Dobrý den,
otevřu tu znovu omílané téma na separační úzkost. Článků jsem četla spoustu a na fence pracuji, ale dostala jsem se do situace kdy nevím, jak postupovat.
Máme doma fenku z útulku, je jí cca 11 měsíců. Předtím bezdomovci a bůhví jaké podmínky, dočaska, majitelé, co jí po dvou měsících vrátili, dočaska a teď je u nás. Rozumím tomu, že má prostě strach protože předchozí zkušenosti měla velmi špatné.
Postupujeme standardně, jak je všude popsáno, zavíráme jí do místnosti, odejdeme na pár vteřin, zavíráme jí do klece, kam bychom jí postupně chtěli naučit, protože si myslíme že to bude snažší. Vždy u klece sedím, pracuji, nevšímám si jí, neodcházím. Necháváme jí doma 2 minuty když chodíme na zahradu, jinak jí prostě raději bereme s sebou, vše postupně, žádné drama, předtím unavený pes, žádné komedie když se vracíme.
Máme ještě jednu fenku AUO, se kterou skvěle vychází.
Problémová situace je následující - já nebo přítel odejde z domu. Druhá osoba plus pes zůstává doma. Fenka vyje, pláče, štěká, škrábe na dveře. Tohle většinou vybičuje druhou fenku, která začne taky výt. Je to radost. Vydrží jí to třeba 5 minut (pravda, na začátku to bylo 15). Pomáhá, když s ní třeba na chvíli cvičím, odpoutá jí to pozornost, třeba si i lehne ale po chvíli začne plakat znovu. Většinou když přestane, už nezačne, ale chodí kontrolovat dveře.
Zkoušela jsem jí odlákat, nechci jí hladit, aby si to nespojovala, že to vytí funguje, mluvím na ní nebo prostě mluvím, že tam jakože jsem, druhý pes je u ní. Nic nepomáhá, nereaguje. Stalo se nám i několikrát, že takhle (chvilku) plakala, když odešli cizí lidé co byli na návštěve.
Nechci jí naučit, že když bude výt, budu kolem ní skákat, ale nechci jí ignorovat, protože to taky nepomáhá. Pohladím jí, když ke mě přijde, ale nechodím za ní. Nejsem si jistá, jestli si s ní mám třeba hrát nebo tak, jestli to nebude kontraproduktivní.
Co byste dělali v této situaci? naštestí nemáme přímé sousedy, to by byla špatná situace. Já si musím brát sluchátka, abych se nezbláznila a nevyla s těmi psy.
Stále pracujeme i na normálním nechávání o samotě a rituály na odcházení a tak, jak se píše ve všech příručkách, ale v této situaci jsme tak nějak rok od toho jí nechat doma?
Děkuji.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Naučila bych fenu povel "na místo" a jakmile by naznačila, že začne vyvádět, hned by ho dostala. No a když je pejsek na místě, má ležet a bejt v klidu a odpočívat.
Klidně nacvičit proces "někdo odchází - jdu na místo - ležím a jsem v klidu". A to v klidu ležení třeba zprvu vydrží chviličku, to musím odhadnout, a než se dostane do fáze, že už to nevydrží, tak jí dám zase nějaký další úkol. Klidně s ní chvíli pocvičím. A pak zase na místo. Jen tak si to představuju, co bych zkusila já ....
Taky doporučuju vyměnit slovo "pláče" za "dožaduje se svýho".
Přihodím info:
https://cit.vfu.cz/oz/Oz/anxietapes.pdf
Jinak se separační úzkostí skvěle pracuje osobně s majitelem i psem trenérka Iva Grešová - FB stránka Pes a já
https://www.facebook.com/pesajanet/?locale2=cs_CZ
Děkuji za názory. Bála jsem se přidávat nějaké místo nebo úkoly z toho důvodu, že když tu pak nebudeme ani jeden, tak přeci žádné úkolování nebude dostávat. Ale mohla by se podmíněně naučit ho následovat, takže odkládání do té klece zní dobře.
Zatím si to umím představit jen teoreticky, prakticky kdykoliv se přiblížíme ke dveřím, je u nich pes taky, ale na tom zapracuji.
To plakání mě strašně překvapilo, druhý pes se takhle nikdy nedožadoval, kňučení, bručení, štěkání ano, ale tohle pískání jsem nikdy neviděla.
Článek jsem četla, většinou pokulháváme už na "Před vlastním prováděním metod je nezbytné, aby pes nepociťoval strach, stres nebo úzkost" protože ta panika při odchodu, bušení srdce a škrábání na dveře zatím hodně ten stres prohlubují
Zase logicky se prostě nedá nikdy neodejít, už takhle je jediné štěstí že je práce z domova a když někam jedeme, jeden je vždy doma.
Taky na druhou stranu kdyby tahle situace nebyla, nikdy bychom si jí nemohli vzít domů
Dnes jedeme poprvé na cvičák, konečně otevřeli, jsem na ní zvědavá jak bude zvládat poslouchat venku. Zatím nám to jde jen doma, naučili jsme ke mě, sedni, lehni, pac, druhou, pusť, pracujeme na čekej.
Na zahradě zatím jde jen sedni, lehni, pac, občas druhou, rozhodně ne čekej a ke mě jen když vidím, že už ke mě běží, nemá smysl si to kazit.
Na procházce se občas otočí na svoje jméno a když máme zrovna jo den, tak si sedne, ale pamlsek jí musím skoro vnutit.
Budu dál pracovat na učení místo a zkusíme stát u dveří jako první krok, otevřít dveře jako druhý krok.
Uživatel s deaktivovaným účtem

K prvnímu odstavci: Ona potřebuje získat nějaký návyk, scénář té situace. Až jej bude mít, bude fungovat (v ideálním případě :-) ) podle tohoto scénáře i ve Vaší nepřítomnosti.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jak dlouho ji máte?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jo už to vidím vedle, něco přes měsíc.
Já mám tendenci považovat to, že se pes něčeho dožaduje natolik, že se z toho celej zvencne (rozuměj vystresuje), za rozmazlenost. Je pak pro mě a určitě i pro psa jednodušší uvědomit si, že to není chudáček, nic se mu neděje, neumírá, neopouštíme ho navždy, atd atd.
Samozřejmě je třeba přihlídnout k tomu, že má něco za sebou, do nějaký míry. Ale taky už se má docela dlouho skvěle a nic ošklivýho se jí neděje. Ukázat jí, že jako hezký, máme tě rádi, ale fakt se z tebe nepo... ... a že tu platí nějaký pravidla a psi se u nás chovají slušně, podívej, tohle myslíme tím "slušně" ....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jinak OT k tomu cvičení - zaměřila bych se především na přivolání a zastavení (pro některý psy je psychicky jednodušší se zastavit a čekat, než se otočit zády ke všemu a vracet se k páníčkovi). A nikoliv až se jí bude chtít, ale na stopovačce, a povel platí, i když se jí nechce nebo dělá, že neslyší - pak ji po prvním zaznění povelu a vteřině na proběhnutí reflexního oblouku pomocí stopovačky pomůžete povel splnit.
Pamlsky bych nenutila, proč? Jestli nechce pamlsek, tak ji jen pohladím, pochválím slovně, ukončím cvik, jde se dál.
Pokud jste ještě neprostudovala knížku Svého psa nestřílejte, a máte na to čas, vřele doporučuju. Mně to hodně pomohlo, když jsme si s přivoláním dlouhodobě nevěděli rady, pes byl asi podobný typ - venku odmítač pamlsků, hraček, čehokoliv mnou nabízeného, prostě na to neměl čas.
Jsem ráda že jste tu stopovačku tady zmínili, mám totiž technický dotaz.
Pokud chci zvolat ke mě, očekávám tedy, že pes přijde a předsedne, než dostane pochvalu.
Na stopovačce se mi ale párkrát stalo (ne na ke mě, nechtěla jsem si to kazit), že když si jí přitáhnu, rozhodně si teda nesedne, prakticky je těžké si jí i přitáhnout před sebe, snaží se hned odejít.
Takže ji pak vlastně defacto honím a tahám se stopovačkou ale neblíží se to ani malinko nějakému povelu.
Schválně to proberu dnes na cvičáku, stopovačku si beru s sebou, určitě mi to ukáže, ale přijde mi, že čím déle mi trvá psa nenásilně ale nuceně donutit dodělat cvik, tím menší účinek to má, protože mezi vyřknutím napč. Sedni a teda dojdu k tobě a chytnu tě za zadek a přitlačím aby sis sedla a neskákála na mě a nesnažila se mi sežrat bundu, je docela velká pauza a ten pes si z toho nikdy neodnese Sedne = sednu si.
Musím se úplně otevřeně přiznat, že mít za prvního psa Australáka je jako mít první auto Teslu, a pořídit si pak nějaký mix bígla, je jako přesedlat do trabantu. Rozmazlili jsme se s prvním psem. Ano, naučila nás trpělivost na energického psa, jak je zaměstnat, unavit, a že sežere a zničí co půjdu než to přejde, ale to trénování teda nebe a dudy.
Alespoň se nenudíme :)
na knihu se podívám
Uživatel s deaktivovaným účtem

beastije, nějak mám zmatek v tvé idee používání stopovačky.....
"ale přijde mi, že čím déle mi trvá psa nenásilně ale nuceně donutit dodělat cvik, tím menší účinek to má, protože mezi vyřknutím napč. Sedni a teda dojdu k tobě a chytnu tě za zadek a přitlačím aby sis sedla a neskákála na mě a nesnažila se mi sežrat bundu, je docela velká pauza a ten pes si z toho nikdy neodnese Sedne = sednu si."
tak tohle je nuceně a násilně.......
jako učit sedni na dálku?
no dobrá, ale zachycením
jinak sedni učím pes u mě, a učím naváděním, kdo chce tvaruje
dobrovolně, odměňuji
a až tohle výborně naučené můžu provádět na dálku a i tak budu začínat krok od psa
učit psa sedni tlakem na zádel umí být velmi kontraproduktivní.....
Uživatel s deaktivovaným účtem

po měsíci
Uživatel s deaktivovaným účtem

beastije
napsal(a):
Jsem ráda že jste tu stopovačku tady zmínili, mám totiž technický dotaz.
Pokud chci zvolat ke mě, očekávám tedy, že pes přijde a předsedne, než dostane pochvalu.
Na stopovačce se mi ale párkrát stalo (ne na ke mě, nechtěla jsem si to kazit), že když si jí přitáhnu, rozhodně si teda nesedne, prakticky je těžké si jí i přitáhnout před sebe, snaží se hned odejít.
Takže ji pak vlastně defacto honím a tahám se stopovačkou ale neblíží se to ani malinko nějakému povelu.
Schválně to proberu dnes na cvičáku, stopovačku si beru s sebou, určitě mi to ukáže, ale přijde mi, že čím déle mi trvá psa nenásilně ale nuceně donutit dodělat cvik, tím menší účinek to má, protože mezi vyřknutím napč. Sedni a teda dojdu k tobě a chytnu tě za zadek a přitlačím aby sis sedla a neskákála na mě a nesnažila se mi sežrat bundu, je docela velká pauza a ten pes si z toho nikdy neodnese Sedne = sednu si.
Musím se úplně otevřeně přiznat, že mít za prvního psa Australáka je jako mít první auto Teslu, a pořídit si pak nějaký mix bígla, je jako přesedlat do trabantu. Rozmazlili jsme se s prvním psem. Ano, naučila nás trpělivost na energického psa, jak je zaměstnat, unavit, a že sežere a zničí co půjdu než to přejde, ale to trénování teda nebe a dudy.
Alespoň se nenudíme :)
na knihu se podívám
Ta stopovačka je na to, abyste s ní ovládala psa, ne on vás. Takže žádné honění.
A celkově mně přijde, že toho po tom psovi chcete nějak moc za ten měsíc. Já bych zpočátku asi trénovala přivolání bez předsednutí, až se pes tak nějak uklidní a podaří se mně plně upoutat jeho pozornost. Aspoň já to tak učila od štěněte a vzhledem k tomu, že vaše fenka je útulkáč, tak bych byla trpělivější.
Uživatel s deaktivovaným účtem

beastije
napsal(a):
Jsem ráda že jste tu stopovačku tady zmínili, mám totiž technický dotaz.
Pokud chci zvolat ke mě, očekávám tedy, že pes přijde a předsedne, než dostane pochvalu.
Na stopovačce se mi ale párkrát stalo (ne na ke mě, nechtěla jsem si to kazit), že když si jí přitáhnu, rozhodně si teda nesedne, prakticky je těžké si jí i přitáhnout před sebe, snaží se hned odejít.
Takže ji pak vlastně defacto honím a tahám se stopovačkou ale neblíží se to ani malinko nějakému povelu.
Schválně to proberu dnes na cvičáku, stopovačku si beru s sebou, určitě mi to ukáže, ale přijde mi, že čím déle mi trvá psa nenásilně ale nuceně donutit dodělat cvik, tím menší účinek to má, protože mezi vyřknutím napč. Sedni a teda dojdu k tobě a chytnu tě za zadek a přitlačím aby sis sedla a neskákála na mě a nesnažila se mi sežrat bundu, je docela velká pauza a ten pes si z toho nikdy neodnese Sedne = sednu si.
Musím se úplně otevřeně přiznat, že mít za prvního psa Australáka je jako mít první auto Teslu, a pořídit si pak nějaký mix bígla, je jako přesedlat do trabantu. Rozmazlili jsme se s prvním psem. Ano, naučila nás trpělivost na energického psa, jak je zaměstnat, unavit, a že sežere a zničí co půjdu než to přejde, ale to trénování teda nebe a dudy.
Alespoň se nenudíme :)
na knihu se podívám
Já jsem přivolání na stopovačce učila takto: povel - vteřina (ne víc!) - plynulý přitažení psa - povolení vodítka zároveň s pochválením (potažmo odměnou, ale když ji nechce, tak ne) - chvilka klidu - propuštění z povelu. Chvilka klidu bude zprvu třeba setina vteřiny, evidentně je to rozčepýřený hůře se ovládající pejsek.
K tomu je ale potřeba pracovat s odměňováním, používat intonační navigaci (pozitivní "áno, krásně jdeš, no výborně, hezky utíkej k paničce" - nebo negativní "no ať už seš tady, dělej, řekla jsem něco, atd" - vybíráme dle situace a dovedností psa, pokud se to teprve učí a upevňuje, tak samozřejmě jen tu pozitivní), gesta. Umět zachytit a psovi sdělit ten správný okamžik. Můžete používat nějaký odměňovací slovo, který psa naučíte, funguje to místo klikru - třeba "ano". Naučím psa, že "ano" = "správně, odměna". Pak jakmile dám přivolání a pes se pohne o centimetr ke mně, hned hlásím "ano" (ale samozřejmě chci, aby povel dokončil).
Samozřejmě pokud se pes bude přitahování bránit, chce to citlivě vystihnout, kdy a jak povel dávat. Učit nejdřív v klidným prostředí, kde se dokáže soustředit (zahrada, apod.). Na procházce zkusit třeba jednou, dvakrát, aby nebyl pes zpruzenej. Nechtít to po něm, když má zrovna něco vele-urgentního na práci a víte, že to stejně fakt nedá. Spíš vyhlížet momenty, kdy je tak fena nějak naladěná, vnímá, třeba se na vás "omylem" podívá....
Ta stopovačka byla spíš teoreticky, chtěla jsem být připravená jak se to pak správně dělá. Teď spíš na zahradě trénujeme, když fakt běží ke mě, ale nepřeháním to. Na procházce zatím chválím když reaguje na jméno, víc po ní fakt chtít nemůžu.
O těch přemosťovacích slovech (vastně defacto náhrada za klikr, pokud to tak správně chápu), se mluvilo i včera na cvičáku. Myslím, že to tak vlastně už dělám, jen na to musím dávat větší pozor.
Vypadá to, že toho po ní chci moc co :) ale snažim se opatrně, neučíme nesmysly, spíš co je potřeba pro život (pac a druhou kvůli utíraní, sedni na kontrolu, čekej a ke mě jsou jasné). Opatrně ukazujeme věci, co jí jednou čekají (jako třeba náhubek, dvakrát když byla utahaná na chvilku, aby věděla co to je) a teď se hodně potřebujeme zaměřit na to odcházení, protože vánoce budou na tohle velká zkouška.
Naopak přemýšlím, kdy risknout třeba stříhání drápů. začíná se blížit ta potřeba, ale když vidím jak celkově reaguje na utírání pacek, bude to boj na dlouhou trať.
Uživatel s deaktivovaným účtem

A hraje si někdy? Má ráda přetahování, pískací hračky, žvýkací,... nějakou činnost, u které jí můžete pomalu představovat nůžky, hřeben, hadr?
Mám ten hardware volně ložený všude možně, aby to byla stejně obvyklá věc, jako je stůl a miska. Ale má zvěř teda nic nerozkouše..
Ukazuji ty nástroje při hře, poprvé třeba nůžkami jen o dráp "zavadím", pořád se u toho dá krmit a blbnout a jen tak mimochodem "ustřihneme drápek" a střihnout ..
A je to fakt rychlé všechno, zaměřila bych se na životně důležité věci, což je ta samota, to ostatní přijde samo, až bude samostatnější, zatím, myslím, si není jistá ničím, proto se chová takto.
Podobného psa jsem mohla zapnout na vodítko za 20 hodin (a stejně jsem se bála, že mě zakousne), drápky za 2 měsíce nebo tak nějak, ale nějaký povel jsem chtěla možná za 14 dní? Ale všechno se samozřejmě komentovalo, aby se pes seznámil s běžnou činností, plnění jsem chtěla později. Nechtělo to ani jíst, abychom nezmizeli, a když, tak oči nahoru, aby přehled..
Představte si, že vás někdo odněkud neustále vyhazoval, tloukl, .. a teď máte domov.. opustí vás zase?
Třeba jen trochu zpomalte, řešte provoz, to bude dobré.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Teď spíš na zahradě trénujeme, když fakt běží ke mě, ale nepřeháním to"
jenom technická poznámka obecně : aby měl trénink nějaký progres, je třeba aby byl dostatečně intenzivní, což = dostatečný počet lekcí v čase + dostatečný počet opakování daného cviku v jedné lekci. A to je věc individuální. Přičemž opět obecně platí, že je lepší větší počet lekcí (i denně) ale krátkých. Zejména ze začátku.
I ta nedostatečná četnost může být příčinou, proč "to nejde"
Uživatel s deaktivovaným účtem

beastije
napsal(a):
Ta stopovačka byla spíš teoreticky, chtěla jsem být připravená jak se to pak správně dělá. Teď spíš na zahradě trénujeme, když fakt běží ke mě, ale nepřeháním to. Na procházce zatím chválím když reaguje na jméno, víc po ní fakt chtít nemůžu.
O těch přemosťovacích slovech (vastně defacto náhrada za klikr, pokud to tak správně chápu), se mluvilo i včera na cvičáku. Myslím, že to tak vlastně už dělám, jen na to musím dávat větší pozor.
Vypadá to, že toho po ní chci moc co :) ale snažim se opatrně, neučíme nesmysly, spíš co je potřeba pro život (pac a druhou kvůli utíraní, sedni na kontrolu, čekej a ke mě jsou jasné). Opatrně ukazujeme věci, co jí jednou čekají (jako třeba náhubek, dvakrát když byla utahaná na chvilku, aby věděla co to je) a teď se hodně potřebujeme zaměřit na to odcházení, protože vánoce budou na tohle velká zkouška.
Naopak přemýšlím, kdy risknout třeba stříhání drápů. začíná se blížit ta potřeba, ale když vidím jak celkově reaguje na utírání pacek, bude to boj na dlouhou trať.
Osobně bych u tak starýho psa, tj. už to není štěňátko, zvolila spíše přístup "teď jsi tady u nás a takový jsou pravidla a tohle je normální". Jinak by se vám mohlo stát, že za rok (dva, pět) budete pořád opatrní, že je u vás nová, že má za sebou kdovíco, a tak dále. A ona přitom bude už celé věky vaše :)
Nevím, jakou mají zkušenost ostatní, co si vzali už odrostlejšího psa, ale ta adaptace na nový prostředí je celkem dynamickej proces. Po 2-3 měsících už je pes rozhodně "doma" a třeba i začne zlobit, projevovat se víc, dělat něco, co si do tý doby nechával pro sebe. Představit mu pravidla fungování domácnosti je lepší co nejdříve, než mu potom za půl roku vysvětlovat, že se něco doteďka mohlo a byly úlevy, ale teď už bysme chtěli, aby najednou začal fungovat.
K tomu patří třeba i to, že ji nenechám vyvádět, když někdo odejde, protože "u nás se nevyvádí".
Uživatel s deaktivovaným účtem

...tak ja se klidne priznam, ze jakmile k nam dojde nove zvire - tak nejedem na dny, ani na mesice...
A ano - jsem asi strasne urputna... Prijde mi, ze nektere veci odkladat byt o minutu je zbytecne.
"Ke mne, Misto, Ne, Cekej, Fuj" - jsou veci, co se kazdy nove prichozi uci ihned = a hned to take chape. Ne z rozmaru, ale proto, ze je to treba...
Ale - separacni uzkost - to je dle meho jiny level.
Jsou zviratka co to odlouceni chapou, pak ti - co se nauci - a pak ti, co to proste nedavaji, ale casem to jen protrpi...
No a ted cca 9 let mame doma takoveho, co to sice chape - ale trpi...
Takze co s tim. Jeden odchod jako druhy... Pejsek vyvenceny, na miste, vse zabezpeceno... Vic delat nejde.
Ale - napr. u nas COVID... = prace z domu... = zviratka COVID miluji...
Kdo vi, jestli to cele nespustili - aby byli panici doma...