Pes nereaguje na FUJ/nesmíš - skákání na stůl

cialia napsal(a):
Ahoj,

potřebovala bych radu zkušenějších - máme 7.měsíčního psíka (whippeta ), je to fajn citlivý společník. Venku může chodit na volno, drží se nás, základní cviky - sedni, lehni, místo, atp. zvládne. Ale bohužel je poměrně tvrdohlavý, protože ve dvou případech absolutně nereaguje na povel FUJ/nesmíš.

Tím prvním je skákání na stůl - je poměrně velký a všude dosáhne a několikrát denně (klidně 15x) vyskočí na stůl a sleduje co by ukradl (a několikrát už se mu to podařilo). Když mu řeknu fuj, sice ( velmi neochotně ) seskočí, ale za 2 minuty to udělá zase. Na stůl nevysokčí jedině v případě, že jsem kousek od něj a dívám se na něj- ale sotva se otočím je tam. Snažíme se ho to již několik měsíců odnaučit, ale neúspěšně.

A druhá věc, u které na našeho psíka absolutně neplatí fuj/nesmíš , je žraní hoven venku. Je v tomhle úplně "posedlý", celou procházku většinou cíleně hledá nějakou "lahůdku", přes den jsem ještě schopna to nějakým způsobem uhlídat - ale každý den minimálně jedno sní.
Je vůbec nějaká šance tenhle zlozvyk psa odnaučit?
(Ráda bych jen podotkla, že psa stravujeme kvalitně, stravu má velmi pestrou a nemyslím si, že je to nedostatkem nějakého vitamínu, ale zkrátka nepříjemný zlozvyk - stejně jako to skákání na stůl.)

Moc díky za všechny rady!

M.

Už to tady bylo mockrát - fuj nebo nesmíš nemá pro psa žádnou vypovídací hodnotu. Je třeba mu říct, co má udělat, ne zakazovat. Sama vidíte, že to nefunguje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Už to tady bylo mockrát - fuj nebo nesmíš nemá pro psa žádnou vypovídací hodnotu. Je třeba mu říct, co má udělat, ne zakazovat. Sama vidíte, že to nefunguje.

ano, přesně tak - je mi jasné, že to nefunguje, proto tady zjevně píšu o radu:)

Píšete "bylo to tady hodněkrát" - samozřejmě jsem se první snažila googlit, a hledat tady obdobné téma. Odpověď jsem ale nenašla - většinou lidi odpovídají to stejné co vy - "je to už tady hodněkrát" nebo "nepoužívat zákazy, ale motivujte psa jinak" - ale, bohužel jsem opravdu zatím nenašla radu. To co je zjevné a samozřejmé pro Vás, není bohužel samozřejmé pro mě - každý máme jinou úroveň zkušeností se psy, apod.

Známe pozitivní motivaci, psovi se věnujeme jak jen je to v našim možnostech a snažíme se, ale opravdu mne v tomto případě nenapadá , jak psa v tomto případě psa motivovat, aby na stůl neskákal - proto se ptám :)

cialia napsal(a):
ano, přesně tak - je mi jasné, že to nefunguje, proto tady zjevně píšu o radu:)

Píšete "bylo to tady hodněkrát" - samozřejmě jsem se první snažila googlit, a hledat tady obdobné téma. Odpověď jsem ale nenašla - většinou lidi odpovídají to stejné co vy - "je to už tady hodněkrát" nebo "nepoužívat zákazy, ale motivujte psa jinak" - ale, bohužel jsem opravdu zatím nenašla radu. To co je zjevné a samozřejmé pro Vás, není bohužel samozřejmé pro mě - každý máme jinou úroveň zkušeností se psy, apod.

Známe pozitivní motivaci, psovi se věnujeme jak jen je to v našim možnostech a snažíme se, ale opravdu mne v tomto případě nenapadá , jak psa v tomto případě psa motivovat, aby na stůl neskákal - proto se ptám :)

Doporučuji knížku Svého psa nestřílejte, tam je to popsáno z více stran :)

Pes skákající na stůl, namátkou mě napadá:
- jak se pes blíží ke stolu, dám mu povel, kterej se neslučuje se skákáním na stůl - já bych použila "vypadni" (slušnější verze je "jdi pryč"), podstatné ovšem je psovi vysvětlit, co povel přesně znamená (já tento používala jako "jdi jinam než kde jsi teď")
- pes za sebou stále tahá vodítko, tj. couračku, takže až se pokusí skočit na stůl, na vodítko mu šlápnu a on si akorát nabije
- psovi stále házím dobroty na zem, takže si pro ně nemusí skákat na stůl (to je samozřejmě nesmysl, ale jen pro dokreslení)

Dá se to udělat různě, ale výsledku dosáhnete bohužel pouze tím, že budete psa důsledně hlídat a nedopustíte, aby na stůl znovu skočil. Už to má solidně naučený a bude to stát trochu práce, aby na to zapomněl. Budete muset zprvu hodně hlídat a psa sledovat, abyste viděli, že se chystá ke svojí oblíbený činnosti. A pak tam být včas a správně zakročit. Dala bych mu tu couračku, abyste s ním měli snazší manipulaci a mohli mu přesněji vysvětlit, co po něm chcete. Neměly by tam být nějaké agresivní emoce nebo trestání, je to prostě spíš učení novýho povelu.
Pointa je zakročit dřív, než k zakázaný činnosti dojde. A to platí i o žraní dobrůtek venku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Doporučuji knížku Svého psa nestřílejte, tam je to popsáno z více stran :)

Pes skákající na stůl, namátkou mě napadá:
- jak se pes blíží ke stolu, dám mu povel, kterej se neslučuje se skákáním na stůl - já bych použila "vypadni" (slušnější verze je "jdi pryč"), podstatné ovšem je psovi vysvětlit, co povel přesně znamená (já tento používala jako "jdi jinam než kde jsi teď")
- pes za sebou stále tahá vodítko, tj. couračku, takže až se pokusí skočit na stůl, na vodítko mu šlápnu a on si akorát nabije
- psovi stále házím dobroty na zem, takže si pro ně nemusí skákat na stůl (to je samozřejmě nesmysl, ale jen pro dokreslení)

Dá se to udělat různě, ale výsledku dosáhnete bohužel pouze tím, že budete psa důsledně hlídat a nedopustíte, aby na stůl znovu skočil. Už to má solidně naučený a bude to stát trochu práce, aby na to zapomněl. Budete muset zprvu hodně hlídat a psa sledovat, abyste viděli, že se chystá ke svojí oblíbený činnosti. A pak tam být včas a správně zakročit. Dala bych mu tu couračku, abyste s ním měli snazší manipulaci a mohli mu přesněji vysvětlit, co po něm chcete. Neměly by tam být nějaké agresivní emoce nebo trestání, je to prostě spíš učení novýho povelu.
Pointa je zakročit dřív, než k zakázaný činnosti dojde. A to platí i o žraní dobrůtek venku.

super, moc moc děkuji za tip na knížku i srozumitelný popis, jak k tomu přistoupit :)
Budem trénovat, díky

Spokojený (práce, jídlo, páníček) pes nic z toho, co dělá váš pes, nedělá.

A já si dovolím s tímhle nesouhlasit. Sice nevím, kolik práce, pohybu, atd. má pes zadavatelky, ale nemyslím si, že tohle musí pes dělat jedině z nudy, a že pes, který je spokojený, tohle dělat prostě nemůže.

Fena mi venku žrala všechno, na co přišla. A troufám si tvrdit, že zaměstnání měla až až a spokojená byla... Ale je to popelnice a prase, jakmile dostala "volno", tak běhala a hledala, co by sežrala. Osvědčilo se mi měnit to, co fena našla, za nějaký pamlsek fakt vysoké hodnoty. A trénovat to pořád dokola. Trénovala jsem to i doma tím stylem, že jsem po zemi rozházela méně zajímavé pamlsky (třeba granule), a následně jsem fenu naučila nechat to ležet a odměňovala jsem něčím fakt dobrým (rybičky, šunka, sušené plíce)... Vím, že spoustu z vás je nějakým způsobem proti "zákazovým" povelům, moji psi je znají. Učím to tak nějak automaticky od štěňat, že jakmile mám něco v ruce, případně to někam položím a řeknu "fuj", tak to prostě psi nežerou. Nevím jestli je to "kynologicky" správně, ale vždycky nám to fungovalo a nějak víc do hloubky nad tím nepřemýšlím.

U toho skákání na stůl souhlasím s tím, že by bylo lepší psovi říct, co má jít dělat (ale opět si nemyslím, že to nutně musí být z nudy, vypadá to, že pes zadavatelky bude taky hooodně žravej a je schopnej udělat cokoli proto, aby si opatřil žrádlo ) - ať jde na místo, pro balonek, hledat něco... Ale podle vlastní zkušenosti bych řekla, že to nebude fungovat v nepřítomnosti paničky. Dokud jsem v místnosti, tak se psi neodváží si cokoli vzít ze stolu, ale jakmile bych odešla ven z baráku, tak sežerou všechno. Nás to naučilo všechno jídlo prostě uklízet . Psala jsem tu už víckrát, že když jsme ještě měli špajz, tak jsme ho museli zamykat. Pes si otvíral dveře a chodil hledat, co by sežral. Když jsme byli doma, tak to neudělal, ale stačilo jít ven, z dohledu (aby nás neviděl z okna) a okamžitě šel zkusit skočit na dveře. Jednou se mi podařilo nechat odemčeno a ještě špatně zavřít barel s granulemi, pes se tam dostal a totálně se přežral, až jsem měla trochu strach. A to bylo zrovna po celém víkendu na závodech, takže znuděný fakt nebyl... Už se to tu řešilo vícekrát, že by se to asi dalo nějak odnaučit - i když nedostala jsem konkrétní radu na to, jak odnaučit něco, co pes dělá v mé nepřítomnosti, ale já to nějak neřeším, my jsme se fakt naučili, že jakmile odcházíme, tak všechno jídlo uklidíme. A teď tady možná budu za "tyrana" , ale přiznám se, že v případech, kdy mi pes třeba vyskočí na stůl, nebo mi leze do tašky s nákupem a podobně - tak taky zrovna moc nepřemýšlím nad tím, co jiného by zrovna mohl jít dělat, ale prostě mu normálně řeknu aby vypadnul (což znamená, že má přestat dělat to, co právě dělá a jít dělat něco jiného, a tak nějak bych řekla, že to chápe) a pokud to na poprvé nezabere, tak zvyšuji hlas.... a za povel "vypadni" přidávám ještě "k*rva", a to už zabere vždycky

Marcelaamax - souhlasím :)

Já myslím, že se tu mnozí shodujeme, že naši psi znali nebo znají určité zákazové povely. Ale je rozdíl mezi tím, když to vyplyne z nějakýho fungování a pes tomu fakt rozumí, a když to člověk naivně "učí" štěně, ono tomu nerozumí a člověk se diví, proč to nefunguje.

Můj pes uměl "fuj" jako "pusť to, co máš", uměl to už z předchozího života. Samozřejmě na nějaký vybraný ňamky by to nefungovalo spolehlivě, ale používat se to dalo. "Vypadni" jsem učila cíleně především v kuchyni (tam se snadno pes "odejde" pomocí gest) a pak i venku v mezi-psím kontaktu pomocí stopovačky nebo jinýho mechanickýho vysvětlení. Je to velmi užitečný povel.

"ale opravdu mne v tomto případě nenapadá , jak psa v tomto případě psa motivovat, aby na stůl neskákal - proto se ptám :)"

1. na stole nesmí být nic, co by ho ponoukalo si tam skočit
2. naučit povel "dolů", mimo tuto situaci, a tento naučený povel používat a to preventivně, neboli dříve, než skočí.....a psa odvést jinou činností/chováním (jako třeba "místo")
viz keriton příspěvek 18:47

Pes se odměňuje tím, co ukradne na stole a sežere.

Jednoduchá věc.

Nenechávám na stole nic, co by mohl sežrat.

Tak já nevím, jak to říct... si na ten stůl sednu já. Je můj, ne psův.
Jestli z toho stolu něco chce, tak jo, ale ne jak barbar, sedni si na židli jako člověk. A nejdřív poděkujeme za ty dary.
Ne, prostě princip je ... vymyslet něco jiného, mít větší trpělivost než pes a nakonec to je tak, že tam ten pes nepůjde, proč by to dělal, vždyť se to nedělá... stejně jako se nekoušou boty atp.
Vosí hnízda a vanilkové rohlíčky na stole jsou něco jiného :-)
Ale že by to pes sežral, když jsem doma? To mi ok nepřijde. Když se k něčemu chystá, sleduje mě, jestli ho sleduji, tak mě vyzývá ke hře a ten výraz poznám.
Pozornost?
Tady mi to přišlo zajímavé, že pes nemá ani takové vychování (a blbý výcvik, za což oboje může panička), aby nelez na stůl přede mnou?
Když řeknu dolů, tak pes sleze a zůstane tam, dokud nedostane jiný úkol, a ne že vleze na stůl znovu. Trochu nesmyslné celé, ne?
Jestli si jen neříká o pozornost (už reakci paničky zná),
tak u nás to šlo takhle - se psem i s Kocourkem:
dostanete cokoli, ale budete pěkně sedět a nepískat a ve vzdálenosti jednoho metru a ne že mi jeden sedíte na předloktí a druhý slintá na kraj talíře.

Ještě doplním, jestli to tu nepadlo, že skákání na stůl bych hlavně zamezila třeba tím, že bych na něj pootáčela židle.

lesnížínka napsal(a):
Ještě doplním, jestli to tu nepadlo, že skákání na stůl bych hlavně zamezila třeba tím, že bych na něj pootáčela židle.

Tak hlavně tam nic nenechávat. Když zjistí, že tam nic není, nebude tam skákat. Je to přece jednoduchý a nechápu, že lidi furt hledají problém tam, kde není. Na stole je jídlo, když se jí. A pokud se pes neumí ovládat během toho, co jím, tak ho zavřu někam jinam. Časem mu to dojde a přestane lidi u jídla otravovat.

Jestli si jen neříká o pozornost

i kdyby ano - mechanicky zabranit ( nemit tam jidlo ) - vyresi i tohle, ne?

Když měla naše žrací období venku, nosila naven košík. Labradorka, popelnice na 4 nožkách, takže prostě košík a nazdar. Nebyl problém odvolat od nejňamkovatější ňamky, protože se na ni prostě nedostala. Pak jsme se vycvičili my, a odvolávali psa už když zavětřil a vystřelil. A pes zjistil, že poslouchat se musí, že mu to nebude nic platné, a když přijde na zavolání, stejně dostane kokino s větší pravděpodobností od nás. Nakonec jsme košík sundavali na místech, kde nebyla pravděpodobnost problémů (naučit a cvičit přivolání i za jiným účelem, páč pokud budete po odchycení psa nasazovat košík, a si pište, že to přesně bude vědět, tak se chytit nenechá, děsná sranda, juchů), a uplně nakonec i tam, kde potenciál k problémům byl, ale pes už byl odvolatelný. Samozřejmě, nehody se stávaly, a dvakrát do roka dostal pes po držce, protože jsme ho načapali, jak do sebe něco loutá (když ho načapu, odvolám, a přijde, tak pochopitelně kokino a nejhodnější pejsek. Ale když si pro něj musím dojít, tak si to vypije). No, náš způsob, asi taky kynologicky ne to vono pravý vořechový. Ale fungovalo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když měla naše žrací období venku, nosila naven košík. Labradorka, popelnice na 4 nožkách, takže prostě košík a nazdar. Nebyl problém odvolat od nejňamkovatější ňamky, protože se na ni prostě nedostala. Pak jsme se vycvičili my, a odvolávali psa už když zavětřil a vystřelil. A pes zjistil, že poslouchat se musí, že mu to nebude nic platné, a když přijde na zavolání, stejně dostane kokino s větší pravděpodobností od nás. Nakonec jsme košík sundavali na místech, kde nebyla pravděpodobnost problémů (naučit a cvičit přivolání i za jiným účelem, páč pokud budete po odchycení psa nasazovat košík, a si pište, že to přesně bude vědět, tak se chytit nenechá, děsná sranda, juchů), a uplně nakonec i tam, kde potenciál k problémům byl, ale pes už byl odvolatelný. Samozřejmě, nehody se stávaly, a dvakrát do roka dostal pes po držce, protože jsme ho načapali, jak do sebe něco loutá (když ho načapu, odvolám, a přijde, tak pochopitelně kokino a nejhodnější pejsek. Ale když si pro něj musím dojít, tak si to vypije). No, náš způsob, asi taky kynologicky ne to vono pravý vořechový. Ale fungovalo.

Tak hlavně když to fungovalo :)
U mě teda "Ale když si pro něj musím dojít, tak si to vypije" skončilo tak, že si pes osvojil dovednost včas v posledním okamžiku prchnout a hurá cvalem pryč a cválat a cválat daleko (psí důchodce, samozřejmě) a třeba cestou ještě málem srazit nějaké kolemjdoucí
Tak jsem se pak musela přeučovat jiné reakci a to vůbec nebylo příjemný, teda pro mě, pro psa jo

keriton: ta naše loutala do posledního smítka, i s rizikem výprasku. Labrador, no. Každý pes je jiný :-) Ostatně cílem bylo, aby toho nechala, a pokud by při našem řevu a vykročení k ní, všeho nechala a prchala, cíl byl splněn

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
keriton: ta naše loutala do posledního smítka, i s rizikem výprasku. Labrador, no. Každý pes je jiný :-) Ostatně cílem bylo, aby toho nechala, a pokud by při našem řevu a vykročení k ní, všeho nechala a prchala, cíl byl splněn

Přesně, jak píše keriton - z většiny psů postup "dojít si pro něj a dát mu po držce" udělá mistry v rychložraní a zdrhání před majitelem.

Narazila jsem na pěkný video, sice už tu byly diskuze, do kterých by se hodilo víc než do této, ale dávám ho aspoň sem
https://www.youtube.com/watch?v=2M9_DNUpoJc&t=307s

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli si jen neříká o pozornost

i kdyby ano - mechanicky zabranit ( nemit tam jidlo ) - vyresi i tohle, ne?

samozřejmě :) Já se jen snažím zvěři říct, že není moc společensky přijatelné stát na stole.

Terven napsal(a):
Narazila jsem na pěkný video, sice už tu byly diskuze, do kterých by se hodilo víc než do této, ale dávám ho aspoň sem
https://www.youtube.com/watch?v=2M9_DNUpoJc&t=307s

Má stejný postroj jako my :-) naučit se ovládat se, nenásilně, od jednoduchého prostředí k... jako by to byla běžná věc, to je, oč tu běží.
Bohužel, bohudík, to je fuk, nevysvětlím to asi, furt vypadám jak tyran :-)
Je to takové na jednu stranu na houby, jak tu šelmu předěláváme, aby se s ní dalo jít do restaurace nebo do divadla, si často říkám. Ale s dětmi je to stejné a tam se nikdo nepozastaví. Možná tedy psa jen podceňujeme.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli si jen neříká o pozornost

i kdyby ano - mechanicky zabranit ( nemit tam jidlo ) - vyresi i tohle, ne?

eště teda, pokud by má teorie seděla, tak si najde jinou akci
anebo má prostě hlad :-) koupila bych zelené dršťky, ale to nebylo v požadovaných odpovědích :-)

cialia napsal(a):
ano, přesně tak - je mi jasné, že to nefunguje, proto tady zjevně píšu o radu:)

Píšete "bylo to tady hodněkrát" - samozřejmě jsem se první snažila googlit, a hledat tady obdobné téma. Odpověď jsem ale nenašla - většinou lidi odpovídají to stejné co vy - "je to už tady hodněkrát" nebo "nepoužívat zákazy, ale motivujte psa jinak" - ale, bohužel jsem opravdu zatím nenašla radu. To co je zjevné a samozřejmé pro Vás, není bohužel samozřejmé pro mě - každý máme jinou úroveň zkušeností se psy, apod.

Známe pozitivní motivaci, psovi se věnujeme jak jen je to v našim možnostech a snažíme se, ale opravdu mne v tomto případě nenapadá , jak psa v tomto případě psa motivovat, aby na stůl neskákal - proto se ptám :)

Nehledejte na gůglu, ale tady - zadejte si do lupy třeba "povel fuj nebo nesmíš" a budete mít čtení na mnoho zimních večerů Od lidí, kteří mají praktické zkušenosti.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nehledejte na gůglu, ale tady - zadejte si do lupy třeba "povel fuj nebo nesmíš" a budete mít čtení na mnoho zimních večerů Od lidí, kteří mají praktické zkušenosti.

Když chci najít něco ze starších zdejších diskuzí, dost často je snazší dohledat to přes Google -ifauňácké odkazy to vyhodí taky- než přes zdejší vyhledávač. Ten funguje hodně omezeně, jak tam dáte víc než jedno slovo, už má problém. Anebo to zas vyhodí milión dalších diskuzí, který nepotřebujete.

Terven napsal(a):
Když chci najít něco ze starších zdejších diskuzí, dost často je snazší dohledat to přes Google -ifauňácké odkazy to vyhodí taky- než přes zdejší vyhledávač. Ten funguje hodně omezeně, jak tam dáte víc než jedno slovo, už má problém. Anebo to zas vyhodí milión dalších diskuzí, který nepotřebujete.

Tak mně se zatím docela osvědčil.

Pes, který skáče na stůl i v mě přítomnosti, i když ví, že nesmí....to je prostě disrespekt. Nejsem žádný kynolog a neznám žádné "správné postupy", nejsem ani tyran, ale psů jsem měla již několik a zjistila jsem, že než složité postupy, pomohla častokrát jedna dobře mířená v pravou chvíli. Ne, nejsem zastánce šlahounu u obojku, jak ovlivníte, kam se pes uhodí???? Jinak nejsem tu od toho abych psa přemlouvala, aby poslouchal. Prostě ano, můj pes má naprostou svobodu, ale jsou chvíle, kdy mě prostě musí poslechnout a on to ví a když něco zvoře i přes zákaz, tak prostě ví, že bude zle. Je puberťák a zkouší, co si může dovolit. A další věc- autoritu psa si lze získat i jinak než bitím, o tom primárně můj příspěvek není.
Jinak na stole nic nenechávat.

Jinak ad žraní hoven....řekla jste, že pes má pestrou stravu, ale už jste neřekla, jakou konkrétně.
Jinak venčení - s náhubkem v nepřehledném terénu a v přehledném trénovat na pamlsky, jak již nyní uvedli.

Když on je to vipet. Možná není tak tvrdohlavý jako jezevčík, za to v nepravostech o to vytrvalejší. A bitím ( tedy jednou dobře mířenou ) toho moc nespravíte.
Viděla bych řešení v tom - nic prostě na stole nenechávat, aby se nemohl odměňovat ve vaší nepřítomnosti. A když jste u toho, hlídat a každý jen náznak zarazit povelem "ne", velice zle zavrčeným. Postupně můžete ubírat na razanci a povel "ne" používat i v jiných situacích - třeba když ho napadne, chytit kolemjdoucího za šos.
Ještě by se taky mohl hodit povel "zastav", když vidíte, že přibíhá ke stolu a chystá se vyskočit. Naučený předem, aby věděl, co znamená. Taky využitelný v mnoha dalších situacích.

"Pes, který skáče na stůl i v mě přítomnosti, i když ví, že nesmí....to je prostě disrespekt. "

Já vlastně nesouhlasím, protože z popisu téhle situace to je jinak. Tento pes ví, že se skákat na stůl může, protože to dělá a prochází mu to. Navíc s tím měl dost velký úspěch, protože ulovil žrádlo, a to znamená, že nejen že se to může, ale dokonce se to i má dělat a byl by fakt blbý, kdyby to nedělal.
A to, že panička šveholí jakési "fuj" nebo nazlobeně něco povídá, jednoduše není žádný argument.
Prostě nedošlo k přenosu informace "tato činnost je zakázaná".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když on je to vipet. Možná není tak tvrdohlavý jako jezevčík, za to v nepravostech o to vytrvalejší. A bitím ( tedy jednou dobře mířenou ) toho moc nespravíte.
Viděla bych řešení v tom - nic prostě na stole nenechávat, aby se nemohl odměňovat ve vaší nepřítomnosti. A když jste u toho, hlídat a každý jen náznak zarazit povelem "ne", velice zle zavrčeným. Postupně můžete ubírat na razanci a povel "ne" používat i v jiných situacích - třeba když ho napadne, chytit kolemjdoucího za šos.
Ještě by se taky mohl hodit povel "zastav", když vidíte, že přibíhá ke stolu a chystá se vyskočit. Naučený předem, aby věděl, co znamená. Taky využitelný v mnoha dalších situacích.

Máme v rodině vipeta. Funguje úplně stejně jako naši další psi.

Je to o přístupu. Pes sice "odměněn" byl, ale i tak lze dát dost jasně najevo, že takhle tedy ne (i bez použití fyzických trestů). Ale to bychom museli vidět, jak zakladatelka se psem funguje.

Někdy bývají ta nejjednodušší řešení nejúčinnější...jen si občas něco přečíst, zastavit se a zamyslet se nad situací.

Jinak ještě jedna možnost je odvelet psa na místo, pokud vím, že k němu budu zády a on toho využije. Prostě těm problémům předcházet...a pak dát volno. Je to asi to nejjednodušší, co lze udělat. Tohle by měl znát každý pes.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Máme v rodině vipeta. Funguje úplně stejně jako naši další psi.

Je to o přístupu. Pes sice "odměněn" byl, ale i tak lze dát dost jasně najevo, že takhle tedy ne (i bez použití fyzických trestů). Ale to bychom museli vidět, jak zakladatelka se psem funguje.

Někdy bývají ta nejjednodušší řešení nejúčinnější...jen si občas něco přečíst, zastavit se a zamyslet se nad situací.

Měli jsme v rodině vipetů několik, na dráze úspěšných, včetně chov. stanice. Jen byli trochu jiní než ostatní psi, takoví poněkud kočičí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Měli jsme v rodině vipetů několik, na dráze úspěšných, včetně chov. stanice. Jen byli trochu jiní než ostatní psi, takoví poněkud kočičí.

Ale ani kočky v mé přítomnosti nevyskakují na stůl. Případně zareagují na moje "na to zapomeň!" A když nejsem doma, tak na stole holt nic k jídlu není.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale ani kočky v mé přítomnosti nevyskakují na stůl. Případně zareagují na moje "na to zapomeň!" A když nejsem doma, tak na stole holt nic k jídlu není.

S tím se nedá nesouhlasit. Pes naučí pořádku i největšího nepořádníka. Jen u některých plemen to jde samo ( skoro ) u jiných to dá větší záhul - to jsem svou větou chtěla sdělit.
Ano, když mi kocour vleze do postele, ani nemusím nic říkat, stačí, že vrznou dveře a už vidím jen zrzavý chvost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S tím se nedá nesouhlasit. Pes naučí pořádku i největšího nepořádníka. Jen u některých plemen to jde samo ( skoro ) u jiných to dá větší záhul - to jsem svou větou chtěla sdělit.
Ano, když mi kocour vleze do postele, ani nemusím nic říkat, stačí, že vrznou dveře a už vidím jen zrzavý chvost.

Tohle mám obráceně - se mnou starší kocour spí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tohle mám obráceně - se mnou starší kocour spí.

Když on je napůl venkovní. Má volný přístup ven a dovnitř. Všechny dveře si umí otevřít. Docela dost větrá. Nedávno strašně řval v chodbě, vylítla jsem, co se děje a nesl mi myš. A už se chystal nabídnout mi ji do rozestlané postele. Místo abych chválila, ječela jsem.
Chápu, že to bylo špatně. Ještě živou mi ji nesl. Tak ji pustil, naštěstí ji zas chytil, když jsem přestala ječet.

Je to whipped, tedy má hodně příbuzného s mými bedlingtony, i když whippeti jsou takoví trochu více free (do chrtova) A já za ta léta chovu vím, že po zlém s nimi nic neuděláte, teda uděláte, ale víc škody než užitku.Povely si pomatují od první chvíle, stačí to říci párkrát, není třeba grillovat. Zase ale druhá stránka věci je, že si pamatují i to, co uděláte špatně nebo nespravedlivě. I když to někdy vypadá, že o tom "nepřemýšlejí".Jsou psi, co se oklepou a jedou dál, tyhle určitě ne.A je třeba mít přirozenou autoritu a být důsledná. Já mám fenku opravdu hodně slušně vychovanou, myslím, ale když něco zapomenu na nízkém stolku, taky jí to nedá.Nemá cenu se zlobit, byla to moje vina, protože jsem měla předvídat. Kdyby to udělala přede mnou, vynadám jí, ale maximálně třemi razantními slovy, a fuj tam určitě nebude. Fuj je jenom pro to nejhorší, co by ji třeba ohrozilo na zdraví apod.

sorry, ale přes whippeda a "není třeba grillovat" jsem se dal nedostala

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
sorry, ale přes whippeda a "není třeba grillovat" jsem se dal nedostala

To je tím, že pořád chvátám.

Já vím že teď všechno fici okolo pozitivní motivace a fyzické tresty jsou sprosté slovo.
Ale co tak po něm třeba něco hodit když na ten stůl vyleze a zařvat ,,Fuj!"
Byl by to pro vás velký problém? :D
Jako samozřejmě nic co mu zláme žebra, jen něco lehkého.
A uvidíte jak rychle se to odnaučí.

Už mi to občas připadá fakt na hlavu tady ten přístup. Je to zvíře. Pro ně je normální se mezi sebou i fyzicky porafat a jdou dál. Bojíte se snad toho že vám bude křivdit? Nebo proč nemůže dostat přes zadek za to že dělá něco co bylo zakázáno? Samozřejmě v tu chvíli co to dělá, po tom co seskočí dolů už to nemá smysl.
Chápu že pozitivkou se dá naučit spoustu věcí, ale zase odsaď posaď asi 😅 Tady ti páníčci co na pejska nemůžou ani zvýšit hlas nebo je placnout mě fakt fascinují...

Bonsana napsal(a):
Já vím že teď všechno fici okolo pozitivní motivace a fyzické tresty jsou sprosté slovo.
Ale co tak po něm třeba něco hodit když na ten stůl vyleze a zařvat ,,Fuj!"
Byl by to pro vás velký problém? :D
Jako samozřejmě nic co mu zláme žebra, jen něco lehkého.
A uvidíte jak rychle se to odnaučí.

Už mi to občas připadá fakt na hlavu tady ten přístup. Je to zvíře. Pro ně je normální se mezi sebou i fyzicky porafat a jdou dál. Bojíte se snad toho že vám bude křivdit? Nebo proč nemůže dostat přes zadek za to že dělá něco co bylo zakázáno? Samozřejmě v tu chvíli co to dělá, po tom co seskočí dolů už to nemá smysl.
Chápu že pozitivkou se dá naučit spoustu věcí, ale zase odsaď posaď asi 😅 Tady ti páníčci co na pejska nemůžou ani zvýšit hlas nebo je placnout mě fakt fascinují...

Dle mého názoru by se na ten stůl neměl vůbec dostat, a to je v této fázi potřeba mechanicky a důsledně vymáhat (tím myslím couračku, event. otočené židle na stole, ne mlácení psa). A dále pracovat na generalizaci - všechny stoly, v přítomnosti kohokoli, v nepřítomnosti kohokoli atd. Plus sebekontrola, trénink odložení na místě, posilovat žádoucí chování atd.

Metoda s odnášením a schováváním jídla je za mě otrava. Naučit psa, aby mi nic nebral ze stolu (nebo z jiných míst) je snazší než neustále myslet na to, že nikde nesmí nic zůstat, na to nemám kapacitu.

Navíc je klidně možné, že se pes odměňuje už tím výskokem na stůl, tím, že třeba najednou vidí z okna… nemusí to nutně být až ve chvíli, kdy zadavatelce sežere přichystaného utopence.

Bonsana napsal(a):
Já vím že teď všechno fici okolo pozitivní motivace a fyzické tresty jsou sprosté slovo.
Ale co tak po něm třeba něco hodit když na ten stůl vyleze a zařvat ,,Fuj!"
Byl by to pro vás velký problém? :D
Jako samozřejmě nic co mu zláme žebra, jen něco lehkého.
A uvidíte jak rychle se to odnaučí.

Už mi to občas připadá fakt na hlavu tady ten přístup. Je to zvíře. Pro ně je normální se mezi sebou i fyzicky porafat a jdou dál. Bojíte se snad toho že vám bude křivdit? Nebo proč nemůže dostat přes zadek za to že dělá něco co bylo zakázáno? Samozřejmě v tu chvíli co to dělá, po tom co seskočí dolů už to nemá smysl.
Chápu že pozitivkou se dá naučit spoustu věcí, ale zase odsaď posaď asi 😅 Tady ti páníčci co na pejska nemůžou ani zvýšit hlas nebo je placnout mě fakt fascinují...

Jak jako zakázáno? Jak mu to bylo zakázáno?
Bylo mu srozumitelným a trvanlivým způsobem vysvětleno, že na stůl se neleze?
Nebylo.
Proto to dělá dál.
Když po mém psovi budu něco házet, bude velmi spokojen. Vezme to jako hru a o to mu šlo.
Co dál?
A být Vámi, dávám si velký pozor, po jakém psu co házím, mohlo by dojít k úrazu. Vašemu.
Jo, když psa naučím, že na stůl se neleze, stejně jako učím štěně, že se nekouše moje ruka, nábytek, boty,... a on to udělá přímo přede mnou, pak si vyslechne něco nepěkného (ale to, čemu rozumí, na čem jsme se domluvili dříve) a normálně ho shodím na zem.
Ale tento pes tomu naučen nebyl. Takže proč na něj teď řvát a dát mu po hubě?
Za to, že jsem ho pořádně nenaučila ani jeden povel?
Kdyby totiž něco mnou naučen byl opravdu, tak po příkazu dolů už tam zůstane.
Teda kdyby k tomu vůbec došlo, že se na stole ocitne, protože prostě o jídlo se u nás tímto způsobem neprosí.
A bude velmi zajímavé s tímto přístupem, co budu dělat, až půjde o něco hodně vážného - pes vlez do silnice, rvačka, ošetření,... a on povel nebude umět stále
a já už nebudu mít kam zvyšovat intenzitu hlasu a rány.
To bude legrace.
Tak proč radši psa desetkrát z toho stolu nesundám, u čehož opakuji stále stejné jednoduché a znělé slovo, aby je dobře vnímal a si zapamatoval, počemž řeknu - tady pěkně čekej 5 vteřin v klidu a já ti dám, co jsi chtěl sebrat.
Nebo proč nenaučit, jakože doopravdy postupným zvyšováním obtížnosti, povel místo. Tím se psa rychle zbavím. Ale jde asi jakýkoli jiný povel, který povede k tomu, že to pes přestane zkoušet tímto nevhodným způsobem. Cca velím a konám hned, jak vidím, že pes pojal myšlenku, že jde na stůl - zaměří se a to je ten moment.
Např. situace: můj pes chce sežrat protipsa. Mám možnost mu natlouct, řvát, škrtit ho obojkem, snažit se odtáhnout pryč.
No a protože už vím, že tohle nemá žádnou trvanlivost, protože až mi karabina rupne, tak můj pes na toho druhého vletí,
protože se vůbec nenaučil se s přítomností cizího psa srovnat, čímž si zadělává na infarkt a odstřelené ledviny,
tedy se drží na uzdě zuby nehty, ale pění to v něm pořád, nevytrhne se mi jen proto, že ví, že bych mu dala do huby. Tudíž takový pes je venku nepoužitelný, musí být jen na šňůře a lépe s košíkem.
A musí to být pes slabší než já, což je možná jen nějaký od 30 cm v kohoutku níž,
tak z těch důvodů (a také proto, že bych se sama před sebou musela studem propadnout do páté galaxie a ještě hlouběji)
učím psa, co s tou energií může udělat společensky přijatelnějšího.
Třeba vzít míček a rozebrat na atomy ten. Nebo se rozběhnout. Nebo posadit. Nebo malou spartakiádu. Kousej do tohohle a běžíme... a příště půjdeme pomaleji a už možná ani nebudeme muset něco kousat... a nezakazuji psovi toho cizího vidět, ale říkám, že ten pes se nejí, protože nám nic neudělá, a jestli má můj pes moc páry, dá se to řešit jinak než si takto trapně ničit kariéru.
Stejně jak ten stůl - na stole se nestojí. Nepatří to do slušného chování a o jídlo si říkáme jinak.

Navíc máte nepořádek v pojmech, ono pozitivní neznamená jen "sluníčkové".
Psa prostě dvacetkrát třicetkrát sundám, řeknu ne, dělej radši tohle, ono ho to úplně normálně přejde.
Stejně jako to dělala jeho maminka. Jo, maminka, ta do štěněte mírně drcne, většinou ze strany na krku, někdy se jen dotkne. To ona toho psa vychovává, ne jeho sourozenci. U nich se jen učí, že když ho některý kousne, má kousnout taky.
Ale my nejsme v roli bráchy. My jsme ti rodiče. Máme psovi ukázat, jak to správné chování vypadá.
Jak můžu řvát a přetáhnout psa proutkem teď, co dělá něco, co dělat nemá, když jsem vlastně neřekla, co ten pes dělat má?

A jéje, evidentně píši rychleji než v prváku :-) sorry.
Vždy, jak slyším o řvaní a fyzických (jako facka atp.) trestech, tak si říkám, esi by to ten člověk zkusil na rotvíka třeba. Na kavkaze, na cokoli většího, než co je po kolena.
A jo, zkusil. A skončil jednou bez nohy a asi stotisíckrát na pohotovosti a milionkrát na JIP. Přestalo to mírně s tím, jak se EO stal dostupným a s tím, jak zdražili jídlo, protože velký pes sežere hodně a také už není moc moderní.
Teď se řežou vižly, výmarové a kolie. To jsou hrdinové tito páníčci světa.

@Megí Někteří lidé takhle vychovávají i děti… A ohaři se řezali v jistých kruzích vždycky. :-((

Bonsana napsal(a):
Já vím že teď všechno fici okolo pozitivní motivace a fyzické tresty jsou sprosté slovo.
Ale co tak po něm třeba něco hodit když na ten stůl vyleze a zařvat ,,Fuj!"
Byl by to pro vás velký problém? :D
Jako samozřejmě nic co mu zláme žebra, jen něco lehkého.
A uvidíte jak rychle se to odnaučí.

Už mi to občas připadá fakt na hlavu tady ten přístup. Je to zvíře. Pro ně je normální se mezi sebou i fyzicky porafat a jdou dál. Bojíte se snad toho že vám bude křivdit? Nebo proč nemůže dostat přes zadek za to že dělá něco co bylo zakázáno? Samozřejmě v tu chvíli co to dělá, po tom co seskočí dolů už to nemá smysl.
Chápu že pozitivkou se dá naučit spoustu věcí, ale zase odsaď posaď asi 😅 Tady ti páníčci co na pejska nemůžou ani zvýšit hlas nebo je placnout mě fakt fascinují...

Už vidím mýho bývalýho psa, jak by se naučil "vyskočím na stůl a hbitě uhnu před letící věcí, křiku si nevšímám".

Ono je pro psy sice normální se porafat, a někdy jedno dobře mířený a dobře načasovaný hmátnutí do kožichu funguje skvěle.... ale ještě jsem neviděla, že by po sobě psi házeli věcma a křičeli na sebe fuj :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@Megí Někteří lidé takhle vychovávají i děti… A ohaři se řezali v jistých kruzích vždycky. :-((

Jo, mně stačil výklad učení toho loveckého povelu... To je strašný tohleto, úplně nechutný a u citlivých psů, což jsou i ty kolie, ohaři, chrti, ježiš jak tohle někdo může radit u vipeta, fakt nechápu, vždyť je to jemný pes, tam se musí dohodou a povaha psa a člověka k sobě musí pasovat na 100 %, je to kočka, to silou nejde.
Nikdo mi to teda nevěří, ale můj pes je také tak citlivý. Není kočka a není tolik chytrý (nemyslím blbý) jako ohař nebo kolie, není moc do cvičáku, ale na řvaní a facky má úplnou alergii. A hroznou smůlu na lidi mají. Oni si myslí, že je to tvrdý pes a že potřebuje pevnou ruku, ale jeho dušička je úplně jiná.
Ohaře a kolie jsem dala, protože je vidím strašně často v civilizaci u kočárku, i v polích potkávám tyto psy, co jim nikdo nevysvětlil, jak se tam pohybovat, nehraje s nimi nic a nepovídá si s nimi, ale řve "povely", které je ani nenaučil, a když pes neposlechne, dostane proutkem. A nejlepší verze je nejdřív zatáhnout za vodítko a pak teprve vydat pokyn. Ten pokyn, o kterém pes netuší, co znamená.

Já jako malá také dostala vařečkou. Aj tím proutkem. Ne surově. Jenže ono to tak nějak odpovídalo levelu mých vědomostí. Jsem tvrdohlavec a možná jsem něco dělala i naschvál.
Tady tohle neodpovídá.
Moje dítě je hodné. Nechce teda uklízet, no. Ale když řeknu - nemohla bys dát to nádobí třeba do myčky? a přijdu domů a nádobí je všude, jen ne v myčce, tak si
ani představit neumím, že bych za ní šla a dala jí pár facek.
Vůbec ten princip vlastně nechápu.
Tomu psovi má vadit fyzická bolest? Nebo nevím. Fakt tomu nerozumím.
Co když si na tu bolest zvykne?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Už vidím mýho bývalýho psa, jak by se naučil "vyskočím na stůl a hbitě uhnu před letící věcí, křiku si nevšímám".

Ono je pro psy sice normální se porafat, a někdy jedno dobře mířený a dobře načasovaný hmátnutí do kožichu funguje skvěle.... ale ještě jsem neviděla, že by po sobě psi házeli věcma a křičeli na sebe fuj :)

Ono je pro psy sice normální se porafat, a někdy jedno dobře mířený a dobře načasovaný hmátnutí do kožichu funguje skvěle....

Asi takhle jsem to myslela já. Nemyslela jsem žádný řezání ani výprasky, ale jednou plácnou po zadečku štěně ve správný okamžik (ne, nechci umocňovat sílu, prostě pouze gesto), může kolikrát opravdu stačit. Ale musím vědět kdy.

Jinak v tomto směru a v mnoha dalších situacích je povel "místečko" opravdu úžasný. Používáme ho na ohaře, když už se svým hraním moc otravuje, používáme ho na našeho NO, když je v přítomnosti pes, kterého nemusí a použila bych ho i zde a striktně vyžadovala. Řešení je vlastně velmi jednoduché.

S výcvikem psů je to dnes těžké. Ze psů se dělají děti. Osobně mám momentálně psa, který mi chodí na myšlenku bez jakéhokoli násilí a chodí všude na volno. Pravdou ale je, že je to lehce cvičitelné plemeno. Nicméně dnešní éra pozitivky mě totálně děsí...chodili jsem s tím svým psem na agility a tam nešlov přítomnosti trenéra nic jiného než pozitivka a jakékoli, byť oprávněné okřiknutí psa bylo hned káráno a bylo nežádoucí....a tak na obdélníku byli ve finále většinově psi, kteří běhali přes překážky za ňaminu, ale jakmile výcvik skončil, za hranicí obdélníku/hali se z nich opět stávali nevychovaní a rozmazlení budulínci, o nichž si majitelé mysleli, že je na ně každej zvědavej....hulákali na ně tisíckrát jménem a pes je měl na háku a lítal si kde chtěl. Osbně mám pozitivky dost po krk a to, že funguje dobře, jsme viděla pouze u pár lidí.
Tímto jsme myslela důslednost, přísnost a trochu té "agrese" - i když ne v takové míře, jak si tady většina z Vás představuje. Samozřejmě když vidím, že pes na ní reaguji opačně, než potřebuji, hledám jiné cesty anebo je hledám rovnou. Ale tady ty rady s lanem a přichytit, aby se o něco pes rozsekal anebo házení předmětů, to je taky dost na pováženou.

Házení věcí je pouze zvýšení vlastního fyzického dosahu. Tj. aby pes měl pocit, že na něj mám fyzický vliv i když je ode mě deset metrů (vodítko je dtto, akorát že letící předmět nezakládá předpoklad, tj. existují psi, kteří zázračně zkrotnou, když zacvakne karabina na vodítku, a po vypuštění děj se vůle boží, což je samozřejmě problém páníka, ale odhlédnuto od toho pes "ví", kdy na něj můžu a kdy ne, kdežto u letícího předmětu záleží na okolnostech). Je to na úrovni toho chňapnutí, jen na dálku.

Pochopitelně nikdy se nesmí zvíře (dítě, d*bil-dg.) trestat za něco, o čem netuší, že dělá špatně. Pokud nereaguje na "fuj", "nesmíš", tak neví, co to znamená. Bude vědět, až se tomu přiřadí fyzickou manipulací nějaký význam. Pokud psovi řeknu, že "fuj" znamená "nech to být a jdi od toho", tak pak můžu psa trestat, že nesplnil úkol, a ke splnění ho motivovat negativně.

Ona i ta pozitivní motivace, pokud chci něčeho dosáhnout, musí být směrovaná, a pro psa spojitelná s nějakým úkonem, jinak je to prostě jen zpříjemnění společného času. Což je teda samozřejmě lepší u společníka, než jeho znepříjemňování. Proto se pozitivní motivace tolik protěžuje, protože tam člověk, který se neumí ovládat, neumí svému parťákovi vysvětlit, co se po něm chce, "nenaseká tolik kritických chyb", abych tak řekla :-) Negativní motivaci nicméně považuji osobně za stejně efektivní. Ale parťák musí vědět, co je cílem cvičení. Pokud není negativní motivace směrovaná a spojená pro partnera s jasným řešením situace, tak je to jednoduše týrání (domácí násilí - psychické, fyzické...).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono je pro psy sice normální se porafat, a někdy jedno dobře mířený a dobře načasovaný hmátnutí do kožichu funguje skvěle....

Asi takhle jsem to myslela já. Nemyslela jsem žádný řezání ani výprasky, ale jednou plácnou po zadečku štěně ve správný okamžik (ne, nechci umocňovat sílu, prostě pouze gesto), může kolikrát opravdu stačit. Ale musím vědět kdy.

Jinak v tomto směru a v mnoha dalších situacích je povel "místečko" opravdu úžasný. Používáme ho na ohaře, když už se svým hraním moc otravuje, používáme ho na našeho NO, když je v přítomnosti pes, kterého nemusí a použila bych ho i zde a striktně vyžadovala. Řešení je vlastně velmi jednoduché.

S výcvikem psů je to dnes těžké. Ze psů se dělají děti. Osobně mám momentálně psa, který mi chodí na myšlenku bez jakéhokoli násilí a chodí všude na volno. Pravdou ale je, že je to lehce cvičitelné plemeno. Nicméně dnešní éra pozitivky mě totálně děsí...chodili jsem s tím svým psem na agility a tam nešlov přítomnosti trenéra nic jiného než pozitivka a jakékoli, byť oprávněné okřiknutí psa bylo hned káráno a bylo nežádoucí....a tak na obdélníku byli ve finále většinově psi, kteří běhali přes překážky za ňaminu, ale jakmile výcvik skončil, za hranicí obdélníku/hali se z nich opět stávali nevychovaní a rozmazlení budulínci, o nichž si majitelé mysleli, že je na ně každej zvědavej....hulákali na ně tisíckrát jménem a pes je měl na háku a lítal si kde chtěl. Osbně mám pozitivky dost po krk a to, že funguje dobře, jsme viděla pouze u pár lidí.
Tímto jsme myslela důslednost, přísnost a trochu té "agrese" - i když ne v takové míře, jak si tady většina z Vás představuje. Samozřejmě když vidím, že pes na ní reaguji opačně, než potřebuji, hledám jiné cesty anebo je hledám rovnou. Ale tady ty rady s lanem a přichytit, aby se o něco pes rozsekal anebo házení předmětů, to je taky dost na pováženou.

Počkejte, to přece ale není princip pozitivky a nepozitivky. To jste viděla nějaký nesmysl vydávaný za pozitivku.
Myslíte, že jde cokoli jakýmkoli způsobem učit bez důslednosti?
To pak není učení a vypadá to jako na tom cvičišti a za ním, kde jste byla, ne?

Tohle, co popisujete, jak pes nefunguje mimo areál výcvikový, jsem viděla u psů cvičených i nepozitivkou. Nebo nesluníčkově, chcete-li, i když je to nesmyslné tohle dělení, protože prostě pozitivka není jen vše "hezké" a +.
To je prostě nepochopení toho, jak se pes učí, a je jedno, jak tu metodu kdo nazve.

Aby pes fungoval všude, se zařídí tím, že budu postupně přidávat obtížnost - sedni doma v kuchyni, sedni na zahradě, kde jsou ptáčci, sedni před návštěvou, sedni na náměstí, na nádraží, před jinými psy,...
Do které metody učení to patří?

Osobně se v teoriích učení nevyznám, cvičím intuitivně jen to, co potřebuji a funguje mi to x let, se psem mám velmi vyvážený vztah a podobně je to tak v celé rodině.
Jasně, asi nemluvím přesně, já vím, že ta "pravá" pozitivka funguje, ale člověk na ní musí být vyzrálý a vědět co dělá. Pouze se tu ohrazuju k tomu, že se tu jen zmíní "plácnout" a už je oheň na střeše a hned se začne vystupovat s pozitivkou. Ale kdo ji tu reálně umí?

Celkově jsem z toho, jací lidé si teď pořizují psi, dost nešťastná. A ifauna je toho jasným důkazem a je to vidět na každém druhém dotazu, možná víc. A taky v našem velkém městě. Ti psi nejsou týráni, ale co z toho života mají? Všichni na šlahounu, všude, skoro si nemůžou čuchnout k jinému psovi, zavření 10 a víc hodin denně doma bez venčení, bez pořádného pohybu, řada z nich pouze na granulích pochybných kvalit. Když náhodou utečou, tak jsou nezvladatelní. Jsou káráni za svoje přirozené projevy, jelikož každý musí mít psa a není schopný si přečíst jedinou blbou příručku. A pak závistivě zírají jak na zázrak, když vidí veselého nekonfiktního psa, který si sleduje svého pána a jde dle jeho trasy a nikoho neotravuje.

Ale to odbíhám, omlouvám se. Zpět k tématu. Za mně dokonale natrénovat odložení a problém je vyřešen.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono je pro psy sice normální se porafat, a někdy jedno dobře mířený a dobře načasovaný hmátnutí do kožichu funguje skvěle....

Asi takhle jsem to myslela já. Nemyslela jsem žádný řezání ani výprasky, ale jednou plácnou po zadečku štěně ve správný okamžik (ne, nechci umocňovat sílu, prostě pouze gesto), může kolikrát opravdu stačit. Ale musím vědět kdy.

Jinak v tomto směru a v mnoha dalších situacích je povel "místečko" opravdu úžasný. Používáme ho na ohaře, když už se svým hraním moc otravuje, používáme ho na našeho NO, když je v přítomnosti pes, kterého nemusí a použila bych ho i zde a striktně vyžadovala. Řešení je vlastně velmi jednoduché.

S výcvikem psů je to dnes těžké. Ze psů se dělají děti. Osobně mám momentálně psa, který mi chodí na myšlenku bez jakéhokoli násilí a chodí všude na volno. Pravdou ale je, že je to lehce cvičitelné plemeno. Nicméně dnešní éra pozitivky mě totálně děsí...chodili jsem s tím svým psem na agility a tam nešlov přítomnosti trenéra nic jiného než pozitivka a jakékoli, byť oprávněné okřiknutí psa bylo hned káráno a bylo nežádoucí....a tak na obdélníku byli ve finále většinově psi, kteří běhali přes překážky za ňaminu, ale jakmile výcvik skončil, za hranicí obdélníku/hali se z nich opět stávali nevychovaní a rozmazlení budulínci, o nichž si majitelé mysleli, že je na ně každej zvědavej....hulákali na ně tisíckrát jménem a pes je měl na háku a lítal si kde chtěl. Osbně mám pozitivky dost po krk a to, že funguje dobře, jsme viděla pouze u pár lidí.
Tímto jsme myslela důslednost, přísnost a trochu té "agrese" - i když ne v takové míře, jak si tady většina z Vás představuje. Samozřejmě když vidím, že pes na ní reaguji opačně, než potřebuji, hledám jiné cesty anebo je hledám rovnou. Ale tady ty rady s lanem a přichytit, aby se o něco pes rozsekal anebo házení předmětů, to je taky dost na pováženou.

Ano s tím souhlasím, házení předmětů mě napadlo protože než by paní stačila ke stolu doběhnout, pes by asi seskočil dolů. A potom by ta ,,agrese" ve formě třeba plácnutí po zadku jaksi nefungovala, protože by to nebylo ,,při činu" : D
Snad chápete...

Já jsem na tom hrozně se schopností se vyjadřovat a vysvětlovat.

Mluvím tu o dobře míněném trestu, nikdy bych psa nevytahla za kůži a nemydlila ho hlava nehlava, nebo dokonce škubala za vodítko a za obojek. Prostě jenom takové upozornění které pes chápe, když chápe tu příčinu, tak je úplně jedno jestli je to SAO nebo jezevčík :D jak tady píšete něco o hrdinství že si lidi dovolují jen na malé psy, o tom to podle mě vůbec není.

Já jsem jednoduchý člověk, s jednoduchým přístupem a řešením. Podle mě jde i o paničky jak se k čemu staví.

Mám fenu cca 25 kg. Flegmatička, bezproblémová. Miluje lidi, psy i ostatní zvířata. Když jdeme po sídlišti kde je opravdu moc psů a potkáme psa, který vrčí, štěká a vyjíždí, prostě se z toho psychicky nehroutím, jsem v klidu a jdu dál, nemluvím, netahám za vodítko a prostě jdu. To samé fena, pokud to není kamarád kterého zná tak jde a psů si nevšímá pokud za ní nedobehnou. To samé konflikty, raději od konfliktu odejde...

Když byla ještě menší měla jsem v pokoji otevřený koš. Párkrát do něj strčila čumák, tak jsem ji plácla přes zadek. Žádné (pro mě nesmyslné, omlouvám se) posílání na místo, a fena to pochopila hodně rychlé. A světe div se, nechtěla mně nikdy sežrat, poslouchá, baví ji plnit povely které jí dávám, je to pracovní plemeno, má z toho radost, spíme spolu v posteli a přitom je vycvičená a nevytírá si se mnou zadek.


Já vím že každý bude vždycky zastávat tu svoji metodu. Jen už mi to přijde takové absurdní být pořád jenom ťuťu ňuňu a na psa se nesmí ani zvýšit hlas.
Druhá fena, přítelova je taky citlivá, takže na ni stačí zařvat, ale na některé psy to prostě nefunguje, tak následuje plácnutí s tím že kriknu NE a příště stačí jenom ne aby pes pochopil že je to nežádoucí chování...

Povel Na místo třeba při tom když chci od psa klid beru, ale když dělá nějakou lumpárnu tak následuje trest. Ne práce, práce je pro mě ( teda pro psa) zábava kde společně komunikujeme a odměňujeme jeden druhého...

Takoví lidi si pořizovali psy pořád. U každého správného baráku na venkově musel být uvázaný u boudy pes. Jenže dřív to byli vestajové, kteří když zdrhli, tak max. prohnali sousedovi slepice.

Jen je to teď víc vidět.... A my prostí lidé, kteří o pokročilých metodách výcviku a výchovy, nic nevíme, máme volný a pohodlný přístup i k vysoce specifickým plemenům, ke kterým se dřív dostali lidé zpravidla přes známé, přes chovatelské kluby, po osvědčení schopností si s daným plemenem poradit, případně lidé, kteří s těmi plemeny vyrůstali, a znali jejich povahy, a nepokoušeli se je předělávat na něco jiného.

A ten pes jako pochopí, že plácnutí po zadku se příště vyhne tak, že neskočí na stůl?

(mimochodem proč plácnutí po zadku, proč ne třeba zatáhnutí za ucho nebo kousnutí do ocasu nebo já nevím co? jako proto, že dětem se dává na zadek, tak pes to má taky pochopit?)

Mně nevadí, když se psovi dá něco najevo fyzicky a použije se nějaká "nesluníčkářská" metoda, sama jsem jednu s úspěchem použila na tahání na vodítku. Ale musí mi to dávat smysl, teda nejen mně, ale hlavně tomu psovi.
Ano, faktem je, že můj pes byl spíš jednoduššího myšlení a nedokázal si dát do souvislosti složitější věci. Letící předmět si stejně nikdy nespojil se "zakázanou činností", spíš s mým nápřahem, výrazem, pocitem - protože nejméně tyhle tři věci se stihly odehrát vždy až po provedení zakázaný činnosti.
Takže "jé panička má ten výraz, se kterým po mně pak něco hodí, tak bacha". A to, že před sto lety něco provedl, už dávno neví.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A ten pes jako pochopí, že plácnutí po zadku se příště vyhne tak, že neskočí na stůl?

(mimochodem proč plácnutí po zadku, proč ne třeba zatáhnutí za ucho nebo kousnutí do ocasu nebo já nevím co? jako proto, že dětem se dává na zadek, tak pes to má taky pochopit?)

Mně nevadí, když se psovi dá něco najevo fyzicky a použije se nějaká "nesluníčkářská" metoda, sama jsem jednu s úspěchem použila na tahání na vodítku. Ale musí mi to dávat smysl, teda nejen mně, ale hlavně tomu psovi.
Ano, faktem je, že můj pes byl spíš jednoduššího myšlení a nedokázal si dát do souvislosti složitější věci. Letící předmět si stejně nikdy nespojil se "zakázanou činností", spíš s mým nápřahem, výrazem, pocitem - protože nejméně tyhle tři věci se stihly odehrát vždy až po provedení zakázaný činnosti.
Takže "jé panička má ten výraz, se kterým po mně pak něco hodí, tak bacha". A to, že před sto lety něco provedl, už dávno neví.

Plácnutí po zadku byl příměr k mému "agresivnímu" přístupu. Nebo vytahání za kůži. Ne, za ocas tahat psa nebudu, a ni ho do něj nebudu kousat, jelikož je tam páteř. Za ucho taky ne, je v něm chrupavka. Když plesknu po zadku, tak to ani nemusí bolet, spíš je to hrubější upozornění.

Na tento problém bych klidně psovi řekla něco ve smyslu "a jeď" a na zemi bych ho plácla nebo bych ho vykrákala za kůži. Nebo bych dělala dusno a hned bych poslala psa na místo a dělala bych, že s ním nemluvím a nutila bych ho na tom místě cíleně být - to je taky trest, není nic horšího než když psa vylučuje smečka. Takže podle charakteru daného psa, to už musíte odhadnout. Heleďte psi nejsou blbý. Ono když ztropíte povyk pokaždé, když na tom stole je, tak ví, že ho vyháníte a že vám to vadí. Oni opravdu dokážou domyslet skoro všechno. Já z tohoto příspěvku prostě cítím, že je tam ve více směrech nedůslednost, která když se odstraní, tak ten pes bude OK. Pokud panička hartusí pokaždé, když ten pes na tom stole je a tomu psovi je to jedno...tak je chyba hlouběji, ne tam, že pes nerozumí povelu "nesmíš" a "fuj". On spíš zkouší svoje hranice, co mu ještě projde a co ne a ještě aby ne, může už jít pomalinku do puberty. Je to jako s mlaďasama, taky mají kolikrát hysterické řvoucí matky na háku, ale když přijde otec - autorita sama, tak stačí jenom aby se podíval. A ty zvířata v těhle biologických a etologických věcech nejsou jiní než my a z toho musíte vycházet.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A ten pes jako pochopí, že plácnutí po zadku se příště vyhne tak, že neskočí na stůl?

(mimochodem proč plácnutí po zadku, proč ne třeba zatáhnutí za ucho nebo kousnutí do ocasu nebo já nevím co? jako proto, že dětem se dává na zadek, tak pes to má taky pochopit?)

Mně nevadí, když se psovi dá něco najevo fyzicky a použije se nějaká "nesluníčkářská" metoda, sama jsem jednu s úspěchem použila na tahání na vodítku. Ale musí mi to dávat smysl, teda nejen mně, ale hlavně tomu psovi.
Ano, faktem je, že můj pes byl spíš jednoduššího myšlení a nedokázal si dát do souvislosti složitější věci. Letící předmět si stejně nikdy nespojil se "zakázanou činností", spíš s mým nápřahem, výrazem, pocitem - protože nejméně tyhle tři věci se stihly odehrát vždy až po provedení zakázaný činnosti.
Takže "jé panička má ten výraz, se kterým po mně pak něco hodí, tak bacha". A to, že před sto lety něco provedl, už dávno neví.

Tak nemusí to být zrovna přes zadek. Kousejte ho klidně do čumáku. To je na vás co si zvolíte za fyzický trest. Moc jste se upla na ten letící předmět. Byl to jenom nápad, pokud by to udělal a ona stála vedle tak by po něm nic neházela.


A ano, pochopí velice rychle že když strčí hlavu do koše tak přijde trest a příště už to neudělá.
Prostě si to spojí. Stejně tak jako že když předvede nějaký cvik tak dostane pamlsek. Tak si spojí ňourání v koši s trestem.


To máte jako s elektrickým ohradníkem třeba. I ovcím dojde že když se dotknou ohradníku tak je kopne, a proto za něj nelezou.

Po zadku se plácá, protože jsou tam veliké svalové skupiny, a teda plácnutí po zadku (v psím, koním případě po stehnech) nenapáchá tolik škody jako když plácnete zvíře někam jinam. Pochopitelně do toho se počítají i škody na tlapkách plácajícího. Asi bych nechtěla psa plácnout seshora do lopatek, ačkoli psovi by to přišlo asi ekvivalentní. Stejně tak jako dát koni facku do obličeje :-)

keriton: jo, pes to pochopí, protože dostane facku jen na stole. Když nebude na stole, nedostane facku. Je to celkem názorné. Je to stejné jako když se krysa učí, které tlačítko je správné. Správné tlačítko vysype zrní, špatné tlačítko pokropí krysu vodou. V tomhle přirovnání by bylo samozřejmě vhodné psa, který sleze ze stolu, odměnit. To by bylo dvojí posílení. A samozřejmě na to ten pes přijde ve chvíli, kdy se ty reakce identicky opakují a také ve chvíli, kdy vůbec dojde k opakování - to je učení na základě zkušenosti.

Ono když ztropíte povyk pokaždé, když na tom stole je, tak ví, že ho vyháníte a že vám to vadí. S tímhle bych asi souhlasila ve chvíli, kdy umíte dělat při nesouhlasu pořád stejný povyk, aby pes měl šanci vypozorovat, že je to nesouhlas. Ale jinak samozřejmě i ten nesouhlas je třeba psa naučit, aby ho u vás uměl rozpoznat. To je myslím to, na co tady keriton naráží. Že abyste mohla nesouhlasně potrestat psa, ten pes musí mít za sebou kurz "jak komunikuje člověk", protože pes by přirozeně zvládl bez instruktáže asi reagovat pouze na vaše vrčení a cenění zubů a ježení srsti (jenže my ceníme zuby uplně v jiných situacích, než psi, což je pro ně dost matoucí, a vlasy nám vstávají tak max. hrůzou, a to jestli umíte navodit, tak jste asi jogín nebo nevím ). Tak leda naučit se vrčet. On nakonec ani pes psa "neplácne po zadku" jen tak. Předcházejí tomu varovné signály, které psi umějí číst. Člověk by taky psa neměl překvapit a v rámci zachování důvěryhodnosti by měl vypracovat nějakou škálu upozornění.

Jinak souhlas, že v tomto případě nejspíš pes má z paničky dobrý den. Jen nevím nevím, jestli by to zrovna vyřešil tvrdší přístup, páč vipet. Já vipety neznám, ale dělá to na mě dojem, že by mohl začít utíkat nebo stresovat, pokud by se na něj tlačilo bez zjevné příčiny (doteď evidentně lezení na stůl nebyl důvod k potížím, takže by to neviděl jako příčinu k averzivnímu chování paničky).

Napadá mě, že v případě takového psa bych možná ten stůl i přemístila, abych navodila novou situaci. Situace "stůl byl tam, ok, tam se mohlo leccos, ale teď je stůl tady, a tady se to dělat nebude". To by mohlo být názorné pro změnu podmínek a pes by nemusel být tak zmatený.

V každém případě než začnu to zvíře trestat, tak přeci musím mít jasnou zpětnou vazbu, že to zvíře si uvědomuje, že riskuje. Potom pochopitelně v rámci důslednosti musím zakročit a fyzicky psovi vysvětlit, že takto ne, protože kdybych nevysvětlila, moje komunikované požadavky ztratí na důležitosti.

Autorita se netvoří počtem rozdaných pohlavků. Když mě pes neuvidí, tak do toho koše vleze.
Posílat na místo jako děcka do kouta, to je na houby. Na tom místě se má cítit dobře a chodit tam jako domů. Ignorace... každý pes není nálepka, bude mu to fuk, v koši je furt lákadlo.
Když ztropím povyk na psa, co dělá neplechu, proč by někam seskakoval, když neví, co ode mě bude následovat? To ho musím naučit. Musí vědět, že po povyku přijde plácnutí. Jinak tam bude tančit dál.
A co když mu to plácnutí nevadí; on je myslí v jiném levelu než trest, to musím plácnout víc? Samozřejmě.

Proč na psa řvete a toho, kterému nestačí řvaní, plácáte?
To jsou štěňátka? Jestli takto řeším nežádoucí chování dospělého, mnou vychovaného psa, tak je moje metoda naprosto k ničemu.

och.....

hele, co je to ta pozitivní motivace a co negativní motivace?

Negativní motivace = beznaděj, bezmoc, stres. To psali na netu, já to nevím, protože tyto diskuze mi to vždy zmotají.
Fuj, takového psa bych nechtěla. Teda jo, 3x denně bych ho vzala k sobě ke stolu a vařila mu krupicovou kašičku a spinkal by v hedvábných peřinách a četla bych mu pohádky. Chudák.

Ale je tu vtipné to, jak se dva nicky (nepamatuji jména, pardon) shodují, že ta pozitivka je hrůza, nefunguje a je moc sluníčková a vůbec blbá, že je pes nevychovaný a...
A přitom používají pozitivní trest.

Točíme se tu v kruhu. Nikde jsem nenapsala, že se autorita tvoří počtem pohlavků. Napsala jsem, že jsou psi, které plácnout můžete a vezmou to a jsou psi, na které už je to moc silné kafe.
Osobně se mi to špatně popisuje a pravdou je, že to ais neumím vysvětlit. Ale mám pro to cit a tyhle věci mi fungují. Mám tu autoritu nějak přirozeně a dokážu se naladit na svoji vlastní situaci, kterou v danou chvíli potřebuji řešit a opravdu si myslím, že bychom potřebovali ty dva vidět v akci.
Nicméně pelíšek jako místo "odvelení" se nijak nevylučuje s odpočinkem. Pelíšek je místo, kam psa pošlu, když zlobí, stejně jako řada rodičů pošle díte do pokoje, když má zaracha a nemůže se koukat třeba na televizi, nebo že má v pokoji uklízet. A při tom je to také takoví dětský "pelíšek klidu". Zároveň je to místo, kam když jde pes sám, my bychom ho neměli nijak otravovat. Odvelení na místečko prostě pomáhá, ty psi tomu rozumí a víc bych s ev tom nepytvala, jelikož ty psi to tak neanalizují, jako my lidé. Kdybychom víc prociťovali a méně mysleli hlavou, bylo by nám všem na světe lépe.

Když psa zasypu pamlsky, tak nebude mít potřebu je furt někde hledat.
Když si s ním budu dostatečně hrát, nebude si takhle říkat o pozornost, bude rád, že nic nechci.
Asi si půjdu koupit štěně, protože na zemi jsou tašky s 12 kuřaty a další věci a můj pes a Kocourek sedí na gauči a nic. Je to rozbitý. Jdu pro něco zlobivého.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když psa zasypu pamlsky, tak nebude mít potřebu je furt někde hledat.
Když si s ním budu dostatečně hrát, nebude si takhle říkat o pozornost, bude rád, že nic nechci.
Asi si půjdu koupit štěně, protože na zemi jsou tašky s 12 kuřaty a další věci a můj pes a Kocourek sedí na gauči a nic. Je to rozbitý. Jdu pro něco zlobivého.

No vidíte, já vychovávám bez pamlsků, psovi stačí obrovská pochvala nebo hračka.
Hraju si s ním dost taky a chodím na dlouhé procházky.
Vše funguje fajn.
Přeji Vám hezký podvečer

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No vidíte, já vychovávám bez pamlsků, psovi stačí obrovská pochvala nebo hračka.
Hraju si s ním dost taky a chodím na dlouhé procházky.
Vše funguje fajn.
Přeji Vám hezký podvečer

Já neučím s hračkou, ani pamlskem. Krmím ho tím jen tak :-)
Dík, Vám taky!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Už vidím mýho bývalýho psa, jak by se naučil "vyskočím na stůl a hbitě uhnu před letící věcí, křiku si nevšímám".

Ono je pro psy sice normální se porafat, a někdy jedno dobře mířený a dobře načasovaný hmátnutí do kožichu funguje skvěle.... ale ještě jsem neviděla, že by po sobě psi házeli věcma a křičeli na sebe fuj :)

Zvlášť zajímavé, pokud je stůl pod oknem :-))

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zvlášť zajímavé, pokud je stůl pod oknem :-))

Tak dík. Teď jsem se při tě představě vážně dost pobavila:D

Jsem divná. U tašek s nákupem, u pytlů s krmením pro psy, u jídla na talíři i u linky vrčím. Na psí dorostence, když lezou, kam nemají. Nejsem Desenský, ale funguje to skvěle, jedno kratičký vrknutí "Moje!" a vyřešeno, odcouvají, respektují. Šikovní, vždycky něco kápne. A stejně tak jsem divná, když řeknu něco jako "NE", vzápětí následuje pochvala, protože pes udělá, co dělat má, co má naučeno. Divné, když nás někdo slyší. Fuj! Takješikovná!
Hrabat po nich fyzicky? Pleskat po zadku, tahat za kůži, ojmajgad, to ne, by se jim zkratovaly neurony, co blbnu.
Pes na stole? Zadavatelka neodpovídá, zato rozpovídala ostatní. Jen bych k výše uvedeným radám dodala, že je dobré nechat samoodměňovací činnost vyhasnout. Takže žádné jídlo tam, židle nebo jiné překážky na stůl, případnou pozorovatelnu vybudovat jinde. Nebo psa v nepřítomnosti ubytovat bez kuchyňského stolu.
Poslední šancí je něco takového.
https://www.youtube.com/watch?v=WpMRV0r08CI

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem divná. U tašek s nákupem, u pytlů s krmením pro psy, u jídla na talíři i u linky vrčím. Na psí dorostence, když lezou, kam nemají. Nejsem Desenský, ale funguje to skvěle, jedno kratičký vrknutí "Moje!" a vyřešeno, odcouvají, respektují. Šikovní, vždycky něco kápne. A stejně tak jsem divná, když řeknu něco jako "NE", vzápětí následuje pochvala, protože pes udělá, co dělat má, co má naučeno. Divné, když nás někdo slyší. Fuj! Takješikovná!
Hrabat po nich fyzicky? Pleskat po zadku, tahat za kůži, ojmajgad, to ne, by se jim zkratovaly neurony, co blbnu.
Pes na stole? Zadavatelka neodpovídá, zato rozpovídala ostatní. Jen bych k výše uvedeným radám dodala, že je dobré nechat samoodměňovací činnost vyhasnout. Takže žádné jídlo tam, židle nebo jiné překážky na stůl, případnou pozorovatelnu vybudovat jinde. Nebo psa v nepřítomnosti ubytovat bez kuchyňského stolu.
Poslední šancí je něco takového.
https://www.youtube.com/watch?v=WpMRV0r08CI

Asi měla vevera svou zkušenost a neletěla poprvé. Byla hodně opatrná vlézt do toho rendlu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak dík. Teď jsem se při tě představě vážně dost pobavila:D

Stačí podívat do paneláku. 90% stolů je pod oknem. V těch pidi kuchyních moc místa jinde není.
Také jsem v paneláku měla stůl pod oknem. Ráno jsem sundala ubrus, položila deku. Pes tam měl pozorovatelnu. Jinak na stůl nechodil.
Zato se svou povedenou matkou vyžírali lednici. Nikdy jsem je to neodnaučila, ani jsem to nezkoušela. Rezignovala jsem a lednici jistila gumicukem.

plaka: já zase říkám "ne" "anó" :-D Taky vždycky půlvteřinu po sobě

Když psa zasypu pamlsky, tak nebude mít potřebu je furt někde hledat.


Mě tohle nedá, ale nesouhlasím s tím, nebo mám teda asi divné psy . Myslím, že stravu mají dost pestrou, zahrnutí pamlsky jsou taky, ale přesto jsou to popelnice a budou hledat, co by kde sežrali.

marcelaamax napsal(a):
Když psa zasypu pamlsky, tak nebude mít potřebu je furt někde hledat.


Mě tohle nedá, ale nesouhlasím s tím, nebo mám teda asi divné psy . Myslím, že stravu mají dost pestrou, zahrnutí pamlsky jsou taky, ale přesto jsou to popelnice a budou hledat, co by kde sežrali.

No u nás je to tak, že jsou opravdu zahrnutí. Kocourek i pes. Všude možně se válí jídlo. Oni už to berou jako nábytek. Na zemi je 10 kostí se šunkou a prostě už jim to musí lézt krkem. Pes klidně může přijít a říct, že chce pamlsek, dostane jej. A stejně se v tomto mém bordelu naučil, že spapá své jídlo a pak může jít sedět přede mě a dělat, že se nedívá, že nic nechce :-) ale když bude normálně sedět, dostane cokoli. Tady je žrádlo fakt všude. A nejí se jednou dvakrát denně, ale prostě kdy chceme. Třeba Kocourek, to je umělec, jde osmkrát na hlídku (sedí zvenčí na parapetu nebo jde čůrat) a osmkrát po návratu čeká, že dostane granule, ale přitom hlad mít ani nemůže, jenže ten proces je u nás asi jiný, já je krmím a vyprávím jim blbosti a oni se vrtí a tak. A i rozumí, co jim říkám. Možná. Např. když něco nechtějí, tak říkám - to je pro pejsky, papej. A to jíst nebude, přece megý není pes. Tak řeknu - dám to Kocourkovi. No to ne, dej to sem. A také ví, co to je počkej, že nekecám a fakt přijdu a budu se jim věnovat. A často Kocourek nosí myši do kuchyně. Položí ji na zem před psa a kouká na mě. Jo, vidím, krmíš mi psa tukem a chlupama. To nesmím říkat, on tomu rozumí, minule mi za to hodil myš do tiskárny, asi ji chtěl množit, pes tam šel dupat a stejně se jim nic nenarodilo, ale zase se pěkně rozdělili, koček hlavu a pes zbytek.

Ale jo, já tomu rozumím. Jen si myslím ,že to není o tom, jak moc je pes zahrnutý pamlsky, ale spíš o konkrétní povaze psa... Třeba předchozí pes byl taky vcelku žravej, neměl problém s tím sníst svojí krmnou dávku, ale jinak třeba venku si jídla nevšiml, doma také ne. A to byl téměř celý život na granulích...

Současní psi jsou jiná liga... Hlavní jídlo mají ráno a večer, ale mezitím cvičíme, takže mají ještě pamlsky, a pak dostanou kousek téměř od všeho, co si připravuji já.... Ale opravdu jsou to popelnice, pro jídlo udělají cokoli.. To samé pro hračku - i přesto, že jsou zahrnutí hračkami, mají volně k dispozici hromadu hraček, tak pro tu oblíbenou se třeba postaví na hlavu a udělají, co mi na očích vidí...

U nás by žrádlo všude být nemohlo, protože psi by praskli.... Nevědí, kdy mají dost... Neexistuje téměř nic, co by jim nechutnalo, a co by nejedli....I kdyby psi byli po večeři a dostali pak ještě kilo pamlsků, a já jim pak na zem třeba vysypala celou tašku s nákupem a řekla jim, že můžou, tak to sežerou úplně všechno včetně igelitových pytlíků .

Už jsem tu kdysi psala o tom, jak si fena na tajňačku zvenku nosila domů ořechy a když jsem zmizela z dohledu, tak je chřoupala, protože moc dobře věděla, že kdybych ji viděla, tak jí to vezmu... Nebo jak se pes nedopatřením dostal do skříně, a sežral kakao...

A co kdyby tu oblíbenou hračku měli k dispozici pořád?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co kdyby tu oblíbenou hračku měli k dispozici pořád?

Tak ji během chvilky zničí . Ale ani nechci, aby ji měli pořád, dá se to dobře využít při motivování..

marcelaamax napsal(a):
Ale jo, já tomu rozumím. Jen si myslím ,že to není o tom, jak moc je pes zahrnutý pamlsky, ale spíš o konkrétní povaze psa... Třeba předchozí pes byl taky vcelku žravej, neměl problém s tím sníst svojí krmnou dávku, ale jinak třeba venku si jídla nevšiml, doma také ne. A to byl téměř celý život na granulích...

Současní psi jsou jiná liga... Hlavní jídlo mají ráno a večer, ale mezitím cvičíme, takže mají ještě pamlsky, a pak dostanou kousek téměř od všeho, co si připravuji já.... Ale opravdu jsou to popelnice, pro jídlo udělají cokoli.. To samé pro hračku - i přesto, že jsou zahrnutí hračkami, mají volně k dispozici hromadu hraček, tak pro tu oblíbenou se třeba postaví na hlavu a udělají, co mi na očích vidí...

U nás by žrádlo všude být nemohlo, protože psi by praskli.... Nevědí, kdy mají dost... Neexistuje téměř nic, co by jim nechutnalo, a co by nejedli....I kdyby psi byli po večeři a dostali pak ještě kilo pamlsků, a já jim pak na zem třeba vysypala celou tašku s nákupem a řekla jim, že můžou, tak to sežerou úplně všechno včetně igelitových pytlíků .

Už jsem tu kdysi psala o tom, jak si fena na tajňačku zvenku nosila domů ořechy a když jsem zmizela z dohledu, tak je chřoupala, protože moc dobře věděla, že kdybych ji viděla, tak jí to vezmu... Nebo jak se pes nedopatřením dostal do skříně, a sežral kakao...

Přesně, je to o povaze psa. Mám úplně stejný pažravky - hlavní jídlo - barf 2x denně, mezi tím mraky pamlsků plus nějaká ta ulovená myš nebo kus chleba uloupenej u koní.
Když něco krájím v kuchyni, taky dostanou...a mohly by žrát pořád dál.
Občas přemýšlím, kdybych jim doprostřed místnosti vysypala metrák žrádla, kdy by asi přestaly a zda vůbec

Ta naše labradoří popelnice by taky mohla žrát pořád. Jakože pořád. Když někde našla něco, čeho na ni bylo moc, pojala to jako Říman. Když se přecpala, tak to vyhodila někde stranou, aby si udělala místo, a pokračovala. Když zpracovala to "čerstvé" a náhodou se podařilo, že měla ještě místo, vrátila se k tomu "přepracovanému". Blééé

Ale zase i když táhla břicho po zemi, tak byla pořád skvěle motivovatelná na krmení, to by se přesně stavěla na hlavu. Páč piškůtek z kapšišky je prostě vždycky lepší než hromada piškotů někde mimo.

Napadá mě, že jsme ji mohli zkoušet odvolávat od žraní chcíplotin a houen na piškotky, no ale to nás tenkrát nenapadlo. Nehledě na to, že kdo by do tý hnědý mazlavý mordy chtěl podávat piškotek. Blééé

Ale uznávám, že uměla i chytat. Asi by se dalo hodit. Tak příště.

Známí měli též pažravku, i když jiného plemene. Zkoušeli vyřešit košíkem-náhubkem.
Dopadlo to tak, že jim přiběhl pes, který prostě to hov.. tím košem protlačil. Jak vypadal koš, netřeba rozebírat. Blééé.

Zadavatelko, nějaký posun?