Dobrý den,
proběhlo tu hodně diskuzí na toto téma, ale chtěla jsem se zeptat, zda se vám někomu podařilo úspěšně zvládnout separační úzkost a natrénovat samotu?
Mohli byste mi, prosím, napsat svoje zkušenosti?
Jak moc závažná separační úzkost byla, její příznaky a jak dlouho vám trvalo úspěšně natrénovat samotu a jakým způsobem?
Máme roční fenečku malého plemene. Je šikovná, hodně se ji věnujeme. Podcenili jsme ale dobu covidovou, kdy během ní trávila téměř veškerý čas s námi. Celkem 4 měsíce. Když dcery začaly v dubnu zpět chodit do školy, projevila se u ní separační úzkost. Několikrát se v době naší nepřítomnosti počůrala a téměř celou dobu samoty proštěkala, nevydržela na místě, chodila
po bytě a zrychleně dýchala. Nepila, žádné pamlsky v době naší nepřítomnosti nejedla a vítala nás intenzivním kňouráním a skákáním.
Asi po 3 týdnech, kdy se situaci spíše horšila, jsem si ji začala brát do práce a začali jsme samotu intenzivně trénovat po vteřinách, minutách, deseti minutách, hodinách.
Velkou zásluhu na tréninku měla moje dcera, která s ní trénovala téměř denně celé prázdniny (kromě dovolené), kdy já jsem byla v práci a slečna, ke které chodíme na konzultace. Nyní zvládne od polovina srpna být doma sama i 6 hodin v klidu. Máme kameru, sledujeme ji. 2x se nám ovšem stalo, že nejdříve 2h, poté půl hodiny proštěkala. Vždy to se to stalo jeden den v týdnu, dva týdny po sobě.
Ihned jsme začali opět trénovat i kratší odchody, abychom ji připomněli správné chování a doteď odcházíme na několikrát. Nejdříve několik velmi krátkých odchodů za sebou s odměnami, poté až následuje delší odchod. Máme stále trochu strach, aby se separační úzkost nevrátila. Teď například dcery obě týden po sobě nemocné, i tak s ní denně dopoledne hodinu trénují a nechávají ji samotnou, aby to nezapomněla.
Začalo mě toto téma velmi zajímat. Ráda se podělím o svoje zkušenosti s nácvikem samoty a přečtu si zkušenosti a rady ostatních.