Problémová fena??? Už jsme bezradní

Co kdybyste ji těm situacím nevystavovali? Dyť je to napůl kočka a svobodný samostatný tvor, ne? Myslím, že to není útok/agrese, ale strach. A vy jste tam od toho, aby se jí nic nestalo a takovým situacím ji nevystavovali. Na co tohle dělat? Proti kousání pomáhá košík a zavírat dveře a jinak ji nechte žít jako psa kříženého s vlkem. Nic víc bych od ní nečekala. Možná to prostě přeháníte. Buďte jí oporou, dělejte, co ji baví, v civilizaci jistit a nenakládejte jí takové výmysly "psychologů".

je to labilní pes a labilním psem zůstane. bohužel spoustu vlčáků s tím má problém.

co můžete dělat? já bych tomu psovi postavila na zahradě kotec, odkud by tyhle vjemy, který jí vadí, prostě neviděla a nemohla řešit.

a pořádně zabezpečit a prostě přijmout za fakt, že fena je taková, jaká je - tzn. holt nemůže různě chodit na volno, neexistuje otevřená brána a tak.

jo, psa nepřekopáte od základů. tabula rasa neexistuje. jsou vrozené, VROZENÉ a neměnné vzorce chování, se kterým to zvíře přijde na svět a to prostě máte a budete to mít až do smrti.

dá se to dejme tomu nějak osochat, ale překopat to nelze. bojavého psa agresivního ze strachu prostě nepředěláte na přátelského pohodáře.

Jsem chtěla doplnit - všechno to přeháníte. Na její povahu jí nakládáte, jak kdyby byla profesionální border kolie s titulem PhDr. A k čemu? Tohle je vlčák, a ať si každý říká co chce, je to plaché zvíře a pořídila bych si ho na okrasu, jako kočku a toulky krajinou, ve které nás jistí šňůra, se kterou umím citlivě pracovat. Tečka. Je mi jí líto.

Přidávám se k ostatním, máte prostě labilní zvíře, což u čsv nebývá tak málo časté. Ty povahy u nich jsou poměrně nevyvážené, když máte kliku, získáte psa, který se bude povahou blížit No a bude na pohodu, když máte smůlu, získáte to,co máte doma. Primárně musíte psa zabezpečit, takže vždy náhubek a vodítko (pokud chodíte na treky, tak ideálně postroj, šňůru a opasek pro sebe, ale košík vždy). Doma buď kotec nebo taková část zahrady, výběhu, kde se k vjemům, na které přehnaně reaguje, prostě nedostane, nebo jí zavírat doma. Umí odpočívat?
Btw u takového zvířete bych nevsázela na to, že dětem, které zná nebo příjdou s návštěvou, neublíží, vlastně ani dospělým, a buď jí i tehdy zavírala nebo by ideálně nosila košík permanentně, když bude u vás kdokoli, kdo nespadá do nejbližší smečky. V případě malých dětí opravdu separovat. Nikdy nevíte, co se může stát

Já vám docela rozumím. Mám taky psa, kterému se ve vztahu k lidem nedá věřit ( i když úplně jiné plemeno). A ze začátku jsem měla tendence to nějak řešit, něco s tím dělat... Jenže pak mi došlo, že on takovej prostě je, on jinej nebude a já to musím přijmout. A můžu vám říct, že se potom ulevilo jak mě, tak myslím, že i psovi...

Venku prostě pes chodí s košem (tam kde se vyskytují lidi a psy), zahradu máme uzpůsobenou tak, že se nedostane ke vratům, kde chodí lidi. V další části zahrady je jen pod mým dozorem. Se sousedama teda problém nemáme, když se bavím se sousedem přes plot, tak je pes v klidu. Ale kdyby tam byl sám, tak by reagoval taky jinak. V té části, kde může být i sám se právě nedostane ani k plotu se sousedy. Pokud jde některý ze sousedů k nám, tak jde pes automaticky do kotce nebo domů. Fakt se nehodlám nervovat a ze psa nespustit oči a hlídat, co jemu se nebude líbit. Puštěný je pouze v případě hodně blízkých návštěv, které zná a má rád. Jakmile přijde někdo, koho tak moc nezná, tak psa zavírám. A vypozorovala jsem, že pokud ten člověk pak začne chodit třeba častěji, a pes vidí, že my jsme s ním v pohodě, my ho máme rádi, tak se pak i tak nějak změní jeho postoj k tomu člověku. Ale na lidi je vybíravý a nikdo neví, podle čeho ty lidi vybírá. Mám třeba jednu kamarádku, na kterou je totálně vysazenej a když ji vidí, tak šílí.

Takže já jsem se smířila s povahou psa, respektuji to a nesnažím se ho předělávat. A jsme oba v klidu. Dost mi v tom pomáhá poslušnost a taky bych řekla, že obrany. Protože tam se pes naučil mě vnímat a poslouchat i ve vypjatých situacích (tím ale ty obrany rozhodně nechci doporučovat vám, na to si netroufám).... Když nad tím přemýšlím, tak v porovnání s druhou fenou, která bezmezně miluje všechny lidi, je to s tím psem trochu náročnější, ale mě už to ani nepřijde, už to beru jako automatiku... A na druhou stranu v některých situacích mi víc vyhovuje psův nezájem vůči lidem, než feny touha vítat .

Zajímaly by mě rady těch psychologů, co tedy mělo pomoct, jestli to můžete popsat.
I když.. tuším něco o neplavci hozeném do rybníka.. přijde mi, že je těch aktivit až až, nemá čas být tím tvorem, kterým je, přetáčí se, naučila se to....
se strachem se pracuje hrozně dlouho a .. není to tak úplně pes, takže citlivě, milimetr po milimetru pracovat hrozně hrozně hrozně dlouho.
Neberte to zle, že je bojínek. To není vada, neberte to takhle. Je to její vlastnost a vy se podle toho zařiďte. Jako byste si místo psa koupili kočku. Hotovo. Že jste měli předtím nějak ultra vyrovnaného a společenského vlčáka, byla hodně veliká náhoda, tato fena je podle mě celkem normální a ohromně by se ke mně hodila :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co kdybyste ji těm situacím nevystavovali? Dyť je to napůl kočka a svobodný samostatný tvor, ne? Myslím, že to není útok/agrese, ale strach. A vy jste tam od toho, aby se jí nic nestalo a takovým situacím ji nevystavovali. Na co tohle dělat? Proti kousání pomáhá košík a zavírat dveře a jinak ji nechte žít jako psa kříženého s vlkem. Nic víc bych od ní nečekala. Možná to prostě přeháníte. Buďte jí oporou, dělejte, co ji baví, v civilizaci jistit a nenakládejte jí takové výmysly "psychologů".

To nám bylo taky několikrát řečeno, že to je strach. Ale nechápeme my ani cvičitelé proč je někdy řeší takovým způsobem a někdy jí jsou úplně u zádi. Košík samozřejmě pomáhá ale na procházce ho mít nemusí, to opravdu poslouchá na slovo a když jí ho dáme na zahradě, tak nechápe proč ho musí mít doma a nechce s ním nic dělat. Oporou ji jsme, celá její nejbližší smečka, děláme právě vše co jí baví, vše co jsme vyjmenovali miluje, miluje aktivity všeho druhu (krom nějakého dogdancingu a takových to věcí, ale to by nás ani nenapadlo po ní vyžadovat). Sama nám ukazuje co chce dělat, v tomhle je zase na druhou stranu extrémně čitelná. Náš jediný záměr, kterého chceme dosáhnou je aby se dala v tom jejím afektu odvolat. Ať si štěká, ať si vybírá, ale ať se dá v takových to chvílích odvolat. A s tím nám nikdo zatím neporadil. Nebo poradil ale nic nefunguje. Aspoň tohohle chceme docílit.

Ale nechápeme my ani cvičitelé ...


Možná by to chtělo si o ČV
toho hodně načíst.
Historii a vůbec ...

Žirafa9 napsal(a):
To nám bylo taky několikrát řečeno, že to je strach. Ale nechápeme my ani cvičitelé proč je někdy řeší takovým způsobem a někdy jí jsou úplně u zádi. Košík samozřejmě pomáhá ale na procházce ho mít nemusí, to opravdu poslouchá na slovo a když jí ho dáme na zahradě, tak nechápe proč ho musí mít doma a nechce s ním nic dělat. Oporou ji jsme, celá její nejbližší smečka, děláme právě vše co jí baví, vše co jsme vyjmenovali miluje, miluje aktivity všeho druhu (krom nějakého dogdancingu a takových to věcí, ale to by nás ani nenapadlo po ní vyžadovat). Sama nám ukazuje co chce dělat, v tomhle je zase na druhou stranu extrémně čitelná. Náš jediný záměr, kterého chceme dosáhnou je aby se dala v tom jejím afektu odvolat. Ať si štěká, ať si vybírá, ale ať se dá v takových to chvílích odvolat. A s tím nám nikdo zatím neporadil. Nebo poradil ale nic nefunguje. Aspoň tohohle chceme docílit.

Ve stavu "nevidím neslyším" psa, kočku, koně, člověka,.. neodvoláte.
Prostě ne.
Tzn. se do toho stavu nesmí dostat. Od toho jste tam vy. Nepřipustíte, aby se pes dostal do stavu, kdy ...víte, že si takhle může oddělat ledviny? Nebo srdce.
Předvídáte (a to není těžké, když víte, že vadí to a to) a vydáváte pokyn/činíte opatření
DŘÍV než se přestane ovládat.
Naučíte přijatelnější reakce na cizí tvory: vidím člověka = jdu k paničce. Nahradíte nežádoucí chování jiným chováním.
Co vám teda radili?

Náš jediný záměr, kterého chceme dosáhnou je aby se dala v tom jejím afektu odvolat. Ať si štěká, ať si vybírá, ale ať se dá v takových to chvílích odvolat

vas zamer ma byt, aby se do toho afektu nedostala.
predvidat a jednat mnohem drive !

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jo, psa nepřekopáte od základů. tabula rasa neexistuje. jsou vrozené, VROZENÉ a neměnné vzorce chování, se kterým to zvíře přijde na svět a to prostě máte a budete to mít až do smrti.

dá se to dejme tomu nějak osochat, ale překopat to nelze. bojavého psa agresivního ze strachu prostě nepředěláte na přátelského pohodáře.

To mi je jasné, nemyslela jsem to tak že z agresora udělám líbacího psa. Ani nám nejde o to jí úplně předělat. Mimo tyto věci, je to úžasný pes, úplná pohodářka a nikdo nechápe proč má právě tyto stavy. Jak jsem již psala, nejde nám o to ji změnit ale chceme docílit toho ať je v takových to situací odvolatelná. Ať si štěká, ať si vybírá ale ať se dá odvolat. A na to nám žádná rada nikdy nepomohla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Náš jediný záměr, kterého chceme dosáhnou je aby se dala v tom jejím afektu odvolat. Ať si štěká, ať si vybírá, ale ať se dá v takových to chvílích odvolat

vas zamer ma byt, aby se do toho afektu nedostala.
predvidat a jednat mnohem drive !

Za tohle bych ti chtěla dat těch hlasů 10 ne jeden.

Problém zadavatelky je, že vůbec nevidí (nechce vidět) to, co všichny tady praštilo do očí na první pohled a furt si jede svoje o tom co by chtěla...

Prostě to uchopila za špatný konec🤔

Žirafa9 napsal(a):
To mi je jasné, nemyslela jsem to tak že z agresora udělám líbacího psa. Ani nám nejde o to jí úplně předělat. Mimo tyto věci, je to úžasný pes, úplná pohodářka a nikdo nechápe proč má právě tyto stavy. Jak jsem již psala, nejde nám o to ji změnit ale chceme docílit toho ať je v takových to situací odvolatelná. Ať si štěká, ať si vybírá ale ať se dá odvolat. A na to nám žádná rada nikdy nepomohla.

když už je pes v afektu, tak se odvolat nedá a nikdy se nebude dát odvolat.

musíte to prostě zařídit tak, aby k afektu nedošlo.

Žirafa9 napsal(a):
To mi je jasné, nemyslela jsem to tak že z agresora udělám líbacího psa. Ani nám nejde o to jí úplně předělat. Mimo tyto věci, je to úžasný pes, úplná pohodářka a nikdo nechápe proč má právě tyto stavy. Jak jsem již psala, nejde nám o to ji změnit ale chceme docílit toho ať je v takových to situací odvolatelná. Ať si štěká, ať si vybírá ale ať se dá odvolat. A na to nám žádná rada nikdy nepomohla.

Ale zvíře v afektu nelze odvolat - jeho nervová soustava je plně vytížená/přetížená tím afektem, takže Vás NEVNÍMÁ. Ona vůbec neví, že na ni mluvíte.

Jak tu furt padá dokola - tomu afektu musíte předejít, jiná rada neexistuje.

Žirafa9 napsal(a):
To mi je jasné, nemyslela jsem to tak že z agresora udělám líbacího psa. Ani nám nejde o to jí úplně předělat. Mimo tyto věci, je to úžasný pes, úplná pohodářka a nikdo nechápe proč má právě tyto stavy. Jak jsem již psala, nejde nám o to ji změnit ale chceme docílit toho ať je v takových to situací odvolatelná. Ať si štěká, ať si vybírá ale ať se dá odvolat. A na to nám žádná rada nikdy nepomohla.

Jejda.. zkuste zavolat na někoho, kdo má hysterák, schválně, jestli se okamžitě uklidní a přijde :D

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem chtěla doplnit - všechno to přeháníte. Na její povahu jí nakládáte, jak kdyby byla profesionální border kolie s titulem PhDr. A k čemu? Tohle je vlčák, a ať si každý říká co chce, je to plaché zvíře a pořídila bych si ho na okrasu, jako kočku a toulky krajinou, ve které nás jistí šňůra, se kterou umím citlivě pracovat. Tečka. Je mi jí líto.

To je právě to, psala jsem už výše, ona si říká co chce, sama si najde pullery, začne na nás štěkat a když vidí že bereme pamlskovník, tak ví že se jde čuchat a je natěšená jak blázen, vrtí ocáskem a uklidní, až když čuchá. Právě že vše co jsem napsala, ji extrémně baví, na tuhle stranu je úplně úžasná právě. Nevím proč by ji vám mělo být líto, když ji vůbec neznáte...

Žirafa9 napsal(a):
To je právě to, psala jsem už výše, ona si říká co chce, sama si najde pullery, začne na nás štěkat a když vidí že bereme pamlskovník, tak ví že se jde čuchat a je natěšená jak blázen, vrtí ocáskem a uklidní, až když čuchá. Právě že vše co jsem napsala, ji extrémně baví, na tuhle stranu je úplně úžasná právě. Nevím proč by ji vám mělo být líto, když ji vůbec neznáte...

Ale takhle se se psem nezachází. Neberte to zle :) Pes potřebuje jistotu; jakýsi stereotyp. A tento pes trojnásob. Ne že si bude říkat, co kdy bude dělat. Vy nastavíte, že v pět se jde do lesa, pak je snídaně, pak je pes ve své skrýši, v deset přijde čuchací hra,... tomuhle psovi dodržování času a jasně daná pravidla, rozvrh, režim, .. prospěje.
Pes potřebuje práci/zábavu, jídlo, bezpečí. A odpočinek. Nic složitého. Je to nenáročný tvor. No a tento pes, jak to vypadá, nemá jistotu v ničem, neví, co se kdy bude dít a jak se tam má chovat. A to není o drilu. Dali jste jí spoustu zábavy, spoustu zpestření, vjemů až až (proč ji necháváte se nervit štěkáním, když ji to akorát přetočí do stavu šílenosti a samozřejmě ji z toho neodvoláme neb je to nemožné), ale odpočinek? Umí to? Má své místo? Vyhovuje jí, ví, na co se používá?
Naložili jste jí jako border kolii. A ona to není bordera.
Nevím, co to bylo za rady a jak vám byly rozebrány a vysvětleny a jestli jste je pochopili a aplikovali správně.. ale
ono to není složité - chce to pevný režim (on se po čase dá překopávat a rozvolňovat, striktně na minutu to být nemusí) a nechtít hned vše, respektovat tu povahu, ty vlastnosti, neprat se s tím.
Naučit se jinou reakci na stav "vidím souseda" je také dobrá věc, může místo rozeřvání se třeba kousat svou oblíbenou hračku, jít na místo,.. a učí se to postupně zkracováním vzdálenosti.. řekl vám to někdo, zkoušeli jste?
Tak si to tu pročtěte vcelku vše znovu a pomalu, popřemýšlejte, co vám dává a nedává smysl, a dejte doplňující otázky. Ale to, na co se ptáte, mně smysl nedává.

janaa napsal(a):
Přidávám se k ostatním, máte prostě labilní zvíře, což u čsv nebývá tak málo časté. Ty povahy u nich jsou poměrně nevyvážené, když máte kliku, získáte psa, který se bude povahou blížit No a bude na pohodu, když máte smůlu, získáte to,co máte doma. Primárně musíte psa zabezpečit, takže vždy náhubek a vodítko (pokud chodíte na treky, tak ideálně postroj, šňůru a opasek pro sebe, ale košík vždy). Doma buď kotec nebo taková část zahrady, výběhu, kde se k vjemům, na které přehnaně reaguje, prostě nedostane, nebo jí zavírat doma. Umí odpočívat?
Btw u takového zvířete bych nevsázela na to, že dětem, které zná nebo příjdou s návštěvou, neublíží, vlastně ani dospělým, a buď jí i tehdy zavírala nebo by ideálně nosila košík permanentně, když bude u vás kdokoli, kdo nespadá do nejbližší smečky. V případě malých dětí opravdu separovat. Nikdy nevíte, co se může stát

Na zahradě má kotec s výběhem. Odpočívat umí až až. Teď tady vedlo mě leží a spí.
Co se těch dětí týká, nikdy není bez dozoru a u ní je to opravdu vidět její rozpoložení, když to jsou děti, které známe, tak ty oblizuje chodí k nim aby ji drbali, prostě úplně pohodová.

"Naučit se jinou reakci na stav "vidím souseda" je také dobrá věc, může místo rozeřvání se třeba kousat svou oblíbenou hračku, jít na místo,.. a učí se to postupně zkracováním vzdálenosti.. řekl vám to někdo, zkoušeli jste?"

Přesně. Když k nám přijede návštěva a jsme venku, tak pes jde automaticky sám do kotce, už ani nemusím říkat to "místečko", má to zažité. Protože se to tak dělalo vždycky. Myslím, ze kdyby to šlo, tak si za sebou i zavre dveře 🤣. A když jsme na zahradě a jde třeba někdo kolem plotu, tak ve chvíli, kdy už to pes vidí ale ještě vnímá, tak řeknu " balonek" a on místo aby letěl řvát na lidi, tak donese balonek a hrajeme si.

marcelaamax napsal(a):
Já vám docela rozumím. Mám taky psa, kterému se ve vztahu k lidem nedá věřit ( i když úplně jiné plemeno). A ze začátku jsem měla tendence to nějak řešit, něco s tím dělat... Jenže pak mi došlo, že on takovej prostě je, on jinej nebude a já to musím přijmout. A můžu vám říct, že se potom ulevilo jak mě, tak myslím, že i psovi...

Venku prostě pes chodí s košem (tam kde se vyskytují lidi a psy), zahradu máme uzpůsobenou tak, že se nedostane ke vratům, kde chodí lidi. V další části zahrady je jen pod mým dozorem. Se sousedama teda problém nemáme, když se bavím se sousedem přes plot, tak je pes v klidu. Ale kdyby tam byl sám, tak by reagoval taky jinak. V té části, kde může být i sám se právě nedostane ani k plotu se sousedy. Pokud jde některý ze sousedů k nám, tak jde pes automaticky do kotce nebo domů. Fakt se nehodlám nervovat a ze psa nespustit oči a hlídat, co jemu se nebude líbit. Puštěný je pouze v případě hodně blízkých návštěv, které zná a má rád. Jakmile přijde někdo, koho tak moc nezná, tak psa zavírám. A vypozorovala jsem, že pokud ten člověk pak začne chodit třeba častěji, a pes vidí, že my jsme s ním v pohodě, my ho máme rádi, tak se pak i tak nějak změní jeho postoj k tomu člověku. Ale na lidi je vybíravý a nikdo neví, podle čeho ty lidi vybírá. Mám třeba jednu kamarádku, na kterou je totálně vysazenej a když ji vidí, tak šílí.

Takže já jsem se smířila s povahou psa, respektuji to a nesnažím se ho předělávat. A jsme oba v klidu. Dost mi v tom pomáhá poslušnost a taky bych řekla, že obrany. Protože tam se pes naučil mě vnímat a poslouchat i ve vypjatých situacích (tím ale ty obrany rozhodně nechci doporučovat vám, na to si netroufám).... Když nad tím přemýšlím, tak v porovnání s druhou fenou, která bezmezně miluje všechny lidi, je to s tím psem trochu náročnější, ale mě už to ani nepřijde, už to beru jako automatiku... A na druhou stranu v některých situacích mi víc vyhovuje psův nezájem vůči lidem, než feny touha vítat .

Konečně někdo kdo má, řekla bych, dost podobnou zkušenost. Děkuji za váš komentář. To je ale právě to, ze začátku nám každý říkal, smiřte se s tím, prostě taková je. Tak jsme si řekli dobře, smíříme se s tím. Ze začátku byla taková jen na lidi úplně cizí, které nikdy neviděla, tak jsme k tomu takto přistupovali. Ale postupem času se to zhoršilo právě už i na ty sousedy a nechceme to nechat jen tak, aby to nedošlo do fáze, že se jí přestaneme líbit i my, což pevně věříme, že se nikdy nestane...

rapotacka11 napsal(a):
Ale nechápeme my ani cvičitelé ...


Možná by to chtělo si o ČV
toho hodně načíst.
Historii a vůbec ...

Opět komentář s velkým významem. O čsv máme načteno vše, byli jsme v kontaktu i s panem Hartlem, se zkušenými chovateli před tím, než jsme si pořídili první fenu... Myslíte si že bychom si pořídili toto plemeno, aniž bychom si nic nezjistili? Odpovídat nemusíte

Já se jenom přidám...

chceme docílit toho ať je v takových to situací odvolatelná. Ať si štěká, ať si vybírá ale ať se dá odvolat. A na to nám žádná rada nikdy nepomohla.

To co vy chcete je prostě sci-fi.

Taky mám zkušenosti s tím, že se mi pes přetočil a nemá smysl v tuhle chvíli snažit se ho nějak upovelovat...nevidí, neslyší. Za mě z téhle situace psa odtáhnout do vzdálenosti, kdy vnímat začne a kdy s ním můžu pracovat a příště se snažit se do téhle situace vůbec nedostat.

Já osobně bych prostě na zahradě udělala výběh...rozdělila zahradu, něco jak psala Marcela. Já to mám taky tak, protože když se sousedi "mrcasí těsně u plotu ( jinak jim nevadí) tak to pesani jdou taky řešit. Takže normálně mají k dispozici dvůr a část zahrady a do zadní části zahrady pouštím jen, když jsem u toho.
Mě tohle nevyhovuje, takže to budu řešit dvojitými ploty...těžko můžu chtít po sousedech, aby si přizpůsobily svoje ploty s tím, že naše ploty nebudou průhledné, ale plné popř mezi vysadím živý plot jako bariéru. A pokud by byly feny hodně afektované při hlídání u branky, tak by se taky postavilo "předplotí", aby k brance nemohly.

Pokud mám psa, který vím, že může ublížit, tak ven jedině s košem a fertig a samozřejmě si dávám kurňa pozor, abych branku nejenom dovírala, ale i zamkla.

Je totiž úplně jedno, jestli je pes agresivní, že se bojí...mojí povinností je udělat všechno proto, aby nikdy nikoho neohrozil natož napadl.
A bázlivý pes, který ze strachu útočí je teda za mě podstatně větší průšvih, než ostrý až radikální, ale naprosto sebevědomý jedinec, protože ten nemá strach, má pevnou nervovou soustavu a neřeší každou bejkárnu....to jest moje vlastní zkušenost.

Žirafa9 napsal(a):
Konečně někdo kdo má, řekla bych, dost podobnou zkušenost. Děkuji za váš komentář. To je ale právě to, ze začátku nám každý říkal, smiřte se s tím, prostě taková je. Tak jsme si řekli dobře, smíříme se s tím. Ze začátku byla taková jen na lidi úplně cizí, které nikdy neviděla, tak jsme k tomu takto přistupovali. Ale postupem času se to zhoršilo právě už i na ty sousedy a nechceme to nechat jen tak, aby to nedošlo do fáze, že se jí přestaneme líbit i my, což pevně věříme, že se nikdy nestane...

Tak jste si z toho všeho vypíchla jen to, co se Vám zalíbilo, ale skutečnou podstatu problémů dál ignorujete.

Pak je ale každá rada drahá a úplně zbytečná.

Žirafa9 napsal(a):
Konečně někdo kdo má, řekla bych, dost podobnou zkušenost. Děkuji za váš komentář. To je ale právě to, ze začátku nám každý říkal, smiřte se s tím, prostě taková je. Tak jsme si řekli dobře, smíříme se s tím. Ze začátku byla taková jen na lidi úplně cizí, které nikdy neviděla, tak jsme k tomu takto přistupovali. Ale postupem času se to zhoršilo právě už i na ty sousedy a nechceme to nechat jen tak, aby to nedošlo do fáze, že se jí přestaneme líbit i my, což pevně věříme, že se nikdy nestane...

No já bych to řekla jeste trošku jinak - je potřeba se s tím smířit, ale taky se s tím naučit pracovat. Nesnažit se psa předělat, ale prostě mu dát nějaké jistoty a naučit ho se v těch chvílích nějak chovat. A dělat to pořád stejně, to pomáhá.

Pokud je pes venku sám, tak mu mechanicky zabránit jít na ty lidi za plotem řvát. Pokud tam jste vy, tak ho naučte dělat vždycky to samé, když uvidí ty lidi (jak psala Megi - ať si vždycky vezme hračku, nebo ať jde na místo, vždycky stejně). No a pokud jde někdo k vám na zahradu, tak bych to vůbec nehrotila a nečekala, jak na toho člověka bude reagovat, ale prostě bych ji poslala hned na místo nebo domů. Plus bych ji tam dala ještě něco dobrého na žvýkání. Naučila bych ji tu spojitost - jde sem návštěva, tak já si jdu do kotce kousat kostičku... Aktivit má až až, takže nějaká hodina v kotci s výběhem není nic hrozného. Smířila bych se s tím, že to není pes, který bude pohodový v kolektivu lidi a který se tam bude moct pohybovat volně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zajímaly by mě rady těch psychologů, co tedy mělo pomoct, jestli to můžete popsat.
I když.. tuším něco o neplavci hozeném do rybníka.. přijde mi, že je těch aktivit až až, nemá čas být tím tvorem, kterým je, přetáčí se, naučila se to....
se strachem se pracuje hrozně dlouho a .. není to tak úplně pes, takže citlivě, milimetr po milimetru pracovat hrozně hrozně hrozně dlouho.
Neberte to zle, že je bojínek. To není vada, neberte to takhle. Je to její vlastnost a vy se podle toho zařiďte. Jako byste si místo psa koupili kočku. Hotovo. Že jste měli předtím nějak ultra vyrovnaného a společenského vlčáka, byla hodně veliká náhoda, tato fena je podle mě celkem normální a ohromně by se ke mně hodila :-)

Tak například pan Desenský nám řekl, že je vidět že jsme ji nesocializovali... Což je naprostý nesmysl... Jak jsem psala v příspěvku, socializována je od mala.
Nepsala jsem že naše první fena byla společenská, milovala celou naši rodinu, známé a cizích si vůbec nevšímala. Např. Ani jednou nezareagovala na pošťáka atd... A na druhou stranu známe plno lidí co vlastní jak psy tak feny a většina z nich to jsou extrémně společenský psi, kteří milou lidi.

Žirafa9 napsal(a):
Opět komentář s velkým významem. O čsv máme načteno vše, byli jsme v kontaktu i s panem Hartlem, se zkušenými chovateli před tím, než jsme si pořídili první fenu... Myslíte si že bychom si pořídili toto plemeno, aniž bychom si nic nezjistili? Odpovídat nemusíte

Tak já žádného takového psa neměla (jen jednu kříženku týranou mini vlčáka), moc nic o nich nevím, ale rapotacka Vám to řekla (dle toho, co o vlčákovi vím) velmi správně -
tohle plemeno nemá ustálenou povahu, tzn. nemůžete si pokaždé koupit stejného psa.
Proč? Protože je to půl vlka + neexituje zas tak dlouho, aby se z toho vlk vyřadil... Experiment, který se nikdy nedotáhl do konce. A nedotáhne, protože to je práce profi šlechtitelů a ne laiků, kterým tyhle psy prodává kdejaký jarda, aniž by přemýšlel, jak ti psi dopadnou, co je to za páníčky, hlavně že to vypadá jako vlk a jsou z toho peníze.
Ani bych zas tak moc nemluvila o psychické nemoci, ale o tom, že jsem měla psa, který se choval tak a tak a teď mám psa, který má jinou povahu.
Stejně jako lidé nejsou stejní. A jestli je mírně nemocná, tím spíš potřebuje jasná pravidla, režim, naučit se, že někde je záchrana, jak jinak reagovat na ty podněty...
Mám pro Vás ale i něco užitečného teda, je to jeden z mála, kteří zvířatům opravdu rozumí a bere to od základu (ten vám chybí), počtěte si a uvidíte.
https://www.treninkjerozhovor.cz/t_cz/2196/760/aktuality/komentar-pro-kocka-neni-pes/

Žirafa9 napsal(a):
Tak například pan Desenský nám řekl, že je vidět že jsme ji nesocializovali... Což je naprostý nesmysl... Jak jsem psala v příspěvku, socializována je od mala.
Nepsala jsem že naše první fena byla společenská, milovala celou naši rodinu, známé a cizích si vůbec nevšímala. Např. Ani jednou nezareagovala na pošťáka atd... A na druhou stranu známe plno lidí co vlastní jak psy tak feny a většina z nich to jsou extrémně společenský psi, kteří milou lidi.

Nezlobte se na mě, ale mě přijde, že vy s tím prostě nejste smířená. A řekla bych, že to je právě ten první krok k úspěchu. Znáte psy stejného plemene, které jsou extrémně společenští, vaše předchozí fena si cizích lidi nevšímala. A vy byste chtěla, aby současná fena byla taky taková a porovnavate ji s ostatníma, a její odlišné chování vás mrzí. Ale fakt je třeba si připustit, že tahle fena je úplně jiná, a vy s tím nic neuděláte, vy ji nepredelate, protože taková je. Vy se s tím musíte naučit žít. A první krok je právě to, že se s tím smíříte a přestanete to hrotit.

A jo, taky mi to chvíli trvalo.

O strachu zkráceně a srozumitelně tady /jako by mi to z duše mluvilo v těch obecných pasážích/: https://www.treninkjerozhovor.cz/data/epizoda7_bojacny_axiktxt15976.pdf

Já absolutně netuším proč se tady do mě obouváte. Já chápu že je labilní, že máme přijat jaká je, vaše rady neignoruju, všechno si čtu a chápu naprosto vše co píšete všichni do jednoho.
Mám vám tady napsat ze sekundy na sekundu že: jéééééé všechno je vyřešené, když napíšete váš komentář? Hned vše stihnu za minutu a vše se změní.
Co se afektů a poslouchání v něm týká: tak ano znám psy i můj první pes v životě měl tyto stavy a byl k odvolání... to že vy jste to nikdy neviděli, neznamená, že to není možné.
S těmi pullerami to je vyjímečně a psala jsem to pouze jako příklad, né že to dělá furt.
Někdo tady píše jak je mu líto našeho psa atd... Jako promiňte ale těmito komentáři si něco dokazujete? Ptám se vás na radu a vy takto, to totiž něčemu pomůže... Nepřehlížím nic, nad vším co píšete, přemýšlím, jak to u nás zrealizovat a jak změnit náš přístup. Očividně je vidět, že všichni máte osobní zkušenost a víte že se s tím dá zamést během minuty.

Žirafa9 napsal(a):
To je právě to, psala jsem už výše, ona si říká co chce, sama si najde pullery, začne na nás štěkat a když vidí že bereme pamlskovník, tak ví že se jde čuchat a je natěšená jak blázen, vrtí ocáskem a uklidní, až když čuchá. Právě že vše co jsem napsala, ji extrémně baví, na tuhle stranu je úplně úžasná právě. Nevím proč by ji vám mělo být líto, když ji vůbec neznáte...

Sama si najde pullery? To se jako někde válejí, aby si je okusovala sama?
Začne štěkat? A vy jdete a házíte jí je?
Vidí pamlskovník a je natěšená jako blázen?

Hra má být řízená člověkem - puller není o okusování, je to sportovní pomůcka ke zvláštnímu aportu, proto nemá být volně přístupný.
Zaštěká a Vy letíte splnit její přání? Jak víte, že ji baví puller a ne to, jak přiletíte na štěkot a děláte jí společnost? Takhle se z labilního psa vychovává uštěkaný protivný labilní pes (vím o čem píši, je jich tu plné sídliště)
Vidí pamlskovník a je natěšená jako blázen? A Vy ji, necháte se těšit (asi jančit, štěkat) a rozházíte jí za odměnu pamlsky, aby si je posbírala?
Za mne teda vše špatně.

Nechci číst ten celý dlouhatananánský první příspěvek, stačily mi reakce ostatních na něj.
Labilnější povaha potřebuje pána, který předvídá situace a buď zavčasu odstraní/vyřeší problém nebo psovi ukáže s chladnou hlavou, jak se v takové situaci chovat.
Například - pokud pán nechá psa vylekat dítětem na kole, nechá ho jen rozštěkat, lítat u plotu a nic s tím nedělá, jen řve, ať se uklidní, nechá toho nebo podobné blbosti, tak např. 1.dítě na kole někde venku (bez plotu) může chytnou rovnou kousanec. Něco ve stylu - ty s tím nic neděláš, vyřeším si to sám/sama.

A proto, jak už se tu psalo, udělejte pro fenu maximum, abyste ji uchránili před situacemi, které ji dostanou do afektu. K tomu ji naučte 100% nějakou reakci. Prostě něco, co se naučí v takových situacích dělat. Např. jede dítě na kole, letím k paničce a sednu si jí mezi nohy a sedím a sedím a sedím, než dítě zmizí z dohledu. Za odměnu dostanu mňamku a ještě mi hodí 3x puller. Když natrénuje stále stejný postup, fena bude s radostí vyhlížet dítě na kole . Chápete?

Děkuji všem za vaše komentáře, vše si ještě jednou pročtu a doma zkusíme pořešit vaše rady. Všichni píšete prakticky to samé, takže v tom bude určitě něco, jen mě fascinuje, že nám to nikdo ještě neřekl, absolutně nic co tady píšete.

Ještě k té hře, psí věci (věci na cvičák, na hry a různě komponenty) máme uklizené v místnosti, když vidí že do ní jdeme a že se připravujeme k nějaké akci, tak např přiběhne a vezme si jeden puller, pak ho pustí a čeká až začneme. To samé s tím štěkáním... jdeme k té místnosti, pamlskovník máme určený právě již ke zmiňovanému hersenwerku a jelikož si to pamatuje tak se raduje že jdeme dělat to co jí baví atd... Jestli jsem to zpočátku napsala nějak nepochopitelně, tak se omlouvám

Fiona.Praha napsal(a):
Sama si najde pullery? To se jako někde válejí, aby si je okusovala sama?
Začne štěkat? A vy jdete a házíte jí je?
Vidí pamlskovník a je natěšená jako blázen?

Hra má být řízená člověkem - puller není o okusování, je to sportovní pomůcka ke zvláštnímu aportu, proto nemá být volně přístupný.
Zaštěká a Vy letíte splnit její přání? Jak víte, že ji baví puller a ne to, jak přiletíte na štěkot a děláte jí společnost? Takhle se z labilního psa vychovává uštěkaný protivný labilní pes (vím o čem píši, je jich tu plné sídliště)
Vidí pamlskovník a je natěšená jako blázen? A Vy ji, necháte se těšit (asi jančit, štěkat) a rozházíte jí za odměnu pamlsky, aby si je posbírala?
Za mne teda vše špatně.

Nechci číst ten celý dlouhatananánský první příspěvek, stačily mi reakce ostatních na něj.
Labilnější povaha potřebuje pána, který předvídá situace a buď zavčasu odstraní/vyřeší problém nebo psovi ukáže s chladnou hlavou, jak se v takové situaci chovat.
Například - pokud pán nechá psa vylekat dítětem na kole, nechá ho jen rozštěkat, lítat u plotu a nic s tím nedělá, jen řve, ať se uklidní, nechá toho nebo podobné blbosti, tak např. 1.dítě na kole někde venku (bez plotu) může chytnou rovnou kousanec. Něco ve stylu - ty s tím nic neděláš, vyřeším si to sám/sama.

A proto, jak už se tu psalo, udělejte pro fenu maximum, abyste ji uchránili před situacemi, které ji dostanou do afektu. K tomu ji naučte 100% nějakou reakci. Prostě něco, co se naučí v takových situacích dělat. Např. jede dítě na kole, letím k paničce a sednu si jí mezi nohy a sedím a sedím a sedím, než dítě zmizí z dohledu. Za odměnu dostanu mňamku a ještě mi hodí 3x puller. Když natrénuje stále stejný postup, fena bude s radostí vyhlížet dítě na kole . Chápete?

Prostě něco, co se naučí v takových situacích dělat."

To je i můj názor....čím víc je pes bojínek a labil, tak tím víc mu musíme dodávat jistotu tím, že ho naučíme, jak se v dané situaci chovat....pes ví, co se bude dít, co má dělat.
Samozřejmě se to nepovede úplně vždycky, ale spousta věcí se dá tímhle eliminovat, protože pro nejistého psa je právě tohle jistota...sice uměle vytvořená a pečlivě naučená, ale jistota.

Žirafa9 napsal(a):
Opět komentář s velkým významem. O čsv máme načteno vše, byli jsme v kontaktu i s panem Hartlem, se zkušenými chovateli před tím, než jsme si pořídili první fenu... Myslíte si že bychom si pořídili toto plemeno, aniž bychom si nic nezjistili? Odpovídat nemusíte

Já s s p. Hartlem osobně neznala, "jen" jsem ho četla.
Myslím, že ČV umím pochopit, takže se chování
té fenky nedivím.

Žirafa9 napsal(a):
Já absolutně netuším proč se tady do mě obouváte. Já chápu že je labilní, že máme přijat jaká je, vaše rady neignoruju, všechno si čtu a chápu naprosto vše co píšete všichni do jednoho.
Mám vám tady napsat ze sekundy na sekundu že: jéééééé všechno je vyřešené, když napíšete váš komentář? Hned vše stihnu za minutu a vše se změní.
Co se afektů a poslouchání v něm týká: tak ano znám psy i můj první pes v životě měl tyto stavy a byl k odvolání... to že vy jste to nikdy neviděli, neznamená, že to není možné.
S těmi pullerami to je vyjímečně a psala jsem to pouze jako příklad, né že to dělá furt.
Někdo tady píše jak je mu líto našeho psa atd... Jako promiňte ale těmito komentáři si něco dokazujete? Ptám se vás na radu a vy takto, to totiž něčemu pomůže... Nepřehlížím nic, nad vším co píšete, přemýšlím, jak to u nás zrealizovat a jak změnit náš přístup. Očividně je vidět, že všichni máte osobní zkušenost a víte že se s tím dá zamést během minuty.

Doufám, že jste můj příspěvek nebrala jako obouvání, jen jsem napsala, jaký z toho mám pocit.

Každý pes potřebuje věřit svému pánovi, že za něj většinu problémů vyřeší, jinak se do řešení problému pouští sám. Z dostatečně sebevědomého psa je jenom "ostrý pes", ale z labila se stává agresivní hysterik a ten je pak nepředvídatelný a tím pádem dost obtížný hmyz. Přitom stačí předvídat, mnoho věcí eliminovat, dřív než nastanou. A u toho, co je neodstranitelné (u mnoha např. psů bouřka, u psů v Praze přiblblé ohňostroje a dělobuchy od začátku prosince do půlky), být se psem a naučit ho, jak to překonat "společnými silami".

Nereagujte na zdejší rady podrážděně, přečtěte si diskusi, udělejte si názor, něco vyzkoušejte a za nějakou dobu se vraťte a pochlubte se, co jste s fenkou dokázaly společně překonat. Všichni se Vám tady snaží poradit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Prostě něco, co se naučí v takových situacích dělat."

To je i můj názor....čím víc je pes bojínek a labil, tak tím víc mu musíme dodávat jistotu tím, že ho naučíme, jak se v dané situaci chovat....pes ví, co se bude dít, co má dělat.
Samozřejmě se to nepovede úplně vždycky, ale spousta věcí se dá tímhle eliminovat, protože pro nejistého psa je právě tohle jistota...sice uměle vytvořená a pečlivě naučená, ale jistota.

Každý pes má rád stereotyp. Nemusí dumat, co bude. U stále se opakujících činností přesně odhadne, co bude dál. Proto je pak vykolejí třeba balení kufrů na dovolenou.
První pesa pobíhala po bytě za mnou, když jsem skládala věci do kufru. Poté přišla na to, že bez kufru nejedeme, takže další balení na dovolenou už "jen" hlídala ten kufr. No a každou další pesu to naučila - v klidu hlídej kufr, bez toho se nikam nejede

Fiona.Praha napsal(a):
Doufám, že jste můj příspěvek nebrala jako obouvání, jen jsem napsala, jaký z toho mám pocit.

Každý pes potřebuje věřit svému pánovi, že za něj většinu problémů vyřeší, jinak se do řešení problému pouští sám. Z dostatečně sebevědomého psa je jenom "ostrý pes", ale z labila se stává agresivní hysterik a ten je pak nepředvídatelný a tím pádem dost obtížný hmyz. Přitom stačí předvídat, mnoho věcí eliminovat, dřív než nastanou. A u toho, co je neodstranitelné (u mnoha např. psů bouřka, u psů v Praze přiblblé ohňostroje a dělobuchy od začátku prosince do půlky), být se psem a naučit ho, jak to překonat "společnými silami".

Nereagujte na zdejší rady podrážděně, přečtěte si diskusi, udělejte si názor, něco vyzkoušejte a za nějakou dobu se vraťte a pochlubte se, co jste s fenkou dokázaly společně překonat. Všichni se Vám tady snaží poradit.

Váš rozhodně ne A dost dalších též ne. Směřovala jsem to k těm lidem, co píší že jim je psa líto, že si vybírám komentáře, které se mi líbí a že každá rada je pro mě zbytečná... A takovéto komentáře opravdu nechápu a nikdy nepochopím.
Vím, že se mi snaží všichni poradit, ale nemůžou od nás očekávat, že to je vše hned zrealizovatelné.

Žirafa9 napsal(a):
Váš rozhodně ne A dost dalších též ne. Směřovala jsem to k těm lidem, co píší že jim je psa líto, že si vybírám komentáře, které se mi líbí a že každá rada je pro mě zbytečná... A takovéto komentáře opravdu nechápu a nikdy nepochopím.
Vím, že se mi snaží všichni poradit, ale nemůžou od nás očekávat, že to je vše hned zrealizovatelné.

Všichni jsme tu pejskaři. Takže je nám všem úplně jasné, že těžko zítra napíšete - super, z feny je vyrovnaný kliďas, kterého nic nerozhodí
Každá z nás si tady asi dovede představit, co vše Vás čeká, a proto jsme napsaly (chlap tu asi není) své rady. Povzneste se nad komentáře a zkuste zalovit v diskusích, jestli by se Vám nějaké vlákno nehodilo.

Někteří psi jsou od přírody klidnější typy, někteří přetáčiví. Stejně i u lidí. Mám taky natur týpka, kde ta původní povaha je spíš taková autistická. A že první dva týdny to tak bylo. Byla jsem jen já a tím to pro něj haslo. Takže štěně do půl roku v práci, aby měl přirozený rytmus - chvíli aktivní, chvíli odpočinek. Nikdy nejel do padnutí. To jsou pak jak malé děti, které sice něco děsně baví, tak jsou nadšeně v akci, ale pak jsou unavené a protivné. Postupně jsem prodlužovala intervaly, kdy byl sám doma a spal. Rituály a kromě víkendů celkem pevný režim. S lidmi jsem ho chránila před špatnou zkušeností, museli počkat, až se bude chtít bavit on. Je z něj přesocializovaný klídkař, lidi miluje a vyhledává. To klaplo. Logicky neklaplo to, že bude se všemi psy kámoš, pár konkurenčních kousků je prostě nutné eliminovat. Nic s tím neudělám, musím se snažit tomu předcházet. Když už se potkáme face to face, tak na něj tiše "vrčím". Primárně 'najdi mozek', ale ve finále jde o dikci, hlavně o tón hlasu. Takže je vlastně jedno, jestli mu sděluji, že bude tichá domácnost, nebo že mu zakroutím krkem. Dvakrát jsem v amoku chytla zubatou otočku do nohy na úzkém chodníku na mostě - černý rumunský vořech a borderák, čistě moje chyba. Bordery jsou obecně průůů..., ty jejich lovecké výrazy jsou peklo i pro ČSV, co se bavím s majiteli.

Nevím, zda už to tady nepadlo. Tady by vědět mohli, jsou to lidi čévéčkům oddaní

http://pomoc-csvlcak.cz/pomoc/

takže bych zkusila konzultaci.
Nicméně stejně se nevyhnete tomu, co už bylo napsáno - zajištění feny, zajištění její konfortní zóny tak, aby se nepřetáčela a asi opravdu v něčem ubrat a místo mnoha aktivit se soustředit na to, aby se tak nevytáčela. A akceptace psa takového, jaký je. Mám kamarádku, jejíž fena s lidmi taky nevychází a.......podle plemene by sakra měla. Jenže to tak není, sešli se špatní rodiče a fenka je labilní a nedá se jí věřit. Panička ji bere takovou jaká je a přizpůsobila tomu jejich fungování - pesová se nedostane k brance, aby se nemohlo stát, že vyběhne a pokud někdo půjde, bude to řešit. Sousedy mají odcloněný, počítá s tím, že fenka prostě nestojí ani moc o společnost lidí, ani o společnost psů a umí se proti tomu vymezit.