Natalkaa
XXX.XXX.230.52
Ahoj, potřebuju poradit.
Bydlím s mamkou a sestrou v podnájmu, strašně bych si přála psa, ale když jenom zmíním slovo pes nebo jakoukoliv věc co se psa týká tak mamka hned řekne, že ji to nezajímá nebo ať na to zapomenu,ze žádného psa mít nebudeme (to samé se sestrou.)
Obě bychom si přáli plemeno bígl a už máme vyhlídnutou stanici, kde by se štěňátka měla narodit 7.4.2021, ale nějak k tomu mamku nedokážeme ukecat. Tvrdí že by jsme se o něj nedokázaly postarat a že by zůstal na ni, vím, že mít psa není na 5let ale i tak bych si ho strašně přála, kolikrát jsem ji na Messenger poslala různé články o tom daném plemeni ale většinou si to ani nechtěla přečíst 🥺.
Takže bych potřebovala poradit jak ji ukecat. (Btw je mi 13let) 😅
XXX.XXX.53.104
Natalkaa
napsal(a):
Ahoj, potřebuju poradit.
Bydlím s mamkou a sestrou v podnájmu, strašně bych si přála psa, ale když jenom zmíním slovo pes nebo jakoukoliv věc co se psa týká tak mamka hned řekne, že ji to nezajímá nebo ať na to zapomenu,ze žádného psa mít nebudeme (to samé se sestrou.)
Obě bychom si přáli plemeno bígl a už máme vyhlídnutou stanici, kde by se štěňátka měla narodit 7.4.2021, ale nějak k tomu mamku nedokážeme ukecat. Tvrdí že by jsme se o něj nedokázaly postarat a že by zůstal na ni, vím, že mít psa není na 5let ale i tak bych si ho strašně přála, kolikrát jsem ji na Messenger poslala různé články o tom daném plemeni ale většinou si to ani nechtěla přečíst 🥺.
Takže bych potřebovala poradit jak ji ukecat. (Btw je mi 13let) 😅
Nijak, je dobře že má maminka rozum.
Máš celý život před sebou, a až se postavíš na vlastní nohy, můžeš mít psů kolik budeš chtít a na kolik budeš mit peníze.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Naprosto chápu touhu po pejskovi, toužila jsem po něm celý život.
Jednoduše bych mohla říct...mamka mi psa nedovolila, ale mamka byla ta, co věděla, že prostě na pejska nemáme podmínky.
Mého prvního psa mi koupil můj nynější manžel, když mi bylo 16 let, s tím, že když by bylo potřeba, tak pes může být u rodičů na baráku.
Moje dcera třeba vyrostla se psy, nikdy nebylo období, kdy bychom žádného psa neměli a když se odstěhovala, tak dobře věděla, co takový pes obnáší a že si žádného pořídit zatím nemůže.
No a teprve teď po 5 letech, kdy už bydlí sama začíná uvažovat o tom, že by si možná psa mohli pořídit, protože život bez psa není ono a moc jí to chybí.
Ale i tak to není žádná huráá akce a doma diskutují všechna pro a proti.....a to je finančně zabezpečená, psa jí má kdo pohlídat, když pojede na dovolenou, psa jí má kdo vyvenčit, když se občas stane, že ona i její partner budou oba celý den v práci.......
Ono ve 13-ti letech vypadá všechno jednoduše a nekomplikovaně, ale pes není jen radost, ale hlavně starost a nakonec ta starost padne na hlavu rodiče a tím nemyslím venčení, ale spoustu věcí okolo pejska
XXX.XXX.0.163
Taky je možné, že bydlíte v podnájmu, kde psa prostě mít nemůžete- někteří majitelé bytu by to prostě nerozdýchali a udělali by vám docela peklo (zvýšení nájmu, výpověď z bytu...).
Já myslím, že pokud mamka nemá ke psovi vztah a nechce ho, prostě ji nepřesvědčíte, ani kdybyste se na hlavu stavěly. Já dostala svého prvního psa před deseti lety, když mi bylo 10. Předtím jsme měli westíka, který v roce 2006 umřel a já od té doby o pejska prosila neustále. Každý den jsem po škole chodila venčit psy z okolí, kdykoliv to šlo jsem si půjčovala čivavu od tety. Během těch několika let neustálé péče o cizí psy jsem rodičům dokázala, že mě to fakt nepřestane bavit a myslím to se psem vážně. Než jsem jej dostala, rodiče věděli, že mám dopodrobna nastudováno, jaká je vhodná strava, na co je třeba u štěňat dbát, jak se cvičí pes, měla jsem vyhlídnuté cvičáky v okolí. A taky je tady ta část, že oba mí rodiče mají psy rádi, což nemusí být případ vaší mámy.
Taky nepíšete, jak jste na tom finančně. Třeba se mamka bojí i toho, že bude pejsek nemocný a finančně to neutáhnete, protože když budete mít smůlu, bude vás to stát i desetitisíce. A upřímně- ve třinácti letech nevíte, co v životě chcete, jestli budete chtít studovat do cizího města (to se stalo u mě- šla jsem na výšku do Brna a horko těžko jsem sháněla podnájem, kde jsem ho mohla mít s sebou). Pokud půjdete na VŠ mimo místo bydliště, tak co si budeme, pravděpodobně pejsek zůstane na krku jí.
Já vím, že psa chcete, mám pro to naprosté pochopení, já bez psů taky nedokážu žít. :) Ale zkuste si třeba z okolí pozjišťovat, jestli někdo nehledá výpomoc s venčením, můžete si třeba vyzkoušet, jaké to je denně chodit se psem, za každého počasí. I to třeba mamka ocení. :)
XXX.XXX.164.121
Natalkaa
napsal(a):
Ahoj, potřebuju poradit.
Bydlím s mamkou a sestrou v podnájmu, strašně bych si přála psa, ale když jenom zmíním slovo pes nebo jakoukoliv věc co se psa týká tak mamka hned řekne, že ji to nezajímá nebo ať na to zapomenu,ze žádného psa mít nebudeme (to samé se sestrou.)
Obě bychom si přáli plemeno bígl a už máme vyhlídnutou stanici, kde by se štěňátka měla narodit 7.4.2021, ale nějak k tomu mamku nedokážeme ukecat. Tvrdí že by jsme se o něj nedokázaly postarat a že by zůstal na ni, vím, že mít psa není na 5let ale i tak bych si ho strašně přála, kolikrát jsem ji na Messenger poslala různé články o tom daném plemeni ale většinou si to ani nechtěla přečíst 🥺.
Takže bych potřebovala poradit jak ji ukecat. (Btw je mi 13let) 😅
Do podnájmu je pes blbost, nikdy nevíš, kdy se budete muset stěhovat, ačkoli teď platí, že pronajímatel musí povolit zvíře, většina to stejně zakáže, známé dokonce řekli, že do podnájmu berou jen s jedním dítětem. A bígl je sice krasavec, ale teda rozhodně bych ho do podnájmu nedoporučovala. Maminka ví, co říká, počkej si.
Uživatel s deaktivovaným účtem
holka nešťastná, já jsem toho ve třinácti letech chtěla....
a teď, když jsem ve fázi "až budeš bydlet sama, tak si" tak mám naprostý minimum z těch původních děsně dopodrobna vymyšlených pubertálních plánu.
XXX.XXX.189.249
A upřímně- ve třinácti letech nevíte, co v životě chcete, jestli budete chtít studovat do cizího města (to se stalo u mě- šla jsem na výšku do Brna a horko těžko jsem sháněla podnájem, kde jsem ho mohla mít s sebou). Pokud půjdete na VŠ mimo místo bydliště, tak co si budeme, pravděpodobně pejsek zůstane na krku jí.
Měla jsem prvního psa od 11ti let, samozřejmě s velkou podporou rodičů (výbava, veterina, krmení, vození na cvičák, až později když jsem chodila na brigády, tak jsem přispívala).. Plus teda v rodinném domě se zahradou, pes venkovní.
No a můžu říct, že když došlo na střední školu, tak pes byl ten hlavní důvod proč jsem nešla na vysněnou školu. O tom jsem v 11ti letech opravdu nějak hlouběji nepřemýšlela, jediné co jsem chtěla, byl pes . kdybych na tu školu šla, musela bych nechat psa přes týden doma a jít na intr, rodiče s tím neměli nejmenší problém, ale já obrovský, nedokázala jsem si to ani představit, a na školu jsem nešla. Vybrala jsem si prostě školu, která byla nejblíž, s nejlepší dostupností. V tu dobu jsem to zas tak moc neřešila, rodiče mě říkali pořád, abych toho později nelitovala, ale znáte to, v tom věku vás názor rodičů až tak nezajímá. Postupem času, jak už se člověk na věci dívá trochu jinak, tak mě to někdy trochu zamrzelo. Ne že bych někdy litovala toho, že jsem měla psa, to ani na vteřinu, ale občas si tak jako říkám, že kdybych šla na tu školu, tak teď dělám něco jiného, něco co mě baví, a celkově jaké by to asi bylo atd... Na druhou stranu je ale možné, že kdybych na tu školu šla, tak bych pak později zpětně zase litovala, že jsem doma nechala psa . Ale to je jen takový další pohled, jak to pro dítě taky může dopadnout.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Matka samoživitelka, dvě děti, podnájem. Nedivím se, že je tvá maminka proti pořízení psa. Nevím, jaké všechny má důvody, ale ty, co jsem vyjmenovala stačí. Zkus jí život ulehčit a na psa si počkej, až si ho budeš moci dovolit sama - finančně, časově, prostorově (podnájem se se psem mnohem hůř shání).
Uživatel s deaktivovaným účtem
Když ono tohle všechno se těžko vykládá dítěti, že by tohle mohl být problém a tamto....dítě v tom nevidí problém, vidí v tom splnění snu, vidí psího kámoše....měla jsem to úplně stejně.
Musím říct, že opravdu výhodu mají děti, které nemusí přemlouvat rodiče, které prostě bydlí v domácnosti se psem. I když i tady jsou nějaká úskalí...když se vidím s německou dogou a máme doma Fifinku, která je plemennou příslušností čivava....
Na druhou stranu to často takové děti berou jako samozřejmost a třeba i vopruz, protože musí psa venčit...pes nebyl jejich přání, není to jejich koníček.
Ono se nám to lehko říká...pořiď si psa, až budeš dospělá. To je opravdu něco, co holka toužící po psu nechce slyšet. Ráda by slyšela třeba...když budeš mít vyznamenání, tak dostaneš psa za vysvědčení.
Dítě nechce od rodiče slyšet....no a kdo se o toho psa bude starat, až tě přestane bavit....protože v tu chvíli je přesvědčené, že ho pes nikdy neomrzí.....a někdy to tak je a někdy zase ne.
Další věc je, že ne všichni rodičové mají vztah ke psům, pes do bytu nepatří, doma je kvůli němu nepořádek, jsou zvýšené nároky na úklid atd atd
Natálko, maminka má jistě svoje důvody proč pejska nechce...důvody, které ty jako dítě nevidíš, které třeba ani nemůžeš pochopit.
Jak říkala moje maminka...až budeš bydlet sama, tak si pořiď co chceš a já si teda pořizuju co chci a už třicet let žiju se psy. A to mám maminku moc hodnou a snesla by mi modré z nebe a dneska už vím, že kdyby to jen trochu šlo, tak by mi toho pejska pořídila.
No tak jsem prostě chodila venčit pejska jedné staré paní a jednomu pánovi, který špatně chodil. Jeden řas jsme s kamarádkou venčily jedné slečně štěně novofundlanda, když byla v práci. Chodila jsem si půjčovat takového voříška od pána, co hlídal stavbu a bydlel tam v maringotce i s tím pejskem. Dalo by se říct, že jsem dětství stejně s těmi psy prožila.
A jak psala výše Marcela, že defakto člověk už bere na toho psa ohledy a něčeho se pro něj i vzdá....kdybych měla psa, tak bych zase určitě nechodila ke koním. Ve stáji jsem byla pečená vařená, doma jsem mrskla s aktovkou a hurá na koně a vracela jsem večer, trávila jsem tam víkendy už od rána a psi tam nesměli, takže kdybych měla psa, tak bych zase přišla o ty koníky a já koně miluju a svýho vlastního mít nemůžu. Takže jsem si ty sny splnila postupně...nejdřív koně a pak ty psy.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Když ono tohle všechno se těžko vykládá dítěti, že by tohle mohl být problém a tamto....dítě v tom nevidí problém, vidí v tom splnění snu, vidí psího kámoše....měla jsem to úplně stejně.
Musím říct, že opravdu výhodu mají děti, které nemusí přemlouvat rodiče, které prostě bydlí v domácnosti se psem. I když i tady jsou nějaká úskalí...když se vidím s německou dogou a máme doma Fifinku, která je plemennou příslušností čivava....
Na druhou stranu to často takové děti berou jako samozřejmost a třeba i vopruz, protože musí psa venčit...pes nebyl jejich přání, není to jejich koníček.
Ono se nám to lehko říká...pořiď si psa, až budeš dospělá. To je opravdu něco, co holka toužící po psu nechce slyšet. Ráda by slyšela třeba...když budeš mít vyznamenání, tak dostaneš psa za vysvědčení.
Dítě nechce od rodiče slyšet....no a kdo se o toho psa bude starat, až tě přestane bavit....protože v tu chvíli je přesvědčené, že ho pes nikdy neomrzí.....a někdy to tak je a někdy zase ne.
Další věc je, že ne všichni rodičové mají vztah ke psům, pes do bytu nepatří, doma je kvůli němu nepořádek, jsou zvýšené nároky na úklid atd atd
Natálko, maminka má jistě svoje důvody proč pejska nechce...důvody, které ty jako dítě nevidíš, které třeba ani nemůžeš pochopit.
Jak říkala moje maminka...až budeš bydlet sama, tak si pořiď co chceš a já si teda pořizuju co chci a už třicet let žiju se psy. A to mám maminku moc hodnou a snesla by mi modré z nebe a dneska už vím, že kdyby to jen trochu šlo, tak by mi toho pejska pořídila.
No tak jsem prostě chodila venčit pejska jedné staré paní a jednomu pánovi, který špatně chodil. Jeden řas jsme s kamarádkou venčily jedné slečně štěně novofundlanda, když byla v práci. Chodila jsem si půjčovat takového voříška od pána, co hlídal stavbu a bydlel tam v maringotce i s tím pejskem. Dalo by se říct, že jsem dětství stejně s těmi psy prožila.
A jak psala výše Marcela, že defakto člověk už bere na toho psa ohledy a něčeho se pro něj i vzdá....kdybych měla psa, tak bych zase určitě nechodila ke koním. Ve stáji jsem byla pečená vařená, doma jsem mrskla s aktovkou a hurá na koně a vracela jsem večer, trávila jsem tam víkendy už od rána a psi tam nesměli, takže kdybych měla psa, tak bych zase přišla o ty koníky a já koně miluju a svýho vlastního mít nemůžu. Takže jsem si ty sny splnila postupně...nejdřív koně a pak ty psy.
Co to bylo za stáj, kam nesměli psi? Já myslela, že taková neexistuje. Já se pohybovala vždycky v takových, kde byli psi i kočky.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Co to bylo za stáj, kam nesměli psi? Já myslela, že taková neexistuje. Já se pohybovala vždycky v takových, kde byli psi i kočky.
Tak to bylo ještě za komančů, kočky jsme tam měli, stájní, ale psy jsme si tam vodit nemohli. Já psa neměla, tak jsem to nezkoumala, ale možná, že to bylo i proto, že stáj patřila k zooparku ...za mě se teda tomu ještě říkalo lesopark....vstup byl zdarma, ale psi tam nesměli.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak to bylo ještě za komančů, kočky jsme tam měli, stájní, ale psy jsme si tam vodit nemohli. Já psa neměla, tak jsem to nezkoumala, ale možná, že to bylo i proto, že stáj patřila k zooparku ...za mě se teda tomu ještě říkalo lesopark....vstup byl zdarma, ale psi tam nesměli.
Tak to jo, tím se to vysvětluje.
XXX.XXX.53.104
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak to jo, tím se to vysvětluje.
Je spousta stájí, kam psi nesmí - většinou ty sportovní a kdyby to bylo n
a mně, tak nesmí ani do naší stáje, protože se jejich majitelé neumí chovat a nic nerespektují 👎
Uživatel s deaktivovaným účtem
Inspektor Pišišvor
napsal(a):
Je spousta stájí, kam psi nesmí - většinou ty sportovní a kdyby to bylo n
a mně, tak nesmí ani do naší stáje, protože se jejich majitelé neumí chovat a nic nerespektují 👎
Poslední dobou už i ty nesportovní. Nějakou dobu zpátky někdo z jiné nedaleké stáje nechal bezprizorně běhat psa po okolí. Několikrát byl upozorněn, ale bylo mu jedno, že jeho pes ve volném čase v JINÉ stáji nahání hříbata, a tak se jednou stalo, že se koníček trefil... Pes skončil se zlomeným vazem a hlavou na kaši. Od té doby už tam pro jistotu mají zákaz vstupu všichni psi, protože nikdo nechce zjišťovat, čí nevychovaný čokl se tam pohybuje. A případný nezvaný host je nemilosrdně uvázán u vrat dokud si pro něj nepřijde majitel. Odchytovku jsme zatím díky bohu řešit nemuseli.
XXX.XXX.122.3
Ona maminka je nejspíš velice příčetná osoba, která ví, nebo si zjistila, co je bígl a takovou pohromu do podnájmu nechce (asi by se jí i nechtělo platit kompletní rekonstrukci bytu), no a taky nejspíš zná svoje děti, takže ví, že péče o psa by byla na ní, na což zřejmě jako matka samoživitelka, které veškerý čas sebere práce a děti, nemá čas. Kdyby takových bylo víc.
XXX.XXX.49.240
Natalkaa
napsal(a):
Ahoj, potřebuju poradit.
Bydlím s mamkou a sestrou v podnájmu, strašně bych si přála psa, ale když jenom zmíním slovo pes nebo jakoukoliv věc co se psa týká tak mamka hned řekne, že ji to nezajímá nebo ať na to zapomenu,ze žádného psa mít nebudeme (to samé se sestrou.)
Obě bychom si přáli plemeno bígl a už máme vyhlídnutou stanici, kde by se štěňátka měla narodit 7.4.2021, ale nějak k tomu mamku nedokážeme ukecat. Tvrdí že by jsme se o něj nedokázaly postarat a že by zůstal na ni, vím, že mít psa není na 5let ale i tak bych si ho strašně přála, kolikrát jsem ji na Messenger poslala různé články o tom daném plemeni ale většinou si to ani nechtěla přečíst 🥺.
Takže bych potřebovala poradit jak ji ukecat. (Btw je mi 13let) 😅
Poradila by som ti este pockat a zatial studovat ako sa o psa starat, ako ho cvicit, nieco o povahe, o krmeni, zdravotna starostlivost, proste nejake dobre knihy, a podobne. Zatial tiez mozes chodit pomahat do utulku a ked budes dospela, budes na psika pripravena a nikto ti uz do toho nebude kecat 😉
Natalkaa
XXX.XXX.230.52
Já bych do útulku chodila strašně ráda ale nikde blízko žádný není...
Starys
XXX.XXX.148.101
Musím dát za pravdu předchozím komentářům.
Ale zase není to vždycky tak černé. Bydlíme v bytě, sice je náš ale taky mamka nechtěla psa.
Byla jsem dítě které trávili každý víkend u babičky na vesnici se zvířátky a běhala tam celé dny po lesích. No a jak babička umřela tak jsem byla zavřená v paneláku ve městě. Tak jsem na mamku docela tlačila že bych mohla do přírody chodit s pejskem. Bydlíme na kraji města a je tady pěkná příroda.
No a tak ve 13 jsem dostala psa.
Sen chodit ke koním jsem si splnila v 15 když jsem si z brigády - kterou jsem taky i přes to že jsem měla psa zvládala, platila jezdecký klub.
Teď je mi 21, mám už druhého pesana, ještě bydlím s mamkou, chodím ke koním, naštěstí teď jen za práci takže na brigádu nemusím a do toho studuju.
A vždycky jsem všechno stíhala, psa, brigády, školu, koně...
Samozřejmě vždycky se může stát to že budeš chtít jít na intr někam pryč, budete se muset odstěhovat, budeš například nemocná.. cokoliv se může stát. Ale ani až bude člověk dospělý tak není 100% jistota žejo. I když už je to stálejší.
Jestli mamka nechce tak bych počkala, jen jsem tím chtěla říct že to jde. ☺️❤️
XXX.XXX.58.43
Mám známou, která má psa a za živýho boha nemůže sehnat podnájem. Nikde ji se psem nechtějí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
eli22
napsal(a):
Mám známou, která má psa a za živýho boha nemůže sehnat podnájem. Nikde ji se psem nechtějí.
...no ani se nedivím......všichni známe nebo víme jak stěně dokáže občas likvidovat byt....navíc dospělý úřvany pes a sousedi..za mně stopro ne....
Uživatel s deaktivovaným účtem
eli22
napsal(a):
Mám známou, která má psa a za živýho boha nemůže sehnat podnájem. Nikde ji se psem nechtějí.
My jsme před pěti (!) lety taky kvůli mému psovi sháněli asi 3/4 roku... A to tehdy psovi bylo devět let, žádný divoch.
XXX.XXX.58.43
Chtěla jsem tím zadavatelce naznačit, co by se taky mohlo stát! Tedy že by je ve finále majitelka bytu mohla vylifrovat všechny. I s beaglem. Mimochodem, jedno z mála, hodně mála plemen, které já osobně nemusím.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Když nad tím tak přemýšlím, tak mě vlastně moc mrzí, že jsem maminku neustále "otravovala" s tím, že chci psa. Vím, že kdyby to alespoň trochu šlo, tak by mi ho pořídila, ale prostě jsme na to neměli podmínky....nebo za normálních okolností asi ano, ale pokud bychí musela odjet nebo třeba musela do nemocnice, tak už by byl problém časově. Psa by neměl kdo venčit, pohlídat. Mamka dělala na dráze a tam ty směny nebyly časově slučitelné s pejskem.
XXX.XXX.242.181
Přikláním se k ostatním - nepřemlouvat. Moc mě mrzí, že to největší přání takhle nevychází, sama jsem celé dětství žadonila (i když já měla aspoň psy k mazlení u obou prarodičů, tak to nebolelo tolik), ale ona je to prostě tak obří zodpovědnost a životní změna, kterou v tomhle věku člověk nevidí. A obvykle je opravdu naprostá většina práce na mamince, takže pokud ona o psa nestojí, nikdo ji do toho nemůže nutit. A myslí, že i ji může mrzet, že vám přání nemůže splnit, tak bych možná zkusila netlačit tolik na pilu (i když je to těžké, chápu!)
Ono to teď sice vypadá jako celá věčnost, ale jednou se dočkáte, až budete bydlet sama a rozhodnutí a veškerá zodpovědnost bude jen a jen na vás. :) Pak si ho pořídíte. Teď užívejte "volnost" a pejska nechte na později.
XXX.XXX.232.32
´Podívej, jak to někdy končí.
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3812485/pes-v-mym-pokoji?from-list=1#a3812487
Nezvladatelná fena
Taky hezký.