Domácí výcvik a hraní s pejskem

rapotacka11 napsal(a):
Přivolání
https://www.vycvikpsa.cz/articles/000007.shtml

To už jste mi, mám pocit, dříve posílala. Pročtu si to znovu, díky.

ad 1) výcvik :

výše uvedené je klasický popis NEtréninku
jsou ignorovány základní parametry :
- mám připraveného psa (ne rozespalý, ne unavený, ne.....)
- mám připravený tréninkový prostor, pomůcky, odměny (zcela jistě půjdou i ty pamlsky, ale i to je třeba u některých naučit)
- postupuji krok po kroku, od nejjednoduššího ke složitějšímu, parametry se ztěžují/přidávají po jednom
tedy začínám ve známém prostředí bez rušivých vlivů, přivolání na blízko
zachytávám chování
motivuji chování
i tvaruji chování (když tam vidím ten klikr)

k dalšímu kroku přistupuji, až pes zvládá stávající
zvětším vzdálenost
NEBO přidám lehké rušení ve stejném prostředí
NEBO změním prostředí

tohle je cílený a řízený výcvik
ne výše popsané pokusy

je štěně důkladně naklikáno?
(ono, pokud by bylo, tak by základ přivolání byl položen )

ad 2) hry :

bacha na to chodit/běhat za štěnětem
to hezky zakládá chování "útěkáře", ve smyslu něco mám v hubě = útěk od psovoda
chce to obrátit
štěně má běhat za člověkem, který má hračku
a když s ní prchne, tak jít pryč a třeba si hrát s jinou, štěně by mělo zvědavě přiběhnout

a zajímala bych se o nějaké hrátky s pachem

edit k přivolání - člověk musí zajistit, aby po vyslovení "ke mně" pes skutečně přišel
k tomu (mimo jiné) slouží ta stopovačka, jako mechanické jištění

Pokud fena není na pamlsky, můžete hledat něco jiného, speciální hračku, která bude za přivolání, nějaké preferované pohlazení, oblíbenou pochvalu, atd. Některým psům se ale "dostatečná" odměna hledá těžko, protože je třeba nic moc nijak extra nebere anebo se to těžko udílí za odměnu po konkrétním cviku. Přivolání ale není dobrovolnej povel, ten se plnit musí, i když nemá pes zájem o odměnu. U štěněte je to samozřejmě jiný a jde se na to hodně přes hru a motivaci, štěně se vás zatím drží, takže dobrý. Jakmile poporoste a zkusí, že by si od vás odešlo do pryč a nepřivoláte ho, bude na místě třeba i ta stopovačka. O té si tu taky můžete počíst myslím dlouhé diskuze...

tak tedy nevím, ale mě se nácvik přivolání popsaný v článku nelíbí. Já přivolání trénovala vždy se stopovačkou, dlouhou dle prostředí (ve městě kratší, na poli 10 metrů a víc). Nejdřív držím konec stopovačky v ruce, když usoudím, že pes funguje, nechám stopovačku vlát za psem, ale stále ještě si konec stopovačky hlídám, když funguje opravdu dobře, přestanu důsledně hlídat konec stopovačky, pak stopovačku postupně zkracuji/sundám uplně. Se stopovačkou jsem schopna psovi zamezit v konání něčeho, i když ještě neumí povel (beží za psem přes silnici, vyběhne za zvěří, běží za psem, který není přítelský), což bez stopovačky nejsem schopna. Vypouštět psa bez vodítka pouze tam,kde nehrozí auta, zvěř, neznámý nepřátelský pes... Takové prostředí prakticky neznám a vypustit psa na volno bez brzdy v podobě stopovačky bych se prostě bála. Se stopovačkou není třeba povel opakovat, dám povel, pes jde ke mně nebo je stopovačkou naveden ke mně, následuje pochvala, protože povel byl splněn (v okamžiku nácviku je jedno, zda byl povel splněn psem nebo s dopomocí).

Zavedení zmíněného povelu pocem nechápu už vůbec. Dle mého zbytečná odbočka. Ke mně je prostě ke mně. Není to pozitivní ani negativní povel, je to prostě ke mně.

Také bych u 3 měsíčního štěněte nečekala zázraky, je to mimino... Přijde puberta a teprve pak se uvidí, jak moc umí pes přivolání a další povely. Teď je vše hra, ostrý provoz teprve začne.

Pro hmn_:

TRÉNINK:
Troufám si říct, že zda je kvalitně naklikáno zatím netuším... Respektive poradíte mi, jak to zjistit?

Prozatím při trénování základních povelů, kterým dle dporučení v jejím věku nevěnujeme zatím víc než cca 15 minut denně, vždy funguje model: "povel - úspěšné vykonání - klik - odměna". Už se nám ale párkrát stalo, že pes přiběhl třeba v momentě, kdy slyšel zvuk podobný klikru (např. když si nevlastní dcera otevírala kofolu v plechovce).

Mnou výše popsané pokusy, jak jste to nazvala, jsou minimálně snahou o dodržování nějakých základů nepřehlcování malého štěněte mentálními stimuly. Vámi popsané metody budou super do budoucna, ale jsou skutečně vhodné i pro tříměsíční štěně? To není řečnická, dotaz míním vážně, jelikož nevím. A hodlám tomu klidně věnovat více času, bude-li to pro pejska prospěšné.

Samozřejmě je mi jasné, že to nebudu dělat vše naráz a nebude to trvat hodinu vkuse, ale je třeba postupně přidávat. Pravdou je, že ten "výcvik" zatím až takto organizovaný opravdu nebyl.

Jinak pan Šusta popisuje i potřebu rozlišovat mezi tréninkem a "povely" v běžném životě. To, o čem jste psala vy, už je spíš ten striktně stanovený trénink, zatímco já potřebuju psa formovat primárně v rámci povelů každodenního života, kdy není na pomyslném cvičáku, kde musí provádět dog dancing či agility.

Takže přivolávání trénujeme na procházkách a při venčení a hraní na zahradě. Při trénování běžných povelů (sedni, lehni, zůstaň, pusť, místo, sem tam i pac...) si s ní jdu do pokoje pro hosty, kde má koberec a nepodkluzuje jí při sednutí podlaha. Takže ona už většinou ví, co a jak bude a co očekávat. Pamlsky mám samozřejmě vždy u sebe, to samé klikr.

Kdykoliv se jí něco povede, chování zachycuju - nedávám jí prostor pokazit to třeba dlouhou prodlevou, aby ztratila motivaci. V tom si myslím, že to dělám správně. :)

HRANÍ
No... Tak to děkuji, že jste mi to pomohla podchytit včas. Já jsem měla za to, že mám být ráda, že ji něco baví a praktikovat to s ní... Ohledně toho, aby si nevymýšlela své, to třeba dělám s hračkami na přetahování. Nikdy se s ní nepřetahuju o hračku, kterou přitáhne sama. Vždy ji chvíli zaměstnám něčím jiným a pak s hračkou na přetahování přijdu já, jako že to bylo z mého rozhodnutí.

Kdybychom tedy vzali v potaz to nahánění bez hračky v tlamě, to asi taky není dobrý nápad, což? Doma ona jinak házené hračky nosí zpátky, ale venku je to nezmar...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud fena není na pamlsky, můžete hledat něco jiného, speciální hračku, která bude za přivolání, nějaké preferované pohlazení, oblíbenou pochvalu, atd. Některým psům se ale "dostatečná" odměna hledá těžko, protože je třeba nic moc nijak extra nebere anebo se to těžko udílí za odměnu po konkrétním cviku. Přivolání ale není dobrovolnej povel, ten se plnit musí, i když nemá pes zájem o odměnu. U štěněte je to samozřejmě jiný a jde se na to hodně přes hru a motivaci, štěně se vás zatím drží, takže dobrý. Jakmile poporoste a zkusí, že by si od vás odešlo do pryč a nepřivoláte ho, bude na místě třeba i ta stopovačka. O té si tu taky můžete počíst myslím dlouhé diskuze...

Rozumím, však se uvidí... Ona se taky v lecčem mění ze dne na den, jak jí ten mozeček dospívá. Přivolávání zkusím trénovat dle doporučení rapotacky.

Fatia napsal(a):
tak tedy nevím, ale mě se nácvik přivolání popsaný v článku nelíbí. Já přivolání trénovala vždy se stopovačkou, dlouhou dle prostředí (ve městě kratší, na poli 10 metrů a víc). Nejdřív držím konec stopovačky v ruce, když usoudím, že pes funguje, nechám stopovačku vlát za psem, ale stále ještě si konec stopovačky hlídám, když funguje opravdu dobře, přestanu důsledně hlídat konec stopovačky, pak stopovačku postupně zkracuji/sundám uplně. Se stopovačkou jsem schopna psovi zamezit v konání něčeho, i když ještě neumí povel (beží za psem přes silnici, vyběhne za zvěří, běží za psem, který není přítelský), což bez stopovačky nejsem schopna. Vypouštět psa bez vodítka pouze tam,kde nehrozí auta, zvěř, neznámý nepřátelský pes... Takové prostředí prakticky neznám a vypustit psa na volno bez brzdy v podobě stopovačky bych se prostě bála. Se stopovačkou není třeba povel opakovat, dám povel, pes jde ke mně nebo je stopovačkou naveden ke mně, následuje pochvala, protože povel byl splněn (v okamžiku nácviku je jedno, zda byl povel splněn psem nebo s dopomocí).

Zavedení zmíněného povelu pocem nechápu už vůbec. Dle mého zbytečná odbočka. Ke mně je prostě ke mně. Není to pozitivní ani negativní povel, je to prostě ke mně.

Také bych u 3 měsíčního štěněte nečekala zázraky, je to mimino... Přijde puberta a teprve pak se uvidí, jak moc umí pes přivolání a další povely. Teď je vše hra, ostrý provoz teprve začne.

Díky za reakci... tudíž mnou popsaný postup od oné paní představuje něco podobného. Ale to je dobrý nápad, při povelu buď nechat přijít, nebo nedobrovolně přitáhnout. Díky za tip ohledně té dopomoci. :)

Jinak ano, nejsem blázen, abych psa vypouštěla na nebezpečném místě. Skrze frekventované části chodíme pouze na vodítku s postrojem a vodítko jí odepnu až na místě, kde začínají louky a lesík, a kde nehrozí žádná doprava.

K povelu "pocem"... Já mám za to, že až tak nesejde na tom, které slovo si pejskař vybere, ale pro psa musí znamenat jednoznačný povel, a že by se něml používat pro různé situace. A ten by měl zůstat neměnný.

S pubertou štěněte počítám, snažím se obrnit a připravit na nejhorší.

k tomu hraní... tak mějte dvě hračky. jednu hodíte, pes ji nese zpátky, ale nedonese... vy vytáhnete druhou hračku, upoutáte pozornost, pes pouští první hračku, soustředí se na druhou, vy hodíte a zvednete tu první... Nemusíte za psem běhat. A nechápu, proč se se psem nepotahat, pokud hru navrhne on. To já bych si klidně pohrála, máte štěně, hravé štěně! Samozřejmě ne vždy, ale když jsem s ním na zahradě za účelem blbnutí, tak proč dělat opičky s tím, kdo hru začíná? Copak je to problém, když vás ke hře pes vybídne?

"Ale to je dobrý nápad, při povelu buď nechat přijít, nebo nedobrovolně přitáhnout."
A později se odstupňuje i pochvala. Přijde-li pes sám, je pochvala větší, zajímavější. Je-li přitažen, je pochválen míň nadšeně, menší odměnou, atd.

Stejně tak použití intonační navigace. Pes začne vykonávat povel, ale váhá, neví, jestli to fakt má udělat - navádím ho pozitivně a nadšeně "správně, sem máš jít, ti jsi pašák" anebo negativně houknutím "no co máš dělat, už ať jsi tady". Co z toho vyberete, je o konkrétní situaci, o tom, jak dobrej máte se psem vztah a komunikaci, taky hodně o tom, jak moc už ten pes povel ovládá.

Pokud nemáte knížku Svého psa nestřílejte, vřele doporučuju. Mně s přivoláním pomohla fakt hodně.

Fatia napsal(a):
k tomu hraní... tak mějte dvě hračky. jednu hodíte, pes ji nese zpátky, ale nedonese... vy vytáhnete druhou hračku, upoutáte pozornost, pes pouští první hračku, soustředí se na druhou, vy hodíte a zvednete tu první... Nemusíte za psem běhat. A nechápu, proč se se psem nepotahat, pokud hru navrhne on. To já bych si klidně pohrála, máte štěně, hravé štěně! Samozřejmě ne vždy, ale když jsem s ním na zahradě za účelem blbnutí, tak proč dělat opičky s tím, kdo hru začíná? Copak je to problém, když vás ke hře pes vybídne?

Tak ono se to doporučuje obecně, aby pes nzískal pocit, že on si určuje pravidla (ačkoliv tomu tak do značné míry je ). Ale jak říkám, já si toho přetahovadla prostě nevšímám třeba minutu, místo toho si chvilku házíme míček a pak si to přetahovadlo vezmu já a tahám se s ní do zblbnutí. :) To ne, že bych si s ní s tímhle odmítala hrát, když vím, že na to má náladu.

Ten tip se dvěma hračkami vyzkouším, míč a frisbee jsou na to ideální...Dobrý nápad. :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Ale to je dobrý nápad, při povelu buď nechat přijít, nebo nedobrovolně přitáhnout."
A později se odstupňuje i pochvala. Přijde-li pes sám, je pochvala větší, zajímavější. Je-li přitažen, je pochválen míň nadšeně, menší odměnou, atd.

Stejně tak použití intonační navigace. Pes začne vykonávat povel, ale váhá, neví, jestli to fakt má udělat - navádím ho pozitivně a nadšeně "správně, sem máš jít, ti jsi pašák" anebo negativně houknutím "no co máš dělat, už ať jsi tady". Co z toho vyberete, je o konkrétní situaci, o tom, jak dobrej máte se psem vztah a komunikaci, taky hodně o tom, jak moc už ten pes povel ovládá.

Pokud nemáte knížku Svého psa nestřílejte, vřele doporučuju. Mně s přivoláním pomohla fakt hodně.

Rozhodně si tu knížku pořídím také, děkuji. Věřím, že bude hodně nápomocná. :)

Já to tedy na zahrádce zatím dělám tak, že když se rozhodne neuposlechnout přivolání, tak se seberu a odejdu, bez ohlížení. Tudíž se v ní nic neposílí, ani nepotlačí a navíc rozhodně nezíská to, co chce (mě nablízku ) Ale určitě ráda postupem času zavedu nějaké efektivnější metody.

Aliza napsal(a):
Díky za reakci... tudíž mnou popsaný postup od oné paní představuje něco podobného. Ale to je dobrý nápad, při povelu buď nechat přijít, nebo nedobrovolně přitáhnout. Díky za tip ohledně té dopomoci. :)

Jinak ano, nejsem blázen, abych psa vypouštěla na nebezpečném místě. Skrze frekventované části chodíme pouze na vodítku s postrojem a vodítko jí odepnu až na místě, kde začínají louky a lesík, a kde nehrozí žádná doprava.

K povelu "pocem"... Já mám za to, že až tak nesejde na tom, které slovo si pejskař vybere, ale pro psa musí znamenat jednoznačný povel, a že by se něml používat pro různé situace. A ten by měl zůstat neměnný.

S pubertou štěněte počítám, snažím se obrnit a připravit na nejhorší.

Povel ke mně (pocem, pojď, come on, nebo třeba lokomotiva, pes neumí česky) se používá vždy ve stejné situaci. Pse, pojď ke mně, hned. je jedno, jestli je to ke mně blížíme se k silnici, ke mně jede cyklista, ke mně támhle je srnka, ke mně chci ti dát pusinku nebo ke mně nežer to houno. Vždy platí jen ke mně, pes povel splní a je odměněn.

Máte štěně, takže je třeba ho nejdříve naučit, co znamená ke mně. Nejdříve v podstatě chválit to, že se k vám otočí, vykročí správným směrem, pomocí hlasu ho navést na to, co po něm chcete. S klikrem neumím, jak postupovat s ním neporadím, ta pomůcka mi blízká není.

Stopovačka má výhodu v tom, že i na té bezpečné louce se může objevit podnět, který bude pro psa buď větší lákadlo než vy nebo bude pro psa nebezpečný. Koně s jezdci blížící se cvalem po louce, zajíc, co vyskočí vedle vás z trávy, podezřelý odhozený buřt (otrávený?)... Pomocí stopovačky jste schopna psovi zabránit v nežádoucím konání a následně ho pochválit za správnou reakci, i kdyby byla vynucena šňůrou. Co uděláte, když se štěně rozběhne za zajícem (začne se válet v kravinci...), vy zařvete ke mně a pes neposlechne? Nic, jen jste právě v naučení přivolání udělala dva kroky zpátky.

Aliza napsal(a):
Rozhodně si tu knížku pořídím také, děkuji. Věřím, že bude hodně nápomocná. :)

Já to tedy na zahrádce zatím dělám tak, že když se rozhodne neuposlechnout přivolání, tak se seberu a odejdu, bez ohlížení. Tudíž se v ní nic neposílí, ani nepotlačí a navíc rozhodně nezíská to, co chce (mě nablízku ) Ale určitě ráda postupem času zavedu nějaké efektivnější metody.

A co se tím odcházením naučí? Dostanu povel ke mně, když to neudělám, panička odejde. Teď je štěně a chce být s vámi. Za 3 měsíce jí bude váš odchod jedno, za 3 roky bude ráda, že odejdete a dáte jí pokoj a ona bude moci pokračovat v tom, co dělala bez otravného pokřikování člověka ke mně. Tohle vážně není dobrý způsob na učení přivolání. Odejít může být cesta třeba u nějaké hry, která vám nevyhovuje a pes si to nechce nechat vysvětlit, ale u přivolání je to na nic, možná spíš ke škodě.

Aliza napsal(a):
Tak ono se to doporučuje obecně, aby pes nzískal pocit, že on si určuje pravidla (ačkoliv tomu tak do značné míry je ). Ale jak říkám, já si toho přetahovadla prostě nevšímám třeba minutu, místo toho si chvilku házíme míček a pak si to přetahovadlo vezmu já a tahám se s ní do zblbnutí. :) To ne, že bych si s ní s tímhle odmítala hrát, když vím, že na to má náladu.

Ten tip se dvěma hračkami vyzkouším, míč a frisbee jsou na to ideální...Dobrý nápad. :)

Mně ta obava, že by pes, zde 3měsíční štěně, získal pocit, že určuje pravidla hry, jemně řečeno přehnaná a přijde mi to zbytečně komplikované. Když si přinese přetahovadlo, tak se s ním prostě přetahuju, když míček, tak si hrajeme s míčkem, vždyť je super, že si chce hrát a nosí k tomu určený hračky, fakt moc nevidím důvod měnit mu míček za přetahovadlo a přetahovadlo za plyšáka, jenom abych měla pocit, že mám "navrch".

"Já to tedy na zahrádce zatím dělám tak, že když se rozhodne neuposlechnout přivolání, tak se seberu a odejdu, bez ohlížení. Tudíž se v ní nic neposílí, ani nepotlačí a navíc rozhodně nezíská to, co chce"

Nu, posílí se především to, že povel se vykonávat nemusí, když se nechce.
Ale třeba to u takhle malých štěňat nevadí ... ? Nevím? Mně by to vadilo, já už bych tam měla tu šňůru na přitažení, ale já jsem zlá :)

Zoia napsal(a):
Mně ta obava, že by pes, zde 3měsíční štěně, získal pocit, že určuje pravidla hry, jemně řečeno přehnaná a přijde mi to zbytečně komplikované. Když si přinese přetahovadlo, tak se s ním prostě přetahuju, když míček, tak si hrajeme s míčkem, vždyť je super, že si chce hrát a nosí k tomu určený hračky, fakt moc nevidím důvod měnit mu míček za přetahovadlo a přetahovadlo za plyšáka, jenom abych měla pocit, že mám "navrch".

Přesně, dávat psovi najevo nadřazenost tím, že si nebudu hrát s tou hračkou, jakou chce, když pn chce... To je z kategorie pes nesmí první do dveří.

Alizo, být vámi, přestala bych vychovávat/cvičit posa dle příruček a začla bych se psem prostě žít. Vy se učíte toho psa a on se učí vás, k tomu není třeba chytrá kniha. Jlidně přečtěte nějaké chytré knihy, ale neberte je jako návod k použití

Fatia:

Jo tak, vy jste měla na mysli to, aby si štěně povel "ke mně" nevyložilo stylem "AHA, NĚKDE JE NĚCO ZAJÍMAVÉHO, K ČEMU MI NECHTĚJÍ DOVOLIT JÍT, TUDÍŽ TO MUSÍM JÍT PROZKOUMAT, NEŽ MĚ CHYTĚJ." Jasně, když třeba měla tendenci chodit k (nyní už zastavěné bráně, pod kterou mohla prolézt na silnici), nikdy jsem nepoužila povel "ke mně". Právě proto, aby si neudělala nechtěné asociace.

Prostě jsem pozitivním hlasem zavolala její jméno a rozeběhla se zptáky na zahradu. Toto mi přijde jako věc selského rozumu, ačkoliv v knížkách pana Šusty se to též hodně propíralo.

Srnky, koně a zajíce teda zatím jen pozoruje z povzdálí, tak bude dobré to podchytit, než začne mít touhu je nahánět. Stopovačku teda pořídím co nejdříve a začneme trénovat.

"když se rozhodne neuposlechnout přivolání, tak se seberu a odejdu, bez ohlížení. Tudíž se v ní nic neposílí, ani nepotlačí "

och
pokud na přivolání nepřijde, tak se naučí jedno jediné - že ten povel nic neznamená, že na něj přijít nemusí!

a och
to je jako když pejsek a kočička pekli dort....

Zoia napsal(a):
Mně ta obava, že by pes, zde 3měsíční štěně, získal pocit, že určuje pravidla hry, jemně řečeno přehnaná a přijde mi to zbytečně komplikované. Když si přinese přetahovadlo, tak se s ním prostě přetahuju, když míček, tak si hrajeme s míčkem, vždyť je super, že si chce hrát a nosí k tomu určený hračky, fakt moc nevidím důvod měnit mu míček za přetahovadlo a přetahovadlo za plyšáka, jenom abych měla pocit, že mám "navrch".

Jasně, to jsou prostě univerzální směrnice, aby se předešlo nechtěným projevům dominance v budoucnu. U spousty psů to může být zbytečné a spíš kontraproduktivní, ale já prozatím nemám zkušenosti na to, abych si udělala sama nějakou studii, nakolik to přínosné je a nakolik ne.

Navíc každý pes je individuální osobnost. Snažím se jednoduše předejít možným komplikacím dobudoucna. Myslím si, že pokud v omentě, kdy snahu štěněte o přetahování přeruším s tím, že ji v ten moment zabaví i cokoliv jiného, pak je to ok.

Fatia napsal(a):
Přesně, dávat psovi najevo nadřazenost tím, že si nebudu hrát s tou hračkou, jakou chce, když pn chce... To je z kategorie pes nesmí první do dveří.

Alizo, být vámi, přestala bych vychovávat/cvičit posa dle příruček a začla bych se psem prostě žít. Vy se učíte toho psa a on se učí vás, k tomu není třeba chytrá kniha. Jlidně přečtěte nějaké chytré knihy, ale neberte je jako návod k použití

Zrovna učení, že nebude chodit jako první do dveří zvládla naprosto bravurně a sama už pokaždé čeká na pochvalu, jak je hodná a klidná, než vejdu já. Připadá mi, že zrovna toto baví víc ji, než mě, jelikož je v tom vzorná. :)

Myslím si, že se snažím sbírat drobky tipů tuhle i támhle, proto žádám o názory i vás ostatní. Jinak bych sem předce nepsala. :) Optimum se vždycky nějaké najde. Stále však platí, že raději něco nepodcením, pokud je to v mých silách, abych v pozdějším věku pak psa pracně odnaučovala něco, co jsem podcenila dříve.

Viz třeba zdejší výroky, že krvavé šrámy od štěňat a agresivní kousání jsou naprosto v pořádku a normální, se kterými jsem prostě od startu nesouhlasila. Já jsem si vyvinula vlastní metodu, díky které štěně v afektu hry maximálně párkrát štípne (zkusí to ) a po adekvátní reakci už ne a věnuje se rádo substituci v podobě hračky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"když se rozhodne neuposlechnout přivolání, tak se seberu a odejdu, bez ohlížení. Tudíž se v ní nic neposílí, ani nepotlačí "

och
pokud na přivolání nepřijde, tak se naučí jedno jediné - že ten povel nic neznamená, že na něj přijít nemusí!

a och
to je jako když pejsek a kočička pekli dort....

Holt se bude stopovačka používat i na zahradě, když to jinak nepůjde. Ale jak říkám, toto představuje zhruba 10% případů. Jindy poslechne, ale už bude potřeba přitvrdit.

Ne, to jsem neměla na mysli. To je na vás, aby si tenhle myšlenkový most štěně vůbec nevytvořilo. Myslela jsem to tak, že stopovačka je záchranná brzda, kterou u dospívajícího psa je dobré mít, pokud má chodit na volno. Je to miminko, drží se Vás a u Vás. Ale dřív nebo později tohle zadarmo období přejde. A pak nějaké odcházení, volání jména bude slabý kalibr. Co uděláte, až vás pes začne žrát venku ulovenou kost, rozběhne se za tím zajícem? odejdete na druhou stranu? Myslíte, že to zabere a pomůže to budoucímu přivolání? Psa nikdy nechytám, maximálně doběhnu konec stopovačky 10 metrů za psem (u té stávající jsem to nemusela udělat nikdy, ale tu nemám od štěněte). Když mám konec stopovačky v dosahu, teprve zazní povel a následuje splnění povelu a pochvala. Tím posiluji, že po ke mně náleduje směr pohybu ke mně, bez ohledu na zajíce, cyklisty, létající jednorožce.

Jak správně píšete, nemá cenu dávat povel ke mně v situaci, kdy víte, že pes neposlechne a vy nejste schopna si splnění povelu vynutit. A těch situací bude přibývat s věkem a samostatností štěněte.

Aliza napsal(a):
Zrovna učení, že nebude chodit jako první do dveří zvládla naprosto bravurně a sama už pokaždé čeká na pochvalu, jak je hodná a klidná, než vejdu já. Připadá mi, že zrovna toto baví víc ji, než mě, jelikož je v tom vzorná. :)

Myslím si, že se snažím sbírat drobky tipů tuhle i támhle, proto žádám o názory i vás ostatní. Jinak bych sem předce nepsala. :) Optimum se vždycky nějaké najde. Stále však platí, že raději něco nepodcením, pokud je to v mých silách, abych v pozdějším věku pak psa pracně odnaučovala něco, co jsem podcenila dříve.

Viz třeba zdejší výroky, že krvavé šrámy od štěňat a agresivní kousání jsou naprosto v pořádku a normální, se kterými jsem prostě od startu nesouhlasila. Já jsem si vyvinula vlastní metodu, díky které štěně v afektu hry maximálně párkrát štípne (zkusí to ) a po adekvátní reakci už ne a věnuje se rádo substituci v podobě hračky.

Uf. Tak na rovinu. Pes se neučí dominanci tím, že bude chodit první do dveří ani tím, že se s ním budete přetahovat o hračku, když chce on. Je to blbost, kravina, pověra. Naztnačují vám to tady všichni, vy to asi nevidíte, tak to píšu na rovinu. Prostě je to hloupost, která s dominancí nijak nesouvisí. Je pro vás praktické, když vcházíte do dveří první vy? V pořádku, naučte to psa a dodržujte. Jen to nedávejte do souvislosti s dominancí, s kterou to nijak nesouvisí.

Taky myslím, že sbíráte drobky tu i támhle, ale jejich aplikaci provádíte chybně. Některé ty chyby jsou úsměvné a nijak škodlivé (ty dveře), jiné jsou kontraproduktivní pro Váš vztah se psem (odmítání hry) a jiné škodlivé pro funkční nácvik povelu (to odcházení po vydání povelu).

Fatia napsal(a):
Uf. Tak na rovinu. Pes se neučí dominanci tím, že bude chodit první do dveří ani tím, že se s ním budete přetahovat o hračku, když chce on. Je to blbost, kravina, pověra. Naztnačují vám to tady všichni, vy to asi nevidíte, tak to píšu na rovinu. Prostě je to hloupost, která s dominancí nijak nesouvisí. Je pro vás praktické, když vcházíte do dveří první vy? V pořádku, naučte to psa a dodržujte. Jen to nedávejte do souvislosti s dominancí, s kterou to nijak nesouvisí.

Taky myslím, že sbíráte drobky tu i támhle, ale jejich aplikaci provádíte chybně. Některé ty chyby jsou úsměvné a nijak škodlivé (ty dveře), jiné jsou kontraproduktivní pro Váš vztah se psem (odmítání hry) a jiné škodlivé pro funkční nácvik povelu (to odcházení po vydání povelu).

Tak už jsem napsala, že nejde o celkové odmítnutí hry, ale o převedení pozornosti štěněte na jinou hru, kterou mu vyberu já, na dobu třeba minuty, přičemž stále mám na paměti, s čím si chce hrát a po chvilce jdu dělat to, co si pejsek sám vyžádal. Nevím, co by na tom mělo být kontraproduktivního, maximálně to není potřeba a pes si z toho žádnou špatnou zpětnou vazbu nevyvodí.

Nebo vy myslíte, že ano?

A to odcházení po neuposlechnutí přivolání... Myslím, že snaha začít ji nahánět by vyústila jen v dojem, že si hrajeme a honíme se. :D Tudíž jako poslední varianta zůstává to, zůstat stát na místě, nebo na psa halekat povel opakovaně. Nevím, zda by cokoliv z toho vyústilo v lepší výsledek.

taky jsem napsala, že toto bylo dosavadní řešení a že začneme se stopovačkou co nejdříve. :)

v lepší výsledek by vyústil normální postup výcviku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
v lepší výsledek by vyústil normální postup výcviku

"Normální" je relativní pojem a názory zkušenějších chovatelů na správné postupy výcviku se různí.

Aliza napsal(a):
"Normální" je relativní pojem a názory zkušenějších chovatelů na správné postupy výcviku se různí.

ani ne
principy zůstávají stejné

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ani ne
principy zůstávají stejné

No, však se stále aktivně učím. :)

"Tak už jsem napsala, že nejde o celkové odmítnutí hry, ale o převedení pozornosti štěněte na jinou hru, kterou mu vyberu já, na dobu třeba minuty, přičemž stále mám na paměti, s čím si chce hrát a po chvilce jdu dělat to, co si pejsek sám vyžádal. Nevím, co by na tom mělo být kontraproduktivního, maximálně to není potřeba a pes si z toho žádnou špatnou zpětnou vazbu nevyvodí.

Nebo vy myslíte, že ano?"

Myslím, že je to prostě zbytečné. Převedeno na lidi... Malý kluk si s Vámi chce malovat, vy si s ním budete malovat, ale až po tom, co si chvilku pohrajete s vláčky. Proč to dělat? Až hravé štěně přestane být hravým štěnětem, může to dojít k tomu, že hru přestane nabízet. Proč by to dělal, když vy mu hodíte míček v okamžiku, kdy se chce tahat a začnete tahat v okamžiku, kdy chce házet balon?

" A to odcházení po neuposlechnutí přivolání... Myslím, že snaha začít ji nahánět by vyústila jen v dojem, že si hrajeme a honíme se. :D Tudíž jako poslední varianta zůstává to, zůstat stát na místě, nebo na psa halekat povel opakovaně. Nevím, zda by cokoliv z toho vyústilo v lepší výsledek.

taky jsem napsala, že toto bylo dosavadní řešení a že začneme se stopovačkou co nejdříve. :) "

Jak jsem psala, psa nikdy nenaháním. Povel nedávám, pokud vím, že nebude splněn či si nejsem schopna jeho splnutí vynutit.

Chápu, že je to zřejmě první pes... ale plácáte se v tom velmi. Máte načteny návody, které nedávají smysl (ta dominance a dveře třeba) a ještě ty návody aplikujete proti zdravému rozumu

Povel nedávám, pokud vím, že nebude splněn či si nejsem schopna jeho splnění vynutit.


tímhle se důsledně řiďte a neřešte "vymyšlenou dominanci"

nic lepšího a fungujícího než vám napsala hmn v 14:18 ad 1) stejně nenajdete...

tak cituju
- postupuji krok po kroku, od nejjednoduššího ke složitějšímu, parametry se ztěžují/přidávají po jednom
tedy začínám ve známém prostředí bez rušivých vlivů, přivolání na blízko
zachytávám chování
motivuji chování
i tvaruji chování (když tam vidím ten klikr)

k dalšímu kroku přistupuji, až pes zvládá stávající
zvětším vzdálenost
NEBO přidám lehké rušení ve stejném prostředí
NEBO změním prostředí


tudíž vše další vás zbytečně odvádí od podstaty ...
takže na přivolání JEN se stopovačkou

Aliza napsal(a):
Tak už jsem napsala, že nejde o celkové odmítnutí hry, ale o převedení pozornosti štěněte na jinou hru, kterou mu vyberu já, na dobu třeba minuty, přičemž stále mám na paměti, s čím si chce hrát a po chvilce jdu dělat to, co si pejsek sám vyžádal. Nevím, co by na tom mělo být kontraproduktivního, maximálně to není potřeba a pes si z toho žádnou špatnou zpětnou vazbu nevyvodí.

Nebo vy myslíte, že ano?

No taky by se mohlo stát, že vám pejsek čte myšlenky a za chvíli začne chodit po třech, protože si bude tou čtvrtou ťukat na čelo :) :) :) To je trochu vtip, ale oni ti psi jsou fakt chytří a není potřeba takhle zbytečně šaškovat. Fakt je to úplně zbytečné.
Být normálně se štěnětem, nevymýšlet, co ještě dalšího za zábavu mu vymyslet, aby mělo něco nového... radši jděte ven, socializujte, přitom přirozeně učte přivolání a další základní ovládací povely, dodržujte jednoduchý princip, že povel se vydá pouze 1x a pak se splní nebo se pejskovi pomůže ho splnit (pozitivním navedením, mechanickou dopomocí, atd atd), učte se třeba i blbinky pro legraci....
Ale nekomplikujte to.
A slovo "dominance" bych být vámi ihned vyřadila ze slovníku i z myšlení. To slovo je v 99,9 % případů užití u psů naprostá ptákovina.

Aliza napsal(a):
No, však se stále aktivně učím. :)

Je dobře, že se učíte, ale dejte si pozor, ať se v tom neztratíte. Spousta různých názorů, přístupů, zlepšováků...a máte z toho za chvíli guláš.

Čím jednodušší přístup zvolíte, tím budete pro psa čitelnější a učení efektivnější.

Díky všem za rady a příspěvky.

vychází mi z toho tedy toto:

1) Přivolávání za pamlsky vynechám a začnu se stopovačkou.

2) Při hraní v tom nebudu hledat složitosti, jelikož je to zjevně nesmysl a pes si z toho stejně nevezme to, že má být po mém.

3) U té naší byl tedy problém učit přivolávání bez stopovačky a za pamlsky. Jelikož pak třeba na té zahradě člověk nerozezná situaci, ve které je pes ochoten poslechnout, ačkoliv je to v 90% případů, od situace, kdy se na to prostě vykvákne, jelikož do hlavy mu nevidím. Je mi to jasné. :)

Evidentně se v tom v rámci určitých věcí plácám, ale právě proto sháním rady a neřídím se bezmyšlenkovitě jen jedním zdrojem, nebo jen jedním úhlem pohledu na věc. Dle mého štěňátko roste a prospívá po všech stránkách, a času na úpravy chybného přístupu máme dost. Nikdo není dokonalý a není to podle mě o tom, že buď je každej chovatel naprosto dokonalej hned od začátku, nebo je úplnej lempl a nic mezi tím neexistuje.

Ještě jednou díky.

Aliza napsal(a):
Díky všem za rady a příspěvky.

vychází mi z toho tedy toto:

1) Přivolávání za pamlsky vynechám a začnu se stopovačkou.

2) Při hraní v tom nebudu hledat složitosti, jelikož je to zjevně nesmysl a pes si z toho stejně nevezme to, že má být po mém.

3) U té naší byl tedy problém učit přivolávání bez stopovačky a za pamlsky. Jelikož pak třeba na té zahradě člověk nerozezná situaci, ve které je pes ochoten poslechnout, ačkoliv je to v 90% případů, od situace, kdy se na to prostě vykvákne, jelikož do hlavy mu nevidím. Je mi to jasné. :)

Evidentně se v tom v rámci určitých věcí plácám, ale právě proto sháním rady a neřídím se bezmyšlenkovitě jen jedním zdrojem, nebo jen jedním úhlem pohledu na věc. Dle mého štěňátko roste a prospívá po všech stránkách, a času na úpravy chybného přístupu máme dost. Nikdo není dokonalý a není to podle mě o tom, že buď je každej chovatel naprosto dokonalej hned od začátku, nebo je úplnej lempl a nic mezi tím neexistuje.

Ještě jednou díky.

Pamlsky vynechávat nemusíte. Přivolám, štěně přijde samo nebo s dopomocí, kliknu, pochválím, odměním.
A tak pořád dokola. Až bude 100% chodit doma v obýváku, přesunu cvičení na zahradu. A zase to samé dokola. A pak na klidnou louku...pak do parku...na cyklostezku...na náměstí...na nádraží 😉

Až bude 100% chodit doma v obýváku, přesunu cvičení na zahradu. A zase to samé dokola. A pak na klidnou louku...pak do parku...na cyklostezku...na náměstí...na nádraží

tohle vstřebejte
obývák, zahrada, louka....atd...

Aliza napsal(a):
Díky všem za rady a příspěvky.

vychází mi z toho tedy toto:

1) Přivolávání za pamlsky vynechám a začnu se stopovačkou.

2) Při hraní v tom nebudu hledat složitosti, jelikož je to zjevně nesmysl a pes si z toho stejně nevezme to, že má být po mém.

3) U té naší byl tedy problém učit přivolávání bez stopovačky a za pamlsky. Jelikož pak třeba na té zahradě člověk nerozezná situaci, ve které je pes ochoten poslechnout, ačkoliv je to v 90% případů, od situace, kdy se na to prostě vykvákne, jelikož do hlavy mu nevidím. Je mi to jasné. :)

Evidentně se v tom v rámci určitých věcí plácám, ale právě proto sháním rady a neřídím se bezmyšlenkovitě jen jedním zdrojem, nebo jen jedním úhlem pohledu na věc. Dle mého štěňátko roste a prospívá po všech stránkách, a času na úpravy chybného přístupu máme dost. Nikdo není dokonalý a není to podle mě o tom, že buď je každej chovatel naprosto dokonalej hned od začátku, nebo je úplnej lempl a nic mezi tím neexistuje.

Ještě jednou díky.

Omyl! Ty pamlsky jsou velmi důležité. Ovšem u psa, který je považuje jako fajn odměnu. Protože, to co je odměna si vždy určuje pes. Takže pro nějakýho to můžou být pamlsky, pro jinýho třeba hra, pro třetího pořádný podrbání a pomazlení. Stopovačka tu funguje jen jako navigace, aby pomohla psovi splnit cvik. Takže dáte povel, pes ho splní a přijde odměna. Nebo dáte povel, pes ho nesplní, tak pomocí stopovačky si jemně a bez škubání psa přitáhnete k sobě a následuje odměna.

Huskyjanina napsal(a):
Omyl! Ty pamlsky jsou velmi důležité. Ovšem u psa, který je považuje jako fajn odměnu. Protože, to co je odměna si vždy určuje pes. Takže pro nějakýho to můžou být pamlsky, pro jinýho třeba hra, pro třetího pořádný podrbání a pomazlení. Stopovačka tu funguje jen jako navigace, aby pomohla psovi splnit cvik. Takže dáte povel, pes ho splní a přijde odměna. Nebo dáte povel, pes ho nesplní, tak pomocí stopovačky si jemně a bez škubání psa přitáhnete k sobě a následuje odměna.

Jojo, já jsem to blbě napsala - myslela jsem tím, že přejdu z čistě pamlskového přivolávání na to přivolávání se stopovačkou, klikr a odměny samozřejmě zůstanou. :)

Aliza napsal(a):
Jojo, já jsem to blbě napsala - myslela jsem tím, že přejdu z čistě pamlskového přivolávání na to přivolávání se stopovačkou, klikr a odměny samozřejmě zůstanou. :)

Já teda klikru zastánce nejsem, ale budiž :)

Huskyjanina napsal(a):
Omyl! Ty pamlsky jsou velmi důležité. Ovšem u psa, který je považuje jako fajn odměnu. Protože, to co je odměna si vždy určuje pes. Takže pro nějakýho to můžou být pamlsky, pro jinýho třeba hra, pro třetího pořádný podrbání a pomazlení. Stopovačka tu funguje jen jako navigace, aby pomohla psovi splnit cvik. Takže dáte povel, pes ho splní a přijde odměna. Nebo dáte povel, pes ho nesplní, tak pomocí stopovačky si jemně a bez škubání psa přitáhnete k sobě a následuje odměna.

A tak to já v situaci, kdy si musím splnění cviku mechanicky vynutit, odměnu nedávám - není za co a pes se akorát učí, že tu odměnu stejně dostane, i když mě má na salámu a smazává se rozdíl v tom kdy poslechl a kdy ne. V obou případech přijde odměna. Tímto se pes nic neučí.

3 měsíční štěně........

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
3 měsíční štěně........

Jakékoliv štěně nebo pes - pokud si ho musím přitáhnout, tak řeknu hodný, aby věděl, že toto je to co chci, ale odměnu dám jen když ta aktivita k příchodu vychází od něj.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
A tak to já v situaci, kdy si musím splnění cviku mechanicky vynutit, odměnu nedávám - není za co a pes se akorát učí, že tu odměnu stejně dostane, i když mě má na salámu a smazává se rozdíl v tom kdy poslechl a kdy ne. V obou případech přijde odměna. Tímto se pes nic neučí.

Když štěně lákám, aby přiběhlo, tak je to rozdíl?
Lákám, no, protože těch situací, kdy běží samo, abych to zachytila, je nějak málo.
A jak se říká, že štěně za člověkem běží, no tak to mě minulo, má štěkanátka mě k životu nepotřebují :-)

Řeknu "hodný" to je klik, ne? Poslechl neposlechl, on neví, co to je přijít, nemůže poslechnout, co neumí, mu to ukazuji.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Jakékoliv štěně nebo pes - pokud si ho musím přitáhnout, tak řeknu hodný, aby věděl, že toto je to co chci, ale odměnu dám jen když ta aktivita k příchodu vychází od něj.

tak tohle je odpoved i na otazku - proc se pouzivaji 2 povely na privolani - co tu nekdo nechapal

Inspektor Pišišvor napsal(a):
A tak to já v situaci, kdy si musím splnění cviku mechanicky vynutit, odměnu nedávám - není za co a pes se akorát učí, že tu odměnu stejně dostane, i když mě má na salámu a smazává se rozdíl v tom kdy poslechl a kdy ne. V obou případech přijde odměna. Tímto se pes nic neučí.

Já u štěněte jo. Protože cvičím od jednoduchého ke složitýmu. A pokud ho odvolávám od něčeho pro něj lákavýho a přitom jsem zatím ve stadiu cvičení přivolání bez rušivých vlivů, tak to už je pro něj vyšší dívčí, takže mu v podstatě stopovačkou napovím a logicky dostane pamlsek. Prostě ten cvik je ve stádiu učení, neni zafixovanej, tak nevidím důvod pamlsek nedat. Něco jinýho je puberťák, kterej ví vo co go, tam pamlsek při neposlechnutí nedávám a klidně ho i přicuknu.

A nemohli bychom dnes hrát na to, že nám stačí pro psa domácího jeden povel na přivolání? Řekněme... pocem!

Huskyjanina napsal(a):
Já u štěněte jo. Protože cvičím od jednoduchého ke složitýmu. A pokud ho odvolávám od něčeho pro něj lákavýho a přitom jsem zatím ve stadiu cvičení přivolání bez rušivých vlivů, tak to už je pro něj vyšší dívčí, takže mu v podstatě stopovačkou napovím a logicky dostane pamlsek. Prostě ten cvik je ve stádiu učení, neni zafixovanej, tak nevidím důvod pamlsek nedat. Něco jinýho je puberťák, kterej ví vo co go, tam pamlsek při neposlechnutí nedávám a klidně ho i přicuknu.

Zvážila jsem obě možnosti, ale u takhle malého štěňátka budu taky raději dávat pamlsek i když ho budu muset přitáhnout, s motivací to podle mě hodně pomůže.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nemohli bychom dnes hrát na to, že nám stačí pro psa domácího jeden povel na přivolání? Řekněme... pocem!

hrajte si na co potrebujete

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nemohli bychom dnes hrát na to, že nám stačí pro psa domácího jeden povel na přivolání? Řekněme... pocem!

Já bych teda radši dva povely, jeden je "ke mně" = "ty hned přijít ke mně, bez diskuzí, fakt až ke mně a tam čekat, až dám volno"

a druhej "pocem" = "tak nějak zhruba se přibliž, čímž dáš najevo, že mě slyšíš a že jsi ochotnej poslechnout, když to bude potřeba" (vzdálenost, o kterou se má tento přiblížit, si dohledá v mých myšlenkách a pocitech, čímž ještě lépe doloží, že komunikace psovod-pes je dnes bezoproblémová)

Ale je samozřejmý, že ten druhej povel vychází ze společnýho žití a dobrýho fungování a určitě ho nebudu učit cíleně jako cvik. Ani nevím, jak se to ten pes naučil. Vyhovovalo mi, že díky tomu můžeme "šetřit" s tím prvním oficiálním a nutným přivoláním na opravdu nezbytné situace (což byla třeba i situace, kdy se použitím druhýho povelu ukázalo, že telepatická komunikace dnes nic moc).

Huskyjanina napsal(a):
Já u štěněte jo. Protože cvičím od jednoduchého ke složitýmu. A pokud ho odvolávám od něčeho pro něj lákavýho a přitom jsem zatím ve stadiu cvičení přivolání bez rušivých vlivů, tak to už je pro něj vyšší dívčí, takže mu v podstatě stopovačkou napovím a logicky dostane pamlsek. Prostě ten cvik je ve stádiu učení, neni zafixovanej, tak nevidím důvod pamlsek nedat. Něco jinýho je puberťák, kterej ví vo co go, tam pamlsek při neposlechnutí nedávám a klidně ho i přicuknu.

Já u štěněte jo. Protože cvičím od jednoduchého ke složitýmu.

vsak mi taky.
a jeste jednodussi je, vydavat ten povel jen kdyz stene chce prijit.
a kdykoliv jindy to nechtit - pak nemusim vahat jestli odmenovat nebo ne.

jakmile musim pouzit mechanicke donuceni - preskocila jsem nejaky level a chci vic nez bych mela.

Tak trošku jako "pocem" po vzoru kertion používám já "pojď!". Ani to neberu moc jako povel, i proto že to není vynutitelné, je to prostě jen pobídka. Jde mi v ten moment o to, aby mě pes následoval a zamířil stejným směrem jako já (když se třeba zdrží někde vzadu na zahrádce u slepic). Někdy popř. aby přestal někde čmuchat a někam se pohnul - a na to slyší dobře, protože zpravidla se mě sama od sebe ráda drží.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já u štěněte jo. Protože cvičím od jednoduchého ke složitýmu.

vsak mi taky.
a jeste jednodussi je, vydavat ten povel jen kdyz stene chce prijit.
a kdykoliv jindy to nechtit - pak nemusim vahat jestli odmenovat nebo ne.

jakmile musim pouzit mechanicke donuceni - preskocila jsem nejaky level a chci vic nez bych mela.

Jakožto nováček se chci zeptat, jak všelijak může člověk efektivně poznat, kdy štěně chce přijít? Ono by mi to taky mohlo hodně pomoct. Celkově totiž od začátku štěněti nedávám k ničemu povely, když je mi naprosto jasné, že zrovna teď ji zajímá víc něco jiného a důležitost toho povelu by to akorát "potápělo".

Když tedy dejme tomu běhá po zahrádce. Tam prostě pobíhá pořád stejně, občas na mě jukne a popoběhne dál, sama se rozběhne jinam,. pak se vrátí... Maximálně mě napadlo, že když jen chodí pozvolna a čmuchá k zemi, nebo si zaběhne za keř, tak to asi je známka toho, že teď nemá cenu ji přivolávat.

když je mi naprosto jasné, že zrovna teď ji zajímá víc něco jiného a důležitost toho povelu by to akorát "potápělo".

vam hlavne chyby naprosty zaklad - nemate stene na sebe navazane ani doma, v nerusenem prostredi.
vic nez na povelech zapracujte na tom, aby chtela byt s vami. rad tady mate dost
pak poznate i to, ze je pripravena poslechnout

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
když je mi naprosto jasné, že zrovna teď ji zajímá víc něco jiného a důležitost toho povelu by to akorát "potápělo".

vam hlavne chyby naprosty zaklad - nemate stene na sebe navazane ani doma, v nerusenem prostredi.
vic nez na povelech zapracujte na tom, aby chtela byt s vami. rad tady mate dost
pak poznate i to, ze je pripravena poslechnout

Z čeho usuzujete, že na mě mé štěně není navázané a že se mnou nechce být?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych teda radši dva povely, jeden je "ke mně" = "ty hned přijít ke mně, bez diskuzí, fakt až ke mně a tam čekat, až dám volno"

a druhej "pocem" = "tak nějak zhruba se přibliž, čímž dáš najevo, že mě slyšíš a že jsi ochotnej poslechnout, když to bude potřeba" (vzdálenost, o kterou se má tento přiblížit, si dohledá v mých myšlenkách a pocitech, čímž ještě lépe doloží, že komunikace psovod-pes je dnes bezoproblémová)

Ale je samozřejmý, že ten druhej povel vychází ze společnýho žití a dobrýho fungování a určitě ho nebudu učit cíleně jako cvik. Ani nevím, jak se to ten pes naučil. Vyhovovalo mi, že díky tomu můžeme "šetřit" s tím prvním oficiálním a nutným přivoláním na opravdu nezbytné situace (což byla třeba i situace, kdy se použitím druhýho povelu ukázalo, že telepatická komunikace dnes nic moc).

To vylézá z toho života, no, třeba "bůčku, deme"... používám taky nějaké upozornění, prozvánění, že žádám o pozornost - haló, magnume, seš tam? Nebo lusknu, zamlaskám, na to všecko se na mě koukne a pak něco přikážu.
No moc situací, kdy by ke mně štěně šlo jen tak z vlastního rozhodnutí, se nenašlo, ono to šlo ke všemu jinému a s cizími lidmi mi odchází dodnes :-)

Aliza napsal(a):
Z čeho usuzujete, že na mě mé štěně není navázané a že se mnou nechce být?

kdyby bylo, neresite "privolani" na zahrade ve 3 mesicich

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když štěně lákám, aby přiběhlo, tak je to rozdíl?
Lákám, no, protože těch situací, kdy běží samo, abych to zachytila, je nějak málo.
A jak se říká, že štěně za člověkem běží, no tak to mě minulo, má štěkanátka mě k životu nepotřebují :-)

Ano je to rozdíl - pokud ho motivují k příchodu a on to akceptuje a přijde, dostane i odměnu.
Pokud přijít nechce a musím ho mechanicky přitáhnout nedostane NIC.

To je ten rozdíl mezitím, kdy přišel anebo nepřišel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
kdyby bylo, neresite "privolani" na zahrade ve 3 mesicich

Nevím tedy proč, ale Vy si moc rychle děláte závěry o celkově špatném postupu mé výchovy a trávení času se štěňátkem, jen kvůli dosavadní absenci výcviku přivolávání se stopovačkou, + na základě toho, že jsem se tady o něčem vůbec rozepsala, a přišlo se tak na pár chyb. Pak to mylně vztahujete na všechno ostatní, co zákonitě musí být taky špatně.

Prosím, trochu pokory a pochopení - cíleno na některé zkušenější uživatele zde. Vzpomeňte si, že jste někdy taky bývali začátečníci.

Aliza: jak dlouho máte to štěkanátko doma? V osmi týdnech šlo od chovatele, je u Vás tak měsíc?
Prostě si s tím hrajte, přisedněte si k zemi, zatleskejte, zamáchejte chrastivou hračkou, ono to přiletí a ten let pojmenujete "ke mně" a na přistávací dráze se s tím budete přetahovat nebo hodíte talíř.
To je asi tak celé.
Pak to někdy zkusíte doma (tam nic neruší) bez máchání hračkou a až bude vědět, co to "ke mně" znamená (přijde doma na první dobrou), posunete se o jeden level výš - doma na zemi leží hračky, pamlsky,... a já volám psa.
Děláte si to složité ;-)
Je to mimino, buďte ráda, že Vám nosí hračky, přijměte pobídku, tím se to štěkanátko váže k mamince, budete pro něj děsně zajímavá a se tím vše ulehčí, neřešte blbosti, máte miminu ukazovat zábavu, utírat pusu po svačině a číst pohádky.
Až přijde nějaký problém (jako u lovce srnečka a myší díry třeba nebo fena jde zabít fenu), no tak tam může nastoupit stopovačka, ale debulloviny o zašlapávání a lámání psova vazu neposlouchejte. A tahle fáze vůbec přijít nemusí, když půjdete pomalu. Volat venku, kde něco ruší, není pomalu a není na pořadu dne.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Ano je to rozdíl - pokud ho motivují k příchodu a on to akceptuje a přijde, dostane i odměnu.
Pokud přijít nechce a musím ho mechanicky přitáhnout nedostane NIC.

To je ten rozdíl mezitím, kdy přišel anebo nepřišel.

To chápu, ale on ještě neví, co má po vyřčení "pocem" dělat, takže ani neví, že to nechce... mu to ukazuji tou stopovačkou..., je to prostě cílené učení teď a tady, no není tady nutné, je to mimino.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aliza: jak dlouho máte to štěkanátko doma? V osmi týdnech šlo od chovatele, je u Vás tak měsíc?
Prostě si s tím hrajte, přisedněte si k zemi, zatleskejte, zamáchejte chrastivou hračkou, ono to přiletí a ten let pojmenujete "ke mně" a na přistávací dráze se s tím budete přetahovat nebo hodíte talíř.
To je asi tak celé.
Pak to někdy zkusíte doma (tam nic neruší) bez máchání hračkou a až bude vědět, co to "ke mně" znamená (přijde doma na první dobrou), posunete se o jeden level výš - doma na zemi leží hračky, pamlsky,... a já volám psa.
Děláte si to složité ;-)
Je to mimino, buďte ráda, že Vám nosí hračky, přijměte pobídku, tím se to štěkanátko váže k mamince, budete pro něj děsně zajímavá a se tím vše ulehčí, neřešte blbosti, máte miminu ukazovat zábavu, utírat pusu po svačině a číst pohádky.
Až přijde nějaký problém (jako u lovce srnečka a myší díry třeba nebo fena jde zabít fenu), no tak tam může nastoupit stopovačka, ale debulloviny o zašlapávání a lámání psova vazu neposlouchejte. A tahle fáze vůbec přijít nemusí, když půjdete pomalu. Volat venku, kde něco ruší, není pomalu a není na pořadu dne.

To s těmi hračkami je dobrý nápad, díky. :) Posilovat to přivolávání asi nemůže být na škodu.

Ona ta naše skutečně už dlouho VÍ, co je to povel "ke mně" - však to jsme ji začali učit hned po prvních dnech, co jsme si ji přivezli. Jen bez té stopovačky. Lidi tu neradí trhání stopovačkou a hrubý přístup, ale jednoduše přitažení psa zpátky... Čert aby se v tom pak vyznal, když to každý zde radí jinak.

Jinak v klidu na velké zahradě, kterou dobře zná, za mnou v 90% případů přiběhne vždy, když jí ten povel dám. Potom klik a odměna (i když tu si někdy nevezme, jak jsem psala). Ona moc dobře ví, co to znamená a plnit to umí, pokud se nenajde nějakej vábivější podnět, to potom otálí a přiběhne až po chvíli...

To samé na louce nebo u lesa, tam je to tak 50/50, což vyřeší v pohodě ta stopovačka. A k tomu hraní, v tom jsem se poučila a na nějakou dominanci už nehrajeme, na základě zdejších rad.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To chápu, ale on ještě neví, co má po vyřčení "pocem" dělat, takže ani neví, že to nechce... mu to ukazuji tou stopovačkou..., je to prostě cílené učení teď a tady, no není tady nutné, je to mimino.

Ale notak.
Štěně snad po měsíci reaguje na jméno, intonaci, gesta ...

...a je ve finále úplně jedno, jestli po oslovení, řeknete pocem, pr*del, anebo vůbec nic, protože je pro něj stejně nejpodstatnější to co děláte a jak se u toho tváříte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já u štěněte jo. Protože cvičím od jednoduchého ke složitýmu.

vsak mi taky.
a jeste jednodussi je, vydavat ten povel jen kdyz stene chce prijit.
a kdykoliv jindy to nechtit - pak nemusim vahat jestli odmenovat nebo ne.

jakmile musim pouzit mechanicke donuceni - preskocila jsem nejaky level a chci vic nez bych mela.

No....v běžnym provozu je tolik chvil, kdy štěně něco zajímá, že by člověk nepřivolával pomalu nikdy. U haskounů se mi osvědčilo buď, že štěně chtělo přijít a nebo mu s povelem napomoct. A opravdu s odměnou neváhám

Aliza napsal(a):
Nevím tedy proč, ale Vy si moc rychle děláte závěry o celkově špatném postupu mé výchovy a trávení času se štěňátkem, jen kvůli dosavadní absenci výcviku přivolávání se stopovačkou, + na základě toho, že jsem se tady o něčem vůbec rozepsala, a přišlo se tak na pár chyb. Pak to mylně vztahujete na všechno ostatní, co zákonitě musí být taky špatně.

Prosím, trochu pokory a pochopení - cíleno na některé zkušenější uživatele zde. Vzpomeňte si, že jste někdy taky bývali začátečníci.

Prosím, trochu pokory a pochopení

a ja myslela, ze vam jde hlavne o to, jak lepe vychazet se stenetem
ale OK -nemate problemy -tak hodne stesti v uceni privolani

Huskyjanina napsal(a):
No....v běžnym provozu je tolik chvil, kdy štěně něco zajímá, že by člověk nepřivolával pomalu nikdy. U haskounů se mi osvědčilo buď, že štěně chtělo přijít a nebo mu s povelem napomoct. A opravdu s odměnou neváhám

jsem se jen snazila naznacit, jak jeste jinak vypada postupny pozadavek

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jsem se jen snazila naznacit, jak jeste jinak vypada postupny pozadavek

Jo, já to chápu :) Tam bylo jen vysvětlení proč u štěněte používám pamlsky i při "donucení stopkou". Ono haskouna jen mechanicky přitahovat, tak se sekne a příště s nim už neudělám nic. Teď se švýcarem je poslušnost sranda, tam ani není potřeba stopka. Jinak já štěndo přivolávám i když to nemá zmáklý a proto ta nápověda.

Huskyjanina napsal(a):
Jo, já to chápu :) Tam bylo jen vysvětlení proč u štěněte používám pamlsky i při "donucení stopkou". Ono haskouna jen mechanicky přitahovat, tak se sekne a příště s nim už neudělám nic. Teď se švýcarem je poslušnost sranda, tam ani není potřeba stopka. Jinak já štěndo přivolávám i když to nemá zmáklý a proto ta nápověda.

Jinak já štěndo přivolávám i když to nemá zmáklý a proto ta nápověda.

stopovacku na privolani nepouzivam -nemam teda, jak si povel vynutit a pak clovek uvazuje trosku jinak, jak vrstvit vycvik. a zjistuju, ze to je pak rychlejsi cesta - ale samo, nachylna vice na chyby.

Takze to mechanicke jisteni je pro zacatek bezpecnejsi rada - jen to nemusi byt spolehlivejsi -hodne lidi se te mechanicke zabrany zbavuje velmi tezko.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Prosím, trochu pokory a pochopení

a ja myslela, ze vam jde hlavne o to, jak lepe vychazet se stenetem
ale OK -nemate problemy -tak hodne stesti v uceni privolani

O to mi samozřejmě jde a daří se to, jelikož většina lidí zde je naprosto v pohodě, jsou ochotní a mile poradí. :)

Nicméně žádnému chovateli by nebylo příjemné Vaše "odborné" věštění z koule o tom, co všechno je určitě ještě v té výchově špatně, ani Vaše ničím nepodložené závěry ohledně věcí, o kterých jsem tu ani nic nepsala. To se nikomu nečte dobře a nechápu, proč Vy si myslíte, že o mě a mém psovi v rámci globálu víte natolik, abyste byla kompetentní k nějaké celkové kritice a kousavým poznámkám.

Zrovna Vám by ta trocha pokory a taktu prospěla dvojnásob. Možná to myslíte v důsledku dobře, ale moc ohledů na druhé z toho, co od Vás čtu, celkově neberete.

Přečetla jste si jen část něčeho, vlákno nesledujete a tudíž ani nevíte, že přivolávání máme celkem úspěšné už teď, jelikož ho štěně učíme už začátku soužití s námi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak já štěndo přivolávám i když to nemá zmáklý a proto ta nápověda.

stopovacku na privolani nepouzivam -nemam teda, jak si povel vynutit a pak clovek uvazuje trosku jinak, jak vrstvit vycvik. a zjistuju, ze to je pak rychlejsi cesta - ale samo, nachylna vice na chyby.

Takze to mechanicke jisteni je pro zacatek bezpecnejsi rada - jen to nemusi byt spolehlivejsi -hodne lidi se te mechanicke zabrany zbavuje velmi tezko.

Jak jsem psala, hodně záleží, jaký je plemeno. Ted mám 3 měsíčního švýcara a to je fakt proti haskounům sranda. Furt se člověku plete pod nohy, uběhne tak 5 metrů a hned se sám vrací, pořád se otáčí. To 3měsíční haskoun má rozptyl kolem 50m a nemá problém zdrhnout za zvěří. Mýmu prvnímu Inukovi bylo 2,5 měsíce, když to vzal skoro na konec pole za koroptvema. Takže se všechno musel učit a zjistila jsem, že čim rychlejší tempo, tim lepší. Protože si člověka pak hlídal a neměl tak tolik času šmejdit.

Huskyjanina napsal(a):
Jak jsem psala, hodně záleží, jaký je plemeno. Ted mám 3 měsíčního švýcara a to je fakt proti haskounům sranda. Furt se člověku plete pod nohy, uběhne tak 5 metrů a hned se sám vrací, pořád se otáčí. To 3měsíční haskoun má rozptyl kolem 50m a nemá problém zdrhnout za zvěří. Mýmu prvnímu Inukovi bylo 2,5 měsíce, když to vzal skoro na konec pole za koroptvema. Takže se všechno musel učit a zjistila jsem, že čim rychlejší tempo, tim lepší. Protože si člověka pak hlídal a neměl tak tolik času šmejdit.

Ta naše zatím zvěř (koně, srnky) jen pozoruje, netroufne si jít blíž. Jinak se mě venku drží přesně tak, jak jste popsala u svého štěněte. Lupus4 mi i psal, že ta NO krev dělá hodně, jelikož mají tendenci si svého člověka přirozeně hlídat. Ale čtvrtina huskyho v ní pořád je...

Mýmu prvnímu Inukovi bylo 2,5 měsíce, když to vzal skoro na konec pole za koroptvema.


to si mi připomněla můj první "náznak" , že se SH je všechno jinak
Přivez jsem si 1 SH - Daisy Dortýn(r.86), hned dovča , prochajdy, s tím jak si mě bude štěndo "hlídat" atd...vyplašila bažantího kohouta ve křoví u řeky a ten přelít na druhou stranu - bez sebemenšího zaváhání se "to mrňavý roztomiloučký 9ti týdenní modrooké miminko" vrhlo do vody přeplavalo na druhou stranu a zmizelo ve stráni (duben!) zůstal jsem vcelku "silně rozrušen" a přemejšlel co dál a jal se svlíkat, že budu muset za ní (k mostu cca 3km, čili celkem 6 a to už by byla bůh ví kde) načež holka moje milovaná ho ve stráni vypátrala a naštěstí kohout přelít zase na naši stranu, tož jako zkušená "vydra" přeplavala zpátky a na šustění pytlíku se uvolila zajít se občerstvit ke mně...
to počítám že se 75% NO nestane
na fotce cca 11 letá dožila se jako zakladatelka rodu 15,5 let

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lupus4 napsal(a):
Mýmu prvnímu Inukovi bylo 2,5 měsíce, když to vzal skoro na konec pole za koroptvema.


to si mi připomněla můj první "náznak" , že se SH je všechno jinak
Přivez jsem si 1 SH - Daisy Dortýn(r.86), hned dovča , prochajdy, s tím jak si mě bude štěndo "hlídat" atd...vyplašila bažantího kohouta ve křoví u řeky a ten přelít na druhou stranu - bez sebemenšího zaváhání se "to mrňavý roztomiloučký 9ti týdenní modrooké miminko" vrhlo do vody přeplavalo na druhou stranu a zmizelo ve stráni (duben!) zůstal jsem vcelku "silně rozrušen" a přemejšlel co dál a jal se svlíkat, že budu muset za ní (k mostu cca 3km, čili celkem 6 a to už by byla bůh ví kde) načež holka moje milovaná ho ve stráni vypátrala a naštěstí kohout přelít zase na naši stranu, tož jako zkušená "vydra" přeplavala zpátky a na šustění pytlíku se uvolila zajít se občerstvit ke mně...
to počítám že se 75% NO nestane
na fotce cca 11 letá dožila se jako zakladatelka rodu 15,5 let

Šmankote... No opravdu jediné štěstí, že jak jste psal, toho huskyho v té naší moc nebude.

Mě by v takové situaci asi trefilo. Zatím se podle všeho opravdu potatila nejvíc, jak to šlo. Jediné, co má tendence nahánět (rozumějte "chce si s nimi hrát"), jsou ptáci, nebo slípky za sousedovic plotem. Když na procházce vidí nějakou vysokou nebo koně, jen si sedne a zírá.

Jinak fenečka byla překrásná. :)

Aliza napsal(a):
To s těmi hračkami je dobrý nápad, díky. :) Posilovat to přivolávání asi nemůže být na škodu.

Ona ta naše skutečně už dlouho VÍ, co je to povel "ke mně" - však to jsme ji začali učit hned po prvních dnech, co jsme si ji přivezli. Jen bez té stopovačky. Lidi tu neradí trhání stopovačkou a hrubý přístup, ale jednoduše přitažení psa zpátky... Čert aby se v tom pak vyznal, když to každý zde radí jinak.

Jinak v klidu na velké zahradě, kterou dobře zná, za mnou v 90% případů přiběhne vždy, když jí ten povel dám. Potom klik a odměna (i když tu si někdy nevezme, jak jsem psala). Ona moc dobře ví, co to znamená a plnit to umí, pokud se nenajde nějakej vábivější podnět, to potom otálí a přiběhne až po chvíli...

To samé na louce nebo u lesa, tam je to tak 50/50, což vyřeší v pohodě ta stopovačka. A k tomu hraní, v tom jsem se poučila a na nějakou dominanci už nehrajeme, na základě zdejších rad.

Odpovídáte si sama - u lesa 50/50 = špatně, zbytečné, kazíte si to, kazíte si to něčím, co teď vůbec důležité není, naučte se to doma a až to bude umět, můžete pocem říkat u lesa (to je ten ruch, po vašem "vábivější podnět"). To je celá věda.
Odměnu si vezme, když dáte odměnu, co je pro ni odměna. Chce létat talířem, tak co vymýšlíte? :-)
Ve třech měsících neví moc dobře, co to je pocem, prostě neví, je to zhruba dva roky staré lidské dítě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odpovídáte si sama - u lesa 50/50 = špatně, zbytečné, kazíte si to, kazíte si to něčím, co teď vůbec důležité není, naučte se to doma a až to bude umět, můžete pocem říkat u lesa (to je ten ruch, po vašem "vábivější podnět"). To je celá věda.
Odměnu si vezme, když dáte odměnu, co je pro ni odměna. Chce létat talířem, tak co vymýšlíte? :-)
Ve třech měsících neví moc dobře, co to je pocem, prostě neví, je to zhruba dva roky staré lidské dítě.

To dává smysl...

Tudíž při procházkách budu používat typickou dobrovolnou pobídku "pojď" a budu se spoléhat na její přirozenou potřebu motat se mi neustále pod nohama a dobíhat mě, když se trochu vzdálím. Hračky zatím na procházky mimo zahradu nenosím, ale zkusím a uvidíme, jak se jí to bude líbit. Díky :))

lupus4 napsal(a):
Mýmu prvnímu Inukovi bylo 2,5 měsíce, když to vzal skoro na konec pole za koroptvema.


to si mi připomněla můj první "náznak" , že se SH je všechno jinak
Přivez jsem si 1 SH - Daisy Dortýn(r.86), hned dovča , prochajdy, s tím jak si mě bude štěndo "hlídat" atd...vyplašila bažantího kohouta ve křoví u řeky a ten přelít na druhou stranu - bez sebemenšího zaváhání se "to mrňavý roztomiloučký 9ti týdenní modrooké miminko" vrhlo do vody přeplavalo na druhou stranu a zmizelo ve stráni (duben!) zůstal jsem vcelku "silně rozrušen" a přemejšlel co dál a jal se svlíkat, že budu muset za ní (k mostu cca 3km, čili celkem 6 a to už by byla bůh ví kde) načež holka moje milovaná ho ve stráni vypátrala a naštěstí kohout přelít zase na naši stranu, tož jako zkušená "vydra" přeplavala zpátky a na šustění pytlíku se uvolila zajít se občerstvit ke mně...
to počítám že se 75% NO nestane
na fotce cca 11 letá dožila se jako zakladatelka rodu 15,5 let

Můj první byl od Peti Krupičky Inuk Blanická smečka. Tak my do tý doby měli jezevčíky, takže mě to zas tak nepřekvapilo :D Ale ono se to tím soužitím zkoriguje, takže pak už fungoval :)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Aliza napsal(a):
Zvážila jsem obě možnosti, ale u takhle malého štěňátka budu taky raději dávat pamlsek i když ho budu muset přitáhnout, s motivací to podle mě hodně pomůže.

Nám to asi pomohlo. Máme taky štěně a když jsme ho přitáhli a nic nedali, tak nám pak "zarůstal" do země a koukalo jako kakabus. Když jsem ho trochu pochválila a dala pamlsek, i když jsem ho musela přitáhnout, tak pak zažalo chodit častěji samo a kolikrát první půlka procházky byla jednou poslechlo jednou ne a pak od půlky začalo být ten největší vzorňas pod sluncem a jen jsme pamlskovali za plnění snad všeho, co jsme chtěli.

Trickyvoo napsal(a):
Nám to asi pomohlo. Máme taky štěně a když jsme ho přitáhli a nic nedali, tak nám pak "zarůstal" do země a koukalo jako kakabus. Když jsem ho trochu pochválila a dala pamlsek, i když jsem ho musela přitáhnout, tak pak zažalo chodit častěji samo a kolikrát první půlka procházky byla jednou poslechlo jednou ne a pak od půlky začalo být ten největší vzorňas pod sluncem a jen jsme pamlskovali za plnění snad všeho, co jsme chtěli.

Ano, jak už tu bylo řečeno, malé štěně ten mechanismus nemá zatím zažitej, takže je potřeba ho motivovat hodně. A jakmile z něho bude zlobivej puberťák, kterej přesně ví, co se po něm chce a neposlechne, tak pak už pamlsek za nedobrovolné přitáhnutí nedávat.

Ještě mě napadl dotaz: Jak dlouhá stopovačka je ideální?

Ta paní s borderkou říkala, že čím delší, tím lepší, třeba 20 m a víc.

Aliza napsal(a):
Ano, jak už tu bylo řečeno, malé štěně ten mechanismus nemá zatím zažitej, takže je potřeba ho motivovat hodně. A jakmile z něho bude zlobivej puberťák, kterej přesně ví, co se po něm chce a neposlechne, tak pak už pamlsek za nedobrovolné přitáhnutí nedávat.

Ještě mě napadl dotaz: Jak dlouhá stopovačka je ideální?

Ta paní s borderkou říkala, že čím delší, tím lepší, třeba 20 m a víc.

Já používala roky 10m. Zkoušela jsem i 15m, ale pak se zas vrátila na desítku. Přijde mi, že čím delší, tím větší opruz pro člověka. Než se psem dojdete mimo civilizaci, necháte si nejspíš kus stopovačky smotaný v ruce, aby se s tím nemotal lidem pod nohy, a to už je rozdíl, jestli smotávat a nést třeba 5 metrů zablácený šňůry nebo 10.
Když pes později chodil na volno, stejně jsem nechtěla, aby byl ode mě příliš daleko, ani mimo civilzaci.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já používala roky 10m. Zkoušela jsem i 15m, ale pak se zas vrátila na desítku. Přijde mi, že čím delší, tím větší opruz pro člověka. Než se psem dojdete mimo civilizaci, necháte si nejspíš kus stopovačky smotaný v ruce, aby se s tím nemotal lidem pod nohy, a to už je rozdíl, jestli smotávat a nést třeba 5 metrů zablácený šňůry nebo 10.
Když pes později chodil na volno, stejně jsem nechtěla, aby byl ode mě příliš daleko, ani mimo civilzaci.

To je fakt. Na 20 m dlouhé stopovačce by to asi byla byla pořádná posilovna a v rámci principu cvičení povelu asi i zbytečná námaha, plus ta špína... Jinak ta moje ode mě ta naše naštěstí na delší vzdálenost neodběhne, tak zkusím 10 nebo 15 m.

Děkuji

Aliza napsal(a):
To je fakt. Na 20 m dlouhé stopovačce by to asi byla byla pořádná posilovna a v rámci principu cvičení povelu asi i zbytečná námaha, plus ta špína... Jinak ta moje ode mě ta naše naštěstí na delší vzdálenost neodběhne, tak zkusím 10 nebo 15 m.

Děkuji

Vám do toho nechci kecat... nebo jo... už to umíte s vodítkem?
Půjdete ven se stometrovou šňůrou, když to pocem eště neumí a nezkoušeli jste to na metru doma? Jsou tomu tři měsíce. Jen říkám.

Hodím to sem...

Máte někdo nějaké nápady, co ještě s tajtrdlíkem trénovat, aby mu to pomohlo s tou separačkou?
Spolu s bígloidem už funguje bezvadně, ale samostatně je to složitější. Když je pod povelem, tak čeká a ani nemukne. Ale to není řešení při delším odchodu.

Učím ho odpočívat, učím ho sebeovládání, učíme odchody a příchody včetně rituálu. Začali jsme s klikrem, výhledově ho chci naučit na přepravku, ale to má zatím čas.
Napadá vás ještě něco?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hodím to sem...

Máte někdo nějaké nápady, co ještě s tajtrdlíkem trénovat, aby mu to pomohlo s tou separačkou?
Spolu s bígloidem už funguje bezvadně, ale samostatně je to složitější. Když je pod povelem, tak čeká a ani nemukne. Ale to není řešení při delším odchodu.

Učím ho odpočívat, učím ho sebeovládání, učíme odchody a příchody včetně rituálu. Začali jsme s klikrem, výhledově ho chci naučit na přepravku, ale to má zatím čas.
Napadá vás ještě něco?

Jak se tohle učí s těmi soustečky na packách?

Trickyvoo napsal(a):
Jak se tohle učí s těmi soustečky na packách?

To dávala Zrzavci do jiného vlákna 😉

https://youtu.be/ipT5k1gaXhc

Zkusím to dát sem. Jsme nyní na návštěvě u tchýňových. O vánocích jsme u nich byli týden, to proběhlo celkem v pohodě, jen naše nyní téměř pětiměsíční štěně na tchána vrčelo. Tento víkend už přidala i štěkání. Začala na něj štěkat, když si hrál s náši šestiletou dcerou a u toho děsně máchal rukama, nebo když předstíral, že na moji dceru střílí. Já situaci zklidnila tím, že jsem štěněti řekla sedni. Není to poprvé, kdy štěkala na chlapa, občas to udělá, když je nějaký moc dotěrný. Chtěla bych ale aby se ti dva skamarádili. Má jí zkoušet uplatit pamlsky? On je tchán moc hlučný, máchá podle mě moc rukama, ale zas není pro ní cizí člověk. Je to velký milovník psů a i on sám by si přál se skamarádit. Podle mě to ale se psy moc neumí. Třeba první setkání jsem musela poradit ať si dřepne, aby se štěně nechalo od něj pohladit. Nebo to nemám řešit vůbec, jen jí třeba nechat sednout, odlákat pozornost, zapojit je do společné hry? Nevím zda je důležité odhad plemena, máma byla kříženec dle vzhledu labrador s no. Veterináři v ní vidí knírače, ona má ale i zkroucený ocásek nahoru. Takže klasický vestaj.

Trickyvoo napsal(a):
Zkusím to dát sem. Jsme nyní na návštěvě u tchýňových. O vánocích jsme u nich byli týden, to proběhlo celkem v pohodě, jen naše nyní téměř pětiměsíční štěně na tchána vrčelo. Tento víkend už přidala i štěkání. Začala na něj štěkat, když si hrál s náši šestiletou dcerou a u toho děsně máchal rukama, nebo když předstíral, že na moji dceru střílí. Já situaci zklidnila tím, že jsem štěněti řekla sedni. Není to poprvé, kdy štěkala na chlapa, občas to udělá, když je nějaký moc dotěrný. Chtěla bych ale aby se ti dva skamarádili. Má jí zkoušet uplatit pamlsky? On je tchán moc hlučný, máchá podle mě moc rukama, ale zas není pro ní cizí člověk. Je to velký milovník psů a i on sám by si přál se skamarádit. Podle mě to ale se psy moc neumí. Třeba první setkání jsem musela poradit ať si dřepne, aby se štěně nechalo od něj pohladit. Nebo to nemám řešit vůbec, jen jí třeba nechat sednout, odlákat pozornost, zapojit je do společné hry? Nevím zda je důležité odhad plemena, máma byla kříženec dle vzhledu labrador s no. Veterináři v ní vidí knírače, ona má ale i zkroucený ocásek nahoru. Takže klasický vestaj.

Štěkání a vrčení, pokud to není ze hry, bych přerušila. Není nutný povel, někdy stačí do pejska šťouchnout, dát na něj ruku, říct, co jako blbne a ať to neřeší. Ale klidně i povelem, pamlskem. Neříkala bych tomu uplácení, prostě chci, aby se pes uklidnil, pes se zklidní, tak dostane odměnu.
Klidně si tu situaci můžete připravit, nasimulovat, domluvit se s tchánem.

Pokud máte k dispozici ještě nějakýho dalšího chlapa s podobnou náturou, jako je tchán, využila bych ho k socializaci. Jedna věc je poradit člověkovi, jak se má k pejskovi chovat, to někdy zabere a víc není třeba. Ale někteří lidé si nenechají říct, nechápou to nebo se jednoduše neumějí chovat jinak, tak na to je dobrý psa na taková individua zvykat a napovídat mu, co má dělat a že to nemusí řešit.
Měla jsem jednoho takovýho člověka, kterej byl pro psa nečitelnej a pes na něj štěkal i v době, kdy už na jiný lidi dávno neštěkal. Při seznamování nám pak pomohlo, když jsme ho potkali ne uvnitř, ale venku. Tam to psovi tolik nevadilo a přepnul na normální vítací mód. Venku byl schopnej si s ním i hrát, uvnitř ho ale stejně po očku sledoval a občas ke mně prohodil poznámu typu "vidíš? já ti říkal, že je divnej"

Aliza napsal(a):
Tak už jsem napsala, že nejde o celkové odmítnutí hry, ale o převedení pozornosti štěněte na jinou hru, kterou mu vyberu já, na dobu třeba minuty, přičemž stále mám na paměti, s čím si chce hrát a po chvilce jdu dělat to, co si pejsek sám vyžádal. Nevím, co by na tom mělo být kontraproduktivního, maximálně to není potřeba a pes si z toho žádnou špatnou zpětnou vazbu nevyvodí.

Nebo vy myslíte, že ano?

Hlavně je to naprosto, ale naprosto zbytečnej vopruz pro obě strany. Proč se s prckem nezapojit do hry, o kterou zrovna stojí a která ho baví? Tím, že budete jeho pozornost někam převádět, seberete hře kouzlo bezprostřednosti, už to skoro nebude hra, ale spíš úkol.
Dle mýho si z toho pes časem vyvodí, že nejste fajn partner pro hraní a bude si zábavu raději hledat jinde.

Chlap s podobnou náturou byl v ulici, taky na něj Malina štěkala, ale příště se už nechala pohladit. Nicméně s nikým nemáme takové kontakty, abysme ho využili na socializaci. Tchán je holt originál, moje dcera první rok života taky na ty jeho opičky nebyla zvědavá a brečela pokaždé, když začal halekat a vítat se s mimčem . Tchán si moc poradit nenechá, tak budu dál přesměrovávat pozornost na mě. Třetí pes a první obranářka. Snažím se maximálně socializovat, miluje děti, psy a ženy, u chlapů je výrazně vybíravá. Akorát minulý týden štěkala na dítě s kytarou a nějaké puberťačky, co hrozně ječely a halekaly. Tak jsem pak obcházela školy, aby si zvykla. Teď ještě budu muset kroužit kolem hudebky, aby si zvykla na děti s nastroji

já nemám zvědavé štěně, ale dospělou fenu, kterou v minulosti někdo řezal. K lidem obecně, více k chlapům, má nedůvěru. Můj otec taky v sobě nemá citlivost, vlastně ani máma. Oba stále vítají fenu tím, že jí vrazí ruku k čumáku. V podstatě naznačí ránu pěstí, jen s nataženou dlaní. Nedají a nedají si říct, že pes si je nepotřebuje očuchat, že je cítí dost, že tohle gesto mají vyřadit. Máma si alespoň dala říct a fenu pamlskuje, takže fena se k ní logicky má a po prvním zděšení, kdy máma naznačí ránu pěstí, se nechá ukecat a pro pamlsek přijde. Táta pamlskovat nechce, přijde mu to jako podlézání psovi, ale moc stojí o kontakt. Už pochopil, že plácáním do stehen tuhle fenu nepřesvědčí. Protože já vím, že rodiče fence ublížit vážně nechtějí, tak fenu drbu já a nechám otce, ať se přidá. U toho na fenu mluvím: Vidíš? Lidi jsou fajn, víc lidí, víc drbání, no není to paráda? Takže já bych štěně provedla tou situací, že tchán je váš a je super, i když se chová divně.

Co mě zaujalo víc... Když předstíral, že na dceru střílí? Nejsem štěně, ale chápu, proč se tchán jeví jako nebezpečný tvor :D

Fatia napsal(a):
já nemám zvědavé štěně, ale dospělou fenu, kterou v minulosti někdo řezal. K lidem obecně, více k chlapům, má nedůvěru. Můj otec taky v sobě nemá citlivost, vlastně ani máma. Oba stále vítají fenu tím, že jí vrazí ruku k čumáku. V podstatě naznačí ránu pěstí, jen s nataženou dlaní. Nedají a nedají si říct, že pes si je nepotřebuje očuchat, že je cítí dost, že tohle gesto mají vyřadit. Máma si alespoň dala říct a fenu pamlskuje, takže fena se k ní logicky má a po prvním zděšení, kdy máma naznačí ránu pěstí, se nechá ukecat a pro pamlsek přijde. Táta pamlskovat nechce, přijde mu to jako podlézání psovi, ale moc stojí o kontakt. Už pochopil, že plácáním do stehen tuhle fenu nepřesvědčí. Protože já vím, že rodiče fence ublížit vážně nechtějí, tak fenu drbu já a nechám otce, ať se přidá. U toho na fenu mluvím: Vidíš? Lidi jsou fajn, víc lidí, víc drbání, no není to paráda? Takže já bych štěně provedla tou situací, že tchán je váš a je super, i když se chová divně.

Co mě zaujalo víc... Když předstíral, že na dceru střílí? Nejsem štěně, ale chápu, proč se tchán jeví jako nebezpečný tvor :D

No i v prvním případě to máchání rukou bylo, že máchal rukama kolem dcery. Takže naše štěně v podstatě bránilo dceru. Dneska na něj štěkalo, že na to štěně dělal "čiči" . Pro nás to bylo docela překvapení, že brání dceru.
S tou rukou to dělala naše dcera taky, až po několika týdnech jsem si toho všimla. Tak jsem jí říkala, že to štěně jí už zná, že jí nepotřebuje pokaždé očuchat .

Trocha blbnutí

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Trocha blbnutí

Bomba!

Druhé se nenačetlo, zkusím znovu...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Trocha blbnutí

super

Tak třetí video už to asi nepožere, to by mě zajímalo, na čem to závisí...

Video se zpracovává...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bomba!

Jo, ještě pár karantén a izolací a můžeme si otevřít cirkus. Bígloid už umí i stojku😂

Zkouším to nahrát ještě jednou ve zkrácené verzi.

Takže zase nic, nechápu...

Video se zpracovává...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo, ještě pár karantén a izolací a můžeme si otevřít cirkus. Bígloid už umí i stojku😂

No super videa . Do cikrusu rádi přijdeme .