AnonymousJa

XXX.XXX.191.31
Dobrý den,
Zdravím všechny členy. Rád bych sdílel náš příběh a budu rád za vaši zpětnou vazbu/názor/pomoc. Před týdnem jsme si adoptovali skoro dvou ročního Howawarta(bez PP) nar. 15.6.2019.
Pes byl většinu času zanedbaný, bez výchovy (nějaké menší tréninky byly v podobě zaplaceného měsíčního tréninku ale tot vše), většinu času přivázaný u kůlu nebo zavřený v kotci. James ale po našem příjezdu nebyl nijak agresivní, nebo nedával najevo žádný odpor. Jak rád říkám, je to přerostlé decko…. Rád skáče a chce dotyčného ojet (tohle se děje již minimálně a víme s tím pracovat).
James neuměl ani základní cviky, jako sedni, lehni, pac, místo. Po příjezdu domu byl trochu vyhukaný ale s tím jsme počítali. Každý den je s přítelkyní doma jelikož je na homeoffice. Takže mám dostatek pohybu, bere jej s sebou mezi lidi a na časté dlouhé procházky. James je s ostatními hafany v pohodě. Na lidi a děti také reaguje v pohodě. Pokud se mu někdo nelíbí, zaštěká, ale později se nechá i pohladit a jakoby se nic nestalo.
Při návštěvě u veterináře jsme udělali klasickou komplet prohlídku, udělali všechny očkováni a zavedli čip (ano, pes neměl ani čip). Zde byl také naprosto klidný a bez problémů spolupracoval. Pomalu se učíme klasické povely. Zvládá už hravě sedni, krásně chodí u nohy. Po kratším/delším přemlouvání zvladne i lehni, nebo místo. Když jsme si jej brali, měl na sobe kroužkový stahovací obojek, který jsme mu nechali z důvodu korigování a řešení situací, kdy nás má tzv. “někde” (nechci byt sprostý).
Věděli jsme, ze to nebude jednoduché (zkušenosti se psy máme) a proto jsme zapálení s ním dále pracovat, dát mu veškerou lásku a péči kterou si zaslouží. Doma byl zatím sám jen jednou a to na chvíli. Když jsme jej poslouchali, skákal po dveřích, chvíli knucel, chodil po bytě ale po chvíli si lehl. Když nás vidí kroutí ocasem a je vidět, ze je rád. Pokud já nebo přítelkyně odejde, kňučí, skáče na dveře. Po chvilce uklidnění z naši strany a povelu si lehne a je klidnější. Do teď nás nějaké věci překvapily ale zatím jsme je zvládli.
Včera se ale stala věc, která nás zarazila nejvíc a proto i sem přicházíme pro radu a vaše názory. Když jsme přijeli domů, dali jsme si jidlo dovezené v boxu na kuchyňskou linku. Jidlo si nabrali na talíř a v klidu se najedli. James stále v klidu ležel na místě a boxy se zbytkem jídla zůstaly na kuchyňské lince. Když se James probral, šel k nám si očuchat a poté k lince. Nereagoval na nic. Místo, fuj ani ťuk. Když jsem jej chtěl chytit za kroužkový stahovací obojek a odvézt na místo, zavrcel.
Po chvilce, když jsem to zkusil znovu, zavrcel znovu a ohnal se. Nenechal na sebe absolutně sáhnout. Dopadlo to tak, ze skočil na linku, box shodil na zem a zbytky jídla sezral.
Poté si lehl. Opět na sebe nenechal ani sáhnout, ode me ani přítelkyně. Po chvíli nás napadlo jej nalákat na místo pamlskem, ale bez reakce. Když jsme pak pomalu natáhli ruku, nechal se a byl klidnější ale stále velmi obezřetný. Chytit za obojek by se rozhodne nenechal. Báli jsme se kousnutí. Napadlo nás vzít stahovací vodítko a dat mu jej kolem hlavy a stáhnout. Což se nám podařilo a Jamese jsem odvedl na místo, kde ležel s již zmiňovaným vodítkem. Pokud se zvedl, znovu jsem jej vzal a odvedl zpět.
Nebudu Vám nic nalhávat, strach tam byl stále a bylo to opravdu velke prekvapeni, protože po celém týdnu vypadalo, ze uz nás jen tak nic nepřekvapí...
Jamese jsme takhle několikrát odvedli na místo a slovně uvedomili, ze je to fuj, zlý pes apod… Když jsme si šli s přítelkyni lehnout, tak bezne necháváme otevřené dveře do ložnice. James ležel na místě, my přivreli dveře a James spal celou dobu na místě nebo minimálně v místnosti vedle (většinou na místo nehleděl a ležel vedle postele). Dnes je James uz klidnější, ale nechavame jej na místě a davame povely, aby se na místo vrátil.
James je jinak zlatej a za ten týden jsme si ho strašně oblíbili a chceme z nej vychovat poslušného a hlavně hodného psa. V příštích týdnech/měsících chceme, aby podstoupil kastraci. Vzhledem k té včerejší události jsme ochotni koupit náhubek a pokud bude nejhůř, tak i elektricky obojek (nejsme toho zastánci ale spis odpůrci… pokud to ale bude nevyhnutelné, jsme tomu otevření.)
Nechceme a ani nemůžeme s ním žít ve strachu z pokousani. V týdnu jsme domluvení na individuální trénink se zdejší cvičitelkou a také jdeme do salónu na kompletní péči, protože má přerostlé/ostré drápy a chuchvalce/dredy na srsti.
Rádi odpovíme na veskere otázky a budeme moooc rádi za vaši pomoc a rady/názory.
Moc děkujeme a hezky den 🙂
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jste hodní, že jste si pejska adoptovali.
ALE. Nakládáte na něj hrozně moc. Máte ho týden, skoro dva roky předtím rostl doslova jako kůl v plotě. Musí mít zahlcený software. Příliš mnoho vjemů, zcela jiný režim, nové prostředí, noví lidé, noví páníčci. Má si ten pes kdy odpočinout, vypnout se, zrelaxovat?
Co popisujete u kuchyňské linky mi nepřijde jako nějaká agrese. Ale spíš jako utahaný, unavený pes, který je zmatený a nemá upevněné (jak by také po týdnu mohl mít) nějaké povely. Sahat mu v takové situaci na obojek, na krk, je pro něj ohrožení, prostě se bránil, nezná vás ještě tolik. To radši couračku na krk (krátké vodítko), ale ještě lepší by bylo to řešit bez manipulace se psem.
Jak to řešit? Individuální tréninky se zkušenou cvičitelkou u vás doma a v terénu jsou značka ideál. Doma psovi pořídit prostornou klec, zakrytou aspoň zeshora, na klidném místě. Kde bude mít to své místo, bezpečný bod. Kde ho nikdy nebude nikdo rušit a kam si bude moci zalézt, místo, kam ho po dobrém naučíte chodit a nebude tam zavíraný.
Jamese jsme takhle několikrát odvedli na místo a slovně uvedomily, ze je to fuj, zlý pes apod
Na tohle zapomeňte, psa nějak slovně uvědomovat a říkat mu, že je to fuj a zlý pes. Nepochopí to, neví, proč mu nadáváte. Jestli si chce bránit zdroje na lince v kuchyni, tak mu musíte po dobrém vysvětlit, že tudy cesta nevede. Že vy jste jeho zdrojový kód ke žrádlu.
Začít s prevencí - vím, že byl problém, když jste vy večeřeli a pes byl v kuchyni. Inu, psa při vaší večeři do kuchyně příště nepustím, dám mu jeho žrádlo separé v chodbě, jiné místnosti. Do kuchyně může, až nebude mít co řešit a naopak tam za přivolací povel nebo dej pac dostane pamlsek.
Atd, jistě se zde sejde hodně rad. Hlavně buďte pro psa čitelní. Opakuji, máte ho týden, netlačte na něj. Zaveďte stereotypy, režim (v dobrém slova smyslu), to mají psi rádi. Když už musí jít někam na místo, ať je to jeho "boudička", ať tam má něco na zub, odměnu za splněný povel. Uklízejte linku a další prostory, nevíte, co pes může vymyslet, když doteď žil někde u boudy nebo v kotci. Berte ho jako velké štěně, které musíte vše naučit, nepopsaný list. Nebojte se ho, možná se bojí víc on vás teď. Ať to dobře dopadne!
Ale jestli máte strach už teď, neřešte to elektrikou a košíkem. Pošlete ho dál, psů je nyní nedostatek, třeba se ho někdo jiný, zkušenější, ujme rychle a rád. Než abyste se vy měli navzájem nějak trápit...
Uživatel s deaktivovaným účtem

myslím si, že prostě došlo ke stresové situaci, že vás to štvalo a byli jste nejistí a ten pes to prostě vycítil, byla to pro něj nová situace, by jste v podstatě vyvolali konflikt - což je to fuj a pes se prostě jen bránil vám a tomu neznámému.
buďte chytří a takovým situacím předcházejte, viz nahoře - proč byl ten pes v kuchyni, když na lince bylo jídlo?
hele na Norinu se vrhnout nějaký cizí lidi s tím, že fuj a zlý pes, tak blbě čumí taky a to je to mazlící medvěd.
AnonymousJa

XXX.XXX.16.202
Moc děkuji za ohlasy. Jde o to, ze když jsme si dělaly jídlo, tak sám přišel a nechtěl odejít na místo, naopak loudil ještě víc. Takže příště raději zavřít do jiné místnosti? Ano minule jsme mu dali krátké vodítko, aby jsme s nim mohli pracovat a bylo to lepší. Na individuální trénink jsme domluveni na pátek. Víme, ze je to vše brzo a snažíme se dělat maximum. Nemyslím si, že jsme zlý páničci. Jediné kde tohle zatím udělal je doma. Dávat ho pryč je ta krajní možnost, nechceme, aby to dopadlo ještě hůř. Ale jak jste jíž psala, mohl by přijít i někdo zkušenější.
Uživatel s deaktivovaným účtem

AnonymousJa, to, co se stalo, by mě v žádném případě nepřekvapilo.
Je to šelma. Našla si potravu, kterou jste jí chtěli ukrást. Ba jste tu šelmu i napadli.
A vy zatím nejste jeho smečka, teprve se sžíváte.
Jste na začátku a ono to není jen lehce popsané štěně, ale pes na prahu dospělosti, který už se něco za ty dva roky naučil.
Všechno, co chcete aby dělal, ho naučte, A učte ho po dobrém, ne tresty, a učte ho co má dělat a ne, co dělat nemá.
Potřebuje režim a rituály, ty mu dají jistotu.
Vy tento stav musíte respektovat a to třeba tak, že prostě volně ložené jídlo nikde nebude (protože to ten pes zatím nezvládne).
Košík je dobrý nápad, EO nikoliv.
Couračku (krátké vodítko bez smyčky) trvale, ale ne na stahováku, ale pevném širokém (přiměřeně) obojku.
kniha F. Šusty Trénink je rozhovor
a na tohle by byla ideální koira (https://www.koira.cz/)
já bych takového psa asi krmila z ruky
asi bych ho nevykazovala, ale učila nějaký rituál, co bude dělat při tom člověčím jídle (což on už vlastně má nějak načato - místo)
určitě bych nenechávala volně ložené jídlo ani další pro psa hodnotné věci
používám hodně "asi", protože tohle jsou věci individuální a je třeba reagovat na reakce psa
AnonymousJa

XXX.XXX.16.202
On hlavně nereaguje vůbec na nic, když se chystá jidlo pro nás. Leží třeba na místě a když ho to chytne, jde se podivat k lince a pak už když mu říkáte místo, tak nic nebo začne vrcet a vyjede. Knihu jsem objednal a těšíme se na individuální trénink. Snad to bude jen lepší a lepší. Je vaši radou jen zavřít tedy do jiné mistnosti když jdeme jist my, nebo mu pouze nechat krátké vodítko? Bohužel kuchyň máme spojenou s obyvakem kde má i pelech.
AnonymousJa
napsal(a):
On hlavně nereaguje vůbec na nic, když se chystá jidlo pro nás. Leží třeba na místě a když ho to chytne, jde se podivat k lince a pak už když mu říkáte místo, tak nic nebo začne vrcet a vyjede. Knihu jsem objednal a těšíme se na individuální trénink. Snad to bude jen lepší a lepší. Je vaši radou jen zavřít tedy do jiné mistnosti když jdeme jist my, nebo mu pouze nechat krátké vodítko? Bohužel kuchyň máme spojenou s obyvakem kde má i pelech.
Já bych volila v současný situaci odvést ho do jiné místnosti, aby se nedostával do stavu, který popisujete. On vás teď ještě poslouchat prostě nebude. Naše fena, když jsme si ji přivezli od předchozích majitelů, taky nereagovala na nic a v pohodě třeba i lítala po lince /uměla i jiný dovednosti/. Mít ho tam s couračkou můžete o něco později, až se věci trošku usadí.
Rady tu padly, jen ještě upozornění - to,že se pes choval relativně normálně první týden,nic neznamená. Naprosto běžně, že problémy začnou ukazovat až ve chvíli,kdy se pes doma usadí,otrká, začne to tam brát jako doma. U někoho to trvá týden,u někoho klidně měsíc. Tak buďte připraveni na všechno. Držím palce,ať to zvládnete
Myslím, že bych si takového zanedbaného psa
do bytu nepořídila. Na dvorku máte lepší manévrovací
možnosti.
A nemyslím na hygienu.
Náhubek měl mít od začátku.
Vždyť ho neznáte a nevíte, co může na vycházce provést.
Jednou jsem četla, jak si kdosi vzal z útulku
šarpeje. Když se v novém domově rozkoukal,
zahnal ji na stůl. Vysvobodil ji až přivolaný správce útulku.
AnonymousJa

XXX.XXX.16.202
Opakujj. My stále chceme z nej vychovat hodneho a vychovaneho psa. Takový scénář doufám v našem případě nenastane. Pokud ano, budeme muset řešit jinak. Snad nám poradi paní cvicitelka.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Leží třeba na místě a když ho to chytne, jde se podivat k lince a pak už když mu říkáte místo, tak nic nebo začne vrcet a vyjede. "
tady se musím zeptat - povel "místo" - on ho fakt umí? jak jste ho to naučili?
já osobně bych před zavřením v jiné místnosti (ale třeba bych se k tomu dobrala také) preferovala učení rituálu "pracuji s jídlem na lince = pes si doluje z kongu pamlsky a pak dostane třeba za odměnu pobytu na místě kus žvance", klidně jištěn úvazem za topení či cosi
součástí by asi bylo to krmení z ruky jako "člověk dává, nebere"
a součástí, byť nejprve učeno mimo souvislost s jídlem, by bylo perfektní naučení povelu "pusť " jako výměnu něčeho za něco lepšího....opět princip "člověk dává, nebere"......i zde nebere, ale mění a pro psa výhodně
jo, důležitá věc - konám tak, aby vůbec krizová situace nenastala, předcházím
netrestám "špatné" chování, vedu psa tak, aby k němu vůbec nedošlo
pokud k excesu dojde, jen situaci v klidu a bez povelování zruším (psa např. odvedu, jdu s ním pochodit ven....), něco řešit - trénovat - můžu, až pes vychladne
Bfgh

XXX.XXX.230.226
Takový pes by byl rozhodně šťastnější u někoho s velkou zahradou, kdo by se mu věnoval, ale kde by měl možnost si od lidí odpočinout. Navíc pak přijde třeba návštěva a kam ho odďělíte?
Tři takové doplnění. Pokud pes trpěl i hladem, bude mu žrádlo hodně vzácné a bude se snažit ho získat pro sebe. Zažila jsem u nalezeného psa.
Dále, hovawart dospívá kolem třetího roku, u vás je to ještě puberťak a tak je třeba na něj nahlížet.
Znám lidi, co mají hoviky v bytě, ale jako majitelka druhého jsem přesvědčena, že ta zahrada je pro něj lepší. Hlavně jeho monitoring okolí je skvělý a hovawartí velké hobby. Nicméně, ať se daří, nezapomínejte, že i hovawart je moloss a jeho povaha není nejjednoduší 🙂.
Asi pomalejš chápu Přijeli jste s jídlem...odkud? Z nákupu, z prochajdy se psem a cestou jste nakoupili? Kdybych přijela domů pochybuju, že by můj pes vklidu ležel a dál ležel na místě. Bylo by vítání, hraní si. Pokud přijedu domů do bytu první, co jdu udělat, vyvenčit psa. Pokud se vrátíme všichni i se psem a jdeme chystat jídlo, zároveň dám do misky jídlo i psu - my jíme, ty jíš taky, svoje.
lesnížínka
napsal(a):
Asi pomalejš chápu Přijeli jste s jídlem...odkud? Z nákupu, z prochajdy se psem a cestou jste nakoupili? Kdybych přijela domů pochybuju, že by můj pes vklidu ležel a dál ležel na místě. Bylo by vítání, hraní si. Pokud přijedu domů do bytu první, co jdu udělat, vyvenčit psa. Pokud se vrátíme všichni i se psem a jdeme chystat jídlo, zároveň dám do misky jídlo i psu - my jíme, ty jíš taky, svoje.
Já teda nevím jak jinde, ale u nás rozhodně psi nedostanu misku s zradlem pokaždé, když jíme my 😀. Vzhledem k tomu, že většinu jíme s přítelem v jiný čas, tak bych psům mohla dávat misku se zradlem 10 krát za den. Já teda naopak učím to, že pokud já jím, tak psi nedostanou nic. A to většinou dostanou kousek od všeho, co jíme my, ale buď v kuchyni, když jídlo pripravuji a nebo pak až když dojim (kousek jim nechám) a zvedám se od stolu. Dělám to tak od štěňat, abych je neučila loudit u jidla.
Pokud se odněkud vrátíme a je čas večeře pro psy, tak dostanou nejdřív oni, a než si připravím jídlo já, tak jsou dávno nazrani.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Leží třeba na místě a když ho to chytne, jde se podivat k lince a pak už když mu říkáte místo, tak nic nebo začne vrcet a vyjede. "
Leží třeba na místě a když ho to chytne, jde se podivat k lince
Tak toto je u nás běžná praxe.
a pak už když mu říkáte místo, tak nic nebo začne vrcet a vyjede.
A toto se nemůže stát, protože to, že se mnou psi "vaří" je normální....dostanou odřezky masa, pokud je zájem, tak i nějakou zeleninu....prostě kousek od všeho, co může pes bez bázně a hany ochutnat.
Hezky si přitom povídáme, prostě takovej příjemnej čas strávený spolu a pro psa určitě příjemný.
Jediná podmínka je....chceš ode mne něco, tak musíš být hodný a hezky sedět a nebo ležet a čekat.
Nechci nikomu radit, když nemám s tímto osobní zkušenost, ale pokud bych si potřebovala se psem budovat vztah, tak tohle je něco, co bych třeba naopak preferovala.......
Jsem člověk, co minimálně poslední sousto dá psovi , aby mu nepuklo žalem srdířko (pokud to není něco echt nevhodného, v tom případě dojím a psu dám třeba střívko a nebo piškotek)...aniž bych to musela učit, tak moji psi neloudí, nemusí VÍ, že dostanou.
Měla jsem fenu excelentní zlodějku jídla, které zůstalo bez dozoru. Jak jsme u nás říkali..."Sára dává pozor, jestli dáváme pozor a když nedáváme pozor, tak to ukradne"
Nikdy jsme neměli v kuchyni tak úžasně uklizeno jako za její éry.
Já jsem pohodlná a než učit nekrást, tak to radši uklidim.
Myslím, že už to výše někdo psal.....snažím se vyhýbat situacím, kde by mohlo dojít ke konfrontaci se psem.........ne že bych mu ustoupila, když na mě zavrčí, jakože dělej si teda co chceš, ale raději vymyslím tu situaci jinak, aby k tomu vůbec nedošlo a ještě lépe, abych psa mohla za něco pochválit.
A toto se nemůže stát, protože to, že se mnou psi "vaří" je normální
To bývá normální ve většině domácností - do prvního opaření.
Psa, kterého neznám, a jehož reakce jsou pro mě nepředvídatelné, bych nekompromisně odvedla (případně odlákala) z kuchyně pryč. Je to v jeho vlastním zájmu. Klidně tak, ať na mě vidí, klidně za ním budu chodit dávat ty odřezky, klidně si s ním budu povídat, ale motat se mi po kuchyni prostě nebude. Buďto je tak spolehlivý, že bude někde v rožku odložený, nebo holt půjde do vedlejší místnosti za zavřené dveře, nebo na šňůru.
A pokud ani jedna cesta není schůdná, protože pes není spolehlivý a při pokusu odvést/odlákat z kuchyně vyvádí, tak ho do té kuchyně vůbec nepustím. Ne, když vím, že pak budu vařit a budu muset řešit problém, co se psem.
Ne, když vím, že pak budu vařit a budu muset řešit problém, co se psem.
Přesně tak. Máme z tohodle důvodu pelíšek v kůchni, aby psi mohli vařit, ale nemotat se. Kdo to čirou náhodou nevydrží a nedodrží, protože je pošahanej flekatej, je odkázán za trest do předsíně, aby si to srovnal v makovici a pak se může vrátit a to už mu to vaření v leže jde. Ale to jde až v momentě, kdy se psem funguju. S novým, zvláště takhle se chovajícím psem si musím nejdřív nastavit pravidla, aby to tak mohlo být. A tady to ještě evidentně nejde to nastavování.
Vedle v domě měli pesana, s opařenýma zádama, vypadalo to s ním hodně špatně.
Vedle v domě měli pesana, s opařenýma zádama, vypadalo to s ním hodně špatně
No, tak já bych mohla vyprávět . Psi semnou vařili vždycky, od štěňat. Nijak zvlášť se mi tam nemotali, prostě si někde lehli, jenže fena si lehla tak blbě, že já jsem ji při rozhlédnutí vůbec neviděla (to se mi u psa nestane, ten je větší) a už to bylo.... Od té doby se mnou fena nevaří a v kuchyni si dávám sakra pozor. Pes tam má pelech v rohu. Ale jako když něco krájím na lince nebo tak, tak oba psi leží pode mnou a čekají, co spadne. Jakmile něco dávám na sporák, tak fena odchází a psa většinou pošlu na ten pelech. Když jdu slejvat vodu, tak se několikrát přesvědčím, že se tam ani jeden pes nemotá, a pokud pes není v pelechu, tak ho pošlu úplně pryč z kuchyně... Poučena...
Jakmile něco dávám na sporák, tak fena odchází
Hrozný, musí to být hrozný.
Já jsem taky obezřetná, ale je pravda, že stát se může cokoliv i když to má člověk asi vychytaný, nebo si myslí, že to má vychytaný. Nás teď bude čekat v budoucnu fungl nová kůchňa, obří, spojená s velkou jídelnou a uvažuju právě nad tím, kam pak bezpečně zakomponovat nějaký psí ležení. Napadlo mě udělat pelech třeba na nějaký pěkně opracovaný paletě, která přesně vymezí ten prostor.
marcelaamax
napsal(a):
No já jsem si myslela už předtím, že to mám pod kontrolou a jsem obezřetná...
Jinak fena sice odchází, ale nebojí se, nemá z toho žádné trauma, až se tomu docela divím. Ona prostě normálně v klidu odejde, a když si ji zavolám, tak klidně zase přijde.
Aspoň, že tak, že z toho není nějak vyklepaná, protože to musel být zážitek děsněj. Stát se tohle vižlímu cíťovi - oni ti hošíčci jsou obecně citlivější - tak to bude následně peklo.