Stafordšírský bulteriér a kocour

Znám minimálně dva případy, kdy to kočka nepřežila. Jeden se stal u nás ve vsi, takže lidem, které dobře znám. S druhým někdo přišel sem, určitě se to téma dá někde najít. Toto plemeno a kočka není ani trochu dobrá kombinace. Pokud chcete psa ke kočce, pořiďte si něco společenského. Nevím, kolik je vám let, ale pes se dožívá cca 14let, takže i s vidinou budoucích dětí...případných.

Tak ono jde i o toho kocoura,co on na to,pokud dosud žil bez psa,je dost možné, že nebude mít zájem kamarádit se s rozjiveným štěnětem. Vždy předem počítejte s možností,že se pes a kočka neskamarádí a budete celoživotně oddělovat a zabezpečovat (což stejně u štěněte musíte). A u stafbulíka počítejte i s tím,že v dospělosti může mít problém se psy, takže nějaké návštěvy se psy můžou být nereálné. Jasně,může to být jinak,bez problému, ale vždy je potřeba se připravit na tu horší variantu, zvlášť pokud si budete pořizovat bull plemeno

Tak znám stafíky, kteří s kočkami vyrůstali a v pohodě s nimi vycházejí. Ale bude záležet i na té kočce, jak psala Janča. No a pak znám případ (nebyl to SBT, byl to mix bulla), kdy pes s kočkou žil několik let, v pohodě, mohli spolu žrát z jedné misky.... A pak si tak jednoho dne pes stál u misky, kočka prošla několik metrů od něj, pes skočil a bylo po kočce...

Pes je vzrůstem malý a je silný, tak máme strach, aby nám nezdemoloval být. Jsem milovník psů a chodím hodně na rodinné návštěvy i mezi psy, tak jsem si myslela, že když bude pes chodit se mnou, tak by nemusel být problém v socializaci s dalšími zvířaty.

No, někteří stafíci jako štěnda rádi byt demolují , ale je to individuální, mě fena jako štěně nezničila doma nic (krom jedné pantofle a časopisů, které jsem zapomněla uklidit). Ty rodinné návštěvy mezi psy třeba v dospělosti úplně neklapnou... Ono si spoustu lidí myslí, že se všechno dá ovlivnit socializací, ale bohužel u bullů to tak vždycky není. Můžete socializovat jak chcete, a v roce (nebo dřív) najednou BUM a psi už kamarádi nejsou...


Nevím, kolik je vám let, ale pes se dožívá cca 14let, takže i s vidinou budoucích dětí...případných.

Tak tohle mi nedá, ale stafbulíci jsou k dětem úžasní psi... Za mě jsou k dětem mnohem lepší, než nějaké menší společenské plemeno, protože nejsou tak "křehcí" a jsou opravdu hodně tolerantní a trpěliví, děti milujou... Tu přezdívku Nanny dog nemají jen tak..

marcelaamax napsal(a):
Tak znám stafíky, kteří s kočkami vyrůstali a v pohodě s nimi vycházejí. Ale bude záležet i na té kočce, jak psala Janča. No a pak znám případ (nebyl to SBT, byl to mix bulla), kdy pes s kočkou žil několik let, v pohodě, mohli spolu žrát z jedné misky.... A pak si tak jednoho dne pes stál u misky, kočka prošla několik metrů od něj, pes skočil a bylo po kočce...

Pes je vzrůstem malý a je silný, tak máme strach, aby nám nezdemoloval být. Jsem milovník psů a chodím hodně na rodinné návštěvy i mezi psy, tak jsem si myslela, že když bude pes chodit se mnou, tak by nemusel být problém v socializaci s dalšími zvířaty.

No, někteří stafíci jako štěnda rádi byt demolují , ale je to individuální, mě fena jako štěně nezničila doma nic (krom jedné pantofle a časopisů, které jsem zapomněla uklidit). Ty rodinné návštěvy mezi psy třeba v dospělosti úplně neklapnou... Ono si spoustu lidí myslí, že se všechno dá ovlivnit socializací, ale bohužel u bullů to tak vždycky není. Můžete socializovat jak chcete, a v roce (nebo dřív) najednou BUM a psi už kamarádi nejsou...


Nevím, kolik je vám let, ale pes se dožívá cca 14let, takže i s vidinou budoucích dětí...případných.

Tak tohle mi nedá, ale stafbulíci jsou k dětem úžasní psi... Za mě jsou k dětem mnohem lepší, než nějaké menší společenské plemeno, protože nejsou tak "křehcí" a jsou opravdu hodně tolerantní a trpěliví, děti milujou... Tu přezdívku Nanny dog nemají jen tak..

Ano, čtu to často a pak jednou...psu dojde trpělivost a děcko je po smrti. Je rozdíl nasr.t pidi psa a tohohle psa. A nejčastější pokousání dětí je od domácích psů, tak i proto.

lesnížínka napsal(a):
Ano, čtu to často a pak jednou...psu dojde trpělivost a děcko je po smrti. Je rozdíl nasr.t pidi psa a tohohle psa. A nejčastější pokousání dětí je od domácích psů, tak i proto.

A vy znáte případ, kdy by stafbul pokousal, nebo respektive přímo jak píšete zabil, dítě? Myslím tím opravdu stafbul 😉

Vyznělo to tak, ze stafbul se k dětem nehodí, a ať si radši pořídí společenské plemeno, s čímž proste nesouhlasím.

Já si tu "vidinu případných dětí" vyložila ve smyslu, že na psa nemusí být tolik času. Určitě ne tak, že pes dítě zahrdlí na první dobrou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já si tu "vidinu případných dětí" vyložila ve smyslu, že na psa nemusí být tolik času. Určitě ne tak, že pes dítě zahrdlí na první dobrou.

Ano, tak jsem to myslela, protože znám kvůli dětem x odložených psů a nějaký gaučák to snáší líp, než hyperaktivní teriér. Na druhou stranu je pravda i to, že psa s velkou hubou a silným stiskem, bych k děcku prostě nepořídila.

marcelaamax napsal(a):
A vy znáte případ, kdy by stafbul pokousal, nebo respektive přímo jak píšete zabil, dítě? Myslím tím opravdu stafbul 😉

Vyznělo to tak, ze stafbul se k dětem nehodí, a ať si radši pořídí společenské plemeno, s čímž proste nesouhlasím.

Ne neznám osobně a vím, že většina případů jsou kříženci, ale sama dobře víte, protože se v těchto kruzích pohybujete, že nezvládnutá výchopva takového psa je sakra problém.
Jinak třeba tady: https://tydenikpolicie.cz/staford-na-sokolovsku-pokousal-dva-muze-a-dite-privolaneho-odchytare-srazilo-vlastni-auto/

lesnížínka napsal(a):
Ne neznám osobně a vím, že většina případů jsou kříženci, ale sama dobře víte, protože se v těchto kruzích pohybujete, že nezvládnutá výchopva takového psa je sakra problém.
Jinak třeba tady: https://tydenikpolicie.cz/staford-na-sokolovsku-pokousal-dva-muze-a-dite-privolaneho-odchytare-srazilo-vlastni-auto/

Píší tam staford, což ani neexistuje, je to stafford a tady je řeč o staffordshire bullteriérovi, což je úplně jiný pes. Tedy jiný velikostí a i povahou, aktivitou.
A opravdu neznám stafforda, pitbulla, staffbulla, který zkosil dítě nebo dospělého člověka.
Zato novinové články jich znají mnoho a jsou si jisté, že viděli staforda :-)
Ne, ani nezvládnutá výchova nepřinutí tohle plemeno zabít člověka.
Zardousí samojed člověka? Má to v DNA?
A neříkejte, že má menší čelist, nebo že je to jiný pes.
Žádné dítě nesmí zůstat samo se psem. Je jedno s kterým.
Ale pokud si mám vybrat, jestli je vedle dítěte na gauči bulíkovec, ovčák, pinč, tak volba je jasná.

Jo a téma - absolutně blbý nápad pořizovat takového psa, když prostě nevím ani fň.

lesnížínka napsal(a):
Ne neznám osobně a vím, že většina případů jsou kříženci, ale sama dobře víte, protože se v těchto kruzích pohybujete, že nezvládnutá výchopva takového psa je sakra problém.
Jinak třeba tady: https://tydenikpolicie.cz/staford-na-sokolovsku-pokousal-dva-muze-a-dite-privolaneho-odchytare-srazilo-vlastni-auto/

Jo já to chapu; ale to je prave to; ze ve většině případů je ten pes proste kříženec… a nedá se mluvit o SBT… Třeba ten případ, na ktery dáváte odkaz si myslím, ze vůbec nijak nesouvisí s tím, kdyz si chce někdo, kdo plánuje rodinu, pořídit SBT… To je asi jako kdyby chtěl někdo k rodině pořídit labradora, a ja nasla odkaz na to, jak někde černý kříženec pokousal dítě…

Ano nezvládnutá výchova samozřejmě problém je, ale u těchto psů (SBT, AST, APBT) se to vztahuje spis na ostatní zvířata, ne na lidi.

Jinak jasne, ze spolecenska plemena potřebuji méně pohybu a zaměstnání než SBT…ale na druhou stranu je stafik přizpůsobivý, znám jich hodně z rodin, kde postupem času pak byly i děti a v pohodě…samozřejmě ale ti psi nebyli nikam odstrceni a nadále se jim clovek věnoval… Když vezmu vzorek kolem sebe - stafici jsou v rodinách s dětmi super, bez problému, fakt trpelivi… A malá společenská plemena (v mem okolí) jsou většinou z dětí nervní, klidně po nich chňapnou, případně se bojí a radši jsou někde půl dne zalezlí… ale samozřejmě záleží na výchově - jak psů, tak dětí.

Určitě to chce při pořízení zvážit všechna pro a proti, i ja sama zájemcům říkám hlavně ty záporné stránky plemene… ale nikdy bych netvrdila, ze je to pes, který by se nehodil k dětem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Píší tam staford, což ani neexistuje, je to stafford a tady je řeč o staffordshire bullteriérovi, což je úplně jiný pes. Tedy jiný velikostí a i povahou, aktivitou.
A opravdu neznám stafforda, pitbulla, staffbulla, který zkosil dítě nebo dospělého člověka.
Zato novinové články jich znají mnoho a jsou si jisté, že viděli staforda :-)
Ne, ani nezvládnutá výchova nepřinutí tohle plemeno zabít člověka.
Zardousí samojed člověka? Má to v DNA?
A neříkejte, že má menší čelist, nebo že je to jiný pes.
Žádné dítě nesmí zůstat samo se psem. Je jedno s kterým.
Ale pokud si mám vybrat, jestli je vedle dítěte na gauči bulíkovec, ovčák, pinč, tak volba je jasná.

Jo a téma - absolutně blbý nápad pořizovat takového psa, když prostě nevím ani fň.

Nechtěla jsem sem dávat jako příklad samojeda, protože to je nesrovnatelné. Ač sem budou všichni strkat příklady stafů jako chůviček, ten pes byl původně taky šlechtěný na zápasy(pokud nepletu rasy, úplně se v nich neorientuju) takže žádný miláček to taky není. Samojed byl od samého počátku ,,šlechtěný" na zahřívání dětí v jurtách, takže podstatný rozdíl tam je. Ne, toho bych se s dítětem nechat nebála a klidně jsem se sousedovic holkou nechávala, oba psy. Ale jiné plemeno, neřkuli bull ne. Ale ono je to jedno, třeba zadavatelka děti vůbec neplánuje, to byla jen poznámka k zamyšlení.

lesnížínka napsal(a):
Nechtěla jsem sem dávat jako příklad samojeda, protože to je nesrovnatelné. Ač sem budou všichni strkat příklady stafů jako chůviček, ten pes byl původně taky šlechtěný na zápasy(pokud nepletu rasy, úplně se v nich neorientuju) takže žádný miláček to taky není. Samojed byl od samého počátku ,,šlechtěný" na zahřívání dětí v jurtách, takže podstatný rozdíl tam je. Ne, toho bych se s dítětem nechat nebála a klidně jsem se sousedovic holkou nechávala, oba psy. Ale jiné plemeno, neřkuli bull ne. Ale ono je to jedno, třeba zadavatelka děti vůbec neplánuje, to byla jen poznámka k zamyšlení.

Jste akorát zblblá médii. Tenhle malý pes toho moc nenazápasil, na to byli jiní, a kdyby, oni zápasili s lidmi? Malého stafíka se tohle netýká, ale ti větší pitbullové atp. - právě díky jejich použití nežerou lidi. Zápas = v péči jiného člověka, lov = spolupráce s člověkem. Mimo, úplně, prostě ty psy, ani historii neznáte./nic ve zlém/

lesnížínka napsal(a):
Nechtěla jsem sem dávat jako příklad samojeda, protože to je nesrovnatelné. Ač sem budou všichni strkat příklady stafů jako chůviček, ten pes byl původně taky šlechtěný na zápasy(pokud nepletu rasy, úplně se v nich neorientuju) takže žádný miláček to taky není. Samojed byl od samého počátku ,,šlechtěný" na zahřívání dětí v jurtách, takže podstatný rozdíl tam je. Ne, toho bych se s dítětem nechat nebála a klidně jsem se sousedovic holkou nechávala, oba psy. Ale jiné plemeno, neřkuli bull ne. Ale ono je to jedno, třeba zadavatelka děti vůbec neplánuje, to byla jen poznámka k zamyšlení.

Jenže ty zápasy samozřejmě nebyli s lidmi… A když už jste to načala - víte taky, ze ti psi se při tom nikdy nesměli ohradit proti člověku? Ani v rámci nějakého afektu, a to byli hoooodne zranění a bolaví….

Přijde mi, ze michate dohromady dvě odlišné věci… Je to asi jako tvrdit třeba o loveckém psu, ze muže byt zlý na lidi (děti) a není to žádný miláček, protože je schopný zabít zvěř (což je třeba samojed taky)…

Být bulíkovci zlí na lidi, tak proběhne 1 zápas a tím se končí. Protože kdo by ty psy dostával od sebe a zastavila by je ohrádka z prken? A přesně jak říká marcelaamax - ti psi jsou zranění, přesto se po člověku neoženou.
Můžete dělat pokusy po vsi: napřáhněte na jezevčíka, špice, kolii, ovčáka, bulíkovce.
Bulíkovec dá uši dozadu, klesne o patro níž a celý se rozvrtí.
To je sprostota říct o psím terapeutovi, že je nebezpečný lidem! Protestuji!
:-)

Zadavatelka má ale spíše jiný problém... moc o psech asi obecně neví, takže bych začala knížkami, výstavami a návštěvou chovek, kde jsou děti /a jiné plemeno :-)/.

Zadavatelka ale asi neřeší děti, ale častý kontakt s jinými psy, kde doufá v zázračný vliv socializace…

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jste akorát zblblá médii. Tenhle malý pes toho moc nenazápasil, na to byli jiní, a kdyby, oni zápasili s lidmi? Malého stafíka se tohle netýká, ale ti větší pitbullové atp. - právě díky jejich použití nežerou lidi. Zápas = v péči jiného člověka, lov = spolupráce s člověkem. Mimo, úplně, prostě ty psy, ani historii neznáte./nic ve zlém/

Ano, říkala jsem, že se v nich blbě vyznám, je jich moc podobných Zápasy byly o AST...už jsem to našla. To je asi jiný?

lesnížínka napsal(a):
Ano, říkala jsem, že se v nich blbě vyznám, je jich moc podobných Zápasy byly o AST...už jsem to našla. To je asi jiný?

AST je americký stafordšírský teriér... SBT je stafordšírský bulteriér, APBT je americký pitbulteriér.

Ale všichni tihle psi mají jeden společný znak - bezmeznou lásku k lidem..... a bohužel dost z nich také nesnášenlivost ke zvířatům...

Proto bych s klidem doporučila tyhle psy k dětem, ale už bych je tolik nedoporučovala do režimu, kde se po psovi chce, aby často chodil s páníčky na návštěvy do rodin, kde jsou jiní psi....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zadavatelka ale asi neřeší děti, ale častý kontakt s jinými psy, kde doufá v zázračný vliv socializace…

No a ještě mají kocoura :)
Mám nebezpečného psa doma, když přijde zákazník... a každý druhý mi tvrdí, že to je výchovou... i ten, co má stejného psa. Počítám, že se to podaří vyvrátit za 300 let.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Být bulíkovci zlí na lidi, tak proběhne 1 zápas a tím se končí. Protože kdo by ty psy dostával od sebe a zastavila by je ohrádka z prken? A přesně jak říká marcelaamax - ti psi jsou zranění, přesto se po člověku neoženou.
Můžete dělat pokusy po vsi: napřáhněte na jezevčíka, špice, kolii, ovčáka, bulíkovce.
Bulíkovec dá uši dozadu, klesne o patro níž a celý se rozvrtí.
To je sprostota říct o psím terapeutovi, že je nebezpečný lidem! Protestuji!
:-)

Zadavatelka má ale spíše jiný problém... moc o psech asi obecně neví, takže bych začala knížkami, výstavami a návštěvou chovek, kde jsou děti /a jiné plemeno :-)/.

Megíí, ale to by asi podle vás neexistoval jediný člověk kouslý bull plemenem a kupodivu, je jich celkem dost. Já vím, kříženci, není to asi staford, ale bull pes to je. A proto taky píšu, že jde spíš o následky, pokud dítě kousne ten jezevčík (no ty zrovna nemusím vůbec ) nebo bull pes.

Ke kočce ne.
Už jsem to tu někam psala. Žena měla kočky, manžel si pořídil stafbulla, delší čas nebyl žádný problém. Kočky, děti i pes spolu výborně vycházely. Pak při hře pes do kočky naboural tak nešťastně, že padla mrtvá, ta hra stafbullíků není pro křehkou kočku.
Nakonec pro klid v rodině psa poslali dál a pořídili choďáka, nakonec i pán uznal, že stafbullík byl ulet, že choďák mu vyhovuje více, že se nechal unést modní vlnou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No a ještě mají kocoura :)
Mám nebezpečného psa doma, když přijde zákazník... a každý druhý mi tvrdí, že to je výchovou... i ten, co má stejného psa. Počítám, že se to podaří vyvrátit za 300 let.

Tak s kocourem to bude tak 50:50, no. 😬 Já si vždycky vzpomenu na tu thajku, jak psala tuším Impact, co vyrovnávala ty zakouslé čívy na zápraží.

Možná jsou bullíci pro lidi nečitelní? Já tohle mám s boxery a podobnými placatkami, jsem z nich nervózní, protože tu jejich mimiku nemám nakoukanou a nevím, co se jim honí v hlavě. Nebojím se jich, ale jsem opatrná.
S bully mám zatím jen ty nejlepší zkušenosti, měla jsem kolem sebe samé kvalitní majitele, a jejich psi byli buď ok se psy, anebo odpovídajícím způsobem zajištění. Jedny z nejlepších kamarádek ohaříka byly dvě pitbullky - hlavně slečna Tonička, ta byla boží.

lesnížínka napsal(a):
Megíí, ale to by asi podle vás neexistoval jediný člověk kouslý bull plemenem a kupodivu, je jich celkem dost. Já vím, kříženci, není to asi staford, ale bull pes to je. A proto taky píšu, že jde spíš o následky, pokud dítě kousne ten jezevčík (no ty zrovna nemusím vůbec ) nebo bull pes.

Ale my se nebavíme o nějakém bull psovi, což je i dost známý mírně pomatený kříženec stafford x lab, stafford x vlčák, ale o s. bullteriérovi.
Jaké následky, když tento pes člověka kousnout neumí?
Koukněte se samojedovi do pusy, on nemá zuby? Jaké tam budou následky, když kousne? Už chápete?
Ano, po 150 letech zabíjení psů, kteří na člověka zavrčeli, neexistuje žádný, co by šel proti člověku.
Však to máte u severských plemen podobné, co Vás tak překvapuje? Není to tím, že to pořád někde čtete, vidíte v tv?
Pro úplnost - existují nemoci, které zařídí nevysvětlitelné chování. Ale nebudeme říkat, že ji mají všichni psi tohoto plemene, že ne? Bych to pak mohla říkat i o samojedech :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak s kocourem to bude tak 50:50, no. 😬 Já si vždycky vzpomenu na tu thajku, jak psala tuším Impact, co vyrovnávala ty zakouslé čívy na zápraží.

Možná jsou bullíci pro lidi nečitelní? Já tohle mám s boxery a podobnými placatkami, jsem z nich nervózní, protože tu jejich mimiku nemám nakoukanou a nevím, co se jim honí v hlavě. Nebojím se jich, ale jsem opatrná.
S bully mám zatím jen ty nejlepší zkušenosti, měla jsem kolem sebe samé kvalitní majitele, a jejich psi byli buď ok se psy, anebo odpovídajícím způsobem zajištění. Jedny z nejlepších kamarádek ohaříka byly dvě pitbullky - hlavně slečna Tonička, ta byla boží.

Tonička :-) :-) My máme lovecké psy rády hodně, megý je při zahlédnutí Karla celá rozpuštěná :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak s kocourem to bude tak 50:50, no. 😬 Já si vždycky vzpomenu na tu thajku, jak psala tuším Impact, co vyrovnávala ty zakouslé čívy na zápraží.

Možná jsou bullíci pro lidi nečitelní? Já tohle mám s boxery a podobnými placatkami, jsem z nich nervózní, protože tu jejich mimiku nemám nakoukanou a nevím, co se jim honí v hlavě. Nebojím se jich, ale jsem opatrná.
S bully mám zatím jen ty nejlepší zkušenosti, měla jsem kolem sebe samé kvalitní majitele, a jejich psi byli buď ok se psy, anebo odpovídajícím způsobem zajištění. Jedny z nejlepších kamarádek ohaříka byly dvě pitbullky - hlavně slečna Tonička, ta byla boží.

Já si myslím, ze zrovna vytlemený stafbulík se dá číst dobre 😁

Ti psi se většinou můžou celí ukroutit, uvrtet, jakmile vidí člověka, o to víc, když se na ne usmeje nebo promluví. Jsou to takoví klauni.

Myslím, ze lidi jsou hlavně zblbí z médií, a někomu prave možná vadí ten široký úsměv.

marcelaamax napsal(a):
Já si myslím, ze zrovna vytlemený stafbulík se dá číst dobre 😁

Ti psi se většinou můžou celí ukroutit, uvrtet, jakmile vidí člověka, o to víc, když se na ne usmeje nebo promluví. Jsou to takoví klauni.

Myslím, ze lidi jsou hlavně zblbí z médií, a někomu prave možná vadí ten široký úsměv.

SBT u sousedů se za plotem moc netlemí, tváří se na cizí jako doopravdický zápasník. 😅 Lidi se ho asi bojí, co tak pozoruji, když má poker face. Ale na mě už se tlemí, heč.

Ze zkušenosti neznám milejší a hodnější plemeno, než SBT. Tady vidím problém spíš v kočce, že ho bude brát jako vetřelce, bude ho třeba i napadat, a bultíkovi jednou dojde trpělivost. Jiné by bylo, kdyby spolu vyrůstali od malička. Taky ze zkušenosti vím, že jeden pes, jedna kočka může být ok, ale dva psi a více a jedna kočka už jednou může být problém, protože to už je smečka. Roky můžou být v pohodě, ale jednou se to nějak semele, a je po kočce. Na fotce naše SBT, od malého se nehnula na krok (samozřejmě vždy pod dohledem).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Lesnížínko, mám pro Vás film. Přesně vystihuje, co udělá bulíkoveček, když je mu ublíženo. Po Lassie a Tesákovi můj nejoblíbejnější.
https://www.youtube.com/watch?v=xBzJjGOJ_ok&ab_channel=Leweegie1960

eli22 napsal(a):
Ze zkušenosti neznám milejší a hodnější plemeno, než SBT. Tady vidím problém spíš v kočce, že ho bude brát jako vetřelce, bude ho třeba i napadat, a bultíkovi jednou dojde trpělivost. Jiné by bylo, kdyby spolu vyrůstali od malička. Taky ze zkušenosti vím, že jeden pes, jedna kočka může být ok, ale dva psi a více a jedna kočka už jednou může být problém, protože to už je smečka. Roky můžou být v pohodě, ale jednou se to nějak semele, a je po kočce. Na fotce naše SBT, od malého se nehnula na krok (samozřejmě vždy pod dohledem).

Děkuji, tento typ odpovědi jsem spíše hledala. Dohadování jestli ten pes by napadl nebo nenapadl dítě asi není úplně to co bych řešila. Že všech psů a ras co jsme kdy doma a u příbuzných měli, nám nikdo dítě nenapadl, takže dost dávám na domácí výchovu a prostředí.

Mám strach s tou kočkou. Může být v pohodě a nebo mi může malého psíka podrapat a větší psích ji může zakousnout. Velmi těžké rozhodování.

Hela00 napsal(a):
Děkuji, tento typ odpovědi jsem spíše hledala. Dohadování jestli ten pes by napadl nebo nenapadl dítě asi není úplně to co bych řešila. Že všech psů a ras co jsme kdy doma a u příbuzných měli, nám nikdo dítě nenapadl, takže dost dávám na domácí výchovu a prostředí.

Mám strach s tou kočkou. Může být v pohodě a nebo mi může malého psíka podrapat a větší psích ji může zakousnout. Velmi těžké rozhodování.

A ta kočka někdy byla v kontaktu se psem? Pokud ne, tak bych spis předpokládala, ze to úplně ideální nebude. Stene stafika má hodně divoké hry, jen tak něco ho neodradí, a to se asi kočce moc líbit nebude. Pak záleží na povaze kočky - jestli radši zdrhne nekam do bezpeci, nebo jestli se psovi postaví.

Ale takhle po internetu vám nikdo neřekne, jestli to bude v pohodě nebo ne. Je to proste buď a nebo… plus určitě zvažte si ty návštěvy rodin se psy, pokud je to priorita, tak bych radši volila jiné plemeno.

marcelaamax napsal(a):
A ta kočka někdy byla v kontaktu se psem? Pokud ne, tak bych spis předpokládala, ze to úplně ideální nebude. Stene stafika má hodně divoké hry, jen tak něco ho neodradí, a to se asi kočce moc líbit nebude. Pak záleží na povaze kočky - jestli radši zdrhne nekam do bezpeci, nebo jestli se psovi postaví.

Ale takhle po internetu vám nikdo neřekne, jestli to bude v pohodě nebo ne. Je to proste buď a nebo… plus určitě zvažte si ty návštěvy rodin se psy, pokud je to priorita, tak bych radši volila jiné plemeno.

Jak kočka reaguje nevím ale asi by to chtělo vyzkoušet.

Návštěvy nejsou úplně prioritou spíše jsem myslela, že by ho to mohlo naučit na kontakty ale když by to nefungovalo, tak to bych přizpůsobila jinak.

Hela00 napsal(a):
Jak kočka reaguje nevím ale asi by to chtělo vyzkoušet.

Návštěvy nejsou úplně prioritou spíše jsem myslela, že by ho to mohlo naučit na kontakty ale když by to nefungovalo, tak to bych přizpůsobila jinak.

Asi jsem přehlédla... co se Vám na tom psovi líbí?

Hela00 napsal(a):
Jak kočka reaguje nevím ale asi by to chtělo vyzkoušet.

Návštěvy nejsou úplně prioritou spíše jsem myslela, že by ho to mohlo naučit na kontakty ale když by to nefungovalo, tak to bych přizpůsobila jinak.

Jenže kočku se psem nesžijete za par hodin, ani za den… na to je potřeba mnohem více času. Takže na nějaké vyzkoušení bych úplně nesazela.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi jsem přehlédla... co se Vám na tom psovi líbí?

Samozřejmě kromě vzhledu se mi líbí jeho popis povahy. Mají velmi milou povahu a plno energie. Mám rada psy s optimistickou povahou.

Ještě se mi velmi líbí australský ovčák, ten je také velmi veselí ale je moc velký. Do bytu není úplně vhodný. Ještě je pěkná střela Jack Russell ale ten se moc nelíbí partnerovi.

Psy jsou mými nejmilejšími mazlíčky právě kvůli té energii a lásce k páníčkovi.

Záleží jak je kocourek starý, pokud už má svůj věk, asi bych ho nechal dožít v klidu a psa pořídil až po té. Obecně ale platí, že milionů psů a koček po celém světě žijí pohromadě a tak to bude spíše naprosto v pohodě, s tím, že ale člověk nesmí být šokován, pokud nebude. Pokud chcete snížit rizika, pořiďte něco, co bude váhově, silově podobnější britskému kocourovi a pak případné bitky skončí fackovanou a ústupem jednoho ze soků a ne zakousnutím. Veselý psík vhodný v budoucnu i k dětem, to by splňovala i šeltie, boloňák, kavalír, malý pudl atd. atd. Britky co, znám tak mají všechno na salámu a rády odpočívají, STB a JRT budou ale zřejmě příliš velké torpéda na ně.

"Mám strach s tou kočkou. Může být v pohodě a nebo mi může malého psíka podrapat a větší psích ji může zakousnout"

to není o velikosti, ale o povaze, o síle loveckého pudu
měla jsem HW + kupu koček = pohoda
mám PHP + kupu koček = na nově příchozího nutno navyknout, pak pohoda
bezpečná, jistá a zaručená

"Ještě se mi velmi líbí australský ovčák, ten je také velmi veselí ale je moc velký. Do bytu není úplně vhodný."
pokud je myšleno "není vhodný do bytu, protože je velký", pak nesouhlasím, protože to opět není o velikosti, ale povaze-temperamentu plemene, jedince +o tom, jakou náplň života mu je ochoten a schopen člověk dát

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Mám strach s tou kočkou. Může být v pohodě a nebo mi může malého psíka podrapat a větší psích ji může zakousnout"

to není o velikosti, ale o povaze, o síle loveckého pudu
měla jsem HW + kupu koček = pohoda
mám PHP + kupu koček = na nově příchozího nutno navyknout, pak pohoda
bezpečná, jistá a zaručená

"Ještě se mi velmi líbí australský ovčák, ten je také velmi veselí ale je moc velký. Do bytu není úplně vhodný."
pokud je myšleno "není vhodný do bytu, protože je velký", pak nesouhlasím, protože to opět není o velikosti, ale povaze-temperamentu plemene, jedince +o tom, jakou náplň života mu je ochoten a schopen člověk dát

Velikost zvířete spíše řeším kvůli partnerovi. Velký pes v bytě mu nevyhovuje. Já jsem ochotna kvůli psovi se zbavit různých konfortů.

Australák je i v mini verzi.

https://www.cmku.cz/cz/seznam-plemen-159/437

Hela00 napsal(a):
Velikost zvířete spíše řeším kvůli partnerovi. Velký pes v bytě mu nevyhovuje. Já jsem ochotna kvůli psovi se zbavit různých konfortů.

Já jak tu čtu Vaše komentáře, tak si myslím,že bych ještě raději počkala.

Hela00 napsal(a):
Velikost zvířete spíše řeším kvůli partnerovi. Velký pes v bytě mu nevyhovuje. Já jsem ochotna kvůli psovi se zbavit různých konfortů.

Pokud váš přítel není psí člověk, tak věřte, že velikost psa není to jediné, co musíte řešit.
Musí být srozuměn s tím, že štěně může "útočit" na kočku a byť je to z jeho strany pouze hra, tak se to nemusí líbit ani kočce a potažmo ani vašemu příteli.
Dotazy tady na fauně typu "pomoc, mám agresivní štěně" nejsou ničím neobvyklým, zrovna mám takovou malou "vzteklinu" aktuálně doma.
Štěně může být likvidační četa a tím nemyslím jen nějakou rozkousanou botu a vybuchlý polštář, ale rozkousaný koberec, lino, podrápané dveře, okousaný nábytek, rozervaný gauč atd atd. Myslím, že zdejší osazenstvo by mohlo vyprávět. Samozřejmě existují i hodná štěňátka, která nic nezničí, ale nedá se na to spoléhat.
O loužičkách, hovínkách nemluvím, člověk sice vynáší, učí čistotě, ale nehody se dějí a některým štěňatům to trvá déle.
A pak časová náročnost...procházky, výcvik, věnování se pejskovi, prostě život se změní, pes je omezení a musí se na něj myslet vždycky až na prvním místě.

Já se nepokládám za úplně nezkušeného pejskaře a přesto jsem rodinu při pořízení jedné fenky podcenila a svého rozhodnutí budu do smrti litovat.
Chtěla jsem tím jen říct, že pokud se přítel staví ke psu spíš vlažně, obešel by se bez něho, po psu netouží, tak se může stát, že nakonec bude s pejska poprděnej víc než vy, může se stát, že bude se psem v pohodě, ale může se stát, že to v pohodě nebude.

Kocour může protestovat
a začne být nečistotný. Třeba.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud váš přítel není psí člověk, tak věřte, že velikost psa není to jediné, co musíte řešit.
Musí být srozuměn s tím, že štěně může "útočit" na kočku a byť je to z jeho strany pouze hra, tak se to nemusí líbit ani kočce a potažmo ani vašemu příteli.
Dotazy tady na fauně typu "pomoc, mám agresivní štěně" nejsou ničím neobvyklým, zrovna mám takovou malou "vzteklinu" aktuálně doma.
Štěně může být likvidační četa a tím nemyslím jen nějakou rozkousanou botu a vybuchlý polštář, ale rozkousaný koberec, lino, podrápané dveře, okousaný nábytek, rozervaný gauč atd atd. Myslím, že zdejší osazenstvo by mohlo vyprávět. Samozřejmě existují i hodná štěňátka, která nic nezničí, ale nedá se na to spoléhat.
O loužičkách, hovínkách nemluvím, člověk sice vynáší, učí čistotě, ale nehody se dějí a některým štěňatům to trvá déle.
A pak časová náročnost...procházky, výcvik, věnování se pejskovi, prostě život se změní, pes je omezení a musí se na něj myslet vždycky až na prvním místě.

Já se nepokládám za úplně nezkušeného pejskaře a přesto jsem rodinu při pořízení jedné fenky podcenila a svého rozhodnutí budu do smrti litovat.
Chtěla jsem tím jen říct, že pokud se přítel staví ke psu spíš vlažně, obešel by se bez něho, po psu netouží, tak se může stát, že nakonec bude s pejska poprděnej víc než vy, může se stát, že bude se psem v pohodě, ale může se stát, že to v pohodě nebude.

Sardullah, nezlobte se, ale vy jste nepodcenila rodinu, ale špatně jste zvolila pohlaví. K jedné pastevecké feně druhou pasteveckou fenu. Od začátku jsme vám tu někteří psali, že to může skončit tak, jak to nakonec opravdu dopadlo. Nechtěla jste to tehdy slyšet...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sardullah, nezlobte se, ale vy jste nepodcenila rodinu, ale špatně jste zvolila pohlaví. K jedné pastevecké feně druhou pasteveckou fenu. Od začátku jsme vám tu někteří psali, že to může skončit tak, jak to nakonec opravdu dopadlo. Nechtěla jste to tehdy slyšet...

To je pravda, ale jsem přesvědčena, že s psím nebo aspoň poslušným ( ) manželem se to zvládnout dalo. Ty feny nebyly agresivní, zlé ani nevypočitatelné; chovaly se adekvátně situaci a podmínkám, ve kterých se nacházely.
Takže jo, pokud bychom vynechaly z rovnice pana manžela, šlo by to. Věřím, že by nedošlo k mnoha těžkostem a syn by třeba problém ani neměl.
A jo, v případě sardullah je třeba do úvahy vzít víc věcí než jen partnery; věřím, že s psím klukem by to taky šlo. Ale v kontextu tématu, které sem dala zadavatelka, se rozhodně nabízí spíš řešit ostatní členy rodiny než pohlaví štěněte, protože toho kocoura může prohánět jak pes, tak fena. Takže naprosto chápu, že se sardullah nezabývala problematikou, která s tématem nesouvisí.

"To je pravda, ale jsem přesvědčena, že s psím nebo aspoň poslušným ( ) manželem se to zvládnout dalo. Ty feny nebyly agresivní, zlé ani nevypočitatelné; chovaly se adekvátně situaci a podmínkám, ve kterých se nacházely."

ano, ale "houkání" ta optimální cesta nebyla.....

Varaxi napsal(a):
To je pravda, ale jsem přesvědčena, že s psím nebo aspoň poslušným ( ) manželem se to zvládnout dalo. Ty feny nebyly agresivní, zlé ani nevypočitatelné; chovaly se adekvátně situaci a podmínkám, ve kterých se nacházely.
Takže jo, pokud bychom vynechaly z rovnice pana manžela, šlo by to. Věřím, že by nedošlo k mnoha těžkostem a syn by třeba problém ani neměl.
A jo, v případě sardullah je třeba do úvahy vzít víc věcí než jen partnery; věřím, že s psím klukem by to taky šlo. Ale v kontextu tématu, které sem dala zadavatelka, se rozhodně nabízí spíš řešit ostatní členy rodiny než pohlaví štěněte, protože toho kocoura může prohánět jak pes, tak fena. Takže naprosto chápu, že se sardullah nezabývala problematikou, která s tématem nesouvisí.

Myslím, že by soužití těch dvou fen do budoucna dobré nebylo a vyeskalovalo by to později, až by obě dospěly, a jinak. Možná fatálně. A mít dvě velké feny zvyklé žít v domě, a muset je úplně oddělovat, by bylo hodně náročné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sardullah, nezlobte se, ale vy jste nepodcenila rodinu, ale špatně jste zvolila pohlaví. K jedné pastevecké feně druhou pasteveckou fenu. Od začátku jsme vám tu někteří psali, že to může skončit tak, jak to nakonec opravdu dopadlo. Nechtěla jste to tehdy slyšet...

Já jsem to slyšela a přiznám se, že jsem opravdu věřila tomu, že to bude ok, v tom jsem hodně spoléhala na submisivní a nekonfliktní povahu Giny a pokud ne, tak že holky budou fungovat oddělně a nebo podle určitých pravidel.
Nasekalo se spoutu chyb, to si teda nasypu popel na hlavu. Navíc v tom nejhorším období s řešením problému "pomáhal" manžel, bohužel tak, že utvrdil Jessinku v tom, že to funguje a že její konkorentka vyklidí pole. Do toho já jsem nebyla psychicky úplně ok a po mých předchozích zkušenostech vím, že to ze mě čuba musela cítit a můj strach a úzkost si mohla vyložit tak, že mě bude bránit, byť k tomu nebyl důvod a byť ta úzkost nesouvisela s holkama.

Musím říct, že nakonec mi nejvíc pomohla Meggíí, že jsem se sebrala, zabejčila, což se na zahradě projevilo téměř okamžitě a doma, pokud manžel opustil dům, tak jsem holky hned brala dovnitř resp. do jedné místnosti a bylo vidět, že se to taky zlepšuje, ale bohužel toho prostoru pro tohle moc nebylo.

Bohužel jsem si neuvědomila, že zatímco já udělám max pro to, abych mohla mít obě holky, takže i dodrřování nějakých pravidel a nebo oddělování, tak že rodina s tím bude mít problém a pak teda to, že zatímco mě Jessinka začala fungovat na zahradě na jedničku s hvězdičkou (teda v mé přítomnosti, když byly holky samy tak nikdy neměly problém), tak můj syn, který je hlavní zástupce paničky v její nepřítomnosti, nebude moct ani vynést odpadky do popelnice.

Ale jo, měly jste pravdu, i když možná ne tak, jak si myslíte. Jsem člověk co většinou promýšlí všechny varianty, vymýšlí plán B a i plán C, ale nikdy by mě nenapadlo, že se v tom nejhorším Jessinině období toho semele tolik a tím nemyslím čuby, že to co možná zvládnu já, tak nemusí nutně zvládnout rodina, to co jsem ochotná podstoupit já, tak to nebude ochotná trvale podstupovat rodina, že plán B bude tím pádem neproveditelný a plác C ze dne na den ztroskotá.

Máte pravdu v tom, že jsem si neměla Jessinku pořizovat, protože ani v tom nejhorším snu a při té nejhorší variantě, že by se holky neměly rády, mě ani ve snu nenapadlo, že se jedné z holek budu muset vzdát a je to to nejhorší, co mě v životě potkalo.

Ale to už je teď jedno, teď už nezbývá než říct "ano, měly jste pravdu"....ve své podstatě to dopadlo dobře, Jessinka se má jak v ráji, jen mě srdce krvácí a nevím jestli někdy přestane.

Peostě jsem tady jen chtěla říct, že je případné problémy a katastrofické scénáře při soužití psa s dalším zvířetem, je nutné zvažovat i pohledem všech členů domácnosti, že podcenění toho, jak bude na případné problémy reagovat partner se může ošklivě nevyplatit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem to slyšela a přiznám se, že jsem opravdu věřila tomu, že to bude ok, v tom jsem hodně spoléhala na submisivní a nekonfliktní povahu Giny a pokud ne, tak že holky budou fungovat oddělně a nebo podle určitých pravidel.
Nasekalo se spoutu chyb, to si teda nasypu popel na hlavu. Navíc v tom nejhorším období s řešením problému "pomáhal" manžel, bohužel tak, že utvrdil Jessinku v tom, že to funguje a že její konkorentka vyklidí pole. Do toho já jsem nebyla psychicky úplně ok a po mých předchozích zkušenostech vím, že to ze mě čuba musela cítit a můj strach a úzkost si mohla vyložit tak, že mě bude bránit, byť k tomu nebyl důvod a byť ta úzkost nesouvisela s holkama.

Musím říct, že nakonec mi nejvíc pomohla Meggíí, že jsem se sebrala, zabejčila, což se na zahradě projevilo téměř okamžitě a doma, pokud manžel opustil dům, tak jsem holky hned brala dovnitř resp. do jedné místnosti a bylo vidět, že se to taky zlepšuje, ale bohužel toho prostoru pro tohle moc nebylo.

Bohužel jsem si neuvědomila, že zatímco já udělám max pro to, abych mohla mít obě holky, takže i dodrřování nějakých pravidel a nebo oddělování, tak že rodina s tím bude mít problém a pak teda to, že zatímco mě Jessinka začala fungovat na zahradě na jedničku s hvězdičkou (teda v mé přítomnosti, když byly holky samy tak nikdy neměly problém), tak můj syn, který je hlavní zástupce paničky v její nepřítomnosti, nebude moct ani vynést odpadky do popelnice.

Ale jo, měly jste pravdu, i když možná ne tak, jak si myslíte. Jsem člověk co většinou promýšlí všechny varianty, vymýšlí plán B a i plán C, ale nikdy by mě nenapadlo, že se v tom nejhorším Jessinině období toho semele tolik a tím nemyslím čuby, že to co možná zvládnu já, tak nemusí nutně zvládnout rodina, to co jsem ochotná podstoupit já, tak to nebude ochotná trvale podstupovat rodina, že plán B bude tím pádem neproveditelný a plác C ze dne na den ztroskotá.

Máte pravdu v tom, že jsem si neměla Jessinku pořizovat, protože ani v tom nejhorším snu a při té nejhorší variantě, že by se holky neměly rády, mě ani ve snu nenapadlo, že se jedné z holek budu muset vzdát a je to to nejhorší, co mě v životě potkalo.

Ale to už je teď jedno, teď už nezbývá než říct "ano, měly jste pravdu"....ve své podstatě to dopadlo dobře, Jessinka se má jak v ráji, jen mě srdce krvácí a nevím jestli někdy přestane.

Peostě jsem tady jen chtěla říct, že je případné problémy a katastrofické scénáře při soužití psa s dalším zvířetem, je nutné zvažovat i pohledem všech členů domácnosti, že podcenění toho, jak bude na případné problémy reagovat partner se může ošklivě nevyplatit.

Můžu Vám říct ještě něco děsně chytrého :-) Nikdo z nás tam u toho nebyl. Nereagujte tady na tyhle řeči, bude Vám líp.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můžu Vám říct ještě něco děsně chytrého :-) Nikdo z nás tam u toho nebyl. Nereagujte tady na tyhle řeči, bude Vám líp.

Meggíí....možná bych byla stejná, možná bych taky napsala...."já jsem vám to říkala", myslím, že by se určitě někde v minulosti v nějakých diskuzích daly dohledat moje příspěvky, kde jsem v reakci na někoho psala, že bych si dvě feny nepořídila, že páreček je taková šance na jistotu. Nejsem žádnej začátečník, abych nevěděla, že soužití dvou fen nemusí být bezproblémové.

Já to nemám nikomu za zlé.....

Vlastně bych se v tom tady nepatlala, tahle diskuze není o mě a o mých fenách, akorát to tady plevelim, šlo mi mým příspěvkem o něco jiného.

A vám ještě jednou díky, opravdu když jsem tady probírala problém s holkama, tak vy jste mě opravdu svými reakcemi "nakopla" a že jsem zase začala být ten KING, co jsem musela být, když jsem měla Sáru a i když to nakonec nedopadlo, tak se mi opět potvrdilo, že psychika člověka má na chování psa velký vliv a že pokud ten klid a suverenita v té palici není, tak předstírání prostě nefunguje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem to slyšela a přiznám se, že jsem opravdu věřila tomu, že to bude ok, v tom jsem hodně spoléhala na submisivní a nekonfliktní povahu Giny a pokud ne, tak že holky budou fungovat oddělně a nebo podle určitých pravidel.
Nasekalo se spoutu chyb, to si teda nasypu popel na hlavu. Navíc v tom nejhorším období s řešením problému "pomáhal" manžel, bohužel tak, že utvrdil Jessinku v tom, že to funguje a že její konkorentka vyklidí pole. Do toho já jsem nebyla psychicky úplně ok a po mých předchozích zkušenostech vím, že to ze mě čuba musela cítit a můj strach a úzkost si mohla vyložit tak, že mě bude bránit, byť k tomu nebyl důvod a byť ta úzkost nesouvisela s holkama.

Musím říct, že nakonec mi nejvíc pomohla Meggíí, že jsem se sebrala, zabejčila, což se na zahradě projevilo téměř okamžitě a doma, pokud manžel opustil dům, tak jsem holky hned brala dovnitř resp. do jedné místnosti a bylo vidět, že se to taky zlepšuje, ale bohužel toho prostoru pro tohle moc nebylo.

Bohužel jsem si neuvědomila, že zatímco já udělám max pro to, abych mohla mít obě holky, takže i dodrřování nějakých pravidel a nebo oddělování, tak že rodina s tím bude mít problém a pak teda to, že zatímco mě Jessinka začala fungovat na zahradě na jedničku s hvězdičkou (teda v mé přítomnosti, když byly holky samy tak nikdy neměly problém), tak můj syn, který je hlavní zástupce paničky v její nepřítomnosti, nebude moct ani vynést odpadky do popelnice.

Ale jo, měly jste pravdu, i když možná ne tak, jak si myslíte. Jsem člověk co většinou promýšlí všechny varianty, vymýšlí plán B a i plán C, ale nikdy by mě nenapadlo, že se v tom nejhorším Jessinině období toho semele tolik a tím nemyslím čuby, že to co možná zvládnu já, tak nemusí nutně zvládnout rodina, to co jsem ochotná podstoupit já, tak to nebude ochotná trvale podstupovat rodina, že plán B bude tím pádem neproveditelný a plác C ze dne na den ztroskotá.

Máte pravdu v tom, že jsem si neměla Jessinku pořizovat, protože ani v tom nejhorším snu a při té nejhorší variantě, že by se holky neměly rády, mě ani ve snu nenapadlo, že se jedné z holek budu muset vzdát a je to to nejhorší, co mě v životě potkalo.

Ale to už je teď jedno, teď už nezbývá než říct "ano, měly jste pravdu"....ve své podstatě to dopadlo dobře, Jessinka se má jak v ráji, jen mě srdce krvácí a nevím jestli někdy přestane.

Peostě jsem tady jen chtěla říct, že je případné problémy a katastrofické scénáře při soužití psa s dalším zvířetem, je nutné zvažovat i pohledem všech členů domácnosti, že podcenění toho, jak bude na případné problémy reagovat partner se může ošklivě nevyplatit.

Mně je opravdu líto, jak to dopadlo. Někdy i při nejlepší snaze nelze dohlédnout všechny důsledky a počítat se všemi okolnostmi.
Samozřejmě s vámi nežiji, ale myslím si, že i když byste to teď zvládli, tak v budoucnu by ten problém nastal tak jako tak. A tímto pohledem je lepší, že se to stalo teď, když je Jessina štěně a dobře si zvykne jinde, zvlášť, když jste jí vybrala ty nové páníky dobře.
Moc vám přeji, aby si Gina s novým přírůstkem sedli, a aby se vám všem dohromady dobře žilo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mně je opravdu líto, jak to dopadlo. Někdy i při nejlepší snaze nelze dohlédnout všechny důsledky a počítat se všemi okolnostmi.
Samozřejmě s vámi nežiji, ale myslím si, že i když byste to teď zvládli, tak v budoucnu by ten problém nastal tak jako tak. A tímto pohledem je lepší, že se to stalo teď, když je Jessina štěně a dobře si zvykne jinde, zvlášť, když jste jí vybrala ty nové páníky dobře.
Moc vám přeji, aby si Gina s novým přírůstkem sedli, a aby se vám všem dohromady dobře žilo.

No myslím, že Jessinka dopadla úplně nejlíp...možná to tak prostě mělo být, možná se přeze mě měla dostat do své nové rodiny, protože taková se snad ani nedá vyhrát v loterii, škoda že si mě nechtěli adoptovat taky....no prostě asi k odrostlému štěněti nepotřebovali starou kravičku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Meggíí....možná bych byla stejná, možná bych taky napsala...."já jsem vám to říkala", myslím, že by se určitě někde v minulosti v nějakých diskuzích daly dohledat moje příspěvky, kde jsem v reakci na někoho psala, že bych si dvě feny nepořídila, že páreček je taková šance na jistotu. Nejsem žádnej začátečník, abych nevěděla, že soužití dvou fen nemusí být bezproblémové.

Já to nemám nikomu za zlé.....

Vlastně bych se v tom tady nepatlala, tahle diskuze není o mě a o mých fenách, akorát to tady plevelim, šlo mi mým příspěvkem o něco jiného.

A vám ještě jednou díky, opravdu když jsem tady probírala problém s holkama, tak vy jste mě opravdu svými reakcemi "nakopla" a že jsem zase začala být ten KING, co jsem musela být, když jsem měla Sáru a i když to nakonec nedopadlo, tak se mi opět potvrdilo, že psychika člověka má na chování psa velký vliv a že pokud ten klid a suverenita v té palici není, tak předstírání prostě nefunguje.

A asi i závisí na povaze psa, jak moc je na ty emoce citlivý. Dva psi a celkem mi nepřišlo, že by až tak reagovali na to, kdy si na Kinga hraju a kdy se tak citím, ale tahle fenka, ta to teda asi pozná. Mé povely musí být víc důrazné než jsem byla zvyklá, ale ne naštvané, to mýho bráchu i seštěkala, když na ní řval jak na cvičáku se řvalo na vlčáky. No ale to jsem taky mimo téma.


K tématu Australský ovčák mi teda velký nepřipadne a už vůbec byt není problém. Kolikrát si ten paradox uvědomuju s naším štěndem. Bydlím v domku, ale poměrně malé místnosti, takže na běhání to u nás moc není. Tchýňoví bydlí v bytě v paneláku a tam se náš pes vyblbne do sytosti. Ostatně zrovna toho ovčáka jsem viděla u paní, co ho měla v bytě. To je takový omyl, že pes potřebuje zahradu. To možná tak my, abysme mohli vzít psa na zahradu v pyžamu, ale že by to tam některého našeho psa nějak bavilo to ne. Důležitá je ta náplň, co jim člověk vymyslí a kolik má na ně času.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No myslím, že Jessinka dopadla úplně nejlíp...možná to tak prostě mělo být, možná se přeze mě měla dostat do své nové rodiny, protože taková se snad ani nedá vyhrát v loterii, škoda že si mě nechtěli adoptovat taky....no prostě asi k odrostlému štěněti nepotřebovali starou kravičku.

Je mi líto, že ste museli dát jednu fenu pryč, ale je dobré že se to stalo dokud je mladá. Je fajn, že to tu píšete, aspoň si lidé uvědomí, že dvě velké feny jsou potencionální problém i pro zkušené majitele.