Ahoj přátelé,
ať trochu odlehčím občas houstnoucí atmošku zde, chci se vás zeptat, jestli jste někdy měli takového toho echt vestaje - prostě voříška? Pokud jo, jak jste k němu přišli a jak na něj vzpomínáte? Pokud jej ještě máte a můžete srovnávat třeba s PP psem, jak se vám vestajové jeví?
Abych sama k tématu něco napsala, my máme JEN vestaje, obvykle jej "kupujeme" za bonboniéru, čokoládu nebo víno a v současné době to je už vořech č. 7 nebo 8 za mého života. A mám pocit, že ten současný je Number one - přinejmenším je to nejhodnější ze všech psů, jaké jsme kdy měli. Foto dávat nebudu, stejně jej zde již všichni znáte . Připomínám, že jde o plemeno Drahanský vestaj! Ale ráda se pokochám fotkami vašich různých voříšků - protože jejich variabilita je nekonečná a tím jsou alespoň pro mě nesmírně zajímaví!
Dája6
napsal(a):
Dobrý den,
ano měla, ale jako dítě. První byl Rex dárek od rodičů. Druhý byl starší pes Foxteriér a jméno měla Lesana a byla to zachráněna fenečka v 8letech, myslivec ji už nechtěl a myslel, že nejlepší udělá to, že ji pomůže do hrobu.
Dája
Děkuju "Dájo" za rychlou reakci. Akorát - ten druhý/ta druhá nebyla to tedy foxlice? Já měla na mysli takové ty voříšky, kdy člověk vůbec nepozná, co měli za rodiče. Teda ono asi každej zkouší vymýšlet, co asi mohlo být v předcích, ale je to vlastně jen takové tipování pro zábavu...
Viz už dříve zde mnou dávaný příklad našeho vestaje, jak to najdu, tak to sem kdyžtak ještě vložím...
no jasně, Karl von Topělec, s trochou fantazie se mohl vydávat za přerostlého "motýla"
chytřejšího pejska jsem nikdy neměl a mít už nebudu...
jeho máma Zorinka - pes hostinského, 2 x ročně hospoda v obležení všemi topěleckými milovníky , kteří dokázali zdrhnout ze zahrad a dvorků a čekajících až Zorinka půjde ven čurat, mohla považovat za "šťastný" rok, když měla štěňata jen 1 x dožila se 16 ti let
Karlos jen 14,5 ,a jak říkal kámoš " no tvl, ten má život, jezdí si po Evropě jako talisman, žere si masíčko a kanadský granule, š.ká lhasa apso a anglický buldoky....spí s blondýnama v posteli...
PS. ty blodýny jsou moje dcery, střídaly se po týdnu na palandě (nahoře/dole) a s "dolní" spával Karlík, když jsme už byli doma
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já si jako holka chodila jednoho půjčovat....takovej světle rezavo-hnědej dlouhosrsťák s bílou náprsenkou, překlopený ušiska, výška...určitě minimálně 40cm.....a ještě dneska po těch desetiletích na něj vzpomínám, protože já jsem psa mít nemohla.
Fotku nemám, protože jsme neměli foťák.
Jmenoval se Filípek a vlastnil ho hlídač na nedaleké stavbě...bydleli v buňce, no a když byla stavba dokončena, tak mi zmizel ze života.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Dája6
napsal(a):
Jojo vlastně byla, já už jsem zblbla s těch PP a bezPP. No a Lesanka neměla PP, tak že byla vořech, ale fakt byla Foxteriér🐕
já už jsem zblbla s těch PP a bezPP
Lesanka je moc hezký jméno...
K 5. narodeninám som dostala nádherného krizenčeka. Mama dlhosrsta jazvečíčka Amálka,otec jorkšír s PP Jean Paul Belmondo(fakt sa tak volal) 😁A nejako si uleteli spolu. Zišli z toho 2 kusy,jeden cela mama,druhý celý tata a ten bol náš. Volal sa Derry a netuším,kto to meno vymyslel. Bol to totálne nenáročný,tichý,skromný psíček,môj tieň,nikdy nič nezničil,nemal žiaden zdravotný problém. Keď mal cca 8 rokov,na víkend ho u nás strážil dedo. Nevedel,že Derry sa prešmykol cez dvere von do záhrady,zatvoril a chudáčik psíček zamrzol🙁Ráno ho dedo našiel už po smrti ...on bol proste tak dobrý,že ani nestekal a neupozornil na seba.
Mne krizenčeky prídu ako veľmi vďačné a odolné tvory,ich oči majú hĺbku(netvrdím,že čistokrvný psíky také nemajú,len pri týchto si to všimnem vždy akosi viac).
Ano, měla jsem klasického voříška s nejistým původem. Dostala jsem ho ve 14letech od matčiného kolegy z práce- bylo to štěně od feny jeho rodičů (a ta byla klasická boudová řetězovka). Neplatili jsme určitě nic, nejspíš byli rádi, že ho udali
Paradoxně jsem po psovi nikdy moc netoužila, byla jsem spíše kočkomil- ale právě mi kocourek umřel a byla jsem dost ubrečená a prostě strčte 14ti leté holce pod nos štěně...no jasně, že jsem ho milovala. Kromě finanční stránky bylo vše na mě (venčení, hlídání, návštěvy veteriny, koupání...), brala jsem ho s sebou všude (i pod stan, na čundry, na chaty...) dožil se stěhování (několikrát), obou mých dětí, odešel v krásných 16letech s pomocí - už měl velký nádor na konečníku a byl ke konci zcela inkontinentní, hluchý poslední 2-3roky (prkotina). Byl skvělý, ale z jakých plemen byl původně poskládaný???
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jsem si asi prosla pri porizovani psu vsim, pred cim se tady tak rado varuje
Prvni vorisek, co pamatuji - rodinny - zmensenina NO. Dalsiho uz jsem si vyprosila ja -a koupila jsem si "jakospice" v Holesovicke trznici za 300Kčs -krasna bila a zablesena kulicka, co s nami byla 12let.
Pak bobrman bez PP, fila bPP - ta mi tak nejak zbyla shodou okolnosti, ale navedla me k molossum.
Az po ni prisla prvni fenka canika - muj prvni PP pes.
V cca 12ti jsem se zamilovala do sousedovic dlouhosrstého jezevčíka. Pak jsem ho od taťky dostala. 100% čistokrevnou dlouhosrstou fenku. Každý den jsem sledovala, jak jí rostou chloupky, pořád nic, ale stále jsem doufala, zkoumala, čekala,.. Ve finále to byl zcela hladkosrstý kříženeček jezevčíka, ale jeden z nejchytřejších psů, co jsem měla. Jmenovala se Mikinka a když chtěla cukr, tak vyštěkala: Huhr. Takže skoro mluvila. Myslí na ní celá rodina.
V naší rodině se vždy drželi hlavně lovečtí psi, NO a dlouhosrsté kolie. Prarodiče mívali vždy alespoň jednoho chovného psa. Když jsem byla malá, tak po kóliákovi( máma zjistila, že bez babičky ta úprava srsti není taková sranda 🤣) přišel k nám do rodiny nefalšovaný Vestaj jménem Bobík, sousedovic maminka Besina byla už úplně neidentifikovatelná, bílá, krátkosrstá. Bobík byl veselá,chytrá a oddaná chlupatá kulička se zatočeným ocáskem, otec neznámý. Jednou za rok ho táta okudlal nůžkama, byl to fešák 🤣Jako děti jsme trávili čas stavěním parkurů a rekonstrukcemi "Malé pardubické" a podobnými věcmi( dnes by se řeklo agility?). Úžasný pes, který odešel v 18-19 ti letech.
Po Bobíkovi, které k nám "přišel" od sousedů jsme uvažovali o návštěvě útulku, pak se ale ve vedlejší stáji vylíhla štěňátka. Maminka AMSTAF, tatínek Vestaj Filip a tak jsme si osvojili našeho Keksíka. Skvělé milující zvíře, bohužel velký problém s cizími zvířaty, do dvanácti let absolutně vitální, naběhal kilometry, zvíře k neutahání, na jaře bohužel rychlý konec během pěti dnů, kdy odešla močová trubice a následně ledviny.
Současné zvířátko se sice narodilo ve stáji, ale nazvala bych to spíše křižovatkou ( NO xAMSTAF )... I když to vypadá na "vzestupnou" tendenci, tak se v budoucnu nechystám mířit směrem k PP. Každý ze psů k nám "přišel sám od sebe", současné štěně se narodilo v den, kdy předchozí pes zemřel....
Bydlela jsem víceméně u babči naproti, ale když budu počítat jen naše psy, tak první byl Ťapinka a ten vypadal přesně jako ten pejsek ze slovenské večerníčkové znělky. Něcojakošpic béžový. Neměl u nás moc lehký život a doteď mě to mrzí, ale byla jsem malé děcko, bylo mi 6, když mi ho naši koupili. Neměli jsme oplocenou zahradu, takže první rok strávil v jedné místnosti baráku, pak x let na řetězu u boudy. Až se konečně udělalo oplocení, tak už byl na volno. V 15letech za bouřky, z které chytal amok utekl ze zahrady rovnou pod kamion. Přežil, ale léčil se z toho asi rok, špatně už chodil na zadní a nakonec cca v těch 16 umřel. Další byl bílý skorošpic Afíček, máma od sousedů chundelatá, dlouhá, taková šedočerná, snad to mělo v genech nějakého shitzu či co, ale u nás se takoví psi vůbec nevyskytovali. Soused ji zabil polenem, když měla štěnda asi 4 týdny, tak jsme si ho museli vzít brzy(zabil by i štěňata, kdyby je sousedka honem nerozdala. Otec jako Alfík - skorošpic bílý. Alfíček ještě zažil moje psy, naučil je slušnému chování ke psům a oni ho doopatrovali, když už neviděl, tak ho vodili. Alfík umřel v 17letech a dvou dnech. Ťapinka byl výchovou nepolíbený, neposlouchal na nic. Alfíka jsem si vychovala já, protože jsem zrovna v době jeho pořízení byla rok na pracáku, byl zlatý, nekonfliktní. Fotky někde jsou, ale tady v compu je nemám.
Uživatel s deaktivovaným účtem

...ach jo.
Ty pribehy pred tim, nez zvire naslo "normalniho" majitele jsou velmi casto zalostne...
Ale je prima, ze tady to tim "novym" konci dobre :)
Ja sama jsem hrdou majitelkou dvou vorechu. A doufam, ze oba vydrzi co nejdele...
+ u psa se dostaveme do faze, ze cim vic starne - tim je skvelejsi (cca 12 let mu je).
Jako mladoch to byl super Sekac magor s kterym to bylo o nervy kazdej den.
Ale ted z nej zacina bejt konecne ten prima kamos, partak... co vi jak se chovat a je to s nim radost...
A prijit o to clovek nechce :(
Uživatel s deaktivovaným účtem

Vestaj... nikdy bych mu tak neřekla, slovo mi nezní libozvučně.
Můj první pes byl kříženec. Nevím čeho, byl černý, typově něco mezi NO, chodským psem, dlouhosrstou kolií a BO groenendaelem. Velikost jako trochu lehčí NO, ale ne malý jak choďák nebo kolie. Byl to nalezenec, majitelé, od kterých jsem ho v jeho cca roce získala, ho našli uvázaného v lese jako štěně. Nijak se mu nevěnovali, takže jsem ho pak vychovala od základů. Byl to můj asi nejposlušnější pes, který mi dělal co mi na očích viděl. Hlídal si mě. Všude chodil na volno, i v MHD, chůze u nohy bez vodítka byla excelentní, poslušnost i na dálku skvělá. Nikdy jsme ale nepřekonali některé věci, které pravděpodobně zažil než se dostal ke mně - nikdy se mi nepodařila vysílačka a měl reakci na nápřah figuranta.
Měla jsem ho od 14 let, dožil se asi 9 let.
Pak už jsem měla, a máme v rodině, jen psy s PP.
Uživatel s deaktivovaným účtem

domi.t
napsal(a):
Tak ja som slovo vestaj zaregistrovala až tu na fore...a myslela som si,že je to kôň Len mi bolo divné,prečo sa na psom fore riešia kone
tak vsak je to krasna zkratka ne?
neni na tom nic hanliveho a vysvetluje to vse
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
tak vsak je to krasna zkratka ne?
neni na tom nic hanliveho a vysvetluje to vse
Mně vestaj asociuje slovo hranostaj...
Uživatel s deaktivovaným účtem

U nás:
1. Zorinka - kříženec kříženců, pravděpodobně v ní byl kousek pinče a jezevčíkem, zbytek neidentifikovatelný. Dostali jsme ji od známých, žila u babičky na venkově, posléze se tam přistěhovali rodiče, já jsem byla "víkendová panička" (intr, kolej, posléze samostatné bydlení). Dožila se asi 13,5 let, pak ochrnula na zadní, tak ji naši nechali uspat.
2. Kiki - ta už byla přímo moje - matka mix špice, tatínek westík s rodokmenem od sousedů. Pořídil si ji brácha a po týdnu zjistil, že se unáhlil a soužití se štěnětem nezvládá, tak jsme se jí ujali. Vypadala jako delší vestík v pískové barvě, byla naprosto kouzelná. Lidi ji i v pokročilém věku považovali za štěně a čistokrevné plemeno, vyzvídali, co je to za rasu . Tak jsme jí vymysleli rasu Zlatý vořech... a spousta lidí to spolkla i s navijákem . Dožila se 17 let a 1 měsíce.
3. Beník - černá směska z útulku, brali jsme si ho v necelém roce. Bude v něm kus jezevčíka, zbytek neidentifikovatelný. To byl týraný pes, ustrašená kostřička, dokonce jsme pak potkali na veterině sousedy prvních majitelů, co ho dokrmovali zkrz plot, aby neumřel hlady. Chudák neznal domov, neměl pelíšek ani misku na žrádlo, od štěňátka vyhozen sám na zahradě, mlácený. Grrrr. A to si ho ti lidé brali jako štěňátko z útulku (narodil se v útulku), když je přestal bavit, přehodili ho zpět do útulku přes plot!!! Fakt hodili . Teď je zněj spokojený senior, táhne mu na 16. Následky "z dětství" si nese jak zdravotní (v důsledku podvýživy ve štěněcím období) i trochu psychické (stačí zvednout hlas třeba na děti a už se snaží pro jistotu někam schovat, nikdy se nenecha podrbat na bříšku, pro pomazlení si přijde, ale úplně se neuvolní). Ale vzhledem k tomu, čím si prošel, je miliónovej, i když musím přiznat, že začátky byly složité, ale nakonec jsme se spolu domluvili. Hodně tomu napomohla Kiki, tehdy asi 6letá, pomohla ho naučit, jak se žije ve smečce s lidmi.
4. Rony - černý hladkosrstý kříženec, cca 9kg, rasa neidentifikvatelná. Vzali si ho rodiče z útulku, zaběhnutý nalezenec, kterého si nikdo nevyzvedl. Teď je mu taky cca 16let a ještě je na svůj věk docela vitální.
5. Bígloid. Jméno tajím, ale zbytek už vesměs znáte. Štěně z nechtěného nakrytí, máma bíglice s PP, táta vesnický útěkář a oplodňovač vzhledu středního špice
6. Štěně, co si před měsícem pořídila dcera. Bude to malý černý psík s pálením a bílou náprsenkou, matka jezevčice, otec neznámý (možná york, možná pinč, možná něco úplně jiného ). Pochází z venkovského dvorku, my jej brali od prvních páníčků, co si ho koupili, ale nezapadl u nich do rodinné smečky. Takže mu hledali nový domov, a ten našel u dcery. Prďolka roste jako z vody, je šikovný, učenlivý, trochu závislák, ale ještě na to má nárok (je mu teď 12 týdnů). Jsem zvědavá, jak bude vypadat v dospělosti
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Mně vestaj asociuje slovo hranostaj...
A hranostaj s vám nelíbí? Měli jsme doma lasičku. Sice to není hranostaj, ale byla bezvadná.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A hranostaj s vám nelíbí? Měli jsme doma lasičku. Sice to není hranostaj, ale byla bezvadná.
Asociace vestaj - hranostaj evokuje něco malého, hbitého, přeneseně minipsa. A já jsem na velké psy.
Mimochodem, před lety si naši pořídili fretku. Vůbec nevím proč. Vlastně jo, vím, prý loví hryzce. Tehdy jsme jich měli na zahradě spoustu a likvidovali nám brambory, kořenovou zeleninu, zlikvidovali mamce sbírku amerických kosatců a tak podobně. Fretka byl samec, bydlel venku, smrděl (nenechali ho vykastrovat nebo odstranit anální žlázky, nebo co se jim to dělá) a kousal. Jednoho dne utekl a bylo... Mamka ho marně hledala po známých místech, kde s ním chodila na vodítku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Vestajů jsme "měli" několik. Vždycky ale jen chviličku. Prvního jsem dostala od přítele za maturitu.
Byla z toho bouřka, protože jsem ho s psíkem poslala zpátky. Za 4 měsíce jsem odcházela na kolej - a měla jsem už v té době rozum - ač je to k nevíře. Psík byl roztomilý a já jsem ze psů byla "urvaná".
Jednoho jsme odvedli z veteriny, kde ho majitelé nechali na utracení. Ani ten se u nás neohřál, druhý den jsme ho udali a odvezli na venkov. Jednoho jsme odvázali v lese a už se od nás nehnul - ale taky u nás nezůstal.
Nesmím zapomenout na toho, kterého šestiletý synek dovedl "z venku". Byt přikrytý igelity, uprostřed malíř na štaflích, zvonek a do toho všeho vletěl špinavý, mokrý pes. Zbaběle jsem syna přesvědčila, že ho v tom parku určitě hledá nějaká babička s holčičkou a moc pláčou, ať ho tam honem odvede zpátky. A takhle nám pár vestajů prošlo životem.
lupus4
napsal(a):
no jasně, Karl von Topělec, s trochou fantazie se mohl vydávat za přerostlého "motýla"
chytřejšího pejska jsem nikdy neměl a mít už nebudu...
jeho máma Zorinka - pes hostinského, 2 x ročně hospoda v obležení všemi topěleckými milovníky , kteří dokázali zdrhnout ze zahrad a dvorků a čekajících až Zorinka půjde ven čurat, mohla považovat za "šťastný" rok, když měla štěňata jen 1 x dožila se 16 ti let
Karlos jen 14,5 ,a jak říkal kámoš " no tvl, ten má život, jezdí si po Evropě jako talisman, žere si masíčko a kanadský granule, š.ká lhasa apso a anglický buldoky....spí s blondýnama v posteli...
PS. ty blodýny jsou moje dcery, střídaly se po týdnu na palandě (nahoře/dole) a s "dolní" spával Karlík, když jsme už byli doma
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jsem si asi prosla pri porizovani psu vsim, pred cim se tady tak rado varuje
Prvni vorisek, co pamatuji - rodinny - zmensenina NO. Dalsiho uz jsem si vyprosila ja -a koupila jsem si "jakospice" v Holesovicke trznici za 300Kčs -krasna bila a zablesena kulicka, co s nami byla 12let.
Pak bobrman bez PP, fila bPP - ta mi tak nejak zbyla shodou okolnosti, ale navedla me k molossum.
Az po ni prisla prvni fenka canika - muj prvni PP pes.
Ten "bobrman" je překlep?
Máme štěňátko 3 měsíční Vestaj a rádi by jsme získali více informaci pokud můžeme poprosit klidně i do e-mailu : safiraavohnic@seznam.cz
Děkujeme
Uživatel s deaktivovaným účtem

Varaxi
napsal(a):
Jakých informací? O čem?
Taky přemýšlím. Informací o původu štěněte? Docela vtipná žádost v souvislosti s publikovanou fotkou
Jinak měla jsem taky "vestaje". Šla jsem s předchozí kraťandou na procházku v dobách, kdy krátkosrstých kolií bylo opravdu málo a jen výjimečně někdo poznal, co je to za plemeno. Proti nám skupinka tří chlapů. A slyším, jak ten jeden povídá: "Jasnej vestaj, sice docela pěknej, ale ten je jasnej, žejo pani". A já na to: "Omluvte se jí. Je to šlechtična s rodokmenem delším než Karel Schwarzenberg a doma jí onikáme." Chlapi se mohli uřehtat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mne sa pomenovanie vestaj náhodou veľmi páči - výstižné a aj to znie ako naozajstný názov plemena ☺. A áno mala som od - od dieťaťa - keď rodičia dovolili bolo mi fakt jedno čo to je - podstatné bolo to, že je to pes. A boli to šikovníci - radostníci. Ako som si ich naučila taký boli. Behali so mnou všade - samozrejme som ich aj trénovala - na kasárenskom cvičisku - bludisko, kladinu, zoskok do priekopy a potom aj výskok - skrývala som sa im atď. Dnes už je agility, ale vtedy o tom nik nepočul. Prišiel potom aj dalmatínec, labrador, teraz akože moskovák - všetci boli niečím iní, ale všetci boli moji. Každý z nich mal svoju povahu a "psiu dušu". Teraz v rodine máme "novinku" - dcéra má staručkú kríženku dogy už si pomaly chcela kúpiť nové šteňa (konečne s PP a dogu), aby v blízkej budúcnosti neostala bez psa (po kom to asi má ☺) a osud sa zahral ... Je veterinárka a pred 10 dňami im na kliniku doniesli cca polročného asi rotwailera vyhodeného na benzínke - iste aj bitý bol extrémne bojazlivý, na zadok si nedá šahnúť ... Tak samaritánsky si ho na víkend zobrala domov - nemala srdce ho nechať v klietke na veterine a že mu pohľadá domov ... Akosi sa to nedarí (nedá ho niekomu nepreverenému a bez skúseností), no tak asi už ostane u nej - no čím dlhšie ho má tým horšie by ho dávala preč a ten pes na nej evidentne visí. Stará psica je tip "chúvičky" a mlaďoch sa rozkukáva. No dali by ste ho preč? tak sa asi doga s PP konať nebude - ja však verím na to, že čo si nás má nájsť to si nás nájde. A či vestaj alebo šľachtic každý chce žiť keď už je tu