Teta ustavičně kazí výchovu štěněte

Co byste mi poradili, jak takové věci řešíte vy?


poridila jsem si psa az do vhodneho prostredi, vychovavam ho sama a nenecham od MEHO psa obtezovat nikoho v okoli

ir.ma:
Já jsem v tu chvíli přicházela z altánku a viděla jsem ji. Pes ji předtím slyšel jít od branky, tak odběhl ode mě a šel ji přivítat, já jsem šla v závěsu, ale už bylo pozdě.

Pak jsem jí poklidně zopakovala to, co vždy: ,,Nechte ji, nevšímejte si jí, normálně jděte dál, s ní to takhle nemá cenu, když je rozjívená." Ona se tedy sebrala a zašla do baráku, neřekla nic. Holt nic lepšího jsem v ten moment udělat nemohla. :)

To jako ne, že bych se neozvala a nechala ji se psem takhle jednat. Nicméně vidíte, když se věci blbě sejdou, moc toho člověk nenadělá.

No, mohla bych štěněti venku nechávat připnutou stopovačku, to by se asi dalo... jenže zase celej den? Podobná situace se stane opravdu jen zřídka kdy a jak říkám, jindy stihnu štěně někam zaklidit, než dojde ke konfrontaci.

Jako takhle, u mě a u přítele to ignorování funguje dobře. Ona zkusí skočit jednou, dvakrát, a bez zpětné vazby ji to přestane bavit, sedne si a chová se způsobně. U tetky ona ale ví, že to bejčení zabere, tak to holt praktikuje.

Nevím nevím, zda ji jen fyzické omezení v tom, co právě dělá naučí "skákat se nesmí". naučí ji to podle mě spíš "když se pokusím jít někoho přivítat, nedovolej mi to a já nevím proč". :)

Je to německý ovčák s troškou huskyho v krvi, má přesně čtyři měsíce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co byste mi poradili, jak takové věci řešíte vy?


poridila jsem si psa az do vhodneho prostredi, vychovavam ho sama a nenecham od MEHO psa obtezovat nikoho v okoli

Tak my v tomhle době plánujeme zůstat už napořád, žádné stěhování neplánujeme. A čekat na to, až budu napůl šedivá a nikdo jiný tu s námi už žít nebude, je nesmysl.

Jinak díky za užitečnou radu - vrátím se do minulosti a štěně si nepořídím.

,,Nesmíš! Sedni! Neskákej!" hehe hodně štěstí s odnaučováním příbuzných :-) až to vyřešíte, přijďte to vysvětlit mé matce :-)
Takové pískání je normální, tam už jsem smířená... ale sáhnout na mého psa (dítě,...) někdo, komu jsem to nedovolila, tak letí. Chvíli mi ze psa rostl nerváček a to nechcete.
Takže se můžete:
a) odstěhovat
b) dát tetičce jiný dům
c) naučit psa reakci: vidím tetu = sedím/popadnu hračku a vraždím (hračku)

Berte to tak, že vy i štěně jste v těch společných prostorách takový malí vetřelci pro ty starousedlíky. Sama jste vyloučila možnost, že by šlo vždy zabránit společnému střetu, musíte tedy sklopit uši a přizpůsobit se tomu, aby i pro tetu a babičku bylo chození po dvorku příjemné a bez problémů. Tetě bych neříkal, co nemá dělat, ale co může dělat, tedy čím společné věci pomůže. Tohle bych nechal na partnerovi, aby to domluvil, pokud už nemáte sama dobré vztahy. Dá se rozumně vysvětlit i nepřístupnému člověku, jak budete štěně vychovávat jakým povelem štěně budete uklidňovat, aby neskákalo po ostatních lidem na zahradě a na chodbě a který povel můžou v dané chvíli použít i oni sami. Stopovačka je také dobrá věcička Do výchovy se Vám podobní lidé budou vždycky plést, dokud budou mít pocit, že je nevychovanost psa omezuje.

Nedivím se, že vás "tetka" nemá ráda, asi bych vás taky ráda neměla. Pochopila jsem to dobře? Vy jste se přistěhovala k ní do domu a chcete tam určovat pravidla ?
Kdyby tam bydlej nerudnej "strejda", tak by vám štěně třeba nakopnul. Chovejte se podle toho, že žijete ve společném domě. Štěně voďte v domě na vodítku a choďte s ním na procházky, tam s ním cvičte a až budete mít psa vychovaného, tak ho třeba budete moci pouštět na volno na společnou zahradu. Když vyjdou spolubydlící z domu, psa odvoláte.
A trochu pokory by to chtělo, jestli v tom domě chcete společně žít! Vychovávejte sebe, štěně a ne starou tetu.

Aliza napsal(a):
ir.ma:
Já jsem v tu chvíli přicházela z altánku a viděla jsem ji. Pes ji předtím slyšel jít od branky, tak odběhl ode mě a šel ji přivítat, já jsem šla v závěsu, ale už bylo pozdě.

Pak jsem jí poklidně zopakovala to, co vždy: ,,Nechte ji, nevšímejte si jí, normálně jděte dál, s ní to takhle nemá cenu, když je rozjívená." Ona se tedy sebrala a zašla do baráku, neřekla nic. Holt nic lepšího jsem v ten moment udělat nemohla. :)

To jako ne, že bych se neozvala a nechala ji se psem takhle jednat. Nicméně vidíte, když se věci blbě sejdou, moc toho člověk nenadělá.

No, mohla bych štěněti venku nechávat připnutou stopovačku, to by se asi dalo... jenže zase celej den? Podobná situace se stane opravdu jen zřídka kdy a jak říkám, jindy stihnu štěně někam zaklidit, než dojde ke konfrontaci.

Jako takhle, u mě a u přítele to ignorování funguje dobře. Ona zkusí skočit jednou, dvakrát, a bez zpětné vazby ji to přestane bavit, sedne si a chová se způsobně. U tetky ona ale ví, že to bejčení zabere, tak to holt praktikuje.

Nevím nevím, zda ji jen fyzické omezení v tom, co právě dělá naučí "skákat se nesmí". naučí ji to podle mě spíš "když se pokusím jít někoho přivítat, nedovolej mi to a já nevím proč". :)

Je to německý ovčák s troškou huskyho v krvi, má přesně čtyři měsíce.

"Nevím nevím, zda ji jen fyzické omezení v tom, co právě dělá naučí "skákat se nesmí". naučí ji to podle mě spíš "když se pokusím jít někoho přivítat, nedovolej mi to a já nevím proč". :)"

No to štěněti samozřejmě musíte i vysvětlit, co chcete, aby v tu chvíli dělalo místo skákání na lidi😉

megi-the-dog:
Díky, vidím to na možnost c), no... Vraždění pobavilo.


molok:
Díky za váš příspěvek. :)

Noo, ne tak úplně - dům je totiž napůl tetky a napůl vlastnictvím mého přítele. :) Ale jasně, rozumím Vaší pointě a máte pravdu. Ony dvě se neprosily o to, abych tu byla já a už vůbec ne pes. My jsme se jich pouze zeptali, zda není problém, že tu s námi bude pejsek a bylo nám to odsouhlaseno.

Tohle je na nic v tom ohledu, že mít ty vztahy lepší, mohla bych to tetě říct jinak, pobavit se s ní o tom. Jenže ona je od podstaty hysterická, cholerická, hned vyletí, ráda komanduje ostatní a je povýšená. Mně dodnes nenabídla tykání a asi mi ho ani nikdy nenabídne. Myslím, že mě celkově "neschvaluje".

Já bych jí jen ráda vysvětlila, že za to, že to na ni ten pes zkouší, si může do značné míry ona sama a že dokud je to takhle malej pakůň, těžko ho naučit nějakej povel na neskákání. Je to jako batole, co když je rozjívené, začne vřískat a je umění ho umlčet a vysvětlit mu, že s tím nepochodí.

Jinak ze startu jednou teta zkusila štěně i plácnout přes zadek a to dostala od přítele okamžitě poj*eb. Přítele ona bere v lecčem pořád jako dítě, které může komandovat a taky to tu a tam dělá (ačkoliv už ne tolik, jako dřív). On jí to třeba řekne, vysvětlí, ale ona si za týden zase jede svoje.

ir.ma:
Tak jasně, jenže s ní je to teď vážně umění - když má mega velkou radost a je rozrušená, upoutat něčím její pozornost je takřka nemožné. Podle mě tyhle věci půjdou lépe i s tím, jak poroste a bude se vyvíjet i mentálně. Teď bych jí mohla před obličejem mávat masem, mlsky, hračkami, čímkoliv, ale nadšení z tety a snaha o vítání má prostě přednost.

V jiných případech ji zvládám, klíčem ale je to, aby v ten moment zklidnila hormon. Což jsem v těchto případech ještě nerozklíčovala. Když ji držím na vodítku, nebo jí nedovolím za tím člověkem jít, ona to nevzdá, táhne, vrtí ocasem a nevšímá si ničeho, nejde upoutat její pozornost.

Příkazy v momentě rozjaření jsou naprostý nesmysl, neposlechne takhle nikdy, proto to od začátku nezkouším. A navíc je hloupost tím ty povely "kazit", když vím, že v téhle situace stejně neposlechne. EDIT: Myslím samozřejmě, dokud je to štěně. Vím, že v budoucnu mají ty povely sloužit právě v takových situacích, teď to ale vážně ještě nemá smysl.

Aliza napsal(a):
megi-the-dog:
Díky, vidím to na možnost c), no... Vraždění pobavilo.


molok:
Díky za váš příspěvek. :)

Noo, ne tak úplně - dům je totiž napůl tetky a napůl vlastnictvím mého přítele. :) Ale jasně, rozumím Vaší pointě a máte pravdu. Ony dvě se neprosily o to, abych tu byla já a už vůbec ne pes. My jsme se jich pouze zeptali, zda není problém, že tu s námi bude pejsek a bylo nám to odsouhlaseno.

Tohle je na nic v tom ohledu, že mít ty vztahy lepší, mohla bych to tetě říct jinak, pobavit se s ní o tom. Jenže ona je od podstaty hysterická, cholerická, hned vyletí, ráda komanduje ostatní a je povýšená. Mně dodnes nenabídla tykání a asi mi ho ani nikdy nenabídne. Myslím, že mě celkově "neschvaluje".

Já bych jí jen ráda vysvětlila, že za to, že to na ni ten pes zkouší, si může do značné míry ona sama a že dokud je to takhle malej pakůň, těžko ho naučit nějakej povel na neskákání. Je to jako batole, co když je rozjívené, začne vřískat a je umění ho umlčet a vysvětlit mu, že s tím nepochodí.

Jinak ze startu jednou teta zkusila štěně i plácnout přes zadek a to dostala od přítele okamžitě poj*eb. Přítele ona bere v lecčem pořád jako dítě, které může komandovat a taky to tu a tam dělá (ačkoliv už ne tolik, jako dřív). On jí to třeba řekne, vysvětlí, ale ona si za týden zase jede svoje.

ir.ma:
Tak jasně, jenže s ní je to teď vážně umění - když má mega velkou radost a je rozrušená, upoutat něčím její pozornost je takřka nemožné. Podle mě tyhle věci půjdou lépe i s tím, jak poroste a bude se vyvíjet i mentálně. Teď bych jí mohla před obličejem mávat masem, mlsky, hračkami, čímkoliv, ale nadšení z tety a snaha o vítání má prostě přednost.

V jiných případech ji zvládám, klíčem ale je to, aby v ten moment zklidnila hormon. Což jsem v těchto případech ještě nerozklíčovala. Když ji držím na vodítku, nebo jí nedovolím za tím člověkem jít, ona to nevzdá, táhne, vrtí ocasem a nevšímá si ničeho, nejde upoutat její pozornost.

Příkazy v momentě rozjaření jsou naprostý nesmysl, neposlechne takhle nikdy, proto to od začátku nezkouším. A navíc je hloupost tím ty povely "kazit", když vím, že v téhle situace stejně neposlechne. EDIT: Myslím samozřejmě, dokud je to štěně. Vím, že v budoucnu mají ty povely sloužit právě v takových situacích, teď to ale vážně ještě nemá smysl.

Vymyslet si nějaký pracovní pseudopovel a nebudete si kazit ty oficiální.
Protože je to rozjívené štěně, potřebujete i tu mechanickou pojistku v podobě šňůry.

A bude hůř.

ir.ma:
Že by třeba ono pěvované "pocem"? To je hodně dobrý nápad.

Já jsem doposud zkoušela i zavolat ji jménem. Ona se nejprve rozeběhne ke mně, ale pak se zasekne, bo tetu dlouho neviděla a mě už dneska jo, takže ona má přednost a je zajímavější... Tudíž se otočí na podpatku a zase běží za ní. Tady by opravdu ta stopovačka mohla pomoct.

Děkuju za rady. :)

rapotacka11 napsal(a):
A bude hůř.

No jako zatím je až na tyhle momenty opravdu hodná, výchova v běžném životě se daří, jak se zdá. Od jara přibude navíc cvičák. Ale ani si nechci představovat, co se může a bude dít v její pubertě.

Aliza napsal(a):
ir.ma:
Že by třeba ono pěvované "pocem"? To je hodně dobrý nápad.

Já jsem doposud zkoušela i zavolat ji jménem. Ona se nejprve rozeběhne ke mně, ale pak se zasekne, bo tetu dlouho neviděla a mě už dneska jo, takže ona má přednost a je zajímavější... Tudíž se otočí na podpatku a zase běží za ní. Tady by opravdu ta stopovačka mohla pomoct.

Děkuju za rady. :)

My máme pro klidné vítání povel "paciny na zemi"😂😂

na mě se řítit psisko třeba s tlapama od hlíny a skákalo po mně - tak taky nečekám na reakci (v tu chvíli nefungujícího) "psovoda") a budu si to ihned řešit sama. A možná i způsobem, který se protistraně nelíbí. Protože mě ten pes obtěžuje, navíc já s ním sdílím prostor a já si ho tedy musím umět zvládnout, pokud třeba nechci, aby se příště choval stejně.
Obdobně se chovám třeba v parku, když se ke mně přiřítí cizí pes - taky nebudu čekat, jestli se někdo uráčí si svého psa všimnout... holt to řeším ihned. Někdy pohlazením, někdy ignorací, někdy odstrčením... a někdy i sprdnutím větším a vysláním psa zpátky k majiteli... a většinou to pochopí psi i majitelé... pochopitelně podle aktuální situace.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nedivím se, že vás "tetka" nemá ráda, asi bych vás taky ráda neměla. Pochopila jsem to dobře? Vy jste se přistěhovala k ní do domu a chcete tam určovat pravidla ?
Kdyby tam bydlej nerudnej "strejda", tak by vám štěně třeba nakopnul. Chovejte se podle toho, že žijete ve společném domě. Štěně voďte v domě na vodítku a choďte s ním na procházky, tam s ním cvičte a až budete mít psa vychovaného, tak ho třeba budete moci pouštět na volno na společnou zahradu. Když vyjdou spolubydlící z domu, psa odvoláte.
A trochu pokory by to chtělo, jestli v tom domě chcete společně žít! Vychovávejte sebe, štěně a ne starou tetu.

Prý trochu pokory... Nevíte vůbec nic o tom, jak to u nás chodí a hned máte předpojaté závěry a odsuzujete mě.

Nechci v našem domě určovat nic a ani to nedělám. Vše se tu vesměs řídí podle toho, jak řekne teta, ale ani tak jí to leckdy není dobré. Je schopná na mě a na mého přítele pořvávat zvrchu domu, jak si dovolujeme se u sebe v pokoji bavit a poslouchat hudbu (ne nahlas a dodávám, že třeba v 9 hodin ráno, přičemž ona vstává v šest a babička po osmé). Pokaždé si najde něco nového a nám nezbývá, než se podle toho zařídit. Vyloženě si někdy užívá konflikty a vyvolává je, když si potřebuje ulevit.

Ale zpět k věci:

Ráda bych od ní jednu jedinou věc, je to podle Vás tolik? Jde mi pouze o to, aby díky tetě můj pes v dospělosti nebyl agresivní nebo nezvladatelný. A že může být snadno hůř, až bude vážit o 12 kg víc, než teď. Dovedete si představit, jakej průser by byl, kdyby ho ona po svém vzoru chytla za kůži a ona pes ji kousnul? Navíc jde o moje zvíře, nikdo mu nebude ubližovat a nerudného dědu, kterej by nakopl mého psa bych sjela takovým způsobem, že by si to za rámeček nedal. Klidně i za cenu odstěhování se jinam.

Vy byste mu to u svého psa tolerovala? Jen proto, že byste s ním žila ve stejném domě? Máte v tomto ohledu prapodivné názory a přístup.

Dodávám, že dům je její pouze napůl, napůl patří mému příteli.

Že mě nemáte ráda jsem si všimla. Vždycky si do mých vláken přijdete jen rejpnout (ačkoliv v tomhle nejste sama), ať napíšu cokoliv a chovám se tu k lidem slušně, a ačkoliv jsem ani Vám nikdy nic špatného neudělala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
na mě se řítit psisko třeba s tlapama od hlíny a skákalo po mně - tak taky nečekám na reakci (v tu chvíli nefungujícího) "psovoda") a budu si to ihned řešit sama. A možná i způsobem, který se protistraně nelíbí. Protože mě ten pes obtěžuje, navíc já s ním sdílím prostor a já si ho tedy musím umět zvládnout, pokud třeba nechci, aby se příště choval stejně.
Obdobně se chovám třeba v parku, když se ke mně přiřítí cizí pes - taky nebudu čekat, jestli se někdo uráčí si svého psa všimnout... holt to řeším ihned. Někdy pohlazením, někdy ignorací, někdy odstrčením... a někdy i sprdnutím větším a vysláním psa zpátky k majiteli... a většinou to pochopí psi i majitelé... pochopitelně podle aktuální situace.

Vím, máte v tomhle pravdu. Nezbývá nic jiného, než nastolit tu stopovačku.

Nemyslete si, mě s tím to mé štěně taky solidně se*re a o to víc, že jsem v daný moment bezmocná a je mi trapně i kvůli té tetě, před kterou se pes chová jak hovado a působí, že nemá žádné způsoby (což má, ale nesmí být takhle nadšenej a rozjívenej).

No nevím… Vy jste psovod, tak je ten management na Vás, ne na tetě…

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nevím… Vy jste psovod, tak je ten management na Vás, ne na tetě…

Já to vím, ale teta v něm ale přeci nemusí podporovat špatné chování, když navíc dostane jasné instrukce, jak co (ne)dělat. Je to na nic, když štěně se umí chovat a chová dobře, dokud se neobjeví ona. Vidím v tom jasnej vzorec, a nejsem sama. :)

Četla jsem někde cosi i o tom, že pes není ani jako malej úplně hloupej a přesně ví, co si ke komu může a nemůže dovolit.

Prozatím je to s ní prostě těžké, je hodně malá a spoustu věcí zatím nechápe, ty emoce s ní třískají. Proto by se opravdu hodilo, kdyby to ti ostatní lidi respektovali (což teta podle mě dělá, vždycky to její chování přejde), ale zrovna mi to neulehčuje tím, že štěně učí, že skákání a prasení zabírá na přivolání pozornosti.

Aliza napsal(a):
Já to vím, ale teta v něm ale přeci nemusí podporovat špatné chování, když navíc dostane jasné instrukce, jak co (ne)dělat. Je to na nic, když štěně se umí chovat a chová dobře, dokud se neobjeví ona. Vidím v tom jasnej vzorec, a nejsem sama. :)

Četla jsem někde cosi i o tom, že pes není ani jako malej úplně hloupej a přesně ví, co si ke komu může a nemůže dovolit.

Prozatím je to s ní prostě těžké, je hodně malá a spoustu věcí zatím nechápe, ty emoce s ní třískají. Proto by se opravdu hodilo, kdyby to ti ostatní lidi respektovali (což teta podle mě dělá, vždycky to její chování přejde), ale zrovna mi to neulehčuje tím, že štěně učí, že skákání a prasení zabírá na přivolání pozornosti.

Vy to chování nemáte vůbec umožnit. Jste bezmocná, jak říkáte, protože jen pasivně přihlížíte, nemáte proaktivní přístup.

Ano, pes se umí k různým lidem chovat různě, otázka je, zda jste ochotná to akceptovat. Nechat někoho jiného obtěžovat mým psem, protože si s tím neumí nebo nechce poradit, se mi nezdá fér. Řešíte důsledek (co má teta dělat, když na ni Váš pes skáče), ale měla byste řešit příčinu (aby ten pes neskákal).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy to chování nemáte vůbec umožnit. Jste bezmocná, jak říkáte, protože jen pasivně přihlížíte, nemáte proaktivní přístup.

Ano, pes se umí k různým lidem chovat různě, otázka je, zda jste ochotná to akceptovat. Nechat někoho jiného obtěžovat mým psem, protože si s tím neumí nebo nechce poradit, se mi nezdá fér. Řešíte důsledek (co má teta dělat, když na ni Váš pes skáče), ale měla byste řešit příčinu (aby ten pes neskákal).

Jak už jsem psala, snažím se těmhle situacím vždy zabránit. Doma se to daří na 100%, prostě psa nasměruju do místnosti a zavřu se v ní s ním, dokud chodba opět není liduprázdná.

Venku se stane tak v jednom z dvaceti případů, že tam narazíme na tetku. Dneska konkrétně tu byla návštěva, stará paní. Já jsem psa vzala ven, šla jsem s ním schválně daleko na zahradu, když ta paní byla na odchodu. Jenže jmě v ten moment hodně bolelo břicho, opravdu extrémně a potřebovala jsem si sednout, proto jsem zamířila do altánku, když zacvakla branka a když jsem si myslela, že ta paní už je pryč.

Bohužel pes šel za mnou a pak jsem shledala, že tetka ji šla doprovodit a právě se vrací od branky, a tak ta situace nastala. Pokud se nedá dělat nic jiného, bez stopovačky to nepůjde, jak už jsem napsala výše...

Ještě jednou díky za všechny reakce.

Brala jsem to blbě v tom ohledu, že se všichni musí zapojit do výchovy mého psa. Praktiku ignorace skákání můžu aplikovat leda na sebe, ale pes nemůže zasahovat do komfortní zóny jiných lidí.

Takže jsem to vymyslela tak, že na zahradě bude nosit stopovačku a doma vodítko. A skákat nebude nikde na nikoho, ani na mě s přítelem.

a ještě poznámku. Psi umí vycítit náladu.... a pokud tetu ráda nemáte (a je vidět, že nemáte), tak může fena vždy reagovat výrazně odlišně, než u jiných lidí.
Já osobně bych se snažila zapracovat na sobě - zkuste najít k tetě nějakou cestu - ne nemusíte se milovat, ale tolerovat a chápat se. Není to snadné, ale většinou to jde... Zkuste si sednout a domluvit principy soužití - nejen s ohledem na psa, ale na váš život. Vždyť tam máte vedle sebe nejen bydlet, ale hlavně žít... Ne hned, ne pod emocema... proberte to s partnerem...

Vy jste asi docela dáreček. Přijdete do cizího domu, kde vám nepatří ani klika, a máte to štěstí, že vám obě další obyvatelky domu, babička a teta přítele, daly zelenou k pořízení psa. A udělaly to i přesto, že tetu zjevně nemáte ráda... Takové mezigenerační soužití bývá náročné i bez psa, natož s ním, a vyžaduje hodně tolerance. Především by měla být z vaší strany.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a ještě poznámku. Psi umí vycítit náladu.... a pokud tetu ráda nemáte (a je vidět, že nemáte), tak může fena vždy reagovat výrazně odlišně, než u jiných lidí.
Já osobně bych se snažila zapracovat na sobě - zkuste najít k tetě nějakou cestu - ne nemusíte se milovat, ale tolerovat a chápat se. Není to snadné, ale většinou to jde... Zkuste si sednout a domluvit principy soužití - nejen s ohledem na psa, ale na váš život. Vždyť tam máte vedle sebe nejen bydlet, ale hlavně žít... Ne hned, ne pod emocema... proberte to s partnerem...

Ani nevíte, kolikrát jsem to zkoušela. Měla jsem od prvního dne soužití snahu najít si k ní cestu, ale vždy bez úspěchu.

Ona by zřejmě byla nejraději, kdyby můj přítel neměl vůbec nikoho, proto nám někdy teta dělá doma peklo.

Teď se jí spíš bojím a jsem z ní nejistá, a nikam se to neposouvá. Pomáhá trochu jen to, když řádně uklízím společné části domu.

Zpočátku jsem to i párkrát obulela, ale zjevně s tím, že jí vadím v globále nijak nehnu. Není to o tom, že bych jí neměla ráda, ale je mi její přítomnost nepříjemná, jelikož si mě k sobě rezolutně odmítá pustit.

Alizo, mně taky v jednom kuse někdo "kazil" výchovu, jednou to byl přítel, pak matka, pak přítelova rodina, semtam nějaký kamarád nebo pejskař, kterým nevadí, když pes skáče. Imrvere jsem se rozčilovala pro sebe, jak je to hrozný, jak se můžu někam posunout a proč já se snažím. Jenže tím jsem si kazila vztah s lidma a se psem. A netvrdím, že pak se všechno kouzelně změnilo, trvalo mi než jsme se psem dostali tam, kde teď jsme. Máte tady super rady. K tý pokoře se přikláním taky, nic proti vám, ale člověku se tak nějak líp dýchá a má lepší pohled na druhé. Stopovačka je super věc, vodítko po domě taky. Není tety problém, že je v nějakou chvíli pro psa zajímavější než vy, snažila bych se pracovat na tom,aby se na vás víc navázal a taky na socializaci- víc mezi lidi a psy a vůbec víc nějakých podnětů. Ať zjistí, že to či ono není nic vyjímečnýho. A s přitelem si zkuste uvědomit, že dokud nemáte psa vychovanýho, tak si holt lidi budou hledat možnosti, jak si ho zpacifikovat, aby k tomu nedocházelo, musíte na tom zapracovat. Jako mě seřvat někdo za to, že se bráním před jeho psem, tak mu to vrátím ještě 3x ,ovšem bez řvaní. Zkuste se sama trochu vyklidnit, vím snadno se to říká, ale asi se toho ve vás mele víc a někdy to zatemňuje schopnost podívat se na věc jiným úhlem. Nebo se pro klid v duši odstěhujte, někdy se člověku neskutečně uleví. Je jen na vás jak to uchopíte.

Balu, viz můj poslední příspěvek pro Xerxovou...

Já bych na tu zahradu s tím psem když je tam vůbec nechodila. Prostě štěně na vodítko a jdeme na louku, do lesa, na procházku...

Dodávám, že babička mě má ráda a rozumím si naprosto v pohodě i se zbytkem přítelovy rodiny.

Jen teta si mě drží od těla od prvního dne, co mě poznala. I kdybych se na hlavu stavěla, jí se nezavděčím nijak.

Jsem člověk, který je rád zadobře se všemi, ale u ní mám holt stopku.

Evv napsal(a):
Já bych na tu zahradu s tím psem když je tam vůbec nechodila. Prostě štěně na vodítko a jdeme na louku, do lesa, na procházku...

Však ona se tam přes zimu vyskytuje minimálně, někdy se to holt blbě sejde. Dneska jsem ji tam například vůbec nečekala a vědět, že je ještě na dvorku, tu chvilku bych se psem ještě počkala vzadu na zahradě.

Jinak si veskrze myslím, že teta má štěně ráda, podle všeho. A i proto mu toleruje tyhle věci.

Aliza napsal(a):
Však ona se tam přes zimu vyskytuje minimálně, někdy se to holt blbě sejde. Dneska jsem ji tam například vůbec nečekala a vědět, že je ještě na dvorku, tu chvilku bych se psem ještě počkala vzadu na zahradě.

Jinak si veskrze myslím, že teta má štěně ráda, podle všeho. A i proto mu toleruje tyhle věci.

Tak to berte tak, že bydlíte v bytovém domě, s cizími lidmi. Od cizího byste přeci nečekala, že bude s vámi spolupracovat na výchově vašeho psa. A u rodiny je to někdy o dost složitější, než u cizích. Ve společných prostorách bych měla psa zajištěného, abych já řídila situaci. Nemůžete to chtít po tetě, a když to naní necháte, nemůžete po ní chtít, aby jednala dle vás. Pokud by po mě skákalo rozjívené štěně, taky bych asi nezvolila ignoraci jako účinnou reakci.

Aliza napsal(a):
Však ona se tam přes zimu vyskytuje minimálně, někdy se to holt blbě sejde. Dneska jsem ji tam například vůbec nečekala a vědět, že je ještě na dvorku, tu chvilku bych se psem ještě počkala vzadu na zahradě.

Jinak si veskrze myslím, že teta má štěně ráda, podle všeho. A i proto mu toleruje tyhle věci.

Tak pokud je ta interakce tak malá, tak bych se zas tak nebál, že by Vám vůbec byla schopná ovlivnit nějak výchovu, zvlášť když to maximálně preventujete, aby po ní neskákalo atd. Vězte, že lidé žijí s lidmi, co kazí psi ve společné domácnosti, to je pak na palici. Věřím Vám, že se třeba snažíte v tom vztahu dlouhodobě a z druhé strany nic, tací jsou holt někteří lidé, asi bych kvůli tomu nebulel, choval se obyčejně slušně a ona si jedenkrát snad zvykne. Na dobré vztahy musí být dva, netrapte se nad rámec toho, že se musíte každému zavděčit/ každému se líbit.

molok napsal(a):
Tak pokud je ta interakce tak malá, tak bych se zas tak nebál, že by Vám vůbec byla schopná ovlivnit nějak výchovu, zvlášť když to maximálně preventujete, aby po ní neskákalo atd. Vězte, že lidé žijí s lidmi, co kazí psi ve společné domácnosti, to je pak na palici. Věřím Vám, že se třeba snažíte v tom vztahu dlouhodobě a z druhé strany nic, tací jsou holt někteří lidé, asi bych kvůli tomu nebulel, choval se obyčejně slušně a ona si jedenkrát snad zvykne. Na dobré vztahy musí být dva, netrapte se nad rámec toho, že se musíte každému zavděčit/ každému se líbit.

I tak ale už činím opatření, aby se podobné situace nestávaly. Uvědomila jsem si, že v tom tetě opravdu lehce křivdím, ať je to jak chce.

A štěněti odnaučování skákání doma i venku jen prospěje.

Vím, taky se nepotřebuju líbit každému. U cizích lidí a známých je mi to víceméně jedno, ale toto je prakticky moje nejbližší rodina... Je to leckdy ale stresující, když musíte sdílet bydlení a žít s lidmi, kteří se k vám staví zády a dávají Vám najevo, že nejste vítaní a že Vás neberou. Někdy je to prostě stresující a sem tam mi z toho je holt smutno. Už jsem se ale obrnila a snažím se toho člověka mít stejně v paži, jako má on mě. (:

Ale děkuji za povzbuzení.

I když je polovina domu vašeho přítele, jste prostě poslední, kdo se přistěhoval, smiřte se s tím že vás budou maximálně tolerovat. Nějaké skákání bych neřešila, pes pochopí co si může ke komu dovolit. Pokud ta setkání teta - štěně probíhají přátelsky, nechala bych štěně tetu přivítat a vklidu bych ho zavolala, až budu vědět, že povel splní. Ono ho to s věkem při jinak dobře výchově přejde.

Otázka napsal(a):
I když je polovina domu vašeho přítele, jste prostě poslední, kdo se přistěhoval, smiřte se s tím že vás budou maximálně tolerovat. Nějaké skákání bych neřešila, pes pochopí co si může ke komu dovolit. Pokud ta setkání teta - štěně probíhají přátelsky, nechala bych štěně tetu přivítat a vklidu bych ho zavolala, až budu vědět, že povel splní. Ono ho to s věkem při jinak dobře výchově přejde.

No když po ní skáče doma, tak je to vesměs ok. Ale chápu, v čem jí to vadí venku, když je bahno a mokro... Dokud pes nepřestane takhle bejčit, bez té stopovačky a vodítka už nedám ani ránu. Viz toto: //Ono ho to s věkem při jinak dobře výchově přejde//.

Že mě nemáte ráda jsem si všimla. Vždycky si do mých vláken přijdete jen rejpnout (ačkoliv v tomhle nejste sama), ať napíšu cokoliv a chovám se tu k lidem slušně, a ačkoliv jsem ani Vám nikdy nic špatného neudělala.

Reaguji na text, ne na osobu. Zpravidla. Je pár výjimek, ale na ty reaguji zásadně kladně.
A tuhle znáte ?
https://www.youtube.com/watch?v=evyPqAbgNrY

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Že mě nemáte ráda jsem si všimla. Vždycky si do mých vláken přijdete jen rejpnout (ačkoliv v tomhle nejste sama), ať napíšu cokoliv a chovám se tu k lidem slušně, a ačkoliv jsem ani Vám nikdy nic špatného neudělala.

Reaguji na text, ne na osobu. Zpravidla. Je pár výjimek, ale na ty reaguji zásadně kladně.
A tuhle znáte ?
https://www.youtube.com/watch?v=evyPqAbgNrY

Jojo, je to u mě trošek problém, uznávám. Podobnej přístup činí lidi zranitelnými. Není od věci si to někdy připomenout.

Díky za písničku. :)

Je to pech bydlet s někým s kým se dlouhodobě nedaří vycházet :(.

Při pohledu z té lepší stránky - je fajn že teta ´má k feně přátelský přístup. Představte si kdyby ji nesnášela, házela vám klacky pod nohy, kdyby fena nesnášela ji... To by bylo teprve peklo.

Když sama máte s tetou takové problémy, tak mi přijde lepší podporovat přátelský vztah mezi ní a štěndem i za cenu nějakých těch výchovných prohřešků. Když jich nebude moc, věřím že to zvládnete ukočírovat ;). Když bude mít Vaše teta fenku ráda, bude nejspíš shovívavější k provozním prohřeškům typu štěkání, ťapky na chodbě atd. a všem se vám tam bude žít líp.

Na druhou stranu - pozor na vlastní hranice.

Aliza napsal(a):
Zdravím,

potřebuju od vás poradit, jak řešit následující problém:

Už od prvního dne, co jsme si s přítelem přivezli domů štěně, přítelova tetka kazí jeho výchovu a nedá si v ničem říct. U nás není pořádná možnost štěně tomuhle člověku nevystavovat, jelikož žijeme s tetou a babičkou v jednom domě, přičemž chodba je společná.

Snažíme se vždycky štěně zavřít, když je v dohledu ona nebo nějakej starší člověk, co přijde na návštěvu, nicméně tyhle situace nevyjdou vždy na sto procent.

Dneska například štěně potkalo tetku na dvorku a začalo po ní skákat. Co udělala ona? Zastavila se, začala na něj pisklavým hlasem ječet: ,,Nesmíš! Sedni! Neskákej!", přičemž ho nakonec i chytla za kůži na hřbetě a přišpendlila ho k zemi. Nečekaný výsledek? Štěně začalo pochopitelně bejčit ještě víc.

My jí to můžeme říkat furt dokola, že si ho nemá v takových momentech všímat a třeba jít dál, ač je to nepříjemné. Ale opakuje se furt ten samý scénář a mně z toho už tečou nervy. Navíc ta paní mě vůbec nerespektuje a nemá mě moc ráda, nenechá si ale říct ani od mého přítele.

Tetka sama měla kdysi psa a byl neskutečně rozcapenej a nevychovanej, jelikož ona o výchově psů ví kulové. Já se bojím, že tyhle její kiksy a konfrontace budou mít špatnej vliv na naše štěně, že bude v dospělosti nezvladatelné a bude si tohle na lidi dovolovat, když vidí, že si tím tu pozornost vydupe.

Nebo když jde jen o zlomek situací, mohlo by to být v pohodě?

Co byste mi poradili, jak takové věci řešíte vy?


Díky předem.

nečtu všechny komentáře,takže se možná opakuju-ale naší psici (malý pískle ale kříženec jrt, takže hopík) jsem odnaučila skákat jasným NE a povelem sedni-jakmile sedla tak jsem ji vítala, když začala trojčit přestala jsem. manžel vždycky hihihaha, mazlil ji když na něj skočila, teď už to štěně není a když ho poskáče v čistým oblečení tak remcá ale skáče jenom na něj-remcá, že je nevychovaná, ale může si za to sám (chtěl malýho pejska tak mu teď říkám že nesmí být línej se ohnout při vítání)

PájaKiarka napsal(a):
nečtu všechny komentáře,takže se možná opakuju-ale naší psici (malý pískle ale kříženec jrt, takže hopík) jsem odnaučila skákat jasným NE a povelem sedni-jakmile sedla tak jsem ji vítala, když začala trojčit přestala jsem. manžel vždycky hihihaha, mazlil ji když na něj skočila, teď už to štěně není a když ho poskáče v čistým oblečení tak remcá ale skáče jenom na něj-remcá, že je nevychovaná, ale může si za to sám (chtěl malýho pejska tak mu teď říkám že nesmí být línej se ohnout při vítání)

Jj. to vlastně fakt, když bude Aliza dál vést své štěně k tomu, aby neskákalo. Tak ona nakonec skákat nebude, ale na tu tetu jo. Oba mí předešlí psi neměli problém rozlišit, co kdo snese a co kdo ne. Třeba žebrat jídlo jen u jednoho člověka, který jim dával apod.

Trickyvoo napsal(a):
Jj. to vlastně fakt, když bude Aliza dál vést své štěně k tomu, aby neskákalo. Tak ona nakonec skákat nebude, ale na tu tetu jo. Oba mí předešlí psi neměli problém rozlišit, co kdo snese a co kdo ne. Třeba žebrat jídlo jen u jednoho člověka, který jim dával apod.

No právě.

Já se mohu snažit dělat hory doly, aby štěně osobní prostor tety nenarušovalo, ale co když to bude fungovat u všech lidí, jen u tety ne? Když ten pes opravdu hloupej není a ví, že mu to u ní vždycky fungovalo? Viz Pája a její manžel.

To ji prostě v její blízkosti vždycky budu muset držet na krátko.

Aliza napsal(a):
No právě.

Já se mohu snažit dělat hory doly, aby štěně osobní prostor tety nenarušovalo, ale co když to bude fungovat u všech lidí, jen u tety ne? Když ten pes opravdu hloupej není a ví, že mu to u ní vždycky fungovalo? Viz Pája a její manžel.

To ji prostě v její blízkosti vždycky budu muset držet na krátko.

Ale houby, koukám, že si dokážete vytvářet problémy i tam, kde žádný nejsou...

Kdybyste měla metrovou couračku vždy mimo byt nebo i nastálo doma , než ji KONEČNĚ něco naučíte, žilo by se všem lehčeji...

Aliza napsal(a):
No právě.

Já se mohu snažit dělat hory doly, aby štěně osobní prostor tety nenarušovalo, ale co když to bude fungovat u všech lidí, jen u tety ne? Když ten pes opravdu hloupej není a ví, že mu to u ní vždycky fungovalo? Viz Pája a její manžel.

To ji prostě v její blízkosti vždycky budu muset držet na krátko.

myslím že časem tohle opadne až bude mít perfektní přivolání/odložení- pokud vidím že manžel přijel z jednání, opravdu slušně oblečen a v nedobré náladě tak psa zhouknu a neskočí. ale jinak-upřímně v tom manžela nechávám vykoupat, když si nenechal poradit u štěněte

Přesně, ve chvíli, kdy budete umět psa odvolat od čehokoli (fakt bych být vámi popátrala po nějakých těch extra úža ňamkách na odměny), budete mít ve většině konfliktních situací vyhráno.

A ten zbytek vyřešíte tím, že dáte psovi plyšáka a budete mu po něm chňapat a pes vám bude hlavou uhýbat (třeba na vodítku u nohy) :-)

Mimochodem, takový plůtek podél cestičky od dveří k brance by nemusel být od věci, hm?