Štěně odmítá spát na svém místě. Pomoc!

https://www.pejskarium.cz/jak-naucit-psa-pobyt-v-kleci-bara-simsova/ Poslechněte si, třeba pomůže

Jde o křížence huskyho a německého ovčáka - Gerberian Shepsky, jen není úplně čistý, jeho maminka je husky jen napůl a napůl němečák.

Jinak dodávám, že o cvičení na klec jsem četla, ale chtěla jsem se tomuto vyhnout. Ani to není tolik potřeba, jelikož venčení zvládá, na režim krom toho spacího si zvykla rychle. Doufám, že bude nějaká možnost jak to vyřešit bez tréninku v kleci.

Trénink na klec mi připadá jako dobrá věc, ale určitě ne na to, aby tam štěně spalo celou noc.
Může vám to pomoct s tím, aby se pejsek naučil odpočívat.
Teď je to ale ještě fakt mimino.
Když jste si pořídili takovýho pejska, tak jste určitě hyperpejska chtěli a očekávali, že?
V posteli ho mít nechcete? To by bylo nejjednodušší řešení (i když můj pes spal taky odděleně, ale to už byl dospělej).

Ještě dodávám, že psí místečko je u mě v ložnici, ze které vedou dveře právě do přítelovy ložnice. Štěně není nikdy samo, celé dny i noci s ním někdo je, tudíž o separační úzkosti se podle mě hovořit nedá.

Velkou postel má jedině přítel, a ten ji tam mít nechce... :/ Já mám bohužel jen klasickou single postel pro jednoho, tam bych se s ní v její dospělosti ukopala.

Tohle není pravda, že ne? Nezbývá, než si hrát. Se štěkanátkem! Kdo by to byl řek!
Vypadá jako robot?
Si sakra na to její místo s ní lehněte, ne.

Aliza napsal(a):
Dobrý den,

máme doma nové štěňátko. Před jeho pořízením jsem si studovala různé materiály, jak ve všem postupovat a měla jsem pocit, že to budu zvládat dobře. Opak je však pravdou.

Štěňátko je hodně temperamentní a tvrdohlavé a to už ve věku dvou měsíců. S přítelem ho máme dnes doma teprve pátý den a pořád dolaďujeme jeho pravidelný denní režim. Sice je to náročné, ale vše se dá zvládat, až na jednu důležitou věc.

Pejsek většinu času odmítá spát na svém místečku, namísto toho sedne přede dveře přítelova pokoje (spíme odděleně) a dožaduje se přístupu k němu, aby mohl spát na jeho posteli - má letiště, což se štěňátku asi líbí. Obecně se první dny vyspalo nejlépe právě tam a s ním po boku.

S přítelem se střídáme prakticky na směny, aby se vždycky ten druhý mohl vyspat, tím pádem je nežádoucí nechat štěně kňučet a škrábat na jeho dveře, jelikož by ho to budilo a nebyl by pak odpočatej na svou štěněcí šichtu.

Dodávám, že jsme ho na té posteli nechali spát jen z čirého zoufalství, aby se nebudilo hodinu co hodinu a aby mělo dostatek spánku, co potřebuje, plus abychom se mi aspoň na 2 - 3 hodiny taky vyspali. Jenže pejskovi se tam zalíbilo, pamatuje si to a na svém místě se vyspí jen, když usne jinde a někdo z nás ho na něj přenese. Když se pak případně probudí, opět sedne přede dveře od přítelova pokoje a začne to nanovo.

Štěně je kvůli tomuto většinu dní přetažené a nedospalé, díky tomu víc aktivizuje a dělá hlouposti. Odpočívat odmítá a v součtu spí moc málo, opakované venčení a chození po zahrádce nepomáhá. Já pak nemám jinou možnost, než se ho snažit nějak utahat a zabavit, hrát si s ním, aby se unavilo. Jenže tím už často přetahuju čas, po jaký má být vzhůru, když už by mělo jít zase spát.

Je to začarovanej kruh a já opravdu nevím, co s tím mám dělat.

Prosím o rady a tipy, nebo vaše zkušenosti.

Děkuji.

..proč by jste se nevyspali, prostě capnu psa a spím s nim...odpadnou louzicky neb když se stěně začne chrout, popadnete ho a jdete čůrat ven....pak dospite....no a až vyroste, samo se přestane dozadovat vaší postele neb to tam pro něj bude nepohodlné...no a když ho nechcete v posteli, ustelte si u jeho pelíšku než si zvykne a naučí spát samo....navíc tuším že vás pes bude potřebovat unavit docela dost jak hlavu,xtak tělo.....

Mě napadá...koupit větší postel....ustlat si se štěnětem na zemi........štěně máte pátý de, to je nějaký režim docela sci-fi, ten se buduje déle.
Přijde mi, že prostě štěňátko nechce být v pelíšku samo. Já třeba spala celý léto se štěnětem na chodbě, protože v posteli spát naopak nechtělo a tak jsem v noci neslyšela, když se vzbudila a tudíž to byly furt loužičky.
A ohledně té malé postele...ta chodba má rozměr 1,15x2,15m a spala jsem tam já...velká ženská, rok a půl stará pyrenejka, takže ne úplně malej pes a štěndo kavkazačka a taky jsme se poskládaly.

Heleďte já osobně bych to asi vyřešila úplně nejjednodušším způsobem, prostě si vzala štěndo do postele a klidně s tím v té posteli spala...až trochu povyroste a stane se méně závisláček, tak třeba ani nebude chtít v té posteli spát. Teď je to ještě mimi, chvilku od mámy a od sourozenců, tak asi chce být v noci s někým a ne samo na pelíšku.

Je to buď a nebo....buď se v noci nevyspíte, protože budete neustále dávat štěně na pelíšek a nebo si ho lupnete do postele popř. ustelete si s ním na zemi a vyspinkáte se všichni do růžova. Navíc ten pocit, když máte vedle sebe přitulené spící štěňátko....často je to v období kousání jediná šance, jak pomazlit, aniž byste měli štěně zakouslé v ruce, často je to jediná šance, jak mu opusinkovat hlavinku, bez nebezpečí, že budete mít amputovanej nos a nebo prokouslou tvářičku.

Na to místečko bych ho učila spíš průběžně...pořádně utahat, dát napapat, vyvenčit a potom šup na místečko a tady máš na okusování nějakou třeba velkou hovězí kost a žužlej si klouby.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě napadá...koupit větší postel....ustlat si se štěnětem na zemi........štěně máte pátý de, to je nějaký režim docela sci-fi, ten se buduje déle.
Přijde mi, že prostě štěňátko nechce být v pelíšku samo. Já třeba spala celý léto se štěnětem na chodbě, protože v posteli spát naopak nechtělo a tak jsem v noci neslyšela, když se vzbudila a tudíž to byly furt loužičky.
A ohledně té malé postele...ta chodba má rozměr 1,15x2,15m a spala jsem tam já...velká ženská, rok a půl stará pyrenejka, takže ne úplně malej pes a štěndo kavkazačka a taky jsme se poskládaly.

Heleďte já osobně bych to asi vyřešila úplně nejjednodušším způsobem, prostě si vzala štěndo do postele a klidně s tím v té posteli spala...až trochu povyroste a stane se méně závisláček, tak třeba ani nebude chtít v té posteli spát. Teď je to ještě mimi, chvilku od mámy a od sourozenců, tak asi chce být v noci s někým a ne samo na pelíšku.

Je to buď a nebo....buď se v noci nevyspíte, protože budete neustále dávat štěně na pelíšek a nebo si ho lupnete do postele popř. ustelete si s ním na zemi a vyspinkáte se všichni do růžova. Navíc ten pocit, když máte vedle sebe přitulené spící štěňátko....často je to v období kousání jediná šance, jak pomazlit, aniž byste měli štěně zakouslé v ruce, často je to jediná šance, jak mu opusinkovat hlavinku, bez nebezpečí, že budete mít amputovanej nos a nebo prokouslou tvářičku.

Na to místečko bych ho učila spíš průběžně...pořádně utahat, dát napapat, vyvenčit a potom šup na místečko a tady máš na okusování nějakou třeba velkou hovězí kost a žužlej si klouby.

přesně a když si na mě malej ( teď už 11ti měsíční, ale nejmladší ze smečky ) večer v posteli položí hlavičku, počurala bych se blahem

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tohle není pravda, že ne? Nezbývá, než si hrát. Se štěkanátkem! Kdo by to byl řek!
Vypadá jako robot?
Si sakra na to její místo s ní lehněte, ne.

U pelíšku s ní ležím pokažde, vždycky s ní někdou je, aby se jí dobře usínalo.

Díky za milou reakci, každopádně

PS: Zjistěte si něco o přetažení štěněte, když málo spí a moc si hraje, popřípadě i něco o tom, jak má vypadat denní rutina takhle malého psa.

Jako och

"máme doma nové štěňátko. Před jeho pořízením jsem si studovala různé materiály, jak ve všem postupovat a měla jsem pocit, že to budu zvládat dobře"

to je sice hezké, ale je třeba si uvědomit, že teorie je jedna věc a praxe druhá, a že se nebavíme o materiálu, ale živé a ryze individuální bytosti
(mé štěně HW spalo 3 h, pak chvilka aktivity a spánek, mé štěně PHP spalo max 30 minut a pak nekonečně řádění..........o tom to je)

"Štěňátko je hodně temperamentní a tvrdohlavé a to už ve věku dvou měsíců. S přítelem ho máme dnes doma teprve pátý den a pořád dolaďujeme jeho pravidelný denní režim. "

1. štěňátko je štěňátko, mládě zvířete, chová se, jak mu velí jeho pudy, temperament, zkušenosti (neboli to naučené, a toho asi moc nebude, že), tak čemu se divit....
2. máte ho TEPRVE 5 dní! tak co chcete....ono režim musí vycházet z toho "režimovaného"

"Pejsek většinu času odmítá spát na svém místečku, namísto toho sedne přede dveře přítelova pokoje (spíme odděleně) a dožaduje se přístupu k němu, aby mohl spát na jeho posteli - má letiště, což se štěňátku asi líbí. Obecně se první dny vyspalo nejlépe právě tam a s ním po boku."

1. je to mimino, je absolutně normální, že chce spát se svou smečkou, dosud to tak bylo. A i toto je součást navázání na člověka , i toto přispívá k formování jejich vztahu a i toto může člověku, dle povahy psa, "zachránit pr.del"
2. staré psí moudro říká, nevymýšlej psu, kde má mít pelech, on si to vymyslí sám

"tím pádem je nežádoucí nechat štěně kňučet a škrábat na jeho dveře, jelikož by ho to budilo a nebyl by pak odpočatej na svou štěněcí šichtu."

když ty dveře bude mít otevřené, vyspí se všichni

"Štěně je kvůli tomuto většinu dní přetažené a nedospalé, díky tomu víc aktivizuje a dělá hlouposti. Odpočívat odmítá a v součtu spí moc málo, opakované venčení a chození po zahrádce nepomáhá."

1. viz výše
2. je aktivní = to je temperament
dělá hloupost =chová se jako štěně, kterým je (opět viz výše)

"Já pak nemám jinou možnost, než se ho snažit nějak utahat a zabavit, hrát si s ním, aby se unavilo."

jako pořídila jsem si štěně křížence dvou aktivních plemen a MUSÍM si s ním hrát? MUSÍM ho zabavit, utahat?
a jako původní předpoklad byl jaký?

"Jenže tím už často přetahuju čas, po jaký má být vzhůru, když už by mělo jít zase spát."

zapomeň na "má být" řiď se citem! Není to mašinka! K nějakému režimu se člověk musí časem propracovat a mnohdy je třeba představy upravit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..proč by jste se nevyspali, prostě capnu psa a spím s nim...odpadnou louzicky neb když se stěně začne chrout, popadnete ho a jdete čůrat ven....pak dospite....no a až vyroste, samo se přestane dozadovat vaší postele neb to tam pro něj bude nepohodlné...no a když ho nechcete v posteli, ustelte si u jeho pelíšku než si zvykne a naučí spát samo....navíc tuším že vás pes bude potřebovat unavit docela dost jak hlavu,xtak tělo.....

Ona by se vyspala u přítele na posteli, se mnou na posteli ale spát nechce. Tudíž to musím nějak vymyslet, když přítel spí a mám ji na starosti já, aby ho nebudila. Loužičky nám nijak nevadí, prakticky žádné nejsou - chodíme s ní klidně i každou hodinu, je-li to třeba. V noci cca co dvě hodiny.

Opakuji, že problém je ten, že si má hrát třeba hodinu maximálně, a pak musí spát, což nedělá - stále by si hrála, nebo něco vymýšlela. Snažím se ji opakovaně položit do pelíšku, dám jí tam něco na žužlání, sedím u ní... Chvilku je v klidu, ale za chvíli ji to přestane bavit, zase vstane a jde jinam. Teď byla vzhůru 3,5 hodiny, to je hrozně moc a štěňátku to nedělá dobře. Jenže ji nejde nijak utišit, aby přes den spala tak, jak má. V noci to je celkem ok, to spinká v pohodě.

Když je vzhůru, hraju si s ní, trénuji příkazy (už umí sedni, dej pac a pusť), takže trénujeme třeba čtvrt hodinky (víc se nedoporučuje), potom si jdeme zaběhat na zahrádku a porjít se několikrát kolem domu, doma si hrajeme s hračkama, přetahujeme se... Zábavu a aktivity má opravdu barvité, tudíž v tom problém asi nebude.

Bojím se té přehnané stimulace vnějšími vlivy a nevím, jak najít to optimum.

Ne, je to robot, nedá se nic dělat.

Štěňátko je hodně temperamentní a tvrdohlavé
ale není blbé, aby měnilo postel za pelech na zemi.
https://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/9054/pes-v-posteli/
https://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/9057/jak-vybrat-psa-a-cim-se-pri-vyberu-ridit/

štěně ale neumí hodinu si hrát a hodinu spát. Hraje si dokud nepadne a pak usne tam, kde padne. Jo a ještě, nehraje si samo, ale s páníčkem, potažmo i s ostatními členy smečky, pokud je doma víc psů a dokud to ty starší baví....

Aliza napsal(a):
Ona by se vyspala u přítele na posteli, se mnou na posteli ale spát nechce. Tudíž to musím nějak vymyslet, když přítel spí a mám ji na starosti já, aby ho nebudila. Loužičky nám nijak nevadí, prakticky žádné nejsou - chodíme s ní klidně i každou hodinu, je-li to třeba. V noci cca co dvě hodiny.

Opakuji, že problém je ten, že si má hrát třeba hodinu maximálně, a pak musí spát, což nedělá - stále by si hrála, nebo něco vymýšlela. Snažím se ji opakovaně položit do pelíšku, dám jí tam něco na žužlání, sedím u ní... Chvilku je v klidu, ale za chvíli ji to přestane bavit, zase vstane a jde jinam. Teď byla vzhůru 3,5 hodiny, to je hrozně moc a štěňátku to nedělá dobře. Jenže ji nejde nijak utišit, aby přes den spala tak, jak má. V noci to je celkem ok, to spinká v pohodě.

Když je vzhůru, hraju si s ní, trénuji příkazy (už umí sedni, dej pac a pusť), takže trénujeme třeba čtvrt hodinky (víc se nedoporučuje), potom si jdeme zaběhat na zahrádku a porjít se několikrát kolem domu, doma si hrajeme s hračkama, přetahujeme se... Zábavu a aktivity má opravdu barvité, tudíž v tom problém asi nebude.

Bojím se té přehnané stimulace vnějšími vlivy a nevím, jak najít to optimum.

Jak si má hrát hodinu maximálně a pak musí spát? Říká kdo? Je to živý tvor, psí mimino a to nenacpete do tabulek. Netrénujte s ní příkazy, ale hrejte si. A v klidu si znovu přečtěte všechny příspěvky nade mnou - píšou je samí zkušení pejskaři z vlastních zkušeností. Nejsou to žádná moudra vyčtená z knih. A mimochodem - máte křížence huskyho (velmi temperamentní plemeno) - možná se z něj v pubertě teprve opupínkujete (kulantně napsáno).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako och

"máme doma nové štěňátko. Před jeho pořízením jsem si studovala různé materiály, jak ve všem postupovat a měla jsem pocit, že to budu zvládat dobře"

to je sice hezké, ale je třeba si uvědomit, že teorie je jedna věc a praxe druhá, a že se nebavíme o materiálu, ale živé a ryze individuální bytosti
(mé štěně HW spalo 3 h, pak chvilka aktivity a spánek, mé štěně PHP spalo max 30 minut a pak nekonečně řádění..........o tom to je)

"Štěňátko je hodně temperamentní a tvrdohlavé a to už ve věku dvou měsíců. S přítelem ho máme dnes doma teprve pátý den a pořád dolaďujeme jeho pravidelný denní režim. "

1. štěňátko je štěňátko, mládě zvířete, chová se, jak mu velí jeho pudy, temperament, zkušenosti (neboli to naučené, a toho asi moc nebude, že), tak čemu se divit....
2. máte ho TEPRVE 5 dní! tak co chcete....ono režim musí vycházet z toho "režimovaného"

"Pejsek většinu času odmítá spát na svém místečku, namísto toho sedne přede dveře přítelova pokoje (spíme odděleně) a dožaduje se přístupu k němu, aby mohl spát na jeho posteli - má letiště, což se štěňátku asi líbí. Obecně se první dny vyspalo nejlépe právě tam a s ním po boku."

1. je to mimino, je absolutně normální, že chce spát se svou smečkou, dosud to tak bylo. A i toto je součást navázání na člověka , i toto přispívá k formování jejich vztahu a i toto může člověku, dle povahy psa, "zachránit pr.del"
2. staré psí moudro říká, nevymýšlej psu, kde má mít pelech, on si to vymyslí sám

"tím pádem je nežádoucí nechat štěně kňučet a škrábat na jeho dveře, jelikož by ho to budilo a nebyl by pak odpočatej na svou štěněcí šichtu."

když ty dveře bude mít otevřené, vyspí se všichni

"Štěně je kvůli tomuto většinu dní přetažené a nedospalé, díky tomu víc aktivizuje a dělá hlouposti. Odpočívat odmítá a v součtu spí moc málo, opakované venčení a chození po zahrádce nepomáhá."

1. viz výše
2. je aktivní = to je temperament
dělá hloupost =chová se jako štěně, kterým je (opět viz výše)

"Já pak nemám jinou možnost, než se ho snažit nějak utahat a zabavit, hrát si s ním, aby se unavilo."

jako pořídila jsem si štěně křížence dvou aktivních plemen a MUSÍM si s ním hrát? MUSÍM ho zabavit, utahat?
a jako původní předpoklad byl jaký?

"Jenže tím už často přetahuju čas, po jaký má být vzhůru, když už by mělo jít zase spát."

zapomeň na "má být" řiď se citem! Není to mašinka! K nějakému režimu se člověk musí časem propracovat a mnohdy je třeba představy upravit.

Vaše úvodní "och" nějak nechápu - čím a jak by tedy podle vás měl začínat novopečený majitel pejska? Co je špatného na tom zjištovat si? A jak mám nabrat nějakou praxi, dokud toho pejska skutečně nemám? Nerozumím vaší pointě.

Nechápu to poukazování na to, jak je pes živá bytost a ne plyšák - jako bych to nevěděla, nevím proč mají zkušení pejskaři ppotřebu se tímhle ohánět a hned všechny nové házet do jednoho pytle. Snad už to, že se starám a snažím se pro štěnátko dělat maximum je známkou toho, že mi na jeho blahu záleží a chci mu pomoct.

K tomu režimu, náhodou si na všechno zvyká parádně, problémem je skutečně jen ten spánek a s tím související přetaženost. Je šikovná, učenlivá, mazlivá, hraní ji baví, už se zabaví i sama, pokud tedy s ní někdo je. Když třeba vařím, nechám všude otevřeno, aby za mnou mohla a vystačí si, než se jí zase mohu začít věnovat.

Zvažuji nechávat ji spát na té přítelově posteli, jenže to bude horší v tom, že ona ho pak bude budit, když on potřebuje spát. Na mé posteli žel spát nechce.

Dodávám, že já rozumím tomu, co jí chybí a proč, nic jí nezazlívám - jen se snažím jí pomoct, chci aby se měla co nejlépe a jsem zoufalá z toho, že se mi to v téhle věci nedaří.

Pravdou je, že tyhle návody jsou univerzální na všechna plemena. Je možné, že ta naše bude potřebovat spát méně a hrát si více, já s tím problém nemám žádný, Ráda s ní cokoliv dělám - Lidi probůh, nechytejte mě hned za slovo a hlavně nepřekrucujte! Chci s ní dělat cokoliv a jakkoliv dlouho ona bude chtít.

Jde mi výlučně o to, že ty návody straší tím, že štěně MUSÍ spát denně 18 - 20 hodin a když nespí, může to mít negativní vliv na jeho psychické a fyzické zdraví. Proto taky píšu sem, očekávám rady a ne kibicování nas na bázi unáhlených závěrů, že si se psem nechci hrát nebo že nevím, že se se štěnětem musí něco dělat.

Už si rozumíme?

že si má hrát třeba hodinu maximálně, a pak musí spát, což nedělá - stále by si hrála
Bude hůř.

Nestačilo do bytu nějaké společenské plemeno?

rapotacka11 napsal(a):
že si má hrát třeba hodinu maximálně, a pak musí spát, což nedělá - stále by si hrála
Bude hůř.

Nestačilo do bytu nějaké společenské plemeno?

Když bude, tak bude, nevadí mi to. Chci jen, aby správně a zdravě rostla, nechci nic podcenit.

Dobře, tak znovu...

//Jde mi výlučně o to, že ty návody straší tím, že štěně MUSÍ spát denně 18 - 20 hodin a když nespí, může to mít negativní vliv na jeho psychické a fyzické zdraví. Proto taky píšu sem, očekávám rady a ne kibicování nas na bázi unáhlených závěrů, že si se psem nechci hrát nebo že nevím, že se se štěnětem musí něco dělat.//

Nemáme byt ale barák se zahradou. Při pozorném přečtení úvodního příspěvku by to bylo správně pochopeno.

Aliza napsal(a):
Vaše úvodní "och" nějak nechápu - čím a jak by tedy podle vás měl začínat novopečený majitel pejska? Co je špatného na tom zjištovat si? A jak mám nabrat nějakou praxi, dokud toho pejska skutečně nemám? Nerozumím vaší pointě.

Nechápu to poukazování na to, jak je pes živá bytost a ne plyšák - jako bych to nevěděla, nevím proč mají zkušení pejskaři ppotřebu se tímhle ohánět a hned všechny nové házet do jednoho pytle. Snad už to, že se starám a snažím se pro štěnátko dělat maximum je známkou toho, že mi na jeho blahu záleží a chci mu pomoct.

K tomu režimu, náhodou si na všechno zvyká parádně, problémem je skutečně jen ten spánek a s tím související přetaženost. Je šikovná, učenlivá, mazlivá, hraní ji baví, už se zabaví i sama, pokud tedy s ní někdo je. Když třeba vařím, nechám všude otevřeno, aby za mnou mohla a vystačí si, než se jí zase mohu začít věnovat.

Zvažuji nechávat ji spát na té přítelově posteli, jenže to bude horší v tom, že ona ho pak bude budit, když on potřebuje spát. Na mé posteli žel spát nechce.

Dodávám, že já rozumím tomu, co jí chybí a proč, nic jí nezazlívám - jen se snažím jí pomoct, chci aby se měla co nejlépe a jsem zoufalá z toho, že se mi to v téhle věci nedaří.

Pravdou je, že tyhle návody jsou univerzální na všechna plemena. Je možné, že ta naše bude potřebovat spát méně a hrát si více, já s tím problém nemám žádný, Ráda s ní cokoliv dělám - Lidi probůh, nechytejte mě hned za slovo a hlavně nepřekrucujte! Chci s ní dělat cokoliv a jakkoliv dlouho ona bude chtít.

Jde mi výlučně o to, že ty návody straší tím, že štěně MUSÍ spát denně 18 - 20 hodin a když nespí, může to mít negativní vliv na jeho psychické a fyzické zdraví. Proto taky píšu sem, očekávám rady a ne kibicování nas na bázi unáhlených závěrů, že si se psem nechci hrát nebo že nevím, že se se štěnětem musí něco dělat.

Už si rozumíme?

Však rady se vám dostaly. Vyprdněte se na návody. Znovu opakuji, je to živý tvor a ne pračka. Neurážejte se. Všichni vám a hlavně vašemu štěněti chtějí pomoct.

Ach jo, proč hledat problémy tam, kde nejsou. Už jsem měla 9 štěňat a teda fakt mě nenapadlo počítat, kolik přesně minut nebo hodin má spát a jak dlouho si má hrát. Ono si časem na nějaký režim navykne, máte ho teprve 5 dní. Myslím, že moc čtete.

aluska napsal(a):
štěně ale neumí hodinu si hrát a hodinu spát. Hraje si dokud nepadne a pak usne tam, kde padne. Jo a ještě, nehraje si samo, ale s páníčkem, potažmo i s ostatními členy smečky, pokud je doma víc psů a dokud to ty starší baví....

Dobrá, tím pádem ty návody na výchovu štěněte jsou opravdu nějaké přitažené za vlasy. já si chci nechat poradit od zkušeného člověka, který mi řekne, že takový režim je v pořádku. Pokud je, tak ok.

Všude je však psáno, že štěnátko musí mít režim, atd. vaši pejsci ho neměli/nemají?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ach jo, proč hledat problémy tam, kde nejsou. Už jsem měla 9 štěňat a teda fakt mě nenapadlo počítat, kolik přesně minut nebo hodin má spát a jak dlouho si má hrát. Ono si časem na nějaký režim navykne, máte ho teprve 5 dní. Myslím, že moc čtete.

Moc čtu, protože nemám jiný zdroj informací. Holt nechci psa nechat růst jako dříví v lese. Dnes jsem napsala sem a zatím sklízím převážně kritiku a povzdechy. tak kde a jak si mám tedy co zjišťovat? Učenej snad z nebe nespadl.

Nejde to napsat v klidu a hezky, že pejsci to nemusí mít až tak striktní?

Je to můj první pejsek, tak prostě nevím. Vy zkušení to asi nechápete, ale taky jste přeci někdy začínali. Ta povýšenost mi přijde zbytečná.

Aliza napsal(a):
Dobrá, tím pádem ty návody na výchovu štěněte jsou opravdu nějaké přitažené za vlasy. já si chci nechat poradit od zkušeného člověka, který mi řekne, že takový režim je v pořádku. Pokud je, tak ok.

Všude je však psáno, že štěnátko musí mít režim, atd. vaši pejsci ho neměli/nemají?

Už jsem vychovala ( pro někoho jenom ) 6 štěňat do dospělosti. Poslední jsem si pořídila v březnu, teď mu bude 11 měsíců. Nikdy jsem se neřídila žádným návodem, jak dlouho si má pes hrát a jak dlouho spát. Každé štěně je jiné, některé temperamentnější, některé klidnější. Samozřejmě roli hraje výběr plemene, já jedu jenom v jezevčíkách, což taky není plemeno, které sedí v koutě. Všechny moje štěňata si hrála tak dlouho, dokud mohla, pak se nažrala a šla spát, když chtěla. Ten poslední se vždycky ve dvě v noci vzbudil a hrozně si chtěl hrát. Tak jsme se napřed šli vyčurat a pak jsem hodinu držela plyšáka a on si ho kousal. Postel byla plná hraček, aby si milostpán mohl vybrat, na kterou má zrovna chuť. Ale třeba to dělám blbě, ale troufnu si říct, že mě pesani mají rádi.

Měli.
Pravidelně a dobře krmit, pravidelně chodit ven=socializovat,
pořád si hrát, honit se, schovávat a hru prokládat cvičeníčkem,
hezky pomalu a trpělivě v mezihře po chvilkách opakovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Trénink na klec mi připadá jako dobrá věc, ale určitě ne na to, aby tam štěně spalo celou noc.
Může vám to pomoct s tím, aby se pejsek naučil odpočívat.
Teď je to ale ještě fakt mimino.
Když jste si pořídili takovýho pejska, tak jste určitě hyperpejska chtěli a očekávali, že?
V posteli ho mít nechcete? To by bylo nejjednodušší řešení (i když můj pes spal taky odděleně, ale to už byl dospělej).

Vím vím, viděla jsem i viděa, jak se to má správně dělat, ale přijde mi to nic moc... Prostě nechci psa nikam zavírat. Její aktivita mi nijak nevadí, opět se budu opakovat, ale pouze se bojím o správný mentální a fyzický růst svého psa. Když se mnou bude chtít řádit pět hodin, ráda to budu dělat.

Přítel ho v posteli nechce, jak jsem psala. U mě v posteli spát nechce zase štěně. Nejspíš to ale přehodnotíme, když zde většina lidí radí nechat ho spát v té posteli.

Díky za radu každopádně, cením si vaší milé a slušné reakce, potěší to.

Aliza napsal(a):
Moc čtu, protože nemám jiný zdroj informací. Holt nechci psa nechat růst jako dříví v lese. Dnes jsem napsala sem a zatím sklízím převážně kritiku a povzdechy. tak kde a jak si mám tedy co zjišťovat? Učenej snad z nebe nespadl.

Nejde to napsat v klidu a hezky, že pejsci to nemusí mít až tak striktní?

Je to můj první pejsek, tak prostě nevím. Vy zkušení to asi nechápete, ale taky jste přeci někdy začínali. Ta povýšenost mi přijde zbytečná.

Není to žádná povýšenost z mojí strany, píšu vám to úplně normálně. Štěně jsem měla ještě, když žádnej internet nebyl. Ano, byly nějaké knížky, ale tam se teda nic takovýho nepsalo, asi tehdy byli lidi víc normální, nevím.
Máte děti? Já mám 3 a taky jsem u nich žádný tabulky neřešila, protože jinak bych se z toho musela zbláznit.
Každé štěně je individualita, to prostě nemůžete posuzovat podle nějakých návodů nebo tabulek. To štěně se teprve se vším sžívá, skoro všechno je pro něj nové. Soustředila bych se hlavně na vztah, který si teď budujete. Režim si časem nějaký vytvoří. Já mám teď 4 psy a každý má ten režim jiný.

" A mimochodem - máte křížence huskyho (velmi temperamentní plemeno) - možná se z něj v pubertě teprve opupínkujete (kulantně napsáno)."

právě proto bych ji poslušnost-povely naopak už učila, velmi a důkladně
ono se to s hrou nijak nevylučuje, naopak

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Však rady se vám dostaly. Vyprdněte se na návody. Znovu opakuji, je to živý tvor a ne pračka. Neurážejte se. Všichni vám a hlavně vašemu štěněti chtějí pomoct.

Ano, zkusím to, jak většina lidí píše.

Jinak není to o urážení se - jsem z toho všeho smutná a přecitlivělá, tudíž si nejspíš některé věci moc beru. Psychická únava se na tom podepisuje, nu.

Zapomeňte na návody, takhle malý štěně když si chce hrát, tak si hraje a když chce spát, tak usne kdekoliv, stejně jako malý lidský mimino vám neusne na povel. Režimem se myslí běžný chod domácnosti, kdy se vstává a jde spát, kdy se jí a kdy lidi chodí do práce atd., na to si štěně navykne časem samo bez nucení + věci, které chcete aby pes dělal nebo nedělal doma jako smí\nesmí na gauč, smí\nesmí do ložnice, smí\nesmí vběhnout zablácenej do domu atd. a to ho budete učit postupně týdny a měsíce.

Je to můj první pejsek, tak prostě nevím. Vy zkušení to asi nechápete, ale taky jste přeci někdy začínali.

Jo začínali jsme a někteří jsme byli fest blbí a taky jsme četli.
jo a pozapomněli jsme .
Bylo málo co sehnat, ale psali to zkušení praktici.
Neodpočítávaly se granulky ani minuty
Stačí tzv. selský rozum.
Poradí i babička-děda a bude to nejspíš dobře.
Pes vyroste, akorát ta volba plemen - no nic, přizpůsobíte se.

aluska napsal(a):
Už jsem vychovala ( pro někoho jenom ) 6 štěňat do dospělosti. Poslední jsem si pořídila v březnu, teď mu bude 11 měsíců. Nikdy jsem se neřídila žádným návodem, jak dlouho si má pes hrát a jak dlouho spát. Každé štěně je jiné, některé temperamentnější, některé klidnější. Samozřejmě roli hraje výběr plemene, já jedu jenom v jezevčíkách, což taky není plemeno, které sedí v koutě. Všechny moje štěňata si hrála tak dlouho, dokud mohla, pak se nažrala a šla spát, když chtěla. Ten poslední se vždycky ve dvě v noci vzbudil a hrozně si chtěl hrát. Tak jsme se napřed šli vyčurat a pak jsem hodinu držela plyšáka a on si ho kousal. Postel byla plná hraček, aby si milostpán mohl vybrat, na kterou má zrovna chuť. Ale třeba to dělám blbě, ale troufnu si říct, že mě pesani mají rádi.

To o tom charakteru je fakt... Jak tu psali i jiní, asi je nesmysl snažit se mechanicky vynucovat nějakej režim, lepší je dát štěněti trochu svobody, ačkoliv ne ve všem.

My se teď víceméně řídíme tím, jak chce štěňátko, ale snažím se ho krmit třikrát denně ve stejnou dobu, aby se dalo lépe odhadnout, kdy a jak bude chtít jít vyvenčit - bez toho by se těžko hlídaly loužičky a hromádky.

Tedy vzbudí se, jdeme ven - pokaždé čurá a někdy i kaká. Poté dostane najíst (krmíme 3x denně) a znovu jdeme ven (někdy kaká až po jídle). Pak si hrajeme, dokud není štěně viditelně unavené a jdeme se ještě jednou projít po zahrádce. Většinou si ještě trošku čůrne, a potom se snažím uložit ji na spinkání. Někdy to vyjde, ale někdy ne. Nejspíš to je takhle normální, všichni tři si stále zvykáme a nejvíc z nás štěňátko.

Pokud vás vaši pejsci v dospělosti poslouchají a nejsou nezvladatelní, i když striktní režim neměli, pak jste to nejspíš dělala dobře. :) My máme velké plemeno, křížence huskyho a němečáka, tudíž jde o náročnějšího pejska.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ach jo, proč hledat problémy tam, kde nejsou. Už jsem měla 9 štěňat a teda fakt mě nenapadlo počítat, kolik přesně minut nebo hodin má spát a jak dlouho si má hrát. Ono si časem na nějaký režim navykne, máte ho teprve 5 dní. Myslím, že moc čtete.

Má dva měsíce, je 5 dní doma, ale už trénuje, umí, pac a sedni a nevím co ještě, ale panička se bojí, že bude přetažené. Bože

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Není to žádná povýšenost z mojí strany, píšu vám to úplně normálně. Štěně jsem měla ještě, když žádnej internet nebyl. Ano, byly nějaké knížky, ale tam se teda nic takovýho nepsalo, asi tehdy byli lidi víc normální, nevím.
Máte děti? Já mám 3 a taky jsem u nich žádný tabulky neřešila, protože jinak bych se z toho musela zbláznit.
Každé štěně je individualita, to prostě nemůžete posuzovat podle nějakých návodů nebo tabulek. To štěně se teprve se vším sžívá, skoro všechno je pro něj nové. Soustředila bych se hlavně na vztah, který si teď budujete. Režim si časem nějaký vytvoří. Já mám teď 4 psy a každý má ten režim jiný.

Děti nemáme a neplánujeme, tohle chlupaté miminko je podle všeho až až dostačující. Jinde mi bylo i řečeno, že problém může být i v tom, že dva měsíce jsou prostě málo a pejskovi se stále může stýskat po mámě a sourozencích. Ve třech měsících by to pravděpodobně zvládal lépe, ale co už teď nadělám.

Čas s ním trávíme dnem i nocí pořád, mazlíme se a hrajeme si, učíme povely, běháme po zahradě... Všechno ji baví. Nesvá je prostě jen před tím spinkáním, když nemá mozek zaměstanný něčím jiným a kdy se jí asi stýská.

Každopádně děkuji. :)

"Vaše úvodní "och" nějak nechápu - čím a jak by tedy podle vás měl začínat novopečený majitel pejska? Co je špatného na tom zjištovat si? A jak mám nabrat nějakou praxi, dokud toho pejska skutečně nemám? Nerozumím vaší pointě."

mé úvodní "och" je smutek z tak strojového/mechanického úvodního příspěvku
až z toho zamrazilo

špatného na zjišťování si není vůbec nic a taky to nepíšu
(sama v oblasti výcviku/výchovy písmenka uznávám jako prvotní zdroj informací)
píšu, že je nutno vnímat fakt živého tvora a individuality a nesnažit se ho narvat do těch tabulek
píšu, že je nutno se řídit citem (třeba i kdy je štěně přetažené a kdy plné energie)
platí pro psy i děti i další

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
" A mimochodem - máte křížence huskyho (velmi temperamentní plemeno) - možná se z něj v pubertě teprve opupínkujete (kulantně napsáno)."

právě proto bych ji poslušnost-povely naopak už učila, velmi a důkladně
ono se to s hrou nijak nevylučuje, naopak

Však učíme jak div - už umí dobře tři příkazy, stále je trénujeme a dnes zkusím zase něco nového. Na to, jak je malinká, je neskutečně chytrá a to učení ji baví. :) Někdy chytne tantrum, nepřiměřeně kouše a a dělá, co nemá - což je podle všeho taky normální. Holt je třeba tu autoritu budovat už hned odmalička. Věřím a doufám, že to zvládneme.

Aliza napsal(a):
To o tom charakteru je fakt... Jak tu psali i jiní, asi je nesmysl snažit se mechanicky vynucovat nějakej režim, lepší je dát štěněti trochu svobody, ačkoliv ne ve všem.

My se teď víceméně řídíme tím, jak chce štěňátko, ale snažím se ho krmit třikrát denně ve stejnou dobu, aby se dalo lépe odhadnout, kdy a jak bude chtít jít vyvenčit - bez toho by se těžko hlídaly loužičky a hromádky.

Tedy vzbudí se, jdeme ven - pokaždé čurá a někdy i kaká. Poté dostane najíst (krmíme 3x denně) a znovu jdeme ven (někdy kaká až po jídle). Pak si hrajeme, dokud není štěně viditelně unavené a jdeme se ještě jednou projít po zahrádce. Většinou si ještě trošku čůrne, a potom se snažím uložit ji na spinkání. Někdy to vyjde, ale někdy ne. Nejspíš to je takhle normální, všichni tři si stále zvykáme a nejvíc z nás štěňátko.

Pokud vás vaši pejsci v dospělosti poslouchají a nejsou nezvladatelní, i když striktní režim neměli, pak jste to nejspíš dělala dobře. :) My máme velké plemeno, křížence huskyho a němečáka, tudíž jde o náročnějšího pejska.

Asi jste nikdy nečetla o povaze jezevčíka a jeho loveckých pudech . Striktní výchovu měli když odrostli štěněcím měsícům, poslušnost a přivolání je u jezevčíka důležitá. Ale Striktní výchova podle mě není teď si hraješ a teď musíš spát....

Mimochodem, zmiňovalo se to tu, ale myslím málo zdůraznilo. A mně, jako laikovi, to přijde důležité.

Máte štěně 5 dní. To štěně je ve stresu. Chca nechca, odloučené od rodiny, vytržené z prostředí, které zná, "ponecháno napospas" v cizím u cizích, kterým nerozumí (zatím). Je jisté, že jeho momentální mentální stav není stabilizovaný. I proto klidně může méně spát. Kdybyste se ocitla v cizím prostředí mezi cizími lidmi z ničeho nic bez vysvětlení, asi byste taky neusínala upe s klidem.

Takže trpělivost, vlídnost, podle potřeb psa, a za týden to může být úplně jinak.

lesnížínka napsal(a):
Má dva měsíce, je 5 dní doma, ale už trénuje, umí, pac a sedni a nevím co ještě, ale panička se bojí, že bude přetažené. Bože

"Sedni" umí už od lidí, od kterých jsme si ji pořídili. Další dva jsme naučili my. Cvičíme třeba 10 minut denně, dostává za to odměny a baví ji to.

Pokud se vám na tom něco nezdá, řekněte my, jak byste stimulovala pejska vy po všech stránkách, nejen po té fyzické? Chytrému psovi jen běhání a blbnutí nestačí. Na učení povelů v tomto věku není podle všeho nic špatného, navíc když ji to evidentně baví a nikdy nepřekračujeme dobu 10ti minut, pak si zase jdeme hrát nebo projít se.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Vaše úvodní "och" nějak nechápu - čím a jak by tedy podle vás měl začínat novopečený majitel pejska? Co je špatného na tom zjištovat si? A jak mám nabrat nějakou praxi, dokud toho pejska skutečně nemám? Nerozumím vaší pointě."

mé úvodní "och" je smutek z tak strojového/mechanického úvodního příspěvku
až z toho zamrazilo

špatného na zjišťování si není vůbec nic a taky to nepíšu
(sama v oblasti výcviku/výchovy písmenka uznávám jako prvotní zdroj informací)
píšu, že je nutno vnímat fakt živého tvora a individuality a nesnažit se ho narvat do těch tabulek
píšu, že je nutno se řídit citem (třeba i kdy je štěně přetažené a kdy plné energie)
platí pro psy i děti i další

V pořádku, příspěvky tady mi pomohly a už zase vím něco nového.

Ono se totiž nikde nepíše, že chovatel má být flexibilní. Všude se klade důraz na tu striktnost. Tudíž jsem neměla ani jak vědět, že je lepší trochu zvolnit a tolik to nehrotit. Jen je holt trochu nepříjemné pak dostávat odpovědi a soudy stylu, že jsem vlastně blbec a dělám to celé špatně.

Na tabulky už tedy kašlu, půjdeme na to jinak. Věřím, že si to všechno nějak sedne na své místo, postupem času. Díky. :)

Aliza napsal(a):
V pořádku, příspěvky tady mi pomohly a už zase vím něco nového.

Ono se totiž nikde nepíše, že chovatel má být flexibilní. Všude se klade důraz na tu striktnost. Tudíž jsem neměla ani jak vědět, že je lepší trochu zvolnit a tolik to nehrotit. Jen je holt trochu nepříjemné pak dostávat odpovědi a soudy stylu, že jsem vlastně blbec a dělám to celé špatně.

Na tabulky už tedy kašlu, půjdeme na to jinak. Věřím, že si to všechno nějak sedne na své místo, postupem času. Díky. :)

ta striktnost se myslí , že když cvičíte, tak pejsek vždy musí cvik vykonat a až potom cvičení ukončit. Ale musí cvičit samozřejmě úměrně věku

aluska napsal(a):
Asi jste nikdy nečetla o povaze jezevčíka a jeho loveckých pudech . Striktní výchovu měli když odrostli štěněcím měsícům, poslušnost a přivolání je u jezevčíka důležitá. Ale Striktní výchova podle mě není teď si hraješ a teď musíš spát....

Na tom něco bude, no... Poradila byste mi tedy prosím, v jakém měsíci je tedy podle vás nejlepší začít trochu striktněji? Respektive, co fungovalo u vás? :)

Já ještě dodám, že mně třeba do začátku hodně pomohl radami hlavně chovatel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mimochodem, zmiňovalo se to tu, ale myslím málo zdůraznilo. A mně, jako laikovi, to přijde důležité.

Máte štěně 5 dní. To štěně je ve stresu. Chca nechca, odloučené od rodiny, vytržené z prostředí, které zná, "ponecháno napospas" v cizím u cizích, kterým nerozumí (zatím). Je jisté, že jeho momentální mentální stav není stabilizovaný. I proto klidně může méně spát. Kdybyste se ocitla v cizím prostředí mezi cizími lidmi z ničeho nic bez vysvětlení, asi byste taky neusínala upe s klidem.

Takže trpělivost, vlídnost, podle potřeb psa, a za týden to může být úplně jinak.

Máte pravdu... Já jsem spíš tak vynervovaná, abych vše dělala správně a aby se pejsek měl hezky, že pak soudím po několika dnech, zatímco je třeba mít tu trpělivost. Jsem moc ráda, že v tom nejsem sama a že si tím asi prošla spousta pejskařů a jejich štěňátek.

Moc děkuju za povzbuzení.

- řekněte mi, jak byste stimulovala pejska

Nám se osvědčily větší děti.
Můžete "použít" od příbuzných, od sousedů,
pokud budou chtít. Lítat po stráni, schovávat se mu ...
To psa baví, štěně chce mládí...

a to já bych ji klidně cvičila třeba 10x po pár minutách, třeba Xkrát......
za předpokladu, že ji to baví
učí se tím nejen ta konkrétní chování=povely, ale i obecně spolupracovat s člověkem, komunikovat s člověkem, nechávat se jím vést
a to je návyk životně důležitý, nota bene u plemen poněkud nezávislých (pokud se ke slovu v povahové výbavě dostane husky)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já ještě dodám, že mně třeba do začátku hodně pomohl radami hlavně chovatel.

Já bohužel nikoho takového neznám, proto jsem napsala vám sem... Vy jste měla ve svém okolí někoho, kdo choval pejsky, nebo šlo o nějaké placené konzultace?

Aliza napsal(a):
Když bude, tak bude, nevadí mi to. Chci jen, aby správně a zdravě rostla, nechci nic podcenit.

Dobře, tak znovu...

//Jde mi výlučně o to, že ty návody straší tím, že štěně MUSÍ spát denně 18 - 20 hodin a když nespí, může to mít negativní vliv na jeho psychické a fyzické zdraví. Proto taky píšu sem, očekávám rady a ne kibicování nas na bázi unáhlených závěrů, že si se psem nechci hrát nebo že nevím, že se se štěnětem musí něco dělat.//

Nemáme byt ale barák se zahradou. Při pozorném přečtení úvodního příspěvku by to bylo správně pochopeno.

Nebudu tady dělat chytrou, protože nejsem....měla jsem za svůj život 6 psů....resp. šest štěňat a věřte nebo ne, zkušenosti s předchozími štěňaty mi třeba u dalšího byly úplně na dvě věci ...poněvadž a protože je každé štěně úplně jiné.
Jediné, co mi ty zkušenosti s několika štěňaty dávají je, že si nedělám hlavu, že štěně není takové, jak si někde přečtu, že si nedělám hlavu s tím, že to co si přečtu nefunguje..dělejte to tak a tak a štěně tak a tak bude fungovat....no tak to se mi chtělo třeba u pyrenejky hystericky smát a toho chytrolína, co to napíše, bych dotáhla za pačesy k mojí malé Gině a řekla "tak mi to předveď ty Coperfielde"

Už psala výše hmn...jedno štěně mi po hodince řádění padlo uprostřed obýváku a spalo 3 hodiny, u druhého štěněte, když dobře usnulo na dvacet minut...ani jsem si nestihla vypít kafe a připravit se, nabrat síly na další šichtu.

To, co popisujete je vlastně legrace...i když vám to momentálně tak nepřijde. Je možné, že za měsíc nebudete moct kolem štěněte projít, aniž byste ho neměli zakouslého v noze, nepohladíte aniž byste měla štěně zakouslé v ruce, může na vás "útočit" nabíhat, kousat...okusovat nábytek, udělat ze zahrady tankodrom, vyškubat kytky, poškrábat dveře, "sežrat" kus koberce taky vybuchující polštáře a pelechy můžou být realita všedního dne.
A vy si říkáte, co dělám špatně...pejsek má dost pohybu, snažím se mu zaměstnat i hlavinku, na procházkách se vyblbne s psími kámoši a doma místo toho, abych si alespoň na chvíli sedla a koukla třeba na telku, tak neustále doráží a zlobí.

Nebudu vám tady říkat "něco jste si přečetla, to je hezký, ale je to jen ideální teorie"

Kdyby tady každý napsal...moje štěně bylo takové a makové, tak byste viděla ten rozdíl mezi štěňaty......deset lidí vám tady napíše...zkuste tohle nebo tamto, protože moje štěně bylo stejné..podobné a vám ani jedna z těch deseti rad nemusí fungovat.

Je to jako s tím kousáním....někdo napíše, že nej je převést štěně na hračku, aby nekousalo do ruky....ahá, super...u mě fungovalo u dvou fen, další dvě se mi na to krajcvajc a psí kluci třeba nekousali vůbec. Naopak bych tady mohla dělat chytrou a říkat "musíte nastavit režim", já to zvládla během měsíce, co jsem měla dvě štěňata a šlo to, ale šlo to u těchto konkrétních, u další...pyrenejky, tak tam až časem, prostě přirozeně se v pubertě začala tak trochu přizpůsobovat chodu rodiny. Protože ona prostě nebude odpočívat, kdy já si vzpomenu, ale kdy ona ten odpočinek potřebuje.

S tím přetaženým štěnětem vám musím dát za pravdu, jsou opravdu štěňata, která neví, kdy mají dost a pak jsou jak malé děti, které jsou omega unavené a řvou a jsou vzteklé.....moje kavkazačka je přesně taková, když přišla jako štěně a začala do mě vztekle kousat, tak to byla jasná známka toho, že už má dost a "utahat" jí nebylo řešení, protože utahaná už byla a to móóc, akorát neuměla sama "odpadnout".
To se přiznám, že jsem jí odnesla na chodbu, mezi dveře dala mřížku, aby za námi nemohla, ale aby na nás viděla a dala jí něco na kousání....prostě jsem minimalizovala podněty a ona nakonec z nudy odpadla a konečně usnula. Ale věřte, že po hodině to teda nebylo.
Na jiné štěně zase pomáhalo lehnout si s ním a uhladit do spaní Další štěně zase naopak bylo schopné usnout vsedě.

Ono nějaké ty základy člověk vyčte, ale berte to spíš jako doporučení než nějaké dogma a na zbytek to chce cit a selský rozum a v případě aktivního štěněte taky pevné nervy a trpělivost.

Možná, až vaše psí slečna bude pubescent, tak ještě budete vzpomínat na to, jak to bylo hodné štěňátko.

Aliza napsal(a):
"Sedni" umí už od lidí, od kterých jsme si ji pořídili. Další dva jsme naučili my. Cvičíme třeba 10 minut denně, dostává za to odměny a baví ji to.

Pokud se vám na tom něco nezdá, řekněte my, jak byste stimulovala pejska vy po všech stránkách, nejen po té fyzické? Chytrému psovi jen běhání a blbnutí nestačí. Na učení povelů v tomto věku není podle všeho nic špatného, navíc když ji to evidentně baví a nikdy nepřekračujeme dobu 10ti minut, pak si zase jdeme hrát nebo projít se.

Nezdá se mi na tom to, že to štěně je u vás 5! dní. Nezná vás, jste pro ni cizí lidi, teprve si na vás zvyká a vy na ni jdete s nějakým povelováním. Ano, může to být formou hry a bavit ji to, ale píšete: pak 10minut cvičíme..Teď na ni buďte prostě hlavně hodní...

rapotacka11 napsal(a):
- řekněte mi, jak byste stimulovala pejska

Nám se osvědčily větší děti.
Můžete "použít" od příbuzných, od sousedů,
pokud budou chtít. Lítat po stráni, schovávat se mu ...
To psa baví, štěně chce mládí...

Hned ze startu v prvních dnech? Nevím, ona ještě není zvyklá ani na nás, a ještě jí představovat dalším lidem... Opět jde o něco, co jsem četla, ale souhrnně se to nedoporučuje, dokud se pejsek trochu neaklimatizuje.

Toto všechno, co jste napsala, s ní dělám pravidelně i já - blbnu s ní jako malá, úřítel tedy moc ne, ale na to má ona mě. Z hlediska hraní podle mě opravdu nestrádá. :)

Aliza napsal(a):
Já bohužel nikoho takového neznám, proto jsem napsala vám sem... Vy jste měla ve svém okolí někoho, kdo choval pejsky, nebo šlo o nějaké placené konzultace?

Měla jsem na mysli chovatele mého štěněte. Přece štěňátko od někoho máte a při odběru neplatíte jen za štěně, ale i za instrukce týkající se péče a výchovy.

Hlavně bych cvičila přivolání :-D Máte zahradu, takže je to optimální prostor, když k vám štěně běží, volejte povel a pochválit a kokino :-) Resp. na naučení přivolání tady máte mnoho témat, můžete počíst, jak se to dařilo u koho a co doporučují zkušenější. To přivolání je stěžejní, zatímco přivolání jsme měli na každé procházce na čůrání, dej pac jsem kamarádkám předváděla asi tak jednou za rok.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a to já bych ji klidně cvičila třeba 10x po pár minutách, třeba Xkrát......
za předpokladu, že ji to baví
učí se tím nejen ta konkrétní chování=povely, ale i obecně spolupracovat s člověkem, komunikovat s člověkem, nechávat se jím vést
a to je návyk životně důležitý, nota bene u plemen poněkud nezávislých (pokud se ke slovu v povahové výbavě dostane husky)

Však tak to právě děláme, nikdy ne déle než 10 minut a pak se jde dělat něco jiného. Většinou cvičím takhle 2x denně, aby nebyla přehlcená informacemi.

Myslím si právě také, že je to hodně o té interakci s člověkem, o tom budování té hierarchie a poslušnosti hned zpočátku, i když jen jemně a krátce každý den. Učím ji třeba i tím, že když jsme na zahrádce a nechce přiběhnout ke mně, zavolám ji jménem, řeknu "k noze!", pak zašustím pytlíkem s mlsama a jakmile přiběhne, pochválím ji a dostane odměnu. I tímhle se postupně učí, že když udělá něco dobře, něco dobrého i dostane.

Aliza napsal(a):
To o tom charakteru je fakt... Jak tu psali i jiní, asi je nesmysl snažit se mechanicky vynucovat nějakej režim, lepší je dát štěněti trochu svobody, ačkoliv ne ve všem.

My se teď víceméně řídíme tím, jak chce štěňátko, ale snažím se ho krmit třikrát denně ve stejnou dobu, aby se dalo lépe odhadnout, kdy a jak bude chtít jít vyvenčit - bez toho by se těžko hlídaly loužičky a hromádky.

Tedy vzbudí se, jdeme ven - pokaždé čurá a někdy i kaká. Poté dostane najíst (krmíme 3x denně) a znovu jdeme ven (někdy kaká až po jídle). Pak si hrajeme, dokud není štěně viditelně unavené a jdeme se ještě jednou projít po zahrádce. Většinou si ještě trošku čůrne, a potom se snažím uložit ji na spinkání. Někdy to vyjde, ale někdy ne. Nejspíš to je takhle normální, všichni tři si stále zvykáme a nejvíc z nás štěňátko.

Pokud vás vaši pejsci v dospělosti poslouchají a nejsou nezvladatelní, i když striktní režim neměli, pak jste to nejspíš dělala dobře. :) My máme velké plemeno, křížence huskyho a němečáka, tudíž jde o náročnějšího pejska.

3x denně je docela málo, lepší by bylo krmení rozdělit na více dávek.

Já mám zkušenosti jen s jedním štěnětem - můj první pes a to docela specifické povahy - plemene. "Museli" jsme si s ním opravdu hodně hrát, byla to hotová piraně Když se unavil, tak šel spinkat sám, o žádném uspávání nemohla být ani řeč. Prostě to štěně si samo řekne kdy chce. No a v noci si dovedu představit, že to je docela brnkání na nervy. Nezkusila jste si ji vzít do postele a umazlit tak až usne? Nezvykla by si teď jako malá spát s vámi? Je to fakt malé psí mimino, dejte ji čas.
A ještě tip - začněte brzy se socializací a manipulací se psem. Ať si zvykne, že ji saháte na uši, berete tlapky do ruky, časem třeba i na čištění zubů. Pak auto, nácvik samoty, autobus, koš, kámoši, psí školka a tak...
Přeju krásné chvilky se štěníkem, uteče to jak voda.

tohle nedopadne dobře
kvůli tomu pytlíku samozřejmě
mezi lidmi a psy v normálním světě eště nebylo a dva tři měsíce nebude, že jo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebudu tady dělat chytrou, protože nejsem....měla jsem za svůj život 6 psů....resp. šest štěňat a věřte nebo ne, zkušenosti s předchozími štěňaty mi třeba u dalšího byly úplně na dvě věci ...poněvadž a protože je každé štěně úplně jiné.
Jediné, co mi ty zkušenosti s několika štěňaty dávají je, že si nedělám hlavu, že štěně není takové, jak si někde přečtu, že si nedělám hlavu s tím, že to co si přečtu nefunguje..dělejte to tak a tak a štěně tak a tak bude fungovat....no tak to se mi chtělo třeba u pyrenejky hystericky smát a toho chytrolína, co to napíše, bych dotáhla za pačesy k mojí malé Gině a řekla "tak mi to předveď ty Coperfielde"

Už psala výše hmn...jedno štěně mi po hodince řádění padlo uprostřed obýváku a spalo 3 hodiny, u druhého štěněte, když dobře usnulo na dvacet minut...ani jsem si nestihla vypít kafe a připravit se, nabrat síly na další šichtu.

To, co popisujete je vlastně legrace...i když vám to momentálně tak nepřijde. Je možné, že za měsíc nebudete moct kolem štěněte projít, aniž byste ho neměli zakouslého v noze, nepohladíte aniž byste měla štěně zakouslé v ruce, může na vás "útočit" nabíhat, kousat...okusovat nábytek, udělat ze zahrady tankodrom, vyškubat kytky, poškrábat dveře, "sežrat" kus koberce taky vybuchující polštáře a pelechy můžou být realita všedního dne.
A vy si říkáte, co dělám špatně...pejsek má dost pohybu, snažím se mu zaměstnat i hlavinku, na procházkách se vyblbne s psími kámoši a doma místo toho, abych si alespoň na chvíli sedla a koukla třeba na telku, tak neustále doráží a zlobí.

Nebudu vám tady říkat "něco jste si přečetla, to je hezký, ale je to jen ideální teorie"

Kdyby tady každý napsal...moje štěně bylo takové a makové, tak byste viděla ten rozdíl mezi štěňaty......deset lidí vám tady napíše...zkuste tohle nebo tamto, protože moje štěně bylo stejné..podobné a vám ani jedna z těch deseti rad nemusí fungovat.

Je to jako s tím kousáním....někdo napíše, že nej je převést štěně na hračku, aby nekousalo do ruky....ahá, super...u mě fungovalo u dvou fen, další dvě se mi na to krajcvajc a psí kluci třeba nekousali vůbec. Naopak bych tady mohla dělat chytrou a říkat "musíte nastavit režim", já to zvládla během měsíce, co jsem měla dvě štěňata a šlo to, ale šlo to u těchto konkrétních, u další...pyrenejky, tak tam až časem, prostě přirozeně se v pubertě začala tak trochu přizpůsobovat chodu rodiny. Protože ona prostě nebude odpočívat, kdy já si vzpomenu, ale kdy ona ten odpočinek potřebuje.

S tím přetaženým štěnětem vám musím dát za pravdu, jsou opravdu štěňata, která neví, kdy mají dost a pak jsou jak malé děti, které jsou omega unavené a řvou a jsou vzteklé.....moje kavkazačka je přesně taková, když přišla jako štěně a začala do mě vztekle kousat, tak to byla jasná známka toho, že už má dost a "utahat" jí nebylo řešení, protože utahaná už byla a to móóc, akorát neuměla sama "odpadnout".
To se přiznám, že jsem jí odnesla na chodbu, mezi dveře dala mřížku, aby za námi nemohla, ale aby na nás viděla a dala jí něco na kousání....prostě jsem minimalizovala podněty a ona nakonec z nudy odpadla a konečně usnula. Ale věřte, že po hodině to teda nebylo.
Na jiné štěně zase pomáhalo lehnout si s ním a uhladit do spaní Další štěně zase naopak bylo schopné usnout vsedě.

Ono nějaké ty základy člověk vyčte, ale berte to spíš jako doporučení než nějaké dogma a na zbytek to chce cit a selský rozum a v případě aktivního štěněte taky pevné nervy a trpělivost.

Možná, až vaše psí slečna bude pubescent, tak ještě budete vzpomínat na to, jak to bylo hodné štěňátko.

/S tím přetaženým štěnětem vám musím dát za pravdu, jsou opravdu štěňata, která neví, kdy mají dost a pak jsou jak malé děti, které jsou omega unavené a řvou a jsou vzteklé.....moje kavkazačka je přesně taková, když přišla jako štěně a začala do mě vztekle kousat, tak to byla jasná známka toho, že už má dost a "utahat" jí nebylo řešení, protože utahaná už byla a to móóc, akorát neuměla sama "odpadnout".// To je PŘESNĚ ono, ano. jako bych to napsala já. Aneb jádro celého problému. Jsou štěňata, co tenhle vnitřní kompas mají a pak jsou taková, co ne, což je náš případ.

Dneska ráno, když už řádila 3 hodiny v kuse a já s ní, napadlo mě zkusit ji dát na pelíšek a k tomu žvýkací jedlou "kostičku" z kůže. Z toho byla nadšená, půl hodiny v kuse žužlala, akorát se s ní pak přesunula pod mou židli, kde nakonec usnula a spí doteď. Zjevně ji to uklidňuje právě v momentech, kdy už je protivná sama sobě a neví co by.

Dodávám, že když je unavená, nechá se v pohodě přenést i na ten svůj pelíšek a okamžitě zalehne. Jen tam prostě ne vždycky vydrží a přesuneme se jinam, což jí tedy začnu tolerovat. Ať si hajá, kde chce, hlavně když si odpočine.

Hlazení u nás při usínání nefunguje, ruší ji to - vždy se důležitě zvedne a přesune se o kus dál, jako by říkala "dej mi sakra pokoj, chci spát". Každopádně zavírat ji nikam nechci a nebudu, chci aby měla pocit, že je stále s někým a ne sama. (i kdyby mělo jít o místo, odkud na mne vidí, ono to podle mě nebude u ní potřeba... snad).

Jasně, no... Měla jsem ty věci z netu spíš od startu brát jako základní rady, ale s tím, že se musím přizpůsobit povaze a preferencím štěňátka. Byla jsem pitomá a proto jsem se zbytečně stresovala. No, ponaučení do budoucna. :)

Té puberty se lehce bojím, jen co je pravda.

Díky moc za váš příspěvek, konečně se mi po těch dnech trochu ulevilo. :)

barevnalentilka napsal(a):
3x denně je docela málo, lepší by bylo krmení rozdělit na více dávek.

Já mám zkušenosti jen s jedním štěnětem - můj první pes a to docela specifické povahy - plemene. "Museli" jsme si s ním opravdu hodně hrát, byla to hotová piraně Když se unavil, tak šel spinkat sám, o žádném uspávání nemohla být ani řeč. Prostě to štěně si samo řekne kdy chce. No a v noci si dovedu představit, že to je docela brnkání na nervy. Nezkusila jste si ji vzít do postele a umazlit tak až usne? Nezvykla by si teď jako malá spát s vámi? Je to fakt malé psí mimino, dejte ji čas.
A ještě tip - začněte brzy se socializací a manipulací se psem. Ať si zvykne, že ji saháte na uši, berete tlapky do ruky, časem třeba i na čištění zubů. Pak auto, nácvik samoty, autobus, koš, kámoši, psí školka a tak...
Přeju krásné chvilky se štěníkem, uteče to jak voda.

My jsme zkoušeli 4x denně, ale ona nechtěla... To jedno jídlo navíc prostě zůstalo v misce, jen k tomu čuchla a odešla. Připadá mi, že jí to takhle vyhovuje: První jídlo v 6:00, druhé ve 12:00 a třetí ve 20:00 před spaním. A během dne samozřejmě odměny a pamlsky (s mírou). Když se mi třetí den zdálo, že má mezi obědem a večeří hlad, zkusila jsem jí dát trochu granulek okolo páté hodiny, ale opravdu nechtěla.

V noci to je právě celkem v pohodě - naučila se, že v osm hodin večer se jde spát, a vstávání jen na rychlé vyčurání a potom zpět spinkat. Ačkoliv včera se v jedenáct večer rozhodla, že se bude blbnout... Tak jsme holt blbnuli, no. :D Ale zbytek noci to bylo opět naprosto v pohodě.

Přijde mi spíš, že jí se neodpočívá dobře ve dne. Ale vzhledem ke všem radám tady je to asi úplně normální. Třeba až pocítí, že má víc volnosti, uvolní se a bude to všechno lepší. :)

Postel jí právě vyhovuje a proto ji tam asi začneme nechávat, nu. Zjevně se nedá nic dělat. Lidé tady píšou, že až si zvykne a bude o něco starší, přeučit na vlastní pelíšek by neměl být problém.

Doteky se jí líbí všechny - nic jí nevadí, ráda se nechá drbat, ukazuje bříško, nechá se pusinkovat, nevadí jí když na ni někdo sahá anio na tlapky, ani na čumáček, uši, do tlamičky - všechno tohle je v naprostém pořádku. :)

Díky moc za váš příspěvek. :)

Aliza napsal(a):
/S tím přetaženým štěnětem vám musím dát za pravdu, jsou opravdu štěňata, která neví, kdy mají dost a pak jsou jak malé děti, které jsou omega unavené a řvou a jsou vzteklé.....moje kavkazačka je přesně taková, když přišla jako štěně a začala do mě vztekle kousat, tak to byla jasná známka toho, že už má dost a "utahat" jí nebylo řešení, protože utahaná už byla a to móóc, akorát neuměla sama "odpadnout".// To je PŘESNĚ ono, ano. jako bych to napsala já. Aneb jádro celého problému. Jsou štěňata, co tenhle vnitřní kompas mají a pak jsou taková, co ne, což je náš případ.

Dneska ráno, když už řádila 3 hodiny v kuse a já s ní, napadlo mě zkusit ji dát na pelíšek a k tomu žvýkací jedlou "kostičku" z kůže. Z toho byla nadšená, půl hodiny v kuse žužlala, akorát se s ní pak přesunula pod mou židli, kde nakonec usnula a spí doteď. Zjevně ji to uklidňuje právě v momentech, kdy už je protivná sama sobě a neví co by.

Dodávám, že když je unavená, nechá se v pohodě přenést i na ten svůj pelíšek a okamžitě zalehne. Jen tam prostě ne vždycky vydrží a přesuneme se jinam, což jí tedy začnu tolerovat. Ať si hajá, kde chce, hlavně když si odpočine.

Hlazení u nás při usínání nefunguje, ruší ji to - vždy se důležitě zvedne a přesune se o kus dál, jako by říkala "dej mi sakra pokoj, chci spát". Každopádně zavírat ji nikam nechci a nebudu, chci aby měla pocit, že je stále s někým a ne sama. (i kdyby mělo jít o místo, odkud na mne vidí, ono to podle mě nebude u ní potřeba... snad).

Jasně, no... Měla jsem ty věci z netu spíš od startu brát jako základní rady, ale s tím, že se musím přizpůsobit povaze a preferencím štěňátka. Byla jsem pitomá a proto jsem se zbytečně stresovala. No, ponaučení do budoucna. :)

Té puberty se lehce bojím, jen co je pravda.

Díky moc za váš příspěvek, konečně se mi po těch dnech trochu ulevilo. :)

Jo to se mi teď úplně vybavilo jak jsem přemýšlela co ještě bych na kousání vymyslela/koupila. Pro ně je to přirozená potřeba. Akorát koukejte na složení, ty čínské bílé bůvolí "kostičky" jsou pěkná chemka. Ale dají se koupit i přírodní akorát člověk musí trochu hledat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tohle nedopadne dobře
kvůli tomu pytlíku samozřejmě
mezi lidmi a psy v normálním světě eště nebylo a dva tři měsíce nebude, že jo

Proč myslíte? Nerozumím, v čem by měl být problém.

Mezi nové lidi a psy ji opravdu nebudu brát v prvních dnech, kdy je ve stresu z nového prostředí, abych ji stresovala ještě víc. Až bude vidět, že se aklimatizovala, pak se teprve bude chodit na procházky.

Vy byste vzala zmatené štěně hned pátý den po příchodu do nového domova a nutila mu ještě víc neznámých stimulů? Zajímavé.

Já jsem tu naši jednou vzala do horního patra za babučkou a vyloženě se jí to nelíbilo. Lehla si mezi mé nohy, z babičky byla nesvá. Vy byste ji ale nejspíš raději vzala na kolečko po celé rodině, bez ohledu na to, jak se evidentně cítí.

Aliza napsal(a):
Moc čtu, protože nemám jiný zdroj informací. Holt nechci psa nechat růst jako dříví v lese. Dnes jsem napsala sem a zatím sklízím převážně kritiku a povzdechy. tak kde a jak si mám tedy co zjišťovat? Učenej snad z nebe nespadl.

Nejde to napsat v klidu a hezky, že pejsci to nemusí mít až tak striktní?

Je to můj první pejsek, tak prostě nevím. Vy zkušení to asi nechápete, ale taky jste přeci někdy začínali. Ta povýšenost mi přijde zbytečná.

Vždyť to všichni píšou v klidu a hezky. Nikdo vás nekritizuje.

Aliza napsal(a):
Ona by se vyspala u přítele na posteli, se mnou na posteli ale spát nechce. Tudíž to musím nějak vymyslet, když přítel spí a mám ji na starosti já, aby ho nebudila. Loužičky nám nijak nevadí, prakticky žádné nejsou - chodíme s ní klidně i každou hodinu, je-li to třeba. V noci cca co dvě hodiny.

Opakuji, že problém je ten, že si má hrát třeba hodinu maximálně, a pak musí spát, což nedělá - stále by si hrála, nebo něco vymýšlela. Snažím se ji opakovaně položit do pelíšku, dám jí tam něco na žužlání, sedím u ní... Chvilku je v klidu, ale za chvíli ji to přestane bavit, zase vstane a jde jinam. Teď byla vzhůru 3,5 hodiny, to je hrozně moc a štěňátku to nedělá dobře. Jenže ji nejde nijak utišit, aby přes den spala tak, jak má. V noci to je celkem ok, to spinká v pohodě.

Když je vzhůru, hraju si s ní, trénuji příkazy (už umí sedni, dej pac a pusť), takže trénujeme třeba čtvrt hodinky (víc se nedoporučuje), potom si jdeme zaběhat na zahrádku a porjít se několikrát kolem domu, doma si hrajeme s hračkama, přetahujeme se... Zábavu a aktivity má opravdu barvité, tudíž v tom problém asi nebude.

Bojím se té přehnané stimulace vnějšími vlivy a nevím, jak najít to optimum.

..ale to není stroj aby se přesně naprogramoval podle návodu z knížky či příručky....prostě se přizpůsobte štěněte, jeho momentální potřebám, chutichrat si nebo odpočívat....ne povely, ale poznávat prostředí, lidi a další a další....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vždyť to všichni píšou v klidu a hezky. Nikdo vás nekritizuje.

Tak někteří tu dávají oči v sloup, místo, aby napsali něco k věci, ale to je vedlejší. Jak říkám, sama vím, že nejvíc toho dělá moje přecitlivělost z té únavy. :)

Hodně lidí mi tu dnes pomohlo.

https://www.vycvikpsa.cz/articles/000007.shtml

Aliza napsal(a):
/S tím přetaženým štěnětem vám musím dát za pravdu, jsou opravdu štěňata, která neví, kdy mají dost a pak jsou jak malé děti, které jsou omega unavené a řvou a jsou vzteklé.....moje kavkazačka je přesně taková, když přišla jako štěně a začala do mě vztekle kousat, tak to byla jasná známka toho, že už má dost a "utahat" jí nebylo řešení, protože utahaná už byla a to móóc, akorát neuměla sama "odpadnout".// To je PŘESNĚ ono, ano. jako bych to napsala já. Aneb jádro celého problému. Jsou štěňata, co tenhle vnitřní kompas mají a pak jsou taková, co ne, což je náš případ.

Dneska ráno, když už řádila 3 hodiny v kuse a já s ní, napadlo mě zkusit ji dát na pelíšek a k tomu žvýkací jedlou "kostičku" z kůže. Z toho byla nadšená, půl hodiny v kuse žužlala, akorát se s ní pak přesunula pod mou židli, kde nakonec usnula a spí doteď. Zjevně ji to uklidňuje právě v momentech, kdy už je protivná sama sobě a neví co by.

Dodávám, že když je unavená, nechá se v pohodě přenést i na ten svůj pelíšek a okamžitě zalehne. Jen tam prostě ne vždycky vydrží a přesuneme se jinam, což jí tedy začnu tolerovat. Ať si hajá, kde chce, hlavně když si odpočine.

Hlazení u nás při usínání nefunguje, ruší ji to - vždy se důležitě zvedne a přesune se o kus dál, jako by říkala "dej mi sakra pokoj, chci spát". Každopádně zavírat ji nikam nechci a nebudu, chci aby měla pocit, že je stále s někým a ne sama. (i kdyby mělo jít o místo, odkud na mne vidí, ono to podle mě nebude u ní potřeba... snad).

Jasně, no... Měla jsem ty věci z netu spíš od startu brát jako základní rady, ale s tím, že se musím přizpůsobit povaze a preferencím štěňátka. Byla jsem pitomá a proto jsem se zbytečně stresovala. No, ponaučení do budoucna. :)

Té puberty se lehce bojím, jen co je pravda.

Díky moc za váš příspěvek, konečně se mi po těch dnech trochu ulevilo. :)

Ještě pozor na to, že jste s ní nonstop, to do budoucna může být problém s tím, když bude muset zůstat sama. Nechte jí klidně ještě rozkoukat, ale pak začněte pomalu učit na samotu....po chvilkách, odměňovat klid, když odejdu za dveře a za minutku se vrátím...za deset minut se vrátím...za hodinku se vrátím.....opravdu to nepodceňte, protože pak když najednou pes, co je zvyklý být nonstop s někým musí zůstat sám doma, tak může být problém.

Víte co je nej, že my, co už máme to štěněcí období za sebou a teď nepočítám štěněcí období s hodným štěňátkem, ale jsme i tací, co jsme měli ďábla převlečeného za roztomilé štěňátko, tak taky v reálném čase je to těžký a je to vopruz a člověk je utahanej a má toho plný zuby a říká si, ještě měsíc...dva...tři....a bude to dobrý, jen to musím vydržet, ono to uteče....ale ono to neutíká, člověk nevidí žádné světlo na konci tunelu. Ale pak, když to je za námi, tak na to vzpomínáme vlastně s úsměvem a když pak tady napíše čerstvý majitel štěňátka "pomoc, co mám dělat, štěně je takové a makové", tak se škodolibě usmějeme a ne proto, že bychom to dotyčnému přáli, ale proto, že už to máme za sebou a že už se nám to radí a povídá, když vás u toho neokusuje tlamička, do které pánbůh nainstalovat opravdu ostré jehličky.....

Určitě, pokud tady projedete diskuze o štěňatech, tak asi zjistíte, že se možná opakuju, ale.........

Před lety jsme si pořídili psí dvojčata křížence bernardýna a berňáka a fena byla to, co lidi rádi nazývají "agresivní štěně" a to tak, že stačilo se na ní podívat a nedejbože navázat oční kontakt a v tu chvíli na vás zaútočila....měli jsme takovou říkanku "chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Sára kousne" A ještě "u Jany (jakože u mě) na zahradě, zahradě, zahradě, nehlaď štěně po bradě, ukousne ti prst"...no vidíte a byla to nakonec ta nejhodnější a nejmazlivější, prostě nej psí holka na světě.

Poté, co nám odešla do psího nebe, tak jsme pořídili holčičku pyrenejského horského psa a klidně řeknu, že ještě určitě v osmi měsících...možná déle...měla přezdívku "Bílá smrt"...jakože když jsme slyšeli, že jde k nám do obýváku, tak to bylo "bacha Bílá smrt jde", taková malá bílá načechraná štěněcí kulička, kterou jsem si nemohla ani pohladit...no a dneska, je tááák něžňoučká, tááák hodňoučká.

Štěňátko máte chvilku a máte toho ještě hodně před sebou, hodně práce, trpělivosti, možná i zoufalství, když se hned nebude dařit........ale nakonec se ta energie a čas vložený do štěňátka zúročí a vy se na tu svojí psici s láskou podívate a řeknete si "bože, já mám tak hodnýho psa" a všechny bezesné noci, všechny lumpárny a nervy o které vás štěňátko připraví...všechen čas, když jste byla vzteky bez sebe, ale musela jste několikrát počítat do deseti nádech výdech, abyste toho psího puberťáka nezabila popř. neseřvala...budou vzdálenou a po té době už i úsměvnou vzpomínkou a vy to budete nějakému novému začátečníkovi líčit, jako humorné historky z natáčení.....

Aliza napsal(a):
Proč myslíte? Nerozumím, v čem by měl být problém.

Mezi nové lidi a psy ji opravdu nebudu brát v prvních dnech, kdy je ve stresu z nového prostředí, abych ji stresovala ještě víc. Až bude vidět, že se aklimatizovala, pak se teprve bude chodit na procházky.

Vy byste vzala zmatené štěně hned pátý den po příchodu do nového domova a nutila mu ještě víc neznámých stimulů? Zajímavé.

Já jsem tu naši jednou vzala do horního patra za babučkou a vyloženě se jí to nelíbilo. Lehla si mezi mé nohy, z babičky byla nesvá. Vy byste ji ale nejspíš raději vzala na kolečko po celé rodině, bez ohledu na to, jak se evidentně cítí.

..všechna štěňátka po příchodu od chovatele se mnou chodila všude, I do práce, z kolektivu byla nadšená, protože je každý ňuchňal, pamlskovsl a blbnul s nima....u té babicky, prostě bych si s ní sedla na zem hladila ji a s babičkou si povídala, občas bych nechala babičku nabídnou štěněte nějakou namku nebo hračku...navštěvovala bych často a krátce, postupně pobyt prodluzovala...klidně bych si k babičce chodila se štěněte hrát, přičemž by babička konala běžné věci ve své domácnosti....

Nečtu to celé, tak nevím, zadavatelka došla k nějakému závěru. Je dobře, že chcete ščendo naučit odpočívat, protože důležitý to je, a hodně. Jen to nemusíte brát nijak striktně a podle nějakýho rozvrhu. Mám ohaře, tedy plenemo velmi temperamentní, a taky je vedu k tomu, že odpočívat se musí. Nejlíp se to učí po procházce pěkně, kde se štěně s vámi vyrajtuje při přetahovačce, honičce, schovce a budete se ale věnovat i tomu, že ho nenápadně budete něco hrou učit - nám se třeba u ščenátek vždy osvědčilo posílat si ho s páníkem na zavolání (tedy jeden sedí u štěnda a drží ho, druhý volá, první vypouští, když štěně doběhne, je velkoradování a odměna. A smrádě se tak, krom toho, že ho cíleně utavím, pěkně učí nenápadně reagovat na přivolání) a nebo jiný věcičky. Pak přijdeme domů, dostane něco v tomhle počasí teplýho do pupíku a šup s ním na místečko, sednu si tam k němu, dám mu měkkoučího plyšovce a uhladím ho dočista do čista . jako malý dítě. Můj první ohař byl k nevypnutí, byl schopnej chodit po bytě jak bludnej Holanďan s očima krhavýma jak baset. Tak byl vždy odnesen na místečko, uspán a během chvíle byl tuháč kemping.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..všechna štěňátka po příchodu od chovatele se mnou chodila všude, I do práce, z kolektivu byla nadšená, protože je každý ňuchňal, pamlskovsl a blbnul s nima....u té babicky, prostě bych si s ní sedla na zem hladila ji a s babičkou si povídala, občas bych nechala babičku nabídnou štěněte nějakou namku nebo hračku...navštěvovala bych často a krátce, postupně pobyt prodluzovala...klidně bych si k babičce chodila se štěněte hrát, přičemž by babička konala běžné věci ve své domácnosti....

Souhlasím, ale s výhradou, že některý štěně tu aklimatizaci na domov trošku potřebuje a ty podněty mu dodám až se mi doma usadí- stejně s ním jste nejdřív doma a pak do práce jdete později. A když to není štěně "suvenýr" neboli suterén, teda suverén , je pro něj lepší, zvyknout si trošku doma, najít zase zázemí a pak může trajdat po světě, to bez debaty.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě pozor na to, že jste s ní nonstop, to do budoucna může být problém s tím, když bude muset zůstat sama. Nechte jí klidně ještě rozkoukat, ale pak začněte pomalu učit na samotu....po chvilkách, odměňovat klid, když odejdu za dveře a za minutku se vrátím...za deset minut se vrátím...za hodinku se vrátím.....opravdu to nepodceňte, protože pak když najednou pes, co je zvyklý být nonstop s někým musí zůstat sám doma, tak může být problém.

Víte co je nej, že my, co už máme to štěněcí období za sebou a teď nepočítám štěněcí období s hodným štěňátkem, ale jsme i tací, co jsme měli ďábla převlečeného za roztomilé štěňátko, tak taky v reálném čase je to těžký a je to vopruz a člověk je utahanej a má toho plný zuby a říká si, ještě měsíc...dva...tři....a bude to dobrý, jen to musím vydržet, ono to uteče....ale ono to neutíká, člověk nevidí žádné světlo na konci tunelu. Ale pak, když to je za námi, tak na to vzpomínáme vlastně s úsměvem a když pak tady napíše čerstvý majitel štěňátka "pomoc, co mám dělat, štěně je takové a makové", tak se škodolibě usmějeme a ne proto, že bychom to dotyčnému přáli, ale proto, že už to máme za sebou a že už se nám to radí a povídá, když vás u toho neokusuje tlamička, do které pánbůh nainstalovat opravdu ostré jehličky.....

Určitě, pokud tady projedete diskuze o štěňatech, tak asi zjistíte, že se možná opakuju, ale.........

Před lety jsme si pořídili psí dvojčata křížence bernardýna a berňáka a fena byla to, co lidi rádi nazývají "agresivní štěně" a to tak, že stačilo se na ní podívat a nedejbože navázat oční kontakt a v tu chvíli na vás zaútočila....měli jsme takovou říkanku "chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Sára kousne" A ještě "u Jany (jakože u mě) na zahradě, zahradě, zahradě, nehlaď štěně po bradě, ukousne ti prst"...no vidíte a byla to nakonec ta nejhodnější a nejmazlivější, prostě nej psí holka na světě.

Poté, co nám odešla do psího nebe, tak jsme pořídili holčičku pyrenejského horského psa a klidně řeknu, že ještě určitě v osmi měsících...možná déle...měla přezdívku "Bílá smrt"...jakože když jsme slyšeli, že jde k nám do obýváku, tak to bylo "bacha Bílá smrt jde", taková malá bílá načechraná štěněcí kulička, kterou jsem si nemohla ani pohladit...no a dneska, je tááák něžňoučká, tááák hodňoučká.

Štěňátko máte chvilku a máte toho ještě hodně před sebou, hodně práce, trpělivosti, možná i zoufalství, když se hned nebude dařit........ale nakonec se ta energie a čas vložený do štěňátka zúročí a vy se na tu svojí psici s láskou podívate a řeknete si "bože, já mám tak hodnýho psa" a všechny bezesné noci, všechny lumpárny a nervy o které vás štěňátko připraví...všechen čas, když jste byla vzteky bez sebe, ale musela jste několikrát počítat do deseti nádech výdech, abyste toho psího puberťáka nezabila popř. neseřvala...budou vzdálenou a po té době už i úsměvnou vzpomínkou a vy to budete nějakému novému začátečníkovi líčit, jako humorné historky z natáčení.....

Sardullah to jste tak krásně napsala... až se mi slza v koutku zaleskla

Aliza napsal(a):
My jsme zkoušeli 4x denně, ale ona nechtěla... To jedno jídlo navíc prostě zůstalo v misce, jen k tomu čuchla a odešla. Připadá mi, že jí to takhle vyhovuje: První jídlo v 6:00, druhé ve 12:00 a třetí ve 20:00 před spaním. A během dne samozřejmě odměny a pamlsky (s mírou). Když se mi třetí den zdálo, že má mezi obědem a večeří hlad, zkusila jsem jí dát trochu granulek okolo páté hodiny, ale opravdu nechtěla.

V noci to je právě celkem v pohodě - naučila se, že v osm hodin večer se jde spát, a vstávání jen na rychlé vyčurání a potom zpět spinkat. Ačkoliv včera se v jedenáct večer rozhodla, že se bude blbnout... Tak jsme holt blbnuli, no. :D Ale zbytek noci to bylo opět naprosto v pohodě.

Přijde mi spíš, že jí se neodpočívá dobře ve dne. Ale vzhledem ke všem radám tady je to asi úplně normální. Třeba až pocítí, že má víc volnosti, uvolní se a bude to všechno lepší. :)

Postel jí právě vyhovuje a proto ji tam asi začneme nechávat, nu. Zjevně se nedá nic dělat. Lidé tady píšou, že až si zvykne a bude o něco starší, přeučit na vlastní pelíšek by neměl být problém.

Doteky se jí líbí všechny - nic jí nevadí, ráda se nechá drbat, ukazuje bříško, nechá se pusinkovat, nevadí jí když na ni někdo sahá anio na tlapky, ani na čumáček, uši, do tlamičky - všechno tohle je v naprostém pořádku. :)

Díky moc za váš příspěvek. :)

Takže není problém v noci, ale ve dne? Pokud bych měla dojem, že štěně toho má dost, řešila bych to kousací hračkou a hlavně ignorací. Ne ve zlém, ale zlatíčko, hráli jsme si dlouho, já teď musím pracovat/mýt nádobí, číst si, koukat na televizi, tak si někde hajni a odpočívej taky... štěněte bych si nevšímala. Když nebude mít parťáka na hru, někde se svalí. Rozhodně bych jí nenutila ležet na pelíšku, možná časem zjistíte, že pelíšek je na blbém místě, že raději lehává u topení/na dlažbě v předsni/na koberečku u postele, prostě úplně jinde, než vy jste umístili pelech. A nečekejte, že pes bude podle tabulek hodinu si hrát a 3 hodiny odpočívat...

Ven mezi lidi a psy bych ji brala určitě. Teď je ideální doba, kdy má poznávat vše nové. Já zmatené štěně brala do města hned první den, co jsem si ji dovezla domů - bydlela jsem v bytě, jinak to ani nešlo. Takže k babičce bych ji brala klidně denně, pokud je štěně nejisté, učila bych ho, že není čeho se bát, hele, od babičky padají dobroty! Rozhodně mi v tomto věku připadá důležitější učit štěně na babičku/návštěvy/ulici/vodítko, cyklisty/auta/tramvaje než dej pac. Teď má štěně poznávat svět. Samozřejmě s mírou a postupně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě pozor na to, že jste s ní nonstop, to do budoucna může být problém s tím, když bude muset zůstat sama. Nechte jí klidně ještě rozkoukat, ale pak začněte pomalu učit na samotu....po chvilkách, odměňovat klid, když odejdu za dveře a za minutku se vrátím...za deset minut se vrátím...za hodinku se vrátím.....opravdu to nepodceňte, protože pak když najednou pes, co je zvyklý být nonstop s někým musí zůstat sám doma, tak může být problém.

Víte co je nej, že my, co už máme to štěněcí období za sebou a teď nepočítám štěněcí období s hodným štěňátkem, ale jsme i tací, co jsme měli ďábla převlečeného za roztomilé štěňátko, tak taky v reálném čase je to těžký a je to vopruz a člověk je utahanej a má toho plný zuby a říká si, ještě měsíc...dva...tři....a bude to dobrý, jen to musím vydržet, ono to uteče....ale ono to neutíká, člověk nevidí žádné světlo na konci tunelu. Ale pak, když to je za námi, tak na to vzpomínáme vlastně s úsměvem a když pak tady napíše čerstvý majitel štěňátka "pomoc, co mám dělat, štěně je takové a makové", tak se škodolibě usmějeme a ne proto, že bychom to dotyčnému přáli, ale proto, že už to máme za sebou a že už se nám to radí a povídá, když vás u toho neokusuje tlamička, do které pánbůh nainstalovat opravdu ostré jehličky.....

Určitě, pokud tady projedete diskuze o štěňatech, tak asi zjistíte, že se možná opakuju, ale.........

Před lety jsme si pořídili psí dvojčata křížence bernardýna a berňáka a fena byla to, co lidi rádi nazývají "agresivní štěně" a to tak, že stačilo se na ní podívat a nedejbože navázat oční kontakt a v tu chvíli na vás zaútočila....měli jsme takovou říkanku "chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Sára kousne" A ještě "u Jany (jakože u mě) na zahradě, zahradě, zahradě, nehlaď štěně po bradě, ukousne ti prst"...no vidíte a byla to nakonec ta nejhodnější a nejmazlivější, prostě nej psí holka na světě.

Poté, co nám odešla do psího nebe, tak jsme pořídili holčičku pyrenejského horského psa a klidně řeknu, že ještě určitě v osmi měsících...možná déle...měla přezdívku "Bílá smrt"...jakože když jsme slyšeli, že jde k nám do obýváku, tak to bylo "bacha Bílá smrt jde", taková malá bílá načechraná štěněcí kulička, kterou jsem si nemohla ani pohladit...no a dneska, je tááák něžňoučká, tááák hodňoučká.

Štěňátko máte chvilku a máte toho ještě hodně před sebou, hodně práce, trpělivosti, možná i zoufalství, když se hned nebude dařit........ale nakonec se ta energie a čas vložený do štěňátka zúročí a vy se na tu svojí psici s láskou podívate a řeknete si "bože, já mám tak hodnýho psa" a všechny bezesné noci, všechny lumpárny a nervy o které vás štěňátko připraví...všechen čas, když jste byla vzteky bez sebe, ale musela jste několikrát počítat do deseti nádech výdech, abyste toho psího puberťáka nezabila popř. neseřvala...budou vzdálenou a po té době už i úsměvnou vzpomínkou a vy to budete nějakému novému začátečníkovi líčit, jako humorné historky z natáčení.....

Já právě postupně s radostí zjišťuju, že ona se učí být o samotě sama od sebe. Po probuzení jsme teď byly venčit, zaběhaly jsme si po zahrádce, pak jsem otestovala, zda si stále pamatuje "sedni", "dej pac" a "pust" (cca 5 minut a pamatuje perfektně... děsí mě, jak je chytrá už teď ) Pak jsem se chtěla odejít napít a odepsat sem, a světe div se... ona za mnou hned neletěla. Ohryzává si v kuchyni hračku a je spokojená. Evidentně opravdu hodně moc pomáhají otevřené dveře s tím, že ví, že může (skoro) kamkoliv, a už se nebojí, že jí někdo někam uteče. :) Zavírat dveře jsme zatím úspěšně zvládli jen když tvrdě spinkala... To ještě počká.


A mně je to jasné...Je to takovej ekvivalent toho, že po bitvě je každej generál. taky si myslím, že se tomu budu za pár měsíců a let jen smát. K těm zoubkům... Ten malej pakůň mě před chvílí při hraní štípl celkem bolestivě tak, že tam mám malou modřinku. Praktikuju na tyhle situace "auuu!", což ona vždy pochopí, ale jakmile je rozjetá, nemá problém kousnout do ruky, nohy... je toto normální? Nerada bych se jí začala bát.

Tak dle popisu vašeho bernardýno-berňáka a Bílé smrti je ta naše ještě svatoušek... :D Podle všeho z těchhle výlevů asi každé psisko jednoho dne vyroste a není to o žádné vrozené agresivitě nebo o nesprávné výchově.

Zoufalstvím jsem si prošla v noci na dnešek, ale zdá se, že se vše zlepšuje. Četla jsem o tom, že noví majitelé štěňátek často zažívají cosi na způsob poporodních depresí a i to že je normální. Holt jednou bude člověk dole, jednou nahoře. Musíme vydržet.

Zrzavci napsal(a):
Souhlasím, ale s výhradou, že některý štěně tu aklimatizaci na domov trošku potřebuje a ty podněty mu dodám až se mi doma usadí- stejně s ním jste nejdřív doma a pak do práce jdete později. A když to není štěně "suvenýr" neboli suterén, teda suverén , je pro něj lepší, zvyknout si trošku doma, najít zase zázemí a pak může trajdat po světě, to bez debaty.

..no předminulý stěně jsem od chovatele vezla rovnou na noční a se současnym motýlem jsem šla do práce třetí den na svůj turnus....samozřejmě že se musí vše korigovat podle nálady a unavitelnosti štěněte od toho tam přeci jeho panik je....takže i v práci bylo místo- boudicka, které bylo pro všechny ostatní tabu a stěně tam chodilo odpočívat a nikdo tam k němu nesměl.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..no předminulý stěně jsem od chovatele vezla rovnou na noční a se současnym motýlem jsem šla do práce třetí den na svůj turnus....samozřejmě že se musí vše korigovat podle nálady a unavitelnosti štěněte od toho tam přeci jeho panik je....takže i v práci bylo místo- boudicka, které bylo pro všechny ostatní tabu a stěně tam chodilo odpočívat a nikdo tam k němu nesměl.....

..no a možná právě proto byla má štěňata vždy a všude suverénní, ale musí se prostě se selský rozumem, citem a ohledem na něj....takže ne povely krom přivolání kdykoli a kdekoli, ale mazlit, poznávat se, hrát si blbnout a objevovat spolu svět...

"ale jakmile je rozjetá, nemá problém kousnout do ruky, nohy... je toto normální? "

normální to je, ale:

"Podle všeho z těchhle výlevů asi každé psisko jednoho dne vyroste a není to o žádné vrozené agresivitě nebo o nesprávné výchově."

na toto nelze spoléhat
ne každý z toho vyroste
může to být naopak, pokud člověk se psem cíleně nepracuje

Velmi velmi a velmi doporučuji 3 knihy F Šusty (https://www.treninkjerozhovor.cz/)
Trénink je rozhovor je pro mě absolutní základ
Trénink je v hlavě je praktické rozvinutí teorie

Jsou o učení zvířete, o fungování mozku a jsou člověku moc a moc nápomocné

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..no předminulý stěně jsem od chovatele vezla rovnou na noční a se současnym motýlem jsem šla do práce třetí den na svůj turnus....samozřejmě že se musí vše korigovat podle nálady a unavitelnosti štěněte od toho tam přeci jeho panik je....takže i v práci bylo místo- boudicka, které bylo pro všechny ostatní tabu a stěně tam chodilo odpočívat a nikdo tam k němu nesměl.....

Ale jo, já jsem taky štěndo brala do práce, ale nejdřív jsme se doma společně zabydlovali. Beru to tak, že odběr od mámy je - pokud to není opravdu suverén - pro štěně tak trošku nálož.Takže dostane příležitost si doma zvyknout na nás, že k sobě patříme, že jsme jeho zázemím a pak už je to pro něj takový trošku snažší, než když to na něj naložím hned všechno. Rozhodně nejsme pro to, držet štěndo stranou a propásnout tak čas, to vůbec, ale zároveň mu chci poskytnout klid na to , zpracovat onu skutečnost, že přišel o mámu, sourozence a zvyknout si na to, že my jsme jeho nová smečka.

Zrzavci napsal(a):
Souhlasím, ale s výhradou, že některý štěně tu aklimatizaci na domov trošku potřebuje a ty podněty mu dodám až se mi doma usadí- stejně s ním jste nejdřív doma a pak do práce jdete později. A když to není štěně "suvenýr" neboli suterén, teda suverén , je pro něj lepší, zvyknout si trošku doma, najít zase zázemí a pak může trajdat po světě, to bez debaty.

jako s tím se musí souhlasit, ale má to jedno ALE:

štěně nesuverén si musí v prvé řadě najít to "zázemí", oporu, psovoda v tom svém člověku
a to se lépe koná mimo domov
a hrozí nebezpečí, že čím více se bude štěně "zakozervovávat" doma, tím hůře bude přijímat to jiné

zase platí - pro progres musí být přiměřený tlak

Zoufalstvím jsem si prošla v noci na dnešek, ale zdá se, že se vše zlepšuje. Četla jsem o tom, že noví majitelé štěňátek často zažívají cosi na způsob poporodních depresí a i to že je normální. Holt jednou bude člověk dole, jednou nahoře. Musíme vydržet.

Jsou holky, co si tohle pořídí ještě k miminu.

Fatia napsal(a):
Takže není problém v noci, ale ve dne? Pokud bych měla dojem, že štěně toho má dost, řešila bych to kousací hračkou a hlavně ignorací. Ne ve zlém, ale zlatíčko, hráli jsme si dlouho, já teď musím pracovat/mýt nádobí, číst si, koukat na televizi, tak si někde hajni a odpočívej taky... štěněte bych si nevšímala. Když nebude mít parťáka na hru, někde se svalí. Rozhodně bych jí nenutila ležet na pelíšku, možná časem zjistíte, že pelíšek je na blbém místě, že raději lehává u topení/na dlažbě v předsni/na koberečku u postele, prostě úplně jinde, než vy jste umístili pelech. A nečekejte, že pes bude podle tabulek hodinu si hrát a 3 hodiny odpočívat...

Ven mezi lidi a psy bych ji brala určitě. Teď je ideální doba, kdy má poznávat vše nové. Já zmatené štěně brala do města hned první den, co jsem si ji dovezla domů - bydlela jsem v bytě, jinak to ani nešlo. Takže k babičce bych ji brala klidně denně, pokud je štěně nejisté, učila bych ho, že není čeho se bát, hele, od babičky padají dobroty! Rozhodně mi v tomto věku připadá důležitější učit štěně na babičku/návštěvy/ulici/vodítko, cyklisty/auta/tramvaje než dej pac. Teď má štěně poznávat svět. Samozřejmě s mírou a postupně.

Já neměla potíž ji takto ignorovat, když u přítele na stole u té její oblíbené postele našla salám a rohlíky, načež jsem ji vyvedla ven a zavřela tam. (on byl zrovna mimo barák) Pak houkala, škrábala na dveře, a já jsem vedle v kuchyni v klidu chystala oběd, stylem "však tě to vydupávání si něčeho za chvíli přestane bavit :D", a taky že přestalo.

Problém je pouze v tom, že když přítel vedle spí, ona by ho tím výskáním budila - jinak bych ji klidně nechala vyvztekat se.

K tomu zbytku: Tím pádem se dnes půjde na procházku a uděláme z toho každodenní pravidlo.

Pravdou je, že je asi nesmysl, aby se kolem ní pořád chodilo po špičkách, a je blbost separovat ji od zbytku světa. Měla čtyři dny na to, aby si zvykla na novej dům a místa, kde bude žít, tak to dnes posuneme o kus dál. Třeba se jí to bude líbit a bude aspoň víc unavená, aby lépe spinkala.

Děkuju ze popostrčení. :) Musím holt přestat být tak úzkostlivá.

Zrzavci napsal(a):
Ale jo, já jsem taky štěndo brala do práce, ale nejdřív jsme se doma společně zabydlovali. Beru to tak, že odběr od mámy je - pokud to není opravdu suverén - pro štěně tak trošku nálož.Takže dostane příležitost si doma zvyknout na nás, že k sobě patříme, že jsme jeho zázemím a pak už je to pro něj takový trošku snažší, než když to na něj naložím hned všechno. Rozhodně nejsme pro to, držet štěndo stranou a propásnout tak čas, to vůbec, ale zároveň mu chci poskytnout klid na to , zpracovat onu skutečnost, že přišel o mámu, sourozence a zvyknout si na to, že my jsme jeho nová smečka.

..no motýl se třeba cestou od své rodiny ani nezachvěl...okolo půlnoci jsme byli doma, prohlédl si byt, kočičí a králičí osazenstvo, neznají c to z původního domova a pak blazeně usnul uprostred postele....ale říkám každý si to musí řešit dle potřeb jeho štěněte a zapojit hlavně zdravý selský rozum....

Chamelenon Hugo ; hmn_

však píšu - vždy s ohledem na jedince. Nicméně ten víkend - vždy si beru štěně na víkend, abych si prodloužila možnost volna a užila si tu dobu, kdy se mu můžu věnovat intenzivně a nemusím do práce - jsem vždy pro každý štěně měla. Víkend na přesun je pro mě tak nějak přirozený, v klídku, piánko a můžu se tý malinkatý voňavý housce hezky věnovat od prvního okamžiku. ale pak- jak jsem taky psala - pochopitelně štěně neuzamknout doma a vyrazit do světa. Jsem prostě pro to, ten odchod od maminky udělat co nejvíc plyšovej a pak se do toho hned pustit. Každýho věc, jak to má.

proč nemůže být v kuchyni s vámi? proč zavírat za dveře? nvíc za trest za dlovený rohlík? to je chyba přítele, že je tam zanaechal, ne štěněte, že je našlo... Chcete naučit psa žít s vámi tím, že bude houkat za dveřmi? Je to štěně, mimino, a tady opravdu malé mimino, chce být s vámi. I když bude s vámi, nemusíte se mu věnovat nonstop, ale proč by mělo být za dveřmi? Nechápu ani vyvztekat se... Ono se nevzteká, jen nerozumí situaci. Vy jste tam od toho, aby se všechny možné situace naučilo, což se smao za dveřmi nenaučí. Být samo za dveřmi se učí (někdo to popisoval výše) a je to důležité, ale určitě ne stylem za trest a nechat vyvztekat.

tak ať se chodí přítel vyspat do VAŠÍ postele a bude mít klid

jinak doporučuju F.Šusta : Trénink je rozhovor


společné spaní utužuje smečku...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hlavně bych cvičila přivolání :-D Máte zahradu, takže je to optimální prostor, když k vám štěně běží, volejte povel a pochválit a kokino :-) Resp. na naučení přivolání tady máte mnoho témat, můžete počíst, jak se to dařilo u koho a co doporučují zkušenější. To přivolání je stěžejní, zatímco přivolání jsme měli na každé procházce na čůrání, dej pac jsem kamarádkám předváděla asi tak jednou za rok.

Máte pravdu... O to víc je to nutné, jelikož naši sousedé si koupili pozemek, na kterém kvůli dovozu stavebních materiálů částečně poničili vstupní bránu, tudíž je pod ní cca 30 cm díra, která vede k silnici mezi domky, a plot žádný zatím též nemají. Sice to tu není nijak extra frekventované, ale stále je to riziko.

Tudíž na tom přivolávání začnu pracovat co nejdříve. Sousedovi jsme už každopádně dali echo, jestli by s tou bránou něco neudělal, jelikož do dalšího jara nejspíš nic stavět nebudou, a nám ta brána dosti komplikuje život.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..všechna štěňátka po příchodu od chovatele se mnou chodila všude, I do práce, z kolektivu byla nadšená, protože je každý ňuchňal, pamlskovsl a blbnul s nima....u té babicky, prostě bych si s ní sedla na zem hladila ji a s babičkou si povídala, občas bych nechala babičku nabídnou štěněte nějakou namku nebo hračku...navštěvovala bych často a krátce, postupně pobyt prodluzovala...klidně bych si k babičce chodila se štěněte hrát, přičemž by babička konala běžné věci ve své domácnosti....

Dobrá, tak i z tohoto uděláme pravidlo a pozveme i členy rodiny, aby se na štěňátko přijeli podívat. :) Holt bude prďola muset vystoupit ze své komfortní zóny. S tou prací je to u nás v tomto ohledu na nic, jelikož oba s přítelem pracujeme z domu, takže žádný kolektiv k dispozici není.

No doufám, že máte mezi přáteli nějaké pejskaře s dobře fungujícími psy a s ochotu vám dobře poradit, ukázat, vzít vás s sebou na prochajdu, atd.
Protože pořídit si jakožto začátečník křížence těchto plemen a snažit se s tím zacházet dle rad vyčtených z internetu, to mi zní spíš jako dobrej vtip.
Nebo taky začátek toho, jak pes někomu udělá ze života peklo - a on tomu psovi :)
Odhaduju, že to, co prožíváte s fenkou teď, je úplná pohádka oproti tomu, co vás čeká.

Zrzavci napsal(a):
Nečtu to celé, tak nevím, zadavatelka došla k nějakému závěru. Je dobře, že chcete ščendo naučit odpočívat, protože důležitý to je, a hodně. Jen to nemusíte brát nijak striktně a podle nějakýho rozvrhu. Mám ohaře, tedy plenemo velmi temperamentní, a taky je vedu k tomu, že odpočívat se musí. Nejlíp se to učí po procházce pěkně, kde se štěně s vámi vyrajtuje při přetahovačce, honičce, schovce a budete se ale věnovat i tomu, že ho nenápadně budete něco hrou učit - nám se třeba u ščenátek vždy osvědčilo posílat si ho s páníkem na zavolání (tedy jeden sedí u štěnda a drží ho, druhý volá, první vypouští, když štěně doběhne, je velkoradování a odměna. A smrádě se tak, krom toho, že ho cíleně utavím, pěkně učí nenápadně reagovat na přivolání) a nebo jiný věcičky. Pak přijdeme domů, dostane něco v tomhle počasí teplýho do pupíku a šup s ním na místečko, sednu si tam k němu, dám mu měkkoučího plyšovce a uhladím ho dočista do čista . jako malý dítě. Můj první ohař byl k nevypnutí, byl schopnej chodit po bytě jak bludnej Holanďan s očima krhavýma jak baset. Tak byl vždy odnesen na místečko, uspán a během chvíle byl tuháč kemping.

To je moc dobrý nápad, učit to přivolávání ve dvou. Díky za tip! To hned dneska s přítelem vyzkoušíme a budeme to praktikovat. Zahradu na to máme velkou dost, a toto zní jako super přirozenej způsob, jak to štěně naučit.

Taky si říkám, že je na čase ho vytahovat víc ven a na procházky a kdesi cosi, jelikož se tím unaví opravdu nejspolehlivěji a mohlo by to s tou jeho nespavostí hodně pomoct.

Zrzavci napsal(a):
Chamelenon Hugo ; hmn_

však píšu - vždy s ohledem na jedince. Nicméně ten víkend - vždy si beru štěně na víkend, abych si prodloužila možnost volna a užila si tu dobu, kdy se mu můžu věnovat intenzivně a nemusím do práce - jsem vždy pro každý štěně měla. Víkend na přesun je pro mě tak nějak přirozený, v klídku, piánko a můžu se tý malinkatý voňavý housce hezky věnovat od prvního okamžiku. ale pak- jak jsem taky psala - pochopitelně štěně neuzamknout doma a vyrazit do světa. Jsem prostě pro to, ten odchod od maminky udělat co nejvíc plyšovej a pak se do toho hned pustit. Každýho věc, jak to má.

..no jo no někdy to prostě nevyjde....s předminulý štěněte jedna noční a pak krásných pět dní doma, no a s motylem bohužel tak jak jsem napsala, po krátkém volnu turnus, ale byl přiveze neplánovaně takže bez připrav, jak jsem si ho posadila na klin už jsem ho odmítla komukoli vydat a jel k nám domů....

Fatia napsal(a):
proč nemůže být v kuchyni s vámi? proč zavírat za dveře? nvíc za trest za dlovený rohlík? to je chyba přítele, že je tam zanaechal, ne štěněte, že je našlo... Chcete naučit psa žít s vámi tím, že bude houkat za dveřmi? Je to štěně, mimino, a tady opravdu malé mimino, chce být s vámi. I když bude s vámi, nemusíte se mu věnovat nonstop, ale proč by mělo být za dveřmi? Nechápu ani vyvztekat se... Ono se nevzteká, jen nerozumí situaci. Vy jste tam od toho, aby se všechny možné situace naučilo, což se smao za dveřmi nenaučí. Být samo za dveřmi se učí (někdo to popisoval výše) a je to důležité, ale určitě ne stylem za trest a nechat vyvztekat.

Tesat do kamene

pořiďte si toho Šustu (viz výše) než psa pokazíte

Aliza napsal(a):
Dobrá, tak i z tohoto uděláme pravidlo a pozveme i členy rodiny, aby se na štěňátko přijeli podívat. :) Holt bude prďola muset vystoupit ze své komfortní zóny. S tou prací je to u nás v tomto ohledu na nic, jelikož oba s přítelem pracujeme z domu, takže žádný kolektiv k dispozici není.

..ale pomalu s rozumem....do ničeho nenutit a až bude chtít, nechat odpočinout, uvidíte jak vám po takove návštěvě odpadne a bude spát I u vás v posteli.....

Aliza napsal(a):
Já právě postupně s radostí zjišťuju, že ona se učí být o samotě sama od sebe. Po probuzení jsme teď byly venčit, zaběhaly jsme si po zahrádce, pak jsem otestovala, zda si stále pamatuje "sedni", "dej pac" a "pust" (cca 5 minut a pamatuje perfektně... děsí mě, jak je chytrá už teď ) Pak jsem se chtěla odejít napít a odepsat sem, a světe div se... ona za mnou hned neletěla. Ohryzává si v kuchyni hračku a je spokojená. Evidentně opravdu hodně moc pomáhají otevřené dveře s tím, že ví, že může (skoro) kamkoliv, a už se nebojí, že jí někdo někam uteče. :) Zavírat dveře jsme zatím úspěšně zvládli jen když tvrdě spinkala... To ještě počká.


A mně je to jasné...Je to takovej ekvivalent toho, že po bitvě je každej generál. taky si myslím, že se tomu budu za pár měsíců a let jen smát. K těm zoubkům... Ten malej pakůň mě před chvílí při hraní štípl celkem bolestivě tak, že tam mám malou modřinku. Praktikuju na tyhle situace "auuu!", což ona vždy pochopí, ale jakmile je rozjetá, nemá problém kousnout do ruky, nohy... je toto normální? Nerada bych se jí začala bát.

Tak dle popisu vašeho bernardýno-berňáka a Bílé smrti je ta naše ještě svatoušek... :D Podle všeho z těchhle výlevů asi každé psisko jednoho dne vyroste a není to o žádné vrozené agresivitě nebo o nesprávné výchově.

Zoufalstvím jsem si prošla v noci na dnešek, ale zdá se, že se vše zlepšuje. Četla jsem o tom, že noví majitelé štěňátek často zažívají cosi na způsob poporodních depresí a i to že je normální. Holt jednou bude člověk dole, jednou nahoře. Musíme vydržet.

"auuu!",

Jo, tak to je rada nad zlato....všechny moje holky na to reagovaly tak, že na mě jukly a pak se do mě pustily s ještě větší razancí.

A jinak, jak to celkově popisujete...mě to nepřipadá jako velká trága, spíš naopak.

Nemáte sice k dispozici kolektiv v práci, ale můžete do zveráku, zajít - na chvilku - třeba na rychlý kafe do restaurace, kam psi smí, pokud máte při ruce větší město, nebo v něm bydlíte- můžete do hobby marketů- my chodíme pravidelně socializovat do Hornbachu, klidně štěně v ruce, můžete jít na nádraží. Rozhodně se podívejte už teď ve svém okolí na nějakou vhodnou a recenzemi ověřenou psí školku, kde stejně starý štěnda, pod dohledem dobrýho instruktora můžou vytvořit partičku a částečně tak vašemu štěněti suplovat chybějící bandu sourozenců s kterýma se můžu prát, honit a blbnout. Výhoda dnešní doby - že jsou i vnitřní prostory na cvičení. Naučte štěně na cestování v prostředcích hromadný dopravy, zajděte ke kamarádkám, který mají rozumný děti, který vědí, jak se ke psu chovat, zajděte ke krámu, kde s ním chvilku před krámem, kde chodí lidi pobudete (pochopitelně krátce- zase klidně v náručí, je zima a dlouho ještě bude)
Zároveň v rámci práce z domova ale učte POSTUPNĚ i to, že bude zůstávat po dobu, co pracujete, ve svým vyhrazeným prostoru a naučí se, že vás nemá furt k dispozici. Máte krásnou šanci naučit ho samostatnosti po vašem odchodu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"ale jakmile je rozjetá, nemá problém kousnout do ruky, nohy... je toto normální? "

normální to je, ale:

"Podle všeho z těchhle výlevů asi každé psisko jednoho dne vyroste a není to o žádné vrozené agresivitě nebo o nesprávné výchově."

na toto nelze spoléhat
ne každý z toho vyroste
může to být naopak, pokud člověk se psem cíleně nepracuje

Velmi velmi a velmi doporučuji 3 knihy F Šusty (https://www.treninkjerozhovor.cz/)
Trénink je rozhovor je pro mě absolutní základ
Trénink je v hlavě je praktické rozvinutí teorie

Jsou o učení zvířete, o fungování mozku a jsou člověku moc a moc nápomocné

Skvělé, děkuju moc za tip. Rovnou jsem si objednala komplet sérii všech knížek. :)

Aliza napsal(a):
Skvělé, děkuju moc za tip. Rovnou jsem si objednala komplet sérii všech knížek. :)

no hurá

Fatia napsal(a):
proč nemůže být v kuchyni s vámi? proč zavírat za dveře? nvíc za trest za dlovený rohlík? to je chyba přítele, že je tam zanaechal, ne štěněte, že je našlo... Chcete naučit psa žít s vámi tím, že bude houkat za dveřmi? Je to štěně, mimino, a tady opravdu malé mimino, chce být s vámi. I když bude s vámi, nemusíte se mu věnovat nonstop, ale proč by mělo být za dveřmi? Nechápu ani vyvztekat se... Ono se nevzteká, jen nerozumí situaci. Vy jste tam od toho, aby se všechny možné situace naučilo, což se smao za dveřmi nenaučí. Být samo za dveřmi se učí (někdo to popisoval výše) a je to důležité, ale určitě ne stylem za trest a nechat vyvztekat.

Momentík, to jsme se asi nepochopily. Štěně se mnou může být kdekoliv chce, nikdo mu nikde nezavírá, všude jsou otevřené dveře - už jsem to tu jednou zmiňovala. Prďou se prostě rozhodl, že za mnou a ani nikam jinam nepůjde a bude trucovat u dveří, kteroužto svobodu jsem mu prostě nechala. :)

Žádný trest štěně nedostalo. Snažte se prosím nedělat si unáhlené závěry, popřípadě si přečtěte celé vlákno, než začnete reagovat.

lupus4 napsal(a):
tak ať se chodí přítel vyspat do VAŠÍ postele a bude mít klid

jinak doporučuju F.Šusta : Trénink je rozhovor


společné spaní utužuje smečku...

Ona je potíž v tom, že můj pokoj je průchoďák mezi pokojem přítele a zbytkem místností. Navíc v mém pokoji s mou postelí má štěně ne jen pelíšek, ale i misku s vodou a misky na jídlo. Zkusím ale promyslet, jak by se to dalo skloubit... Díky!

Jak jsem už psala výše, objednala jsem si na tato doporučení celou sérii knížek.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No doufám, že máte mezi přáteli nějaké pejskaře s dobře fungujícími psy a s ochotu vám dobře poradit, ukázat, vzít vás s sebou na prochajdu, atd.
Protože pořídit si jakožto začátečník křížence těchto plemen a snažit se s tím zacházet dle rad vyčtených z internetu, to mi zní spíš jako dobrej vtip.
Nebo taky začátek toho, jak pes někomu udělá ze života peklo - a on tomu psovi :)
Odhaduju, že to, co prožíváte s fenkou teď, je úplná pohádka oproti tomu, co vás čeká.

No nezbývá, než zatnout zuby a nějak se s tím porvat. Já jsem ochotná do toho dát vše, stejně jako přítel. Navíc máme poblíž bydliště cvičák, tudíž začátkem jara chceme se psem chodit i tam.

Jednou je to náš pes, a špatnej vtip by byla spíš myšlenka či náznaky, že bychom ho měli vrátit, nebo přenechat někomu jinému jen proto, že neznáme partu pejskařů a jsme v tom noví.

"Podle všeho z těchhle výlevů asi každé psisko jednoho dne vyroste a není to o žádné vrozené agresivitě nebo o nesprávné výchově."

na toto nelze spoléhat
ne každý z toho vyroste
může to být naopak, pokud člověk se psem cíleně nepracuje

Nechci do toho házet vidle, ale já asi jsem příklad toho, že ne všem bylo z hůry dáno a ať jsem zkoušela to a nebo ono, tak u mých malých dračic se to teda míjelo účinkem a defakto nějaká výchovná korekce okusování, kdy už to padalo na úrodnou půdu přišla až po přezubení.

Jinak mi upřímně přijde, že z toho fakty všechny moje holky samy vyrostly....tak buď klika a nebo přeci jen něco z mých výchovných pokusů nakonec padlo na úrodnou půdu.
I když nevim, jestli zrovna provázek na jehož konci je přivázanej plyšák a kterého tahám za sebou a na něm táhnu zakousnuté štěně...protože jinak bych ho měla zakouslé v noze....se dá nazvat výchovnou metodou.

barevnalentilka napsal(a):
Tesat do kamene

ZNOVU OPAKUJI:

//Momentík, to jsme se asi nepochopily. Štěně se mnou může být kdekoliv chce, nikdo mu nikde nezavírá, všude jsou otevřené dveře - už jsem to tu jednou zmiňovala. Prďou se prostě rozhodl, že za mnou a ani nikam jinam nepůjde a bude trucovat u dveří, kteroužto svobodu jsem mu prostě nechala. :)

Žádný trest štěně nedostalo. Snažte se prosím nedělat si unáhlené závěry, popřípadě si přečtěte celé vlákno, než začnete reagovat. //

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Podle všeho z těchhle výlevů asi každé psisko jednoho dne vyroste a není to o žádné vrozené agresivitě nebo o nesprávné výchově."

na toto nelze spoléhat
ne každý z toho vyroste
může to být naopak, pokud člověk se psem cíleně nepracuje

Nechci do toho házet vidle, ale já asi jsem příklad toho, že ne všem bylo z hůry dáno a ať jsem zkoušela to a nebo ono, tak u mých malých dračic se to teda míjelo účinkem a defakto nějaká výchovná korekce okusování, kdy už to padalo na úrodnou půdu přišla až po přezubení.

Jinak mi upřímně přijde, že z toho fakty všechny moje holky samy vyrostly....tak buď klika a nebo přeci jen něco z mých výchovných pokusů nakonec padlo na úrodnou půdu.
I když nevim, jestli zrovna provázek na jehož konci je přivázanej plyšák a kterého tahám za sebou a na něm táhnu zakousnuté štěně...protože jinak bych ho měla zakouslé v noze....se dá nazvat výchovnou metodou.

Tak ona nekouše vyloženě cíleně do nohou a rukou. Když není rozjívená, kouše jedině do hraček a hraje si přiměřeně - ruce spíš jen tak ožužlává a "ohmatává" si je.

Jakmile se rozjede hodně, kouše prostě DO VŠEHO, včetně rukou a nohou Není to tak, že by si cíleně vybírala končetiny, prostě co má ve své blízkosti, do toho při tom patosu chňape.

Jakmile řeknu "auuu!", vždycky pustí a podívá se mi do očí, načež už to nezopakuje a všímá si hračky. :)

Aliza napsal(a):
ZNOVU OPAKUJI:

//Momentík, to jsme se asi nepochopily. Štěně se mnou může být kdekoliv chce, nikdo mu nikde nezavírá, všude jsou otevřené dveře - už jsem to tu jednou zmiňovala. Prďou se prostě rozhodl, že za mnou a ani nikam jinam nepůjde a bude trucovat u dveří, kteroužto svobodu jsem mu prostě nechala. :)

Žádný trest štěně nedostalo. Snažte se prosím nedělat si unáhlené závěry, popřípadě si přečtěte celé vlákno, než začnete reagovat. //

V pohodě, akorát jsme to pochopily s Fatiou stejně - naopak

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"auuu!",

Jo, tak to je rada nad zlato....všechny moje holky na to reagovaly tak, že na mě jukly a pak se do mě pustily s ještě větší razancí.

A jinak, jak to celkově popisujete...mě to nepřipadá jako velká trága, spíš naopak.

Já jsem už vyzkoušela i cílenej ignor, jakmile tohle začne dělat - radí to paní Victoria Stilwell, chovatelka psů. Jakmile pes začne dělat toto, otočíte se k němu zády a nereagujete na nic z toho, co dělá. A toto zabírá možná ještě lépe.

Člověk sice riskuje kousanec zezadu do nohy, ale dokud je štěně malé a nemůže nějak extrémně ublížit, připadá mi jako dobrej nápad naučit ho, že na tyhle výlevy nikdo není zvědavej a že zpětnou vazbu prostě nedostane, pokud bude zlej a bude hryzat.

"Já jsem už vyzkoušela i cílenej ignor, jakmile tohle začne dělat - radí to paní Victoria Stilwell, chovatelka psů. Jakmile pes začne dělat toto, otočíte se k němu zády a nereagujete na nic z toho, co dělá. A toto zabírá možná ještě lépe."

Tak já mohu sloužit psem (ne svým), u kterého taková ignorace vede ke zcela solidnímu ataku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Já jsem už vyzkoušela i cílenej ignor, jakmile tohle začne dělat - radí to paní Victoria Stilwell, chovatelka psů. Jakmile pes začne dělat toto, otočíte se k němu zády a nereagujete na nic z toho, co dělá. A toto zabírá možná ještě lépe."

Tak já mohu sloužit psem (ne svým), u kterého taková ignorace vede ke zcela solidnímu ataku

To už mi tedy zní jako celkem problémovej pejsek...

"I když nevim, jestli zrovna provázek na jehož konci je přivázanej plyšák a kterého tahám za sebou a na něm táhnu zakousnuté štěně...protože jinak bych ho měla zakouslé v noze....se dá nazvat výchovnou metodou."

sardullah, jistěže to je metoda, substituční

sardullah, dle mého názoru jsi člověk obdařený tím zdravým selským rozumem a empatií, a v mnohém jen ilustruješ platnost té "škaredé" teorie, jak ji třeba přináší Šusta ve svých knihách....jen to behaviorálně nedefinuješ

Chyba hned první den.Věděli jste že nechcete psa v ložnici a posteli,ale první co jste udělali, je to, že jste mu to dovolili. Co jste čekali? Navíc,pes není a neměl být" chlupaté miminko ".

Proč si jako prvního psa pořídím Gerberian Shepsky, co ani neexistuje?
Nebo husky? Nebo ta gerbera to měla srazit?
Chtěla bych to vidět za rok.
"Jé, ono to nefunguje, jak jsme ho naprogramovali ve dvou měsících."

keriton: už jsem se lekla, že jsem UFO :D

Aliza napsal(a):
To už mi tedy zní jako celkem problémovej pejsek...

To je přirozené chování mláděte psa domácího.

Aliza napsal(a):
Já jsem už vyzkoušela i cílenej ignor, jakmile tohle začne dělat - radí to paní Victoria Stilwell, chovatelka psů. Jakmile pes začne dělat toto, otočíte se k němu zády a nereagujete na nic z toho, co dělá. A toto zabírá možná ještě lépe.

Člověk sice riskuje kousanec zezadu do nohy, ale dokud je štěně malé a nemůže nějak extrémně ublížit, připadá mi jako dobrej nápad naučit ho, že na tyhle výlevy nikdo není zvědavej a že zpětnou vazbu prostě nedostane, pokud bude zlej a bude hryzat.

On tak nehryže, že je zlej, on tak hryže, protože tak si štěńata hrajou, jaksi nemají ruce, tak si hrajou tlamou a kdyby štěně mělo tu možnost, hrálo by si tak se sourozencema, kterým by to nevadilo, ba spíš naopak, ale má k dispozici jen vás, tak holt to musíte vzít za ně. Berte ho prostě mezi psy, ať se vyblbne s nima a připravte se duševně na to, že to bude ještě horší a horší, protože štěně bude větší a bude přezubovat a možná mu už nebudete stačit jen vy a bude hryzat i nábytek a stromy a keříky a vůbec cokoliv v dosahu.

Aliza napsal(a):
To už mi tedy zní jako celkem problémovej pejsek...

To není problémový, ale normální pes.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To není problémový, ale normální pes.

Tak já jsem to slovo "zaútočí" vzala moc vážně - myslela jsem, že při této metodě kousne bolestivě a útočně. A to opravdu normální a v pořádku není.

EDIT: "solidní atak", pod tím si opravdu nepředstavím hravé a neškodné chňapání. :)

Aliza napsal(a):
To už mi tedy zní jako celkem problémovej pejsek...

U štěňat úplně běžné. Od starší feny jsme měli dokousané ruce i nohy do krve a dnes je poslušná a mazel největší.

Aliza napsal(a):
Tak já jsem to slovo "zaútočí" vzala moc vážně - myslela jsem, že při této metodě kousne bolestivě a útočně. A to opravdu normální a v pořádku není.

EDIT: "solidní atak", pod tím si opravdu nepředstavím hravé a neškodné chňapání. :)

Ale jasně, že kousne bolestivě a útočně. U štěňat je to normální. Assil to hezky vysvětlila.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč si jako prvního psa pořídím Gerberian Shepsky, co ani neexistuje?
Nebo husky? Nebo ta gerbera to měla srazit?
Chtěla bych to vidět za rok.
"Jé, ono to nefunguje, jak jsme ho naprogramovali ve dvou měsících."

keriton: už jsem se lekla, že jsem UFO :D

Ale zase aspoň si tu máme o čem povídat a čemu se divit :)
Mě trpchu mrzí, že jsem mýmu psovi nevymyslela taky nějakej supr anglickej název plemene :)

Aliza napsal(a):
Tak já jsem to slovo "zaútočí" vzala moc vážně - myslela jsem, že při této metodě kousne bolestivě a útočně. A to opravdu normální a v pořádku není.

EDIT: "solidní atak", pod tím si opravdu nepředstavím hravé a neškodné chňapání. :)

Jééé, jak vy se budete v příštích týdnech a měsících ještě divit .... :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale zase aspoň si tu máme o čem povídat a čemu se divit :)
Mě trpchu mrzí, že jsem mýmu psovi nevymyslela taky nějakej supr anglickej název plemene :)

:-) mě tam děsí i ten prachobyčejnej husky, ale já jsem UFO, takže :-)


Ehm, ono to musí útočit a vraždit, se učí lovit, ne, je to šelma. A my mu to kazíme. Trapný.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale zase aspoň si tu máme o čem povídat a čemu se divit :)
Mě trpchu mrzí, že jsem mýmu psovi nevymyslela taky nějakej supr anglickej název plemene :)

Můžete do útulku, zrovna tuhle jsem nějakýho takovýho gerbera tam viděla.

Tímto se omlouvám zadavatelce, neberte mě vážně, ale prostě mě tohle amerikaření - tedy to že oni sprsknou cosi s čímsi a nazvou to jaksi a hned v první linii je to plemeno - tak nějak přijde prapodivný. Útulky jsou tím pádem plný takovýchhle plemen a na varinatu haskáč/ovčoun se dá narazit poměrně snadno.

Zrzavci napsal(a):
Můžete do útulku, zrovna tuhle jsem nějakýho takovýho gerbera tam viděla.

Tímto se omlouvám zadavatelce, neberte mě vážně, ale prostě mě tohle amerikaření - tedy to že oni sprsknou cosi s čímsi a nazvou to jaksi a hned v první linii je to plemeno - tak nějak přijde prapodivný. Útulky jsou tím pádem plný takovýchhle plemen a na varinatu haskáč/ovčoun se dá narazit poměrně snadno.

Však nejprve jsem napsala, že je to kříženec něměčáka a huskyho. :)

A abych byla upřímná, taky jsem nevěděla, že jde o plemeno, které se nějak skutečně jmenuje. To mi řekl až přítel, když si o těchhle křížencích něco četl.

Majitel také nenabízel štěně tohoto názvu. Nabízel křížence něměčáka a huskyho. Jeho matka navíc není čistej husky, znovu se opakuji.

Asi jsem si myslela, že mezi milovníky psů je to plemeno tímhle názvem známé. Inu každopádně pardon, jestli se zmínka o tom anglickém názvu některých zdejších pejskařů nějak dotkla.

Asi jsem si myslela, že mezi milovníky psů je to plemeno tímhle názvem známé. Inu každopádně pardon, jestli se zmínka o tom anglickém názvu některých zdejších pejskařů nějak dotkla.

Tak my tady povětšinou známe oficiálně uznaná plemena.

Aliza napsal(a):
Však nejprve jsem napsala, že je to kříženec něměčáka a huskyho. :)

A abych byla upřímná, taky jsem nevěděla, že jde o plemeno, které se nějak skutečně jmenuje. To mi řekl až přítel, když si o těchhle křížencích něco četl.

Majitel také nenabízel štěně tohoto názvu. Nabízel křížence něměčáka a huskyho. Jeho matka navíc není čistej husky, znovu se opakuji.

Asi jsem si myslela, že mezi milovníky psů je to plemeno tímhle názvem známé. Inu každopádně pardon, jestli se zmínka o tom anglickém názvu některých zdejších pejskařů nějak dotkla.

Ne nedotkla. jak jsem psala , mně přijdou švihlý amíci, kteří udělají plemeno z jakýhokoliv křížence, jen aby to mělo styl. Naopak mi přijde normální, když se člověk hlásí k vestajům, vořechům atd.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi jsem si myslela, že mezi milovníky psů je to plemeno tímhle názvem známé. Inu každopádně pardon, jestli se zmínka o tom anglickém názvu některých zdejších pejskařů nějak dotkla.

Tak my tady povětšinou známe oficiálně uznaná plemena.

No jo, v tomto ohledu jsem holt laik a neodborník - tudíž netuším co je uznané a neuznané. Ještě jednou se s poklonou omlouvám, opravdu jsem netušila, že tu taková drobnost vyvolá takovej patos.

https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/?hledat=%C5%A1t%C4%9Bn%C4%9B+kou%C5%A1e

Zrzavci napsal(a):
Ne nedotkla. jak jsem psala , mně přijdou švihlý amíci, kteří udělají plemeno z jakýhokoliv křížence, jen aby to mělo styl. Naopak mi přijde normální, když se člověk hlásí k vestajům, vořechům atd.

Tak nějakej styl a nestyl je opravdu to poslední, co mě zajímá. Mně je to jedno, říkejte mu klidně voříšek - ten název jsem použila proto, že jsem si myslela, že to usnadní mou komunikaci s vámi, ne proto, abych byla zajímavá. Jesus

Štěně kouše
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/?hledat=%C5%A1t%C4%9Bn%C4%9B+kou%C5%A1e

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale zase aspoň si tu máme o čem povídat a čemu se divit :)
Mě trpchu mrzí, že jsem mýmu psovi nevymyslela taky nějakej supr anglickej název plemene :)

No tak pro mě je tahle diskuze takovej balzám na nervy a defakto odpočinková záležitost, než se vrátím do reality, kde právě zažíváme problémy v ráji neb puberta neb ne bez problémů a neb právě stagnuju a promýšlím zcela novou strategiii resp "tak co na tebe bude fungovat ty potvoro jedna"

Takže když si vzpomenu na to, jak jsem se se štěnětem nevyspala, tak to byla naprostá pohoda.

Aliza napsal(a):
Tak nějakej styl a nestyl je opravdu to poslední, co mě zajímá. Mně je to jedno, říkejte mu klidně voříšek - ten název jsem použila proto, že jsem si myslela, že to usnadní mou komunikaci s vámi, ne proto, abych byla zajímavá. Jesus

Já jsem psala o amicích, ne o vás. Jak si kdo říká psu je mi fučík. Já svým zrzavcům říkám pižla.

Aliza napsal(a):
Tak nějakej styl a nestyl je opravdu to poslední, co mě zajímá. Mně je to jedno, říkejte mu klidně voříšek - ten název jsem použila proto, že jsem si myslela, že to usnadní mou komunikaci s vámi, ne proto, abych byla zajímavá. Jesus

V klidu, já tady neustále používám označení ber-ber...berbeři... pro moje křížence bernardýnů a BSP , kdo to má furt vypisovat, cože to měl za pesany

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V klidu, já tady neustále používám označení ber-ber...berbeři... pro moje křížence bernardýnů a BSP , kdo to má furt vypisovat, cože to měl za pesany

Zajímavé spojení.Musí být krásní. Nedáte fotku?
A omlouvám se za vybočení z tématu.

Mí napsal(a):
Zajímavé spojení.Musí být krásní. Nedáte fotku?
A omlouvám se za vybočení z tématu.

Bohužel už mě opustili a jsou v psím nebíčku....na fotky koukněte na můj profil, mám je tam i jako štěňata...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak pro mě je tahle diskuze takovej balzám na nervy a defakto odpočinková záležitost, než se vrátím do reality, kde právě zažíváme problémy v ráji neb puberta neb ne bez problémů a neb právě stagnuju a promýšlím zcela novou strategiii resp "tak co na tebe bude fungovat ty potvoro jedna"

Takže když si vzpomenu na to, jak jsem se se štěnětem nevyspala, tak to byla naprostá pohoda.

Pro mě to je taky rozptýlení a gratuluju si, že jsem se štěněcímu období vyhnula (fakt mi nepřipadá ničím lákavé ) - ale problémy se psem byly vydatné a taky jsem si vybrala "super plemeno" a "super jedince" pro začátečníka. A taky jsem si myslela, že na cvičáku nám pomůžou :)
A teď mě stejně nejvíc trápí, že už žádný psí parťák není a já se sama na procházku ne a ne vykopat.

Tak podávám nové info:

Štěně ode dneška bude spát u přítele v posteli, respektive k té posteli bude mít neomezený přístup ve dne i v noci, aby si tam mohla jít kdykoliv schrupnout. Když nebude přítel moct spát, půjde si lehnout do třetího pokoje s postelí pro hosty a ke mně necháme otevřené dveře, aby si případně mohlo přijít říct o vyvenčení.

Jinak štěňátko je dneska mnohem uvolněnější, když mu nikdo neříká kde má a nemá být. Vypadá, že má celkově mnohem lepší náladu. A ačkoliv toho přes den moc nenaspalo, věřím, že to v noci v pohodě dožene.

Ještě jednou díky za vaše rady. :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pro mě to je taky rozptýlení a gratuluju si, že jsem se štěněcímu období vyhnula (fakt mi nepřipadá ničím lákavé ) - ale problémy se psem byly vydatné a taky jsem si vybrala "super plemeno" a "super jedince" pro začátečníka. A taky jsem si myslela, že na cvičáku nám pomůžou :)
A teď mě stejně nejvíc trápí, že už žádný psí parťák není a já se sama na procházku ne a ne vykopat.

Mám problém se vykopat na procházku kolikrát i s psicema, si říkám, když je venku třeba mlga a nevlídno...navíc ty moje treperendy mají občas den, že bych je zabila...takže to ani ve finále není relax.

Na druhou stranu, kdybych je neměla, tak bych asi skončila jako supertlouštice doma na gauči.

A jak se tak blíží čas večerní prochajdy a koukám ven...z postele, poněvadž Jessunka si dává ještě odpoledního šlofíčka.......tak se mi už teď nikam nechce a když si představím to oblíkání a vypravovaní

Vy si myslíte, že chce být v té určité posteli kvůli modelu matrace.
To je legrace :-) :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy si myslíte, že chce být v té určité posteli kvůli modelu matrace.
To je legrace :-) :-)

Nemyslím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pro mě to je taky rozptýlení a gratuluju si, že jsem se štěněcímu období vyhnula (fakt mi nepřipadá ničím lákavé ) - ale problémy se psem byly vydatné a taky jsem si vybrala "super plemeno" a "super jedince" pro začátečníka. A taky jsem si myslela, že na cvičáku nám pomůžou :)
A teď mě stejně nejvíc trápí, že už žádný psí parťák není a já se sama na procházku ne a ne vykopat.

A nebude další pes? Nebo aspoň ta kočka? Já jsem na tom s procházkami podobně. Jednou za měsíc se vykopu ven, ale jak začnu potkávat psy, vždycky mě to tak rozlítí, že zase měsíc nevylezu…

Aliza napsal(a):
Tak podávám nové info:

Štěně ode dneška bude spát u přítele v posteli, respektive k té posteli bude mít neomezený přístup ve dne i v noci, aby si tam mohla jít kdykoliv schrupnout. Když nebude přítel moct spát, půjde si lehnout do třetího pokoje s postelí pro hosty a ke mně necháme otevřené dveře, aby si případně mohlo přijít říct o vyvenčení.

Jinak štěňátko je dneska mnohem uvolněnější, když mu nikdo neříká kde má a nemá být. Vypadá, že má celkově mnohem lepší náladu. A ačkoliv toho přes den moc nenaspalo, věřím, že to v noci v pohodě dožene.

Ještě jednou díky za vaše rady. :)

Víte co mi přijde zvláštní? Moji psi nikdy neřešili, pokud jsem zavřela dveře ložnice/kuchyně... Prostě byli se mnou v obýváku. Něco jiného je, pokud byl za dveřmi páníček, to pak měli potřebu chodit kontrolovat. Takže bych se zamýšlela, co štěněti vyhovuje zrovna na tomhle pokoji. Psala jste, že vaše ložnice s psím pelechem je průchozí pokoj. To může vadit. Pes nemůže spát, když musí hlídat dva vchody? Víc tam táhne? Je moc na ráně nebo naopak moc v rohu odstrčený?

"EDIT: "solidní atak", pod tím si opravdu nepředstavím hravé a neškodné chňapání. :)"

Alizo, máš pravdu, solidní atak = vážný útok, žádné hravé a neškodné ńafání
(krásný to případ řekla bych až extrémně vzrušivého a přetáčivého psa)

mám dojem, že ostatní si to v diskuzi mylně propojili s tvým štěnětem
lehké nedorozumění.......

Fatia napsal(a):
Víte co mi přijde zvláštní? Moji psi nikdy neřešili, pokud jsem zavřela dveře ložnice/kuchyně... Prostě byli se mnou v obýváku. Něco jiného je, pokud byl za dveřmi páníček, to pak měli potřebu chodit kontrolovat. Takže bych se zamýšlela, co štěněti vyhovuje zrovna na tomhle pokoji. Psala jste, že vaše ložnice s psím pelechem je průchozí pokoj. To může vadit. Pes nemůže spát, když musí hlídat dva vchody? Víc tam táhne? Je moc na ráně nebo naopak moc v rohu odstrčený?

Jedna z mých jezevčic na mě pokaždý kolem osmý večer vyštěkávala z ložnice, kde jsem, ať už táhnu k ní si lehnout

aluska napsal(a):
Jedna z mých jezevčic na mě pokaždý kolem osmý večer vyštěkávala z ložnice, kde jsem, ať už táhnu k ní si lehnout

mi to dělal hovík, když jsem se zdržela po zprávách (já vstávala ve 4:20, tak jsem chodila spát v 8) tak vystrčil hlavu z ložnice a pohledem mě vyšťouchal spát
zlato moje milované

Fatia napsal(a):
Víte co mi přijde zvláštní? Moji psi nikdy neřešili, pokud jsem zavřela dveře ložnice/kuchyně... Prostě byli se mnou v obýváku. Něco jiného je, pokud byl za dveřmi páníček, to pak měli potřebu chodit kontrolovat. Takže bych se zamýšlela, co štěněti vyhovuje zrovna na tomhle pokoji. Psala jste, že vaše ložnice s psím pelechem je průchozí pokoj. To může vadit. Pes nemůže spát, když musí hlídat dva vchody? Víc tam táhne? Je moc na ráně nebo naopak moc v rohu odstrčený?

Tak to nevím, asi jste měla štěstí na klidné pejsky...

Podle všeho je to u štěňátek běžné, že zpočátku zažívají tu separační úzkost, když je člověk nechá samotné zavřené někde, kde to neznají. To by ale mělo brzy pominout. Ta naše už je dneska celkem v pohodě, párkrát jsem někam šla a zavřela za sebou a nic... Přítel to samé, zjevně se to lepší. Ale stejně jí zatím nechávám otevřený a přístupný celý byt, aby mohla prozkoumávat.

Já si myslím, že je jí částečně dobře přímo na té posteli proto, že to bylo první místo, které si našla asi v pěti minutách po příchodu do nového domova, hned z něho byla nadšená a uvelebila se tam. A taky se jí asi líbí to, že je to prostorné a že tam s ní páníček leží a není sama, má někoho poblíž.

A to, co píšete s těmi dvěma vchody dává smysl, no... To mě nenapadlo. Já si myslím, že ten její pelech stejně zůstane jako příležitostné odpočinkové místo, když bude chtít. Jinak si asi stejně najde někde něco sama, postupem času. Když se jí bude líbit třeba v kuchyni, klidně jí ho přesunu tam.

K té teplotě... Často vídám, že si lehá do mezichodby mezi vchodové a venkovní dveře, přímo na holou studenou dlažbu, kde je chladno. Z toho huskyho má huňatou srst, takže jí teplo nedělá dobře, ani se jí nespalo dobře ve vytopené místnosti a na teplých dekách, vždycky slezla a šla jen na koberec.

Přítelův pokoj je na jihu a má jen jeden vstup - ten do mého pokoje a dál na chodbu, druhé dveře jsou zatarasené a nepoužívají se. Takže je dost možné, že se tam i proto cítí bezpečněji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nebude další pes? Nebo aspoň ta kočka? Já jsem na tom s procházkami podobně. Jednou za měsíc se vykopu ven, ale jak začnu potkávat psy, vždycky mě to tak rozlítí, že zase měsíc nevylezu…

Děkuji za optání, zatím to moc nevypadá ani na jedno... Já už jsem fakt hodně dlouho nebyla jen tak na procházce, měla jsem pořád výmluvy. Ale teď už se opravdu chystám, tak doufám, že mě to nějak moc nedostane.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuji za optání, zatím to moc nevypadá ani na jedno... Já už jsem fakt hodně dlouho nebyla jen tak na procházce, měla jsem pořád výmluvy. Ale teď už se opravdu chystám, tak doufám, že mě to nějak moc nedostane.

Tak držím palce, ať to vše dopadne podle Vašich představ.

Tu zahradu oploťte z vaší strany. Nespoléhejte na sousedy, ba bych řekla, vykašlete se na ně. Jednak vám na zahradu může nechtěně prosáknout pes, se kterým by mohly být problémy, za druhé váš pes může nechtěně prosáknout ven, což by mohlo způsobit ještě větší problémy. Pokud soused nevyřeší situaci okamžitě a střelhbitě, jednejte samostatně.

Vždycky zvířeti situaci připravte tak, aby pokud možno první řešení, které má možnost zvolit, bylo to správné. Pokud mu dáte na vybranou mezi špatným a dobrým, v padesáti procentech zvolí to špatné (teda... špatné pro vás :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tu zahradu oploťte z vaší strany. Nespoléhejte na sousedy, ba bych řekla, vykašlete se na ně. Jednak vám na zahradu může nechtěně prosáknout pes, se kterým by mohly být problémy, za druhé váš pes může nechtěně prosáknout ven, což by mohlo způsobit ještě větší problémy. Pokud soused nevyřeší situaci okamžitě a střelhbitě, jednejte samostatně.

Vždycky zvířeti situaci připravte tak, aby pokud možno první řešení, které má možnost zvolit, bylo to správné. Pokud mu dáte na vybranou mezi špatným a dobrým, v padesáti procentech zvolí to špatné (teda... špatné pro vás :-)

Tak hlavně je vždycky na majiteli psa, aby si ho zabezpečil, ne na sousedovi. A než řešit zbytečný problémy, tak fakt je lepší pořídit si pořádnej plot sám a nespoléhat na druhé.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak hlavně je vždycky na majiteli psa, aby si ho zabezpečil, ne na sousedovi. A než řešit zbytečný problémy, tak fakt je lepší pořídit si pořádnej plot sám a nespoléhat na druhé.

No a hlavně mají fenu, jestli jsem to dobře pochopila, která za pár měsíců bude hárat a s dírou v plotě budou tutově řešit nechtěný nakrytí půlroční feny.

Aliza napsal(a):
Já bohužel nikoho takového neznám, proto jsem napsala vám sem... Vy jste měla ve svém okolí někoho, kdo choval pejsky, nebo šlo o nějaké placené konzultace?

Když já si pořídila prvního psa, v 17ti, tak tu byl hluboký totáč. To placené konzultace neexistovaly. Knížky byly asi... dvě. "400 rád pre milovníky psov" a pak nějaká, napsaná pro NO. Vše jsem měla prostudované. Dodnes, se svému prvnímu psovi v duchu omlouvám za příkoří, která jsem vyčetla. A je to už 45 let...

Ten "režim", jak jste psala, to je spíš myšlené tak, aby RODINA měla režim a psa na něj postupně navykla. Takové ty denní neměnné rituály. Protože pes je rituální zvíře a když vše probíhá podle určitého vzorce, tak si je víc jistý. Ovšem každá rodina má ten vzorec jiný- a pes se přizpůsobí,
Rozhodně nemůžete s knížkou v ruce být nervózní, že se vaše štěně/psí miminko nechová dle příruček, které napsal někdo chytrý (nebo méně chytrý).

Takže klid a užívejte!
Až se dostane do puberty, budete vzpomínat.

Aliza napsal(a):
U pelíšku s ní ležím pokažde, vždycky s ní někdou je, aby se jí dobře usínalo.

Díky za milou reakci, každopádně

PS: Zjistěte si něco o přetažení štěněte, když málo spí a moc si hraje, popřípadě i něco o tom, jak má vypadat denní rutina takhle malého psa.

štěně není robot, nemůžete to vše chtít jako to někdo píše . je t živý tvor a bude spát když bude chtít. Ve výsledku se lépe vyspíte se psem v posteli než když někde bude řvát a že nechce být samotné je jeho přirozenost

Aliza napsal(a):
Ona by se vyspala u přítele na posteli, se mnou na posteli ale spát nechce. Tudíž to musím nějak vymyslet, když přítel spí a mám ji na starosti já, aby ho nebudila. Loužičky nám nijak nevadí, prakticky žádné nejsou - chodíme s ní klidně i každou hodinu, je-li to třeba. V noci cca co dvě hodiny.

Opakuji, že problém je ten, že si má hrát třeba hodinu maximálně, a pak musí spát, což nedělá - stále by si hrála, nebo něco vymýšlela. Snažím se ji opakovaně položit do pelíšku, dám jí tam něco na žužlání, sedím u ní... Chvilku je v klidu, ale za chvíli ji to přestane bavit, zase vstane a jde jinam. Teď byla vzhůru 3,5 hodiny, to je hrozně moc a štěňátku to nedělá dobře. Jenže ji nejde nijak utišit, aby přes den spala tak, jak má. V noci to je celkem ok, to spinká v pohodě.

Když je vzhůru, hraju si s ní, trénuji příkazy (už umí sedni, dej pac a pusť), takže trénujeme třeba čtvrt hodinky (víc se nedoporučuje), potom si jdeme zaběhat na zahrádku a porjít se několikrát kolem domu, doma si hrajeme s hračkama, přetahujeme se... Zábavu a aktivity má opravdu barvité, tudíž v tom problém asi nebude.

Bojím se té přehnané stimulace vnějšími vlivy a nevím, jak najít to optimum.

to je myšleno opravdu vážně? To se brzo asi zblázníte, pes sám pozná kdy je unavený Víte že je to živý tvor ale chováte se ke štěněti jako k věci

Markéta80 napsal(a):
to je myšleno opravdu vážně? To se brzo asi zblázníte, pes sám pozná kdy je unavený Víte že je to živý tvor ale chováte se ke štěněti jako k věci

Však aspoň že je nad čím se rozhořčovat.

assil napsal(a):
No a hlavně mají fenu, jestli jsem to dobře pochopila, která za pár měsíců bude hárat a s dírou v plotě budou tutově řešit nechtěný nakrytí půlroční feny.

Nemyslím si, že je to vyloženě tutové, ale jistě, pokusíme se to nějak pořešit. :)

Jinak mi přijde zajímavé, jak tu většina lidí naprosto ignoruje pozitivní a dobré zprávy v rámci progresu a především v rámci tématu této diskuze, o kterém jsem tu například psala, ale zato se tu neustále zpětně pitvá především to, co je podle kde koho špatně a co všechno se zákonitě podělá, protože bla bla.

Toto téma nebylo založené proto, aby si tu mastili ego pejsko-znalí lidé, co mají pocit, že snědli Šalamounův bobek, a aby ryli do novopečeného pejskaře, kdekoliv se naskytne příležitost. Jestliže toto bude pokračovat, téma smažu a můžete si lamentovat a plácat se po ramenou kdekoliv jinde.

(Dodávám, že tento příspěvek není směřován na všechny, spousta lidí zde psala k věci a hodně mi pomohla - řekla bych, že modří už vědí. )

"jak tu většina lidí naprosto ignoruje pozitivní a dobré zprávy"

to asi protoze progres v jednom dni vlastne neexistuje.

největší blbost j u začátečníka takový mix plemen. To bude ještě hodě veselo

klíííd

oddělíte zrno od plev, teď už asi lehčeji

k miminu se chovejte s laskavou důsledností a učte ho co dělat má a na to převeďte i pro vás "nežádoucí " činnost
až prostudujete Šustu, přijdete na to, že nepotřebujete ŽÁDNÉ zákazové povely jako fuj a ne, a že jde vše po dobrém, bez násilí a řvaní

Se mnou osobně teda náš pejsek v posteli spí, jinak bych to ani nechtěla, ale přesto jsem ho to poměrně nedávno odnaučovala. Přes letní prázdniny, kdy jsem byla hodně pryč a pejska hlídali rodiče, si navykl spát u nich v posteli, jenže tam pak začal dělat neplechu a bylo potřeba ho odnaučit spát v jejich ložnici. Protože se škrábáním a kňučením dožadoval vpuštění do ložnice rodičů a tím budil celý dům a nikdo nemohl pořádně spát, prostě jsem se v noci sebrala a deset dní s ním spala na karimatce v průvanu, než si odvykl dožadovat se do ložnice. Potom se přestěhoval zpátky ke mně, protože na chodbě se mu samotnému bylo smutno (spolu vždycky usínáme v posteli a v průběhu noci to střídá: koberec-pelíšek-postel-gauč,... jak je mu to pohodlné). Myslím, že stojí za to vyzkoušet, i když náš pejsek má teď rok a půl a není to už malé závislé štěndo.
Taky bych ráda dodala, že je potřeba se trochu odprostit od naučeného. Před pořízením pejska jsem měla nastudovaných milion informací, ale něco jiného je praxe a ze začátku jsem z toho byla taky trošku nešťastná (jsem na SŠ), protože spoustu vědomostí prostě do praxe nešlo převést, protože každý pejsek funguje jinak, každý je unikátní a jedinečný, teď už vím, jak musím pracovat s naším chlupáčem a nestresuju se tím, že na něj nefunguje "to, co by mělo", doporučuju se k tomuto taky trošku propracovat, pak bude vaše soužití právě ta radost, na kterou jste se asi před pořízením těšili.

Jde o křížence huskyho a německého ovčáka - Gerberian Shepsky, jen není úplně čistý, jeho maminka je husky jen napůl a napůl němečák.

Přiznám se, že toto mě zaujalo, resp. proč jste si jako začátečníci, kteří pravděpodobně potřebují psa "jenom" jako společníka a nebudou kolem něho a s ním lítat od rána do večera, vybrali právě směs právě těchto dvou plemen?

Četla jsem si o tomto mixu ty nadšené články, ale moc jim tedy nevěřím. Že by přikřížení huskyho mělo právě NO přinést lepší pracovní vlastnosti (třeba v pasení ovcí???)... Ale co když z toho naopak vznikne NO s loveckými pudy a s jedinou touhou - tahat sáně?

It is classified in the working and herding category of dogs. Being a pastoral type of dog, the Gerberian Shepsky possesses an uncanny ability to react to verbal commands and whistles, which is basically the reason as to why they are trained to herd. Their ability to be trained to a level of modified herding behavior is all tailored predatory behavior. Training minimizes the dog’s innate proclivity to treat cattle and other domestic animals as prey while at the same time maintaining the animalistic hunting prowess, thereby creating an efficient hunting dog. Coming from dogs trained in the rugged wilderness and also recommended as a police dog,

lupus4 napsal(a):
klíííd

oddělíte zrno od plev, teď už asi lehčeji

k miminu se chovejte s laskavou důsledností a učte ho co dělat má a na to převeďte i pro vás "nežádoucí " činnost
až prostudujete Šustu, přijdete na to, že nepotřebujete ŽÁDNÉ zákazové povely jako fuj a ne, a že jde vše po dobrém, bez násilí a řvaní

Však ano, na toxické jedince a mudrlanty s nevyžádanými radami je stejně nejlepší nereagovat.

My od počátku jedeme výchovu pozitivní motivací, žádné řvaní a násilí u nás nepřichází v úvahu - taková "výchova" je pro ubožáky. Náš pejsek je chytrý a dělá pokroky ve všem den ode dne. "Fuj" a "Ne" jsou hlouposti, to dávno vím z různých instruktážních videí - taková slova toho psa většinou spíš ještě víc vybejkují a přimějí ho přemýšlet nad tím, co je tak zajímavého na té věci, že mu ji páníček tak srdnatě zakazuje.

Když naše prďola začne dělat něco, co nechci, tak prostě tiše mlasknu, ona se otočí a v tu chvíli převedu její pozornost na něco jiného, nebo ji vezmu ven - to funguje skoro u všeho (až na moji velkou monsteru, kterou chce neustále okusovat a neskutečně ji přitahuje :/ :D). V té knize najdu určitě i jiné efektivní tipy, které budou fungovat i dobudoucna, až bude ze psa adolescent.

Jinak na knížky čekám, měli mi napsat email, ale zatím nic... Možná až po víkendu, kdo ví.

Přezdívka00010 napsal(a):
Se mnou osobně teda náš pejsek v posteli spí, jinak bych to ani nechtěla, ale přesto jsem ho to poměrně nedávno odnaučovala. Přes letní prázdniny, kdy jsem byla hodně pryč a pejska hlídali rodiče, si navykl spát u nich v posteli, jenže tam pak začal dělat neplechu a bylo potřeba ho odnaučit spát v jejich ložnici. Protože se škrábáním a kňučením dožadoval vpuštění do ložnice rodičů a tím budil celý dům a nikdo nemohl pořádně spát, prostě jsem se v noci sebrala a deset dní s ním spala na karimatce v průvanu, než si odvykl dožadovat se do ložnice. Potom se přestěhoval zpátky ke mně, protože na chodbě se mu samotnému bylo smutno (spolu vždycky usínáme v posteli a v průběhu noci to střídá: koberec-pelíšek-postel-gauč,... jak je mu to pohodlné). Myslím, že stojí za to vyzkoušet, i když náš pejsek má teď rok a půl a není to už malé závislé štěndo.
Taky bych ráda dodala, že je potřeba se trochu odprostit od naučeného. Před pořízením pejska jsem měla nastudovaných milion informací, ale něco jiného je praxe a ze začátku jsem z toho byla taky trošku nešťastná (jsem na SŠ), protože spoustu vědomostí prostě do praxe nešlo převést, protože každý pejsek funguje jinak, každý je unikátní a jedinečný, teď už vím, jak musím pracovat s naším chlupáčem a nestresuju se tím, že na něj nefunguje "to, co by mělo", doporučuju se k tomuto taky trošku propracovat, pak bude vaše soužití právě ta radost, na kterou jste se asi před pořízením těšili.

Však teď posledních pár dní štěně spí normálně přes noc u přítele na velké posteli, zatímco on je vzhůru a pracuje u PC ve stejném pokoji. Od rána až do večera je štěně se mnou a spinká tam, kde lehne a padne. Často mění místa a preferuje spíš chladnou zem, než měkké a teplé povrchy. Nechávám ho tam, kde se mu samotnému zlíbí, s jedinnou výjimkou - mé postele, ale tu prakticky ani nezná.

A přesně to, co popisujete ve druhém odstavci jsem si před pár dny zažila já. Právě proto jsem napsala sem, a lidi mi tu poradili, že to nejde brát, jako kdyby bylo zvíře robot. A že se nic neděje, když všechno u něj nefunguje tak, jak by "mělo" podle těch směrnic, internetových rad, atd, že se není čeho bát. Aktuálně už úvodní stížnost vůbec není aktuální, vše se vyřešilo a všichni jsme v rámci možností spokojení.

Šarina napsal(a):
Jde o křížence huskyho a německého ovčáka - Gerberian Shepsky, jen není úplně čistý, jeho maminka je husky jen napůl a napůl němečák.

Přiznám se, že toto mě zaujalo, resp. proč jste si jako začátečníci, kteří pravděpodobně potřebují psa "jenom" jako společníka a nebudou kolem něho a s ním lítat od rána do večera, vybrali právě směs právě těchto dvou plemen?

Četla jsem si o tomto mixu ty nadšené články, ale moc jim tedy nevěřím. Že by přikřížení huskyho mělo právě NO přinést lepší pracovní vlastnosti (třeba v pasení ovcí???)... Ale co když z toho naopak vznikne NO s loveckými pudy a s jedinou touhou - tahat sáně?

It is classified in the working and herding category of dogs. Being a pastoral type of dog, the Gerberian Shepsky possesses an uncanny ability to react to verbal commands and whistles, which is basically the reason as to why they are trained to herd. Their ability to be trained to a level of modified herding behavior is all tailored predatory behavior. Training minimizes the dog’s innate proclivity to treat cattle and other domestic animals as prey while at the same time maintaining the animalistic hunting prowess, thereby creating an efficient hunting dog. Coming from dogs trained in the rugged wilderness and also recommended as a police dog,

Ba právě naopak - plánujeme kolem něho lítat od rána do večera a rádi, a navíc si to můžeme časově i jakkoliv jinak oba dovolit. Děti nechceme a nemáme, tudíž z toho plyne o to víc času na zvíře.

Chceme s ním podnikat různé aktivity, začátkem jara plánujeme i cvičák, etc. :) Ve vláknu jsem již i párkrát zmiňovala, že já i přítel pracujeme z domu a můžeme být se psem (a prakticky jsme) 24/7. Nikam nijak extra nechodíme, na dovolené nejezdíme. Jsme spíš takoví samotáři a na pejska máme tolik času, kolik je a bude třeba.

Nejsem si jistá, z čeho jste usoudila, že chceme mít psa "jen jako společníka" (ačkoliv si tedy myslím, že pes je člověku společníkem vždy, ale nejspíš rozumím vaší pointě) - Toto je každopádně pouze váš mylný závěr na bázi nepodložených domněnek. :)

O gaučového pejska jsme nestáli. Od počátku jsme chtěli většího psa, který bude motivovat nás a my jeho. A kterému se budeme moci hodně věnovat a podnikat s ním všechno možné.

Toto plemeno jsem si nevybrala výlučně stylem "musím mít huskyho kříženého s němečákem a nic jiného nechci!" To opravdu ne. Prostě jsme se rozhodli pro pejska a začali jsme se poohlížet po inzerátech a nabídkách. A nabídka těchto štěňátek nás jednoduše zaujala. :) Před odběrem jsme si pročetli vešekeré informace, které souvisí jak s tímto mixem plemen, tak i o obou plemenech zvlášť, tudíž jsme přesně věděli, do čeho jdeme a co máme v budoucnu očekávat.

K těm sáním - ta naše je naštěstí ze dvou třetin němečačka, tudíž to vypadá, že až takovej hyperaktivec v dospělosti nebude (jako bývají huskyové). A i kdyby, máme v plánu spoustu aktivit a nápadu, co s ní budeme podnikat.

Toto "plemeno neplemeno" je staré už přes sto let a nevyznačuje se žádnými podobnými extrémy, jako popisujete. Je to pejsek vhodný do rodin i s dětmi, pouze je temperamentní a potřebuje vytrvalé páníčky, kteří s ním nebudou jen ležet na gauči a kteří budou rádi podnikat fyzické aktivity. S vaším smýšlením byste pak musela předpokládat, že i jakmile si někdo pořídí třeba čistokrevného huskyho, tak k němu rovnou musí pořídit sáně a přestěhovat se na Aljašku.

ta naše je naštěstí ze dvou třetin němečačka, tudíž to vypadá, že až takovej hyperaktivec v dospělosti nebude (jako bývají huskyové).

jestli jsem to dobře pochopil, tak otec NO x matka 1/2 NO

tož vaše štěně je 75% NO, je ale otázka , jak všichni ti zřejmě bez PP jedinci byli/nebyli ZDRAVÍ a to nemám na mysli jen DKK...

páč 75% NO bych se ohledně zdraví obával daleko víc, než 25% chuti do tahání či lovení po SH

čím krmíte ? (když tak to můžem probrat v SZ, ať se do toho nenamontujou nějaký Kikiny)

My jsme si ke psimu pelechu dali matraci a spali tam. Ruku u ní. Většinou se člověk vzbudil s malou pod peřinou. Nicméně po cca 3 týdnech Ok.

Nejsem si jistá, z čeho jste usoudila, že chceme mít psa "jen jako společníka" (ačkoliv si tedy myslím, že pes je člověku společníkem vždy, ale nejspíš rozumím vaší pointě) - Toto je každopádně pouze váš mylný závěr na bázi nepodložených domněnek. :)

Jasně, že to je jen moje nepodložená domněnka, mohu ji podložit jenom tím, co si tady přečtu a při bujných diskuzích kolikrát i nějaký příspěvek uteče. Nicméně, je to tady jen takové anonymní klábosení, tak není třeba si to hned brát osobně.

Psem- společníkem myslím to, že se pravděpodobně nebudete aktivně (myslím opravdu aktivně, tedy několikrát týdně, případně denně) zabývat nějakou specifickou kynologickou činností. Čímž nemyslím základní povely trénované někde v parku, ale fakt intenzivní práci se psem.
Myslím, že těch, kdo mají psa jako společníka, je tady mezi námi většina.

Chodit na cvičák je super - třeba vás to chytne. Pokud nepotřebujete řešit nějaký opravdu zásadní problém, což zatím nepotřebujete, tak bych pro začátek zvolila dobrý cvičák, kde bych vám doporučila se stát řádným členem se vším všudy. Dostanete se do družstva štěňat, kde se pes bude socializovat a vy se budete učit, jak s ním cvičit. Na cvičák se nechodí proto, aby se tam něco učil pes, ale proto, aby se tam učil jeho páníček- chybami svými i svých spolucvičících.

Vykašlala bych se na nějaké štěněcí školičky, ty jsou pro cvičáky jenom zdroj přivýdělku, ale nic moc zásadního to pro výcvik psa nepřináší (tím chci říct, že to není ta správná cesta, pokud chcete se psem opravdu něco dělat). Socializovat psa můžete i neorganizovaně, to není žádná věda.
Placené konzultace... to mi připadá jako podivný export z ciziny na základě různých reality pořadů. Jasně, že se na to nabalila hromada lidí, co sice nemají zkušenosti, ale o to lepší mají píár. Super byznys to je určitě. RNDr. Šusta je jedním z mála, kdo ví, o čem píše a mluví.

No, jsem na to náramně zvědavá. Docela by mě zajímalo, kdyby tazatelka komentovala další pokroky s psíkem, asi by to vydalo i na slušnou knihu - když pracujete z domova a máte spoustu času, nechcete něco sepsat? Deníček moderního majitele aktivní křižovatky. Nebo tak něco.

Deníček moderního majitele aktivní křižovatky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel už mě opustili a jsou v psím nebíčku....na fotky koukněte na můj profil, mám je tam i jako štěňata...

Krásní pejsci.