Vrácení štěňátka

No bohužel znám případ v blízské rodině, kdy jsme si nakonec asi dvouletého kocoura vzali my, protože na štěně neustále útočil.

@megi-the-dog
Děkuji moc, to je skvělý nápad ! Se psem se viděla jednou před několika lety při návštěvě kamarádky..měla pinče, ona se ho bála a šla se schovat pryč i když byl jen v chodbě a na vodítku...ale je pravda že na ni trochu zaštěkal a koukal že by ji snědl mi přišlo😀 a to se nedá čemu divit že se schovala
Ale sehnat někoho kdo má pejska klidného a zvyklého a párkrát se sejít určitě vyzkouším

Dana12345 napsal(a):
@megi-the-dog
Děkuji moc, to je skvělý nápad ! Se psem se viděla jednou před několika lety při návštěvě kamarádky..měla pinče, ona se ho bála a šla se schovat pryč i když byl jen v chodbě a na vodítku...ale je pravda že na ni trochu zaštěkal a koukal že by ji snědl mi přišlo😀 a to se nedá čemu divit že se schovala
Ale sehnat někoho kdo má pejska klidného a zvyklého a párkrát se sejít určitě vyzkouším

Problém je, že štěně je zvědavé, bez pudu sebezáchovy, a některé kočky mají tendence ten "slabší kus" šikanovat.

To si nemyslím, má kočka je bázlivá a submisivní jak jsem již psala .....
Spíš se bojím že to bude naopak a pes bude šikanovat kočičku....

Dana12345 napsal(a):
To si nemyslím, má kočka je bázlivá a submisivní jak jsem již psala .....
Spíš se bojím že to bude naopak a pes bude šikanovat kočičku....

Papilon a kavalír jsou malá společenská plemena, to nejsou zase takoví draci, aby se od nich nechala kočka trápit.

Dana12345 napsal(a):
To si nemyslím, má kočka je bázlivá a submisivní jak jsem již psala .....
Spíš se bojím že to bude naopak a pes bude šikanovat kočičku....

Stačí když kočka bude mít možnost uchýlit se do výšky, nebo "za gauč". Kočka si náramně umí zjednat respekt.
Spíš bych se bála o štěně.

Souhlas.

A pokud má zadavatelka O SOBĚ pochybnosti, nedělala
bych to.
Přivedete li štěně, musíte mu bezpečí zaručit.
Že kočka bude z vetřelce naštvaná o tom není
pochyb. Může RŮZNĚ protestovat.
A může trvat různě dlouho i hodně dlouho než se s tím srovná.
Vy musíte napadení a napadání zabránit.
Může se i stát, že se sblíží brzy a budou se mít rádi.
Měla jsem taky submisivní kočičku , když jsem pořídila čívu,
z kočky byla rázem šéfová. Velmi se spřátelili.
V začátku jsem nikdy napadení nedopustila.
Později je nic takového už nenapadlo.
Jen někdy si kočka sedla na schody, aby pes neprošel.

My jsme si pořídili štěně (křížence zlaťáka) ke dvěma dvouletým kočkám a ani po roce a půl společného soužití u nás není klid a pohoda Kočky jsou pouze domácí, narozdíl od psiska teda mají přístup do celého domu vč. horního patra, aby měly vždy možnost úniku a klidného místa, ale stejně i ve spodní části domu jsou nuceny vegetit ve výškách (na parapetu, na kočičím stromě, na skříních...). Fena je neustále prohání, vystrkává je čumákem z gauče, na zemi si je občas nahrabe pod sebe. Nikdy žádnou nekousla ani jinak neublížila - jen je prostě velká, neohrabaná a nedá jim pokoj. Asi i žárlí, protože nesnese třeba kočku na mém klíně. Už schytala pár kočičích facek, ale bez efektu. Furt doufám, že se to zlomí a budou chrupkat v jednom chumlu jako to měl předchozí pes s předchozíma kočkama.

S tim seznamovánim je to alchymie.. Máme novýho mrňouse a ten je nebojácný, že se psů ani nebojí. Druhý den už s nima běhal po zemi 😁. S dvouma dospělejma kocourkama to bude horší.. jeden 4, druhý rok a půl.. Ten starší i po 2., měsícíce stále mladšího občas poplácne po zadku. Dává najevo že on tam byl dřív a je to jeho. S novym mrňousem zatim seznamujem pachově.. On se prohánět asi jen tak nenechá.. Chce to hodně klidu, dát jim prostor a čas.
Je ale teda fakt, že sme toho 4letýho s1,5ročním začali seznamovat před 2,5 měsícem..
S kotětem by se měli lépe seznamovat.
Přikládám foto o koho půjde

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

"A pokud má zadavatelka O SOBĚ pochybnosti, nedělala
bych to."
tak
toto je nedobré.....

"Fena je neustále prohání, vystrkává je čumákem z gauče, na zemi si je občas nahrabe pod sebe. Nikdy žádnou nekousla ani jinak neublížila - jen je prostě velká, neohrabaná a nedá jim pokoj. Asi i žárlí, protože nesnese třeba kočku na mém klíně. Už schytala pár kočičích facek, ale bez efektu."

a člověk v té domácnosti není?

Pokud vás vůbec napadne myšlenka,že když to nepůjde, štěně vrátíte, tak štěně nepořizujte. Pokud pořizujete štěně ke stávající kočce,musíte být připravení na to, že soužití nemusí být jednoduché, sžívání může trvat dlouho a taky se vůbec nemusí povést, a tudíž mít v záloze i variantu,že z nich nikdy kámošové nebudou, a jak to budete řešit. Pokud to máte tak, že Říkám si, že člověk neví, dokud něco nezkusí, ráda bych věřila, že si zvykne a budou kamarádi, ale nerada bych si pořídila pejska, a trápila pak třeba měsíc jeho i kočičku tím, že by si nerozuměli a měsíc se vám zdá dlouho, kašlete na to.
Btw žádný soudný chovatel vám samozřejmě štěně na zkoušku nedá

Terapeutka napsal(a):
My jsme si pořídili štěně (křížence zlaťáka) ke dvěma dvouletým kočkám a ani po roce a půl společného soužití u nás není klid a pohoda Kočky jsou pouze domácí, narozdíl od psiska teda mají přístup do celého domu vč. horního patra, aby měly vždy možnost úniku a klidného místa, ale stejně i ve spodní části domu jsou nuceny vegetit ve výškách (na parapetu, na kočičím stromě, na skříních...). Fena je neustále prohání, vystrkává je čumákem z gauče, na zemi si je občas nahrabe pod sebe. Nikdy žádnou nekousla ani jinak neublížila - jen je prostě velká, neohrabaná a nedá jim pokoj. Asi i žárlí, protože nesnese třeba kočku na mém klíně. Už schytala pár kočičích facek, ale bez efektu. Furt doufám, že se to zlomí a budou chrupkat v jednom chumlu jako to měl předchozí pes s předchozíma kočkama.

Já bych si tipla, že samo se to nezlomí :)

Já nikdy dohromady psa a kočku neměla, můj pes je na kočky jako buldozer a jim se to kupodivu nelíbí. Ale chodíval k nám na návštěvu sousedovic kocour. Jako zásadní mi přijde to, že člověk prostě musí hlídat to slabší ze zvířat (což můžou být koneckonců obě zvířata, v různých situacích) a nedovolit, aby mu bylo ubližováno.
Co můj pes považuje za projevy přátelství, to je pro kočku prostě moc. Takže od tý doby perfektně ovládá povel "na místo", protože to bylo obvykle nejjednodušší řešení, jak kocourkovu návštěvu zvládnout bez problémů a zbytečnýho vyděšení (přála jsem si, aby návštěvy nepřestaly).

Pro zadavatelku: Vyzkoušení domácí kočky tak, že si parkrát pozvete psí návštěvu, je skvělý nápad. Nakonec to ale stejně bude na vás, jak zvládnete to konkrétní štěně, jakou bude mít pejsek povahu, jak to zvládne kočka, atd.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"A pokud má zadavatelka O SOBĚ pochybnosti, nedělala
bych to."
tak
toto je nedobré.....

"Fena je neustále prohání, vystrkává je čumákem z gauče, na zemi si je občas nahrabe pod sebe. Nikdy žádnou nekousla ani jinak neublížila - jen je prostě velká, neohrabaná a nedá jim pokoj. Asi i žárlí, protože nesnese třeba kočku na mém klíně. Už schytala pár kočičích facek, ale bez efektu."

a člověk v té domácnosti není?

No tak jistě, že tam jsme, ale jak bych měla reagovat? Samozřejmě se snažíme usměrnit ji, ale i kočky jsou taky provokatérky a chodí si očichat spící psisko - a začíná honička (v poklusu třeba 5 koleček kolem stolu)... Zase si nepředstavujte naježeného vzteklého psa, doma nikdy neštěká a spíše prostě kočky obtěžuje, agresivní nebo ohrožující chování bych nedopustila. A hlavně ty kočky mají kam odejít a stejně je i pro ně to psisko jako magnet.

K 10ti leté kočce přišel jezevčík, postupně se jezevčíci rozmnožili na 4 kousky. Kóča s nima žila spokojeně ještě další 12 let. Ano, opravdu se kočička dožila 22 let v domácnosti plné jezevčíků :-D

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Terapeutka napsal(a):
No tak jistě, že tam jsme, ale jak bych měla reagovat? Samozřejmě se snažíme usměrnit ji, ale i kočky jsou taky provokatérky a chodí si očichat spící psisko - a začíná honička (v poklusu třeba 5 koleček kolem stolu)... Zase si nepředstavujte naježeného vzteklého psa, doma nikdy neštěká a spíše prostě kočky obtěžuje, agresivní nebo ohrožující chování bych nedopustila. A hlavně ty kočky mají kam odejít a stejně je i pro ně to psisko jako magnet.

To myslíte vážně? Každý podle svého, ale já bych v domácnosti takový cirkus netrpěla. Kdyby se honila s kočkou malá rukavice typu bišona či jorka, tak možná, protože by to mohlo být zábavné (ale asi taky ne, zvlášť když by u toho pes ňafal), ale pes velikosti zlatého retrívra? Od toho jste tam vy, abyste psa vychovala. Ale třeba nechcete...

Ještě, když čtu "Už schytala pár kočičích facek, ale bez efektu", tak se musím pousmát nad tím, jaký efekt mělo na mýho psa schytání facky od kočky. No asi jako kdybyste přeřadili na šestou rychlost....
Nejúspěšnější je s ním kočka našich přátel, kterým jsme parkrát hlídali barák, která ho okázale a pohrdavě ignoruje. Pochopil, že s ní žádná sranda nebude a zvládá se s ní tudíž potkat a pozdravit bez válečných tanečků a boření baráku.

Náš předchozí pes měl s kočkami problém (žral je) a snesl se jen s výjmečně se sebevědomou kočkou, která před nám neutíkala a třeba ho párkrát profackovala, tu pak respektoval. Jedna taková kočka se k nám přitoulala a byla tedy osvojena. Když umřela,tak jsme si pořídili kotě, bylo ovšem nemyslitelné, že by se se psem sneslo (že bych velkému silnému Xstafordovi předložila kotě), proto jsme je striktně oddělovali. Obě zvířata byla venkovní s přístupem domů, venku měli každý svůj prostor (dvůr x zahrada, oddělené plotem) a doma mohlo být vždy jen jedno zvíře (cedulka na dveřích, kterou jsme přehazovali na kočka/pes :-D ).
Kocour je také celkem submisivní, psů se bál... Když by kocourovi rok, o psa jsme bohužel přišli a kocour se tak na dva měsíce stal "pánem světa"... Ovšem po dvou měsících jsem domů donesla štěně a byla jsem rozhodnutá se nevracet k oddělování, pokud to jen trochu půjde. Štěněti je teď půl roku, má třicet kilo a s kocourem krásně fungují (leží spolu někdy i na gauči, kocour spí v noci u psa v boudě, chodí po jeho území....), ale byl to boj.
Chce to hlídat a hlídat a kočka (i pes) musí mít možnost se schovat. Upřímě řečeno si to nedovedu predstavit v bytě, navíc třeba malém....u nás měl kocour vždy možnost se sebrat a jít úplně pryč (oknem ven, prolézt plotem) - a tuhle možnost často využívá i teď, když chce mít klid a pes ho nutí ke hře....
Vrchol všeho je, že kocour neustále psovi nosí ulovené myši. Fakt bych chtěla vědět, co si myslí

MajkaP napsal(a):
Náš předchozí pes měl s kočkami problém (žral je) a snesl se jen s výjmečně se sebevědomou kočkou, která před nám neutíkala a třeba ho párkrát profackovala, tu pak respektoval. Jedna taková kočka se k nám přitoulala a byla tedy osvojena. Když umřela,tak jsme si pořídili kotě, bylo ovšem nemyslitelné, že by se se psem sneslo (že bych velkému silnému Xstafordovi předložila kotě), proto jsme je striktně oddělovali. Obě zvířata byla venkovní s přístupem domů, venku měli každý svůj prostor (dvůr x zahrada, oddělené plotem) a doma mohlo být vždy jen jedno zvíře (cedulka na dveřích, kterou jsme přehazovali na kočka/pes :-D ).
Kocour je také celkem submisivní, psů se bál... Když by kocourovi rok, o psa jsme bohužel přišli a kocour se tak na dva měsíce stal "pánem světa"... Ovšem po dvou měsících jsem domů donesla štěně a byla jsem rozhodnutá se nevracet k oddělování, pokud to jen trochu půjde. Štěněti je teď půl roku, má třicet kilo a s kocourem krásně fungují (leží spolu někdy i na gauči, kocour spí v noci u psa v boudě, chodí po jeho území....), ale byl to boj.
Chce to hlídat a hlídat a kočka (i pes) musí mít možnost se schovat. Upřímě řečeno si to nedovedu predstavit v bytě, navíc třeba malém....u nás měl kocour vždy možnost se sebrat a jít úplně pryč (oknem ven, prolézt plotem) - a tuhle možnost často využívá i teď, když chce mít klid a pes ho nutí ke hře....
Vrchol všeho je, že kocour neustále psovi nosí ulovené myši. Fakt bych chtěla vědět, co si myslí

To je krásný příběh, včetně cedulky na dveřích!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je krásný příběh, včetně cedulky na dveřích!

Někdy si říkám, že by si kocour časy s cedulkou přál vrátit 😌🤣
Ale myslím, že většinu času jsou spokojení oba....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

- a člověk v té domácnosti není?

Určitě tam je.
Bude to "dnešní" (nový) člověk,
tak neví, nó....

...nás papillon nezvykly kočkam, přišel do do domacnosti ke třem kockam, jimž velela mnoho let jorkširice, vůbec ho to nezarazilo, chtěl si hrat, kocky se tedy nejprve urazily, pak zacaly stanovovat pravidla, nicméně vynalezavost a drzost stěněte neznala mezi a kockám se vse postupně vymklo z pacek, takže dnes mu toleruji nemyslitelné....pred rokem začal dochazet zhruba dvakrat tydně do domacnosti pěti starsích kocek, ktere jsou sice venkovni, ale do domu maji neomezeny přistup a se psy nebyly nikdy v kontaktu a jsou plašší....kupodivu papillon je plně respektuje a nedovoluje si k nim nic, dnes, takrka po roce kdyz k nim prijdeme na návštěvu jsou některe z nich schopni vedle něj ležet nebo se krmit....

Obě zvířata, pes i kočka, pochopí, že jsou naši. A tak, když jsem se psem, který kočky proháněl, dykoliv měl příležitost, přišla na chalupu ke kočce s kocourem, pes věděl, že jsou naši a toleroval je.
Do té míry, že s kočkou mohl spát na jednom gauči. Když pak pes zestárl, ohluchl, oslepl, tak měl kocour tendenci ho šikanovat. Kocour na židli, pes procházel okolo a kocour po něm seknul...- a měl letecký den, otevřeným oknem ven.
Současná psice a kocour se tolerují. Můžu je krmit vedle sebe, sousto psici, sousto kocourovi. Ale že by spali na jednom pelíšku to "nehrozí". Ale stačí mi, že si neubližují, nakonec je to kočka a pes.
Když lovecky vedené terierce přinesli domů kotě, klidně ho nechala žrát ze své misky. A protože kotě bylo hodně divoké ( prostě kočka s errorem ), vyváděly spolu psí kusy. Pračky, rvačky ( jako ) na denním pořádku.

Náš pes kočku a jejího syna v pelíšku strpěl. Ale když je viděl na dvoře tak je prohnal. Máma bílozrzavá se dožila 23 a její syn stejně tak.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Náš přivandrovalej kocour (kterej si myslí, že je mops a je větší, než naše vopravdový mopsle) dělá naschvály naší černý Šťopce. Ona je hluchá, má jen jedno oko a na to taky nic moc nevidí, a navíc se ho trochu bojí. No a on si normálně vyčíhal tu její slepou stranu a když běží z venčení domů, tak na ní vyskočí ze zálohy a přistane jí na zádech. Ona chudák má z toho totál psotník. Ale už jsem ho při tom 2x načapala a dostal vylágroš, tak už to tak často nezkouší. Ale aspoň jí vždycky zasedne dveře (když se mopsle venčí na zahradě, nechávám pootevřené vchodové dveře a oni si pak přijdou domů). Takže když už je světlá mopsle doma a černá nikde, tak se jdu podívat, co se děje a on sedí v tý škvíře ve dveřích a chudák Šťopka za ním stepuje a bojí se ho odstrčit
No je to s nima sranda.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Náš přivandrovalej kocour (kterej si myslí, že je mops a je větší, než naše vopravdový mopsle) dělá naschvály naší černý Šťopce. Ona je hluchá, má jen jedno oko a na to taky nic moc nevidí, a navíc se ho trochu bojí. No a on si normálně vyčíhal tu její slepou stranu a když běží z venčení domů, tak na ní vyskočí ze zálohy a přistane jí na zádech. Ona chudák má z toho totál psotník. Ale už jsem ho při tom 2x načapala a dostal vylágroš, tak už to tak často nezkouší. Ale aspoň jí vždycky zasedne dveře (když se mopsle venčí na zahradě, nechávám pootevřené vchodové dveře a oni si pak přijdou domů). Takže když už je světlá mopsle doma a černá nikde, tak se jdu podívat, co se děje a on sedí v tý škvíře ve dveřích a chudák Šťopka za ním stepuje a bojí se ho odstrčit
No je to s nima sranda.

Ten je luxusní!

Ach jo, potřebuju kočku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Náš přivandrovalej kocour (kterej si myslí, že je mops a je větší, než naše vopravdový mopsle) dělá naschvály naší černý Šťopce. Ona je hluchá, má jen jedno oko a na to taky nic moc nevidí, a navíc se ho trochu bojí. No a on si normálně vyčíhal tu její slepou stranu a když běží z venčení domů, tak na ní vyskočí ze zálohy a přistane jí na zádech. Ona chudák má z toho totál psotník. Ale už jsem ho při tom 2x načapala a dostal vylágroš, tak už to tak často nezkouší. Ale aspoň jí vždycky zasedne dveře (když se mopsle venčí na zahradě, nechávám pootevřené vchodové dveře a oni si pak přijdou domů). Takže když už je světlá mopsle doma a černá nikde, tak se jdu podívat, co se děje a on sedí v tý škvíře ve dveřích a chudák Šťopka za ním stepuje a bojí se ho odstrčit
No je to s nima sranda.

Tak teď mi došlo,kdo je efe svět je malej a internetovej zvlášť. Hubana placatkám

janaa napsal(a):
Tak teď mi došlo,kdo je efe svět je malej a internetovej zvlášť. Hubana placatkám

To já vím už dááávno vašim placatkám též

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Náš přivandrovalej kocour (kterej si myslí, že je mops a je větší, než naše vopravdový mopsle) dělá naschvály naší černý Šťopce. Ona je hluchá, má jen jedno oko a na to taky nic moc nevidí, a navíc se ho trochu bojí. No a on si normálně vyčíhal tu její slepou stranu a když běží z venčení domů, tak na ní vyskočí ze zálohy a přistane jí na zádech. Ona chudák má z toho totál psotník. Ale už jsem ho při tom 2x načapala a dostal vylágroš, tak už to tak často nezkouší. Ale aspoň jí vždycky zasedne dveře (když se mopsle venčí na zahradě, nechávám pootevřené vchodové dveře a oni si pak přijdou domů). Takže když už je světlá mopsle doma a černá nikde, tak se jdu podívat, co se děje a on sedí v tý škvíře ve dveřích a chudák Šťopka za ním stepuje a bojí se ho odstrčit
No je to s nima sranda.

Už od pohledu zlý kocour !

Tak já letos neplánovaně přinesla domů k 5 fenám a 3 dospělým kočkám postupně 2 koťata. První byla malinká nalezená zraněná kočička zrzečka a když povyrostla a stále někoho otravovala, aby si s ní hrál a kočky i psi jí měli plné zuby, vzala jsem k ní asi o měsíc starší kotě z útulku. Psi jsou s koťaty v pohodě, jedna z koček, polobritka, na ně stále, i o 2 měsících syčí, vrčí a prohání je, ale malé si z toho nic nedělají. Pravda je, že druhá kočička, která k nám přišla už o něco straší, asi 4 měsíční, si budovala důvěru ke psům déle. Koťata jsou do jara výhradně v domě a s fenami sdílí pelíšky, gauč, misky s vodou.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

janaa napsal(a):
Pokud vás vůbec napadne myšlenka,že když to nepůjde, štěně vrátíte, tak štěně nepořizujte. Pokud pořizujete štěně ke stávající kočce,musíte být připravení na to, že soužití nemusí být jednoduché, sžívání může trvat dlouho a taky se vůbec nemusí povést, a tudíž mít v záloze i variantu,že z nich nikdy kámošové nebudou, a jak to budete řešit. Pokud to máte tak, že Říkám si, že člověk neví, dokud něco nezkusí, ráda bych věřila, že si zvykne a budou kamarádi, ale nerada bych si pořídila pejska, a trápila pak třeba měsíc jeho i kočičku tím, že by si nerozuměli a měsíc se vám zdá dlouho, kašlete na to.
Btw žádný soudný chovatel vám samozřejmě štěně na zkoušku nedá

Ano napadne. Kočka tu byla dříve než štěně. A aby moje kočka a potažmo i budoucí pejsek dalších x let trpěly jenom proto, že prostě já je od sebe dát nehodlám mi přijde zbytečné..... Pokud by to opravdu dospělo takhle daleko. A je mi jasné že během měsíce z nich nebudou kamarádi, ale pokud to bude extrém typu, že na sebe budou útočit stále a nebudou spolu moc vydržet chvíli v jednom pokoji aniž by po sobě šli tak to jinak nepůjde prostě.
Nejsem plně rozhodnutá si štěně pořídit a nepochybuju o sobě jak tu někdo taky psal, chtěla jsem jen slyšet tipy na seznamování nebo názory ..... Ale nevím co napadne kočku nebo pejska. Takže už to nebude ani tolik o mně. Uvažovala jsem, že se o tom poradím i s nějakým profesionálem, co se zabývá chováním psů nebo koček. Jinak kamarádka taky měla kocourka (13 let) psa v životě neviděl a brali si štěně z útulku. Taky se báli jak to zvládnou, ale zvykli si na sebe hned, je pravda že štěně bylo spíše klidnější...ale ona říkala, že si prostě padli s kocourem do oka takže ona mi moc neporadila ...prý ho prostě dala do kuchyně a nechala je očichat...což mi přijde jako ne úplně dobrý nápad, hned je takhle vedle sebe postavit a věci dějte se.

Ale nejdříve vyzkouším výše zmíněné návštěvy klidného pejska co je zvyklý na kočky a potom uvidím ....

Dana12345 napsal(a):
Ano napadne. Kočka tu byla dříve než štěně. A aby moje kočka a potažmo i budoucí pejsek dalších x let trpěly jenom proto, že prostě já je od sebe dát nehodlám mi přijde zbytečné..... Pokud by to opravdu dospělo takhle daleko. A je mi jasné že během měsíce z nich nebudou kamarádi, ale pokud to bude extrém typu, že na sebe budou útočit stále a nebudou spolu moc vydržet chvíli v jednom pokoji aniž by po sobě šli tak to jinak nepůjde prostě.
Nejsem plně rozhodnutá si štěně pořídit a nepochybuju o sobě jak tu někdo taky psal, chtěla jsem jen slyšet tipy na seznamování nebo názory ..... Ale nevím co napadne kočku nebo pejska. Takže už to nebude ani tolik o mně. Uvažovala jsem, že se o tom poradím i s nějakým profesionálem, co se zabývá chováním psů nebo koček. Jinak kamarádka taky měla kocourka (13 let) psa v životě neviděl a brali si štěně z útulku. Taky se báli jak to zvládnou, ale zvykli si na sebe hned, je pravda že štěně bylo spíše klidnější...ale ona říkala, že si prostě padli s kocourem do oka takže ona mi moc neporadila ...prý ho prostě dala do kuchyně a nechala je očichat...což mi přijde jako ne úplně dobrý nápad, hned je takhle vedle sebe postavit a věci dějte se.

Ale nejdříve vyzkouším výše zmíněné návštěvy klidného pejska co je zvyklý na kočky a potom uvidím ....

Hele,já to nemyslela zle. Ale je to stejné,jako když si jedu pro dalšího zachráněného psa. Není to o myšlence - když se nesnese se smečkou, budou velký problémy,tak ho vrátím, ale o tom - ať se stane,co se stane, tak u nás už navždy bude, i kdyby to znamenalo je navždycky oddělovat. Bez tohohle přesvědčení nebo s pochybnostmi bych si ho prostě nepořizovala.
Klidného psa zkuste,ale počítejte i s tím,že kočka může být celou dobu zalezlá a nezjistíte nic

Jde mi nejvíce o to že miluju zvířata a nechci prostě ani jednomu z nich nijak ublížit. A nevím pořádně jak dlouho trvá aby si zvykly. Oprvadu bych tomu obětovala cokoliv. Kdyby se mi tolik nestýskalo po pejskovi (před kočkou jsme měli úžasnou boxerku, dělaly jsme spolu vše, agility, obedience, obrany, neustále výlety a doma totální mazel) tak bych toho pejska ani neřešila..ale hrozně mi tohle všechno chybí.

Kdybyste měl ještě někdo přímo nějakou techniku seznamování (znám jen ty hadříky s pachama) budu vám vděčná

Můj bojový pes se bojí jedné kočky, co bydlí o kousek výš. Opravdu couvá a smířlivě plácá ušima a ocasem, vrhá ke mně pohledy "zachraň mě, to je ta, co mě podrápala jak prase". A to už je rok :-)
Ale jinak cizí kočky.. musím povelovat, upozornit "to je malinkej kocourek", megí by je snědla.
Náš hodný Kocourek se u nás narodil, megí s koťaty byla od prvního dne, bála jsem se, že je sní, ale ne, byla hrozně hodná.
Co je naše, to se nejí, tak to bylo, je a bude, želva nám tu chodila, morče.. akorát potkan to nedal.
Psovi se dá leccos vysvětlit, naučit, s kočkou je to horší.. nedají se moc cvičit :-)
A takový zaseklý dráp v psím oku..

"Klidného psa zkuste,ale počítejte i s tím,že kočka může být celou dobu zalezlá a nezjistíte nic "

a klidný pes je klidný pes a ne štěně
a klidný pes Pepa je pes Pepa a ne pes Franta a ne pes Tonda..........

"Ano napadne. Kočka tu byla dříve než štěně...... . A je mi jasné že během měsíce z nich nebudou kamarádi, ale pokud to bude extrém typu, že na sebe budou útočit stále a nebudou spolu moc vydržet chvíli v jednom pokoji aniž by po sobě šli tak to jinak nepůjde prostě.
..... Ale nevím co napadne kočku nebo pejska. Takže už to nebude ani tolik o mně."

Nejdřív jsem měla kočky, a přicházely další kočky....až pak přišlo štěně....a další kočky....a druhé štěně....a další kočičí přírůstky. (ale je fakt, že ty přichází samy a bez ohlášení )
Ale nikdy jsem nějak nedumala, co koho napadne, ale vždy se starám, já, aktivně, aby si neubližovali, nehonili, neděsili....... Štěně od prvního okamžiku učím, že za kočkou se neběhá, kočka se neotravuje, neobtěžuje.....kontakt musí být pro obě strany dobrovolný.
Já.Protože o člověku to je významně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Klidného psa zkuste,ale počítejte i s tím,že kočka může být celou dobu zalezlá a nezjistíte nic "

a klidný pes je klidný pes a ne štěně
a klidný pes Pepa je pes Pepa a ne pes Franta a ne pes Tonda..........

"Ano napadne. Kočka tu byla dříve než štěně...... . A je mi jasné že během měsíce z nich nebudou kamarádi, ale pokud to bude extrém typu, že na sebe budou útočit stále a nebudou spolu moc vydržet chvíli v jednom pokoji aniž by po sobě šli tak to jinak nepůjde prostě.
..... Ale nevím co napadne kočku nebo pejska. Takže už to nebude ani tolik o mně."

Nejdřív jsem měla kočky, a přicházely další kočky....až pak přišlo štěně....a další kočky....a druhé štěně....a další kočičí přírůstky. (ale je fakt, že ty přichází samy a bez ohlášení )
Ale nikdy jsem nějak nedumala, co koho napadne, ale vždy se starám, já, aktivně, aby si neubližovali, nehonili, neděsili....... Štěně od prvního okamžiku učím, že za kočkou se neběhá, kočka se neotravuje, neobtěžuje.....kontakt musí být pro obě strany dobrovolný.
Já.Protože o člověku to je významně.

Díky moc 🙂 věřím že když se tedy budu takto aktivně angažovat jak píšete, dá se to zvládnout 🙂 asi nad tím až moc přemýšlím, o stěhování kočky jsem taky moc přemýšlela měla jsem z toho noční můry a nakonec za pár dní tam byla jak doma (i když samozřejmě byly to přípravy ) a jízda autem do nového se jí snad i líbila nebo co, byla jsem z toho úplně hotová říkám si, že ji občas dost podcenuji, ale to je tím jak je bázlivá často no 🙂

Já kocoura se štěnětem seznamovala nejdřív uvnitř. Zavřela jsem okna a dveře, aby kocour nemohl hned zdrhnout, nechala jsem ho sedět na parapetu, nebo někde ve výšce a pozorovat štěně. Psa jsem se snažila korigovat, aby si kočky pokud možno nevšímal. Kocour není nijak veliký, má 3-4 kila a pes v osmi týdnech měl 9 kilo, takže jasná převaha. Když se kocour osmělil a slezl na zem, tak jsem si sedla mezi ně a psa jistila aby po něm nešlapal... Štěně mu nechtělo ublížit, chtělo si hrát a že začátku naštěstí respektovalo, když na něj kocour vrčel, takže kocour získal sebejistotu a pak třeba chodil venku za psem, seděl na plotě a pozoroval. Pak už se zvládli poznávat sami, já se snažila jistit kocoura, když se pes rozjel a šlapal po něm...
Oběma jsem vysvětlovala, že jsou naši a musí se kamarádit. Kocour pak začal nosit myši a myslím, že jsou svým způsobem kamarádi. Venku trvala opatrnost že stany kocoura déle....
Vím, že kamarádka seznamovala kočku se psem pomocí spěje z kozlíku. Hrozně to propaguje, osobně jsem nezkoušela.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Dana12345 napsal(a):
Díky moc 🙂 věřím že když se tedy budu takto aktivně angažovat jak píšete, dá se to zvládnout 🙂 asi nad tím až moc přemýšlím, o stěhování kočky jsem taky moc přemýšlela měla jsem z toho noční můry a nakonec za pár dní tam byla jak doma (i když samozřejmě byly to přípravy ) a jízda autem do nového se jí snad i líbila nebo co, byla jsem z toho úplně hotová říkám si, že ji občas dost podcenuji, ale to je tím jak je bázlivá často no 🙂

Já nejprve seznamuji kotě se smečkou psů tak, že je 2 - 3 dny v obýváku v centru všeho dění, ve velké kleci, částečně zastíněné kvůli pocitu bezpečí. Feny si rychle zvyknou na nového vetřelce a kotě zjistí, že kámoši jsou venku a ono za nimi nemůže a chce ven. A pak už to většinou je bez problémů. U vás by to možná šlo opačně - nechat štěně ve velké, pohodlné kleci, po chvilkách, aby si kočka mohla okouknout a načuchat v klidu. Jen nápad.

Určitě bych do toho nešla tak, že si řeknu " no tak si zkusím pořídit štěně a když to nepůjde, vrátím ho". To se prostě nedělá. Za prvé zbytečně budete motat hlavu tomu štěněti, pro chovatele to nebude příjemné a v konečném důsledku si myslím, že to bude mrzet i vás, člověk si na štěně rychle zvykne. Počítejte taky s tím, že chovatelé si dost věcí (co se týče zájemců) mezi sebou řeknou, a po takovém incidentu by třeba později mohl být problém sehnat štěně i jinde... Vím, že se tohle občas dělá u psů z útulků nebo dočasek, že mají jakousi lhůtu na to vyzkoušet, zda si zvyknou na ostatní zvířata v domácnosti. ...

Já mám plemena ke zvířatům ne úplně snášenlivá. Pes s kočkou dá se říci vyrůstal. Tu toleroval, když byl štěně tak si s ní i hrál, později ji spíš ignoroval, ale neřekla bych, že ji miloval nebo k ní měl kladný vztah, to zase ne. Cizí kočky proháněl, až jednou dohnal kočku, co seděla na plotě, a ta mu pěkně nasekala (má jizvy doteď), pak se to zlomilo a od té doby vím, že by šel kočku nekompromisně zabít... Fena se s kočkami neměla příležitost moc nikde potkat - myslím to, že jsme neměli vlastní, nebo takovou, která by byla zvyklá na psy někde v okolí. Poprvé jsem s fenou potkala kočku ve městě, dost zvyklou nejspíš, protože nám vůbec neuhnula z cesty. Feně bylo kolem půl roku, a normálně šla, mrkla na kočku stylem "hele to je divnej pes" a šla dál , nezájem. Jenže pár měsíců na to už vyháněla cizího kocoura z naší zahrady a zahnala ho na strom, to už teda nevypadala přátelsky. V létě jsme tu zachraňovali kotě (naproti bydlí pán, kde se mu nekontrolovatelně množí kočky, až se divím, že naši psi ještě žádnou na kontě nemají), bylo jediné štěstí, že kotě bylo na druhé části zahrady než psi a ty jsme stihli zavřít. Zkoušela jsem pak feně kotě ukazovat přes přepravku a mohla se zbláznit... Ale u ní si myslím, že by se s tím dalo pracovat a že na "naší" kočku by si zvykla, u psa tomu ale nevěřím a pokoušet to nebudu.

Nevím proč, ale tak nějak mi přijde mnohem jednoduší pořídit ke kočce štěně, než kotě k dospělému psovi. Navíc štěně společenského plemene, to nebude úplně takový "poděs".. Pokud kočka bude mít někde svoje vyvýšená místa, tak si myslím ,že by to mohlo být v pohodě. To teda myslím z pohledu štěněte, že to se může takhle zkraje naučit,jak se ke kočce chovat, případně ji ignorovat, ona bude mít možnost útěku a schovky někde, kam pes nedostane. Ale nikdo tady nemůžete vědět, jak to ponese psychicky vaše kočka... Jestli prostě nebude ublížená už jen z toho, že je tam další zvíře...

Moc Vám všem děkuji za tipy a nápady !. S manželem o tom budeme ještě hodně přemýšlet a pokud se rozhodneme pro koupi, budeme se stoprocentně snažit aby vše proběhlo v pořádku a stali se z nich kamarádi, nebo aby se minimálně respektovali

aluska napsal(a):
K 10ti leté kočce přišel jezevčík, postupně se jezevčíci rozmnožili na 4 kousky. Kóča s nima žila spokojeně ještě další 12 let. Ano, opravdu se kočička dožila 22 let v domácnosti plné jezevčíků :-D

Tak to je krása. Uvažuji o pořízení štěněte čivavy, ale mám dvě kočky ve věku 12 a 11 let. Nechtěla bych, aby se cítily odstrčené.

conie napsal(a):
Tak já letos neplánovaně přinesla domů k 5 fenám a 3 dospělým kočkám postupně 2 koťata. První byla malinká nalezená zraněná kočička zrzečka a když povyrostla a stále někoho otravovala, aby si s ní hrál a kočky i psi jí měli plné zuby, vzala jsem k ní asi o měsíc starší kotě z útulku. Psi jsou s koťaty v pohodě, jedna z koček, polobritka, na ně stále, i o 2 měsících syčí, vrčí a prohání je, ale malé si z toho nic nedělají. Pravda je, že druhá kočička, která k nám přišla už o něco straší, asi 4 měsíční, si budovala důvěru ke psům déle. Koťata jsou do jara výhradně v domě a s fenami sdílí pelíšky, gauč, misky s vodou.

jedním slovem krása!

Půjčeným psem nic nezjistíte, některým kočkám trvá dlouho než si zvyknou, klidně i několik týdnů. Jde jen o to zajistit, aby kočka měla vždy možnost utéct někam do výšky nejdříve při seznamování doma a pak i venku. Doma to nebývá problém, venku pokud máte trávníky bez stromu a tak, tak je dobrý na čas rozmístit třeba stolečky nebo něco vyššího.

janahl napsal(a):
Tak to je krása. Uvažuji o pořízení štěněte čivavy, ale mám dvě kočky ve věku 12 a 11 let. Nechtěla bych, aby se cítily odstrčené.

Myslím že se naše Máca odstrčená necítila, s pejskama si hrála, spali spolu v pelíšku. Mazlila se jak byla zvyklá, pořád mi spala v noci u hlavy, chodila s námi na procházky dokud byla mladá. To byla sranda, když šli 3 psi a kočka :-D.( Na fotce hrbatá jezevčička , brala jsem si ji tomto stavu,týranou, postupně jí dornovka hodně pomohla )

Zavřít galerii  

Zavřít galerii