Záchvaty agrese štěně 5.mesicu

lesnížínka napsal(a):
A co je to za ,,vlkodlaka"...myslím rasu psa?

zlaťák - tedy zlatý retrívr...

Za mě prostě trochu drsnější hra, voda ho rozparádí, to samé pohybující se předmět. Měla bych u sebe uzel nebo klacek na kterém si tu přehnanou "agresivní" energii vybije, kousat bych se nenechala, ale pořádně se s ním poprala o ten uzel. Mně dnes pes taky po koupání úplně zdivočel, lítal jak blázen a vybíjel si to na klacku a to mu je 6 let.

Andrýsek3 napsal(a):
Za mě prostě trochu drsnější hra, voda ho rozparádí, to samé pohybující se předmět. Měla bych u sebe uzel nebo klacek na kterém si tu přehnanou "agresivní" energii vybije, kousat bych se nenechala, ale pořádně se s ním poprala o ten uzel. Mně dnes pes taky po koupání úplně zdivočel, lítal jak blázen a vybíjel si to na klacku a to mu je 6 let.

Měla jsem u sebe a zkoušela jsem ale místo toho lana/klacku/hovadiny prostě cíleně míří na tu moji ruku, která to drží
Edit: na zahradě řeším ignoraci, ruce založím, otočím se zády a ignoruju ale to na procházce nejde protože buď držím vodítko, které ho zase dráždí nebo popruhy z batohu,.. Dokonce mě i rafla do zadku když jsem stala zády, což je trochu úsměvné :D ale určitě nechci ať si toto chování nějak zakoreni

nezakoření - je to poměrně standardní chování štěněte. Naučte se nějakou společnou hru - při které se psisko vyřádí a vám to nebude vadit. Třeba si omotejte ruku silným ručníkem a rvěte se... Nebojte - vztah se psem si nezkazíte - spíš naopak

Rvu se s ní ráda o cokoli a často ale nějak jsem toužila po tom udělat ze svých rukou "zakázané zboží"

A hlavně bych ty záchvaty ráda omezila kvůli ní, přijde mi v tu chvíli že opravdu neví co se sebou. Připada mi to i pro ni takové celé stresující.

Máte naprosto normální štěně,chce se prát,tak se s ním perte.Máme skoro 1,5 letetého čuvače a kdyby jste viděla ty okousané mikiny,manželovy košile a montérkové bundy,tak byste si myslela,že máme vlkodlaka.A vidíte,vyrostl z toho.Teď už ho bere jen lítací mánie,kdy lítá po dvoře a skáče přes všechno možné,ale ani to ho už nedrží tak dlouho jako dřív.Pak si k nám lehne na lavičku,položí hlavu do klína a nechá se hladit.Občas sice trochu požužlá ruku,ale to už jen tak zlehoučka.Užívejte si hravého štěněte ono z toho vyroste.

Nemá té zábavy a práce třeba i moc? Jako miminka neví, kdy mají dost, a pak jsou nevrlá, vzteklá a dělají skopičiny. Tak jestli by to nechtělo spíše ubrat, nevím, co celý den děláte, jestli moc nebo málo a jestli to má nějaký systém, a nastavit - zábava, učení, odpočinek + některé hračky/hry patří tam a jiné tam + učit chyť/pusť. Hračku, klacek. Když se netrefí, nezlobte se ječením, jen prostě odejděte čelem vzad
a zkuste to znovu. S rukou nehrajeme, s hračkou ano. Nechte ho se prolítat se psy a pak zkoušejte. Přišlapávat vodítko rozhodně ne, to je dost ubohé, ale můžete ho zmačkat; chytit a umazlit, posadit, obejmout, neuplácet, nelákat, prostě zastavit. Zvládají to i malí bojoví pejsci, tak retrívr, předpokládám, nebude větší krokouš. Sice je to štěně, ale dvouměsíční ne, sdílím, že moje ruce nemusí být ta kořist, tak hrejte "chyť a drž" a "pusť". Začátek hry velíte a konec hry velíte. A hra končí vítězstvím psa a "pusť" a jdeme papat. Např.

Nevimjakynick napsal(a):
Máte někdo radu? Mám stene zlataka 5.mesicu a záchvaty (ztratí jakoby nad sebou kontrolu, skáče na me, kouse mě velmi silně, vrčí) chytá nejčastěji až po unave (např. Velmi ráda plave takze několikrát priplave s hračkou a potom když už je unavená tak odcházíme a máme tady záchvat/nebo řádi na zahradě a nějaká hadra co si ji tahá ji tak výtočí doběla že tady máme zase zachvat), nejde o poutní pozornosti a touhu po akci. nemusím říkat že v té zuřivosti ma ty zuby a stisk fakt o hubu. Nepoznávám ji v té chvíli. Hraní a hrací kousání je v tu chvíli úplně něco jiného. Na cvičáku mi poradila pani prislapnout vodítko uplne u krku a počkat, chvíli se bude cukat a zurit ale pak se uklidní, zustane lezet a potom pokračujeme dal ale než ji stihnu takhle zpacifikovat tak mám už celé ruce dokousane. Někdy se to stane 1x někdy i 4x. Já jsem ale myslela že unavit fyzicky i psychicky psa je fajn, ne že se mi to takhle bude vracet. Prosím o radu.

Najděte si předchozích 126 vláken na téma agresívní štěně - zejména od sardullah. Je to úplně normální chování.

Mám 3 goldeny a teda ta rada od výcvikářky dle mě je nesmysl. Myslím, že vaše štěně zrovna přezubuje, takže bych byla trpělivá, v rámci možností bych štěně orientovala na různé hračky a snažila se ho utahat hlavně psychicky. Je to hodně individuální, ale během 2 měsíců by se to mělo usadit. Vím, o čem mluvím, moje starší fena byla piraňa, okousané všechno možné, nejenom ruce. Dnes má 4 roky a je to fakt zlatíčko největší a lásku projevuje hlavně olizováním. Což po ránu taky není zrovna příjemné. 😉

Mám tu zkušenost, že štěňata jsou jako malé děti. Když jsou přetažené, už by si potřebovaly odpočinout, ale jsou nejvíc protivné a zlobí omega. Kňourají, pláčou, jsou vzteklé, prototže unavené.
A stejně tak některá štěňata......jak Gina jako štěně, tak nyní Jessina kolikrát večer přišly a začaly mě vztekle kousat, ale jakože omega. O svých feňulích, co jsou už v psím nebíčku, bych ohledně kousání a napadání nás lidí, ve štěněcím věku, mohla psát romány, teda spíš horor. Když byla naše Sára malá, tak jsme doma zpívali "chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na ní koukne, toho Sára kousne." a opravdu stačil pohled do očí a startovala a klidně i do obličeje..........co vám budu povídat, mazlivější a opatrnější psí holku jsem nikdy neměla...moje osudová čubina.

A když je štěně mokrý, tak o tom ani nemluvím...lítací a kousací amok. Zrovna včera jsem v jiné diskuzi popisovala, jak se mi štěně pěkně vymáchalo v loužích a chytlo rapla, začala lítat a dorážet a kousat mojí starší fenu.

Já to řeším tak, že doma štěně "vykopnu" za dveře, resp. máme tam takovou mřížku, něco jako dětská zábrana a ona se pak uklidní a lehne si....každá jiná činnost z mé strany vede k ještě větší aktivitě, ještě větší únavě, ještě větší vzteklosti.

No a včera venku jsem jí prostě musela dát na vodítko a až když se uklidnila, tak jsem jí zase pustila.

Snažit se zklidnit štěně takovým ošklivým způsobem, jaký popisujete je dle mého stejné, jako když je přetažené dvouleté dítě a řve a řve a řve a je vzteklé a klidně vám jednu vlepí ručičkou, když se ho snažíte uklidnit.......taky mu nezmalujete zadel.

A jinak...chápu, že to není nic příjemného......zažívám teď aktuálně to samé a zuby nehty se snažím tohle období přežít a koukám na svojí 14-ti měsíční pyrenejku, jaká je hodná a něžná, ale ona byla před rokem to samý v nledě modrém....myslím, že přezdívka, kterou jsme jí dali, když byla štěně, mluví za vše "Bílá smrt".

Jo a mimochodem...předevčírem jsem se svojí štěněcí holkou řádila na zemi a už asi nemám tak rychlé reakce jako za mlada, takže se jí povedlo zapíchnout mi ten její jehličkový zoubek do tváře a cuknout....prostě mi tím zubem tvář rozřízla....šlicna asi 3 cenťáky, krve jak z vola. Až se to zahojí, tak budu mít stopro jizvu ala Peytac.
No a co mám dělat, mám jí zabít za to, že je panička nemehlo, že koukla kde co lítá a nedávala pozor i když měla před obličejem rozjeté štěně??....No to fakty ne. Prostě si příště dám větší pozor.

Vydržte...máte normální štěně....ono to časem přejde.

Jo a ještě taková malá rada nebo nápad chcete-li...
Na kousání do rukou teď doma pouřívám kuchyňský chňapky...super vynález, ruce nemám rozkousané a nakonec je to trochu jak na obraných, akorát si štěně neodnáší rukýv, ale "zakousnutou" chňapku.
A na kousání do nohou mám zase jinou vychytávku...plyšáka na provázku, co tahám za sebou...takže asi tak

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Najděte si předchozích 126 vláken na téma agresívní štěně - zejména od sardullah. Je to úplně normální chování.

....teď koukám, že jsem těmi štěněcími agresivními monstry profláklá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....teď koukám, že jsem těmi štěněcími agresivními monstry profláklá

To bude tím, že to umíte krásně popsat. Navíc máte zkušenost s více různými štěňaty, což je skvělý :)
A já jsem ráda, že se mi tohle období vyhnulo a měla jsem co do činění až s ročním puberťákem

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To bude tím, že to umíte krásně popsat. Navíc máte zkušenost s více různými štěňaty, což je skvělý :)
A já jsem ráda, že se mi tohle období vyhnulo a měla jsem co do činění až s ročním puberťákem

No on takovej puberťák se smyslem pro humor, je taky lahůdka....těch modřin na zadeli, když mě pěkně štípne

Jinak teď mi manžel říká "co se u toho tak tlemíš?? Co si tam píšete vtipnýho??" a já na to..."ale zase má někdo problém s agresivním štěnětem" a on na to.."jako my, Jessina je strašně agresivní"
Před rokem říkal "Gina je strašně agresivní" a před skoro dvanácti lety říkal "ta Sárina je strašně agresivní"......prostě období, co se u nás periodicky opakuje

Tip stejný jako Sardullah a Megi - některá štěňata neví, kdy mají dost, přešvihnou to a jde to do agrese. Znám jich víc, ale osobně jsem mívala na hlídání přesně takového týpka. Končila to tak vždycky, navíc můj už ztrácel nervy. Akutně jsem tlumila rozhozením pamlsků a pak bez debat odpočívat. A to bylo takové perpetuum mobile, že jsem ho musela zajmout na klíně. Po chvíli protestů padnul. Později stačilo ukončit hru, rozhodit pamlsky a šel odpočívat sám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tip stejný jako Sardullah a Megi - některá štěňata neví, kdy mají dost, přešvihnou to a jde to do agrese. Znám jich víc, ale osobně jsem mívala na hlídání přesně takového týpka. Končila to tak vždycky, navíc můj už ztrácel nervy. Akutně jsem tlumila rozhozením pamlsků a pak bez debat odpočívat. A to bylo takové perpetuum mobile, že jsem ho musela zajmout na klíně. Po chvíli protestů padnul. Později stačilo ukončit hru, rozhodit pamlsky a šel odpočívat sám.

Kéž by to u nás bylo tak jednoduchý.....upřímně by se u Jessiny šikla velká klec, protože na ní opravdu funguje pouze separace....samozřejmě tak, aby na nás viděla a hlavně já jí pak říkám "Jessinko, už spinkáme a opravdu všichni ležíme, aby viděla, že je konec zábavy a že se odpočívá.

Třeba si i lehnu z druhý strany k tý oddělovcí mřížce, když třeba kňourindá, aby se necítila sama a hajáme.

Megý už bylo šest.. a někdy (nelze vystopovat, někdy je to úterý a někdy špatný tlak, případně zcela bez důvodu) přiběhne, skočí mi tlapami na břicho a štěká jak pominutá, jako že by mě fakt kousla. Tak já říkám.. co se ti stalo, co chceš, mám se jít podívat, nebo mám akorát uhnout z gauče nebo co, ty zlej pse (v tomto místě se rozeřve víc).. shodím ji a je vytočená nejvíc, kouše do gauče, do kalhot.. tak si chráním obličej a jdu se podívat, jestli nemá prázdnou misku na vodu.. miska plná, jídlo nechce, zloději za dveřmi nejsou, tak jdu pryč, řvi si tu sama.
A jdu. Ale za chvíli se vrátím, vezmu ji na zahradu, ona tam vše poštěká, vyčůrat, pomodlit a spát. A je ticho. Musím jí dát peřinku. Jinak by zas mluvila.

Mohla bych se podívat na tu misku s vodou a říct megý.. hele, vodu máš, jídlo máš, čůrala jsi před patnácti minutami, takže si jdi na své místo a kousej tu pískací slepici, co mi rve nervy.. a pes by šel na místo a bylo by ticho.
Ale to by bylo ticho a žádná legrace a to mě nebaví.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No on takovej puberťák se smyslem pro humor, je taky lahůdka....těch modřin na zadeli, když mě pěkně štípne

Jinak teď mi manžel říká "co se u toho tak tlemíš?? Co si tam píšete vtipnýho??" a já na to..."ale zase má někdo problém s agresivním štěnětem" a on na to.."jako my, Jessina je strašně agresivní"
Před rokem říkal "Gina je strašně agresivní" a před skoro dvanácti lety říkal "ta Sárina je strašně agresivní"......prostě období, co se u nás periodicky opakuje

Jo jo...a periodicky se tu opakujou ty dotazy. A pisatel se pokaždý dušuje, že je mu jasný, že štěňata koušou, ale tohle je jinej případ, to jeho štěně kouše mnohem víc a myslí to OPRAVDU zle

Terven napsal(a):
Jo jo...a periodicky se tu opakujou ty dotazy. A pisatel se pokaždý dušuje, že je mu jasný, že štěňata koušou, ale tohle je jinej případ, to jeho štěně kouše mnohem víc a myslí to OPRAVDU zle

No ono to úplně legrační není. Kdybych to zažila poprvé a navíc u svého štěněte, tak bych byla taky vyděšená. Oni si hrají, typická štěněcí hra. Ale pak cvak a už je to taková vzteklá bojůvka, kdy se to štěně přetočí a už ani moc nevnímá. V podstatě jako přetažené dítě. Většinou u štěňat, která kontinuálně neodpočívají a "jedou do plných".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ono to úplně legrační není. Kdybych to zažila poprvé a navíc u svého štěněte, tak bych byla taky vyděšená. Oni si hrají, typická štěněcí hra. Ale pak cvak a už je to taková vzteklá bojůvka, kdy se to štěně přetočí a už ani moc nevnímá. V podstatě jako přetažené dítě. Většinou u štěňat, která kontinuálně neodpočívají a "jedou do plných".

Spíš mi přijde úsměvná ta reakce majitelů jako přes kopírák ..."ano, ano, štěňata koušou, ale u toho našeho to není normální kousání, to už je nějaká nemoc nebo záchvat...je úplně bez sebe, zle vrčí"

Terven napsal(a):
Jo jo...a periodicky se tu opakujou ty dotazy. A pisatel se pokaždý dušuje, že je mu jasný, že štěňata koušou, ale tohle je jinej případ, to jeho štěně kouše mnohem víc a myslí to OPRAVDU zle

tohle je jinej případ, to jeho štěně kouše mnohem víc a myslí to OPRAVDU zle

Tak už bysme mohli přestat mluvit o mojí Sárině, protože v porovnání se všemi mými štěňaty kousala mnohem víc...tzn. víc než nonstop a opravdu zle a to teda říkám se vší vážností. Jestli bych měla použít výraz "agresivní štěně", tak u ní bych se toho vůbec nebála.

Ostatní moje holky byly taky omega kousací, taky to byly vztekliny vzteklé, ale tak nějak jinak, i v tý vzteklosti a záchvatu kousání byly ve své podstatě štěňátkovsky roztomilé, Sára byla teda jiná liga, ta útočila s naprosto vážnou tváří.
A možná, kdybych byla nějaký začátečník a nebo úzkostlivější povaha, tak bych si asi říkala "panebože, co budeme dělat, až bude velká, to nás sežere"....takhle jsem si říkala "panebože, ať už ten horor máme za sebou, ať už z toho ta potvora vyroste"
A možná, kdybych měla za svůj život jenom dva moje psí kluky, tak bych si po takových dotazech říkala "bože, co to mají za vzteklou potvoru", protože moji psí chlapečkové byli tááák hodná štěňátka, co ani nevěděli, co to nějaké kousání je.

Teď mám ohromnou výhodu v tom, že mám k Jessině Ginu, která je ještě mlaďoch a tak má náladu na to se s malou honit a mordovat, ale taky to nevydrží celej den. Ráno si vzala Jessinu ven a asi třičtvrtě hodiny se s ní honila a mordovala, pak mi jí přivedla domů s tím, že už toho má plný zuby, ať si to štěně laskavě vezmu.
Takže další půl hodinu jsem se s ní mordovala já, dalších dvacet minut jsme chodila...dělala nějaký domácí práce s Jessinou pověšenou na delší pletené vestě, co mám na sobě a teď konečně malá odpadla, tak jsem si dopila studený kafe, co jsem si ráno udělala a dala jsem si v klidu cígo.

Pro mě je fauna kouzelná v tom, že tady není parta nejchytřejších lidí na světě s dokonalými hodnými psy, ale že tu jsou normální lidi a že jim taky psi vyvádějí alotrie popř. že i dokonalý pes jako mlaďoch nebo štěně byl fakt děsnej. Je to takový ujištění, že nejsem neschopnej majitel, ale že mám prostě normálního psa.

Takže si myslím, že i když je zadavatel trochu lenoch a nepohledá zde xy stejných diskuzí o kousajících štěňatech a založí nové téma, tak mu ráda napíšu, že gratuluju a že má naprosto normální štěňátko a že to chce prostě vydržet. Možná v období, kdy mám hodné a dospělé psy mám tendence psát, že je třeba to brát s humorem a nadhledem, že to uteče. Teď ve chvíli, kdy jsem ve stejné situaci mi to tak vtipný nepřijde a kousací období mi přijde nekonečný.......obzvlášť při představě, že mě čeká perných pár měsíců.

Tak jsem to zakřikla....přiřítila se Jessina a rovnou se mi zakousla do ruky, takže vztyk a jedeme druhé kolo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám tu zkušenost, že štěňata jsou jako malé děti. Když jsou přetažené, už by si potřebovaly odpočinout, ale jsou nejvíc protivné a zlobí omega. Kňourají, pláčou, jsou vzteklé, prototže unavené.
A stejně tak některá štěňata......jak Gina jako štěně, tak nyní Jessina kolikrát večer přišly a začaly mě vztekle kousat, ale jakože omega. O svých feňulích, co jsou už v psím nebíčku, bych ohledně kousání a napadání nás lidí, ve štěněcím věku, mohla psát romány, teda spíš horor. Když byla naše Sára malá, tak jsme doma zpívali "chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na ní koukne, toho Sára kousne." a opravdu stačil pohled do očí a startovala a klidně i do obličeje..........co vám budu povídat, mazlivější a opatrnější psí holku jsem nikdy neměla...moje osudová čubina.

A když je štěně mokrý, tak o tom ani nemluvím...lítací a kousací amok. Zrovna včera jsem v jiné diskuzi popisovala, jak se mi štěně pěkně vymáchalo v loužích a chytlo rapla, začala lítat a dorážet a kousat mojí starší fenu.

Já to řeším tak, že doma štěně "vykopnu" za dveře, resp. máme tam takovou mřížku, něco jako dětská zábrana a ona se pak uklidní a lehne si....každá jiná činnost z mé strany vede k ještě větší aktivitě, ještě větší únavě, ještě větší vzteklosti.

No a včera venku jsem jí prostě musela dát na vodítko a až když se uklidnila, tak jsem jí zase pustila.

Snažit se zklidnit štěně takovým ošklivým způsobem, jaký popisujete je dle mého stejné, jako když je přetažené dvouleté dítě a řve a řve a řve a je vzteklé a klidně vám jednu vlepí ručičkou, když se ho snažíte uklidnit.......taky mu nezmalujete zadel.

A jinak...chápu, že to není nic příjemného......zažívám teď aktuálně to samé a zuby nehty se snažím tohle období přežít a koukám na svojí 14-ti měsíční pyrenejku, jaká je hodná a něžná, ale ona byla před rokem to samý v nledě modrém....myslím, že přezdívka, kterou jsme jí dali, když byla štěně, mluví za vše "Bílá smrt".

Jo a mimochodem...předevčírem jsem se svojí štěněcí holkou řádila na zemi a už asi nemám tak rychlé reakce jako za mlada, takže se jí povedlo zapíchnout mi ten její jehličkový zoubek do tváře a cuknout....prostě mi tím zubem tvář rozřízla....šlicna asi 3 cenťáky, krve jak z vola. Až se to zahojí, tak budu mít stopro jizvu ala Peytac.
No a co mám dělat, mám jí zabít za to, že je panička nemehlo, že koukla kde co lítá a nedávala pozor i když měla před obličejem rozjeté štěně??....No to fakty ne. Prostě si příště dám větší pozor.

Vydržte...máte normální štěně....ono to časem přejde.

Na jizvy je fajn vepřové sádlo.

"že gratuluju a že má naprosto normální štěňátko a že to chce prostě vydržet."

s mnohým, takřka vším souhlasím, jen k tomuto mám výhrady, nemalé.

Někteří z toho vyrostou, u jiných se to může naopak stupňovat.

Zrovna včera jsem venčila takového přetáčivého blonďáčka a jo, přetáčí se do fakt agrese a přetáčí se, když má "vzedmutí emocí"......při vítání, v určitých momentech při hraní, když vleze na louku-otevřený prostor, když člověk telefonuje, když je unavený a něco se po něm chce, samozřejmě funguje jako gremlin - včera jsme šli kolem krásné soustavy kaluží=další krvavé šrámy na ruce, než jsem mu dala košík.
Taková ignorace psa spolehlivě přivede během asi tak 3 vteřin k agresi.
a to přišlápnuté vodítko za 2
jo, a má 15 měsíců.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"že gratuluju a že má naprosto normální štěňátko a že to chce prostě vydržet."

s mnohým, takřka vším souhlasím, jen k tomuto mám výhrady, nemalé.

Někteří z toho vyrostou, u jiných se to může naopak stupňovat.

Zrovna včera jsem venčila takového přetáčivého blonďáčka a jo, přetáčí se do fakt agrese a přetáčí se, když má "vzedmutí emocí"......při vítání, v určitých momentech při hraní, když vleze na louku-otevřený prostor, když člověk telefonuje, když je unavený a něco se po něm chce, samozřejmě funguje jako gremlin - včera jsme šli kolem krásné soustavy kaluží=další krvavé šrámy na ruce, než jsem mu dala košík.
Taková ignorace psa spolehlivě přivede během asi tak 3 vteřin k agresi.
a to přišlápnuté vodítko za 2
jo, a má 15 měsíců.

No jo, ale blonďáček nebyl váš, ne? Vy víte, jak jeho majitelé řeší záchvaty šílenosti?
Právě jsem dočetla úžasnou kapitolu v knížce Souznění dvou duší - Jak trénovat šíleného psa.
Musím říct, že mi ta autorka mluvila z duše. Mimo jiné psala, že při výcviku těchto psů majitelé dělají chybu, že vynakládají obrovskou energii na potlačení nežádoucího chování, čímž se zbytečně vyčerpávají a stejně je to s nejistým výsledkem. Ideální, pokud to jde, je nevhodné chování ignorovat a rovnou učit to žádoucí, případně přesměrovat...prostě využít tu energii žádoucím směrem.
Musím říct, že pro mě byl skvělej "aha efekt", když mi došlo, že pinčový záchvaty šílenosti nemusím nejdřív přerušit, abych mohla začít něco dělat

" Mimo jiné psala, že při výcviku těchto psů majitelé dělají chybu, že vynakládají obrovskou energii na potlačení nežádoucího chování, čímž se zbytečně vyčerpávají a stejně je to s nejistým výsledkem. Ideální, pokud to jde, je nevhodné chování ignorovat a rovnou učit to žádoucí, případně přesměrovat...prostě využít tu energii žádoucím směrem."

aneb staré známé uč psa, co má dělat

jo, to funguje

"No jo, ale blonďáček nebyl váš, ne? Vy víte, jak jeho majitelé řeší záchvaty šílenosti?"
je to mé psí vnouče a to ze strany psa i majitelů, takže něco vím
(aneb "vždyť jsem to říkala" )

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"že gratuluju a že má naprosto normální štěňátko a že to chce prostě vydržet."

s mnohým, takřka vším souhlasím, jen k tomuto mám výhrady, nemalé.

Někteří z toho vyrostou, u jiných se to může naopak stupňovat.

Zrovna včera jsem venčila takového přetáčivého blonďáčka a jo, přetáčí se do fakt agrese a přetáčí se, když má "vzedmutí emocí"......při vítání, v určitých momentech při hraní, když vleze na louku-otevřený prostor, když člověk telefonuje, když je unavený a něco se po něm chce, samozřejmě funguje jako gremlin - včera jsme šli kolem krásné soustavy kaluží=další krvavé šrámy na ruce, než jsem mu dala košík.
Taková ignorace psa spolehlivě přivede během asi tak 3 vteřin k agresi.
a to přišlápnuté vodítko za 2
jo, a má 15 měsíců.

Tak jasně, moje tvrzení se asi nemůže brát jako dogma, tolik psů jsem zase nevychovala. Ale u všech pěti štěňat, co prošla mojí výchovou...Jessinu nepočítám, tam jsem na začátku....tedy u všech tří kousacích holek mám pocit, že ať jsem volila postupy jakékoliv (po dobrém samozřejmě), tak že z toho opravdu samy vyrostly.

Upřímně to, co popisujete mi zní strašidelně. Gina má 14 měsíců, jo ještě dneska se stane, že občas nemá den, že je tahací a nebo že ztropí divadlo (ne agresivní) na vodítku ve smyslu "já chci za tím psem a chci a chci a chci..." i tahle situace třeba 2x do měsíce je mi nepříjemná, ale vidím progres, že se to zlepšuje, dřív to bylo častěji....a když si představím, že by se mi takhle velkej pes choval takhle.....

A pak je otázkou...je to opravdu tzv. nezvládnuté kousací štěněcí období...že ho tzv. nechali z tohoto vyrůst a nebo zanedbaná výchova pubescenta a nebo prostě smůla na přetáčivou povahu.....

aneb staré známé uč psa, co má dělat

Jako jo, no ...ale v praxi si většina majitelů bude myslet, že aby to mohli začít učit, musejí nejdřív přerušit ten hyper záchvat

Ach jo.......já si pořád opakuju "uč psa, co má dělat, uč psa co má dělat....mysli na test mrtvého muže" a pak to ve finále dopadne tak, že říkám holkám, když přijdu domů "neskákat na paničku nebo vám nedám pusinku"....jinak si dělejte, co chcete....aha a může mrtvý muž neskákat...může, takže všechno špatně

Terven napsal(a):
aneb staré známé uč psa, co má dělat

Jako jo, no ...ale v praxi si většina majitelů bude myslet, že aby to mohli začít učit, musejí nejdřív přerušit ten hyper záchvat

No jo.. na dost typů stačí rozběhnout se.. jenže někde nemůžete, omezený prostor nebo rve vodítko u dveří, v buse,... dost lidí mi říká, že mě ten pes určitě odtáhne, ale to není o fyzické síle, ale o úchopu a směru, nebo jak to říct, a tak ta rada "přišlápněte vodítko" přesně na typ megý nefunguje, akorát se vytočí ještě víc... tak kde nemůžu nic, psa umačkám. Výhoda, když je pes ještě malý, tak vezmu podpaží jak aktovku v sedmdesátkách a čau.
Začít učit .. dyť to stejně přerušíte, třeba jen pohledem :-)
Nějak si stejně ale nedokážu představit, že mě bude okousávat "štěně" do roka, to pusť se naučí lehce a brzy, dyť to jinak nejde.. tyto věci učím ve dvojici: drž, pusť, rychle, pomalu (tahání), ticho, štěkej.
Vím, vždy se řekne, že je to normální štěně a vydržte, ale do kdy a proč? Když si vezmu malé plemeno, přeženu - v roce je schopné rozmnožování a docela dospělé a nevadí, že mě kouše? To už je na mě trochu moc a to jsem největší rozmazlovač v okrese :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ach jo.......já si pořád opakuju "uč psa, co má dělat, uč psa co má dělat....mysli na test mrtvého muže" a pak to ve finále dopadne tak, že říkám holkám, když přijdu domů "neskákat na paničku nebo vám nedám pusinku"....jinak si dělejte, co chcete....aha a může mrtvý muž neskákat...může, takže všechno špatně

dyby Vám vadilo, že Vás podupou roztomiloučcí poníci, tak jim povíte něco jiného. Přece. Ale takhle je to větší legrace :-) :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No jo.. na dost typů stačí rozběhnout se.. jenže někde nemůžete, omezený prostor nebo rve vodítko u dveří, v buse,... dost lidí mi říká, že mě ten pes určitě odtáhne, ale to není o fyzické síle, ale o úchopu a směru, nebo jak to říct, a tak ta rada "přišlápněte vodítko" přesně na typ megý nefunguje, akorát se vytočí ještě víc... tak kde nemůžu nic, psa umačkám. Výhoda, když je pes ještě malý, tak vezmu podpaží jak aktovku v sedmdesátkách a čau.
Začít učit .. dyť to stejně přerušíte, třeba jen pohledem :-)
Nějak si stejně ale nedokážu představit, že mě bude okousávat "štěně" do roka, to pusť se naučí lehce a brzy, dyť to jinak nejde.. tyto věci učím ve dvojici: drž, pusť, rychle, pomalu (tahání), ticho, štěkej.
Vím, vždy se řekne, že je to normální štěně a vydržte, ale do kdy a proč? Když si vezmu malé plemeno, přeženu - v roce je schopné rozmnožování a docela dospělé a nevadí, že mě kouše? To už je na mě trochu moc a to jsem největší rozmazlovač v okrese :-)

Já nevím...v roce už moje rozmnožováníschopná Vikina kousací záchvaty neměla, ty skončily o hodně dřív a určitě jsme jí kousání nezakazovali.
Měla teda zas jiný hyperaktivní záchvaty a docela se mi po nich stejská, protože, už se opakuju, s šíleným psem se mi pracuje líp. Jde s tím něco dělat, přesměrovat to, navázat na to...
Ta její občasná nereaktivita je pro mě daleko větší oříšek.

Terven napsal(a):
Já nevím...v roce už moje rozmnožováníschopná Vikina kousací záchvaty neměla, ty skončily o hodně dřív a určitě jsme jí kousání nezakazovali.
Měla teda zas jiný hyperaktivní záchvaty a docela se mi po nich stejská, protože, už se opakuju, s šíleným psem se mi pracuje líp. Jde s tím něco dělat, přesměrovat to, navázat na to...
Ta její občasná nereaktivita je pro mě daleko větší oříšek.

Jo, dělám jako že příklad skrz vlákno. A tak co po ní chcete, ona s Vámi žije, takoví psi jsou, společníci, na cvičení učení akce máte tu druhou :-) Mně už se také stýská, koukám po štěněti. Nebo dvou :-) :-) akorát mi to blokuje Kocourek.. to je furt, když k nám někdo přijde: "Vyhoď to!".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo, dělám jako že příklad skrz vlákno. A tak co po ní chcete, ona s Vámi žije, takoví psi jsou, společníci, na cvičení učení akce máte tu druhou :-) Mně už se také stýská, koukám po štěněti. Nebo dvou :-) :-) akorát mi to blokuje Kocourek.. to je furt, když k nám někdo přijde: "Vyhoď to!".

Náhodou, tohle léto musím Vikinu pochválit, hodně se zlepšila, ožila, zpinčovatěla ...nejsem si jistá, čemu za to vděčím.
A je bezva, jak ony dvě se vhodně doplňujou, což zabraňuje mýmu zešílení. Musím přiznat, že jsou věci, kde se ta šicácká rozvaha hodí - teď je Viknka v kurzu fitness a tam to oceňuju.
Jde tam o přesnost pohybů a někdy i o pomalý provedení a s pinčovou je to zatím pro mě na mašli.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tip stejný jako Sardullah a Megi - některá štěňata neví, kdy mají dost, přešvihnou to a jde to do agrese. Znám jich víc, ale osobně jsem mívala na hlídání přesně takového týpka. Končila to tak vždycky, navíc můj už ztrácel nervy. Akutně jsem tlumila rozhozením pamlsků a pak bez debat odpočívat. A to bylo takové perpetuum mobile, že jsem ho musela zajmout na klíně. Po chvíli protestů padnul. Později stačilo ukončit hru, rozhodit pamlsky a šel odpočívat sám.

Potvrzuji totéž. Floček byl zlatíčko, osudový pes. Ale obzvlášť při přezubování, v momentě totálního utahání a únavy, kdy to už už vypadalo, že prostě padne a půjde spát, tak záchvat největší - fakt kousání každýho, kdo se přiblížil...a tady ten záchvat vždy skončil jeho usnutím. Už si nepamatuji, jak dlouho to trvalo...dva měsíce...? Myslím ale, že je to naprosto normální.

"A pak je otázkou...je to opravdu tzv. nezvládnuté kousací štěněcí období...že ho tzv. nechali z tohoto vyrůst a nebo zanedbaná výchova pubescenta a nebo prostě smůla na přetáčivou povahu....."

vždy je to směs
v tomto případě povaha hraje jednoznačný prim
a někde potom je to máslo na hlavě majitelů , přičemž si dovolím konstatovat, že mít vyrovnaného psa, tak by jejich přístup (od štěněte) byl OK
ale zase to je pro ně dobrá škola, no.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"A pak je otázkou...je to opravdu tzv. nezvládnuté kousací štěněcí období...že ho tzv. nechali z tohoto vyrůst a nebo zanedbaná výchova pubescenta a nebo prostě smůla na přetáčivou povahu....."

vždy je to směs
v tomto případě povaha hraje jednoznačný prim
a někde potom je to máslo na hlavě majitelů , přičemž si dovolím konstatovat, že mít vyrovnaného psa, tak by jejich přístup (od štěněte) byl OK
ale zase to je pro ně dobrá škola, no.....

ale zase to je pro ně dobrá škola, no.....

No tak zase je fakt, že když někdo "vyhraje v loterii" hodné štěně, psa jako byl můj Jack...hodný, nekousací, poslušný, nic nevymýšlející, nic neničící, neutíkající a já nevim co všechno, tak má jednoznačně lehkou nebo téměř žádnou práci, ale člověk se toho nejvíc naučí na složitějších případech.
Pak je ale taky otázka, zda je to přínos, zda to zvládne a vyjde s cennou zkušeností a nebo to nezvládne a pak je to buď celoživotní trápení a nebo inzerát "daruji z důvodu alergie, málo času, stěhování....."

Terven napsal(a):
No jo, ale blonďáček nebyl váš, ne? Vy víte, jak jeho majitelé řeší záchvaty šílenosti?
Právě jsem dočetla úžasnou kapitolu v knížce Souznění dvou duší - Jak trénovat šíleného psa.
Musím říct, že mi ta autorka mluvila z duše. Mimo jiné psala, že při výcviku těchto psů majitelé dělají chybu, že vynakládají obrovskou energii na potlačení nežádoucího chování, čímž se zbytečně vyčerpávají a stejně je to s nejistým výsledkem. Ideální, pokud to jde, je nevhodné chování ignorovat a rovnou učit to žádoucí, případně přesměrovat...prostě využít tu energii žádoucím směrem.
Musím říct, že pro mě byl skvělej "aha efekt", když mi došlo, že pinčový záchvaty šílenosti nemusím nejdřív přerušit, abych mohla začít něco dělat

Čo je to za hluposť? proste ignorovať? Je vidno že nemate predstavu o akú agresivitu ide.... ked mam štěně čivavu a skače a kuše možem to ignorovať... ale ak je to vačšie plemeno tak to asi nejde... túto radu dostala priatelka od chovateľky a dopadlo to tak že mala uplne rozdrasané ruky ked pes na nu opakovane skakal a utočil... ako ignorovanie mi pride ako celkom komicke...a bol by som zvedavý ako riešiť tento problem ked pes opakove útoči a skáče na majiteľa hned potom čo mu niečo zakáže.

Ayzen napsal(a):
Čo je to za hluposť? proste ignorovať? Je vidno že nemate predstavu o akú agresivitu ide.... ked mam štěně čivavu a skače a kuše možem to ignorovať... ale ak je to vačšie plemeno tak to asi nejde... túto radu dostala priatelka od chovateľky a dopadlo to tak že mala uplne rozdrasané ruky ked pes na nu opakovane skakal a utočil... ako ignorovanie mi pride ako celkom komicke...a bol by som zvedavý ako riešiť tento problem ked pes opakove útoči a skáče na majiteľa hned potom čo mu niečo zakáže.

Jak mu to zakázal? Nesmíš, fuj? Řekl mu předtím, co ta slova znamenají, cvičil to s tím psem?
Nepřijde Vám Váš příspěvek malinko nelogický vzhledem k věku toho psa?
Ignorace znamená například, že se otočím a jdu pryč - hra končí.
Jednoduché, že :-)

Ayzen napsal(a):
Čo je to za hluposť? proste ignorovať? Je vidno že nemate predstavu o akú agresivitu ide.... ked mam štěně čivavu a skače a kuše možem to ignorovať... ale ak je to vačšie plemeno tak to asi nejde... túto radu dostala priatelka od chovateľky a dopadlo to tak že mala uplne rozdrasané ruky ked pes na nu opakovane skakal a utočil... ako ignorovanie mi pride ako celkom komicke...a bol by som zvedavý ako riešiť tento problem ked pes opakove útoči a skáče na majiteľa hned potom čo mu niečo zakáže.

Budete se divit, ale většina tady má poměrně velké psy i až obří psy a kromě mě, která měla fakt pohodová štěnda samojeda a berňáka, i možná tím, že se ,,žraly" navzájem si tu lidi se svými psy často užili svoje. Ale termín,,agresivní štěně" je za mě příšerný. Štěňata jsou rozjívená, dle temperamentu daného plemene i jedince víc, či míň, ale ne agresivní.
A rozdrásané ruce, nohy, roztrhané oblečení...jsme tu měli myslím všichni do jednoho. Takže pokud se tomuhle chcete vyhnout, pořiďte si dospělého psa, třeba z útulku.

Nebo žádného, když si myslíte, že výchova a výcvik už jsou nahraný na disku,
jak to vyleze z továrny.

Ayzen napsal(a):
Čo je to za hluposť? proste ignorovať? Je vidno že nemate predstavu o akú agresivitu ide.... ked mam štěně čivavu a skače a kuše možem to ignorovať... ale ak je to vačšie plemeno tak to asi nejde... túto radu dostala priatelka od chovateľky a dopadlo to tak že mala uplne rozdrasané ruky ked pes na nu opakovane skakal a utočil... ako ignorovanie mi pride ako celkom komicke...a bol by som zvedavý ako riešiť tento problem ked pes opakove útoči a skáče na majiteľa hned potom čo mu niečo zakáže.

musíš číst celé věty. " Ideální, pokud to jde, je nevhodné chování ignorovat a rovnou učit to žádoucí, případně přesměrovat." Není tam napsáno ignorovat a nechat se sežrat, ale ignorovat to, co dělá a pracovat s ním, jak kdyby to nedělal. V praxi: Štěně mě žere. Neignoruji, co dělá, ani to nejde, ono to bolí, křičím: au, au, přestaň, nesmíš, fuj, říkám nesmíš, přestaň, pomooooc, nesmíš, au... = výsledek? štěně mě žere dál a s každám mým au a nesmíš je jen víc rozjeté. Další možnost: štěně mě žere, místo nesmyslných výkřiků, kterým stejně štěně nerozumí, odhodím hračku, štěně běží za hračkou a nežere mě. Nebo řeknu sedni a štěně buď sedni už umí a posadí se, nebo ho posadím sama a štěně mě nežere. Nebo vytáhnu přetahovadlo a místo své končetiny nabídnu na vybití přetahování a štěně mě nežere, nebo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebo žádného, když si myslíte, že výchova a výcvik už jsou nahraný na disku,
jak to vyleze z továrny.

náhodou, já si pořídila z útulku psa, a ten na disku všecko už má. Jen jsme tedy museli přeformátovat ten segment s nežraním dveří, ten vykazoval kritickou chybu :D

Ayzen napsal(a):
Čo je to za hluposť? proste ignorovať? Je vidno že nemate predstavu o akú agresivitu ide.... ked mam štěně čivavu a skače a kuše možem to ignorovať... ale ak je to vačšie plemeno tak to asi nejde... túto radu dostala priatelka od chovateľky a dopadlo to tak že mala uplne rozdrasané ruky ked pes na nu opakovane skakal a utočil... ako ignorovanie mi pride ako celkom komicke...a bol by som zvedavý ako riešiť tento problem ked pes opakove útoči a skáče na majiteľa hned potom čo mu niečo zakáže.

Mám skoro stejně staré štěně, jako se tu řeší. Půlroku mu bude až na začátku června. Čivava to opravdu není - má 50 kilo. Ignorovat toto "agresivní" chování opravdu nejde - musí se řešit... ale důležité je uvědomit si podstatnou věc.

Štěně neútočí - ono si chce hrát. Ano - skáče, vrčí, hryže... vždyť je to štěně a hry na boj jsou nejoblíbenější. Takže od malička usměrňujeme - na hračky, na tlusté krátké klacky, v případě nouze i na vodítko Ale hlavně se honíme, pereme, přepadáváme... a co nejvíc jsme venku v terénu. Unavené štěně (ale nesmí se přetáhnout) je výrazně pohodovější štěně.

Dneska pracuji z domu. A když potřebuji pracovat, stálo mě to ranní dvouhodinovou procházku na volno lesem. Ale i tak cestou se občas psíkovi zaleskla očka, přikrčil se... a hop - vletěl na mě a zahájil boj. O předloktí... Už ví, že se musí krotit - krvavých šrámů už je minimum. Ale i ty občas ještě v zápalu boje utržíme. Chvíli útočí on, chvíli já - a pak zdrhá, až se málem přerazí... a je zcela nadšen a spokojen...

Věřím, že když máte svého psa dobře přečetného a od malička pracujete na vzájemném soužití, tak se štěněčí "agrese" postupně změní v úžasný vztah...

Fatia napsal(a):
musíš číst celé věty. " Ideální, pokud to jde, je nevhodné chování ignorovat a rovnou učit to žádoucí, případně přesměrovat." Není tam napsáno ignorovat a nechat se sežrat, ale ignorovat to, co dělá a pracovat s ním, jak kdyby to nedělal. V praxi: Štěně mě žere. Neignoruji, co dělá, ani to nejde, ono to bolí, křičím: au, au, přestaň, nesmíš, fuj, říkám nesmíš, přestaň, pomooooc, nesmíš, au... = výsledek? štěně mě žere dál a s každám mým au a nesmíš je jen víc rozjeté. Další možnost: štěně mě žere, místo nesmyslných výkřiků, kterým stejně štěně nerozumí, odhodím hračku, štěně běží za hračkou a nežere mě. Nebo řeknu sedni a štěně buď sedni už umí a posadí se, nebo ho posadím sama a štěně mě nežere. Nebo vytáhnu přetahovadlo a místo své končetiny nabídnu na vybití přetahování a štěně mě nežere, nebo...

cituji příspěvek, bo
a vo tom to je...umět číst

Ayzen napsal(a):
Čo je to za hluposť? proste ignorovať? Je vidno že nemate predstavu o akú agresivitu ide.... ked mam štěně čivavu a skače a kuše možem to ignorovať... ale ak je to vačšie plemeno tak to asi nejde... túto radu dostala priatelka od chovateľky a dopadlo to tak že mala uplne rozdrasané ruky ked pes na nu opakovane skakal a utočil... ako ignorovanie mi pride ako celkom komicke...a bol by som zvedavý ako riešiť tento problem ked pes opakove útoči a skáče na majiteľa hned potom čo mu niečo zakáže.

Viz výše.