Cvičák - individuální vs skupinové lekce

Já mám zpětně depku prakticky ze všech asi 7 cvičáků, co jsem se psem napříč ČR navštívila.
Ale třeba najdete lepší...

Odvolání od psů můžete naučit i v normálním životě, pokud psy nějak pravidelně potkáváte. Řešila bych to přes stopovačku, kterou si psa pojistíte a můžete mu vysvětlit, že i od psů se přichází. Nebo ho pak nechat si chvíli hrát a poté přivolat. A zase pustit zpět do hry.

Terven napsal(a):
Na takovej cvičák se vykašlete. Individuální lekce vám tam nepomůžou, tam je chyba ve cvičitelce.

To si nemyslím - naopak individuální lekce TERÉNU vyřeší problém spíš, než na cvičáku v řadovce.

Nikdo jsme u toho nebyli, ale já ze zadání cítím trochu nižší sebereflexi majitelky - na jedné straně pes "poslouchá jako hodinky", ale v zápětí nemá privolání (tam si k tomu po zdrhnutí za psem ještě může hezky pohrát - tak co by to nedělal, že ano), tahá na vodítku, kňučí...

Jako, já osobně bych taky v tomto případě nabídla majiteli individuál.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
To si nemyslím - naopak individuální lekce TERÉNU vyřeší problém spíš, než na cvičáku v řadovce.

Nikdo jsme u toho nebyli, ale já ze zadání cítím trochu nižší sebereflexi majitelky - na jedné straně pes "poslouchá jako hodinky", ale v zápětí nemá privolání (tam si k tomu po zdrhnutí za psem ještě může hezky pohrát - tak co by to nedělal, že ano), tahá na vodítku, kňučí...

Jako, já osobně bych taky v tomto případě nabídla majiteli individuál.

Individuální lekce v terénu to možná vyřeší, ale nejsem si jistá, jestli v případě tohoto cvičáku. Krom toho spousta cvičáků klienty do terénu vůbec nebere.
Já nevím, jak je na tom zadavatelka se sebereflexí, ale pokud je pravda, co píše - že jí cvičitelka tvrdí, že jejich vztah je špatně, pokud si chce hrát s ostatnímy psy...stejný, jako by mi někdo tvrdil, že mám blbej vztah s pinčovou, protože občas vystřelí za holubem.
A na závěr jí prodá haltinu pro lepší ovladatelnost bez jakékoliv instruktáže.

Terven napsal(a):
Individuální lekce v terénu to možná vyřeší, ale nejsem si jistá, jestli v případě tohoto cvičáku. Krom toho spousta cvičáků klienty do terénu vůbec nebere.
Já nevím, jak je na tom zadavatelka se sebereflexí, ale pokud je pravda, co píše - že jí cvičitelka tvrdí, že jejich vztah je špatně, pokud si chce hrát s ostatnímy psy...stejný, jako by mi někdo tvrdil, že mám blbej vztah s pinčovou, protože občas vystřelí za holubem.
A na závěr jí prodá haltinu pro lepší ovladatelnost bez jakékoliv instruktáže.

Já u toho nebyla, takže nesoudím - 15 let jsem vedla kurzy a zodpovědně můžu říct, že prvotní informace od majitelů, stejně jako popisy dění na cvičáku se často diametrálně liší od reality.
To neni nic proti zadavatelce, ale v tomto jsem dost opatrná v soudech.

Pardon, že se do toho pletu, nechodím na cvičák a nic neumím :-)
Ale nepřijde mi to jako nějaká tragédie, že neumí klídek, roční pes, který nikomu nějak neubližuje. Samozřejmě na cvičišti lehko, na bojišti..
Povel klídek neznám, neumíme, můj pes zbožňuje vše živé, chvíli jsme se trápili, že nevydrží "sedni" déle jak 5 vteřin.. stačilo pracovat se vzdáleností. Použijte tady nahoře lupu..
Jak říká Keriton - psa zavolám (pomůžu malinko dlouhým vodítkem.. jako že halo halo tady jsem, pocem), pochválím, pustím zpět do hry.
Učím, cvičím unavenějšího psa. Tzn. nejdřív se vyblázní s kamarády, u kola, plaváním,... a pak jdeme učit.
Level 1: pes plní povel doma v klidu, když mám jistotu, že ví a plní 100%, tak pak i kdyby ze stropu trakaře se slaninou padaly.
Level 2: pes plní povel na zahradě.. pak na ulici.. na nádraží.. se známým psem a vítěz je: mezi cizími psy bez předchozího vyblbnutí.
Říká se tomu "nadrtit se něco do úrovně reflexu", zažrané pod kůží.
Vůbec to není těžké a těmi komentáři trenérky bych se nestresovala.. co tak zkusit spíše knížku, jako píše Šusta, nebo online trénink, o některých se tu nedávno psalo, použijte lupu, klid a nohy v teple, je to janek, z toho se přece nestřílí. Ale buďte důsledná. Krok za krokem, nic nevynechat, jinak to nefunguje; nemá trvanlivost.

Terven sem dá určitě link na nějakou tu knížku nebo kurz nebo online kurz :)

Inspektor Pišišvor napsal(a):
To si nemyslím - naopak individuální lekce TERÉNU vyřeší problém spíš, než na cvičáku v řadovce.

Nikdo jsme u toho nebyli, ale já ze zadání cítím trochu nižší sebereflexi majitelky - na jedné straně pes "poslouchá jako hodinky", ale v zápětí nemá privolání (tam si k tomu po zdrhnutí za psem ještě může hezky pohrát - tak co by to nedělal, že ano), tahá na vodítku, kňučí...

Jako, já osobně bych taky v tomto případě nabídla majiteli individuál.

Upřesnila bych to tak, že poslouchá jako hodinky, dokud nevidí jiné psy... Pokud jsou psi hooodně daleko, tak ještě zvládnu přivolat, ale pokud je pes blízko, tak se mi za ním rozběhne, v takových chvílích rozhodně neposlouchá a to si přiznám :/
Přívolání chápe, ale asi to nemá úplně v sobě ještě no.. takže náročnější v situacích nepřijde...

Markiii napsal(a):
Upřesnila bych to tak, že poslouchá jako hodinky, dokud nevidí jiné psy... Pokud jsou psi hooodně daleko, tak ještě zvládnu přivolat, ale pokud je pes blízko, tak se mi za ním rozběhne, v takových chvílích rozhodně neposlouchá a to si přiznám :/
Přívolání chápe, ale asi to nemá úplně v sobě ještě no.. takže náročnější v situacích nepřijde...

Ono by ale opravdu bylo nejlepší, kdyby Vám někdo vysvětlil, jak se psem pracovat v reálném provozu.
Na cvičák si psi nechodí hrát (vyjma školičky pro štěňata)

Já teda nemám takový zkušenosti s výcvikem, ale roční pes u mě nikdy nebyl spolehlivost sama. A to ani u psů, kteří jako dospělí byli spolehliví.
Ten zájem o ostatní psy mi taky nepřijde nic divnýho, obzvlášť je-li jedinec hravý a psy milující.

Vidím to třeba i teď aktuálně na Gině...tam teda nehrozí nějaký problém s přivoláním, protože na volno nechodí, vždycky je minimálně jištěná stopovačkou, ale ten zájem o jiný psy....je jí 14 měsíců a je to určitě lepší než před měsícem než před dvěma.
Má dny, kdy se chová na jedničku s hvězdičkou a má dny, kdy bych jí nejradši zakroutila krkem, ale nemůžu protože pastevec a já jsem přeci ta klidný šéfíček.

Ale chci říct, že těch dní, kdy bych jí s gustem zakroutila krkem je méně a méně....tenhle týden ani jeden, minulej týden jednou....

Nechci říct, že by neměla zadavatelka navštěvovat cvičák nebo individuálně pracovat s instruktorem. Ale stejně bude muset makat i mimo cvičák a já osobně bych prostě psu nasadila stopovačku a to přivolání jistila. Popř. pokud bude možnost psa nechat pohrát s jiným psem, tak ale až na povel, ne že mě k němu dovleče.
Takže klid...třeba klidně sedni a pak na nějakej povel VOLNO "tak utíkej si hrát"

Myslím, že i tady jsou lidi, co vláčeli psa na stopovačce dva roky a vyplatilo se.

Já souhlasím s inspektorem,že přesně na tyhle problémy jsou nejlepší individuálky v reálném provozu. Ona cvičákovská poslušnost a poslušnost v praxi jsou dvě diametrálně odlišné věci. A jinak souhlasím i s tím (bez toho,že bych se chtěla zadavatelky dotknout), že přesně z tohohle "chodí jak hodinky" dokud...se většinou vyklube pes, co neumí skoro nic. Trošku mi to připomíná lidi, co mi přijedou na lovecký výcvik, podle jejich infa umí pes vlastně všechno, a během první hodiny zjistíme, že neumí absolutně nic. Protože to, že pes něco dělá "doma v obýváku", když kolem není jedinej jinej vzruch, neznamená lautr nic.
Takže individuálky v reálném provozu jsou super, pokud si s tím člověk neví rady. Druhá věc samozřejmě je, do jaké míry si člověk sedne s konkrétním instruktorem, a to by samozřejmě měl, to není jen o cvičení a kvalifikaci, ale i o tom sednout si "lidsky" bez toho to taky nejde

Já teda nemám takový zkušenosti s výcvikem, ale roční pes u mě nikdy nebyl spolehlivost sama.

Tak jest.
"""""""""""""""""""""
Myslím, že i tady jsou lidi, co vláčeli psa na stopovačce dva roky a vyplatilo se.

Neznám. My jen na stopy.

Pes byl měkký, tvárný, ochotný.
Až na dvou letech
byl téměř stoprocentní, spolehlivý.

Terven napsal(a):
Na takovej cvičák se vykašlete. Individuální lekce vám tam nepomůžou, tam je chyba ve cvičitelce.

" tam je chyba ve cvičitelce "

terven - v cem?
ze "klidek " neni povel? no ne, neni.

a lekce venku ve meste, terenu je uplne normalni sluzba, ktera se poskytuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
" tam je chyba ve cvičitelce "

terven - v cem?
ze "klidek " neni povel? no ne, neni.

a lekce venku ve meste, terenu je uplne normalni sluzba, ktera se poskytuje.

Psala jsem to už v příspěvku v 15:54....kopíruju sem - hlavně v tomhle

ale pokud je pravda, co píše - že jí cvičitelka tvrdí, že jejich vztah je špatně, pokud si chce hrát s ostatnímy psy...stejný, jako by mi někdo tvrdil, že mám blbej vztah s pinčovou, protože občas vystřelí za holubem.
A na závěr jí prodá haltinu pro lepší ovladatelnost bez jakékoliv instruktáže.

Terven napsal(a):
Psala jsem to už v příspěvku v 15:54....kopíruju sem - hlavně v tomhle

ale pokud je pravda, co píše - že jí cvičitelka tvrdí, že jejich vztah je špatně, pokud si chce hrát s ostatnímy psy...stejný, jako by mi někdo tvrdil, že mám blbej vztah s pinčovou, protože občas vystřelí za holubem.
A na závěr jí prodá haltinu pro lepší ovladatelnost bez jakékoliv instruktáže.

a ja to porad uplne nechapu


ne, nemusi mit vubec spatny vztah, ale pravda je, ze je pro psa nezajimava.

a kdyby to zadavatelka umela sama - naucit psa, ze ona je nejzajimavejsi na svete - asi si to psa uz davno naucila, ne?

a vy ji tady posilate na on-line kurzy a do knihovny?

ona potrebuje poradit. nazivo!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a ja to porad uplne nechapu


ne, nemusi mit vubec spatny vztah, ale pravda je, ze je pro psa nezajimava.

a kdyby to zadavatelka umela sama - naucit psa, ze ona je nejzajimavejsi na svete - asi si to psa uz davno naucila, ne?

a vy ji tady posilate na on-line kurzy a do knihovny?

ona potrebuje poradit. nazivo!

Neposlala jsem jí ani na on-line kurz ani do knihovny...ukažte mi, kde to píšu. Nicméně i myslím, že by tam odpověď klidně mohla najít
Já si teda rozhodně nemyslím, že pokud mladej pes touží po hře s jinými psy, znamená to, že majitel je pro něj nezajímavej. Naopak to považuju za úplnou blbost.
Že si mladý zvíře chce hrát s vrstevníkem je přirozená věc a o vztahu k majiteli to nevypovídá nic.
Myslím si, že je v pořádku snažit se psa zaujmout a být pro něj atraktivní, ale vždy zůstane něco, s čím páníček nemůže soupeřit - ať už jsou to jiní psi, myší díry, zvěř...
To jsou ty takzvané odměny z prostředí a je třeba se naučit s nim pracovat, využívat je v tréninku apod.
A znám dost psů, kteří by se bez dovolení od páníčka netroufli vzdálit a přitom bych za jejich vzájemnej vztah ruku do ohně nedala a že by pro psa byli tak zajímaví, tím to určitě nebude.

Pokud máte ze cvičáku špatný pocit, tak na něj nechoďte. Na druhou stranu, cíl byl cvičit v přítomnosti jiných psů a to se splní i se špatnou cvičitelkou.

Chodím teď na cvičák, který mi nesedl. Po první hodině jsem přemýšlel, že ho vzdám, ale zas bych hledal kam jinam jít, aby pes mohl cvičit s jinými psy, je to jen pět lekcí, tak to dochodim. Půlka informací jedním uchem tam, druhým ven. A to je to cvičák, který spousta lidí doporučuje. Na první hodině jsem se dozvěděl, že psa nemám den před krmit.

Na individuální lekci bych tam vážně nešel, prostě mi to nesedí a byla by to ztráta času.

Rada? Co nejvíc se ptát a zjišťovat recenze, pokusit se najít lepší trenérku. Dneska jsem byl na jiném tréninku víceméně náhodou a byla to úplně paráda. Zase se mi navrátila důvěra v trenéry. Přitom cena a počet psů v obou případech stejné. Koncept, který mají popsány na webu taky, ale reálně úplně odlišné.

Klídek není povel.. ale tak ono to nějaké chování je, zavře hubu.. Mohlo by být lepší, kdyby psovi říkal, že si má lehnout. Ale to se fakt dá přečíst v knížkách, i ta videa jsou dobrá. Kouknu, přečtu, popřemýšlím a jdu splašit něco naživo. Když by mi taková trenérka řekla "klídek není povel", tak bych chtěla vědět proč, co místo toho, jak to naučit, co nedělat, jak to dovést ke spolehlivosti v různých prostředích. No trenérka třeba nevěděla.. já to ale chci vědět, co a proč dělám. Chci vědět, co mám dělat, když potkáme ty psy. Nemohla bych psovi dát nějaký povel třeba? Nějaký, co umí :) Doopravdy umí. Ano, znovu ji pošlu do knihovny, teorie je důležitá a tady docela chybí..
Ale ukázaná platí, to každopádně.

Terven napsal(a):
Neposlala jsem jí ani na on-line kurz ani do knihovny...ukažte mi, kde to píšu. Nicméně i myslím, že by tam odpověď klidně mohla najít
Já si teda rozhodně nemyslím, že pokud mladej pes touží po hře s jinými psy, znamená to, že majitel je pro něj nezajímavej. Naopak to považuju za úplnou blbost.
Že si mladý zvíře chce hrát s vrstevníkem je přirozená věc a o vztahu k majiteli to nevypovídá nic.
Myslím si, že je v pořádku snažit se psa zaujmout a být pro něj atraktivní, ale vždy zůstane něco, s čím páníček nemůže soupeřit - ať už jsou to jiní psi, myší díry, zvěř...
To jsou ty takzvané odměny z prostředí a je třeba se naučit s nim pracovat, využívat je v tréninku apod.
A znám dost psů, kteří by se bez dovolení od páníčka netroufli vzdálit a přitom bych za jejich vzájemnej vztah ruku do ohně nedala a že by pro psa byli tak zajímaví, tím to určitě nebude.

Já si teda rozhodně nemyslím, že pokud mladej pes touží po hře s jinými psy, znamená to, že majitel je pro něj nezajímavej. Naopak to považuju za úplnou blbost.

a ja ne.
dosadte si, ze si nechce hrat, ale utoci - a najdete reseni v tehle rovnici

pak i na
je v pořádku snažit se psa zaujmout a být pro něj atraktivní, ale vždy zůstane něco, s čím páníček nemůže soupeřit - ať už jsou to jiní psi, myší díry, zvěř...



budete koukat jinak.
musi to mit reseni.

kashttan napsal(a):
Pokud máte ze cvičáku špatný pocit, tak na něj nechoďte. Na druhou stranu, cíl byl cvičit v přítomnosti jiných psů a to se splní i se špatnou cvičitelkou.

Chodím teď na cvičák, který mi nesedl. Po první hodině jsem přemýšlel, že ho vzdám, ale zas bych hledal kam jinam jít, aby pes mohl cvičit s jinými psy, je to jen pět lekcí, tak to dochodim. Půlka informací jedním uchem tam, druhým ven. A to je to cvičák, který spousta lidí doporučuje. Na první hodině jsem se dozvěděl, že psa nemám den před krmit.

Na individuální lekci bych tam vážně nešel, prostě mi to nesedí a byla by to ztráta času.

Rada? Co nejvíc se ptát a zjišťovat recenze, pokusit se najít lepší trenérku. Dneska jsem byl na jiném tréninku víceméně náhodou a byla to úplně paráda. Zase se mi navrátila důvěra v trenéry. Přitom cena a počet psů v obou případech stejné. Koncept, který mají popsány na webu taky, ale reálně úplně odlišné.

Co nejvíc se ptát a zjišťovat recenze, pokusit se najít lepší trenérku. Dneska jsem byl na jiném tréninku víceméně náhodou a byla to úplně paráda

jj. internet a realita se dost casto rozchazi
je hafo lidi, ktere si proste clovek musi najit osobne - na netu nejsou ....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já si teda rozhodně nemyslím, že pokud mladej pes touží po hře s jinými psy, znamená to, že majitel je pro něj nezajímavej. Naopak to považuju za úplnou blbost.

a ja ne.
dosadte si, ze si nechce hrat, ale utoci - a najdete reseni v tehle rovnici

pak i na
je v pořádku snažit se psa zaujmout a být pro něj atraktivní, ale vždy zůstane něco, s čím páníček nemůže soupeřit - ať už jsou to jiní psi, myší díry, zvěř...



budete koukat jinak.
musi to mit reseni.

Já jsem z matiky skoro propadala, ale když si do rovnice dosadím útočení, tak mi vychází leda, že je to větší problém, ale že by to značilo nezajímavého majitele, to bohužel nikoli. Resp. teda, když už u něčeho, tipovala bych nezajímavého majitele spíš u těch pokusů o hru než v případě útočení. Moje fena má sklony vyjíždět na psy, kteří se ke mně přiblíží - brání si mě teda proto, že jsem pro ni nezajímavá?

Být pro psa nejzajímavější na světě je taková novodobá tréninková mantra, ale přijde mi poněkud naivní a dětinská. I někteří trenéři už se shodujou, že u některých psů prostě vždycky bude zajímavější zvěř či něco jiného podle jejich nátury. Řešením není snažit se být zajímavější než prchající srna nebo myší díra, řešením je naučit se s tím pracovat.
Jinak nemám nic proti snaze být pro psa zajímavým, což fůra majitelů nedělá a pak se diví, že pes si hledá zábavu všude jinde, jen ne u nich.
Jen si prostě nemyslím, že pokud pes nemá 100% přivolání (odvolání od něčeho), značí to nezajímavost majitele v jeho očích.

Terven napsal(a):
Já jsem z matiky skoro propadala, ale když si do rovnice dosadím útočení, tak mi vychází leda, že je to větší problém, ale že by to značilo nezajímavého majitele, to bohužel nikoli. Resp. teda, když už u něčeho, tipovala bych nezajímavého majitele spíš u těch pokusů o hru než v případě útočení. Moje fena má sklony vyjíždět na psy, kteří se ke mně přiblíží - brání si mě teda proto, že jsem pro ni nezajímavá?

Být pro psa nejzajímavější na světě je taková novodobá tréninková mantra, ale přijde mi poněkud naivní a dětinská. I někteří trenéři už se shodujou, že u některých psů prostě vždycky bude zajímavější zvěř či něco jiného podle jejich nátury. Řešením není snažit se být zajímavější než prchající srna nebo myší díra, řešením je naučit se s tím pracovat.
Jinak nemám nic proti snaze být pro psa zajímavým, což fůra majitelů nedělá a pak se diví, že pes si hledá zábavu všude jinde, jen ne u nich.
Jen si prostě nemyslím, že pokud pes nemá 100% přivolání (odvolání od něčeho), značí to nezajímavost majitele v jeho očích.

Tak já myslím, že psi nejsou úplně pitomý........oni toho pánečka mají tak říkajíc jistého, páneček neřekne "aha, tak tebe venku zajímají víc ostatní psi než já, tak si tady zůstaň a já jdu domů a už tě nechci"

Ono být pro psa atraktivnější než něco jiného je jednoduchý, pokud máte psa, pro kterého je jiný pes, srna, myší díra a já nevim co všechno, sice zajímavý, ale ještě zajímavější je pro něj pamlsek, hračka, pozornost páníčka.
Jsou psi, co jsou vyloženě lepidla a pánečka si hlídají jako oko v hlavě.......ale jsou psi, kteří jsou venku naprostí suveréni, co by si pánečka hlídali, když domů trefí i sami.

Být atraktivní pro psa....co to je??......co to znamená??....chápu to tak, že musím psu nabídnout něco co je TOP, co je víc než jiný pes, co je víc než běžící zajíc......jenže, co když ten TOP...jiného psa nic nepřebije, co potom??
U některých psů to jde "zařídit" přes velmi silný vztah....prostě, že to udělají proto, že vás mají rádi a nebo jak to popsat.
No tady spíš mluvím o samostatných plemenech.

U ovčouna si myslím, že člověk je schopen dosáhnout velmi slušné provozní poslušnosti...pokud tedy nemá větší ambice....protože to je prostě pes z povahy spolupracující.
Z mého pohledu nejjednodušší povahy nebo jedny z nejjednodušších povah (mimo maliny, to je dle mého vyšší dívčí) a chce to prostě jen makat, makat a makat. Vím, že už se tady vedly debaty o psí pubertě a jestli to není mýtus, že pes "ohluchne", vypadá jako kdyby žádnej povel v životě neslyšel......no a roční pubescent?

Individuální lekce v terénu, v reálu, jsou určitě fajn. Minimálně na to, aby mi někdo ukázal, jak na to....ono stejně ten největší kus práce musím odvést já sama.
Na druhou stranu ten NĚKDO, kdo mi to bude ukazovat, musí být někdo s kým si tzv. sednu a musím mu věřit.
Neumím si představit, že takhle spolupracuju s někým, kde je mi to celkově proti srsti.

A proč cvičitelka doporučila haltinu a stopovačku ne?
Nabízela individuální lekce na cvičáku nebo v terénu?

Jinak pokud mně cvičitelka nesedí, nechodila bych tam.

Terven napsal(a):
Já jsem z matiky skoro propadala, ale když si do rovnice dosadím útočení, tak mi vychází leda, že je to větší problém, ale že by to značilo nezajímavého majitele, to bohužel nikoli. Resp. teda, když už u něčeho, tipovala bych nezajímavého majitele spíš u těch pokusů o hru než v případě útočení. Moje fena má sklony vyjíždět na psy, kteří se ke mně přiblíží - brání si mě teda proto, že jsem pro ni nezajímavá?

Být pro psa nejzajímavější na světě je taková novodobá tréninková mantra, ale přijde mi poněkud naivní a dětinská. I někteří trenéři už se shodujou, že u některých psů prostě vždycky bude zajímavější zvěř či něco jiného podle jejich nátury. Řešením není snažit se být zajímavější než prchající srna nebo myší díra, řešením je naučit se s tím pracovat.
Jinak nemám nic proti snaze být pro psa zajímavým, což fůra majitelů nedělá a pak se diví, že pes si hledá zábavu všude jinde, jen ne u nich.
Jen si prostě nemyslím, že pokud pes nemá 100% přivolání (odvolání od něčeho), značí to nezajímavost majitele v jeho očích.

"Být pro psa nejzajímavější na světě je taková novodobá tréninková mantra, ale přijde mi poněkud naivní a dětinská"

nejedu na zadne mantry :-D
to, ze jsem pro psa zajimava = ze pes neodignoruje, co mu neco reknu. ani kdyz je vedle pes a on za nim chce jit. ani kdyz chce bezet za srnou, ani kdyz chce kopat diry.

a to musi mit reseni.

ze to cvicitele bali do "spatneho vztahu se psem" ? me to asi porad neprijde uplne od veci.

"to, ze jsem pro psa zajimava = ze pes neodignoruje, co mu neco reknu. ani kdyz je vedle pes a on za nim chce jit. ani kdyz chce bezet za srnou, ani kdyz chce kopat diry."
nebo taky = pes se mě bojí....třeba
to funguje dost spolehlivě

"Pokud jsou psi hooodně daleko, tak ještě zvládnu přivolat, ale pokud je pes blízko, tak se mi za ním rozběhne, v takových chvílích rozhodně neposlouchá a to si přiznám :/
Přívolání chápe, ale asi to nemá úplně v sobě ještě no.. takže náročnější v situacích nepřijde..."
neboli není to docvičené a tím, že mu dáváš povel, aniž by jsi měla zajištěno, že ho splní, si to jenom kazíš - učíš ho, že na povel přijít nemusí, že existuje i jiná varianta chování
chce to důslednost a intenzivní postupný výcvik (pojednání o tom psala tuším výše megí)
jištění psa stopovačkou

"ze "klidek " neni povel? no ne, neni."
no jo, je to povel
když z toho slova povel udělá

Terven: to není novodobé, to je to, jak se pes dostal z kotce jen na cvičení :-) to je staré.
Myslím, že bych ohromně stoupla v psích očích, kdybych ho nechala si se psy hrát a kdybych se neptala, jaký povel neumí, ale přesně naopak - jaký umí.

Je ta poučka o tom, že si mě hlídá, protože mám nejlepší hry, nejlepší odměny, je zvyklý mě slyšet, protože dělám tu zábavu já, mluvím na něj, ode mě přijde něco lepšího a pes to ví......? Mně osobně se nelíbí psí radost za odměnu, vážně mám být středobod psího vesmíru?

Přivolávačské hry (Recallers). Svého psa nestřílejte. Vztah to opravdu vylepšuje. Ale byla bych dost opatrná v slepém následování jednoho vzoru. Proto si čtu, pozoruji, filtruji, pak si řeknu, jo, sem bychom to mohli zkusit.

Za pár let jsem vystřídala tři cvičáky a teda z žádného jsem neměla deprese. Z prvního cvičáku jsem odešla, to je pravda. Ale bylo to hlavně kvůli jednomu jedinému výcvikáři, který mě neseděl a který dělal hnusné věci. Byla jsem se podívat na jiném cvičáku (tam jsem dodnes) a tam mi to přišlo úplně jiné, takové přátelštější, cítila jsem se tam lépe a tak jsem přešla tam. Pak jsem někdy v průběhu ještě dojížděla na další cvičák, ke známé. Tam jsem nikdy nechodila pravidelně, ale občas jsem si tam jela s nima pocvičit. No a nakonec se občas vrátím i na ten první cvičák, protože tam mám kamarádku, se kterou se tam občas sejdeme a pocvičíme...

Jinak výcvikář/ka mi musí sedět jako člověk, to jo, ale to neznamená, že budeme mít na všechno stejný názor a na všem se shodneme. Tak to nefunguje. Občas byly situace, kdy mi řekla "hele teď to udělej tak a tak" a já jsem jí v klidu odpověděla "no tak to ne, to pro mého psa není", nebo "ne, to se mi nelíbí, uděláme to jinak"... Všechno to je prostě o komunikaci, nebudu slepě dělat všechno, co mi na cvičáku řeknou, budu u toho používat hlavu a to, co se mi nelíbí, nebo to, co vím, že by nesedělo na mého psa, to prostě nebudu dělat.

Takže pokud by mi výcvikář neseděl, tak bych tam nechodila a našla bych jiného. Ani to nemusí být o tom, že by ten výcvikář byl špatný, že by neuměl, ale když mám pracovat se psem, tak u toho chci být v klidu, uvolněná a k tomu potřebuju člověka, který mi sedí. Taky jsem si zaplatila pár lekcí s u výcvikáře, kterého na cvičáku všichni chválili, jak je skvělej. No stačila mi jedna lekce a na ty další jsem nešla, ten člověk mi absolutně neseděl, připadala jsem si jako blbec a akorát jsem byla nervózní.

to, ze jsem pro psa zajimava = ze pes neodignoruje, co mu neco reknu. ani kdyz je vedle pes a on za nim chce jit. ani kdyz chce bezet za srnou, ani kdyz chce kopat diry.


...tak tohle se samozřejmě dá nadrilovat, jen nevím, jestli v tom případě jde o interesantnost vaší osoby
Pořád opakujete, že to musí mít řešení...ono to řešení má a ne jedno.
Namátkou mě napadá perfektní přivolání či zastavovací povel na úrovni reflexu - to se zajímavostí majitele nesouvisí, protože pes o tom vůbec nepřemejšlí.
Pak je tu to budování atraktivity v očích psa - to je jaksi kus od kusu. Jsou psi, kteří budou zábavu s vámi milovat, ale srna nebo jinej prostě bude nejvíc. Nebo jsou nehraví, nežraví, to je pak ta motivace těžší.
Moje feny za psama nezdrhají, ale nemá to nic společnýho s mojí zajímavostí- ony prostě o ten mezipsí kontakt zas tolik nestojí.
Pro pinčovou bych byla středobod vesmíru i v případě, že by se mnou byla bezbřehá nuda.
Variant je hodně...a souhlasím s tím, že snažit se být pro psa co nejzajímavější má smysl. A nese to ovoce. Ale je třeba vidět i individuální rozdíly mezi psy - některým plemenům není vlastní viset na majiteli očima a splnit mu, co na nich vidí. Mají vlastní názor a ne vždy stoprocentní poslušnost, ale se vztahem nebo zajímavostí člověka to nemá nic společného. Nejlíp by vám to asi popsala sardullah.
A už se opakuju, ale pokud se roční puberťák nechá strhnout he hře se psy a na chvíli ohluchne, určitě bych netvrdila, že to svědčí o tom, že pro něj majitelka není zajímavá.

Ono to třeba ani nemuselo být myšleno úplně tak špatně, v tom smyslu, že spolu máte se psem špatný vztah, nebo vám to řekla vycvikarka úplně přesně doslova takhle? Třeba chtěla jen říci, že když jsou na place další psy, tak jsou pro psy zajímavější než vy (což je asi pravda, jak sama uznáváte) a že to s tím chce dál pracovat.

"A už se opakuju, ale pokud se roční puberťák nechá strhnout he hře se psy a na chvíli ohluchne, určitě bych netvrdila, že to svědčí o tom, že pro něj majitelka není zajímavá. "

Já bych řekla, že to třeba nemusí až tak moc vypovídat o vztahu, ale v tu chvíli pro psa asi opravdu panička zajímavá není.

Mě to přijde, jakože se tady to "panička pro psa není zajímavá" bere nějak osobně? Ale vždyť je to normální popsání situace - psa na cvičáku více zajímali ostatní psi, a panička pro něho v tu chvíli zajímavá nebyla..

Souhlasím s tím, že to nemusí souviset se vztahem mezi psem a pánem, ale proč se tak bránit tomu, že v nějaké situaci psa zajímá něco víc já?

Já nějak nechápu, proč by se nemohlo říct, že když se psí puberťák rozhodne si jít hrát se psem, a ignoruje povely, kašle na paničku, tak ho v tu chvíli nezajímá? A úplně bez ohledu na plemeno. Ale co je na takovém konstatování špatného? . Vždyť to tak logicky prostě je, panička je v té situaci opravdu nezajímavá pro psa, víc ho zajímá něco jiného...

Nebo to celé chápu nějak špatně?

No, nevím...já to spíš chápu tak, jak to chápu

ne, nemusi mit vubec spatny vztah, ale pravda je, ze je pro psa nezajimava.

...když si pes hraje se psem, tak je dle mýho nade vší pochybnost, že ho zajímá ten pes. Pokud běží za střapcem, zajímá ho střapec, pokud řeší hlavolam, zajímá ho hlavolam...prostě majitele na tu chvíli vypouští - to je jaksi poznatek ve smyslu "to mi nemusíš hlásit, to vidím"

Možná cvičitelka viděla ještě něco jiného, podle čeho tak soudila, to netuším. Ale zadavatelka píše, že jí vydeptala...myslím si, že vydeptat majitele je blbě i v případě, že by dělal všechno špatně od A do Z.

Terven napsal(a):
No, nevím...já to spíš chápu tak, jak to chápu

ne, nemusi mit vubec spatny vztah, ale pravda je, ze je pro psa nezajimava.

...když si pes hraje se psem, tak je dle mýho nade vší pochybnost, že ho zajímá ten pes. Pokud běží za střapcem, zajímá ho střapec, pokud řeší hlavolam, zajímá ho hlavolam...prostě majitele na tu chvíli vypouští - to je jaksi poznatek ve smyslu "to mi nemusíš hlásit, to vidím"

Možná cvičitelka viděla ještě něco jiného, podle čeho tak soudila, to netuším. Ale zadavatelka píše, že jí vydeptala...myslím si, že vydeptat majitele je blbě i v případě, že by dělal všechno špatně od A do Z.

Teď to nemyslím vůbec na zadavatelku, ale dneska mladší generace všeobecně mnohem hůř snáší kritiku a "vydeptat" je opravdu není těžké - nejsou schopni ani ochotni přijmout, že by něco z jejich strany bylo špatně nebo to šlo udělat lépe.

No a když nenajdete tu pravou zábavu, vždy můžete říct "dejte toho psa pryč" :D

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Teď to nemyslím vůbec na zadavatelku, ale dneska mladší generace všeobecně mnohem hůř snáší kritiku a "vydeptat" je opravdu není těžké - nejsou schopni ani ochotni přijmout, že by něco z jejich strany bylo špatně nebo to šlo udělat lépe.

Kritika ano, je potřeba, tak se učíme. Ale když ten učitel neumí učit.. zkritizujte mě, ale vysvětlete mi, proč po mně tu kritiku řvete :-) někdo je citlivější, no, ale jedno bez druhého je takové na houby.
Vůbec jsem nepochopila, na co je ta ohlávka, dyť nebyl problém s chůzí :-) Vše tak nějak beru, ale ta učitelka je prostě zvláštní. Na naučení technických věcí asi ok..

No nebyli jsme u toho, takže těžko soudit jak to probíhalo, a co přesně bylo majitelce řečeno.

Už jsem na cvicaku zažila pár lidí, kteří se urazili po tom, co jim vycvikar řekl holou pravdu, a to ještě velmi mírně, a víckrát nepřišli. Tím ale nechci tvrdit, že to tak bylo i v tomhle případě.

Uzavřela bych to asi tak, že je třeba se na to upřímně objektivně podívat, uznat chyby psa (své) , připustit si, co nemáme doladěné a zamyslet se, jestli to chci nadále řešit s touhle vycvikarkou, nebo jestli mi fakt nesedí a najít někoho jiného. Já jsem za upozornění na chyby od vycvikarky byla naopak ráda, protože on toho člověk spoustu při cvičení nevidi, pak stačí, když vám to někdo řekne, ukáže video a najednou už jste si toho vědomi a můžete s tím pracovat. Naopak pokud vás bude někdo pořád jen chválit, jak je všechno super, tak o spoustě chyb nebudete ani vědět. Ale to už se zase dostáváme trochu někam jinam.

Mně se zdá, že se to dělá zbytečně složitě. Ten pes je mladý, neumí žádný povel - ano, kritizuji, pes umí spoustu blbinek, ale ani jednu pořádně, přitom stačí mít jeden brzdící povel, nejdřív lehčí "čekej" a dojít k němu, později pocem. Neumí se ovládat. To se naučí.. a pak to budu ztěžovat a upevňovat.
Myslím, že nepotřebuje řešit předpisové lehni. Chápu, proč šla na skupinovou lekci, ono to smysl má, zasypat ho psy a také trénovat u nich, ale na to potřebuji člověka, který to chápe, což tento nechce a třeba neumí; jste se dobře nedomluvili a podle toho do dopadlo (a je to pochopitelné, to není školka, ale cvičák, jak bylo řečeno výš).
Takže bych to šla řešit někam jinam.. někde tady
psala Odetta seznam trenérů.
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3831724/zlaty-retriever?from-list=1#a3832025

Terven napsal(a):
Neposlala jsem jí ani na on-line kurz ani do knihovny...ukažte mi, kde to píšu. Nicméně i myslím, že by tam odpověď klidně mohla najít
Já si teda rozhodně nemyslím, že pokud mladej pes touží po hře s jinými psy, znamená to, že majitel je pro něj nezajímavej. Naopak to považuju za úplnou blbost.
Že si mladý zvíře chce hrát s vrstevníkem je přirozená věc a o vztahu k majiteli to nevypovídá nic.
Myslím si, že je v pořádku snažit se psa zaujmout a být pro něj atraktivní, ale vždy zůstane něco, s čím páníček nemůže soupeřit - ať už jsou to jiní psi, myší díry, zvěř...
To jsou ty takzvané odměny z prostředí a je třeba se naučit s nim pracovat, využívat je v tréninku apod.
A znám dost psů, kteří by se bez dovolení od páníčka netroufli vzdálit a přitom bych za jejich vzájemnej vztah ruku do ohně nedala a že by pro psa byli tak zajímaví, tím to určitě nebude.

A zrovna já si taky myslím, že tohle vše vyřeší dobrej vztah se psem. To neznamená, že budu pro psa něčím lákavější, ale že prostě bude chtít být se mnou. A tohle přesně jsem měla tu mou fenku. Sibiřský husky, svobodymyslný pes, který, když může tak uteče. Tak ta moje radši vyměnila všechny ty popisovaný zábavy, za to,aby mohla být v mojí blízkosti. U Rudy, kde bylo plno psů, tak si chvilkama odběhla hrát se psy a aniž jsem ji nějak volala, tak za chvilku už se od mne nehnula na krok. Zkusila jsem s ní coursing, jak bude reagovat, tak bez volání to po pár metrech otočila a vrátila se ke mě. Když byla na dvoře, tak ležela na autě, aby na mě viděla do kuchyně. Když byla doma, tak vždy ležela poblíž mne. Na každé zavolání okamžitě reagovala. Tohle je pro mě ten správný vztah.......ne, že pes musí, ale protože chce.

Huskyjanina napsal(a):
A zrovna já si taky myslím, že tohle vše vyřeší dobrej vztah se psem. To neznamená, že budu pro psa něčím lákavější, ale že prostě bude chtít být se mnou. A tohle přesně jsem měla tu mou fenku. Sibiřský husky, svobodymyslný pes, který, když může tak uteče. Tak ta moje radši vyměnila všechny ty popisovaný zábavy, za to,aby mohla být v mojí blízkosti. U Rudy, kde bylo plno psů, tak si chvilkama odběhla hrát se psy a aniž jsem ji nějak volala, tak za chvilku už se od mne nehnula na krok. Zkusila jsem s ní coursing, jak bude reagovat, tak bez volání to po pár metrech otočila a vrátila se ke mě. Když byla na dvoře, tak ležela na autě, aby na mě viděla do kuchyně. Když byla doma, tak vždy ležela poblíž mne. Na každé zavolání okamžitě reagovala. Tohle je pro mě ten správný vztah.......ne, že pes musí, ale protože chce.

Tak to je určitě ideál, jenže to asi málokdy dokáže začátečník, kterej má prvního psa a třeba k tomu ještě nemá na psy talent....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to je určitě ideál, jenže to asi málokdy dokáže začátečník, kterej má prvního psa a třeba k tomu ještě nemá na psy talent....

bych neřekla - dokáže člověk, ale povaha psa

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to je určitě ideál, jenže to asi málokdy dokáže začátečník, kterej má prvního psa a třeba k tomu ještě nemá na psy talent....

Jo tak určitě, ty zkušenosti tam jsou. Ona byla štěně z mýho posledního vrhu a já si ji nechávala, že ji už vychovám jako rodinnýho psa. Jinak jsem ještě měla smečku závoďáků. Ono i ostatní štěnda z předchozích vrhů byly super na mě navázaný, ale to byly závoďáci a s těma se nijak víc necvičilo, jen co jsme potřebovali k tahu......Jen jsem tím chtěla říct, že když cvičitel mluví o zlepšení vztahu, tak ví o čem mluví, protože to celé na tom stojí. Zrovna teď se na fb řeší haskouni na volno a plno lidí tam píše, že ani na chvilku nemůžou psa pustit, jinak hned zdrhne. A to je o tom....říkám, zlepšete se psem vztah, aby neměl důvod od vás utíkat a hodně problémů se tím vyřeší.

marcelaamax napsal(a):
No nebyli jsme u toho, takže těžko soudit jak to probíhalo, a co přesně bylo majitelce řečeno.

Už jsem na cvicaku zažila pár lidí, kteří se urazili po tom, co jim vycvikar řekl holou pravdu, a to ještě velmi mírně, a víckrát nepřišli. Tím ale nechci tvrdit, že to tak bylo i v tomhle případě.

Uzavřela bych to asi tak, že je třeba se na to upřímně objektivně podívat, uznat chyby psa (své) , připustit si, co nemáme doladěné a zamyslet se, jestli to chci nadále řešit s touhle vycvikarkou, nebo jestli mi fakt nesedí a najít někoho jiného. Já jsem za upozornění na chyby od vycvikarky byla naopak ráda, protože on toho člověk spoustu při cvičení nevidi, pak stačí, když vám to někdo řekne, ukáže video a najednou už jste si toho vědomi a můžete s tím pracovat. Naopak pokud vás bude někdo pořád jen chválit, jak je všechno super, tak o spoustě chyb nebudete ani vědět. Ale to už se zase dostáváme trochu někam jinam.

Jenže on je problém, že na cvičák často chodí laici. Laici, kteří netuší nic o etickém tréninku, teorii učení a stresové křivce, nečetli Šustu, nevědí, proč je špatně teorie dominance.
Takových lidí znám fůru, hodně mých známých, co vlastní psa, jsou nepejskaři. Maximálně možná znají z televize Desenskýho nebo CM...a pak přijdou na cvičák a špatnýho trenéra nepoznají.
Já jsem chodila s Vikinou do školky a později na skupinový lekce prakticky pořád až do příchodu covidu a pinčový, což bylo skoro nastejno. Celkem brzy jsem zjistila, že to není úplně to pravý ořechový, ale ten kontakt se psy tam byl, naučila se tam sedni, lehni, chůzi u nohy plus fůru triků, cvičení jí bavilo. Postupem času jsme si tam tak trochu jely po svým, pokud mi něco nevyhovovalo, nedělaly jsme to, uzavřely jsme se do svýho světa. A někdy jsme cvičily samy i v hracích pauzách, o který Vikina stála pořád míň a míň. Často tam byla fajn parta, obě jsme tam chodily rády. Nicméně někomu, kdo má se psem problém, bych ten cvičák nedoporučila, nejspíš by mu byl k ničemu. Mimo jiné jsem byla svědkem, jak cvičitel doporučoval majitelům AUO, který startoval po jiných psech, klasické chycení za kůži a povalení...laici, o kterých píšu výše, by tu radu zcela jistě vzali vážně.
Je to možná trochu OT, nejde tu o hru s jinými psy, ale o lovení zvěře, přesto se mi ten článeček líbí. Neslibuje zázraky na počkání a nemožné do tří dnů. Pod všechno bych se podepsala, líbí se mi nejvíc ta stať o sebeovládání. Přijde mi logické, že pokud odhodím sušený plíce a pes pod povelem se neovládne a vyrazí pro ně, těžko můžu očekávat, že se ovládne v případě kočky nebo zajíce. Takže my s pinčovou teď pilujeme odhazování pamlsků a žraní až s dovolením
https://www.psitrenink.cz/loveni-zvere/

Huskyjanina napsal(a):
Jo tak určitě, ty zkušenosti tam jsou. Ona byla štěně z mýho posledního vrhu a já si ji nechávala, že ji už vychovám jako rodinnýho psa. Jinak jsem ještě měla smečku závoďáků. Ono i ostatní štěnda z předchozích vrhů byly super na mě navázaný, ale to byly závoďáci a s těma se nijak víc necvičilo, jen co jsme potřebovali k tahu......Jen jsem tím chtěla říct, že když cvičitel mluví o zlepšení vztahu, tak ví o čem mluví, protože to celé na tom stojí. Zrovna teď se na fb řeší haskouni na volno a plno lidí tam píše, že ani na chvilku nemůžou psa pustit, jinak hned zdrhne. A to je o tom....říkám, zlepšete se psem vztah, aby neměl důvod od vás utíkat a hodně problémů se tím vyřeší.

Jasný, tomuhle věřím. Ale jsem přesvědčená, že to taky má svoje limity. Konkrétně ti ostatní psi bych řekla, že u dospělých psů jsou časem menší lákadlo.
U hodně psů by tohle nefungovalo v případě běžící zvěře a přesto si nemyslím, že by byla chyba ve vztahu.

Terven napsal(a):
Jasný, tomuhle věřím. Ale jsem přesvědčená, že to taky má svoje limity. Konkrétně ti ostatní psi bych řekla, že u dospělých psů jsou časem menší lákadlo.
U hodně psů by tohle nefungovalo v případě běžící zvěře a přesto si nemyslím, že by byla chyba ve vztahu.

Myslím, že to ten vztah ukáže i v případě té zvěře. Nejde o to, že vyběhne, tam to lákadlo je velký, kor, když ta zvěř vyběhne "před nosem" pes má zatměno. Ale myslím, že ten pes, kterej má pánečka na salámu a je mu jedno, kde je, tak ten prostě za tou zvěří jde dál a pak dál a pak zas za jinou, protože mu páníček nechybí a bez páníkova vlivu to je zábava. Ale ten napíšu "závislák" když zjistí, že zvěř nedožene, tak mu najednou někdo chybí do party a vrací se obratem k páníkovi. U toho druhýho bude i pak snažší výcvik, aby za zvěří nevybíhal a u toho prvního to bude hodně práce. Ono tohle je právě krásně vidět na těch haskounech, jak já říkám, že se má žít se psem a ne vedle něho. A nejlíp se buduje vztah na vandrech, kdy jste odkázaní jeden na druhého a vlastně fungujete, jak "smečka" Spíte v jednom pelechu a společně jíte. A neni tam to uměle vytvořený.... pes musí mít svůj pelíšek, aby měl svůj klid, hlavně ho nechte v klidu nažrat. Takhle to mezi parťákama nefunguje :)

No Terven, Vy trénujete odhazování pamlsků až teď jo :-) To my máme od hned, holt bojový hovado, to se musí ovládat od hned, chudák můj utlačovaný.. A co ta druhá?

Huskyjanina napsal(a):
Myslím, že to ten vztah ukáže i v případě té zvěře. Nejde o to, že vyběhne, tam to lákadlo je velký, kor, když ta zvěř vyběhne "před nosem" pes má zatměno. Ale myslím, že ten pes, kterej má pánečka na salámu a je mu jedno, kde je, tak ten prostě za tou zvěří jde dál a pak dál a pak zas za jinou, protože mu páníček nechybí a bez páníkova vlivu to je zábava. Ale ten napíšu "závislák" když zjistí, že zvěř nedožene, tak mu najednou někdo chybí do party a vrací se obratem k páníkovi. U toho druhýho bude i pak snažší výcvik, aby za zvěří nevybíhal a u toho prvního to bude hodně práce. Ono tohle je právě krásně vidět na těch haskounech, jak já říkám, že se má žít se psem a ne vedle něho. A nejlíp se buduje vztah na vandrech, kdy jste odkázaní jeden na druhého a vlastně fungujete, jak "smečka" Spíte v jednom pelechu a společně jíte. A neni tam to uměle vytvořený.... pes musí mít svůj pelíšek, aby měl svůj klid, hlavně ho nechte v klidu nažrat. Takhle to mezi parťákama nefunguje :)

Tak to se mi konkrétně stalo u pinčový...zjistila jsem, že je ještě urputnější a razantnější lovec než Vikina. Přesto jsem jí po roce cvičení odvolala od srny i od zajíce, protože já jsem pro ni středobod vesmíru. U Vikiny, kterou mám od štěněte, by se mi to nepodařilo, přestože se poslední dobou hodně zlepšila a pokud nenajde vyloženě horkou stopu nebo nevidí běžící zvíře, funguje dost dobře. Ale je to mix dvou nezávislých plemen, který mají člověka víceméně na háku a pracovní inteligenci hodně nízkou. Není to nic nezvládnutelnýho, myslím, že vzhledem k jejím genům a mým schopnostem fungujeme moc dobře. Na tom vandru jsme teda ještě nebyly. Ale vidím, že vztah vylepšuje i výlet do míst, kde to neznáme.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No Terven, Vy trénujete odhazování pamlsků až teď jo :-) To my máme od hned, holt bojový hovado, to se musí ovládat od hned, chudák můj utlačovaný.. A co ta druhá?

Ta druhá si momentálně ten pamlsek nevezme ani na výzvu anebo, když se jedná o plíce, který miluje, vzala by si, ale pinčová je rychlejší. Takže Vikině neodhazuju, ale dávám do tlamy :-D

Terven napsal(a):
Ta druhá si momentálně ten pamlsek nevezme ani na výzvu anebo, když se jedná o plíce, který miluje, vzala by si, ale pinčová je rychlejší. Takže Vikině neodhazuju, ale dávám do tlamy :-D

:-) ale to je kvůli štěňatům, ne :-) Ale trénovaly jste to? Já jo.. psovi to bylo úplně fuk; pochopila to hned a prostě čekala, ale s míčkem.. peklo.. anebo časem, když už si myslím, že ok, tak taková legrace: míček hozený a čekej - dokonalé, ale míček kopnutý po zemi - tragédie :D Ale neva, já už dávno vím, že megýna mi to dělá schválně, abych nezakrněla, pečuje takhle o mě.
To je vztah!

V zimě to bývá naopak, to je jako střela Vikina, pinčová se klepe jako ratlík - nomen omen - a nechá si všechno sežrat.
Ale s Vikinou nebylo třeba to trénovat, ona má dost nízkou reaktivitu, žádnej třeskutej temperament, vyhrála by mistrovství světa v it's your choice
Akorát ty myši jsou nejvíc, no...

Terven napsal(a):
Tak to se mi konkrétně stalo u pinčový...zjistila jsem, že je ještě urputnější a razantnější lovec než Vikina. Přesto jsem jí po roce cvičení odvolala od srny i od zajíce, protože já jsem pro ni středobod vesmíru. U Vikiny, kterou mám od štěněte, by se mi to nepodařilo, přestože se poslední dobou hodně zlepšila a pokud nenajde vyloženě horkou stopu nebo nevidí běžící zvíře, funguje dost dobře. Ale je to mix dvou nezávislých plemen, který mají člověka víceméně na háku a pracovní inteligenci hodně nízkou. Není to nic nezvládnutelnýho, myslím, že vzhledem k jejím genům a mým schopnostem fungujeme moc dobře. Na tom vandru jsme teda ještě nebyly. Ale vidím, že vztah vylepšuje i výlet do míst, kde to neznáme.

A já mám tohle se psema naopak 😀. Fenu, kterou mám kratší dobu, od zvěře odvolam. Psa, kterého mám delší dobu, ne. A to bych i řekla, ze ten vztah se psem je takovej hlubší. Závislí jsou na mě oba, ale řekla bych, že pes víc, je na mě navazanej víc, a je na něm i víc vidět, že je to pes jednoho pána,ale zvěř je zvěř.

Ale zase co se týče odhozenych pamlsku nebo hraček, tak to je jednodušší se psem. Ten se v tomhle umí ovládat dobře a prostě čeká. Zatímco fena je prostě tryskomys, do všeho hrr, naučila se taky, ale je vidět, že ji to stojí mnohem víc práce a úsilí, a mě to učení taky 😀.Ale taky je mladší.

Já si nemyslím, že máme špatný vztah, naopak je docela závislák, a na volno se mě drží, chodím s ním na volno často.. ale je to takové to dokud neuvidí toho dalšího psa no :/ V tu chvíli opravdu přestávám být zajímavá, a logické to je, protože se mnou je prakticky pořád, zatímco s jiným psem má možnost si hrát méně často že... Ale proto jsem šla na ten cvičák, abych na tom pracovala..Kritika je fajn, a jsem schopná ji přijmnout, spíš od té cvičitelky nepřišla žádná rada.. kritizovat umí každý, ale za cvičák se platí, aby se tam něco člověk naučil, dostal i radu a ne jen kritiku, že máme špatný vztah a čeká mě dlouhá cesta než bude pes zvladatelný... rada nic, povzbuzení nic, doslova mi řekla, že tenhle problém na skupinových lekcích nevyřeším a mám se s ní domluvit na individuálních, proto asi to hlavní rozčarování ze cvičáku... a celkově mi přišlo, že kdybych šla na louku se dvěma dalšími lidmi a jejich psy, tak je asi výsledek stejný... :D
Díky moc za sdílení zkušeností a odkazy, oceňuji :)

Někdy si říkám, že když jsem afgána odvolala od zajíce, jestli to bylo opravdu na základě vztahu a nebo byl prostě jako crt "vadne" a chyběl mu lovecký pud...resp. ten měl, za zajícem vystartoval, ale třeba mu chyběl ten "tah na branku", takže těch pár desítek metrů, než jsem se vzpamatovala a zahvízdala a kdy on se začal vracet, tak třeba mu to stačilo, byl spokojen a tudíž se na zahvízdání začal vracet.

Teda musím říct, že ze začátku mě trochu štvalo, že Ginuš nebude asi nikdy a nikde chodit na volno.....běžící srna je pohoda, ale terénní motorka v přírodě, to je něco, co asi v životě s Ginou nedám a tak v zájmu bezpečnosti čubiny, prostě na volno chodit nebude....což je na jednu stranu vopruz na druhou stranu se absolutně nemusím stresovat, jestli jsem pro psa dost atraktivní a tak vlastně máme naprosto pohodové prochajdy.

No a u Pindruše (Jessina), tak tam se uvidí, zatím se chová jako "normální" štěně, tak uvidíme, jak to půjde s ní.....ale zatím se stále drží máminy sukně, takže lebeda.
Ale už teď je vidět, že oproti Gině reaguje, nadšeně přibíhá na zavolání, popř. když ne a rozběhnu se jiným směrem, tak běží za mnou....u Giny, tak tam to teda pravidlo nebylo.

marcelaamax napsal(a):
A já mám tohle se psema naopak 😀. Fenu, kterou mám kratší dobu, od zvěře odvolam. Psa, kterého mám delší dobu, ne. A to bych i řekla, ze ten vztah se psem je takovej hlubší. Závislí jsou na mě oba, ale řekla bych, že pes víc, je na mě navazanej víc, a je na něm i víc vidět, že je to pes jednoho pána,ale zvěř je zvěř.

Ale zase co se týče odhozenych pamlsku nebo hraček, tak to je jednodušší se psem. Ten se v tomhle umí ovládat dobře a prostě čeká. Zatímco fena je prostě tryskomys, do všeho hrr, naučila se taky, ale je vidět, že ji to stojí mnohem víc práce a úsilí, a mě to učení taky 😀.Ale taky je mladší.

Tak to není naopak, ne? Pinčovou mám kratší dobu a od zvěře odvolám, Vikinu nikoli.
Oproti tomu odhozenej pamlsek je jednodušší s Vikinou, zazímco pinčová je tryskomyš ....

Markiii napsal(a):
Já si nemyslím, že máme špatný vztah, naopak je docela závislák, a na volno se mě drží, chodím s ním na volno často.. ale je to takové to dokud neuvidí toho dalšího psa no :/ V tu chvíli opravdu přestávám být zajímavá, a logické to je, protože se mnou je prakticky pořád, zatímco s jiným psem má možnost si hrát méně často že... Ale proto jsem šla na ten cvičák, abych na tom pracovala..Kritika je fajn, a jsem schopná ji přijmnout, spíš od té cvičitelky nepřišla žádná rada.. kritizovat umí každý, ale za cvičák se platí, aby se tam něco člověk naučil, dostal i radu a ne jen kritiku, že máme špatný vztah a čeká mě dlouhá cesta než bude pes zvladatelný... rada nic, povzbuzení nic, doslova mi řekla, že tenhle problém na skupinových lekcích nevyřeším a mám se s ní domluvit na individuálních, proto asi to hlavní rozčarování ze cvičáku... a celkově mi přišlo, že kdybych šla na louku se dvěma dalšími lidmi a jejich psy, tak je asi výsledek stejný... :D
Díky moc za sdílení zkušeností a odkazy, oceňuji :)

a celkově mi přišlo, že kdybych šla na louku se dvěma dalšími lidmi a jejich psy, tak je asi výsledek stejný

vsak muzete vyrazit! nikdo vam nebrani...
jen asi vite, proc to nedelate - treba - ze by to nefungovalo?

ta instruktorka vam mozna po pravde rekla, jak to je.
Fakticky totiz mate rocniho psa, co vas neposloucha. Nic vic, nic min.

Terven napsal(a):
Tak to není naopak, ne? Pinčovou mám kratší dobu a od zvěře odvolám, Vikinu nikoli.
Oproti tomu odhozenej pamlsek je jednodušší s Vikinou, zazímco pinčová je tryskomyš ....

Jo tak jsem ty vaše čubiny asi pomotala . Ale myslela jsem to ještě tak, že i přesto, že mám se psem skvělý vztah, tak ho od zvěře neodvolám. Zatímco fenu odvolám, a ten vztah tak "hluboký" není, nejsme na sebe tak napojené. Prostě podle mě síla loveckého pudu nemá nic společného se vztahem. Můj pes by udělal cokoli proto, aby mohl lovit, klidně by umřel.... Když mi přímo před fenou vyskočil zajíc, tak jsem ji odvolala, ale stát se tohle u psa, tak ho už asi v životě neuvidím. Ačkoli je na mě závislý, tak v tomhle prostě vypíná a nic jiného neexistuje. A to tu zvěř vídá denně, pořád, jo tak jsme se alespoň naučili to nějak zvládat na vodítku, ale mít jedinou příležitost, tak jsem si jistá, že jde a nezastaví ho nic.

marcelaamax napsal(a):
Jo tak jsem ty vaše čubiny asi pomotala . Ale myslela jsem to ještě tak, že i přesto, že mám se psem skvělý vztah, tak ho od zvěře neodvolám. Zatímco fenu odvolám, a ten vztah tak "hluboký" není, nejsme na sebe tak napojené. Prostě podle mě síla loveckého pudu nemá nic společného se vztahem. Můj pes by udělal cokoli proto, aby mohl lovit, klidně by umřel.... Když mi přímo před fenou vyskočil zajíc, tak jsem ji odvolala, ale stát se tohle u psa, tak ho už asi v životě neuvidím. Ačkoli je na mě závislý, tak v tomhle prostě vypíná a nic jiného neexistuje. A to tu zvěř vídá denně, pořád, jo tak jsme se alespoň naučili to nějak zvládat na vodítku, ale mít jedinou příležitost, tak jsem si jistá, že jde a nezastaví ho nic.

No, přesně...to se tu snažím říct - že můžete mít lepší vztah se psem, kterej má úlety, ať už se to týče lovení, jiných psů, žraní hnusů než se psem, kterej se od vás nehne.
V tomhle jsou asi podstatnější geny.

Markiii napsal(a):
Já si nemyslím, že máme špatný vztah, naopak je docela závislák, a na volno se mě drží, chodím s ním na volno často.. ale je to takové to dokud neuvidí toho dalšího psa no :/ V tu chvíli opravdu přestávám být zajímavá, a logické to je, protože se mnou je prakticky pořád, zatímco s jiným psem má možnost si hrát méně často že... Ale proto jsem šla na ten cvičák, abych na tom pracovala..Kritika je fajn, a jsem schopná ji přijmnout, spíš od té cvičitelky nepřišla žádná rada.. kritizovat umí každý, ale za cvičák se platí, aby se tam něco člověk naučil, dostal i radu a ne jen kritiku, že máme špatný vztah a čeká mě dlouhá cesta než bude pes zvladatelný... rada nic, povzbuzení nic, doslova mi řekla, že tenhle problém na skupinových lekcích nevyřeším a mám se s ní domluvit na individuálních, proto asi to hlavní rozčarování ze cvičáku... a celkově mi přišlo, že kdybych šla na louku se dvěma dalšími lidmi a jejich psy, tak je asi výsledek stejný... :D
Díky moc za sdílení zkušeností a odkazy, oceňuji :)

Zníte mi poměrně vzděláníschopně, fakt bych doporučila toho Šustu. Zrovna tyhle psí interakce řeší moc pěkně. Jen to není rada na jeden odstaveček, je třeba před tím vstřebat trochu teorie, ale pak zas budete už mít základ, od kterého odvodíte ledacos jiného.
Takovej slabikář, kterej doporučuju začátečníkům je knížka Trénink je rozhovor. Ty další už jsou trochu náročnější.
Plus dělá Franta spoustu seminářů, teď už i naživo, ale možná pokračuje i ve webinářích, které běžely po čas lockdownu.
https://www.treninkjerozhovor.cz/c_cz/769_770/seminare-a-prakticke-lekce_aktualni-seminare-a-prednasky/
Na tenhle cvičák bych se fakt vykašlala, pokud z toho máte tento pocit. Protože rozpoložení majitele se přenáší na psa a pokud nebudete vnitřně s cvičitelkou souhlasit, psa stejně nic nenaučíte.

Hele ještě k tomu Šustovi fakt znáte ( vy všichni) začátečníky, kterým by ta knížka něco dala (Trénink je rozhovor)? Vůbec to nemyslím špatně, ani jako rýpání, ale třeba přítel je, co se výchovy psů týče, naprostý laik a z té knížky neměl vůbec nic. Pak jsem ji půjčovala známé v rodině, když si pořídili psa, vrátila mi to s tím, že dočetla do půlky a že jí to přijde k ničemu.

Kdežto když něco příteli vysvětlím naprosto polopaticky já, tak to většinou chápe. To, že to pak stejně nedělá je věc druhá , ale myslím si, že názorná ukázka přímo na psovi, nějaký individuální trenér je stokrát lepší, než kdejaká knížka. Neříkám, že ta knížka je špatná, jen si nejsem jistá, že si z ní každý něco vezme.

A jinak souhlasím, pokud se na tom cvičáku zadavatelka necítí, výcvikářka ji nesedí, tak prostě jít jinam. Ale to už tu bylo řečeno několikrát.

marcelaamax napsal(a):
Hele ještě k tomu Šustovi fakt znáte ( vy všichni) začátečníky, kterým by ta knížka něco dala (Trénink je rozhovor)? Vůbec to nemyslím špatně, ani jako rýpání, ale třeba přítel je, co se výchovy psů týče, naprostý laik a z té knížky neměl vůbec nic. Pak jsem ji půjčovala známé v rodině, když si pořídili psa, vrátila mi to s tím, že dočetla do půlky a že jí to přijde k ničemu.

Kdežto když něco příteli vysvětlím naprosto polopaticky já, tak to většinou chápe. To, že to pak stejně nedělá je věc druhá , ale myslím si, že názorná ukázka přímo na psovi, nějaký individuální trenér je stokrát lepší, než kdejaká knížka. Neříkám, že ta knížka je špatná, jen si nejsem jistá, že si z ní každý něco vezme.

A jinak souhlasím, pokud se na tom cvičáku zadavatelka necítí, výcvikářka ji nesedí, tak prostě jít jinam. Ale to už tu bylo řečeno několikrát.

Určitě máte částečně pravdu, hodně záleží na nastavení toho čtenáře. Je to sice napsané pochopitelně a polopaticky, ale je to kniha a ne úplně tenká. To je věc, se kterou má dneska hodně lidí problém. Pokud obecně nečtou, asi bych neočekávala, že tahle knížka bude výjimka.
Dneska lidi stojí převážně o "instantní" rady - rychlé, jednoduché a aby to nedalo moc práce a přemýšlení. Tudíž si to raději dají od někoho předžvejkat, vysvětlit...
Já jsem tu knihu četla v době, kdy jsem psa ještě neměla, resp. měla jsem babičku nad hrobem. Tenkrát jsem to četla jako obecný úvod do pozitivky kvůli koni. Za sebe musím říct, že mi to dalo dost.
Asi hodně záleží, jak k tomu člověk přistupuje, jaký má vztah ke vzdělávání obecně, jaký má vztah ke psu ...myslím si, že kdo se chce dozvědět, dozví se. Kdo to čte jenom proto, že mu někdo řekl, aby si to přečetl anebo jenom hledá radu, co sakra s tím psem, aby furt neštěkal u dveří, tak knihu asi odloží nepochopenou. Není to návod krok po kroku, člověk u toho musí myslet a myšlení bolí, no...

Mě ta knížka nějak nevzala. Není to psané nějak.. jak to popsat.. asi v třetině jsem to vrátila původnímu majiteli a nějak si z toho nic nepamatuji, ale to není tím,
že tam nejsou informace nebo že by to byla špatná příručka nebo že chyby, prostě se mi to nečetlo dobře; nebavilo mě to.
Ale co jsem viděla ukázku z těch online lekcí, dává to smysl a je to rychlé a srozumitelné kdekomu - i mně :-) A přečíst si kus teorie předem je dobré, protože víte, o čem to instruktor vlastně mluví - víte to do hloubky.
Budete vědět proč se co děje, proč a jakou dávat odměnu a nedávat odměnu, proč vše nejde naprosto "po dobrém" a že tím psovi neubližuji, proč máte dělat to a to, bude vám to dávat smysl, "budete tomu věřit".
Ty věci patří k sobě - znát něco z teorie, kouknout na někoho, kdo to umí (to může být i online), nebo se rovnou do nějaké akce zapojit. Je to skládačka.
Ty knížky a webináře, semináře atp. jsou dobré proto, že pak víte, co znamená "máte se svým psem špatný vztah" :-)
Já to přeložím.. potřebujete ten vztah trochu prohloubit, ne proto, že jste neschopný a nedostatečný páníček, ale proto, že vám to oběma pomůže v učení a vůbec ve všem, a pomoct si k lepšímu fungování můžete třeba tak, že budete se svým psem hrát různé hry, pojedete na výlet do divočiny, ....tím se pes víc naváže na vás, bude vás víc sledovat, pomoc a zábavu bude čekat i od vás; bude vědět, že ve vás má většinu zábavy i oporu ..a nenásilně se naučí například to přivolání, nenásilně myslím ne jen drilem. Jednou jsem na psíčku volala "sou tady lumpové, pocem dělej!" a fakt to otočila :-)

A jestli jde o lovce, budete muset pak určité chování upevňovat v levelu 10 a výš, zkrátka cvičit.

Např. tady - co pes udělá, když si sednu ke stolu. Podle mě dětští herci na pět hvězdiček :-)
https://www.youtube.com/watch?v=XfNNsMjyM2w&ab_channel=Treninkjerozhovor-TrainingisdialogueTreninkjerozhovor-Trainingisdialogue

Jo, určitě je dobré znát teorii, než k někomu jdu, pak to všechno tak nějak lépe pochopím, budu vědět o co jde... Je dobré vzdělávat se, číst... To souhlasím...

Jen jsem si prostě vzpomněla na dva lidi, laiky, kterým ta knížka nic nedala nebo jí nepochopili. Ale určitě záleží na hodně věcech, na konkrétním člověku, přístupu..

Já tu knížku četla před lety a teď když bych ji měla třeba popsat vlastními slovy, tak jsem tak nějak v koncích a vlastně nevím. Nechytla mě, nevryla se mi do paměti a upřímně už ani nedokážu říct, o čem je. Jediné, co mi z ní tak nějak utkvělo je (a doufám, že se nepletu a je to z této knihy) to, že se tam vysvětluje, že pes je jako cizinec a že nám nerozumí, neví, co říkáme.

Já bych stran pana Šusty do začátku doporučila rozhovor na Pejskáriu, je vedený takovou přístupnou formou (už jsem to někde psala - omlouvám se těm, kdo už to ode mě četli, opakuji se). Na začátečníky (a lidi, kteří o pozitivce nikdy neslyšeli) se tam dost myslí, hovoří tam i o tréninku jiných živočišných druhů... Myslím, že pro nějakou základní orientaci (a zjištění, jestli o tomto tréninkovém směru chci vědět víc) je to ideální. Navíc je to podcast, takže se dá poslouchat třeba na procházce nebo při mytí nádobí...

https://www.pejskarium.cz/podcast-o-vychove-a-vycviku-s-frantiskem-sustou/

Jen jsem si prostě vzpomněla na dva lidi, laiky, kterým ta knížka nic nedala nebo jí nepochopili

nebyla jsem zacatecnik, mela jsem prectene o pozitivce kde co slo - a ze pred 10ti lety ty informace jeste byly dostupne - byla jsem na dvou seminarich u Susty a stejne me ta knizka neoslovila.
Susta sam ano, velmi - ale kniha ne.
A ne, nehledala jsem v ni navody, spis inspiraci. ale nesedelo mi to - pes neni zvire v akvarku, no.
On taky casem i zmenil pristup ke cviceni psu, ale v te dobe to bylo jeste hodne o divokych zviratech...

A ted, po letech -i kdyz se to trosicku zlepsuje -mam porad hlavne pocit, ze pozitivka je predevsim uctivana metoda, nez cesta k vycvicenemu psovi.
Hodne lidi bavi psa cvicit - ale ne vycvicit.

marcelaamax napsal(a):
Hele ještě k tomu Šustovi fakt znáte ( vy všichni) začátečníky, kterým by ta knížka něco dala (Trénink je rozhovor)? Vůbec to nemyslím špatně, ani jako rýpání, ale třeba přítel je, co se výchovy psů týče, naprostý laik a z té knížky neměl vůbec nic. Pak jsem ji půjčovala známé v rodině, když si pořídili psa, vrátila mi to s tím, že dočetla do půlky a že jí to přijde k ničemu.

Kdežto když něco příteli vysvětlím naprosto polopaticky já, tak to většinou chápe. To, že to pak stejně nedělá je věc druhá , ale myslím si, že názorná ukázka přímo na psovi, nějaký individuální trenér je stokrát lepší, než kdejaká knížka. Neříkám, že ta knížka je špatná, jen si nejsem jistá, že si z ní každý něco vezme.

A jinak souhlasím, pokud se na tom cvičáku zadavatelka necítí, výcvikářka ji nesedí, tak prostě jít jinam. Ale to už tu bylo řečeno několikrát.

ta knížka slouží v prvé a hlavní řadě k tomu, aby si člověk udělal pořádek ve své hlavě, bez psa
aby zjistil, jak "TO" funguje (pes, mozek, učení.....příčiny a důsledky)
aby věděl CO a PROČ dělá
aby nedělal mechanicky něco a nevěděl co (a pak staré známé "to nefunguje")
aby si uměl poradit sám, protože bude VĚDĚT

jo, otravná teorie.....

a pak by měl přijít ten pes a pak může přijít ta praxe

a jo, mi pomohla hodně

Ale je fakt, že ke čtení knížky člověku musí mít motivaci. Běžnej majitel psa, kterej zvířata nemá zrovna jako koníček, jen má jistej konkrétní problém se psem, se tím asi nebude chtít prokousávat.
To už spíš zaujmou ty semináře, webináře...tam se chytí leckdo, kdo by se na knihu nechytil. Je to zábava, legrace, lze tam položit dotaz, řeší se konkrétní situace v praxi.

Já třeba psa ještě nemám, ale snažím se vzdělávat předem, takže jsem postupně pár knížek nakoupila. Od Šusty mám všechny, potom dále od Karen Pryor - svého psa nestřílejte, od Jean Donaldsové - lidé a psi, střet kultur, od Turid Rugaas - konejšivé signály a ještě několik dalších knih od ostatních autorů. Za prvé mě to baví a za druhé mi ty knihy řekly docela dost.
Jasně, neříkám, že vás to připraví na život se psem, to asi ani omylem, ale vysvětlí to spoustu věcí ohledně myšlení zvířat, jak se zvířata učí, co na ně platí a co ne, a že se dá jakékoliv zvíře vychovávat a cvičit etickou cestou. Zaplatila jsem si i pár online přednášek od Franty Šusty, kde dovysvětloval věci z knih i s názornými ukázkami jak a proč co dělat, nebo nedělat a měla jsem z toho dobrý pocit, že jsem se zase naučila něco nového, nebo že mi to pomohlo pochopit obtížnější věci z jeho knih.
Moc se mi líbí i projekt "psichologie", ale do toho půjdu asi až pes bude aktuální. Stejně tak kurzy od Roberta Zlochy, i když u něj bych byla nejradši, abych k němu mohla docházet osobně s psíkem. A ráda si čtu i články a poznatky od Barbory Tomczik.

Jak někteří ví, mám doma kočky a s kocourem jsme měli problém ohledně česání a myslím, že jen díky znalostem právě z těch knih a přednášek jsem tento problém řešila a najednou mám kocoura, co místo aby chtěl hřeben zabít, česání toleruje. Naučila jsem ho dotek čumákem na ruku na povel a reakci na jméno, takže když ho zavolám jménem, tak fakt přijde a kouká, co dobrého dostane. Cvičíme s klikrem a oba nás to baví :D...i když já ze začátku taky dělala spoustu chyb a často se mi stávalo, že kocour prostě odešel a nezájem. Teď když vezmu klikr, tak předemnou sedí a dychtivě očekává, co se bude dít a za co dostane kokinka :D
Teď pomalu zkoušíme, aby si zvykl na sprchování, on je trochu bojínek, takže se bojí zvuku té sprchy a vodu taky moc nemusí, ale už zvládne sedět v koupelně v klidu, když sprchu pustím (dřív hned zdrhal) a já taky dřív udělala tu chybu, že jsem ho musela několikrát kvůli průjmu osprchovat "násilím" a nezvykala jsem ho na to preventivně od začátku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já třeba psa ještě nemám, ale snažím se vzdělávat předem, takže jsem postupně pár knížek nakoupila. Od Šusty mám všechny, potom dále od Karen Pryor - svého psa nestřílejte, od Jean Donaldsové - lidé a psi, střet kultur, od Turid Rugaas - konejšivé signály a ještě několik dalších knih od ostatních autorů. Za prvé mě to baví a za druhé mi ty knihy řekly docela dost.
Jasně, neříkám, že vás to připraví na život se psem, to asi ani omylem, ale vysvětlí to spoustu věcí ohledně myšlení zvířat, jak se zvířata učí, co na ně platí a co ne, a že se dá jakékoliv zvíře vychovávat a cvičit etickou cestou. Zaplatila jsem si i pár online přednášek od Franty Šusty, kde dovysvětloval věci z knih i s názornými ukázkami jak a proč co dělat, nebo nedělat a měla jsem z toho dobrý pocit, že jsem se zase naučila něco nového, nebo že mi to pomohlo pochopit obtížnější věci z jeho knih.
Moc se mi líbí i projekt "psichologie", ale do toho půjdu asi až pes bude aktuální. Stejně tak kurzy od Roberta Zlochy, i když u něj bych byla nejradši, abych k němu mohla docházet osobně s psíkem. A ráda si čtu i články a poznatky od Barbory Tomczik.

Jak někteří ví, mám doma kočky a s kocourem jsme měli problém ohledně česání a myslím, že jen díky znalostem právě z těch knih a přednášek jsem tento problém řešila a najednou mám kocoura, co místo aby chtěl hřeben zabít, česání toleruje. Naučila jsem ho dotek čumákem na ruku na povel a reakci na jméno, takže když ho zavolám jménem, tak fakt přijde a kouká, co dobrého dostane. Cvičíme s klikrem a oba nás to baví :D...i když já ze začátku taky dělala spoustu chyb a často se mi stávalo, že kocour prostě odešel a nezájem. Teď když vezmu klikr, tak předemnou sedí a dychtivě očekává, co se bude dít a za co dostane kokinka :D
Teď pomalu zkoušíme, aby si zvykl na sprchování, on je trochu bojínek, takže se bojí zvuku té sprchy a vodu taky moc nemusí, ale už zvládne sedět v koupelně v klidu, když sprchu pustím (dřív hned zdrhal) a já taky dřív udělala tu chybu, že jsem ho musela několikrát kvůli průjmu osprchovat "násilím" a nezvykala jsem ho na to preventivně od začátku.

To je super příspěvek! Klikr trénink koček mě zajímá (stále doufám, že se doma na kočce dříve nebo později shodneme), máte na to nějaký konkrétní zdroj, anebo lze brát i toho Šustu a další zmíněné?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je super příspěvek! Klikr trénink koček mě zajímá (stále doufám, že se doma na kočce dříve nebo později shodneme), máte na to nějaký konkrétní zdroj, anebo lze brát i toho Šustu a další zmíněné?

Hlavně ty výše zmíněné knihy, potom semináře. Dále sleduji Jacksona Galaxyho, měl pár videí na youtube o klikr tréninku, něco jsem si vzala i od Kláry Nevečeřalové (nevím jestli to dělá stále, ale streamovala na twitchi a odpovídala na dotazy a občas právě probírala klikr trénink) a potom různé zdroje na internetu, youtube videa, kde lidi ukazují jak učí kočku nějaké triky (nemám konkrétní zdroj). Hodně mě zaujal i kozokemp od Franty, myslím, že by mi to taky asi hodně dalo, protože ta koza taky nemá tolik trpělivosti a při chybách odchází pryč, ale zatím jsem nesebrala odvahu se tam přihlásit :D ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hlavně ty výše zmíněné knihy, potom semináře. Dále sleduji Jacksona Galaxyho, měl pár videí na youtube o klikr tréninku, něco jsem si vzala i od Kláry Nevečeřalové (nevím jestli to dělá stále, ale streamovala na twitchi a odpovídala na dotazy a občas právě probírala klikr trénink) a potom různé zdroje na internetu, youtube videa, kde lidi ukazují jak učí kočku nějaké triky (nemám konkrétní zdroj). Hodně mě zaujal i kozokemp od Franty, myslím, že by mi to taky asi hodně dalo, protože ta koza taky nemá tolik trpělivosti a při chybách odchází pryč, ale zatím jsem nesebrala odvahu se tam přihlásit :D ...

Ha! to jsem přišla včas, kočka a klikr - tot pro mě trochu aktuální téma. Mám polovinu kocourka . Je sousedky, ale přestěhoval se de facto k nám, když byla paní v dlouho v nemocnici, nechtěl být sám, je tak trochu jako pes. Ale je to kocourek hodně venkovní, takže hodně samostatná jednotka. S klikrem jsme začali, aaaleeee právě, že tam není úplně ta spolehlivost, taky někdy odejde, jako že už neba, a nebo s mu někdy úplně nechce - přičítala jsem to tomu, že prostě kočka a navíc kočka venkovní. Že to nikdy nebude jako s čoklidama. Kde je chybka v procesu? Něco asi zjevně nevidím.

já mám posloupnost teorie-praxe-teorie-praxe.........
a musím to číst, vidět písmenka
výhodou knih je to, že se k nim člověk může vracet a vracet, zastavit se při čtení, číst pomalu, číst opakovaně (větu/y), vyhledávat v jiném zdroji doplňkové info, vysvětlení.....

"taky někdy odejde, jako že už neba, a nebo s mu někdy úplně nechce - přičítala jsem to tomu, že prostě kočka a navíc kočka venkovní. Že to nikdy nebude jako s čoklidama. Kde je chybka v procesu? Něco asi zjevně nevidím."

no třeba, že už ho to neba
že nemáš tu správnou odměnu
že není psychicky připravený na cvičení......

Markiii napsal(a):
Dobrý den, stalo se vám taky, že jste měli „depresi“ po první hodině na cvičáku? A pokračovali jste se cvičákem nebo jste hledali jiný? Já se v tomhle nemůžu rozhodnout.. Zúčastnila jsem skupinové lekce, kde byli další dva psi, hned na začátku mi bylo řečeno, ať toho svého k nim v žádném případě nepouštím, jinak to špatně dopadne. Můj pes z nich byl největší (BŠO), ale rozhodně by to nebyl on, kdo by vyvolal rvačku. Na cvičák jsem chtěla jít, aby se naučil makat a soustředit na mě i v přítomnosti jiných psů. Je mu rok, možná jsem měla jít na cvičák dřív, žila jsem se psem v zahraničí a neměla jsem moc v tamní cvičáky důvěru.. Což ani po dnešní zkušenosti v ČR asi úplně nemám...

Psa jsem naučila základní povely sama, zvládá je, předvedl je i na cvičáku před těmi psy. Jen si prostě chce hrát s každým psem, který na něj neštěká (Pokud druhý štěká, tak od něj odejde, vyzkoušeno, nijak zvlášť neprovokuje). Chodím s ním na volno po lesích, loukách apod., s lidmi nemá problém, dokonce ani běžců a cyklistů si nevšímá. Když z dálky vidím psa, přivolávám, připínám na vodíto nebo nějak zabavím, než pes zmizí z dohledu, to funguje. Když se ale jiný pes tak nějak objeví najednou nebo si můj pes všimne dřív a už je moc blízko, tak ho neodvolám. Prostě pokud si „může“ vybrat mezi mnou a hrátky se psem, tak si vybere psa a já volám, ale nezbývá mi než buď ho nechat chvíli hrát se psem, pokud druhý majitel není proti, nebo si pro psa doběhnout a odchytnout, sám by ke mě nepřišel. Tohle byl asi hlavní důvod, proč jsem chtěla jít na cvičák, jinak si myslím, že je zvladatelný a máme fajn vztah.

Cvičitelka se mě snažila přesvědčit o opaku, že mě se psem čeká ještě dlouhá cesta než bude zvladatelný, že náš vztah je špatně, protože pes si myslí, že je se mnou nuda a proto tahá za psy (upřímně, ano, pokud si má vybrat mezi psem a mnou, tak přátelský pes mu vždycky nabídne větší zábavu než já s nějakou hračkou nebo jídlem a on to prostě ví – hra se psem je pro něj víc než jakékoli pamlsky, je prostě hodně přátelský.. ). Takže mě vydeptala, že je mezi námi všechno špatně, i přes to, že ostatní dva psi na hodině byli útoční, tak se tvářila, že nejhorší je stejně ten můj. Taky mi řekla, že tohle na skupinových lekcích nevyřeším, že se s ní mám domluvit na individuálních - což si myslím, že pokud v dohledu nebude jiný pes, tak ten můj bude fungovat jako hodinky, proto jsem chtěla skupinové – ale možná mám zkreslené představy o tom, jak to chodí na individuálních hodinách?

Po té skupinovce jsem ale neměla pocit, že by mi něco poradila, kromě toho, že mi prodala halti ohlávku, aby byl více ovladatelný. A když se ptala, jaký povel mu nejde, řekla jsem že „klídek“, prostě ho naučit, aby nekňučel, že chce jít za psem, aby neštěkal a byl zticha, k využití třeba i na zahradě, když štěká na psy za plotem, „Klídek“ jsem ho začala učit, ale je to něco, co nám prostě moc nejde. Tak na to mi řekla, že to není povel.

Nějaké zkušenosti/názory prosím? Můžou nám pomoct individuální lekce, když hlavní problém je prostě s ostatními psy?
Pes je na mě jinak závislák, když je na volno, hlídá si, aby se mi neztratil, povely zvládá, ale za psem se prostě rozběhne..

To, že se někdo vydává za trenéra psů, neznamená, že je trenér psů.

Za poplatek (někdy v rámci členství) si můžete v určitou hodinu pronajmou ten cvičák i Vy a dělat chytrou na ostatní. Není nutné, aby měl trenér/cvičitel vlastního psa, složil zkoušky s nějakým psem, složil zkoušky z nějaké teorie, zákona před někým, kdo tomu rozumí. Prostě nic. V tom lepším případě na to má ŽL, který mu vystaví on-line jako volnou živnost, v horším nemá ani to. A když psa "zkazí", nemá žádnou zodpovědnost a následky žádné nenese, nese je pak po celý život psa jeho majitel.
A proto...., pokud se Vám tam nelíbilo, nechoďte tam, zeptejte se známých, najděte diskuse nebo články, event. doporučované knihy. Udělejte si názor na Ceasara, Viktorii nebo R.Desenského, vyberte si, co je Vám pocitově nejbližší a začněte psa vychovávat.
Vždy je to o konkrétní psovi a pánovi (nejsme stroje) a nějaké intuici nebo nevím, jak to nazvat. Můžete mít 100x zmáklou teorii, ale když Vám to pes nevěří, je to k prdu. Proto to v životě funguje tak, že někdo např. pískne a pes zpozorní a klidně udělá kotrmelec a druhý se může upískat a toho stejného psa to nezajímá ani trošičku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"taky někdy odejde, jako že už neba, a nebo s mu někdy úplně nechce - přičítala jsem to tomu, že prostě kočka a navíc kočka venkovní. Že to nikdy nebude jako s čoklidama. Kde je chybka v procesu? Něco asi zjevně nevidím."

no třeba, že už ho to neba
že nemáš tu správnou odměnu
že není psychicky připravený na cvičení......

Jo, no že už ho to neba - to je jasný, ale zjevně to taky tak nemusí být, podle toho co psala Tenurri- nebo já to tak pochopila.
On na to reaguje poměrně dobře, ale pak do toho vstoupí ten kočičí duch a tam nevím, abych na to správně koukala. Pěkně už se naučil, že si má před jídlem sednout, hezky reaguje na jméno a přivolání má i venku v terénu.

Zrzavci napsal(a):
Jo, no že už ho to neba - to je jasný, ale zjevně to taky tak nemusí být, podle toho co psala Tenurri- nebo já to tak pochopila.
On na to reaguje poměrně dobře, ale pak do toho vstoupí ten kočičí duch a tam nevím, abych na to správně koukala. Pěkně už se naučil, že si má před jídlem sednout, hezky reaguje na jméno a přivolání má i venku v terénu.

No, že ho to už prostě nebaví, nebo se přežral pamlsků a jde pryč, protože mu to stačilo, to je samozřejmě taky normální, ta kočka neudrží pozornost v kuse dlouho, víc jak pár minut (třeba 5) v kuse ani necvičíme, chce to jen vícekrát za den (což ne vždy dodržuji, protože mám poslední dobou hodně 12h směn v práci a přítel s nimi tyhle věci netrénuje).
Myslela jsem to i tak, že když na Willyho (MCO kocourek) kladu moc velké nároky, aby něco splnil, tak se prostě taky zvedne a jde pryč, nebo na mě přestane úplně koukat a "ohluchne" aby mi dal sežrat moje chyby, že tohle teda jako ani náhodou, že jsem se asi zbláznila ...
když jsme například cvičili "touch" - dotknutí se čumákem targetu - konkrétně mojí ruky, tak to zvládal krásně, když ruka byla kousek od něj a on nemusel nikam chodit, ale jakmile jsem po něm začala vyžadovat větší vzdálenost, aby se musel zvednout a dojít ke mě, tak to ze začátku nechápal (jasně, kvůli mě, protože jsem moc spěchala) a to se buď otočil ke mě zády, nebo odešel pryč . Teď přiběhne na "touch" i z jiného pokoje, ono teda už pomáhá to, že přichází na svoje jméno, takže nejdřív zavolám "Willy" a když slyším, že jde, tak přidám "touch" a on se běží dotknout přímo té napřažené dlaně. Teď učíme i sedni, ale vzhledem k tomu, že předemě sedá automaticky, tak nevím, jestli to chápe nebo ne :D...ale nějaké složitější triky jsme nezkoušeli.
Já fakt začala hlavně aby se nechal česat, protože jsme ho už jednou museli vzít strojkem kvůli zplstnatělé srsti a to pro mě byla docela rána...z krásnýho majestátnýho kocoura byl najednou polo sphynx ...takže jsme si oba mákli, aby se nechal každý den pročesat a nechtěl mě sežrat i s hřebenem. On má 10kg maiňák totiž docela sílu a česat ho, když se brání, vůbec nešlo ...

Tenurri - díky. Já mám kočky ráda, ale jako člověk, co se narodil s vodítkem v ruce jim zatím tolik nerozumím, což doufám, že se soužitím zlepší. Vycházím hodně z toho, že jsou nezávislé, své a musím s nimi komunikovat jinak, než se psy. On je ale Mouses trochu jako pes, což mě občas zblbne. Mainky jsou nádherný šelmy.