenům pro všechny zkoušky nebo jak to je? Místo sledování stopy se vydají po myši?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč to vadí? Je lov myší to nejlepší a ono je pak nebaví dělat jiné věci, nebo do tohohle dávají příliš?

Když já mám psa jen tak, myši jsou jeho nej zábava, ale dá se s tím normálně pracovat, prostě se přehltí, není to pro něj nakonec nic extra, co má jednou za rok, a trénuje se odvolání tam i u jiné zvěře. Jak píše petrahei o přetáčení, tak to se stane psovi jednou dvakrát, pak už s tím samozřejmě pracujeme, u mého psa stačí zatuhnout na místě, nebo zježení na zádech.. ale dá se s tím fakt dobře pracovat..dnes už jen "hmm srnka"..

A to lovení myší se zakazuje všem plemenům pro všechny zkoušky nebo jak to je? Místo sledování stopy se vydají po myši?

Když pominu přenos nemocí a parazitů, tak ano - pes není schopný pracovat na stopě, protože loví myši.
Na zkouškách vás rozhodčí za reakci na myši nekompromisně ukončí, a to je třeba u pracovních plemen s povinnou zkouškou konečná i v chovu.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Taky mám zkušenost, že coursing lovcům "nevadí" - je to totiž úplně jiná situace, a navíc je od začátku řízená psovodem (asi jako hra s míčkem, obrany apod.)

Jj, všem, kteří cvičí v budoucnu na zkoušky vtloukám do hlavy, že lovení myší musí psovi striktně zakázat už od mala.

Já mám pocit, že to jestli coursing vadí nebo nevadí je dost individuální. U psa bych řekla, že se jeho touha po lovu na procházkách ještě zvětšila, právě po tom coursingu. U feny ne.

Edit. : vím, že pes není blbej, že moc dobře ví, že střapec není zajíc. Ale jde asi o to, že je to něco, co před ním vyletí a on za tím běží a dohoní to. A když pak "něco" (Zajíc) vyletí venku, tak nemůže. Třeba si právě díky coursingu myslí, že zajíce dohoní, a právě proto se zvětšila touha je lovit? 😀 Ne, nevím. Ale ten rozdíl před coursingem a po fakt vidím.

marcelaamax napsal(a):
Já mám pocit, že to jestli coursing vadí nebo nevadí je dost individuální. U psa bych řekla, že se jeho touha po lovu na procházkách ještě zvětšila, právě po tom coursingu. U feny ne.

Edit. : vím, že pes není blbej, že moc dobře ví, že střapec není zajíc. Ale jde asi o to, že je to něco, co před ním vyletí a on za tím běží a dohoní to. A když pak "něco" (Zajíc) vyletí venku, tak nemůže. Třeba si právě díky coursingu myslí, že zajíce dohoní, a právě proto se zvětšila touha je lovit? 😀 Ne, nevím. Ale ten rozdíl před coursingem a po fakt vidím.

Já tam právě vidím ten rozdíl v tom, že na coursingu je ten zahajovací rituál, závodní dečka, na start ho vede páneček, a i to zahájení "lovu" je v jeho režii.

Možná by toho naopak šlo venku využít - mít jako hráčku zmenšeninu střapce, a za přivoláníod něčeho náročnějšího se s ním potahat😉

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Já tam právě vidím ten rozdíl v tom, že na coursingu je ten zahajovací rituál, závodní dečka, na start ho vede páneček, a i to zahájení "lovu" je v jeho režii.

Možná by toho naopak šlo venku využít - mít jako hráčku zmenšeninu střapce, a za přivoláníod něčeho náročnějšího se s ním potahat😉

Jo jo, střapec máme. Máme i takovou udicku, za kterou běhají jak blázni. Ale jakmile je někde zajíc, tak je to pro psa stejně víc než střapec.

Při normálním přivolaní, nebo třeba od myši je střapec super odměna, ale zajíc je zajíc 😀

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč to vadí? Je lov myší to nejlepší a ono je pak nebaví dělat jiné věci, nebo do tohohle dávají příliš?

Když já mám psa jen tak, myši jsou jeho nej zábava, ale dá se s tím normálně pracovat, prostě se přehltí, není to pro něj nakonec nic extra, co má jednou za rok, a trénuje se odvolání tam i u jiné zvěře. Jak píše petrahei o přetáčení, tak to se stane psovi jednou dvakrát, pak už s tím samozřejmě pracujeme, u mého psa stačí zatuhnout na místě, nebo zježení na zádech.. ale dá se s tím fakt dobře pracovat..dnes už jen "hmm srnka"..

A to lovení myší se zakazuje všem plemenům pro všechny zkoušky nebo jak to je? Místo sledování stopy se vydají po myši?

"Jak píše petrahei o přetáčení, tak to se stane psovi jednou dvakrát, pak už s tím samozřejmě pracujeme"

me se fena pretacela u mysi.
a ne, zadne zahlceni se nekonalo -bylo hur a hur. a stalo se mi to v jejich 4 letech, zadny mladoch.
jo, je pravda, ze jina zver prestala byt tak zajimava , srnky uz nevyhlizela tak usilovne - ale to, co predvadela kvuli mysim- bylo peklo.
a postupne by to naucila i ostatni psy. do stejneho nevnimani.

proste mysi jsou povoleny jen do stavu mysli, ze jak zavolam, jdou od diry.

marcelaamax napsal(a):
Jo jo, střapec máme. Máme i takovou udicku, za kterou běhají jak blázni. Ale jakmile je někde zajíc, tak je to pro psa stejně víc než střapec.

Při normálním přivolaní, nebo třeba od myši je střapec super odměna, ale zajíc je zajíc 😀

To jo, ale ten zajíc by byl asi víc i bez coursingu.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
To jo, ale ten zajíc by byl asi víc i bez coursingu.

Jo, tak to určitě.

Jenže před coursingem byl ze zajíce sice taky mimo, ale nebyla tak silná ta touha po něm vyletět. Po coursingu začínal pálit okamžitě.

A dost lidí z coursingu, co znám, mají úplně stejnou zkušenost. Že dřív to prostě bylo "hhh zajíc", okamžité zbystření a připravení vyletět. Po coursingu už to byl řev a letělo se hned.

marcelaamax napsal(a):
Jo, tak to určitě.

Jenže před coursingem byl ze zajíce sice taky mimo, ale nebyla tak silná ta touha po něm vyletět. Po coursingu začínal pálit okamžitě.

A dost lidí z coursingu, co znám, mají úplně stejnou zkušenost. Že dřív to prostě bylo "hhh zajíc", okamžité zbystření a připravení vyletět. Po coursingu už to byl řev a letělo se hned.

No, ale tím spíš by mel jít ten lov presmerovat na střapec, ne?
Barzojům se do něj dává i kus králičí kůže.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
No, ale tím spíš by mel jít ten lov presmerovat na střapec, ne?
Barzojům se do něj dává i kus králičí kůže.

Zkoušela jsem to i s králičí kůží, ale neuspěla jsem. Jakmile už vidí zajíce, nic jiného ho nezajímá.

marcelaamax napsal(a):
Zkoušela jsem to i s králičí kůží, ale neuspěla jsem. Jakmile už vidí zajíce, nic jiného ho nezajímá.

On už ale asi někdy nějakého prohnal, že ví jaký to je pocit zažít "skutečný lov", nebo ne?

Inspektor Pišišvor napsal(a):
On už ale asi někdy nějakého prohnal, že ví jaký to je pocit zažít "skutečný lov", nebo ne?

Jo jo, právě, že se mu to povedlo. Vždycky se nechal odvolat a jednoho dne prostě vypálil a zmizel, byl pár minut pryč, já měla málem infarkt. Od té doby šňůra a později EO, když mi za zajicem zdrhnul i s EO (udělal kotrmelec a běžel), tak už jsem se tak nějak smirovala s tím, že na volno to nepůjde.

marcelaamax napsal(a):
Jo jo, právě, že se mu to povedlo. Vždycky se nechal odvolat a jednoho dne prostě vypálil a zmizel, byl pár minut pryč, já měla málem infarkt. Od té doby šňůra a později EO, když mi za zajicem zdrhnul i s EO (udělal kotrmelec a běžel), tak už jsem se tak nějak smirovala s tím, že na volno to nepůjde.

Na EO se pes musí postupně naučit, jinak to je k ničemu.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Na EO se pes musí postupně naučit, jinak to je k ničemu.

To samozřejmě vím, a učila jsem ho postupně. Nosil ho pár měsíců, než jsem ho vůbec použila 😉

Radila jsem se s hodně lidmi, než jsem ho pořídila. Ale myslím si, že pes je v tomhle prostě "tvrďák", práh bolesti má úplně jinde, než jiní psi. A tak prostě zjednodušeně řečeno zatne zuby a stejně běží.

marcelaamax napsal(a):
To samozřejmě vím, a učila jsem ho postupně. Nosil ho pár měsíců, než jsem ho vůbec použila 😉

Radila jsem se s hodně lidmi, než jsem ho pořídila. Ale myslím si, že pes je v tomhle prostě "tvrďák", práh bolesti má úplně jinde, než jiní psi. A tak prostě zjednodušeně řečeno zatne zuby a stejně běží.

No, tam jde spíš o to, že se musí naučit ten impulz vnimat (stejně jako drbnutí na konci šňůry). Pokud ho pes sice nosí, ale poprvé si to vyzkouší v "ostré akci", tak vůbec neví odkud to přilítlo, a dřív, než by ho to zastavilo, tak vám zmizí z dosahu.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
No, tam jde spíš o to, že se musí naučit ten impulz vnimat (stejně jako drbnutí na konci šňůry). Pokud ho pes sice nosí, ale poprvé si to vyzkouší v "ostré akci", tak vůbec neví odkud to přilítlo, a dřív, než by ho to zastavilo, tak vám zmizí z dosahu.

Tak to jsme se zase špatně pochopily.

Věděla jsem, jak se obojek používá. Nejdříve ho nosil, bez použití. Pak jsem ho začala používat, ale ne v ostre akci. Pomoci EO jsem ho třeba odnaucila dorážet na kralikarnu. Naschvál jsem vyhledávala místa, kde psa něco zaujme a nebude na přivolaní reagovat okamžitě (ale zase nebude úplně v tranzu) , abych právě tam zkusila ten EO, tam fungoval skvěle.

marcelaamax napsal(a):
Tak to jsme se zase špatně pochopily.

Věděla jsem, jak se obojek používá. Nejdříve ho nosil, bez použití. Pak jsem ho začala používat, ale ne v ostre akci. Pomoci EO jsem ho třeba odnaucila dorážet na kralikarnu. Naschvál jsem vyhledávala místa, kde psa něco zaujme a nebude na přivolaní reagovat okamžitě (ale zase nebude úplně v tranzu) , abych právě tam zkusila ten EO, tam fungoval skvěle.

Ajo, tak to jo.
Hodně lidí ho totiž začíná používat úplně blbě

" Vždycky se nechal odvolat "
pro mě by už toto bylo ex post

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
" Vždycky se nechal odvolat "
pro mě by už toto bylo ex post

Myslim to tak, že zbystril zajíce, ztuhnul, já zavolala a on přiběhl. Nikdy za ním nevypalil, to bylo poprvé až tehdy, kdy pak úplně zmizel z dohledu.

Ale to už je teď asi stejně jedno.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Taky mám zkušenost, že coursing lovcům "nevadí" - je to totiž úplně jiná situace, a navíc je od začátku řízená psovodem (asi jako hra s míčkem, obrany apod.)

Jj, všem, kteří cvičí v budoucnu na zkoušky vtloukám do hlavy, že lovení myší musí psovi striktně zakázat už od mala.

Jj, u lovečáků přesně tak. Tedy doma na zahradě to až tak nevadí,ale venku při práci nesmí o myš pohledem zavadit. Jak majitelé nechávají psy myškovat , hrabat, lovit, tak si zadělávají na velký problém na zkouškách a při práci. Letos jsem třeba posuzovala velmi šikovnou fenu GR, bohužel naprosto zapálenou do myškaření, ta je hledala a předváděla myškování lišky ve sněhu i s těma výskokama. Bohužel,díky tomu, o nějakém vyhledávání a dohledávání zvěře, nemohla být řeč. Stejně tak loni na MSR (nejvyšší zkoušky retrieverů, nominují si na ně nejúspěšnější psi se složenými všestrankami z předešlého roku) - bylo to na Moravě, tam kalamita hrabošů,vyhledávání se dělalo v jetelině,myši nám lítali pod nohama, a spousta zkušených psů kvůli tomu spadla do nižších cen, protože místo o vyhledávání zvěře se zajímali jen o myši. Takže pokud člověk plánuje výcvik směřující ke zkouškám nebo k praxi,myškaření striktně zakazovat,to se nedá nic dělat

janaa napsal(a):
Jj, u lovečáků přesně tak. Tedy doma na zahradě to až tak nevadí,ale venku při práci nesmí o myš pohledem zavadit. Jak majitelé nechávají psy myškovat , hrabat, lovit, tak si zadělávají na velký problém na zkouškách a při práci. Letos jsem třeba posuzovala velmi šikovnou fenu GR, bohužel naprosto zapálenou do myškaření, ta je hledala a předváděla myškování lišky ve sněhu i s těma výskokama. Bohužel,díky tomu, o nějakém vyhledávání a dohledávání zvěře, nemohla být řeč. Stejně tak loni na MSR (nejvyšší zkoušky retrieverů, nominují si na ně nejúspěšnější psi se složenými všestrankami z předešlého roku) - bylo to na Moravě, tam kalamita hrabošů,vyhledávání se dělalo v jetelině,myši nám lítali pod nohama, a spousta zkušených psů kvůli tomu spadla do nižších cen, protože místo o vyhledávání zvěře se zajímali jen o myši. Takže pokud člověk plánuje výcvik směřující ke zkouškám nebo k praxi,myškaření striktně zakazovat,to se nedá nic dělat

No, a to ten lovečák má pri té praci aspoň motivaci - hledání zvěře, praci na barvě, a to je pro něj zajímavé.
Služebák musí pracovat na naprosto nezajímavé stopě člověka, motivací je defacto jen povinnost, která žádnou odměnou nekončí..., takže tam se psi k zajímavější zábavě v podobě lovu myší uchylují ještě mnohem vášnivěji.

Nora je myšihrab a bez mučení přiznávám, že jí to dovoluju. Je to venku v podstatě jediná dovolená bejkárna, tak ať má aspoň něco. Ale je v tomhle šílená, nic se neokoukává a od díry jde jedině odtáhnout.

Jo, a nezahrabábám to. Na to bych musela nosit polní lopatku, to není o zahrábnutí botou. Akorát hlídám, aby neničila nikomu předzahrádku nebo úrodu nebo tak. Na sklizeným poli holt polní technika má velký kola, ne?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nora je myšihrab a bez mučení přiznávám, že jí to dovoluju. Je to venku v podstatě jediná dovolená bejkárna, tak ať má aspoň něco. Ale je v tomhle šílená, nic se neokoukává a od díry jde jedině odtáhnout.

Jo, a nezahrabábám to. Na to bych musela nosit polní lopatku, to není o zahrábnutí botou. Akorát hlídám, aby neničila nikomu předzahrádku nebo úrodu nebo tak. Na sklizeným poli holt polní technika má velký kola, ne?

Ježíš to fakt neřešte. Pokud pole či louku neobdělává někdo rukama, je to naprosto jedno.

lesnížínka napsal(a):
Ježíš to fakt neřešte. Pokud pole či louku neobdělává někdo rukama, je to naprosto jedno.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Hezké Známému tohle dělá berňačka na zahradě a vždycky říká, že pracuje na další trase metra Traktor s tímto nemá žádný problém.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Jooo,takovýhle experty na zahradě taky mám páníček vždycky řve,když jezdí zahradním traktorem a furt ho odněkud vytahuje

janaa napsal(a):
Jooo,takovýhle experty na zahradě taky mám páníček vždycky řve,když jezdí zahradním traktorem a furt ho odněkud vytahuje

na zahradě je tohle krutý. já to sekám strunovou sekačkou, dlouhá tráva překreje tu díru a jednou si tam zlámu nohy.

ale zase když pak čistím morčata a drůbež, tak do těch děr nasypu celej obr kýbl hnoje a je to.

škoda, že to neumí na povel, potřebovala bych vykopat základy pro zídku do nezámrzné hloubky.

Musíte říct "myšička, hledej!" a je to. Mám tak zryté záhonky.
Mi tady nadávaj za malou megínku na horské louce a Norinka hlavu jak 4 melouny :-)
Někdy sbírám trsy a dávám je zpět. Aby mi na fauně nenadávali. Tss můžou bejt rádi, že tam můj pes chodí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Musíte říct "myšička, hledej!" a je to. Mám tak zryté záhonky.
Mi tady nadávaj za malou megínku na horské louce a Norinka hlavu jak 4 melouny :-)
Někdy sbírám trsy a dávám je zpět. Aby mi na fauně nenadávali. Tss můžou bejt rádi, že tam můj pes chodí.

Právě že ne, Norinka přece není blbá a dobře ví, jestli tam ta myš fakt je nebo ne.

Nebo respektive má na to nějakej svůj divnej software. Onehda takhle kope tu díru, na poli, stojím vedle a vidím, jak běží hraboš do úplně jiné díry. Říkám, hele, běžel tady, dívej. Ona koukla na mě, čuchla do díry, kam běžela ta myš a stejně se vrátila důležitě k té své rozkopané.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Právě že ne, Norinka přece není blbá a dobře ví, jestli tam ta myš fakt je nebo ne.

Nebo respektive má na to nějakej svůj divnej software. Onehda takhle kope tu díru, na poli, stojím vedle a vidím, jak běží hraboš do úplně jiné díry. Říkám, hele, běžel tady, dívej. Ona koukla na mě, čuchla do díry, kam běžela ta myš a stejně se vrátila důležitě k té své rozkopané.

No né, to nesnáším! Já jí poradím a ona se vrátí ke svému výkopu! Proč to dělají? Přece ten pach tam je, běžela tam myš, viděla jsem to.
Nebo neviděla?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No né, to nesnáším! Já jí poradím a ona se vrátí ke svému výkopu! Proč to dělají? Přece ten pach tam je, běžela tam myš, viděla jsem to.
Nebo neviděla?

fakt tam byl! ale Nora si prostě do kopání dír nenechá kecat, stejně jako si nenechá kecat do ničeho jinýho

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
fakt tam byl! ale Nora si prostě do kopání dír nenechá kecat, stejně jako si nenechá kecat do ničeho jinýho

Tohle se stává naprosto běžně, i kočkám Taky sedí u díry a čučí do ní a myšák na ni kouká z druhé, o metr vedle. jsem se smála, že to je fakt jak Tom a Jerry Možná v té původní díře je hnízdo, od kterého hrabošová uteče, ale pes ho tam cítí.

Jen zajímavost k oblasti trestů: americká síť obchodů PETCO (cca 1500 pobocek + rozsáhlý e-shop) v souvislosti s osvětou organizací a skupin proti týrání zvířat právě spustila kampaň STOP THE SHOCK. Ukončili prodej výcvikových elektronických obojků a informují o výhodnosti pozitivky.
https://www.petco.com/shop/en/petcostore/c/stop-the-shock
https://www.prnewswire.com/news-releases/stop-the-shock-petco-ends-the-sale-of-electronic-shock-collars-firmly-establishes-itself-as-the-health-and-wellness-company-for-pets-301146279.html

Za mne dobrá zpráva. Protištěkací obojky a podobné bazmeky, které vydávají prodejci za výcvikové, jsou svinstvo.

(neberu v potaz užití obojku při krizových situacích, kdy je ohrožen pes, který loví a nevnímá nebezpečí úrazu, včetně nebezpečí např. osazenstva automobilu na silnici, ke které běží za zvěří...)


Plus jedna věc, která mne už dříve zaujala:

A brief history of corporal punishment
Corporal punishment has been pervasive in human society for more than 3,500 years. It has been used by governments, schools, spouses, and parents in the past, and is currently still used on dogs by some dog trainers (and is still used on children in many places). Corporal punishment involves dispensing bodily harm to control behaviour or appease victims. When used to control behaviour, it is in the "positive punishment" quadrant.
https://www.facebook.com/AcademyforDogTrainers/posts/2491773800877324

(zjišťuji možnost online shlédnutí záznamu z webináře. oznamovali zveřejnění videa po konci live streamu)

Hezky :)
Petco také kdysi říkali, že nebudou prodávat ošklivé granule, splnili to?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hezky :)
Petco také kdysi říkali, že nebudou prodávat ošklivé granule, splnili to?

já tohle neberu jako definici Petca v roli toho hodného a kvalitního. ale jako další část osvěty směrem k širšímu publiku. nasměrování k lidem/odborníkům, kteří toto dokáží relevantně vysvětlit. k tomu by právě bylo skvělé to video, které se pokouším dostat ze zdroje

ainu napsal(a):
Jen zajímavost k oblasti trestů: americká síť obchodů PETCO (cca 1500 pobocek + rozsáhlý e-shop) v souvislosti s osvětou organizací a skupin proti týrání zvířat právě spustila kampaň STOP THE SHOCK. Ukončili prodej výcvikových elektronických obojků a informují o výhodnosti pozitivky.
https://www.petco.com/shop/en/petcostore/c/stop-the-shock
https://www.prnewswire.com/news-releases/stop-the-shock-petco-ends-the-sale-of-electronic-shock-collars-firmly-establishes-itself-as-the-health-and-wellness-company-for-pets-301146279.html

Za mne dobrá zpráva. Protištěkací obojky a podobné bazmeky, které vydávají prodejci za výcvikové, jsou svinstvo.

(neberu v potaz užití obojku při krizových situacích, kdy je ohrožen pes, který loví a nevnímá nebezpečí úrazu, včetně nebezpečí např. osazenstva automobilu na silnici, ke které běží za zvěří...)


Plus jedna věc, která mne už dříve zaujala:

A brief history of corporal punishment
Corporal punishment has been pervasive in human society for more than 3,500 years. It has been used by governments, schools, spouses, and parents in the past, and is currently still used on dogs by some dog trainers (and is still used on children in many places). Corporal punishment involves dispensing bodily harm to control behaviour or appease victims. When used to control behaviour, it is in the "positive punishment" quadrant.
https://www.facebook.com/AcademyforDogTrainers/posts/2491773800877324

(zjišťuji možnost online shlédnutí záznamu z webináře. oznamovali zveřejnění videa po konci live streamu)

Tak záznam je ke shlédnutí přístupný veřejnosti zde:
https://vimeo.com/73757416/9c7ac22dfd?fbclid=IwAR2yk8s71_n0DZLzwLgQAde9kG6TxJs0hz2W3ZyxtOcMfdZw9DpAdmL2FnA

Tak tohle asi není průzkum vlivu geografického umístění budoucího majitele na výběr psa,že? 😀😀 Nebo tohle taky už dnes je nějaký vědní obor?😀😀