Štěně a bezohlední kolemjdoucí

Moje zkušenost je,že čím víc lidem něco zakazujete,tím spíš to udělají.
Většinou říkám,on je to ještě takový malý trouba a bojí se.Nechcete mu zkusit dát pamlsek,pohladit ho ať se okouká,že mu nic neuděláte.
Musím říci,že vždy dotyční otočili, začali se bavit,štěně pohladili,dali pamlsek a rozcházeli jsme se bez stresu.
Pokud jsme se potkali příště tak většinou už na dálku volali,jak pokračujeme,jak si mladý vede.

Trickyvoo napsal(a):
Osobně mám pocit, že čím víc to člověk rozmazává, tím víc utvrdí člověk pejska, že je čeho se bát. Když se u nějaké situace zastaví, snažím se pokračovat v cestě nebo odvést pozornost jinam, bez velkých řečí zkusit změnit směr cesty...

Nebo prostě změnit směr kdykoliv, když se objeví někdo, kdo mi bude připadat jako riziko, jako třeba nějaká taková partička... To vlastně není až tak špatnej nápad. Jednoduché řešení.

Tak děkuju. :)

Kolik ti je?

janaa napsal(a):
Kolik ti je?

Nerozumím pointě Vašeho dotazu, jelikož můj věk je v rámci tohoto tématu bezpředmětný. :)

Aliza napsal(a):
Nebo prostě změnit směr kdykoliv, když se objeví někdo, kdo mi bude připadat jako riziko, jako třeba nějaká taková partička... To vlastně není až tak špatnej nápad. Jednoduché řešení.

Tak děkuju. :)

No, ale zase se nepůjde do nekonečna tomuhle vyhýbat. Stejně občas takové lidi prostě potkáte. A myslím si, že lepší potkávat je už ve štěněcím věku, a štěně se snažit utvrdit v tom, že to nic není, než se jim teď vyhýbat a pak je stejně jednou potkat...

Zkusila bych úplně obrátit co se týče toho mluvení na psa - jak jste psala, že na něj mluvíte uklidňujícím hlasem - tím ho utvrzujete v tom, že se něco děje, že má důvod se bát. Je potřeba být v takových situacích nad věcí, v klidu, na psa mluvit klidně i trochu s výsměchem, ve stylu, že přece se nebude bát nějakých puberťáků, prostě normálně kolem nich projdeme, o nic nejde, je to normální, vůbec nic se neděje... Ono i tím, že pokaždé, když takovou partičku uvidíte a změníte směr, tak tím štěněti vlastně říkáte, že to není "normální" a že je důvod to řešit...

Aliza napsal(a):
Nerozumím pointě Vašeho dotazu, jelikož můj věk je v rámci tohoto tématu bezpředmětný. :)

No,přijde mi,že jsi/jste stejná věková kategorie jak ti puberťáci. Nebo se pletu? Pokud to tak je, tak předpokládám,že banda puberťáků chce udělat dojem nebo šikanovat, pak je nejlepší řešení se jim vyhnout, vzít to prostě jinudy. Pokud se mýlím, tak bych si to s nima vyřídila z pozice dospělého. Obecně bych je ale ignorovala, neřešila, s pesanem zrychlila za posměšnýho "to jsou tupci,co" prostě prošla. Ale to samozřejmě musí vyjít z vnitřního nastavení, nehrát to

marcelaamax napsal(a):
No, ale zase se nepůjde do nekonečna tomuhle vyhýbat. Stejně občas takové lidi prostě potkáte. A myslím si, že lepší potkávat je už ve štěněcím věku, a štěně se snažit utvrdit v tom, že to nic není, než se jim teď vyhýbat a pak je stejně jednou potkat...

Zkusila bych úplně obrátit co se týče toho mluvení na psa - jak jste psala, že na něj mluvíte uklidňujícím hlasem - tím ho utvrzujete v tom, že se něco děje, že má důvod se bát. Je potřeba být v takových situacích nad věcí, v klidu, na psa mluvit klidně i trochu s výsměchem, ve stylu, že přece se nebude bát nějakých puberťáků, prostě normálně kolem nich projdeme, o nic nejde, je to normální, vůbec nic se neděje... Ono i tím, že pokaždé, když takovou partičku uvidíte a změníte směr, tak tím štěněti vlastně říkáte, že to není "normální" a že je důvod to řešit...

Jenže to štěně si z toho nevezme, že to nic není.

Ono to pro něj něco je - a to něco je strach, který má z pubertálního paka, které na něj dupe a děsí ho. Z Vašeho pohledu se nic nestalo a očekáváte, že štěněti dojde to samé, že vlastně o nic nešlo.

Jenže ono mu to nejdojde, jelikož nepřemýšlí jako lidi a nemá takovou paměť a ani inteligenci - viz. Knihy pana Šusty, tam je rozebírána právě tahle chybná premisa lidí, kteří si myslí, že vystavovat psa stresovým vlivům musí nutně vyústit v tom, že si na to zvykne a žádné bloky si neutvoří. Což však někdy funguje, někdy ne - záleží na charakteru pejska, každý je unikátná osobnost. V nejhorším případě se pes začne bát samotného strachu, který je pro něj dostatečnej negativní aspekt při setkání se stresovým faktorem.

A jinak ano - to co doporučujete v rámci toho mého chování v blbých situacích, je pravda. Já si k ní přestanu klekat, když se objeví někdo podobnej a přestanu ji utěšovat. Ačkoliv to tedy doteď mockrát potřeba nebylo, jelikož jsme měli štěstí na pohodové lidi, max. jen na pár uštěkaných psů za ploty, na něž si už zvykla.

Aliza napsal(a):
Zdravím,

potřebovala bych poradit, jak se zvládat vypořádat s hlupáky na procházkách se štěňátkem, které stále poznává svět a je zrovna vě věku, kdy je náchylné k tomu bát se nových věcí.

Většinou cestou venku potkáváme normální slušné lidi, ale na to se nelze spoléhat.

Dneska jsem například potkala na procházce partu cca šesti puberťáků, a někteří z nich, když viděli, že se štěně zastavilo a je nejisté, si z toho ještě začali dělat legraci. Někteří na něj mluvili ťuťu hlasem, jiní měli hloupé řeči a imitovali mě, když jsem na ni mluvila uklidňujícím hlasem.

Zatímco jsem u ní seděla a chtěla jsem počkat, až přejdou, ale jim zjevně přišlo zábavné, že se pes bojí. Když už nás téměř míjeli, jeden z nich dokonce směrem k nám záměrně dupnul, takže štěně se ještě víc leklo a začalo chtít štěkat. Musela jsem ji chtě nechtě začít táhnout opačným směrem, abychom se dostali z jejich dosahu, protože oni by sami nejspíš nepřestali. Jí to samozřejmě bylo nepříjemné a stále se ohlížela ve strachu z hrozby.

Já to mám ještě horší v tom, že jsem prcek a na svůj věk vypadám hodně mladě, tudíž to na podobné pitomce (ještě v partě) působí, že si mohou dovolovat. Já jsem samozřejmě hned v první chvíli řekla, aby k nám nechodili, že se pes bojí cizích lidí, ale některým lidem to prostě nevysvětlíte. A já se nechci před každou procházkou bát, že zase narazím na někoho takového, a že si z toho štěňátko utvoří nějaké bloky.

Jak podobné věci řešíte vy, co byste mi poradili?

Předem díky. :)

..neřeším..jdu jinam nebo si pohraju se psem, za aport udělá vše a nevidí, neslyší, tak to v blbych situacích využívám...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..neřeším..jdu jinam nebo si pohraju se psem, za aport udělá vše a nevidí, neslyší, tak to v blbych situacích využívám...

No, my zatím nejsme tak daleko, aby se štěňátku chtělo venku v nepříliš známém prostředí aportovat, ani něco dělat za pamlsky, hrát si, aj. Ale odejít jinam lze vždycky, to je fakt. :)

janaa napsal(a):
No,přijde mi,že jsi/jste stejná věková kategorie jak ti puberťáci. Nebo se pletu? Pokud to tak je, tak předpokládám,že banda puberťáků chce udělat dojem nebo šikanovat, pak je nejlepší řešení se jim vyhnout, vzít to prostě jinudy. Pokud se mýlím, tak bych si to s nima vyřídila z pozice dospělého. Obecně bych je ale ignorovala, neřešila, s pesanem zrychlila za posměšnýho "to jsou tupci,co" prostě prošla. Ale to samozřejmě musí vyjít z vnitřního nastavení, nehrát to

No v obojím případě je nejlepším řešením se otočit a odejít, jak už jsme tady řešili a teď už vím, že nic moc lepšího asi udělat nemohu.

Z pozice dospělého nelze řešit nic, když jste drobná ženská, která je o hlavu menší než všichni ti urostlí smradi mužského pohlaví, kteří jsou navíc právě ve věku, kdy jakékoliv autority odmítají a hůř ze strany někoho, kdo je opačného pohlaví a kdo působí všelijak, jen ne autoritativně.

Tudíž to musím dělat tím posledním způsobem, akorát ale raději bez zbytečných řečí pod vousy - člověk nikdy neví, čeho jsou lidi schopní a je asi lepší podobná narušená individua neprovokovat.

Jenže to štěně si z toho nevezme, že to nic není.

a jak má tedy podle vás štěně pochopit, že to nic není? Tím, že se tomu budete vyhýbat? Nerýpu, jen se ptám.

Já teda z mých zkušenostní musím říct, že štěně dá hodně na rozpoložení a chování páníčka. A pokud vidí, že se páníčkovi něco nezdá, že se něčemu vyhýbá, že je z toho nervózní, no tak je nervózní taky.... Naopak pokud je páníček nad věcí, nad situací (lidmi) se pousměje a v klidu kolem nich projde s nějakým posměšným komentářem, tak to štěněti postupem času přijde prostě jako normální věc... Ale jasně, nebude to hned při prvním takovém kontaktu (teda dle povahy štěněte).

Nevím, občas mi přijde, že se některé věci se psy až moc hrotí, a tak nějak časem jsem přišla na to, že je někdy účinnější to až tak nepitvat, zamyslet se selským rozumem a normálně fungovat.

Z pozice dospělého nelze řešit nic, když jste drobná ženská, která je o hlavu menší než všichni ti urostlí smradi mužského pohlaví, kteří jsou navíc právě ve věku, kdy jakékoliv autority odmítají a hůř ze strany někoho, kdo je opačného pohlaví a kdo působí všelijak, jen ne autoritativně.
No,to si nemyslím,to je o tom osobním nastavení, ale to je vaše věc. Každopádně myslím,že za pár měsíců s NO to nebudete muset řešit. Jen pozor na vlastní nejistoty, ať si je nepřenesete na psa

janaa napsal(a):
Z pozice dospělého nelze řešit nic, když jste drobná ženská, která je o hlavu menší než všichni ti urostlí smradi mužského pohlaví, kteří jsou navíc právě ve věku, kdy jakékoliv autority odmítají a hůř ze strany někoho, kdo je opačného pohlaví a kdo působí všelijak, jen ne autoritativně.
No,to si nemyslím,to je o tom osobním nastavení, ale to je vaše věc. Každopádně myslím,že za pár měsíců s NO to nebudete muset řešit. Jen pozor na vlastní nejistoty, ať si je nepřenesete na psa

No jen aby to taky bylo. Aby se neřešila naopak agrese ze strachu.

Aliza napsal(a):
No, my zatím nejsme tak daleko, aby se štěňátku chtělo venku v nepříliš známém prostředí aportovat, ani něco dělat za pamlsky, hrát si, aj. Ale odejít jinam lze vždycky, to je fakt. :)

....tak míček, hračku cokoli....ale čím víc to budete hrotit vy, tím víc i stěně....dle uvážení jsem blbě situace využívala na socializace štěněte, ale musí člověk sám rozhodnout jak moc blbá situace je.....

Pro marcelaamax
No kdyby člověk uměl většit, bylo by to určitě snazší. V tomhle případě spíš poznat, kterej člověk je pro psa hrozba (rozumějte někdo bezohledný, kterému bude jedno, že psa vyděsí). V takových situacích si myslím, že udělám lépe, když se budu pochybným skupinkám mládeže vyhýbat za každou cenu a raději budu štěně socializovat s většími skupinami normálních hodných lidí.

Takhle jsem podle mě na dobré cestě k tomu vychovat ze štěněte psa, kterému bude úplně jedno, když na něj pak nějakej pubescent dupne. Nebo když na procházce uvidí blížící se skupinu lidí.

No stoprocentně i mé štěně dobře vycítí, že já jsem nervní už dopředu, když podobné lidi vidím a vím, že kolem nich budu muset projít - o tom ani potom. Se šikanou jsem si v minulosti též užila své a nejspíš to v té hlavě někde furt vězí, přičemž já pak nechtěně předávám tyhle negativní vibrace svému pejskovi.

K tomu hrocení... Souhlasím. Já sama (i) díky názorům druhých zjišťuji o všem možném v rámci psů, že se to zbytečně pitvá. Spousta návodů a směrnic je podle mě založená na snaze zabránit problémovému chování psa, nebo na základě nějakých naprosto tragických případů, které ve většině případů u chovatelů, kteří alespoň trochu používají mozek, nikdy nenastanou.

Když se budu nepříjemným situacím vyhýbat, jak naučím psa, jak se má v takových situacích chovat?
Tím, že před partičkou puberťáků změním směr, bude to signál pro psa, že se bojím, že něco není v pořádku. Spíš bych psa nadšeně motivovala k chůzi, běhu, kolem podezřelé skupinky, kašlala bych na jejich poznámky. Důležité je vystupovat sebevědomě. Aby pes cítil sílu svého pána.

janaa napsal(a):
Z pozice dospělého nelze řešit nic, když jste drobná ženská, která je o hlavu menší než všichni ti urostlí smradi mužského pohlaví, kteří jsou navíc právě ve věku, kdy jakékoliv autority odmítají a hůř ze strany někoho, kdo je opačného pohlaví a kdo působí všelijak, jen ne autoritativně.
No,to si nemyslím,to je o tom osobním nastavení, ale to je vaše věc. Každopádně myslím,že za pár měsíců s NO to nebudete muset řešit. Jen pozor na vlastní nejistoty, ať si je nepřenesete na psa

No viz předešlý můj komentář pro Marcelu... Já o tom vím, že je to hodně o mém sebevědomí. Ale skutečně si nedovedu představit sebe, jak se snažím seřvat nějakou mládežnickou partu. A taky si říkám, že jakmile bude větší, všichni se raději budou držet dál. :))

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když se budu nepříjemným situacím vyhýbat, jak naučím psa, jak se má v takových situacích chovat?
Tím, že před partičkou puberťáků změním směr, bude to signál pro psa, že se bojím, že něco není v pořádku. Spíš bych psa nadšeně motivovala k chůzi, běhu, kolem podezřelé skupinky, kašlala bych na jejich poznámky. Důležité je vystupovat sebevědomě. Aby pes cítil sílu svého pána.

No k tomu mě právě napadlo, snažit se socializovat psa primárně s neproblémovými partami lidí (pokud na nějaké takové narazím).

Nevím, jak moc realizovatelné to je. Ale když si pak na nás nějaký takový puberťák dovolí a stane se to nejhorší, co mohlo (tzn pes se vyleká, zažije strach a zapíše si to do hlavy), tak potom už je jedno, že jsem ho odtáhla, zatímco se ustrašeně ohlížel a nevěřil tomu, že se nic nestalo a vše je ok...

Ale určitě zkusím přestat sama být hned ze všeho podělaná.

Nejdůležitější bude si to nastavit ve svojí hlavě - že o nic nejde, jsou to jen děti, které dělají blbosti... Možná to tak není, ale mám z vašeho psaní pocit, že i vy jste z nich nejistá. A ono se to pak blbě před štěnětem hraje, že jste v pohodě. Jo na jednu stranu to od těch puberťáků není nic hezkého, ale na druhou stranu proč by se měl pes hroutit z toho, že někdo x metrů od něho dupnul? Jako když se nad tím zamyslíte, tak opravdu o nic nejde.


Já bych řekla, že to rozpoložení páníčka v tomhle hraje tu největší roli.

Aliza napsal(a):
Pro marcelaamax
No kdyby člověk uměl většit, bylo by to určitě snazší. V tomhle případě spíš poznat, kterej člověk je pro psa hrozba (rozumějte někdo bezohledný, kterému bude jedno, že psa vyděsí). V takových situacích si myslím, že udělám lépe, když se budu pochybným skupinkám mládeže vyhýbat za každou cenu a raději budu štěně socializovat s většími skupinami normálních hodných lidí.

Takhle jsem podle mě na dobré cestě k tomu vychovat ze štěněte psa, kterému bude úplně jedno, když na něj pak nějakej pubescent dupne. Nebo když na procházce uvidí blížící se skupinu lidí.

No stoprocentně i mé štěně dobře vycítí, že já jsem nervní už dopředu, když podobné lidi vidím a vím, že kolem nich budu muset projít - o tom ani potom. Se šikanou jsem si v minulosti též užila své a nejspíš to v té hlavě někde furt vězí, přičemž já pak nechtěně předávám tyhle negativní vibrace svému pejskovi.

K tomu hrocení... Souhlasím. Já sama (i) díky názorům druhých zjišťuji o všem možném v rámci psů, že se to zbytečně pitvá. Spousta návodů a směrnic je podle mě založená na snaze zabránit problémovému chování psa, nebo na základě nějakých naprosto tragických případů, které ve většině případů u chovatelů, kteří alespoň trochu používají mozek, nikdy nenastanou.

Vám asi opravdu hodně sebevědomí chybí, a nemyslím to špatně, prostě to tak je. A ten pes to sakra vycítí.

..zkuste se se štěnětem usadit někde u sportovního hřiště, kde kluci hrají fotbal....pak bych je poprosila zda by se se štěnětem mohli pomazlit, ono když jim vysvětlit o co jde, tak velmi dobře spoluoracuji, protože se v tu chvíli cítí velmi důležité a navíc je velmi mile prosí ženská s roztomilým štěnětem....

eli22 napsal(a):
Vám asi opravdu hodně sebevědomí chybí, a nemyslím to špatně, prostě to tak je. A ten pes to sakra vycítí.

Bohužel ano a nejhorší je, že to rozumově víte, ale pocitově s tím pohnete jen sotva. :)

Ale zase neříkám, že můj pes je se mnou připodělanej všude, právě naopak. Však já jsem mu pomohla přejít strach ze štěkajícíh psů na procházkách, se mnou tráví nejvíc času a pomohla jsem mu vybudovat sebevědomí.

Tohle byla prostě výjimečná situace, ale štěně se na mě v ní evidentně holt naladilo. Jednak byla novinka víc lidí po hromadě, a druhak asi i ta moje nervozita z charakteru těch lidí.

Aliza napsal(a):
No k tomu mě právě napadlo, snažit se socializovat psa primárně s neproblémovými partami lidí (pokud na nějaké takové narazím).

Nevím, jak moc realizovatelné to je. Ale když si pak na nás nějaký takový puberťák dovolí a stane se to nejhorší, co mohlo (tzn pes se vyleká, zažije strach a zapíše si to do hlavy), tak potom už je jedno, že jsem ho odtáhla, zatímco se ustrašeně ohlížel a nevěřil tomu, že se nic nestalo a vše je ok...

Ale určitě zkusím přestat sama být hned ze všeho podělaná.

Když se pes lekne, zažije strach... Mám dojem z vašich příspěvků, že to moc hrotíte. Kolikrát jste se jako dítě lekla? Troufnu si říct, že mockrát. A co? Máte z toho doživotní traumata?
Mám dojem, jako byste měla extrémně labilní štěně, nebo si to o něm myslela.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..zkuste se se štěnětem usadit někde u sportovního hřiště, kde kluci hrají fotbal....pak bych je poprosila zda by se se štěnětem mohli pomazlit, ono když jim vysvětlit o co jde, tak velmi dobře spoluoracuji, protože se v tu chvíli cítí velmi důležité a navíc je velmi mile prosí ženská s roztomilým štěnětem....

Další zajímavej nápad... Vlastně se to dá aplikovat na jakékoliv organizované skupinky lidí, kteří se někde skupinově něčemu věnují. Na jaře vyzkoušíme, díky za tip. :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když se pes lekne, zažije strach... Mám dojem z vašich příspěvků, že to moc hrotíte. Kolikrát jste se jako dítě lekla? Troufnu si říct, že mockrát. A co? Máte z toho doživotní traumata?
Mám dojem, jako byste měla extrémně labilní štěně, nebo si to o něm myslela.

Labilní určitě není, socializuje se a vyvíjí se naprosto v pořádku. Spíš je to v mé hlavě, taková ta obava, že něco podcením, pokazím a pak z toho bude dlouhodobější problém. Ačkoliv třeba být vůbec nemusí.

Aliza napsal(a):
Labilní určitě není, socializuje se a vyvíjí se naprosto v pořádku. Spíš je to v mé hlavě, taková ta obava, že něco podcením, pokazím a pak z toho bude dlouhodobější problém. Ačkoliv třeba být vůbec nemusí.

Tak to byste měla pracovat spíš sama se sebou...

Aliza napsal(a):
Labilní určitě není, socializuje se a vyvíjí se naprosto v pořádku. Spíš je to v mé hlavě, taková ta obava, že něco podcením, pokazím a pak z toho bude dlouhodobější problém. Ačkoliv třeba být vůbec nemusí.

Mě přijde, jakože vy máte už dopředu strach, že štěně bude mít z něčeho strach, a že to pak bude velký problém. A to je špatně. Vy byste naopak měla být ta, která štěně sebevědomě vede, kterou nic nerozhodí, u které se štěně cítí v bezpečí, může se o vás opřít a nemusí nic řešit, protože od toho jste tam vy.

Vím, že to asi bude těžké, ale zapracovala bych hlavně na sobě.

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že mi hrozně pomohlo začít jinak myslet, a jít se psem s vědomým, že to mám pod kontrolou, že se nic nestane, všechno bude v pohodě, a opravdu si tím být jistá, věřit si. A světe div se, on potom ten pes opravdu začne fungovat úplně jinak, a přestane řešit věci, které dřív řešil. Sice šlo o úplně něco jiného, ale ten princip bude stejný.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to byste měla pracovat spíš sama se sebou...

Jistě, ale to není předmětem tohoto tématu. Navíc je to o věcech, které představují běh na dlouhou trať. Tady jde spíš o krátkodobá opatření, jelikož nějaké hlubší problémy člověk nevyřeší ze dne na den. :)

Znovu píšu, že ve všech jiných socializačních situacích jsem svému štěňátku pomohla, že mi důvěřuje a vidí ve mně oporu.

Toto byla originální a hodně blbá situace, která třeba už ani nemusí nastat. Ale chtěla jsem vědět, jak to příště řešit, aby k něčemu takovému vůbec nedošlo.

Aliza napsal(a):
Jistě, ale to není předmětem tohoto tématu. Navíc je to o věcech, které představují běh na dlouhou trať. Tady jde spíš o krátkodobá opatření, jelikož nějaké hlubší problémy člověk nevyřeší ze dne na den. :)

Ne, není to předmětem tohoto tématu. Ale sakra hodně s ním souvisí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne, není to předmětem tohoto tématu. Ale sakra hodně s ním souvisí.

Což samozřejmě vím, jak jsem napsala. Myslím si, že každý z nás má někde takovou nějakou třináctou komnatu, kvůli které se někdy nechová úplně příkladně a důsledně, že ano... Naopak hodně pomohlo už jen připomenout si, že stresováním ze své strany nic nevyřeším a že je nutné snažit se být v klidu, ať se děje co se děje.

Díky všem za rady a názory. :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to byste měla pracovat spíš sama se sebou...

Nebo na chvíli přestat číst příručky. Myslím to vážně, většinou se tady radí lidem číst, ale Aliza čte až moc a potom předpovídá katastrofy kvůli každé blbosti.

Alizo, jak jste se chovala před pořízením štěněte, když jste na procházce potkala blbě kecající bandu puberťáků?
Pokud jste je byla schopná odignorovat a jít dál, dělejte to tak i se štěnětem. Tím, že se bojíte, aby se nebálo a v budoucnu se nebálo toho, že se bojí... cítíte z toho sama, jak se to cyklí?

Vy bydlíte někde na samotě? Podle komentářů to tak vypadá. Každopádně jestli chcete realizovat nápad se setkáním s větším počtem lidí na hřišti až na jaře, tak to už bude pozdě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebo na chvíli přestat číst příručky. Myslím to vážně, většinou se tady radí lidem číst, ale Aliza čte až moc a potom předpovídá katastrofy kvůli každé blbosti.

Alizo, jak jste se chovala před pořízením štěněte, když jste na procházce potkala blbě kecající bandu puberťáků?
Pokud jste je byla schopná odignorovat a jít dál, dělejte to tak i se štěnětem. Tím, že se bojíte, aby se nebálo a v budoucnu se nebálo toho, že se bojí... cítíte z toho sama, jak se to cyklí?

Já vím, však v tomto ohledu už jsem se zlepšila dost, oproti začátkům... Právě proto raději konzultuju s jinými chovateli, než abych pořád někde studovala návody.

No a k Vašemu dotazu... Právě že když si na mě někde někdo otevřel hub a úst, tak jsem zpravidla odvětila něco jako "to víš že jo..." To prostě bylo snazší, já nevím, jestli to je tou odpovědností, kterou člověk cítí za slabšího tvora. Že si prostě přijde zranitelnější. Ze stejného důvodu jsem víc ostražitá třeba i v případě, že někam jdu i s nevlastní dcerou, nebo o to víc, když jdu i s ní, i se štěňátkem.

Prostě sama už si klid sjednám. A naopak mě blbé kecy spíš vytočí, než abych se stáhla do sebe. Ale navenek reaguju stoicky klidně tak, aby na to nešlo nijak odpovědět, nebo nereaguju vůbec, jelikož mám v uších sluchátka.

Zkusím zapracovat na tom, abych stejně v klidu byla i když je se mnou někdo, za koho mám odpovědnost. Je to pro mě ještě nové, ale věřím, že se to vytříbí s postupem času. :)

Aliza napsal(a):
Já vím, však v tomto ohledu už jsem se zlepšila dost, oproti začátkům... Právě proto raději konzultuju s jinými chovateli, než abych pořád někde studovala návody.

No a k Vašemu dotazu... Právě že když si na mě někde někdo otevřel hub a úst, tak jsem zpravidla odvětila něco jako "to víš že jo..." To prostě bylo snazší, já nevím, jestli to je tou odpovědností, kterou člověk cítí za slabšího tvora. Že si prostě přijde zranitelnější. Ze stejného důvodu jsem víc ostražitá třeba i v případě, že někam jdu i s nevlastní dcerou, nebo o to víc, když jdu i s ní, i se štěňátkem.

Prostě sama už si klid sjednám. A naopak mě blbé kecy spíš vytočí, než abych se stáhla do sebe. Ale navenek reaguju stoicky klidně tak, aby na to nešlo nijak odpovědět, nebo nereaguju vůbec, jelikož mám v uších sluchátka.

Zkusím zapracovat na tom, abych stejně v klidu byla i když je se mnou někdo, za koho mám odpovědnost. Je to pro mě ještě nové, ale věřím, že se to vytříbí s postupem času. :)

Ano, přesně ten váš vnitřní postoj "to víš, že jo" je to, co štěněti v takové situaci prospěje nejvíc.👍

Aliza napsal(a):
Což samozřejmě vím, jak jsem napsala. Myslím si, že každý z nás má někde takovou nějakou třináctou komnatu, kvůli které se někdy nechová úplně příkladně a důsledně, že ano... Naopak hodně pomohlo už jen připomenout si, že stresováním ze své strany nic nevyřeším a že je nutné snažit se být v klidu, ať se děje co se děje.

Díky všem za rady a názory. :)

Nechci vás urazit, ale z pohledu toho psa...nejste s vaší povahou zrovna vhodná majitelka pro psa. Aby jste pochopila...já také ne, jsem cholerik, takže vytočená až zlá, jsem na psy byla x krát. Ale to on pes líp odpustí, než mít pána ustrašeného, nejistého...to prostě fakt není dobře. Jestli jsem správně pochopila...ten pes je NO? Tam bych se spíš bála toho, že vám časem bude šéfovat on. Já jsem také malá drobná, ale mám pro strach uděláno, vyrůstala jsem s klukama, tedy šéfovala jsem jim. Žádný puberťák si nedovolí mít nějakou blbou poznámku, spíš mě všichni zdraví už z dálky. Pokud jsem viděla, že nějaké malé dítě(8letý ze sousedství) mlátí klackem do plotu na mého psa proto, že pes tam štěká, řekla jsem mu, že příště až ho potkáme venku, psa pustím. Obcházel nás dalších x let širokým obloukem a teď uctivě zdraví. Takže i protivnému puberťákovi bych řekla, že to malé štěňátko bude za pár měsíců velký vlčák, takže bych ho moc nesr...nebo mu to potom vysvětlí sám

lesnížínka napsal(a):
Nechci vás urazit, ale z pohledu toho psa...nejste s vaší povahou zrovna vhodná majitelka pro psa. Aby jste pochopila...já také ne, jsem cholerik, takže vytočená až zlá, jsem na psy byla x krát. Ale to on pes líp odpustí, než mít pána ustrašeného, nejistého...to prostě fakt není dobře. Jestli jsem správně pochopila...ten pes je NO? Tam bych se spíš bála toho, že vám časem bude šéfovat on. Já jsem také malá drobná, ale mám pro strach uděláno, vyrůstala jsem s klukama, tedy šéfovala jsem jim. Žádný puberťák si nedovolí mít nějakou blbou poznámku, spíš mě všichni zdraví už z dálky. Pokud jsem viděla, že nějaké malé dítě(8letý ze sousedství) mlátí klackem do plotu na mého psa proto, že pes tam štěká, řekla jsem mu, že příště až ho potkáme venku, psa pustím. Obcházel nás dalších x let širokým obloukem a teď uctivě zdraví. Takže i protivnému puberťákovi bych řekla, že to malé štěňátko bude za pár měsíců velký vlčák, takže bych ho moc nesr...nebo mu to potom vysvětlí sám

Osmileté děcko že sousedství a banda neznámých puberťáků jsou naprosto rozdílné situace...

lesnížínka napsal(a):
Nechci vás urazit, ale z pohledu toho psa...nejste s vaší povahou zrovna vhodná majitelka pro psa. Aby jste pochopila...já také ne, jsem cholerik, takže vytočená až zlá, jsem na psy byla x krát. Ale to on pes líp odpustí, než mít pána ustrašeného, nejistého...to prostě fakt není dobře. Jestli jsem správně pochopila...ten pes je NO? Tam bych se spíš bála toho, že vám časem bude šéfovat on. Já jsem také malá drobná, ale mám pro strach uděláno, vyrůstala jsem s klukama, tedy šéfovala jsem jim. Žádný puberťák si nedovolí mít nějakou blbou poznámku, spíš mě všichni zdraví už z dálky. Pokud jsem viděla, že nějaké malé dítě(8letý ze sousedství) mlátí klackem do plotu na mého psa proto, že pes tam štěká, řekla jsem mu, že příště až ho potkáme venku, psa pustím. Obcházel nás dalších x let širokým obloukem a teď uctivě zdraví. Takže i protivnému puberťákovi bych řekla, že to malé štěňátko bude za pár měsíců velký vlčák, takže bych ho moc nesr...nebo mu to potom vysvětlí sám

Opět zbytečně přílišná generalizace a závěry, které nedají člověku "k dobru" nic krom poselství, že to pořízením psa podělal.

Už jsem zde dvakrát psala, že štěně ve mně vnímá oporu a že jsem mu dopomohla ve spoustě věcí, co se týče socializace. Problém nastal za celou dobu vlastně jen v tomto případě.

A jen proto, že jsem nejistá, když si na mě dovoluje parta cizích drzých pubertálních kluků, nejsem vhodná chovatelka (nebo ani Vy, proto a proto, co jste napsala...)?

Lesnížínko, Vy jste se vším zbytečně rychle hotová. To, že člověk není vždy storpocentně dokonalej ve všech ohledech, ještě neznamená, že by měl házet flintu do žita. Já to tedy rozhodně dělat nehodlám. :)

Banda "vtipkujících" pubertálů (a to klidně můžou bejt i spratečci kolem 10 let věku, když je to pařčiná sorta a je jich dostatek) se nikdy nelíbila ani mně a vyhýbám se takovým. Ať se psem nebo bez psa.
Každopádně bych u štěněte tohoto typu rozhodně nepodceňovala nejistotu z lidí a zaměřila se na to v socializaci. Teď, ne až na jaře. Není nutno socializovat na pubertály, ale na lidi obecně a skupinky lidí určitě ano. Za pár týdnů štěně povyroste, začne získávat sebevědomí a sílu, a pak se jakýkoliv strach může začít projevovat jako agrese, což fakt nechcete.

Taky se mi líbí rada "méně číst" - zde to opravdu místy zní, jakože je toho načteno příliš a chybí odvaha něco udělat podle selskýho rozumu :)

Jinak mně pořízení psa kdysi nesmírně pomohlo zapracovat na mým strachu z lidí. Když si vzpomenu na sebe před těmi 12 lety, musím se pousmát, co jsem to byla za nesebevědomý trdlo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy bydlíte někde na samotě? Podle komentářů to tak vypadá. Každopádně jestli chcete realizovat nápad se setkáním s větším počtem lidí na hřišti až na jaře, tak to už bude pozdě.

Nevšimla jsem si Vašeho komentáře - Bydlíme v malém městě a žijeme v rodinném domku, prakticky na odlehlé části města. Snadno se odtud dostaneme na pole a k lesu, ale 10 minut od baráku máme i komplex obchodů, tudíž je to takovej ideál. :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Banda "vtipkujících" pubertálů (a to klidně můžou bejt i spratečci kolem 10 let věku, když je to pařčiná sorta a je jich dostatek) se nikdy nelíbila ani mně a vyhýbám se takovým. Ať se psem nebo bez psa.
Každopádně bych u štěněte tohoto typu rozhodně nepodceňovala nejistotu z lidí a zaměřila se na to v socializaci. Teď, ne až na jaře. Není nutno socializovat na pubertály, ale na lidi obecně a skupinky lidí určitě ano. Za pár týdnů štěně povyroste, začne získávat sebevědomí a sílu, a pak se jakýkoliv strach může začít projevovat jako agrese, což fakt nechcete.

Taky se mi líbí rada "méně číst" - zde to opravdu místy zní, jakože je toho načteno příliš a chybí odvaha něco udělat podle selskýho rozumu :)

Jinak mně pořízení psa kdysi nesmírně pomohlo zapracovat na mým strachu z lidí. Když si vzpomenu na sebe před těmi 12 lety, musím se pousmát, co jsem to byla za nesebevědomý trdlo...

Však ale toto jsem přeci psala/navrhovala výše na dotaz, jak to tedy hodlám dělat, když se těmhle partičkám budu vyhýbat... Prakticky to, co radíte Vy. :)

Na jaře už chceme zkusit cvičák, jelikož začnou kurzy... A snad to bude ok.

Jinak ten neduh brát všechno mechanicky a podle příruček je u mě už rozhodně na ústupu, snažím se brát inspiraci z různých zdrojů a hledám v tom optimum.

Aliza napsal(a):
Pro marcelaamax
No kdyby člověk uměl většit, bylo by to určitě snazší. V tomhle případě spíš poznat, kterej člověk je pro psa hrozba (rozumějte někdo bezohledný, kterému bude jedno, že psa vyděsí). V takových situacích si myslím, že udělám lépe, když se budu pochybným skupinkám mládeže vyhýbat za každou cenu a raději budu štěně socializovat s většími skupinami normálních hodných lidí.

Takhle jsem podle mě na dobré cestě k tomu vychovat ze štěněte psa, kterému bude úplně jedno, když na něj pak nějakej pubescent dupne. Nebo když na procházce uvidí blížící se skupinu lidí.

No stoprocentně i mé štěně dobře vycítí, že já jsem nervní už dopředu, když podobné lidi vidím a vím, že kolem nich budu muset projít - o tom ani potom. Se šikanou jsem si v minulosti též užila své a nejspíš to v té hlavě někde furt vězí, přičemž já pak nechtěně předávám tyhle negativní vibrace svému pejskovi.

K tomu hrocení... Souhlasím. Já sama (i) díky názorům druhých zjišťuji o všem možném v rámci psů, že se to zbytečně pitvá. Spousta návodů a směrnic je podle mě založená na snaze zabránit problémovému chování psa, nebo na základě nějakých naprosto tragických případů, které ve většině případů u chovatelů, kteří alespoň trochu používají mozek, nikdy nenastanou.

Moje štěně při prvním setkání s takovou partičkou chtělo utéct, to jsem mu nedovolila, tak si sedlo a koukalo a já ho pobízela, že jdeme, ale nijak jsem ho nelitovala, tvářila jsem se, že nechápu čeho se bojí. V tu chvíli byla partička daleko. Za pár dnu jsme je míjeli na těsno, to si sedlo a nechtělo jít, ale zas jsem nezůčastněně postávala s ním a prohodila pár slov ve smyslu, že nechápu, proč nejde. Posledně jim samo lezlo do cesty, protože se prostě nebálo, potkalo je 2x a nic zvláštního se nestalo. Hodně ustrašené psa jsem už měla a moc se s tím nedalo pracovat, prostě jsem ho musela situací "provléct", jinak to nešlo, potřeboval na to 7 let, aby nereagoval přehnaně a dost jsem tomu sami přispěli, že jsme ho venčili v době a místech, kde jsme nikoho moc nepotkávali. Teď mám evidentě štěně sice opatrné, taky se všecho bálo, ale prostě jak situací projde a nic zvláštního se nestane, tak příště do toho jde statečně. Dokonce teď jsme byli v lese, kde se ozvala nějaká dělbucha a to se leklo a podívalo se na nás a když vidělo, že se nebojíme, pokračovalo v cestě. To je asi věc, kterou jsem si přála docílit, aby se nebálo a věřilo mému úsudku, což vypadá, že se daří. Třeba moje štěndo se bálo náměstí, tak jsem ho tam vodila každý den. Jednou tam byli trhy, to se trochu seklo, tak jsem mu řekla, ať se nebojí a jde se mnou, že když to zvládne dostane pamlsek, prošlo si to, lidi ho občas pohladili a dneska mě samo táhne na námko, protože je tam za hvězdu, ale já si tohle štěně i vybrala podle popisu dočasářky, že vypadalo jako velmi nebojácné.

Trickyvoo
Asi je to tak...

Nutnost popohnat nejisté štěně při míjení se s někým podezřelým na procházce, je asi blbost srovnávat s vystavováním loveckých psů dlouhodobému stresu, v podobě zavření do bedny a nucení poslouchat hlasitou střelbu.

Příště prostě budu dělat jako by nic a když se štěně zasekne, vodítkem mu prostě dopomůžu, aby se hnulo, a abychom co nejrychleji byli za tím rušivým elementem.

Za sebe se řídím tím, že čím méně chci, aby pes věnoval pozornost podnětům, tím méně jim věnuji pozornost sama.

Když cítím, že jdu vyloženě do problematické situace (jsou i takové, do kterých nejdu), osvědčilo se mi neváhat a nezastavovat, ale naopak nasadit tempo, psa navázat na sebe, a proletět tím jako šíp.

Příště prostě budu dělat jako by nic a když se štěně zasekne, vodítkem mu prostě dopomůžu, aby se hnulo,
budu dělat jako by nic ne "dělat" ale být v poho


netahat ! "spíš naladit, co je mrně? pojď a kašli na blbečky..." když to z vás ucítí ...no problema

lupus4 napsal(a):
Příště prostě budu dělat jako by nic a když se štěně zasekne, vodítkem mu prostě dopomůžu, aby se hnulo,
budu dělat jako by nic ne "dělat" ale být v poho


netahat ! "spíš naladit, co je mrně? pojď a kašli na blbečky..." když to z vás ucítí ...no problema

Nebo ho motivovat na hračku. Tohle je to štěně ujeté na létající talíř, ne? Tak kolem skupinky budeme “pronásledovat” talíř, který - až je přejdeme - bezpečně hodím. Třeba.
Na sílu by to mohlo být kontraproduktivní, potřebujete budovat jeho vlastní sebevědomí, musí vědět, že tu situaci zvládne, a ne že ho někdo násilím vtáhne a odtáhne.

lupus4 napsal(a):
Příště prostě budu dělat jako by nic a když se štěně zasekne, vodítkem mu prostě dopomůžu, aby se hnulo,
budu dělat jako by nic ne "dělat" ale být v poho


netahat ! "spíš naladit, co je mrně? pojď a kašli na blbečky..." když to z vás ucítí ...no problema

No jenže to už to oni můžou zaslechnout, a je potenciálně zaděláno na další kecy a provokaci...

To je to. A ne, že bych neměla sto chutí říct i něco víc expresivního. Pořádní chlapi to fakt mají v tomto ohledu snazší. Vsadím se, že kdyby například s tou naší šel přítel, tak by si nikdo z těch harantů nedovolil říct ani popel.

Nebo si to všechno řeknu v hlavě, a budu se chovat tak, jako bych si ulevila a řekla to doopravdy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebo ho motivovat na hračku. Tohle je to štěně ujeté na létající talíř, ne? Tak kolem skupinky budeme “pronásledovat” talíř, který - až je přejdeme - bezpečně hodím. Třeba.
Na sílu by to mohlo být kontraproduktivní, potřebujete budovat jeho vlastní sebevědomí, musí vědět, že tu situaci zvládne, a ne že ho někdo násilím vtáhne a odtáhne.

Noo, ona ráda běhá za talířem doma na zahradě (máme opravdu velkou zahradu). Když jsem ale zkusila hračky vytáhnout na procházku na pole a k tomu lesíku, tak tam ji to vůbec nezajímalo. Raději si čmuchala, pobíhala od jednoho k druhému, aj.

Ono jde spíš o to, že z Vás štěně cítí Vaši nejistotu než o to, co (ne)říkáte.

Aliza napsal(a):
Noo, ona ráda běhá za talířem doma na zahradě (máme opravdu velkou zahradu). Když jsem ale zkusila hračky vytáhnout na procházku na pole a k tomu lesíku, tak tam ji to vůbec nezajímalo. Raději si čmuchala, pobíhala od jednoho k druhému, aj.

To je ale zpráva pro Vás - musíte zapracovat a být zajímavější a zábavnější než tyto vjemy. :-)) Myslím stran nějaké motivace.

Já nevim, já bych z toho nedělala takovou kovbojku....štěndo je ještě malé, není si jisté v kramflecích a bohužel tomu asi nepomohlo ani to chlácholení, byť v dobré víře.

Já osobně bych se takové partičce klidně vyhnula, pokud by byla ta možnost, když ne, tak ignorace a raději namotivovat štěně ještě před tím, než jsme bezprostředně blízko a než nás mají v merku, proběhnout kolem nich. Nejlépe tak, aby se štěně soustředilo na mě....hopíí, hopíí, běžíme....

Socializace je určitě důležitá, ale přijde mi, že já jsem ta, která vybírá situace do kterých půjdeme a které jsou naopak pro moje štěně v závislosti na jeho povaze a věku a aktuálních zkušeností štěněte.
Ono něco jiného je, když má člověk štěně, které defakto nic nerozhází, jako moje Gina...té zapnuli za zadelí zbíječku, naskočil kompresor, já vyskočila metr do vzduchu, jak jsem se lekla a ona dočuchala, pak se na to podívala, zakroutila hlavou a šla dál a rozdíl je, když mám nejisté štěně, tak tomu se to snažím dávkovat od jednodušších situací.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je ale zpráva pro Vás - musíte zapracovat a být zajímavější a zábavnější než tyto vjemy. :-)) Myslím stran nějaké motivace.

Já sama o sobě pro ni jsem zajímavá natolik, že mě ráda dobíhá a drží se mě max. třeba na 10 kroků... Ale spíš než hračky, jsou tam stále zajímavé nové pachy, a tak.

Takže vždycky chvíli čmuchá a když se trochu vzdálím, hned doběhne a hlídá si mě. :) To jen ty hračky jsou v otevřeném prostoru nějak nic moc, no. Zatím. Zato na zahrádce si s nimi můžeme hrát do zblbnutí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Za sebe se řídím tím, že čím méně chci, aby pes věnoval pozornost podnětům, tím méně jim věnuji pozornost sama.

Když cítím, že jdu vyloženě do problematické situace (jsou i takové, do kterých nejdu), osvědčilo se mi neváhat a nezastavovat, ale naopak nasadit tempo, psa navázat na sebe, a proletět tím jako šíp.

jj. takhle jsem to děláláva hodně s tím druhým psem, on mi dost startoval na všechny kolem jdoucí, takže ve finále běhal u kola nebo jsem já šla skoro poklusem, nakonec si přestal většiny kolem jdoucích všímat, jak psů, tak lidí, jen děti na koloběžkách a podobných rachotících věcech prostě moc strávit nedokázal, ale taky to byl útulkáč, kterého někdo hodil po vánocích do útulku přes plot coby dvouměsíční štěně a pak ho tam měli měsíc, což si myslím, že ho dost poznamenalo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nevim, já bych z toho nedělala takovou kovbojku....štěndo je ještě malé, není si jisté v kramflecích a bohužel tomu asi nepomohlo ani to chlácholení, byť v dobré víře.

Já osobně bych se takové partičce klidně vyhnula, pokud by byla ta možnost, když ne, tak ignorace a raději namotivovat štěně ještě před tím, než jsme bezprostředně blízko a než nás mají v merku, proběhnout kolem nich. Nejlépe tak, aby se štěně soustředilo na mě....hopíí, hopíí, běžíme....

Socializace je určitě důležitá, ale přijde mi, že já jsem ta, která vybírá situace do kterých půjdeme a které jsou naopak pro moje štěně v závislosti na jeho povaze a věku a aktuálních zkušeností štěněte.
Ono něco jiného je, když má člověk štěně, které defakto nic nerozhází, jako moje Gina...té zapnuli za zadelí zbíječku, naskočil kompresor, já vyskočila metr do vzduchu, jak jsem se lekla a ona dočuchala, pak se na to podívala, zakroutila hlavou a šla dál a rozdíl je, když mám nejisté štěně, tak tomu se to snažím dávkovat od jednodušších situací.

Gina zní jako totální pohodář... Ale naše Cressida taky není úplnej strašpytel.

Třeba rachejtle s ní nedělají vůbec nic. Když tady lítaly dělobuchy, spíš ji to děsně zajímalo a pořád se významně dobývala ven, i když už byla zjevně ospalá. :D

Taky jsem ještě nedodala, že má potíže se socializováním s chlapama, zatímco ženské jsou povětšinou naprosto ok. Takže bych toho mohla využít... Nějak, moc známých ale bohužel nemáme, tak většinou prostě improvizujeme.

Prostě u ní je to jak co - něco bere úplně s klidem, z něčeho se zbytečně leká. Já se v tom snažím hledat nějaké vzorce, abych ji pak podle toho mohla líp socializovat, a abych ji zbytečně nevystavovala podnětům, které tomu zrovna dvakrát nepomůžou.

Trickyvoo napsal(a):
jj. takhle jsem to děláláva hodně s tím druhým psem, on mi dost startoval na všechny kolem jdoucí, takže ve finále běhal u kola nebo jsem já šla skoro poklusem, nakonec si přestal většiny kolem jdoucích všímat, jak psů, tak lidí, jen děti na koloběžkách a podobných rachotících věcech prostě moc strávit nedokázal, ale taky to byl útulkáč, kterého někdo hodil po vánocích do útulku přes plot coby dvouměsíční štěně a pak ho tam měli měsíc, což si myslím, že ho dost poznamenalo.

Tady zase dneska po ulici jezdilo nějaké malé dítko v takovém autíčku, které asi dostalo k Vánocům... No a Cressida z těch zvuků a i z toho, jak to viděla za brankou, samozřejmě chytala mory, bála se a s kňučením se drala domů.

Skateboardy a koloběžky si radši ani nechci představovat. Spíš budu mít problém s tím, že ona se snaží tyhle rychle se pohybující věci nahánět, než aby na to štěkala, nebo se jich bála (asi ta ovčácká krev).

Aliza napsal(a):
Gina zní jako totální pohodář... Ale naše Cressida taky není úplnej strašpytel.

Třeba rachejtle s ní nedělají vůbec nic. Když tady lítaly dělobuchy, spíš ji to děsně zajímalo a pořád se významně dobývala ven, i když už byla zjevně ospalá. :D

Taky jsem ještě nedodala, že má potíže se socializováním s chlapama, zatímco ženské jsou povětšinou naprosto ok. Takže bych toho mohla využít... Nějak, moc známých ale bohužel nemáme, tak většinou prostě improvizujeme.

Prostě u ní je to jak co - něco bere úplně s klidem, z něčeho se zbytečně leká. Já se v tom snažím hledat nějaké vzorce, abych ji pak podle toho mohla líp socializovat, a abych ji zbytečně nevystavovala podnětům, které tomu zrovna dvakrát nepomůžou.

Já nejraději chodím socializovat do městského parku....tam musí být psi na vodítku (alespoň u nás), takže nehrozí, že mi na štěně vlítne nějakej hafan, ale zároveň se po domluvě můžeme s vhodnými pejsky očuchat, pozdravit. Lidi, co tam jsou na procházce se chovají slušně, povětšinou když vidí štěně, tak se rozplývají popř. se zeptají, zda si můžou pohladit....když je hezky, tak je tam i fůra malých dětí.
Prostě hromada lidí, dětí a pejsků vhodných na seznamování se světem.
Partičky se tam scházejí většinou až k večeru...a u nás teda samé, co jsou ze štěňátek nadšení.
Ale třeba se vyhýbám opilým bezdomovcům, kteří jsou usalašení na nějaké lavičce a třeba se tam hádají, nadávají si....ale ti to tam okupují zcela vyjímečně a večer.

Dobrý den, mně by zajímalo, co jste v té situaci udělala, když ten spratek dupnul a štěně chtělo začít štěkat? Myslím, jaká byla vaše úplně bezprostřední reakce?

Šarina napsal(a):
Dobrý den, mně by zajímalo, co jste v té situaci udělala, když ten spratek dupnul a štěně chtělo začít štěkat? Myslím, jaká byla vaše úplně bezprostřední reakce?

No v ten moment už jsem se snažila je obejít a pokračovat stejným směrem, tudíž jsem potáhla za vodítko, během čehož jsem opakovala "Pojď, jdeme...", normálním hlasem. Ale musela jsem ji neustále popotahovat, jelikož ona už měla tendence si ty lidi hlídat, tudíž se furt ohlížela.

Jistěže jsem měla sto chutí týpka poslat do míst, kde sluníčko nesvítí, ale přilívat do ohně by řešením nebylo, to by bylo jen o mém egu a potřebě dát průchod emocím. Pro mě v ten moment byla priorita odstranit štěně z dosahu toho, čeho se bála.

Aliza napsal(a):
No v ten moment už jsem se snažila je obejít a pokračovat stejným směrem, tudíž jsem potáhla za vodítko, během čehož jsem opakovala "Pojď, jdeme...", normálním hlasem. Ale musela jsem ji neustále popotahovat, jelikož ona už měla tendence si ty lidi hlídat, tudíž se furt ohlížela.

Jistěže jsem měla sto chutí týpka poslat do míst, kde sluníčko nesvítí, ale přilívat do ohně by řešením nebylo, to by bylo jen o mém egu a potřebě dát průchod emocím. Pro mě v ten moment byla priorita odstranit štěně z dosahu toho, čeho se bála.

A jak byste se zachovala, kdybyste šla sama a ta skupina na Vás dupala, obklíčila a vyhrožovala?

eli22 napsal(a):
A jak byste se zachovala, kdybyste šla sama a ta skupina na Vás dupala, obklíčila a vyhrožovala?

To už je zase lehce mimo téma ale budiž. Podle mě si člověk vždycky v hlavě vykonstruuje scénář, podle kterého by se ideálně zachoval tak a tak, přičemž v reálu by to takové vůbec být nemuselo. Anebo jak se říká, po bitvě je každej generál, takže to člověka napadne leckdy až po té situaci a říká si, co měl a neměl udělat.

Když to vezmu reálně, neměla bych toho moc k udělání. Spíš bych situaci zkusila otočit ve vtip a naladit se na vlnu těch lidí, aby ve mně neviděli jenc uzlíček nervů, ale někoho, kdo jejich kecy stejně bere s rezervou, přičemž bych se snažila pokračovat dál svým směrem.

Ale je to dobrý dotaz pro kohokoliv - jak byste se zachovali vy, kdyby vás nějaká skupina lidí začala cíleně ohrožovat, za účelem tropit si z vás srandu, nebo hůř?

"jak byste se zachovali vy, kdyby vás nějaká skupina lidí začala cíleně ohrožovat, za účelem tropit si z vás srandu, nebo hůř?"

Pokud se od těch lidí nedá odejít, už by se jednalo o techniky z kategorie sebeobrany. Například upoutání pozornosti kolemjdoucích, ale klidně i volat policii.

A jinak jsem psa používala při míjení podivných individuí a takových skupinek jako "strašáka". Vzít psa na krátko a předstírat, že je hrozně agresivní a nejspíš mi ty lidi sežere, pokud mu jen trochu povolím nebo pokud je neobejdu dostatečně velkým obloukem. Varovné "nech je být" a nervózní krok a v očích strach, že se mi ta bestie vytrhne a vrhne se na ně. Pes pochopitelně mírumilovný a nic netušící, ale se vzhledem dostatečným na to, abych mohla hrát tohle divadýlko

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jinak jsem psa používala při míjení podivných individuí a takových skupinek jako "strašáka". Vzít psa na krátko a předstírat, že je hrozně agresivní a nejspíš mi ty lidi sežere, pokud mu jen trochu povolím nebo pokud je neobejdu dostatečně velkým obloukem. Varovné "nech je být" a nervózní krok a v očích strach, že se mi ta bestie vytrhne a vrhne se na ně. Pes pochopitelně mírumilovný a nic netušící, ale se vzhledem dostatečným na to, abych mohla hrát tohle divadýlko

To je super, ale s čivavou to zase tak moc nejde, nebo jde, ale těžko tomu někdo uvěří

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jinak jsem psa používala při míjení podivných individuí a takových skupinek jako "strašáka". Vzít psa na krátko a předstírat, že je hrozně agresivní a nejspíš mi ty lidi sežere, pokud mu jen trochu povolím nebo pokud je neobejdu dostatečně velkým obloukem. Varovné "nech je být" a nervózní krok a v očích strach, že se mi ta bestie vytrhne a vrhne se na ně. Pes pochopitelně mírumilovný a nic netušící, ale se vzhledem dostatečným na to, abych mohla hrát tohle divadýlko

Přesně! Já mu ještě, když jsem se bála, říkala, ať štěká. Jak byl velký a měl hluboký hlas, tak se ho každý bál. 😅

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jinak jsem psa používala při míjení podivných individuí a takových skupinek jako "strašáka". Vzít psa na krátko a předstírat, že je hrozně agresivní a nejspíš mi ty lidi sežere, pokud mu jen trochu povolím nebo pokud je neobejdu dostatečně velkým obloukem. Varovné "nech je být" a nervózní krok a v očích strach, že se mi ta bestie vytrhne a vrhne se na ně. Pes pochopitelně mírumilovný a nic netušící, ale se vzhledem dostatečným na to, abych mohla hrát tohle divadýlko

Právě, to je dobré s dospělým a aspoň středně velkým psem. Štěňátko nebo čivava málokoho zastraší... Ale do budoucna se touhle taktikou asi budu řídit.

Nic ve zlém, ale Alizo, vy jste slušná řešitelka. Na jednu stranu je to fajn, že přemýšlíte, ale jak už bylo psáno, všeho moc škodí.
Od čtvrt na 12 dopoledne tu řešíte dupnutí puberťáků. Ano, chápu, že nechcete ve výchově štěněte udělat chybu, ale projela jsem si frekvenci vašich příspěvků jen v tomto tématu. To jste od prvního příspěvku zde nebyla se štěnětem někde na další vycházce? Či stíháte psát na tlf při venčení a nevěnujete dostatečnou pozornost štěněti? Nebo máte času dost na psaní a štěně se placatí na zahradě?
Rozebíráte vše na atomy, zkuste víc zaměřit na praxi a vyrazit mezi ostatní pejskaře, domluvte si ve vašem menším městě nějaké parťáky na venčení. Nečekejte do jara, berte štěně všude možně a často, nevyhýbejte se rušnému prostředí.
Naopak, zítra začíná zase škola, jestli máte možnost, hurá s fenkou ráno/odpoledne někam ke škole, k mateřské školce, ať si zvyká na rumrajch a hlahol. Štěně bude vděčným objektem pro děti k pohlazení, nebo dětem vysvětlíte, že se fenka ještě bojí a nenecháte ji hladit, jen koukat a vstřebávat dění.
Lekla se dupnutí? No jéjej, příležitost jí nejdřív doma vysvětlit, že se nic neděje. Se někdo bude třeba smát, ale ukázaná platí. Dupnu doma, když na mě štěně kouká. Dupnu venku, ono pochopí, že se nic neděje.
Rachotící autíčko, skateboard, kolo - neříkejte, co doma nebo na zahradě vymyslet nějakou podobnou zvukovou atrapu. Rachotící plechová lopata na betonu, dupnutí na plech atd, samozřejmě vše postupně a úměrně psychice štěněte. Otrká se, seznámí se se zdrojem zvuku/strachu, zvykne si. Co já všechno "prováděla" svým psům, když byli v útlém věku, sousedi si někdy klepali na hlavu.

Dostala jste zde mnoho výborných rad. Zkuste se povznést nad svůj badatelský přístup, prožívejte okamžiky s fenkou bez přílišného přemýšlení, zkuste žít "teď".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně! Já mu ještě, když jsem se bála, říkala, ať štěká. Jak byl velký a měl hluboký hlas, tak se ho každý bál. 😅

To jsem taky chtěla, a proto jsem psa naučila štěkání na povel! Jenže on to ze sebe nedokázal dostat jen tak, potřeboval na to namotivovat přes legraci a vtipnou náladu. Takže na míjení divných lidí se to fakt použít nedalo ... a už vůbec ne, pokud přišli divní nebo nebezpeční i jemu

podle mě to strašně řešíte:D

já si myslím, že nežiju v jeskyni a kolem různých skupin puberťáků se prostě občas vyskytnu a žádná mi neutkvěla. pokud si o někom myslím, že je debi1, to si myslím o spoustě lidí a pamatuju si jen ty největší. to nějaký dupač na štěně nemůže trumfnout.

tak mám psa, který podobný detaily v životě neřeší úplně stejně, prostě je to zcela za hranicí našeho vnímání.

on ten pes velmi dobře vycítí rozpoložení svého psovoda. a bohužel se to nedá nahrát, jako tvářit se že.... pokud to řešíte, tak to bude řešit i to zvíře. takže socializujte hlavně sebe.

šikanující skupina... asi nevypadám jako vhodná oběť a nehraju si v hlavě situace, kdy mi půjde o život. možná bych si vzpomněla na něco z kung-fu, který jsem měla místo tělocviku na vysoký škole. ale kdybych s sebou měla Noru... ona umí, když se lekne, dělat hodně důrazný hluboký HAF a vůbec má aktivní obrannou reakci, takže v nejhorším případě bych si musela zajet pro lopatu.

eli22 napsal(a):
To je super, ale s čivavou to zase tak moc nejde, nebo jde, ale těžko tomu někdo uvěří

Ani se samojedem

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jsem taky chtěla, a proto jsem psa naučila štěkání na povel! Jenže on to ze sebe nedokázal dostat jen tak, potřeboval na to namotivovat přes legraci a vtipnou náladu. Takže na míjení divných lidí se to fakt použít nedalo ... a už vůbec ne, pokud přišli divní nebo nebezpeční i jemu

Můj by byl býval ze sebe nevyloudil ani hlásku třeba v obýváku, ale jak cítil, že jsem v nějakém napětí, stačilo jen zašeptat… (:

Dámy, vy ten PROBLÉM zlehčujete.

rapotacka11 napsal(a):
Dámy, vy ten PROBLÉM zlehčujete.

Vy byste k tomu štěněti pořídila druhé, aby se nebálo, že jo? 🤣

eli22 napsal(a):
A jak byste se zachovala, kdybyste šla sama a ta skupina na Vás dupala, obklíčila a vyhrožovala?

Dočkáte se.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
podle mě to strašně řešíte:D

já si myslím, že nežiju v jeskyni a kolem různých skupin puberťáků se prostě občas vyskytnu a žádná mi neutkvěla. pokud si o někom myslím, že je debi1, to si myslím o spoustě lidí a pamatuju si jen ty největší. to nějaký dupač na štěně nemůže trumfnout.

tak mám psa, který podobný detaily v životě neřeší úplně stejně, prostě je to zcela za hranicí našeho vnímání.

on ten pes velmi dobře vycítí rozpoložení svého psovoda. a bohužel se to nedá nahrát, jako tvářit se že.... pokud to řešíte, tak to bude řešit i to zvíře. takže socializujte hlavně sebe.

šikanující skupina... asi nevypadám jako vhodná oběť a nehraju si v hlavě situace, kdy mi půjde o život. možná bych si vzpomněla na něco z kung-fu, který jsem měla místo tělocviku na vysoký škole. ale kdybych s sebou měla Noru... ona umí, když se lekne, dělat hodně důrazný hluboký HAF a vůbec má aktivní obrannou reakci, takže v nejhorším případě bych si musela zajet pro lopatu.

Pro lopatu

lesnížínka napsal(a):
Pro lopatu

přece se kvůli nějakým debilům nenechám zavřít!

Aliza napsal(a):
Tady zase dneska po ulici jezdilo nějaké malé dítko v takovém autíčku, které asi dostalo k Vánocům... No a Cressida z těch zvuků a i z toho, jak to viděla za brankou, samozřejmě chytala mory, bála se a s kňučením se drala domů.

Skateboardy a koloběžky si radši ani nechci představovat. Spíš budu mít problém s tím, že ona se snaží tyhle rychle se pohybující věci nahánět, než aby na to štěkala, nebo se jich bála (asi ta ovčácká krev).

....tak prostě musíte chodit a tyhle věci vyhledávat až stěně vychodite a to přestane tyhle věci a situace, které jsou naprosto běžné a všudypřítomné řešit .....psala jste někde, že kousek od vás je obchodní centrum...jděte pěšky tam a tam s unavený psem pozorujtecvrkot, poroste zda můžete vstoupit do některého z obchůdků, jděte na nádraží a tam procházejí nádražní halu popřípadě autobusové nádraží..prostě přestaňte tolik číst a tady se vypisovat a řešte selskym rozumem....prostě objevuje se psem svět kolem vás, čeho se bojí to vyhledam a v klidu ukážu poprosím zúčastněné a seznámím....

lesnížínka napsal(a):
Ani se samojedem

Ale jo, s ním jo. S ním by to šlo.

lesnížínka napsal(a):
Ani se samojedem

I se samojedem... I on vycítí jak se má chovat a k nesympatickým lidem nebyl nijak přátelský. Aspoň ten náš.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nic ve zlém, ale Alizo, vy jste slušná řešitelka. Na jednu stranu je to fajn, že přemýšlíte, ale jak už bylo psáno, všeho moc škodí.
Od čtvrt na 12 dopoledne tu řešíte dupnutí puberťáků. Ano, chápu, že nechcete ve výchově štěněte udělat chybu, ale projela jsem si frekvenci vašich příspěvků jen v tomto tématu. To jste od prvního příspěvku zde nebyla se štěnětem někde na další vycházce? Či stíháte psát na tlf při venčení a nevěnujete dostatečnou pozornost štěněti? Nebo máte času dost na psaní a štěně se placatí na zahradě?
Rozebíráte vše na atomy, zkuste víc zaměřit na praxi a vyrazit mezi ostatní pejskaře, domluvte si ve vašem menším městě nějaké parťáky na venčení. Nečekejte do jara, berte štěně všude možně a často, nevyhýbejte se rušnému prostředí.
Naopak, zítra začíná zase škola, jestli máte možnost, hurá s fenkou ráno/odpoledne někam ke škole, k mateřské školce, ať si zvyká na rumrajch a hlahol. Štěně bude vděčným objektem pro děti k pohlazení, nebo dětem vysvětlíte, že se fenka ještě bojí a nenecháte ji hladit, jen koukat a vstřebávat dění.
Lekla se dupnutí? No jéjej, příležitost jí nejdřív doma vysvětlit, že se nic neděje. Se někdo bude třeba smát, ale ukázaná platí. Dupnu doma, když na mě štěně kouká. Dupnu venku, ono pochopí, že se nic neděje.
Rachotící autíčko, skateboard, kolo - neříkejte, co doma nebo na zahradě vymyslet nějakou podobnou zvukovou atrapu. Rachotící plechová lopata na betonu, dupnutí na plech atd, samozřejmě vše postupně a úměrně psychice štěněte. Otrká se, seznámí se se zdrojem zvuku/strachu, zvykne si. Co já všechno "prováděla" svým psům, když byli v útlém věku, sousedi si někdy klepali na hlavu.

Dostala jste zde mnoho výborných rad. Zkuste se povznést nad svůj badatelský přístup, prožívejte okamžiky s fenkou bez přílišného přemýšlení, zkuste žít "teď".

Něco na tom bude...

Nicméně pro přehled:

- Na delší vycházku chodíme ráno a večer (2x cca 45 minut), zpravidla tomu předchází 5 minut na zahradě před procházkou a pak i po ní, jelikož ta naše se někde mimo vyčurá jen zřídkakdy a kakání probíhá jen na zahradě. Zbytek dne si hrajeme střídavě doma a na zahradě, kde má štěně pohybu dost (létající talíř, míč). Svého si hledím v případě, že je štěně udýchané a samo si lehne, nebo si chce čmuchat, etc. pak jdu do altánu a dám si kafe, případě si něčo čtu. To samé když spí.

- Na vycházkách venku si hledím výhradně psa, do telefonu nekoukám vůbec.

- Píšu celkem rychle, jelikož se psaním živím a často během práce odepisuji i sem. Dneska jsem tu byla pečená vařená, vím. Ovšem to není třeba hned vztahovat na to, že se štěňátku nevěnuji. Kdykoliv chce být vyloženě se mnou a hrát si, jsem jí k dispozici, i kdybych měla přerušit to, co zrovna dělám.

- Její denní etapy jsou zhruba takové: 1,5 h aktivit, včetně krmení a venčení a potom 1 h spánku. V noci spí déle, ale to ji hlídá přítel a ten to má snazší. Jinak pes nepotřebuje se mnou trávit 100% času, co je vzhůru. Většinou si na střídačku chvíli hrajeme, chvíli si ona hraje sama ( třeba si zaleze s gumovou hračkou do rohu a chce mít klid). Není nesamostatná a podle mě ani není dobré se psovi vnucovat neustále, když navíc ani sám nechce. Pes by se měl umět zabavit i sám a nic špatného na tom není.

- Píšu sem hodně a přispívám právě proto, že se vše snažím dělat co nejlépe, i za cenu toho, že si prakticky neodpočinu (vyjma svých 8 ho přes noc, kdy předávám šichtu příteli), což spousta z vás taky musí znát.

- V rámci trávení času s pejskem, vaření, uklízení nakupování a práce okolo domácnosti si ale opravdu zatím nenajdu několik hodin denně času na sáhodlouhé procházky se štěnětem, nehledě na to, že v tak nízkém věku ani nějaké dlouhé chození po ulicích není dobré pro kosti a klouby psa, který se teprve vyvíjí. Právě proto chodíme především na tu louku a k lesu, kde si štěně běhá samo tak, jak potřebuje, a nikdo ho nenutí chodit po dlouhé etapy po dlažbě a betonu. Až bude fenka starší a nebude třeba potřebovat dozor v noci, bude to zase o něčem jiném.

- I lupus4 mi říkal, že štěně zvládá klidně 3 hodiny denně někde volně v přírodě. Ale snad to tu alespoň někdo chápe, že zrovna v časech, kdy štěně spí na krátké etapy a teprve roste, není zrovna snadné v rámci všeho ostatního ještě někde několik hodin denně pobíhat, zvlášť když je na to jeden sám a výpomoc funguje prakticky jen v noci, kdy stačí 2 - 3 x štěně vyvenčit, načež znovu usne, a potom ho předá zase vám.

- Jestliže zvládáte opravdu všechno okolo, co jsem popsala, a ještě se svými štěňaty aktivizujete tak, jak by se to podle všeho mělo, pak vás považuji za supermany.

Uznávám, že hodně času věnuju řešení analýz, jak by co s pejskem mělo být správně, přičemž je důležitější řešit reál a schopnost žít okamžikem, a místo pitvání blbin asi raději odpočívat.

Jak to asi dělá nějakej - třeba dědek?
Myslíte, že má na psa jízdní řád.
Ne, nemá a pes se pro něj může přerazit ...
Žije si svůj PSÍ život a když je čas,
jsou spolu a klidně zvládnou 2x týdně cvičák.

rapotacka11 napsal(a):
Jak to asi dělá nějakej - třeba dědek?
Myslíte, že má na psa jízdní řád.
Ne, nemá a pes se pro něj může přerazit ...
Žije si svůj PSÍ život a když je čas,
jsou spolu a klidně zvládnou 2x týdně cvičák.

No, zrovna někteří staří lidé to asi též nedělají zrovna příkladně, a kdyby napsali něco konkrétního sem, lidi by ho nejspíš ukamenovali.

Zrovna dnes jsem někde četla jak pes nějakého důchodce bezdůvodně agresivně štěká na kolemjdoucí (což samozřejmě není případ každého).

Nevím. Přijde mi, že se to radí snadno, ale prostě nejde efektivně pracovat, uklízet, nakupovat, zjišťovat info, hrát si s pejskem a do toho s ním ještě chodit x hodin po přírodě.Tímhle tempem by vypustil duši asi každej. Nebo si to neumím zorganizovat, ale vidím v tom začarovanej kruh... tedy aktuální režim se dá zvládat, ale přidávat k aktivním hodinám se psem venku, to už fakt nevím nevím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I se samojedem... I on vycítí jak se má chovat a k nesympatickým lidem nebyl nijak přátelský. Aspoň ten náš.

Pro Worku nikdy nebyl nikdo divnej. Ani chlap, co na něj šel s nožem Jako jo, k lidem co se psů straní a nevšímají si ho se prostě nehrne, ale on je klidně kamarád i s feťákem a ožralým bezdomovcem Nebo sme asi nepotkali ještě takového zlého člověka, na kterého by záporně zareagoval.

Můj názor je, že pro pracujícího člověka,
který žije sám a v bytě, je mít psa ,
jemně řečeno,
nedomyšlené, složité.
Ono se to nezdá, štěně dá zabrat.
(nevím jak jste na tom)

rapotacka11 napsal(a):
Můj názor je, že pro pracujícího člověka,
který žije sám a v bytě, je mít psa ,
jemně řečeno,
nedomyšlené, složité.
Ono se to nezdá, štěně dá zabrat.
(nevím jak jste na tom)

Nežiju sama, žijeme tu dva, ale...
Já jsem panička na vše důležité přes den a obecně
On je páníček na noc a venčení, když se štěně probudí
Zároveň jeho práce vynáší víc, tudíž já musím ukrajovat z té své
A ano. Je to, co jsem četla, v prvním roce těžší než s miminem.

Aliza napsal(a):
Nežiju sama, žijeme tu dva, ale...
Já jsem panička na vše důležité přes den a obecně
On je páníček na noc a venčení, když se štěně probudí
Zároveň jeho práce vynáší víc, tudíž já musím ukrajovat z té své
A ano. Je to, co jsem četla, v prvním roce těžší než s miminem.

Já se snažím, ale pořád se nějak ve vás nemohu vyznat, a tohle rozdělení kompetencí, .... no moc to nechápu.

eli22 napsal(a):
Já se snažím, ale pořád se nějak ve vás nemohu vyznat, a tohle rozdělení kompetencí, .... no moc to nechápu.

Přečtěte si ten můj dlouhý příspěvek o kousek výše... Výstižněji už by to asi napsat nešlo.

EDIT: Post z 19:12

Aliza napsal(a):
No, zrovna někteří staří lidé to asi též nedělají zrovna příkladně, a kdyby napsali něco konkrétního sem, lidi by ho nejspíš ukamenovali.

Zrovna dnes jsem někde četla jak pes nějakého důchodce bezdůvodně agresivně štěká na kolemjdoucí (což samozřejmě není případ každého).

Nevím. Přijde mi, že se to radí snadno, ale prostě nejde efektivně pracovat, uklízet, nakupovat, zjišťovat info, hrát si s pejskem a do toho s ním ještě chodit x hodin po přírodě.Tímhle tempem by vypustil duši asi každej. Nebo si to neumím zorganizovat, ale vidím v tom začarovanej kruh... tedy aktuální režim se dá zvládat, ale přidávat k aktivním hodinám se psem venku, to už fakt nevím nevím.

No ono je to spíš otázkou priorit v daném období.

Ono spousta ženských má pocit, že musí být perfektní manželka, matka, kuchařka, přitom chodit do práce, mít doma naklizeno a do toho ještě cvičit, vypadat dobře atd. atd. a ještě být za každých okolností v dobré náladě.
A podobně je to i s tím, když doma přibude štěndo...prostě nemůžu dělat všechno na 100%, prostě něco je potřeba dělat v daný moment víc a něco míň.....štěňátko se mi probuďánkovalo, tak vyndám ruce z dřezu...ono to nádobí nikam neuteče (např.) a jdu se věnovat štěněti.

Možná, že jsou takové borky, co si to vážně umí zorganizovat a jsou tak akční, že zvládají naprosto všechno levou zadní, pro mě je to spíš otázkou priorit, co se udělat MUSÍ a co prostě počká. No a štěně nepočká, prach na poličce ano.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ono je to spíš otázkou priorit v daném období.

Ono spousta ženských má pocit, že musí být perfektní manželka, matka, kuchařka, přitom chodit do práce, mít doma naklizeno a do toho ještě cvičit, vypadat dobře atd. atd. a ještě být za každých okolností v dobré náladě.
A podobně je to i s tím, když doma přibude štěndo...prostě nemůžu dělat všechno na 100%, prostě něco je potřeba dělat v daný moment víc a něco míň.....štěňátko se mi probuďánkovalo, tak vyndám ruce z dřezu...ono to nádobí nikam neuteče (např.) a jdu se věnovat štěněti.

Možná, že jsou takové borky, co si to vážně umí zorganizovat a jsou tak akční, že zvládají naprosto všechno levou zadní, pro mě je to spíš otázkou priorit, co se udělat MUSÍ a co prostě počká. No a štěně nepočká, prach na poličce ano.

Když zmiňujete životosprávu a řešení kondice... Tak to je něco, co mě ani nenapadlo do toho všeho zahrnout, jelikož je to naprosto z obliga a radši nekomentuji. Jinak takto to praktikuju u všeho (štěně má prioritu, když stojí o mou účast). Naštěstí u našeho štěňátka už znám ty vozrce, jak bude a nebude spát, etc. a tím se pak řídím.

Ale měla bych spíš přestat ve volných chvílích řešit psí věci a spíš dělat něco jiného, u čeho trochu vypnu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ono je to spíš otázkou priorit v daném období.

Ono spousta ženských má pocit, že musí být perfektní manželka, matka, kuchařka, přitom chodit do práce, mít doma naklizeno a do toho ještě cvičit, vypadat dobře atd. atd. a ještě být za každých okolností v dobré náladě.
A podobně je to i s tím, když doma přibude štěndo...prostě nemůžu dělat všechno na 100%, prostě něco je potřeba dělat v daný moment víc a něco míň.....štěňátko se mi probuďánkovalo, tak vyndám ruce z dřezu...ono to nádobí nikam neuteče (např.) a jdu se věnovat štěněti.

Možná, že jsou takové borky, co si to vážně umí zorganizovat a jsou tak akční, že zvládají naprosto všechno levou zadní, pro mě je to spíš otázkou priorit, co se udělat MUSÍ a co prostě počká. No a štěně nepočká, prach na poličce ano.

To je pravda. My třeba už tři měsíce nemáme stůl ani židle, jíme ve stoje /v kuchyni ohrádka pro šest štěňat/, vánoční úklid se nekonal, prostě to nešlo. Ono šest, pak pět už pak skoro tříměsíčních štěnat je docela záhul. A nic moc se při nich neudělá. Ale jaká úleva, když je teď už jen jedno!! Kolem 23 zalehne do postele mezi nás a v 6 ráno ho musím budit. Žádné venčení v noci.

Aliza napsal(a):
No, zrovna někteří staří lidé to asi též nedělají zrovna příkladně, a kdyby napsali něco konkrétního sem, lidi by ho nejspíš ukamenovali.

Zrovna dnes jsem někde četla jak pes nějakého důchodce bezdůvodně agresivně štěká na kolemjdoucí (což samozřejmě není případ každého).

Nevím. Přijde mi, že se to radí snadno, ale prostě nejde efektivně pracovat, uklízet, nakupovat, zjišťovat info, hrát si s pejskem a do toho s ním ještě chodit x hodin po přírodě.Tímhle tempem by vypustil duši asi každej. Nebo si to neumím zorganizovat, ale vidím v tom začarovanej kruh... tedy aktuální režim se dá zvládat, ale přidávat k aktivním hodinám se psem venku, to už fakt nevím nevím.

Míň času na internetu :-)). By neškodilo. Ani mně - a to nemám štěně.

Alizo,
Uznávám, že hodně času věnuju řešení analýz, jak by co s pejskem mělo být správně, přičemž je důležitější řešit reál a schopnost žít okamžikem, a místo pitvání blbin asi raději odpočívat.
Zdůraznila bych ten reál a nepitvat. Odpočívat přiměřeně, co štěně dovolí. :)

Na delší vycházku chodíme ráno a večer (2x cca 45 minut), zpravidla tomu předchází 5 minut na zahradě před procházkou a pak i po ní, jelikož ta naše se někde mimo vyčurá jen zřídkakdy a kakání probíhá jen na zahradě.
Vidíte, a to mi přijde na 3měsíční štěně málo. Myslím ty vycházky. Já jsem se svými trávila klidně o víkendu půl dne někde na výletě, pomalé tempo, pauzy, voda do mističky, něco dobrého požrat z ruky a ťapeme dál, vnímej nové zvuky, prostředí. Ať už v lese nebo civilizaci.

V rámci trávení času s pejskem, vaření, uklízení nakupování a práce okolo domácnosti si ale opravdu zatím nenajdu několik hodin denně času na sáhodlouhé procházky se štěnětem, nehledě na to, že v tak nízkém věku ani nějaké dlouhé chození po ulicích není dobré pro kosti a klouby psa, který se teprve vyvíjí. Právě proto chodíme především na tu louku a k lesu, kde si štěně běhá samo tak, jak potřebuje, a nikdo ho nenutí chodit po dlouhé etapy po dlažbě a betonu.
Jenže teď marníte ten NEJ čas právě chodit se štěnětem přiměřeně sáhodlouze do nejrůznějších prostředí. Aby si navyklo na vše, s vaší podporou (a vy to zvládnete) se naučilo nestresovat u jednoho dupnutí nějakého pubescenta.
Já brala 3měsíčního prcka na vlakové nádraží, tedy ne v Praze. Ale i tak, zprvu jen čučel, co to hlásí v rozhlase, jak je jiná akustika v hale, těch lidí... Pak z povzdálí čučel na přijíždějící, pískavě brzdící hlasitý vlak, samozřejmě se lekl, tak šel na klín na chvilku a já mu vyprávěla, že to jede, jede mašinka, jen se jí nekouří z komínka. Následný příjezd opožděného rychlíku zvládl jako mazák už na zemi.
Nevím, kde jste načetla, že dlouhé vycházky štěněti škodí. Jasně, že nebudu nutit psíčka ťapat celý den po betonu a chodnících. Ale přejít hodinu z bodu A do bodu B po pevném povrchu na vodítku, to zvládne i menší prcek. Na měkkém terénu se pak vyřádit, proběhnout. Víte, že mnohem větší záhul na klouby a skelet rostoucího štěněte může být házení talíře a balonku?

A když se ptáte, já si vždy pořídila štěně do, troufám si říci, podmínek ideálních. Měla jsem na něj čas, stíhala jsem nakupovat, vařit, pracovat/střídat se s partnerem v šichtách, trávit s ním plno času i mimo zahradu. Ne, nejsem wonder woman, jen vím, že čas věnovaný štěněti zhruba do prvního roku věku se vám stonásobně vrátí. Btw, to mé štěně se přes den nezastavilo, téměř nespalo. Od božího rána jsme jeli seriál piraně útočí, pak králíček duracell, pojď si hrát, pojď si hrát. Po žrádle siesta na 20 minut a jelo se další kolo. V podvečer to stvoření usnulo v zatáčce, prostě padlo spokojené a nabažené, vypohybované. V 10 večer jsemt To budila na krmení a spalo To do rána...

Takže:
Nebo si to neumím zorganizovat, ale vidím v tom začarovanej kruh... tedy aktuální režim se dá zvládat, ale přidávat k aktivním hodinám se psem venku, to už fakt nevím nevím.
Začarovanej kruh to je, máte tvora. Který bude zvyšovat své nároky. Když tvora utaháte přes den psychicky a fyzicky, vyspíte se přes noc. Samozřejmě přiměřeně, mladší štěně ještě v noci vyvenčit potřebuje. Nezoufejte, bude hůř.

Aliza: psala jsem v jiném vlákně,ale...trochu mi připomínáte mě v začátcích s naším chlupáčem. Četla jsem jako divá ještě před příchodem pejska, chodili jsme na cvičák, setkávali se s pejskaři ( postupem času jsem zjistila, že ne zrovna s těmi správnými ), byla jsem až přehlcena informacemi. Každou jsem nějak zkoušela aplikovat. Bylo toho moc na mě i psa. Zacyklili jsme se a odcyklit dá pak větší práci. Máte doma štěně, ne vysokoškoláka. Za mě...není štěně nutné unavit na zahradě, pak v přírodě a pak jít ještě na čumendu do města. Střídejte to. Naše psisko je šťastný a stejně (ne-li víc )utahaný po 30minutách čmuchání někde na parkovišti, socializaci v obchodě, kam můžou psi a pomuchlání od babiček někde na lavičce, jako po 2 hodinový prochajdě v přírodě. Kdybych se teď vrátila v čase, tak vím, že pro mě bude důležitější budovat si se psem vztah a to, aby ten tutín měl ve mně důvěru... abych pro něj byla "mamka", ke který strašně rád přijde, protože...mrkej na tu myš...protože mám radost, mňamku ,podrbání, přijde mi ukázat kdejakou bolístku a já řeknu to nic ty truhlíku a budem si hrát, nebo jsem tady, spolu to zvládnem....než to, že jsme podle nějaký příručky o měsíc pozadu. Buďte pro něj jasná, s láskou a čitelně mu ukazujte, co po něm chcete. My pak museli začínat od začátku, dali jsme to, ale to já na sobě musela hodně zapracovat.

Aliza napsal(a):
No v ten moment už jsem se snažila je obejít a pokračovat stejným směrem, tudíž jsem potáhla za vodítko, během čehož jsem opakovala "Pojď, jdeme...", normálním hlasem. Ale musela jsem ji neustále popotahovat, jelikož ona už měla tendence si ty lidi hlídat, tudíž se furt ohlížela.

Jistěže jsem měla sto chutí týpka poslat do míst, kde sluníčko nesvítí, ale přilívat do ohně by řešením nebylo, to by bylo jen o mém egu a potřebě dát průchod emocím. Pro mě v ten moment byla priorita odstranit štěně z dosahu toho, čeho se bála.

No... víte, já jsem stará škola, ještě Svazarm a tak.. nevím, jak dneska, ale takové to dupání a opičky se dělaly při obranách, právě u malých štěňat (v kruhovce, kde jich bylo víc, aby se štěnítka navzájem podporovala), aby se u nich projevil zájem o šupáka. A tam bylo štěně i za jen trochu projevený zájem a případné štěknutí zatraceně intenzivně chváleno! Bylo to takové divadlo, to mají psi rádi a zvedalo jim to sebevědomí.
Vůbec se nebojte, že by pochvala za zaštěkání v jakékoliv nestandardní situaci v budoucnu způsobovala nějaký problém v soužití s okolím. Musíte už teď štěně intenzivně socializovat, vytipujte si lidi, co vědí, jak se psy, a nechte je, aby se s nimi štěně na různých místech seznamovalo, nechalo se pohladit, a tak. Když se mu ale něco nelíbí a z nejistoty si štěkne, tak ho musíte povzbudit, pochválit, případně odměnit, ale takovým tím "zlehčujícím" způsobem. Abyste ho podpořila, ale zároveň ukázala, že se nic neděje, že je to legrace. Asi to nepíšu moc srozumitelně. Určitě se přihlašte na cvičák, tam už vám poradí konkrétně. Ale socializujte ihned a na různých místech a kontroverzním situacím na dálku (tedy nenápadně přirozeně) předcházejte.
Čím víc pejska teď otrkáte, tím snazší to pak bude mít. A klid, psi rostou rychle a za chvilku si k němu ti parchanti nic nedovolí.

Jo a dávejte na svojí intuici, jste ženská, opravdu není nutné chodit v noci sama podchodem jen proto, aby se štěně podchodu nebálo. Je to samozřejmě nadsázka, ale naučte se vyhodnit situaci. Jsou situace, kdy psisku sama ze sebe ukážete, že není nutný se bát, ale do všeho taky nemusíte jít

Snad jen první týden, kdy by bylo štěndo u nás jsme chodili hodinové procházky, ale tři denně a pak si taky hráli doma, ale spoustu věcí šlo bokem. Myslím, že jsem vařila jen rychlovky. On každý den není stejný. Někdy spí víc a někdy míň. Teď většinou máme ráno dvouhodinovou procházku. Pak další dvě hodinové. Štěněti jsou čtyři měsíce. Moc si ale nepotrpí na běhání za míčem, přetahování, což oba mí předešlý psi měli moc rádi. Má ráda hlavolamy nebo když se učí něco nového. Dneska zkoušíme dotkni se mě. Už jsem s ní byla v restauraci, v tramvaji, na výstavě betlémů, chystám se na cestu vlakem, jezdíme autem. Prostě se snažím jí seznámit s co nejvíce situacemi. V přírodě se krásně vyběhá, je tam klid, ale nebude pak zvyklá na ruch města.

Aliza napsal(a):
No, zrovna někteří staří lidé to asi též nedělají zrovna příkladně, a kdyby napsali něco konkrétního sem, lidi by ho nejspíš ukamenovali.

Zrovna dnes jsem někde četla jak pes nějakého důchodce bezdůvodně agresivně štěká na kolemjdoucí (což samozřejmě není případ každého).

Nevím. Přijde mi, že se to radí snadno, ale prostě nejde efektivně pracovat, uklízet, nakupovat, zjišťovat info, hrát si s pejskem a do toho s ním ještě chodit x hodin po přírodě.Tímhle tempem by vypustil duši asi každej. Nebo si to neumím zorganizovat, ale vidím v tom začarovanej kruh... tedy aktuální režim se dá zvládat, ale přidávat k aktivním hodinám se psem venku, to už fakt nevím nevím.

A "staří" to myslíte od kolika let?

Stáří je hrozně ošemetná věc. Když nám bylo 14,15 let a trávily jsme zimu na kluzáku, chodila si tam zabruslit, asi vysokoškolačka, mohlo jí být tak 22, 23. Jak my jsme ji nesnášely - "co sem ta stará bréca leze!".

( Prosila bych, aby si jisté osoby všimly, že příhoda je veskrze veselá!)

No... víte, já jsem stará škola, ještě Svazarm a tak.. nevím, jak dneska, ale takové to dupání a opičky se dělaly při obranách, právě u malých štěňat (v kruhovce, kde jich bylo víc, aby se štěnítka navzájem podporovala), aby se u nich projevil zájem o šupáka. A tam bylo štěně i za jen trochu projevený zájem a případné štěknutí zatraceně intenzivně chváleno! Bylo to takové divadlo, to mají psi rádi a zvedalo jim to sebevědomí.

Když on je teď takový podivný trend, že pes si nesmí dovolit štěknout.A ještě k tomu na lidi.

Dávali teď v tv film Starý Bob - neviděli jste? Starý Bob byl borderák.

plaka:
Teď nás čekají ještě dva měsíce zimy a pořádné mrazy teprve přijdou, tudíž to na půl dny venku se štěnětem moc nevidím. V tomhle ohledu jsem nezvolila zrovna nejlepší roční období, ale nevadí. Prostě to budu řešit aspoň dlouhými procházkami, když to na nějaké vysedávání v přírodě teď nebude.

Chápu samozřejmě, že jsou tady asi i dlouholetí trampové a lidi, co jezdí po různých chatách a lesích a horách a kempech celoročně, a berou hafany s sebou na výlety i v zimě. Rozhodně tedy přidám a budu s ní chodit aspoň třikrát denně a aspoň na hoďku.

Zapojím tedy víc procházek přímo do civilizace, k obchodům, na parkoviště, tam, kde chodí hodně lidí aj. MHD vyzkoušíme, až bude mít košík (ano, nechci narazit na řidiče, který by mne se psem vyrazil nebo nepustil do autobusu). Auto zvykat nemůžeme, jelikož žádné nemáme a ani neplánujeme. Párkrát už ale jela v taxíku a nevadilo jí to, lehla si mi k nohám a byla v klidu.

K té procházkové době u štěňat:
https://midogguide.com/cs/nemoci/%C4%8Dast%C3%A1-ot%C3%A1zka%2C-jak-dlouho-m%C5%AF%C5%BEe-10t%C3%BDdenn%C3%AD-%C5%A1t%C4%9Bn%C4%9B-chodit.html

Já četla tedy především zahraniční zdroje (chodím i na anglické Dog Forum) a tam jsou dlouholetí chovatelé opatrnější. Tady u nás se s tím lidi moc nepářou. Ale většina zdrojů Vám prostě řekne, že štěně má chodit na procházky na nějakých 5 - 10 minut za každý měsíc věku, právě aby kosti a klouby rostly správně.

Na tamtom fóru mi řekli, že není nutné striktně dodržovat tu doporučenou dobu, ale že se to nesmí s tím chozením u štěněte ani přehánět. Mně nějakých 20 minut denně přišlo hodně málo a od začátku, co té naší bylo 8 měsíců, jsem ji stejně vodila po venku déle.

U toho talíře a balonu omezuju skákání (aby k němu neměla příležitost), ji prostě baví za těmi věcmi běhat. Hrajeme si takhle pouze na trávě, nikdy ne na hladkém povrchu.

U nás podmínky na štěně byly dle mého též ok, tedy až na blbou volbu ročního období. Krom výše zmíněného je problém i v tom, že přítel, který vstává okolo 16. hodiny, už nechce psa vodit na procházky, jelikož se brzo stmívá. Ale přemýšlím, že bych ho trochu víc zapojila. Síce víc pracuje, to chápu, ale najít si jednou denně čas na hodinovou procházku se psem by snad zvládl. Já se pořád prostě snažím brát ohledy, nu... možná až moc.

Vaše štěně teda mělo zajímavej režim. Ta naše déle jak hodinu a půl vzhůru nevydrží, sama se vždy unaví a jde si lehnout, spí prostě na etapy. A venčíme přes noc právě proto, že má ještě malej močovej měchýř, tudíž by až do rána nevydržela.

"Ale přejít hodinu z bodu A do bodu B po pevném povrchu na vodítku, to zvládne i menší prcek."

CO?
to jako CO?!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Ale přejít hodinu z bodu A do bodu B po pevném povrchu na vodítku, to zvládne i menší prcek."

CO?
to jako CO?!

No nemělo by se to, že? Vždyť jsem to tu psala, že dlouhá chůze po rovném pevném povrchu štěněti ničí klouby. Jako ono se to nemusí zdát v mladém věku, ale ty problémy jako artróza mohou přijít třeba ve stáří.

Proto mi připadá, že jak na Dog Foru moc hrotěj, tak že tady to lidi zase hodně podceňují...

Aliza napsal(a):
No nemělo by se to, že? Vždyť jsem to tu psala, že dlouhá chůze po rovném pevném povrchu štěněti ničí klouby. Jako ono se to nemusí zdát v mladém věku, ale ty problémy jako artróza mohou přijít třeba ve stáří.

Proto mi připadá, že jak na Dog Foru moc hrotěj, tak že tady to lidi zase hodně podceňují...

Jo, já taky myslím, že je to moc. A nevím jak vaše štěňata, ale ten náš do 4,5 měsíce odmítal odejít od domu dál, byl tedy odnesen (na konec ulice třeba) a šli jsme domů. Představa, že by někam šel hodinu, je poněkud úsměvná. Stejně tak další věci, potřeboval čas, aby si zvykl (busy, tramvaje, popeláři).

Joohana napsal(a):
Jo, já taky myslím, že je to moc. A nevím jak vaše štěňata, ale ten náš do 4,5 měsíce odmítal odejít od domu dál, byl tedy odnesen (na konec ulice třeba) a šli jsme domů. Představa, že by někam šel hodinu, je poněkud úsměvná. Stejně tak další věci, potřeboval čas, aby si zvykl (busy, tramvaje, popeláři).

Tak když to zmíníte lidem, kteří si informace nezjišťují a řídí se jen svým osvědčeným selským rozumem, tak mi napíšou, kde jsem to vyčetla.... Protože mi to nevěří a sami si o tom nic najít nechcou.

Já mám tedy štěňátko jen jedno, jsou mu tři měsíce a pár dní. :) U toho Vašeho mi to připadá, že měl asi nějaký blok, nebo jste ho možná předtím nesocializovala dostatečně, takže se všeho bál. U nás problém není (zpočátku tedy byl taky, hlavně kvůli štěkajícím psům na zahradách), ale i teď máme ještě co dohánět.

Ono je nejlepší zapojit nějakou empatii a cit, a řídit se tím konkrétním štěkanátkem. Strojově přidávat jednotky minut aktivity měsíčně se mi zdá stejně mimo, jako tahat tříměsíční štěně na tři hodinové pochody po asfaltu na vodítku denně. Alizo, Vy se hlavně hoďte do klidu, jinak Vám z toho soužití se psem nezbyde žádná radost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono je nejlepší zapojit nějakou empatii a cit, a řídit se tím konkrétním štěkanátkem. Strojově přidávat jednotky minut aktivity měsíčně se mi zdá stejně mimo, jako tahat tříměsíční štěně na tři hodinové pochody po asfaltu na vodítku denně. Alizo, Vy se hlavně hoďte do klidu, jinak Vám z toho soužití se psem nezbyde žádná radost.

Pracuje se na tom.

Aliza napsal(a):
Pracuje se na tom.

Je to živý tvoreček, nevyvíjí se podle tabulky. :-) A pořiďte si pullery, na házení je to lepší než balonek (když se hází správně).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to živý tvoreček, nevyvíjí se podle tabulky. :-) A pořiďte si pullery, na házení je to lepší než balonek (když se hází správně).

Dobrý nápad, hračka vypadá zajímavě... Díky! Tu naši přetahování hlavně baví asi nejvíc ze všech her, takže to bude multifunkční věcička. Dneska jdu pro tu stopovačku, tak se tam poohlédnu i po tomhle.

Aliza napsal(a):
Tak když to zmíníte lidem, kteří si informace nezjišťují a řídí se jen svým osvědčeným selským rozumem, tak mi napíšou, kde jsem to vyčetla.... Protože mi to nevěří a sami si o tom nic najít nechcou.

Já mám tedy štěňátko jen jedno, jsou mu tři měsíce a pár dní. :) U toho Vašeho mi to připadá, že měl asi nějaký blok, nebo jste ho možná předtím nesocializovala dostatečně, takže se všeho bál. U nás problém není (zpočátku tedy byl taky, hlavně kvůli štěkajícím psům na zahradách), ale i teď máme ještě co dohánět.

To nemusí být ani blok, ani nedostatek socializace, ale prostě bázlivější nebo jen méně sebevědomé štěně. Holt každé je jiné a každému to trvá jinak dlouho a tomu je třeba se přizpůsobit. Nám se jeden pes jako štěně odmítal pohnout, jakmile jsem ho připnula na vodítko, přitom bázlivý nebyl ani za mák, a druhý, téhož plemene, nějaký vodítko vůbec neřešil, od prvního okamžiku sebevědomě táhnul jak huska (po předchozí zkušenosti jsem z toho měla radost a teď za to pykám :D). Kamarádů pes vůbec nechtěl mimo zahradu, trvalo to fakt asi do 5 měsíců, vždycky ho museli odnést nebo odvézt a domů pak už šel, přitom předchozí pes byl sebevědomý v podstatě nic neřešící suverén. Přijmout tu individualitu a naučit se s ní pracovat je imo jedna z nejdůležitějších věcí, kterou při "provozování" psa potřebujete.

Zoia:
V tom máte pravdu, žádný blok v tom být nemusí, může to být prostě o povaze pejska. :)

O tom tahání něco málo vím (možná ta troška huskyho v ní) a pracuju aktivně na redukování. Ono zatím se to zvládat dá, ale až bude vážit o nějakých 18 kg víc, už to taková legrace nebude. Aktuálně je to tahání znatelné v případě, kdy se vracíme domů a štěně už ví, kam se jde, tak se snaží to urychlovat. Jinde je to většinou naprosto v pohodě, i když zabrat na svaly dá i to určování směru psovi.

Dneska jsme zatím byly na procházce hodinu a čtvrt - půl napůl do města mezi lidi, na autobusák, k obchoďáku, a pak i do přírody na vyběhání + za pár psími kamarády, které si našla za ploty jiných lidí. Ve městě byla naprosto v pohodě, na lidi byla zvědavá, nebála se, ani nákupních vozíku, ani aut. Jen sedící lidi na zastávkách, kolem kterých jsme procházely, ji trochu znervózňovali. Tak klopila ouška, vrtěla ocasem a moc se jí nechtělo jít, musela jsem jí dopomáhat. Myslím si ale, že za pár dní to bude úplně v pohodě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono je nejlepší zapojit nějakou empatii a cit, a řídit se tím konkrétním štěkanátkem. Strojově přidávat jednotky minut aktivity měsíčně se mi zdá stejně mimo, jako tahat tříměsíční štěně na tři hodinové pochody po asfaltu na vodítku denně. Alizo, Vy se hlavně hoďte do klidu, jinak Vám z toho soužití se psem nezbyde žádná radost.

Přesně jak píšete. Sice chodím psem ráno dvě hodiny, ale ujdu s ní vzdálenost, co jsme chodili s dospělým za půl hodiny. Dnes jsem teda trochu přestřelila a byli jsme venku tři hodiny, ale zas to byla vzdálenost, kterou dával dospělý pes za hodinu. Taky pak podle mě záleží na tom, co na té procházce zažije. Takže i když s ní trávím během dne čtyři hodiny venku, nemusí to nutně znamenat, že s ní chodím kdoví kolik kilometrů. Snažím se zátěž dávkovat podle ní, jak se mi zdá, že jí to unavuje. Když je to na ní moc, tak to prostě vidím, že se jí nechce.

Trickyvoo napsal(a):
Přesně jak píšete. Sice chodím psem ráno dvě hodiny, ale ujdu s ní vzdálenost, co jsme chodili s dospělým za půl hodiny. Dnes jsem teda trochu přestřelila a byli jsme venku tři hodiny, ale zas to byla vzdálenost, kterou dával dospělý pes za hodinu. Taky pak podle mě záleží na tom, co na té procházce zažije. Takže i když s ní trávím během dne čtyři hodiny venku, nemusí to nutně znamenat, že s ní chodím kdoví kolik kilometrů. Snažím se zátěž dávkovat podle ní, jak se mi zdá, že jí to unavuje. Když je to na ní moc, tak to prostě vidím, že se jí nechce.

Přesně, ono člověk nabere s tím psem hodně času i v momentech, kde si pejsek jen čuchá, když se zastavujete co pár kroků, sem tam si na pár minut sednete, zatímco pejsek pobíhá a čmuchá.

Ta naše dnešní okružní procházka představovala trasu možná ani ne 1,5 km, což by se svižným tempem ušlo v pohodě pod půl hodiny.

Aliza napsal(a):
Přesně, ono člověk nabere s tím psem hodně času i v momentech, kde si pejsek jen čuchá, když se zastavujete co pár kroků, sem tam si na pár minut sednete, zatímco pejsek pobíhá a čmuchá.

Ta naše dnešní okružní procházka představovala trasu možná ani ne 1,5 km, což by se svižným tempem ušlo v pohodě pod půl hodiny.

Však není potřeba čas ani kilometry měřit. Jde o to, abyste si to s fenkou užily, a ona poznala o kousek víc z fungování světa (a aby poznávala v různých situacích Vás). Včera jsem u vaření poslouchala podcast od Pejskária s Frantou Šustou, je to převážně reflexe jeho nové knihy. Vzpomněla jsem si na Vás a na tu slečnu s lagottem z jiného nedávného vlákna. Přikládám link, kdybyste si to chtěla poslechnout.

https://www.pejskarium.cz/o-komunikaci-lidi-a-psu-frantisek-susta/

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Však není potřeba čas ani kilometry měřit. Jde o to, abyste si to s fenkou užily, a ona poznala o kousek víc z fungování světa (a aby poznávala v různých situacích Vás). Včera jsem u vaření poslouchala podcast od Pejskária s Frantou Šustou, je to převážně reflexe jeho nové knihy. Vzpomněla jsem si na Vás a na tu slečnu s lagottem z jiného nedávného vlákna. Přikládám link, kdybyste si to chtěla poslechnout.

https://www.pejskarium.cz/o-komunikaci-lidi-a-psu-frantisek-susta/

Díky za link - ten jsem na jiné doporučení doposlouchala už mezi svátky, je to fajnovej rozhovor. :)

A jinak já to neměřím během těch procházek se psem. Už několik let znám okolí tady a vím, jaká je odkud kam vzdálenost, takže si umím udělat obrázek.

Joohana napsal(a):
Jo, já taky myslím, že je to moc. A nevím jak vaše štěňata, ale ten náš do 4,5 měsíce odmítal odejít od domu dál, byl tedy odnesen (na konec ulice třeba) a šli jsme domů. Představa, že by někam šel hodinu, je poněkud úsměvná. Stejně tak další věci, potřeboval čas, aby si zvykl (busy, tramvaje, popeláři).

Se samojedem jsme chodili na 3 - 4 km procházky denně ve čtyřech měsících. V té době jsme zvykali i na náhubek... Nebál se nikdy ničeho, všechny situace co zažíval poprvé bral samozřejmě - první jízdu vlakem, první přechod úzké lávky, atd. To byl zlatý pes.

My chodíme s Bedluší 3,5 měsíce i šest kiláků. Pak doma ještě lumpačí.

když jsem si pořídila první dogu, měla jsem sice lecos načtené... ale nějak o omezování pohybu jsem nevěděla nic. A doga Arona spokojeně vyrůstala i se skautským oddílem malých vlčat, chodila na celodenní výlety (však ti kluci toho zas tak moc taky nenachodili - a občas štěně jejich hry a soutěže holt na výletě prospalo), jezdila na celý víkend do hor, ani ne na roce nás doprovázela u běžek... a celý život neměla pohybové problémy. Ještě poslední RTG (bohužel prokázal osteosarkom) ukázal kyčle v dokonalém stavu - takže ta zátěž od malička se na nich vůbec nepodepsala.
U Xerxe jsme tedy taky pohyb neřešili a chodil s námi hodně (chudák pan chovatel občas psal - dopřejte mu někdy trochu toho gaučíku ). Betka měla od malinka křivé zadní (a kupodivu skvělou dynamiku pohybu) - díky dobrému osvalení pohybem v terénu nohy vydržely až do konce bez větších potíží. Uměla se pohybovat s neuvěřitelnou obratností. No a Night na necelých pěti měsících byl na vrcholu Jizery, na roce obešel Mácháč (rovina a písek pod tlapátky)... a myslím, že na to, že ani ne za měsíc bude veterán, nevypadá v pohybu dodnes špatně.

Já vím, že 4 dogy nejsou velký datový soubor, ale přeci jen jsou to mamuti, jsou těžcí, dlouho rostou... a zvládali postupnou, ale poměrně rychle narůstající zátěž skvěle. A pohyb v přírodě milovali od prvního dne u nás až po ten smutný den poslední všichni

na fotce je přesně šestiletá Beta - byli jsme na procházce v lese, kde to znala jak svý boty. Z té skály mohla odejít (druhá strana je v terénu), jen byla zrovna líná to obcházet... normálně seskočila. Nemusela, nespěchala, nikdo ji nevolal, přišlo jí to normální. Ta fotka vznikla náhodou - hezky stála na hraně a Pepa ji chtěl vyfotit. Vyfotil seskok...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Xerxová:
Nevím, jestli se mi fotka jen špatně načítá, ale kvalita je nic moc. Každopádně i v náhledu povedená momentka. :)

Jinak k té Vaší osobní statistice:
Pořád je to víc, než mají lidi jako já - začátečníci, kteří mají své první štěně a věci pouze načtené z diskuzí a různých doporučení, knih a článků. Tudíž já jsem za Vaše slova ráda. Opět mě to víc utvrzuje v tom, že každé zvíře je jiné a různé tabulky se mohou mnohdy řídit těmi nejhoršími případy, kterých třeba ani tolik není, a mají působit především jako prevence podobných obtíží.

Já to mám trochu horší v tom, že Cressida je ze 3/4 NO a ti jsou náchylní k onemocnění kyčlí, tudíž se mám o to víc na pozoru. Chci jí dopřát šťastný život ve zdraví. :) Ten pohyb v přírodě a dle režie štěněte je taky něco úplně jiného, než nucená chůze po rovném povrchu, která je pro psy nepřirozená a proto může mít špatný vliv na rostoucí klouby a kosti.

Když si štěňátko běhá v přírodě po většinu času samo, jak uzná za vhodné, pak podle mě i intuitivně zatěžuje své tělo jen do té míry, aby mu to nebylo nepříjemné a aby mu to neubližovalo.

eli22 napsal(a):
My chodíme s Bedluší 3,5 měsíce i šest kiláků. Pak doma ještě lumpačí.

Taky to pozoruju, že při více delších procházkách je pak ta naše ještě po příchodu domů aktivnější než obvykle. Pak už člověk těžko pozná, jestli je štěně už přetažené, nebo naopak plné pozitivní energie a jestli je dobré s ním dál bejčit, nebo se ho snažit nějak udyndat.

Já to tedy dělám tak, že si s ní raději hraju, dokud (a pokud) ona chce, nebo ji nechám si něco žužlat, prostě cokoliv ji baví... A odchod na kutě nechám prostě na ní.

Aliza napsal(a):
Xerxová:
Nevím, jestli se mi fotka jen špatně načítá, ale kvalita je nic moc. Každopádně i v náhledu povedená momentka. :)

Jinak k té Vaší osobní statistice:
Pořád je to víc, než mají lidi jako já - začátečníci, kteří mají své první štěně a věci pouze načtené z diskuzí a různých doporučení, knih a článků. Tudíž já jsem za Vaše slova ráda. Opět mě to víc utvrzuje v tom, že každé zvíře je jiné a různé tabulky se mohou mnohdy řídit těmi nejhoršími případy, kterých třeba ani tolik není, a mají působit především jako prevence podobných obtíží.

Já to mám trochu horší v tom, že Cressida je ze 3/4 NO a ti jsou náchylní k onemocnění kyčlí, tudíž se mám o to víc na pozoru. Chci jí dopřát šťastný život ve zdraví. :) Ten pohyb v přírodě a dle režie štěněte je taky něco úplně jiného, než nucená chůze po rovném povrchu, která je pro psy nepřirozená a proto může mít špatný vliv na rostoucí klouby a kosti.

Když si štěňátko běhá v přírodě po většinu času samo, jak uzná za vhodné, pak podle mě i intuitivně zatěžuje své tělo jen do té míry, aby mu to nebylo nepříjemné a aby mu to neubližovalo.

Můžete po dohodě s vetem nechat udělat RTG, ať víte, jak na tom kyčle jsou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můžete po dohodě s vetem nechat udělat RTG, ať víte, jak na tom kyčle jsou.

Myslíte, že je vhodné tohle hlídat už od tak útlého věku? Pravda, že ta naše doktorka toho moc nehrotí, takže bych se nedivila, že to nedoporučí, když se o to sama nepřihlásím...

lesnížínka napsal(a):
Nechci vás urazit, ale z pohledu toho psa...nejste s vaší povahou zrovna vhodná majitelka pro psa. Aby jste pochopila...já také ne, jsem cholerik, takže vytočená až zlá, jsem na psy byla x krát. Ale to on pes líp odpustí, než mít pána ustrašeného, nejistého...to prostě fakt není dobře. Jestli jsem správně pochopila...ten pes je NO? Tam bych se spíš bála toho, že vám časem bude šéfovat on. Já jsem také malá drobná, ale mám pro strach uděláno, vyrůstala jsem s klukama, tedy šéfovala jsem jim. Žádný puberťák si nedovolí mít nějakou blbou poznámku, spíš mě všichni zdraví už z dálky. Pokud jsem viděla, že nějaké malé dítě(8letý ze sousedství) mlátí klackem do plotu na mého psa proto, že pes tam štěká, řekla jsem mu, že příště až ho potkáme venku, psa pustím. Obcházel nás dalších x let širokým obloukem a teď uctivě zdraví. Takže i protivnému puberťákovi bych řekla, že to malé štěňátko bude za pár měsíců velký vlčák, takže bych ho moc nesr...nebo mu to potom vysvětlí sám

Ty že jsi zlá...?!? To si teda fakt nemyslím...i když se osobně neznáme.

neblněte s rtg , neblbněte na kluzkým, nehoňte aporty (brzdění )

ale užívejte si toulání (dokud se vás drží samo) na volno po lesích a loukách
ob den zajděte do "ruchu velkoměsta", ukažte jí vlak ... apod.
užíjte si to teď a tady , neřešte kraviny, protože to uteče hrozně rychle

Aliza napsal(a):
Myslíte, že je vhodné tohle hlídat už od tak útlého věku? Pravda, že ta naše doktorka toho moc nehrotí, takže bych se nedivila, že to nedoporučí, když se o to sama nepřihlásím...

Takhle brzy ne. Proto jsem psala po dohodě. Jak na tom byli rodiče asi nevíte.?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takhle brzy ne. Proto jsem psala po dohodě. Jak na tom byli rodiče asi nevíte.?

Ptala jsem se při odběru štěněte a ani jeden z rodičů v dospělosti problémy neměl. Nicméně staří rozhodně nebyli, takže to taky nevypovídá o ničem... Popravdě mě to lehce rozladilo, že ti lidé nevěděli nic (podotýkám, že oba celkem mladí), jen mi řekli, že jsou náchylní k slzení očí.

Ale zase už jsem jen kvůli nějaké obavě, že by mohly nastat zdravotní komplikace, nechtěla štěňátko zavrhnout. Vzala jsem to tak, že když něco přijde, prostě se s tím společně popereme.

Aliza napsal(a):
Ptala jsem se při odběru štěněte a ani jeden z rodičů v dospělosti problémy neměl. Nicméně staří rozhodně nebyli, takže to taky nevypovídá o ničem... Popravdě mě to lehce rozladilo, že ti lidé nevěděli nic (podotýkám, že oba celkem mladí), jen mi řekli, že jsou náchylní k slzení očí.

Ale zase už jsem jen kvůli nějaké obavě, že by mohly nastat zdravotní komplikace, nechtěla štěňátko zavrhnout. Vzala jsem to tak, že když něco přijde, prostě se s tím společně popereme.

Já myslela, jestli měli rodiče RTG na dysplazii. I když odpověď je asi jasná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Ale přejít hodinu z bodu A do bodu B po pevném povrchu na vodítku, to zvládne i menší prcek."

CO?
to jako CO?!

Když už, šlo by citovat více než jednu větu?
Jasně, že nebudu nutit psíčka ťapat celý den po betonu a chodnících. Ale přejít hodinu z bodu A do bodu B po pevném povrchu na vodítku, to zvládne i menší prcek. Na měkkém terénu se pak vyřádit, proběhnout.

Omlouvám se, je fakt, že takhle vypíchnuté to vypadá úplně pitomě, ovšem v kontextu diskuze to snad šlo pochopit tak, jak jsem to myslela. Příště budu radši vše rozepisovat důkladně.
Vezmu 3měsíční štěně klidně na vodítko a jdeme pocourat do města i na víc než hodinu. Za hodinu z bodu A do bodu B lze ujít různé vzdálenosti. S malým štěnětem třeba jen cca kilometr nebo méně, protože se šmrdolí, pomalu ťape, nasává vjemy a zvyká si na ruchy. Probůh, není to sprint po chodníku a štěně není vláčeno na vodítku.
Víc se obhajovat nehodlám, podobné "hrůzy" jsem svým štěňatům prováděla a neutrpěly z toho žádnou újmu na zdraví.

Aliza napsal(a):
Taky to pozoruju, že při více delších procházkách je pak ta naše ještě po příchodu domů aktivnější než obvykle. Pak už člověk těžko pozná, jestli je štěně už přetažené, nebo naopak plné pozitivní energie a jestli je dobré s ním dál bejčit, nebo se ho snažit nějak udyndat.

Já to tedy dělám tak, že si s ní raději hraju, dokud (a pokud) ona chce, nebo ji nechám si něco žužlat, prostě cokoliv ji baví... A odchod na kutě nechám prostě na ní.

Tak dneska to bylo 6 km, koukala jsem do mapy. Tak jsem si říkala, že jsem jí krásně utahala, ale ona doma si ještě chtěla hrát, to samé po večerní procházce, před ní jsem s ní cvičila povely, hráli si a když přišla domů, tak zase dováděla a byla dneska hyperaktvní...a ještě nás hrozně kousala, i když už jsem si myslela, že tohle jsem si už vyjasnili, že to nechceme.... No jak z divokých vajec .

V životě mě nenapadlo měřit náš pobyt venku na kilometry?

rapotacka11 napsal(a):
V životě mě nenapadlo měřit náš pobyt venku na kilometry?

...já zírám, kolik je nás vzhůru...

rapotacka11 napsal(a):
V životě mě nenapadlo měřit náš pobyt venku na kilometry?

Mě jo, abych se mohla chlubit nepejskařům, kolik toho denně ujdu
Taky mě zajímalo, když už byl pes starej, kolik má běžnou procházku, abych podle toho mohla odhadnut maximální možnou délku výletů.

tak ono dneska s chytryma hodinkama nebo telefonem to zase takova prace neni, sledovat usle kilometry nebo čas
ale presne - hodi se to - nejen kvuli mladatum, ale i kvuli staresinam.
Kdyz vidim, ze babusce neni druhy den nejlepe, pretapla jsem to a priste uberu.

Jsem víc než nedokonalá, ale tohle jsem
tak nějak věděla, vycítila. Nevyrážela jsem na túry se
štěnětem ani stařešinou. Lesopark, kam chodíme máme
za bukem.

rapotacka11 napsal(a):
V životě mě nenapadlo měřit náš pobyt venku na kilometry?

A to mě zas jo, abych mohla vyprávět, že denně chodím mraky kilometrů . No ale spíš, že někdy dopoledně něco mám, tak abych i měla odhad, že danou procházku zvládnu třeba za dvě hodiny a nebo, že tamtudy raději ne, je to dlouhý a nemuseli bychom to stihnout, ale je fakt, že je to můj třetí pes a poprvé jsem včera měřila. Nejspíš na základě diskuze tady a pak manžel to taky měří, ten je prostě takový měřící. Měří kolik ujel na kole, kolik ušel, kolik ujel na lyžích, jaký byl výškový rozdíl...no možná to postižení začíná už přecházet i na mě, asi abysme si měli u kafe o čem povídat .

Můj manžel taky. Taky měří. A počítá.
A já mám alergii na ta slova i na ...

rapotacka11 napsal(a):
Jsem víc než nedokonalá, ale tohle jsem
tak nějak věděla, vycítila. Nevyrážela jsem na túry se
štěnětem ani stařešinou. Lesopark, kam chodíme máme
za bukem.

to by mi staresina dala, kdyby nesmela na vylety
a me by taky asi nebavilo, porad vencit jen na stejnych mistech.
jen mam problem, ze se porad a vsude ztracim -z hodinove prochazky jsou tri hodky jako nic.
a to se pak proste na ty hodinky podivam

- jen mam problem, ze se porad a vsude ztracim
-z hodinove prochazky jsou tri hodky jako nic.

Ztrácím se taky, naštěstí na kole, ne v autě.
Asi bych patřila k těm, co jezdí po dálnici v protisměru.
Co jsem v důchodu, čas taky neřeším.
Zmínila jsem jen, že odhadnu, co si se štěnětem (aj)
mohu dovolit,
ale to snad každý.