Štěně si nechce hrát "normálně"

A alternativa, že spíš než aportování hraček, ho baví hraní si na honěnou, vás nenapadnula? Když za váma přijde děcko, že se chce s váma honit, jdete se honit. Ne, nebudete mu vnucovat hru na slepou bábu, nebo člověče nezlob se. Taky si z vás dělá dobrý den? Moji psi taky aportéři nebyli, takže to fungovalo stylem(a museli se to postupně naučit) že jsem jim hračku hodila a věděli, že když mi ji přinesou chytit, budeme se o ni tahat a honit se s ní, než se mi povede jim ji zase za chvilku odeberu a hodím, třeba do křoví, aby ji museli chvíli hledat.

Buggyro, díky za Váš komentář. :)

Právě hračku na laně jsem sama "vymyslela" už dříve, jelikož jde o jeden z mála stylu hry, při kterém mám psa pod kontrolou a zároveň ho to celkem baví.

"Pusť" jsme zatím trénovali jen při přetahování, snaha o to zkusit to i při aportovacích akcích vyústí jedině v neúspěch. Štěně je zjevně v módu, v němž nehodlá poslouchat a chce, aby se věci odehrávaly po jeho, ač samo neví, co vlastně chce.

Mně právě bylo řečeno od některého ze zdejších stálých přispěvatelů, že běhat za psem, který drží v hubě hračku je hodně špatně a zadělávám si tím na maléry v rámci jeho chování, proto jsem to přestala dělat.

Když mi pak ale takhle dojde se štěndou trpělivost a vidím, jak na mě dotčeně zírá, tak si zase připadám jako špatnej pejskař, že nejsem kreativnější, nesnažím se víc, aj. Solidně mnou umí manipulovat, a to mu jsou teprve 4 měsíce.

Naopak, štěně si chce hrát normálně.
Vylítejte štěně, pohrajte si s ním podle něj. Výchova a výcvik jsou bezva věci, ale štěně potřebuje zažít i nějakou srandu.
Pokud chcete učit aport, můžete na to vyčlenit jednu hračku. S ostatními si klidně hrejte tak, jak si přeje štěně.

lesnížínka napsal(a):
A alternativa, že spíš než aportování hraček, ho baví hraní si na honěnou, vás nenapadnula? Když za váma přijde děcko, že se chce s váma honit, jdete se honit. Ne, nebudete mu vnucovat hru na slepou bábu, nebo člověče nezlob se. Taky si z vás dělá dobrý den? Moji psi taky aportéři nebyli, takže to fungovalo stylem(a museli se to postupně naučit) že jsem jim hračku hodila a věděli, že když mi ji přinesou chytit, budeme se o ni tahat a honit se s ní, než se mi povede jim ji zase za chvilku odeberu a hodím, třeba do křoví, aby ji museli chvíli hledat.

lesnížínka:
Díky za nápad, každopádně to chaotické pobíhání a honění se ji baví. Ale uznávám, že nejsem v takové kondici, abych s ní lítala jak tajfun po zahradě půl hodiny. Pár minut se to dá, ale tím to hasne.

Jinak ona si vždycky tu hračku přinese, hodí ji přede mě a čeká. Když jí teda chci vyhovět a hodít jí to, sebere ji a odchází. Takhle mi na zahradě nosí každou chvíli něco, ale průběh je vždycky stejný.

A Vaši pejsci už byli v té době dospělí, nebo se to postupně naučili už ve štěněcím věku?

Varaxi napsal(a):
Naopak, štěně si chce hrát normálně.
Vylítejte štěně, pohrajte si s ním podle něj. Výchova a výcvik jsou bezva věci, ale štěně potřebuje zažít i nějakou srandu.
Pokud chcete učit aport, můžete na to vyčlenit jednu hračku. S ostatními si klidně hrejte tak, jak si přeje štěně.

Já bych to ráda dělala podle štěněte, ale zrovna v tomhle ohledu opravdu nechápu, co po mně chce - to je ta potíž.

Ona nechce, abyste hračku zvedla a hodila jí ji. Na to nečeká. Chápejte, ona chce, abyste ji honila a snažila se jí kořist sebrat.

Můj pes nikdy neaportoval. Vždycky jen přetahovaná s vrčením a lomcováním, nebo honění a snaha mu hračku sebrat. Když už jsem plivala plíce a odmítla běhat, přišel do mě strčit čumákem s hračkou v tlamě.

Nestál o to, aby mohl hračku najít a donést. Chtěl o ni válčit. Tož jsme válčili.

... abyste ji honila a snažila se jí kořist sebrat..
Případně abyste se o ni přetahovala, když už vám síly nestačí.
Mimochodem, cvik aport se skládá z několika dílčích kroků, které se učí postupně a odhození předmětu je až ten poslední.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ona nechce, abyste hračku zvedla a hodila jí ji. Na to nečeká. Chápejte, ona chce, abyste ji honila a snažila se jí kořist sebrat.

Můj pes nikdy neaportoval. Vždycky jen přetahovaná s vrčením a lomcováním, nebo honění a snaha mu hračku sebrat. Když už jsem plivala plíce a odmítla běhat, přišel do mě strčit čumákem s hračkou v tlamě.

Nestál o to, aby mohl hračku najít a donést. Chtěl o ni válčit. Tož jsme válčili.

Ta přetahovaná je dobrý nápad, ale to ona s těmi pullery a míčky jednoduše dělat nechce. Jak píšete, ona chce, abych ji naháněla.

Ale to bylo zkušenějšími zde označeno za podporování špatných návyků u psa, kterému pak nebude tímhle stylem možné sebrat něco, co si třeba ukradne a mohlo by mu to ublížit, ale bude Vám s tím zdrhat, apod. S tím, že pes si takto vychovává psovoda, přičemž by to mělo být opačně.

Na to přetahování hrajeme především doma, venku ji baví jen to chození s hračkou na laně.

No nevím, vždycky jsem psa naháněla, přetahovala jsem se s ním a povel "pusť" jsme zvládli bez problémů. Stačilo, aby znal přivolání. Přivolala jsem, věděl, že hra končí. Přišel, sednul a pustil na povel. Ne uprostřed hry, až už byl vyblbnutý (nebo já hledala v předklonu plíce v keřích).

Mně tohle štěně dělá taky, prostě se chce honit a hrát si. Já mu to teda klidně dopřeju, dělám že ho chytám, dělám u toho hrozný vopičky a podobně, že jestli nás někdo sleduje, tak si musí myslet, že jsem úplně vadná. 😃 Pak se třeba seberu a utíkám úplně pryč od psa, takže si to vyměníme a on zase honí mě. Když mě chytí, tak se spolu třeba přetahujeme a prostě blbneme. Možná to taky dělám blbě, taky jsem začátečník, ale prckovi je 10 měsíců a zatím nám to vyhovuje.

To štěně si hraje normálně. Aport není hra,ale cvik. To je ten zásadní rozdíl,který nechápete,proto se vám zdá,že pes neví,vo co go

Aliza napsal(a):
Ta přetahovaná je dobrý nápad, ale to ona s těmi pullery a míčky jednoduše dělat nechce. Jak píšete, ona chce, abych ji naháněla.

Ale to bylo zkušenějšími zde označeno za podporování špatných návyků u psa, kterému pak nebude tímhle stylem možné sebrat něco, co si třeba ukradne a mohlo by mu to ublížit, ale bude Vám s tím zdrhat, apod. S tím, že pes si takto vychovává psovoda, přičemž by to mělo být opačně.

Na to přetahování hrajeme především doma, venku ji baví jen to chození s hračkou na laně.

Můj pes dělá od štěněte přesně to samé, co ten Váš. Nebaví ho aportování, jen se chce nechat nahánět. Po hozeném míčku se kolikrát ani neohlédne když přijde na to, že bych chtěla aby aportoval. Protože ale miluje piškoty, tak jsem ho díky piškotům naučila na "pusť" , dokonce umí poslechnout i na " vyplivni" - to se hodí obzvlášť, když chce abych mu házela sněhové koule.
Někdy mi dokonce sám od sebe něco donese a čeká, že dostane piškotek.

Myslím, že jste si jen přebrala radu z diskuze příliš encyklopedicky. Tu diskuzi si pamatuji.

Hm_
bacha na to chodit/běhat za štěnětem
to hezky zakládá chování "útěkáře", ve smyslu něco mám v hubě = útěk od psovoda
chce to obrátit
štěně má běhat za člověkem, který má hračku
a když s ní prchne, tak jít pryč a třeba si hrát s jinou, štěně by mělo zvědavě přiběhnout

O tohle jde, že jo? Neběhala bych za štěnětem s úmyslem vzít mu hračku, ale prostě bych běhala se psem. Vidíte ten rozdíl? Pořídila bych pískací hračky, tahací hračky a prostě bych si hrála, jak štěně chce. Proč trváte na aportování, které štěně nechápe a neumí? Prostě ho teď tahle hra nebaví, hrajte jinou :D

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nevím, vždycky jsem psa naháněla, přetahovala jsem se s ním a povel "pusť" jsme zvládli bez problémů. Stačilo, aby znal přivolání. Přivolala jsem, věděl, že hra končí. Přišel, sednul a pustil na povel. Ne uprostřed hry, až už byl vyblbnutý (nebo já hledala v předklonu plíce v keřích).

espiro:
A takhle dobře vychovaného jste ho měla i v době, kdy mu byly jen čtyři měsíce? Jestli ano, ocenila bych nějakou efektivní radu, která by mohla u té naší v tomto věku zabrat. zatím je ochotná hračku pustit jen při přetahování, ale jakmile má něco v hubě a zdrhá s tím, na nějaké "pusť" naprosto kašle.

janaa:
Ale co to podporování špatných vzorců chování, které jsem popsala výše a na které mě bylo upozorněno od jiného člověka, co má se psy více zkušeností? Já jsem se se štěnětem první den naháněla taky, ale dostala jsem radu, že to dělat takhle nemá, protože to a to.

amstafron
Jo, tu naši taky baví za tím běžet jen když vidí, že já jdu tím směrem taky. Máte dobré, že ve vašem případě byl v rámci hry o pamlsky zájem, s těmi já tady nepochodím.

Fatia:
Ano ano, to je ten příspěvek.

Ahá... Takže je to spíš o tom nenahánět ho s nějakým náser*m a snahou o to, aby odevzdal tu věc. Tím pádem mě ten člověk lehce mystifikoval, jelikož já jsem psala rovnou, že jsme si tak jen hrály.

Otázka je, co myslíte tím, že si nechce hrát "normálně". Protože mně připadá, že si hraje jako každé úplně normální štěně. Mně to dělali i retrívři, že hned jako štěňata nenosili všechno mně, musela jsem je to nejdřív naučit. Jenže pro nás už to pak není hra, ale spíš práce, která je baví. Vy to nepotřebujete. Ale pokud chcete, aby vám cokoliv, co mu hodíte, nosil, musíte ho nejdřív naučit tu předávku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Otázka je, co myslíte tím, že si nechce hrát "normálně". Protože mně připadá, že si hraje jako každé úplně normální štěně. Mně to dělali i retrívři, že hned jako štěňata nenosili všechno mně, musela jsem je to nejdřív naučit. Jenže pro nás už to pak není hra, ale spíš práce, která je baví. Vy to nepotřebujete. Ale pokud chcete, aby vám cokoliv, co mu hodíte, nosil, musíte ho nejdřív naučit tu předávku.

Však pokud to nebude dělat žádné zlo v rámci budoucího chování, klidně za ní lítat při hraní budu. Já jsem spíš jako celek nepochopila tu předešlou radu, kterou zkopírovala Fatia z předešlé diskuze.

Když se všichni shodujete na tom, že o nic nejde, pak to řešit nebudu a budu ji nahánět, kde bude chtít.

Nehulákám "pusť", když pes zdrhá s hračkou. Přivolám, posadím a pak přijde povel, aby pustil.
Ale u čtyřměsíčního jsem to opravdu neřešila, jestli poslechl na první dobrou, bylo to mimino. Učil se a fakt neposlechl na slovo v tomhle věku.

Dle mého by byla chyba dělat hru na honěnou v situaci, kdy ukradne botu nebo řízek ze stolu. Ale hra na honěnou při hraní je v pohodě. Musíte se naučit číst a rozlišovat situace, nebo budete šedivá dřív než štěndu bude rok. A taky... Je fajn, že čtete knížky, poučky i diskuze. Ale nelze aplikovat vše, co se někde dočtete. Každý tady na ifauně má trochu jiný přístup, navíc většina z nás potvrdí, že přístup je třeba měnit v průbehu života psa a na každého dalšího psa je třeba jít zase jinak. Neexistuje jeden univerzální vždyplatný výchovný model. Vy jste tu jediná, kdo to štěně znáte, nemůžete strojově aplikovat to, co někdo cizí napsal na ifaunu.

janaa:
Ale co to podporování špatných vzorců chování, které jsem popsala výše a na které mě bylo upozorněno od jiného člověka, co má se psy více zkušeností? Já jsem se se štěnětem první den naháněla taky, ale dostala jsem radu, že to dělat takhle nemá, protože to a to.
Štěně nenaháním,když něco sebere a chci to od něj dostat.To ho opravdu učím,aby přede mnou zdrhal,že je to sranda. Když vezmu hračku, psovi jí poskytnu a hrajeme si na honěnou, začínám hru já a tím určuju její pravidla. Pokud štěně nemá přivolání, tak jí prostě ukončím tím, že buď nabídnu jinou,atraktivnější hračku, se kterou se třeba potahám, nebo prostě řeknu stačí a jdu pryč. Suma sumárum,je to v mé režii. Až bude mít pes přivolání,tak si ho přivolám. Resp. já třeba hry na honěnou nedělám,jenže za A na to má štěně doma smečku ostatních psů, za B mám retrívry, u kterých dělám vrcholový výcvik,tudíž nechci,aby se učilo,že s čímkoli v hubě se běží ode mě,ale vždy ke mě. Tudíž když má štěně hračku,kterou někde sebralo, a nejde ke mě, tak ho ignoruju. Pokud jde s ní ke mě,moc ho chválím. Ale je to o tom,že takovou hru nikdy nezačínám a nikdy nic neházím. Cvik aport - tedy ty čekáš,já odhodím předmět, dám povel, ty běžíš, vezmeš to,ihned se obracíš, běžíš ke mě, předáváš - je velmi složitý - spočítejte si, z kolika jednotlivých kroků je tvořen

Fatia:
Už je mi to jasné. :) Díky moc za radu.

Rovnou se Vás tedy zeptám, co dělat právě v momentě, kdy štěně drží v tlamě kuřecí křídlo (její, které dostala ke snídani), a při drobné nepzoornosti, kdy nezavřu do ložnice, tam s tím okamžitě naběhne a čeká, co já na to.

Ona v takových případech ví, že papat se má v kuchyni a vždycky ji odevšud nasměruju jinam, aby tím masem neocintávala postele, gauč, aj. Takže jsem šla za ní, a říkám jí "Odchod" (povel, který moc dobře ví, co znamená - má odejít ze dveří pryč a ve většině případů zabírá).

A co udělala ona? Začala obcházet skříně a stůl, kde ví, že na ni nedosáhnu a nic nezmůžu, a vyloženě si užívala to, jak za ní chodím. Věřte mi, že skutečně velice dobře věděla, co se po ní chce, a stejně nevyšla ven ze dvěří. Přišlo mi to jako snaha vynutit si mou pozornost. Pak zabralo až zvýšeným hlasem řečené "Padej odsud!" Přičemž ona pronto elegantně a zrychleným krokem vykráčela z ložnice, ocásek nahoře...

Kdybyste mi napsala něco ještě k tomuto, a jak v takových momentech jednat, byla bych moc ráda. Já s ní chci jednat vždy mimo afekt, ale v tomhle momentě mě opravdu lehce namíchla a není to poprvé, co tohle "jakoby naschvál" udělala.

Ad to hraní, ono je to i o preferencích toho konkrétního psa, třeba můj pes vůbec nemá rád tvrdý míčky a lana na přetahování, takže míčky máme jen měkký skákací a nebo tenisáky a na přetahování plyšáka uvázaného na laně a nebo super je ten dlouhý plyšový had, myslím na zoohitu ho mají.

Aliza napsal(a):
Fatia:
Už je mi to jasné. :) Díky moc za radu.

Rovnou se Vás tedy zeptám, co dělat právě v momentě, kdy štěně drží v tlamě kuřecí křídlo (její, které dostala ke snídani), a při drobné nepzoornosti, kdy nezavřu do ložnice, tam s tím okamžitě naběhne a čeká, co já na to.

Ona v takových případech ví, že papat se má v kuchyni a vždycky ji odevšud nasměruju jinam, aby tím masem neocintávala postele, gauč, aj. Takže jsem šla za ní, a říkám jí "Odchod" (povel, který moc dobře ví, co znamená - má odejít ze dveří pryč a ve většině případů zabírá).

A co udělala ona? Začala obcházet skříně a stůl, kde ví, že na ni nedosáhnu a nic nezmůžu, a vyloženě si užívala to, jak za ní chodím. Věřte mi, že skutečně velice dobře věděla, co se po ní chce, a stejně nevyšla ven ze dvěří. Přišlo mi to jako snaha vynutit si mou pozornost. Pak zabralo až zvýšeným hlasem řečené "Padej odsud!" Přičemž ona pronto elegantně a zrychleným krokem vykráčela z ložnice, ocásek nahoře...

Kdybyste mi napsala něco ještě k tomuto, a jak v takových momentech jednat, byla bych moc ráda. Já s ní chci jednat vždy mimo afekt, ale v tomhle momentě mě opravdu lehce namíchla a není to poprvé, co tohle "jakoby naschvál" udělala.

co bych udělala? asi to samé, co vy. a příště zavřela dveře.

Tohle jsou provozní věci, žádný extra výcvik a moc nad tím přemýšlíte
Vleze pes kam nemá? Houknu na něj, ať vypadne a je to.

Takže to mám prostě brát jako pubertální výlev, který musí přejít sám o sobě?

Někdy je asi fakt lepší přestat řešit, proč to ten pes dělá a co tím sleduje, o co mu jako jde. O nic mu nejde, prostě to udělat může a je to větší zábava, než to neudělat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Někdy je asi fakt lepší přestat řešit, proč to ten pes dělá a co tím sleduje, o co mu jako jde. O nic mu nejde, prostě to udělat může a je to větší zábava, než to neudělat.

To je taky fakt.

To je pořád ten 4 měsíční pes? Nebo už 5 nebo kolik?
Nejdřív učím jednoduché věci - pusť. Doma. Pusť něco, na čem ti zas tak moc nezáleží. Až to budeš umět, vyměníme postupně za nejlepší jídlo nebo pak za pusť na zahradě při hře na babu. My jsme se učili třeba drž/pusť a "aport" pak časem přišel sám, jak pes pochopil, že si hračku bude muset donést, abych ji hodila - ale mému psovi jde o něco jiného než jinému psu.
Proč si to děláte vše tak složité?
Neříkejte, že nějaký povel ovládá, na to je moc mladej. Zvyšování hlasu Vám nepomůže. Deset minut denně cíleného cvičení doma ano. Doma, ne při hře na babu. Nějaké dva tři jednoduché povely - stůj, pusť, pocem. Vážně cvičení se jistí vodítkem (to pocem... protože vždy chci, aby pes splnil, nesplnil neexistuje) a nevážné cvičení se nedělá nikdy.
A zbytek toho času jsou hry.
A když nechci, aby tahal křídlo do postele, tak dám psa do ohrádky/chodby/xxx a tam jí, ne?
Vy ho strkáte do situací, kdy selže. A to se nedělá. Tím si vše zkazíte. Psovi hlavně. Nic se nenaučí. Nic pořádně. Všecko tak napůl a na pytel.
On vyroste v šikovného sebevědomého a zdravého psa, když mu vyrobíte situace, kde splní jednoduchý požadavek a Vy ho hrozně moc pochválíte.
Takže... kde jsou teď ty odměny?
Zvolím si cíl - jeden povel - a vytvořím takové podmínky, ve kterých to pes splní. Ne osm povelů, ne tři sta knížek, ne "jaké má myšlenky",... já psovi říkám, co dělat, ale nechci nesmysly.

Aliza napsal(a):
Takže to mám prostě brát jako pubertální výlev, který musí přejít sám o sobě?

nevím, zda to samo přejde. kousat si kost v posteli asi bude příjemné i pro dospělého psa. Ale zavření dveří bude fungovat. Při krmení taky omezuji pohyb po baráku, moje fena si větší kusy taky odchází kousat jinam, nad misou to prostě nežere. Takže má přístup tam, kde nemůže do peřin a navíc na ní vidím, abych věděla, kde pak hned utřít syrové kuře z podlahy. Na návštěvě, kde je malé dítě krmím třeba venku, já doma zem neolizuju, ale roční děcko trochu jo :D

Aliza napsal(a):
Fatia:
Už je mi to jasné. :) Díky moc za radu.

Rovnou se Vás tedy zeptám, co dělat právě v momentě, kdy štěně drží v tlamě kuřecí křídlo (její, které dostala ke snídani), a při drobné nepzoornosti, kdy nezavřu do ložnice, tam s tím okamžitě naběhne a čeká, co já na to.

Ona v takových případech ví, že papat se má v kuchyni a vždycky ji odevšud nasměruju jinam, aby tím masem neocintávala postele, gauč, aj. Takže jsem šla za ní, a říkám jí "Odchod" (povel, který moc dobře ví, co znamená - má odejít ze dveří pryč a ve většině případů zabírá).

A co udělala ona? Začala obcházet skříně a stůl, kde ví, že na ni nedosáhnu a nic nezmůžu, a vyloženě si užívala to, jak za ní chodím. Věřte mi, že skutečně velice dobře věděla, co se po ní chce, a stejně nevyšla ven ze dvěří. Přišlo mi to jako snaha vynutit si mou pozornost. Pak zabralo až zvýšeným hlasem řečené "Padej odsud!" Přičemž ona pronto elegantně a zrychleným krokem vykráčela z ložnice, ocásek nahoře...

Kdybyste mi napsala něco ještě k tomuto, a jak v takových momentech jednat, byla bych moc ráda. Já s ní chci jednat vždy mimo afekt, ale v tomhle momentě mě opravdu lehce namíchla a není to poprvé, co tohle "jakoby naschvál" udělala.

Musíte holt předvídat a nedopustit, aby tato situace nastala.

Náš pesan je zlato, žrádlo si nikdy nebrání, odevzdá kost, kterou si chce zahrabat na zahradě (a já nehci páč mi pak tahá bahno na koberec při opětovném vyhrabání).

Ale když mu něco dám na místo a pak neprozřetelně otevřu dveře do obýváku, on okamžitě proklouzne a pak je to přesně jak popisujete - pokaždé když se přiblížím, pes se zvedne a odejde jinam. Nejlepší je pak nedělat nic.

Aliza napsal(a):
Ta přetahovaná je dobrý nápad, ale to ona s těmi pullery a míčky jednoduše dělat nechce. Jak píšete, ona chce, abych ji naháněla.

Ale to bylo zkušenějšími zde označeno za podporování špatných návyků u psa, kterému pak nebude tímhle stylem možné sebrat něco, co si třeba ukradne a mohlo by mu to ublížit, ale bude Vám s tím zdrhat, apod. S tím, že pes si takto vychovává psovoda, přičemž by to mělo být opačně.

Na to přetahování hrajeme především doma, venku ji baví jen to chození s hračkou na laně.

Doma mi aportuje dobře, ale venku mi taky žádné hraní moc nefunguje. Když jí něco hážu, tak proto doběhně, lehne si a žužlá a já přestávám existovat. Buď hru ukončím a řeknu jdeme a jdeme dál nebo vezmu něco jiného, co jí hodím a ona zatím běží a zase si lehne a žužlá, ale ani nevypadá, že by toužila, abych jí honila po poli. Na honění jí raději zkusím domluvit přátelského pejska, ať se vyblbnou.
Jo ale zkoušela jsem hrát na schovávanou, ale teda nepřišlo mi, že by jí to uchvátilo. Ona ráda běhá jako blázen, když budu mávat klackem nebo něčím, bude se mi ho snažit vzít. Nejvíc jí venku baví hrabat krtky a na to mě neptřebuje a pak dělat poslušného pesjka a brát za to pamlsky.

Ten můj roční jezevec taky chce abych ho honila, s hračkou zdrhá a uhýbá vždy na opačnou stranu, než sahám já, je šikovnej . Nějak mě nenapadlo, že by to mohlo být špatně, radostně ho honím po zahradě, když se nehoní s jiným pejsek. Ale je fakt, že po něm nechci přines a pusť. Prostě si jen hrajem na honěnou.
Ale fakt mě dost štve s tím, jak dopředu uhádne, na kterou stranu šáhnu pro tu jeho hračku nebo po něm a on uskočí na druhou.....

""Pusť" jsme zatím trénovali jen při přetahování, snaha o to zkusit to i při aportovacích akcích vyústí jedině v neúspěch. Štěně je zjevně v módu, v němž nehodlá poslouchat a chce, aby se věci odehrávaly po jeho, ač samo neví, co vlastně chce"

megi mě předběhla...
pusť zcela jistě trénuji v klidu a jak píše megí, zásadně!
když už je pes nějak vytočený, pak mohu použít pusť, které už má naučené

nebudu honit psa s hračkou, pokud nemá naučeno její poklidné odevzdání
(a jak časem jdou příspěvky Alizy, tak tím tuplem)

"Takže to mám prostě brát jako pubertální výlev, který musí přejít sám o sobě?"
ani náhodou
může, ale nemusí
může být hůř
křišťálovou kouli, která vidí do budoucna, ještě nikdo nevynalezl

Tak já nevím, jen jsem to tady prolítla...
Štěně si nechce hrát "normálně"?? A co už je normálnějšího, že chce, aby ho někdo honil?? Že si vezme do tlamky hračku a hoň mě??
Tady bych řekla, že si teda pleteme pojem a dojem, že zadavatelka má vlastně problém s aportem a ne s hraním.
A je otázka, co vlastně chce....aby štěně aportovalo? No tak to jsme v kategorii výcvik a nebo u štěněte spíše "škola hrou".
Nevím jestli už to tady někdo nenavrhoval, neradil, tak se možná budu opakovat, ale zkusila bych klasickou výměnu za něco atraktivnějšího, než co má štěndo momentálně v tlamičce.
A co se týče toho, že zadavatelka nemá fyzicky na to, aby si se štěnětem hrála na honěnou....tak to já taky nedělám, taky svoje psiska nehoním...ono povětšinou stačí říct takovým tím laškovným tónem "chytim tě...dej mi to" a naznačit, že ho jdu chytit...pes vyběhne, někde povětšinou udělá otočku a sprintuje kolem mě na druhou stranu a když běží okolo, tak zadupu, popoběhnu a zase povzbudím "chytím tě..." a to učení nechám, až upustí páru až když vidím, že už je vylítanej, tak nabídnu něco atraktivního jako výměnu a klidně se i k němu otočím zády a odcházím jakože game over.

Nejsem žádnej výcvikář, žádnej odborník, chápu, že je nutné štěně vychovávat a učit, ale stejně tak si myslím, že to blbnutí, ať už na honěnou a nebo že se mordujeme, je taky fajn.
Obzvlášť pokud pejsek nemá žádného vhodného psího kámoše, se kterým by podobné hry provozoval.

Podobně to mám teď s Ginou, když už nemá Jessinku, se kterou by se naháněla a prcek je na to ještě malej, tak se chce nahánět se mnou...když byla štěně, tak to byla její nejoblíbenější hra.....nikdy jsem to nějak neřešila, že by s tím mohl být později nějaký problém....prostě když už mě to nebaví, tak řeknu "mě už to nebaví, končíme" a čuba většinou přichází, abychom hru zakončily pomazleníčkem a to je prosím pes, který defakto "neposlouchá"...resp. umí tak max sedni, neochotně lehni, když nejsou érekce na slunci, tak chodí hezky na vodítku a venku přijde na zavolání, ale to taky jistíme stopovačkou, aby madam náhodou neodklusala do západu slunce a nebo neběžela lovit terénní motorku popř. divočáka.
A hračku jí můžu sebrat kdykoliv...ona není blbá a tak pozná rozdíl mezi tím mým "chytim tě..." a mezi "tak to rovnou odevzdej"

Hele a to je ten pes, co má tu tetu vedle ve vlákně? Tak se naučte "stůj" a máte vyřešeno. Ale prosimvás, venku s hračkou v hubě to fakt nepůjde :D

Tak mně by stačilo, že když ji baví běhat za hračkou, tak aby mě aspoň nechala mě jí tu hračku hodit.

Jenže ona z toho nemá rozum, tak s hračkou v tlamě loupe očima a kategoricky uhýbá hlavou, abych jí nevzala předmět, který ji stejně bez mého přispění přestane okamžitě bavit, pustí ho a radši si jde někam něco čmuchat.

Po chvilce přijde, mlácá po mně tlapičkama, jako že "pojď si hrát!", takže já jdu pro hračku, která tam odminule leží na zemi, že jí tu hračku hodím, ale ona je rychlejší, sebere ji a pak zírá na mě. Kolikrát jí stačí i to, že prostě chodím za ní, zatímco ona si tu věc majestátně nese.

Já vím, že u psů a u štěňat zejména je nesmysl se snažit něco racionalizovat, ale i tak mi ty rozporuplné náznaky kolikrát připadají na hlavu padlé. Zatím se každopádně poznáváme a časem se určitě sehrajeme lépe.

megi-the-dog:
Ráda bych viděla, jak učíte několikaměsíční rozjívené štěně bravurně zvládat povel "stůj a vypni veškeré emoce".

A ne, nepotřebuju, aby mi v tomhle věku perfektně aportovala, o tom to není. Proč mě ale nenechá, abych ji zabavila tím, co ji evidentně baví, namísto čehož se snaží zkonfiskovat jakoukoliv hračku a věc, hlavně aby se mně nedostala do rukou?

"Ráda bych viděla, jak učíte několikaměsíční rozjívené štěně bravurně zvládat povel "stůj a vypni veškeré emoce".

och
rozjívené štěně se NEUČÍ!

"A ne, nepotřebuju, aby mi v tomhle věku perfektně aportovala, o tom to není. Proč mě ale nenechá, abych ji zabavila tím, co ji evidentně baví, namísto čehož se snaží zkonfiskovat jakoukoliv hračku a věc, hlavně aby se mně nedostala do rukou?"

tak - fakt v tom tady nevidíte problém, respektive hezky nakročeno k problému?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Ráda bych viděla, jak učíte několikaměsíční rozjívené štěně bravurně zvládat povel "stůj a vypni veškeré emoce".

och
rozjívené štěně se NEUČÍ!

"A ne, nepotřebuju, aby mi v tomhle věku perfektně aportovala, o tom to není. Proč mě ale nenechá, abych ji zabavila tím, co ji evidentně baví, namísto čehož se snaží zkonfiskovat jakoukoliv hračku a věc, hlavně aby se mně nedostala do rukou?"

tak - fakt v tom tady nevidíte problém, respektive hezky nakročeno k problému?

Ocením Váš vhled - když teda pominu rady výše, jako honit se s ní, když ji to baví, apod, které jsem už vzala v potaz. :) Kdybych si s tím odpočátku rady věděla, tak sem přece nepíšu.

Jinak jsem tím myslela, že ten povel zvládat může ve většině případů, v rámci učení za klidu, ale když je pak v jiných situacích ten nápor emocí a rozjaření moc velký, tak se vám na ten jinak potenciálně vždy dobře splněný a uposlechnutý povel to hodně mladé štěně prostě vybodne.

DODATEK:
Psala jsem ZVLÁDAT povel, ne UČIT povel. Vy v tom mém textu taky vidíte jen to, co chcete. :) (och)

Pardon, opravdu jsem použila i slovo učit - ale myslela jsem tím opravdu to, když už to umí za dobrých podmínek, ale když je stimul moc silnej (hravá nálada, vize honění se, rozjařenost), prostě na to štěně hodí bobek, tedy učit ho zvládat I TY SITUACE, ve kterých má jniou náladu, než tu na učení nových povelů.

Navíc když si ani pamlsky při hraní brát nechce. Myslím, že dospělej a trochu už inteligentnější pes tyhle věci chápe, jenže takhle mladé štěně nevím.

Aliza napsal(a):
Tak mně by stačilo, že když ji baví běhat za hračkou, tak aby mě aspoň nechala mě jí tu hračku hodit.

Jenže ona z toho nemá rozum, tak s hračkou v tlamě loupe očima a kategoricky uhýbá hlavou, abych jí nevzala předmět, který ji stejně bez mého přispění přestane okamžitě bavit, pustí ho a radši si jde někam něco čmuchat.

Po chvilce přijde, mlácá po mně tlapičkama, jako že "pojď si hrát!", takže já jdu pro hračku, která tam odminule leží na zemi, že jí tu hračku hodím, ale ona je rychlejší, sebere ji a pak zírá na mě. Kolikrát jí stačí i to, že prostě chodím za ní, zatímco ona si tu věc majestátně nese.

Já vím, že u psů a u štěňat zejména je nesmysl se snažit něco racionalizovat, ale i tak mi ty rozporuplné náznaky kolikrát připadají na hlavu padlé. Zatím se každopádně poznáváme a časem se určitě sehrajeme lépe.

megi-the-dog:
Ráda bych viděla, jak učíte několikaměsíční rozjívené štěně bravurně zvládat povel "stůj a vypni veškeré emoce".

A ne, nepotřebuju, aby mi v tomhle věku perfektně aportovala, o tom to není. Proč mě ale nenechá, abych ji zabavila tím, co ji evidentně baví, namísto čehož se snaží zkonfiskovat jakoukoliv hračku a věc, hlavně aby se mně nedostala do rukou?

Proč mě ale nenechá, abych ji zabavila tím, co ji evidentně baví

Ale ona vás nechává....evidentně jí baví, když jí budete s hračkou honit, nebo dělat, jako, že jí chcete hračku vzít a ona vám jí jako nebude chtít dát.
A to, že rychle sebere hračku, než k ní dojdete je toho jasný důkaz....prostě já si myslím, že to moc řešíte, že na tom není nic nelogické. Kdybyste měla ty štěňata dvě nebo psa, kterého by podobné hry bavili, tak byste viděla, že si defakto stejně budou hrát spolu...jeden bude mít hračku-kořist a bude utíkat a ten druhý ho bude honit a ten první, co má tu kořist se bude snažit, aby nebyl chycen, bude kličkovat a pokud se psi zastaví, tak bude vyzývavě koukat a čekat na každý pohyb druhého psa, aby zase začal unikat.

To, že jí baví vyběhnout za hračkou, když vy jí hodíte znamená jediné...začátek té hry na honěnou.

Samozřejmě existují i štěňata...jak je nazvat "štěněcí profesoři", ale povětšinou je štěně praštěné a střeštěné stvoření...dítě.
Malé děti taky třeba nebaví stavět s kostek věž, ale když jí postavíte vy, tak je děsná sranda tu věž zbořit.

Upřímně, jestli je jediný problém to, že vaše štěndo se chce honit a nechce vám dát hračku, kterou "ukořistilo", tak to máte zlaté, hodné štěňátko....to bych vám přála toho ďábla, převlečenýho za roztomilý štěňátko berňáka, co mám doma já....ten zase naopak nechce hrát na honěnou vůbec, ten by si hrál nejradši jenom na "mordovanou" a s těma štěněcíma zubama a s tou jeho vehementností, urputností a "vzteklostí", to vůbec není žůžo dobrodrůžo, ale spíš vopruz....zaplať pánbůh zatím lze bojovat v zastoupení s plyšákem, ale i tak člověk musí dávat urputný pozor, aby mu ten potvor malej "neukousl prst".....kéž by ho bavila hra na honěnou

A ne, nepotřebuju, aby mi v tomhle věku perfektně aportovala, o tom to není. Proč mě ale nenechá, abych ji zabavila tím, co ji evidentně baví, namísto čehož se snaží zkonfiskovat jakoukoliv hračku a věc, hlavně aby se mně nedostala do rukou?
Protože to je ta sranda. A vy na to pořád koukáte ze svého lidského pohledu,ne psího.
Btw to je ten rozdíl,který jsem někde výše psala. Hrajte si s ní na honěnou, ale tu hru veďte vy - takže vezmu hračku, dám jí hračku a začnu hrát na honěnou, pak už ale nechci,aby mi to nosila nebo vracela,protože to už není ta hra,co jí baví, ale zároveň ještě nemá poslušnost na to,aby udělala,co já chci a hra mohla pokračovat, resp. jsem jí mohla vysvětlit, že sranda bude,když mi tu hračku na chvíli vrátí. ALE když něco sebere, klacek, hračku,jedno co, prostě se seberu a na její výzvy nijak nereaguju a jdu pryč. Pokud TUTO "hru" hraje pořád, připla bych jí stopovačku,kterou by měla nonstop, abych v případě,že má něco,co nechci, a ignorace by mohla být nebezpečná,měla prodlouženou ruku, mohla si jí přitáhnout a věc odebrat Rozlišujte hru, výchovu,výcvik...
Btw z vašich dotazů mám dojem,že byste hlavně potřebovala nějakého výcvikáře v realitě, tedy člověka,co s vámi bude řešit ty věci hned a přímo. Jinak fakt doporučuju knížky a kurzy pana Šusty, nicméně vy to potřebujete hlavně předvádět v praxi. Myslím,že jste do všeho dost zamotaná

Alizo, neuvažovala, nebo nechcete pouvažovat o osobním kontaktu s trenérem? Poptat se třeba tady, zjistit reference. Ono načíst si můžete teorie kolik jde, ale neznamená to, že to budete dělat správně ( i to se stává ), trenér vám ale ukáže, kde konkrétně děláte chybu a jak na to konkrétně s vaším psíkem.

mám psa totálního neaportéra, ale ráda se přetahuje- když jsem tohle pochopila začala mi hračku nosit :-D stačilo abych se s ní vždycky chvilku tahala když přinesla, až později jsem začala prokládat povelem "pust" tak že jednou jsem ji přinesenou hračku hned hodila a jednou se chvilku přetahovala. jinak ze začátku jsem ji klidně honila po zahradě v rámci hry, ale pozor-nikdy jsem ji neřekla povel "přines"- spíš jsem na ni volala "chytím tě" atp, aby měla rozlišeno kdy je to hra a kdy má přinést, teď už (rok a půl) přinese i ulovenou myš (sice se ksichtí a nechce vydat, ale přinese :-D )

sardullah:
Tak já nevím, je to mé první štěně a to kousání, chňapání a intenzitu té hravé agresivity se jí snažím korigovat už odmala. Že by byla úplně zlatá sama od sebe, to nevím nevím, jestli by bez toho byla. Dalo to hodně práce ji v tom lehce vycepovat, aby pochopila, že takhle nepochodí.

Ale ví, že když začne být moc rozjetá a kouše hodně, interakce končí a nazdar. Po chvilce se zklidní a začne kousat do nabízených hraček, namísto do nás.

A víte, co je na tom největší sranda? Že naše štěně si nedovolí kousat do mě, zatímco přítel má dohryzané ruce neustále Každému, co jeho jest a jak si to kdo zařídí, tak to má.

Ale určitě každé štěně je charakter, to Vaše může být v tomto ohledu ďábel, se kterým nehnete, ani kdyby nevím co. A ano, při přetahování a přechňapávání je třeba se mít na pozoru, jinak to hodně, hodně bolí.

Ke zbytku komentářů se vyjádřím později, jdu venčit.

Aliza napsal(a):
sardullah:
Tak já nevím, je to mé první štěně a to kousání, chňapání a intenzitu té hravé agresivity se jí snažím korigovat už odmala. Že by byla úplně zlatá sama od sebe, to nevím nevím, jestli by bez toho byla. Dalo to hodně práce ji v tom lehce vycepovat, aby pochopila, že takhle nepochodí.

Ale ví, že když začne být moc rozjetá a kouše hodně, interakce končí a nazdar. Po chvilce se zklidní a začne kousat do nabízených hraček, namísto do nás.

A víte, co je na tom největší sranda? Že naše štěně si nedovolí kousat do mě, zatímco přítel má dohryzané ruce neustále Každému, co jeho jest a jak si to kdo zařídí, tak to má.

Ale určitě každé štěně je charakter, to Vaše může být v tomto ohledu ďábel, se kterým nehnete, ani kdyby nevím co. A ano, při přetahování a přechňapávání je třeba se mít na pozoru, jinak to hodně, hodně bolí.

Ke zbytku komentářů se vyjádřím později, jdu venčit.

Ale určitě každé štěně je charakter, to Vaše může být v tomto ohledu ďábel, se kterým nehnete, ani kdyby nevím co.

Já jsem v klidu, Matýsek je moje sedmé štěně v pořadí a zkušenost mi velí, že z těch největších ďáblů vyrostou ti nejmazlivější a nejopatrnější psi...prostě to chce jen zatnout zuby a modlit se, aby už jsme měli za sebou přezubení, pak už nebudou zoubky jehličkové a plynule se konečně posuneme směrem k pubertě a místo vražedných útoků a krvavých kousanců od štěněcích jehliček budeme řešit "selektivní hluchotu"

moc se mi líbí pojem intenzita hravé agresivity Já vím, jak to myslíte - a ono - dá se to do určité míry korigovat. S ohledem na věk, na typ temperamentu, na tom z jakého vrhu pochází a jak moc se rubali se sourozenci... ... Já jsem zatím ve snižování intenzity dost neúspěšná... Zítra mu budou dva měsíce, doma je 5 dní... navíc na jehličkách mi často na rukávu (či v ruce) visí hodně kilíček... Však bude alespoň na co vzpomínat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
moc se mi líbí pojem intenzita hravé agresivity Já vím, jak to myslíte - a ono - dá se to do určité míry korigovat. S ohledem na věk, na typ temperamentu, na tom z jakého vrhu pochází a jak moc se rubali se sourozenci... ... Já jsem zatím ve snižování intenzity dost neúspěšná... Zítra mu budou dva měsíce, doma je 5 dní... navíc na jehličkách mi často na rukávu (či v ruce) visí hodně kilíček... Však bude alespoň na co vzpomínat...

Xerxová:
Ono to štěně má mít možnost lidi žužlat a okusovat, ale musí znát tu míru, v rámci které už to bolí a jde to přes čáru. Jiné malé štěně taky zakníkne, když jeho sourozenec zabere moc, a tak se ti psi učí tomu, co se ještě může, a co už je příliš.

My nekníkáme, ale stačí výrazné "Au!" ustáním pohybu ruky (aby štěně nedráždil pohyb), a potom se počká, zda si to rozmyslí a zklidní se, nebo ne. Když ano, dostane okamžitě hračku na kousání a když ne a začne vztekle chňapat třeba po rukávu, opouštím ihned herní pole a nechám štěně na minutu, dvě být.

Opravdu to bude taky dost o rase pejska. Říká se, že němečáci jsou celkově bezproblémoví a rychle a dobře se učí. Takže to mám v tomto směru možná opravdu snazší. Ta naše pochopila princip poměrně rychle a navíc ví, na koho si to tvrdší kousání dovolit může a na koho ne. Jsou jí čerstvě 4 měsíce.

Co máte za rasu Vy?

Aliza napsal(a):
Tak mně by stačilo, že když ji baví běhat za hračkou, tak aby mě aspoň nechala mě jí tu hračku hodit.

Jenže ona z toho nemá rozum, tak s hračkou v tlamě loupe očima a kategoricky uhýbá hlavou, abych jí nevzala předmět, který ji stejně bez mého přispění přestane okamžitě bavit, pustí ho a radši si jde někam něco čmuchat.

Po chvilce přijde, mlácá po mně tlapičkama, jako že "pojď si hrát!", takže já jdu pro hračku, která tam odminule leží na zemi, že jí tu hračku hodím, ale ona je rychlejší, sebere ji a pak zírá na mě. Kolikrát jí stačí i to, že prostě chodím za ní, zatímco ona si tu věc majestátně nese.

Já vím, že u psů a u štěňat zejména je nesmysl se snažit něco racionalizovat, ale i tak mi ty rozporuplné náznaky kolikrát připadají na hlavu padlé. Zatím se každopádně poznáváme a časem se určitě sehrajeme lépe.

megi-the-dog:
Ráda bych viděla, jak učíte několikaměsíční rozjívené štěně bravurně zvládat povel "stůj a vypni veškeré emoce".

A ne, nepotřebuju, aby mi v tomhle věku perfektně aportovala, o tom to není. Proč mě ale nenechá, abych ji zabavila tím, co ji evidentně baví, namísto čehož se snaží zkonfiskovat jakoukoliv hračku a věc, hlavně aby se mně nedostala do rukou?

Rada je jednoduchá, potřebujete víc kusů stejných hraček. Jednu hodíte, pes jí uloví, přijde jí ukázat, vy hodíte druhou, vyflusne tu, co má v hubě a letí pro druhou, protože hračka v pohybu je vždycky o něco zajímavější...
Ideální jsou třeba tenisáky, víc jak jeden se štěněti do huby nevejde😁

Alizo, nemáte někde v okolí nějakou rozumnou psí školičku? myslím, že jste psala, že moc psů na hry v okolí nemáte... A vidět na živo hru štěňat, reakci různých lidí se svými psy, slyšet a rovnou vidět nějakou cvičitelku... Jste chápává, přemýšlíte o tom, to je supr, ale jako by vám chyběl trochu cit pro situaci. Dle mého je to tím, jak se usilovně snažíte to dělat dobře. Vidět naživo, jak fungují jiní psi, jiní lidi, to by vám pomohlo. Odkud jste? Moje fena miluje všechny psy a hravé štěně by ocenila moc :D

Ale opět, ne každý se psem jedná správně (i v té rozumné školičce), ne vše bude vhodné pro Vás či Vašeho psa. Chce si všechny informace třídit, ne dogmaticky aplikovat.

My hrajeme na honěnou dodnes a velmi rádi. Úplně na tom ksichtu vidím, jak je šťastný, jak vymýšlí kličky a představuje si, že je na chrtích závodech. Má rád i aportování, přestavuje si, že je Holandský kachní pes, chytá kachnu za letu ve vzduchu a vítězně ji nese zpátky. Pochopitelně také přetahování, myslí si, že není anglický ale americký buldok a že mně utáhne jak na vařené nudli. A pak samozřejmě souboj ve volném stylu. Nastupuje za potlesku do arény vždycky jako držitel šampionského pásu mezi Mastify. No vzhledem k tomu, že jeho vítězný chvat (zalehnutí soupeře a rozslintání jeho huby) je tak zákeřný, v této hře raději vyhrávám já a po té co ho odpočítám na lopatkách, s pištěním zdrhám.

molok napsal(a):
My hrajeme na honěnou dodnes a velmi rádi. Úplně na tom ksichtu vidím, jak je šťastný, jak vymýšlí kličky a představuje si, že je na chrtích závodech. Má rád i aportování, přestavuje si, že je Holandský kachní pes, chytá kachnu za letu ve vzduchu a vítězně ji nese zpátky. Pochopitelně také přetahování, myslí si, že není anglický ale americký buldok a že mně utáhne jak na vařené nudli. A pak samozřejmě souboj ve volném stylu. Nastupuje za potlesku do arény vždycky jako držitel šampionského pásu mezi Mastify. No vzhledem k tomu, že jeho vítězný chvat (zalehnutí soupeře a rozslintání jeho huby) je tak zákeřný, v této hře raději vyhrávám já a po té co ho odpočítám na lopatkách, s pištěním zdrhám.

"chytá kachnu za letu ve vzduchu" on i vyskočí?!

Jiné malé štěně taky zakníkne, když jeho sourozenec zabere moc, a tak se ti psi učí tomu, co se ještě může, a co už je příliš
Šedá je teorie, zelený strom života
ve skutečnosti zabere grázl ještě víc

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"chytá kachnu za letu ve vzduchu" on i vyskočí?!

To byste se divila, já mám nějakého agilního buldoka, zrovna tento týden, když jsem mu na procházce házel aporty a zdrhal za tím jako tryskomyš, mne někdo oslovil s dotazem "Jak se vám podařilo z takového líného plemene udělat sportovního psa"? No říkal jsem že nevím, ale že jsem chtěl teda toho lenivého.

janaa napsal(a):
Jiné malé štěně taky zakníkne, když jeho sourozenec zabere moc, a tak se ti psi učí tomu, co se ještě může, a co už je příliš
Šedá je teorie, zelený strom života
ve skutečnosti zabere grázl ještě víc

tak tak... Kdybych nevěděla, jak dobře jsou živení a jak vyrovnaný a mohutný je to vrh... tak bych si myslela, že chudinky trpěly hlady a bojovaly navzájem o poslední zapadlou granulku. Uši měl jeden strup, pod krkem taky - ještě že mají tolik volné kůže... Ale strupy se vylupují rychle - u mě to půjde jistě pomaleji

molok napsal(a):
To byste se divila, já mám nějakého agilního buldoka, zrovna tento týden, když jsem mu na procházce házel aporty a zdrhal za tím jako tryskomyš, mne někdo oslovil s dotazem "Jak se vám podařilo z takového líného plemene udělat sportovního psa"? No říkal jsem že nevím, ale že jsem chtěl teda toho lenivého.

znala jsem anglickou buldočici, která za letního horkého dne hrála s malými páníky fotbal, chodila na celodenní výlety, porodila přirozenou cestou 8 štěňat, a dožila se požehnaného věku... Edita byla neskutečná - jinak úhlavní nepřítelka naší první dogy Arony

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak tak... Kdybych nevěděla, jak dobře jsou živení a jak vyrovnaný a mohutný je to vrh... tak bych si myslela, že chudinky trpěly hlady a bojovaly navzájem o poslední zapadlou granulku. Uši měl jeden strup, pod krkem taky - ještě že mají tolik volné kůže... Ale strupy se vylupují rychle - u mě to půjde jistě pomaleji

Jsem jednou byla obviněná, že mi čuba proběhla skrz ostnatý drát...neproběhla,měli jsme doma štěně jinak ode mě odchází štěňata po téhle stránce taky v dost zbědovaným stavu. Tetování je proti tomu nic

Jenže ona z toho nemá rozum, tak s hračkou v tlamě loupe očima a kategoricky uhýbá hlavou, abych jí nevzala předmět, který ji stejně bez mého přispění přestane okamžitě bavit, pustí ho a radši si jde někam něco čmuchat.

Po chvilce přijde, mlácá po mně tlapičkama, jako že "pojď si hrát!", takže já jdu pro hračku, která tam odminule leží na zemi, že jí tu hračku hodím, ale ona je rychlejší, sebere ji a pak zírá na mě. Kolikrát jí stačí i to, že prostě chodím za ní, zatímco ona si tu věc majestátně nese.

Úplně normální hraní...přesně to dělá Vikina od dvou měsíců až doteď (6 let). Nechce mi dát hračku, ale po třech krocích ji stejně pustí, protože má jiný zájmy.
A jo, stačí jí ke štěstí, že já za ní chodím a ona ostentativně nedá.
Mně to teda naprosto nepřijde jako problém, spíš se mi to zdá roztomilý. Psí hra je prostě hra - pokud by byla sešněrovaná pravidlama, nebyla by to hra, ale práce. Je úplně v pořádku, že děti a zvířata baví hry, který nám připadají nesmyslný.

Mně to taky přijde roztomilý :-) takhle mě pes venčí. Běží pro míček, čeká na mě, položí ho na zem, já se jakože sehnu a ona to sebere a běží pryč a já jdu za ní a tak furt dokola, obejdeme 5 km a dobrý :-)

Já jsem to jen tak v rychlosti prolétla, ale asi půjdu tak trochu proti proudu .

Souhlasím, že každý pes má jiný styl hry, každý pes má rád něco jiného a některé psy prostě nebaví běhat opakovaně pro hračky a nosit je páníčkovi (záměrně to nenazývám aportem, ten beru jako cvik a úplně ho tady vynechám). Na druhou stranu ale i tahle hra se dá naučit, a psa pak může bavit. Fena mi taky nerada odevzdávala hračky, takže radši zdrhala, chtěla abych ji naháněla, případně hračku pustila a když jsem se k ní blížila, tak si ji zase vzala. Nebo si klidně vystačila i sama - s hračkou v hubě vydrží doteď lítat dost dlouho dokola kolem mě. Ale já jsem ji záměrně učila, formou hry, aby mi hračky nosila, a podstatou bylo to, že fena mi hračku donesla, dala, a já ji zase hodila. A ve chvíli, kdy to pochopila, kdy ji došlo, že jakmile mi tu jednu hračku dá, tak s mojí strany bude zase akce zase něco hodím, tak v tu chvíli ji to začalo i bavit. A baví ji to teď. Třeba u pullerů - jeden hodím a ona už automaticky s ním přiběhne ke mě, pustí ho a čeká, než hodím druhý, a dělá to proto, že jí to baví. Krom toho si také hrajeme tak, že fenu naháním, přetahujeme se atd... Tohle je jen jedna formy hry. Chci tím jen říct, že to, že štěně rádo s hračkou od majitele utíká a nechce mu jí dát, nemusí nutně znamenat, že ho nebude bavit styl hry, kdy hračku majiteli donese a ten mu ji znovu hodí, jen musí nejdříve pochopit ten princip (což jde podle mě nejlépe tak, že psa opravdu nebudu nahánět, ale budu mu ukazovat, že aktivní je ta hračka, co mám (ideálně stejná jako má pes), a že bude větší sranda, když pustí tu hračku, kterou má on. Ale samozřejmě jsou psi, které to nebude bavit nikdy.

Marcelo,alejá si myslím,že nejdeš proti proudu,že říkáš,to,co ostatní

...a pokud mi buli nechtěla míček dát(míček je nejvýš na žebříčku cenností) , nevšímala jsem si jí a ona se snažila a snažila mi ho dát , ale zároveň ho zase rychle chňapnout a pryč, prostě to vydržet, dělat jinou činnost a psina mi ho pak hodila až pod ruce, když jsem se hrabala v záhoně "přemlouvala " jí k odevzdání ...musí přijít na to, že to hejbání tou hračkou zajištuje páníček...samozřejmě že aby měl pes o hračku stále zájem, musíte si se psem s ní hrát, přetahovat se, pohonit se, jen házet mu jí nestačí.
... pokud se chci k míčku přece jen dopracovat, musím si ho vzít z huby...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
moc se mi líbí pojem intenzita hravé agresivity Já vím, jak to myslíte - a ono - dá se to do určité míry korigovat. S ohledem na věk, na typ temperamentu, na tom z jakého vrhu pochází a jak moc se rubali se sourozenci... ... Já jsem zatím ve snižování intenzity dost neúspěšná... Zítra mu budou dva měsíce, doma je 5 dní... navíc na jehličkách mi často na rukávu (či v ruce) visí hodně kilíček... Však bude alespoň na co vzpomínat...

Já jsem s tím korigováním kousání docela úspěšná, dokonce mi obvykle donese hračku, než by do mě kousala a dceru už taky tolik nekouše, pokud ona sama nechce, ale dneska jsem neměla možnost jí tolik přes den utahat a večer to teda bylo rodeo, prochajda prý děs běs a doma do nás kousala jako smyslů zbavená, mám krvavé jelito na noze, být léto a holé nohy, určitě je to do krve, ale když jsme si teda zaječeli a přestali se jí věnovat a ukazovali si ta krvavá zranění, tak si lehla a zcela zřetelně jsem viděla výraz "já vám teda nerozumím, tohle je přece ta největší sranda"

janaa napsal(a):
Marcelo,alejá si myslím,že nejdeš proti proudu,že říkáš,to,co ostatní

Aha, tak to se omlouvám , jak jsem psala, jen jsem to prolétla a asi už jsem na to neměla buňky

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...a pokud mi buli nechtěla míček dát(míček je nejvýš na žebříčku cenností) , nevšímala jsem si jí a ona se snažila a snažila mi ho dát , ale zároveň ho zase rychle chňapnout a pryč, prostě to vydržet, dělat jinou činnost a psina mi ho pak hodila až pod ruce, když jsem se hrabala v záhoně "přemlouvala " jí k odevzdání ...musí přijít na to, že to hejbání tou hračkou zajištuje páníček...samozřejmě že aby měl pes o hračku stále zájem, musíte si se psem s ní hrát, přetahovat se, pohonit se, jen házet mu jí nestačí.
... pokud se chci k míčku přece jen dopracovat, musím si ho vzít z huby...

..když motýl blbne s hračkami a nechce mi je dát, tak mám vyzkoušeno, že mu s hračkou v hubě stačí dát nějaký povel, sedni, hop a podobně a pak si to nechá z huby bez problémů vzít....jinak na aport máme striktně činku....s tou se neblbne, s tou se aportuje jak se má....no a pak jsou předměty běžné potřeby, které se na povel do ruky přináší....takže u nás takhle rozděleno to funguje...ale na začátku to byl boj, protože sice k hozene hračce běžel, vzal ji do huby, ale nikdy nedonesl, jen někde pohodil, že by třeba aportoval klíče nebo kapesníky o tom se mi ani nesnilo...pak stačil jeden seminář kde byla ukázka s klilrem a během chvilky začal nosit mně do ruky všechno a díky tomu je schopen vzorově aportovat I buřta...

..když motýl blbne s hračkami a nechce mi je dát, tak mám vyzkoušeno, že mu s hračkou v hubě stačí dát nějaký povel, sedni, hop a podobně a pak si to nechá z huby bez problémů vzít..

U nás zase tohle u feny vůbec nezabíralo, v případě hoodně oblíbených a "ulovených" hraček. Třeba u peška, to ona udělala všechny povely, ale s peškem v hubě , to samé na obranách, na přivolání přišla s rukávem, klidně si na povel lehla, ale rukáv pořád narvaný v tlamě. Docela nám to dalo zabrat, ale nakonec se zadařilo a pouštět se naučila.

marcelaamax napsal(a):
..když motýl blbne s hračkami a nechce mi je dát, tak mám vyzkoušeno, že mu s hračkou v hubě stačí dát nějaký povel, sedni, hop a podobně a pak si to nechá z huby bez problémů vzít..

U nás zase tohle u feny vůbec nezabíralo, v případě hoodně oblíbených a "ulovených" hraček. Třeba u peška, to ona udělala všechny povely, ale s peškem v hubě , to samé na obranách, na přivolání přišla s rukávem, klidně si na povel lehla, ale rukáv pořád narvaný v tlamě. Docela nám to dalo zabrat, ale nakonec se zadařilo a pouštět se naučila.

..jo je to legrace jak je každý pes jiný a než se přijde co funguje....peška tedy odevzdává vzorově....obcas ho s aportem v hubě nechávám dělat pár cviků poslušnosti anebo před ním sedím a v klidu si nechám od něj na povel aport brat a zase vracet.....

Motýl je moc šikovnej, koukala jsem minule na video, jak jste někde dávala .

Já si ještě teď ještě vzpomínám, jak jsme ze začátku na obranách bavili cvičák. Fena jakmile dostala rukáv (hned na začátku po chvilce tréninku), tak usoudila, že kořist už má a může jet domů, začala si to cupitat k autu, a snažila se skočit do auta do zavřené klece, a samozřejmě tam narvat i ten ulovený rukáv. Vzhledem k tomu, že ten rukáv byl skoro stejně velký jako ona, tak to bylo docela komické. No a pak jsme několik lekcí používali šňůru, protože měla pořád tendence sbalit rukáv a jet domů .

marcelaamax napsal(a):
Motýl je moc šikovnej, koukala jsem minule na video, jak jste někde dávala .

Já si ještě teď ještě vzpomínám, jak jsme ze začátku na obranách bavili cvičák. Fena jakmile dostala rukáv (hned na začátku po chvilce tréninku), tak usoudila, že kořist už má a může jet domů, začala si to cupitat k autu, a snažila se skočit do auta do zavřené klece, a samozřejmě tam narvat i ten ulovený rukáv. Vzhledem k tomu, že ten rukáv byl skoro stejně velký jako ona, tak to bylo docela komické. No a pak jsme několik lekcí používali šňůru, protože měla pořád tendence sbalit rukáv a jet domů .

..mně tohle dělali ovčouni, s rukávem po kousání šup do kotce, akorát se tam s ním nemohli trefit....no motýl zase baví obihanim plenky a vyštěkani figuranta, kdy si za odměnu nese peška, tedy pešíčka....pochvalu vyřídím...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..mně tohle dělali ovčouni, s rukávem po kousání šup do kotce, akorát se tam s ním nemohli trefit....no motýl zase baví obihanim plenky a vyštěkani figuranta, kdy si za odměnu nese peška, tedy pešíčka....pochvalu vyřídím...

Jojo, tak ono spousta psů si po obranách nese hrdě rukáv a chce ho narvat do auta nebo kotce. Akorát, že mě to fena nedělala po obranách, ale úplně na začátku a s tím, že do auta odbíhala sama, že já jsem stála na place a všichni se smáli, to ji nějak nezajímalo .

marcelaamax napsal(a):
Jojo, tak ono spousta psů si po obranách nese hrdě rukáv a chce ho narvat do auta nebo kotce. Akorát, že mě to fena nedělala po obranách, ale úplně na začátku a s tím, že do auta odbíhala sama, že já jsem stála na place a všichni se smáli, to ji nějak nezajímalo .

je dobrá...

Vy naděláte, rukáv,pešek,co bych za to dala. Všechny mladý feny,když jsme ve fázi - cokoli najdeš, přijď se s tím pochlubit, mi do auta tahají tu srnčí haksnu, tu kůži z prasete, nebo rovnou půlku nějakýho zvířecího kadavéru velikosti srny a strašně se diví,že domů to s námi nejede

janaa napsal(a):
Marcelo,alejá si myslím,že nejdeš proti proudu,že říkáš,to,co ostatní

teda tak to nevidím
naopak

marcelaamax, velký souhlas

naučit psa, že když dá psovodu do ruky hračku, bude sranda, je velmi užitečné
oba své psy jsem to učila
a nijak to nekolidovalo s tím, že HW si nejradši cokoliv nosil v tlamě, někde si lehl a deatomizoval či žvýkal
a pyreneják vlastně taky (teda ten se nejraději tahal), jen to v tlamě nejradši upustil do prostoru v tom nejvzdálenějším bodu svého veselého kolečka

janaa napsal(a):
Vy naděláte, rukáv,pešek,co bych za to dala. Všechny mladý feny,když jsme ve fázi - cokoli najdeš, přijď se s tím pochlubit, mi do auta tahají tu srnčí haksnu, tu kůži z prasete, nebo rovnou půlku nějakýho zvířecího kadavéru velikosti srny a strašně se diví,že domů to s námi nejede

.jak se jim pak můžete podívat do očiček, takhle je zklamat....

Jasně že buli zastavím, povelem čekej a míček si z huby vyndám, trochu použit sílu a direktivní pusť musím, ale je to s věkem lepší a lepší, ale to zadavatelčin pes neumí...zastavit se a počkat. jiné věci dává, ale míček je míček, a když je lakomá, tak já si nehraju...samozřejmě jen na oko. Koukám, jak se to v ní pere, jak mi ho ukazuje a zase s ním mizí, než se prostě odhodlá mi ho taky svěřit. Někdy je zlomyslná a hodí ho do vody, je to takové to, tak ho nebude mít nikdo....

janaa napsal(a):
Vy naděláte, rukáv,pešek,co bych za to dala. Všechny mladý feny,když jsme ve fázi - cokoli najdeš, přijď se s tím pochlubit, mi do auta tahají tu srnčí haksnu, tu kůži z prasete, nebo rovnou půlku nějakýho zvířecího kadavéru velikosti srny a strašně se diví,že domů to s námi nejede

Mně takhle ta naše občas pomáhá různě po venku uklízet bordel, který tam jiní lidé pohodí. Naposledy mi přinesla plastovou lahev od minerálky, tak jsem ji důkladně pochválila a přidala to do batůžku k tomu ostatnímu.

Já jenom k tomu nadpisu napíšu zadavatelce,( nečtu diskuzi celou a určitě tu padly už všechny ty podstatný rady.) ale............ Štěně si nechce hrát "normálně"....... to mě kříslo přes oči, páč co je normální pro nás, to rozhodně není normální pro štěně. Nelze očekávat, že si štěně bude hrát podle našich představ. Hra je hra, a každý pes, štěně, preferuje jiný styl hry - jak mezi sebou, tak mezi člověkem. Rozdíl mezi třeba mým prvním ohařem a tím současným byl v tom, že ten první byl nadšený z toho, že mu hračka znovu poletí, takže to nošení ke mně přišlo tak jako samo od sebe, jeho bavilo to, že mu to házím. Ten současný má smysl hry v tom, že pro to poběží, uloví si to a pak si s tím lehne a žouželí si to. To žouželení je pro něj moc důležitý, mocinky moc a je to pro něj tím účelem hry. A já jsem na to musela tehdy přijít a pak přijít na to, jak ho přesvědčit, že o to svoje žouželení nepřijde, ani, když mi hračku - míček přinese. A to je ten princip. Vy musíte hrát jeho hru ale zároveň ho přesvědčit, že součástí tý hry - aby mohla pokračovat - je to, že hračku taky někdy přinese k vám a hra pak bude pokračovat - třeba s nějakou mnohem lepší hračkou, než mu původně hodíte.
Vypomožte si tím, že hračku uvážete na provázek, vypomožte si tím, že hračku zpočátku nebudete házet nějak daleko, snažte se štěně přesvědčit o tom, že přetahování je super. A začněte tím, že se budete nejdřív přetahovat bez toho, že budete házet. Jen čistě přetahovat, děsně zuřivě- s ohledem na to že to je štěně, klekněte si k tomu na zem, vrčte, bojujte, trhejte spolu kořist na kusy. Štěňata se ráda mezi sebou furt o něco přetahujou - klíďo stará mikča, co se u toho bude navíc párat . To přetahování musí být intenzivní. Přetahovadlo klidně zase na šňůře, ať to máte pod kontrolou. Pak to ukončete a ukliďte (já od začátku učím slovo Klid a konec, což doprovodím gestem překřížených rukou, aby to bylo psu jasně čitelný). Natrénujte nenápadně štěně na to, že přetahování s vámi je úplně to nej na společné hře. A postupem času jí pak doveďte k tomu, že pokud se chce přetahovat, musí hračku dovalit k vám.

Zrzavci:
Jo jo, už mi tu lidi poradili a tím se od té doby řídím.

Věřím, že s přibývajícím věkem jí leckteré zákonnitosti začnou docházet samy od sebe, aktuálně je totiž nějaký aportovací trénink nemyslitelný. Je to telátko, co si chce hrát jakkoliv a nějaká disciplína je zatím v těchto konkrétních situacích nemyslitelná. Ale na tom se bude pracovat. :) Pořád je to ještě prcek.

To s těmi starými hadry je super nápad, jelikož veškeré původní přetahovací hračky už začínají být na cucky.

Díky za tipy. :)

Aliza napsal(a):
Zrzavci:
Jo jo, už mi tu lidi poradili a tím se od té doby řídím.

Věřím, že s přibývajícím věkem jí leckteré zákonnitosti začnou docházet samy od sebe, aktuálně je totiž nějaký aportovací trénink nemyslitelný. Je to telátko, co si chce hrát jakkoliv a nějaká disciplína je zatím v těchto konkrétních situacích nemyslitelná. Ale na tom se bude pracovat. :) Pořád je to ještě prcek.

To s těmi starými hadry je super nápad, jelikož veškeré původní přetahovací hračky už začínají být na cucky.

Díky za tipy. :)

Sledujte ji při hře, koumejte, co ji nejvíc baví a využijte to ve svůj prospěch. Důležité jsou i detaily. Kupř. naše Flekatá bude vždycky víc nadšená z toho, když ji balonek šikovně a razantně kopnu při zemi a jí to bude simulovat lov malé kořisti, než když jí ho hodím. Pokud ho hodím, spíš si ho někam bude mít tendenci poodnést a dál hru nehrát, pokud ho čutnu a naopak se "nezajímám" já, přijde flusne mi ho pod nohy, bude poskakovat a hýkat. A já můžu chvíli dělat, že jsem úpablb - neboli úplně blbá a vůbec nechápu, co to jako po mě chce??? A pak to čutnu a ona letí, až si haxny zpřeráží a o to radši mi to zase přijde flusnout pod nohy. Pozorujte, vnímejte a buďte mu parťákem. Je to stejný jako s dětma. Taky je kolikrát nejvíc baví zbořit tu věž z kostiček, kterou jste pracně postavila, ne?

Aliza napsal(a):
Mně takhle ta naše občas pomáhá různě po venku uklízet bordel, který tam jiní lidé pohodí. Naposledy mi přinesla plastovou lahev od minerálky, tak jsem ji důkladně pochválila a přidala to do batůžku k tomu ostatnímu.

To mi připomnělo, jak známá měla labradora a ten než vlezl třeba do kašny, tak nejdřív se snažil vyndat nepořádek z vody ven . Prý to dělal i u rybníka a podobně.

Tak jsem tu akci natočila...není to žádný aport, prostě jen domácí přines...

hm, tak to zase bude jobovka,
Edit: ale jo nahrálo se to, tak ještě jiné, aby to nebylo jen pěkné... to je ještě nesoustředěná, raději by klacek hlodala, tady je třeba dávat bacha na ruce a nedělat rychlé pohyby

po několikáté...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"chytá kachnu za letu ve vzduchu" on i vyskočí?!

...nebožka takto chytla chudáka koroptev, vyskočila , když koroptev s řevem opouštěla zem...byl to mžik , stane se. já měla infarkt, ty koroptve čekají do poslední chvilky, aby vás dostali do stavu: musím rychle domu (se převléct)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
hm, tak to zase bude jobovka,
Edit: ale jo nahrálo se to, tak ještě jiné, aby to nebylo jen pěkné... to je ještě nesoustředěná, raději by klacek hlodala, tady je třeba dávat bacha na ruce a nedělat rychlé pohyby

Mě prostě bulíci vždycky vyloudí úsměv na tváři...oni se pohybují tak zvláště, jak to říct, aby to nevyznělo blbě...toporně...a je to strašně srandovní, navíc ten jejich výraz.
Občas v parku jednoho bulíka potkáváme a to prostě nejde, aby člověk, když ho vidí neměl hned lepší náladu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě prostě bulíci vždycky vyloudí úsměv na tváři...oni se pohybují tak zvláště, jak to říct, aby to nevyznělo blbě...toporně...a je to strašně srandovní, navíc ten jejich výraz.
Občas v parku jednoho bulíka potkáváme a to prostě nejde, aby člověk, když ho vidí neměl hned lepší náladu.

Já bull psy moc nemusím, ale chodíme občas venčit s takovou sídlištní smečkou a jeden z nich je anglický bulteriér. Je to miláček, nechá se tím naším pubertakem prudit a hraje si s ním, pravda, ty jeho krokodýlí zuby jsou někdy na toho našeho moc, ale je to v dobrým. A když přivolávám toho svýho, valí taky pro dobrotu 😉.

Joohana napsal(a):
Já bull psy moc nemusím, ale chodíme občas venčit s takovou sídlištní smečkou a jeden z nich je anglický bulteriér. Je to miláček, nechá se tím naším pubertakem prudit a hraje si s ním, pravda, ty jeho krokodýlí zuby jsou někdy na toho našeho moc, ale je to v dobrým. A když přivolávám toho svýho, valí taky pro dobrotu 😉.

Jako mě se ve své podstatě bulíci vůbec nelíbí...je to totál mimo můj vkus já bych dokonce řekla, že kategorie "ošklivý pes"...to je teda teorie a v praxi, když potkám bulíka na živo, tak mě hned napadne "jééé bulíček" a usmívám se jak blbeček...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě prostě bulíci vždycky vyloudí úsměv na tváři...oni se pohybují tak zvláště, jak to říct, aby to nevyznělo blbě...toporně...a je to strašně srandovní, navíc ten jejich výraz.
Občas v parku jednoho bulíka potkáváme a to prostě nejde, aby člověk, když ho vidí neměl hned lepší náladu.

K tomu pohybu, manžel to kdysi zhodnotil jako pohyb velkého potkana, prostě šušara jako vyšitá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako mě se ve své podstatě bulíci vůbec nelíbí...je to totál mimo můj vkus já bych dokonce řekla, že kategorie "ošklivý pes"...to je teda teorie a v praxi, když potkám bulíka na živo, tak mě hned napadne "jééé bulíček" a usmívám se jak blbeček...

Dobré ránko 😜,
no a mě se bulíci moc a moc líbí, no jako mám ráda všechny psy i ty rádoby bojové, ale já musím mít kliďase až povyroste.
Už teď ukecávam manžela, že až budem na baráčku, že chci pejska od Marcelky, zatím odoláva🤫.
Dája