Chůze na volno v naší blízkosti

Tohle dělal kdysi můj knírač - jako jsem sice kilometr daleko, ale vidím tě, takže dobrý. Já jsem neustále měnila směry chůze, aby se musel sám od sebe vracet a abych nemusela pořád (jako že pořád) vydávat nějaké povely. Trochu to pomohlo, ale ne moc, zlepšilo se to až postupem věku. A když chcete někam dojít, tak je to docela na budku

Já tak dlouho odvolávala, až pes pochopil, že se nemá vzdalovat více než za nějakou kritickou mez. Jako bonus se mi čas od času sám od sebe chodil “hlásit” - ťuknul mi vždycky nosem do dlaně a zase někam odplachtil.

U nás funguje povel "spolu"
Není u nohy, ale přiměřeně okolo poblíž.
Ale už nějak nevím, jak jsem to čubinu naučila., prostě to asi nějak pochopila sama. 👍Jedná se o SBT.

My máme "tady budeš" a když je dál než je zdrávo připískám jí(univerzální povel, prostě přiblížit se "ke mně" ).... spíš se ale loudá za mnou a důkladně vše vyšetřuje...kdo tu byl, věk, pohlaví, plemeno, páníček, panička....

Od stenete odmenuju navraty bez povelu. Drive nebo pozdeji se vsichni psi naucili chodit kontrolovat, jestli neco nemam. Funguje dobre i venceni ve smecce -aby nedejboze nezral ten druhy.

Pokud máte psa, který vám na odměny kašle, je mu jedno, že je od vás 100 a více metrů, tak nepomúže ani svěcená A stejně jako zadavatelky pes...nikdy nepochopil, že ta 20m šňůra není dlouhé vodítko a taky nemá chodit až na konec, protože on chtěl prostě jít dál a dál

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Od stenete odmenuju navraty bez povelu. Drive nebo pozdeji se vsichni psi naucili chodit kontrolovat, jestli neco nemam. Funguje dobre i venceni ve smecce -aby nedejboze nezral ten druhy.

Tak to jsem ráda, že se to praktikuje i v "lepších rodinách"
Já taky odměňuju návraty bez povelu, ale tak trochu se za to kárám a mám marnou snahu to odbourávat. Původní myšlenka, aby se pes toužil zdržovat u mě, sice má hodně do sebe a funguje to, ale zároveň si uvědomuju - a potvrdila mi to i zkušená cvičitelka - že si tím trochu kazím přivolání na povel.
Jelikož psi vědí, že pro pamlsek si mohou doběhnout kdykoliv, nemají až takovou motivaci odpoutat se na zavolání od něčeho atraktivního - na rozdíl od pamlsku to mají k dispozici omezeně.
Ono to "krátké okno příležitosti" má něco do sebe.
Průběžně cca 1x měsíčně si dávám předsevzetí, že nebudu odměňovat návraty bez povelu ...ale jestli to někdy fakt dodržím, jakože pochybuju, tak se pak možná budu divit

lesnížínka napsal(a):
Pokud máte psa, který vám na odměny kašle, je mu jedno, že je od vás 100 a více metrů, tak nepomúže ani svěcená A stejně jako zadavatelky pes...nikdy nepochopil, že ta 20m šňůra není dlouhé vodítko a taky nemá chodit až na konec, protože on chtěl prostě jít dál a dál

Chápu vás. Bígloid to sice pochopil, ale jakmile nasaje zajímavý pach, vypne se mu mozek. Klidně odkráčí s nosem u země ze hry s nejlepší psí kámoškou. Kdo nezažil, nepochopí...
Teď to vidím naplno v porovnání s pejskem od mladých, co se k nám přesunul. To je typ závislák, od člověka se nevzdaluje a na první zavolání ke mně letí sprintem. Úplně jiný pes, absolutně nesrovnatelné. A funguje tak prakticky sám od sebe, nikdo ho to ani učit nemusel. A já s bígloidem 2 roky se stopovačkou, a výsledek nejistý. Už jsem to vzdala a chodí na flexině.

že si tím trochu kazím přivolání na povel.

oni psi musi mit v tom zivote trosku rovnovahu, neni to jen o vydavani pamlsku.

A ti moji vi, ze o privolani, kdyz uz volam, se nijak nediskutuje Ne, nekazi jim to nic.

Ale na zrani hnusu maji povel fuj - nevolam je k sobe. Na priblizeni jen piskam -ze se maji vratit blize.
Privolavam je venku fakt velmi, velmi malo. A pak jde na povelu trvat a vytrvat. Neznehodnocuju ho.
To si radsi vezmu psa na flexinu, nez ho porad volat. ale chodim hlavne tam, kde vim, ze volat nebudu muset.

Moji treba uz "hlasi " lidi - kdyz nekoho zahlednou - vraci se sami ke me.
Ted obcas vencime se stenaty -ty samo privolani nemaji - ale vraci se s dospelymi.

V tomhle je smecka vyborna, pokud funguje. Stene se vraci a nez si vsimne, ze nekdo jde, uz je nakrmene za navrat a v bezpeci na voditku - a neuci se behat za lidmi nebo psy ( nemusim teda ani vydavat marne povely a nakazim si privolani).

Myslim si, ze tohle vsechno a podobne okolnosti maji vetsi vliv na (ne)privolani - nez obcasne prokrmeni "zadarmo" dospelcu.

Kdyz nechci odmenit samovolny navrat -proste jim ukazu prazdne ruce, nebo sebou nic nevezmu

I moje duchodkyne, ktera ma pocit, ze uz ji patri cely svet a muze si delat co chce - tim myslim, ze kdokoliv da ruku do kapsy tak urcite jen a jen protoze ji chce neco dat - zna povel - "jdi volno" a poslu ji tak pryc i od jinych lidi, aby si z nich neudelala automat na vydavani zradla. Ta umi byt dost urputna... ale ona uz vlastne i muze to loudeni je horsi dusledek, nez ze bych si zkazila privolani

U Nighta mi vyhovoval i povel "za mě" - protože jsem na nepřehledných místech nechtěla, aby se ze zatáčky vyřítil první. Velmi rychle pochopil, že za mnou může čenichat, jít si svým tempem, dobíhat nás... ale přede mě ani na krok. Používala jsem nejen tam, kde mohlo dojít k náhlému setkání za zatáčkou, křižovatkou, ale i na místech, kde jsem si nebyla jistá se schůdností (skalní města, hrany skal)

Taky jsem bulinu prokrmovala, ale pak ty zničený "psí" rifle, cpu si granule jen tak do kalhot do zadní kapsy (rychlo občerstvení) ,samozřejmě, že se kapsa zamastí....po vyprání je to stále vidět a časem to celé zežloutlo (můžete s tím dělat všemožné kusy a nepustí to) Kuřecí tuk je urputný.

lesnížínka napsal(a):
Pokud máte psa, který vám na odměny kašle, je mu jedno, že je od vás 100 a více metrů, tak nepomúže ani svěcená A stejně jako zadavatelky pes...nikdy nepochopil, že ta 20m šňůra není dlouhé vodítko a taky nemá chodit až na konec, protože on chtěl prostě jít dál a dál

No tak Gině na pohodu stačí ten rádius stopovačky 20m. Dokonce, když jsme měli Jessinku, tak stopka nevadila ani, když spolu lítaly, jakože by se do ní zamotávaly a nebo tak..
Já mám teda konec stopovačky mám v ruce, teda pokud čuby řádily tak ne, ale v běžným provozu ano, protože nehodlám riskovat, když je ode mne Gina dál a vyrazí odněkud terénní motorka, tak že by se mi nepovedlo stopovačku chytit.
A naprosto na pohodu, občas stopku napne, ale není to žádné extrémní tahání, já jí většinou řeknu "Ginuš, tam už ne"...
Naopak třeba flexi už nepoužívám vůbec, protože na stopovačce, když se rozjede a začne lítat, tak buď už sama točí do kruhu kolem mě, když už je skoro na konci stopky a nebo stačí zavolat "Ginuš brzdi"...
Na flexině?? No tak tam hrozí vykloubení ramene, není tak velký prostor k povelování a to už když jsem viděla, že jí povelem nezastavím, tak si člověk říká, co teď...riskovat zranění nebo pustit flexinu a já flexinu nepustím, tak jsem spíš riskovala to zranění.

Ale jinak musím Ginušku moc pochválit, jak jsem si myslela, že by nikdy nemohla chodit na volno, tak teď mi přijde, že by klidně mohla na volno, samozřejmě ve vhodné lokalitě, už chodit mohla, že moc hezky reaguje na zavolání a na řídící povely "GInuš čekej...Ginuš zpátky...Ginuš tam ne". Ale prostě ty terénní motorky a čtyřkolky, to je naše smrt, takže to jištění stopovačkou bude už na věky věků ámen.
Jinak moji ostatní psi se tak nějak vždycky při běžné procházce šmrdolili do deseti metrů kolem mě, ale neříkám, taky když někam vyběhli, tak jsem je volala zpátky nebo když byli dál, tak jsem prostě dala povel "čekej" a nebo tam, kde to bylo nepřehledný, tak ťapání u nohy a nebo vodítko, dle situace a prostředí.

Jedinej setr, tak ten měl ten rádius větší, třeba i těch 100 metrů...prohledával terén, takže kde to bylo přehledné, tam jsem ho nechala...on si při své činnosti absolutně nikoho nevšímal a na zavolání přišel, tam, kde to nešlo....jakože nemůžu jít po cestě mezi křovím a se zatáčkama, kde nevidím, jestli někdo nejde a pes někde 100 metrů přede mnou. ..tam jsem ho prostě buzerovala, aby se nevzdaloval.

. Ale prostě ty terénní motorky a čtyřkolky, to je naše smrt, takže to jištění stopovačkou bude už na věky věků ámen.

Ale vždyť je mladá, já bych to ještě nevzdávala. Co ty čtyřkolky a motorky "natrénovat"? My jsme znali čtyřkolku z jediného místa - z coursingu. Pak jsme začali čtyřkolky a motorky vídat u nás na louce, no a psi se mohli zbláznit, stačil zvuk a už prostě zatměno a hurá, půjdeme běhat za střapečkem. A za tou čtyřkolkou by vypálili hledat střapec, tím jsem si jistá. No a tak jsem na tu louku prostě chodili trénovat. Nejdřív z dálky a pak blíž a blíž, a aktuálně už to neřeší, maximálně se podívají, ale nemají potřebu za tou čtyřkolkou běžet a fena může být v klidu na volno i když se najednou někde zjeví čtyřkolka/motorka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já tak dlouho odvolávala, až pes pochopil, že se nemá vzdalovat více než za nějakou kritickou mez. Jako bonus se mi čas od času sám od sebe chodil “hlásit” - ťuknul mi vždycky nosem do dlaně a zase někam odplachtil.

Přesně jsem v megý očích viděla "tvl tak to ani nemá cenu chodit někam dál!" :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně jsem v megý očích viděla "tvl tak to ani nemá cenu chodit někam dál!" :-)

To je výhoda toho vižlího entuziasmu… 😂

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak Gině na pohodu stačí ten rádius stopovačky 20m. Dokonce, když jsme měli Jessinku, tak stopka nevadila ani, když spolu lítaly, jakože by se do ní zamotávaly a nebo tak..
Já mám teda konec stopovačky mám v ruce, teda pokud čuby řádily tak ne, ale v běžným provozu ano, protože nehodlám riskovat, když je ode mne Gina dál a vyrazí odněkud terénní motorka, tak že by se mi nepovedlo stopovačku chytit.
A naprosto na pohodu, občas stopku napne, ale není to žádné extrémní tahání, já jí většinou řeknu "Ginuš, tam už ne"...
Naopak třeba flexi už nepoužívám vůbec, protože na stopovačce, když se rozjede a začne lítat, tak buď už sama točí do kruhu kolem mě, když už je skoro na konci stopky a nebo stačí zavolat "Ginuš brzdi"...
Na flexině?? No tak tam hrozí vykloubení ramene, není tak velký prostor k povelování a to už když jsem viděla, že jí povelem nezastavím, tak si člověk říká, co teď...riskovat zranění nebo pustit flexinu a já flexinu nepustím, tak jsem spíš riskovala to zranění.

Ale jinak musím Ginušku moc pochválit, jak jsem si myslela, že by nikdy nemohla chodit na volno, tak teď mi přijde, že by klidně mohla na volno, samozřejmě ve vhodné lokalitě, už chodit mohla, že moc hezky reaguje na zavolání a na řídící povely "GInuš čekej...Ginuš zpátky...Ginuš tam ne". Ale prostě ty terénní motorky a čtyřkolky, to je naše smrt, takže to jištění stopovačkou bude už na věky věků ámen.
Jinak moji ostatní psi se tak nějak vždycky při běžné procházce šmrdolili do deseti metrů kolem mě, ale neříkám, taky když někam vyběhli, tak jsem je volala zpátky nebo když byli dál, tak jsem prostě dala povel "čekej" a nebo tam, kde to bylo nepřehledný, tak ťapání u nohy a nebo vodítko, dle situace a prostředí.

Jedinej setr, tak ten měl ten rádius větší, třeba i těch 100 metrů...prohledával terén, takže kde to bylo přehledné, tam jsem ho nechala...on si při své činnosti absolutně nikoho nevšímal a na zavolání přišel, tam, kde to nešlo....jakože nemůžu jít po cestě mezi křovím a se zatáčkama, kde nevidím, jestli někdo nejde a pes někde 100 metrů přede mnou. ..tam jsem ho prostě buzerovala, aby se nevzdaloval.

Jó Berruškovi jsem snad nemusela ani nic říkat, nic ho učit, jeho nenapadlo být ode mě víc něž 10m, držel se u mě sám. A Woruška, ani brvou nehnul a šlapal si za svým. Wori brzdi, pomalu, stačí, stůj! A zpátky ke mně! Ani brvou nehnul. Když se i náhodou jednou zastavil a vrátil, podruhé ho to ani nenapadlo. Co to je za blbost, proč bych měl pořád chodit zpátky, nechápu smysl, potřebuju se jít podívat až támhle...On prostě nemá v povaze člověka si hlídat, až bude potřebovat, tak si ho najde

“Brzdi, pomalu, stačí, stůj, a zpátky ke mne”

Tak tady úplně vidím mého přítele, a je to přesně situace, ze které chytam nerva 😄, takhle psům dává povely, někdy i takové, které vůbec neznají, a xkrát za sebou. Psi už se naučili na to nereagovat a taky nehnou brvou, protože proč taky, když se nic neděje. A já se vždycky musím zhluboka nadechnout a nějak to přejít, protože to už nemá smysl řešit 😄. Jedine, na co reagují je přivolání, akorát reagují tím stylem, ze i když vola přítel, tak psi pribehnou ke mě.

lesnížínka napsal(a):
Jó Berruškovi jsem snad nemusela ani nic říkat, nic ho učit, jeho nenapadlo být ode mě víc něž 10m, držel se u mě sám. A Woruška, ani brvou nehnul a šlapal si za svým. Wori brzdi, pomalu, stačí, stůj! A zpátky ke mně! Ani brvou nehnul. Když se i náhodou jednou zastavil a vrátil, podruhé ho to ani nenapadlo. Co to je za blbost, proč bych měl pořád chodit zpátky, nechápu smysl, potřebuju se jít podívat až támhle...On prostě nemá v povaze člověka si hlídat, až bude potřebovat, tak si ho najde

Vy tady nováčkům kazíte morálku.
NEnaučila jste ho, že povel se plní, tak proč na něj volat brzdi, pomalu, stůj,.... co to jako mělo za smysl?
Já to řeknu narovinu - vy se sice máte s havoškem rádi, ale má Vás na háku. Ne že by na Vás kašlal, nerespektoval, to vůbec, ale Vy mu neumíte říct, jak co má dělat a že to má dělat vždy. Vy vlastně nechcete, aby poslouchal, aby se něco naučil, on se neučil a nenaučil. Tak jak by to mohl dělat? :-)

katyy napsal(a):
Dobrý den,
chtěla bych se tu zkusit poradit zda je možné nějak naučit našeho pejska (rok a půl starý pes mix labradora a amstaffa) chodit na volno bez vodítka, ale jen v naší blízkosti.
Ideálně, aby si během procházky pobíhal kolem nás třeba v okruhu cca 10 metrů. Chodili jsme intenzivně na cvičáky, pracujeme se stopovačkou, pamlsky.
Momentálně máme přivolání na 99% venku, stopovačku nedržíme v ruce, necháváme ji volně. Pokud stopovačku držím v ruce a dojde až k natažení, tak se vždy zastaví počká, až ho dojdu a pak zase vyběhne až na její konec. Když ji pustím, běžel by dál, při zavolání hned přijde.
Nechce se mi ho ale stále odvolávat přivoláním, líbilo by se mi kdyby nechodil příliš daleko.
Nemáte na to nějakou radu?
Děkuji :)

Já to svoje haskouny učila tak, že jsem se jim schovávala. To si mě začali víc hlídat, no a pak taky změnou směru. Většinou, když se mění směr, tak maj lidi nutkání psa oslovit, ale pokud to nebudete dělat, tak pes si vás bude víc hlídat, aby jste mu nezmizela.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy tady nováčkům kazíte morálku.
NEnaučila jste ho, že povel se plní, tak proč na něj volat brzdi, pomalu, stůj,.... co to jako mělo za smysl?
Já to řeknu narovinu - vy se sice máte s havoškem rádi, ale má Vás na háku. Ne že by na Vás kašlal, nerespektoval, to vůbec, ale Vy mu neumíte říct, jak co má dělat a že to má dělat vždy. Vy vlastně nechcete, aby poslouchal, aby se něco naučil, on se neučil a nenaučil. Tak jak by to mohl dělat? :-)

No ono to tak teďka vypadá, protože teď už je mi to šumák a jen se tomu směju. V dobách dávno minulých, kdy se učil a poslouchat musel...ano, jsem chytala nerva. Už to neposoudím, nepamatuju si, jak to bylo, když byl štěňátko, jestli už tam se stala chyba. Jestli mě ukolébalo to, že Berrymu jde všechno samo a u Worky jsem to podcenila někdy v prvopočátku..teď myslím jen s tím přivoláním na volno, on jinak poslouchal dobře. Ona většina z vás má psy na vodítkách a neřeší, jenže to já jsem prostě nechtěla. A to si člověk tu poslušnost vynutí lehce. Jenže pro něj odepnutí vodítka a volno...znamenalo prostě volno a nikdy nepochopil, že to volno je jen tak napůl. Ano, psala jsem, že byla místa, kde chodil na volno a dodržoval to, že jinam nesmí, ale jak tohle pochopil stejně nevím. Na háku...asi jo, to měl všechny. On je prostě na prvním místě a až pak dělá, co chce panička. A aby jsme se měli rádi, musela jsem to já tak vzít, pochopit jeho naturel a nelámat to v něm...s úspěchem stejně nejistým.

Huskyjanina napsal(a):
Já to svoje haskouny učila tak, že jsem se jim schovávala. To si mě začali víc hlídat, no a pak taky změnou směru. Většinou, když se mění směr, tak maj lidi nutkání psa oslovit, ale pokud to nebudete dělat, tak pes si vás bude víc hlídat, aby jste mu nezmizela.

Tohle byla asi první jasná rada, co jsem zkoušela a zkouší to asi všichni. Bohužel jsem ho naučila akorát to, že panička si klidně někam leze za roh a on ji pak musí hledat a na co, když si to tam může dočichat a příště na to kašle...toť vše. Já s Beruškem schovaná, on v pohodičce vysmátý za chvilku přiběhnul po stopě, s pohledem: a vy tu jako děláte co?! Začala jsem jásat a chválit ho, jak nás hezky našel a sám se vrátil...tak nás s naštvaným výrazem obešel, kokino vražené do huby vyplivnul a odcupital zase po svých. On se ani jako malé štěndo nebál, že tam zůstal sám, ztracený a kde my jsme. Zjistil, že za ním nejsme, tak v klídku po stopě docupital, protože to mu šlo dobře. A to nebylo na 20m, ale na 200m.

“Ona většina z vás má psy na vodítkách a neřeší”

Tak to si nemyslím, naopak bych řekla, ze většina psu tady “odtud” chodí na volno, nebo se o to majitele nějak snaží. Ano, já mám psa kvůli zvěři na snure nebo vodítku, ale i na te snure normálně funguje a povely má naučné. V 90 % by normálně fungoval na volno, krom toho, kdy by viděl zvěř. A mohla bych to riskovat a chodit s nim na nějakých místech na volno s tím, ze snad nikde zvěř nevybehne. Ale nestojí mi to za to. Ale to, ze chodí na snure neznamená, ze bych nic neřešila. Ta šňůra je jako pojistka, ale jinak pes musí fungovat stejne, jako by byl na volno. Fena chodí na volno většinu procházek.

lesnížínka napsal(a):
No ono to tak teďka vypadá, protože teď už je mi to šumák a jen se tomu směju. V dobách dávno minulých, kdy se učil a poslouchat musel...ano, jsem chytala nerva. Už to neposoudím, nepamatuju si, jak to bylo, když byl štěňátko, jestli už tam se stala chyba. Jestli mě ukolébalo to, že Berrymu jde všechno samo a u Worky jsem to podcenila někdy v prvopočátku..teď myslím jen s tím přivoláním na volno, on jinak poslouchal dobře. Ona většina z vás má psy na vodítkách a neřeší, jenže to já jsem prostě nechtěla. A to si člověk tu poslušnost vynutí lehce. Jenže pro něj odepnutí vodítka a volno...znamenalo prostě volno a nikdy nepochopil, že to volno je jen tak napůl. Ano, psala jsem, že byla místa, kde chodil na volno a dodržoval to, že jinam nesmí, ale jak tohle pochopil stejně nevím. Na háku...asi jo, to měl všechny. On je prostě na prvním místě a až pak dělá, co chce panička. A aby jsme se měli rádi, musela jsem to já tak vzít, pochopit jeho naturel a nelámat to v něm...s úspěchem stejně nejistým.

Ona většina z vás má psy na vodítkách a neřeší, jenže to já jsem prostě nechtěla. A to si člověk tu poslušnost vynutí lehce.

Jak jste na tohle přišla?

Jenže pro něj odepnutí vodítka a volno...znamenalo prostě volno a nikdy nepochopil, že to volno je jen tak napůl.

Pravděpodobně by to pochopil, jenže možná mu to nikdo nevysvětlil. Z toho, jak píšete, že na jiných místech to pochopil a vlastně nevíte jak, usuzuju, že jste nepraktikovala žádnou systematickou výchovu, spíš jste vychovávala intuitivně. Což klaplo u berňáka, ale u samojeda holt ne.

Hezká diskuze o tom, jak to funguje v praxi :)

I my měli přibližovací povely jako pocem, tady jdeme. V lese zase "cesta", aby se neodcházelo do lesa hledat zvěř.
A předtím na stopovačce jsem zase psa učila, že stopovačka se stejně jako vodítko nenapíná. Takže i když se naplno rozběhnul, ke konci šňůry obvykle sám zpomalil.

U nás třeba schovávání nemělo smysl, já to nemohla přenést přes srdce, že mě pes ztratil a zoufale hledá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Chápu vás. Bígloid to sice pochopil, ale jakmile nasaje zajímavý pach, vypne se mu mozek. Klidně odkráčí s nosem u země ze hry s nejlepší psí kámoškou. Kdo nezažil, nepochopí...
Teď to vidím naplno v porovnání s pejskem od mladých, co se k nám přesunul. To je typ závislák, od člověka se nevzdaluje a na první zavolání ke mně letí sprintem. Úplně jiný pes, absolutně nesrovnatelné. A funguje tak prakticky sám od sebe, nikdo ho to ani učit nemusel. A já s bígloidem 2 roky se stopovačkou, a výsledek nejistý. Už jsem to vzdala a chodí na flexině.

Slyšela jsem jednoho cvičitele psů, že zatím mu dělal problém jen bígl naučit přivolání. Ten, když chytne stopu, tak nevidí, neslyší. Když si na to stěžovala kámoška, tak se jí veterinář smál, že je to normální a že jak se jí vrátí do dvou hodin, tak je to houby bígl .

Terven napsal(a):
Ona většina z vás má psy na vodítkách a neřeší, jenže to já jsem prostě nechtěla. A to si člověk tu poslušnost vynutí lehce.

Jak jste na tohle přišla?

Jenže pro něj odepnutí vodítka a volno...znamenalo prostě volno a nikdy nepochopil, že to volno je jen tak napůl.

Pravděpodobně by to pochopil, jenže možná mu to nikdo nevysvětlil. Z toho, jak píšete, že na jiných místech to pochopil a vlastně nevíte jak, usuzuju, že jste nepraktikovala žádnou systematickou výchovu, spíš jste vychovávala intuitivně. Což klaplo u berňáka, ale u samojeda holt ne.

Ale jo, učila, několik let jsem zkoušela všemožné způsoby, co mi kdo radil, tehdy ještě na CZ psu. Na vodítku musel většinu času, protože u nás je divočina, takže zvěř všude, taky jsem to nemohla riskovat, venčili jsme v lesích. Na flexině poslouchal dobře, povely plnit uměl, ale to takové provozní, jako, sedni, lehni, zůstaň...to v pohodě. Ale jak píšu...na vodítku to není nic světoborného, já jsem chtěla, aby reagoval, i když je na volno a držel se těch 20m ode mě...a to prostě nechápal, ať jsem to zkoušela jak chtěla. Rezignovala jsem někdy v jeho 6letech.

lesnížínka napsal(a):
Ale jo, učila, několik let jsem zkoušela všemožné způsoby, co mi kdo radil, tehdy ještě na CZ psu. Na vodítku musel většinu času, protože u nás je divočina, takže zvěř všude, taky jsem to nemohla riskovat, venčili jsme v lesích. Na flexině poslouchal dobře, povely plnit uměl, ale to takové provozní, jako, sedni, lehni, zůstaň...to v pohodě. Ale jak píšu...na vodítku to není nic světoborného, já jsem chtěla, aby reagoval, i když je na volno a držel se těch 20m ode mě...a to prostě nechápal, ať jsem to zkoušela jak chtěla. Rezignovala jsem někdy v jeho 6letech.

Na vodítku fungoval a poslouchal, a na volno ne? Napadá mě jedna věc - na tom vodítku nebo snure jste byla důsledná a vyžadovala splnění povelu, ale na volno ne? A pes brzy přišel na to, ze navolno poslouchat nemusí. Stačilo, ze parkrat utekl a prošlo mu to. Ještě to neměl poradne zažité, ale to jen taková dedukce.

Já to mám u feny obráceně - mnohem lépe funguje na volno než já vodítku. A vím přesně, proč to tak je. Většinu času se pohybuje na volno, ma to zažité, funguje automaticky. Mam ji pod kontrolou, hlidam ji. A když je potřeba ji dat na vodítko, tak nějak moc neřeším, co na tom voditku děla, nejsem důsledná, a ona si je toho moc dobre vědoma 😄.

marcelaamax napsal(a):
“Ona většina z vás má psy na vodítkách a neřeší”

Tak to si nemyslím, naopak bych řekla, ze většina psu tady “odtud” chodí na volno, nebo se o to majitele nějak snaží. Ano, já mám psa kvůli zvěři na snure nebo vodítku, ale i na te snure normálně funguje a povely má naučné. V 90 % by normálně fungoval na volno, krom toho, kdy by viděl zvěř. A mohla bych to riskovat a chodit s nim na nějakých místech na volno s tím, ze snad nikde zvěř nevybehne. Ale nestojí mi to za to. Ale to, ze chodí na snure neznamená, ze bych nic neřešila. Ta šňůra je jako pojistka, ale jinak pes musí fungovat stejne, jako by byl na volno. Fena chodí na volno většinu procházek.

Přesně tak to mám s Vikinou - taky většinu času pěkně funguje, dokonce jsem tuhle musela konstatovat, že líp než pinčová. A to díky tomu, že to s ní odmalička trénuju, fakt jsem tomu věnovala už hodně času a úsilí.
Přesto je pinčová téměř všude navolno. Protože prostě je to typ psa, kterej je sice rychlej a hyperaktivní, ale přirozeně se člověka drží. A jak rychle se vzdálí, tak rychle je zpět. A nemá problém nás tryskem doběhnout, pokud zůstane pozadu.
Vikina je oproti tomu pomalejší, rozvážnější, ale pokud se někde zasekne, vydrží klidně půl hodiny než si vzpomene, že nešla ven sama.
A pokud by vyrazila za zvěří, nebude to záležitost pár vteřin jako u pinčový.

lesnížínka napsal(a):
Ale jo, učila, několik let jsem zkoušela všemožné způsoby, co mi kdo radil, tehdy ještě na CZ psu. Na vodítku musel většinu času, protože u nás je divočina, takže zvěř všude, taky jsem to nemohla riskovat, venčili jsme v lesích. Na flexině poslouchal dobře, povely plnit uměl, ale to takové provozní, jako, sedni, lehni, zůstaň...to v pohodě. Ale jak píšu...na vodítku to není nic světoborného, já jsem chtěla, aby reagoval, i když je na volno a držel se těch 20m ode mě...a to prostě nechápal, ať jsem to zkoušela jak chtěla. Rezignovala jsem někdy v jeho 6letech.

Tss jaký vodítko :D megý chodí v lese navolno. Protože.
Jsem nastolila řád! Světový! :-)
To se dělá tak: tři měsíce tvrdého výcviku... doma plní povel, na zahradě plní povel, na nádraží, na náměstí, vedle psů (a to teda u mag.ra megý není legrace ze dvou důvodů - psa chce zabít, nebo ho radostí ulízat k smrti) a nakonec u toho nejtěžšího: u zvěře.
Jenže k tomu těžšímu se jde, až když bez vodítka umí 100%. A ne že si řeknu... hm, už umí sedni tady, tak jdeme na srny... Takže se pes prostě nic nenaučil. Tečka.
Hele, kdyby se pořádně nenadrtila "čekej", tak jen minulý týden bylo po smrti 5 srn, nějaký ten psík a kachny se slepicemi.
A já věřím tomu, že i starý pes pochopí. Když mu to vysvětlíte krok po kroku a ne šup do rybníka a plav :-)
Asi takhle... megý neslyší, když hárá. Vodítko nepomůže, ona mě k Jackovi odtáhne, prostě Jack říkal... a já se můžu jít klouzat.
Jenže to je tak - neposlechne na běžné věci jako "pocem, kde seš, deme", na které jindy poslouchá. Ale na "čekej, ke mně" poslechne, protože to je to, co se systematicky učila.
Víte co, kdybyste měla psa, co zvěř opravdu dožene a zatřepe jí jak "ubrousku, prostři se", nebo rváče, nebo nějaký takový předpoklad, tak si dáte s výcvikem tu práci. Tedy také s tím, že Vás to někdo naučí. Viz klikr nefunguje sám od sebe a co kdy mám dělat a proč. Vám to nikdo neukázal správně, ale Vy jste také zas tolik nepátrala, že jo :-)
To nic, jen ty nováčky, co se o něco snaží, neděste tolik :-) protože takhle to prostě nefunguje.

Třeba na voditku trochu tahá, neodnaucila jsem ji to, což je čiste moje chyba, zas tak mi to nevadi a nemám na to nervy. (U velkého psa bych to řešit musela). Takze půjde na 3 m voditku, tak ho bude napínat az nakonec a chvílemi bude tahat. Když půjde na volno a budu chtít, aby šla těsně u mě, tak ji řeknu “tady pomalu” a ona půjde u mě, v klidu. Do doby, než ji pripnu na voditku, protože tam jsem to po ni nikdy nevyžadovala a nevydržela jsem být dusledna. Třeba to u Worryho bylo podobne ale naopak? Na te snure věděl, ze jste dusledna a vynutíte si to, a na volno zjistil, ze to tak není? Vím, ze už to neřešíte, ale takhle nějak bych to viděla.

Já myslím, že tady jde o to, co je prioritou pro člověka. Když jsem žila v Praze a pořídila si první fenu, měla jsem hrůzu z toho, že mi uteče a vlítne do silnice. Budu mít přejetýho psa, ale hlavně se kvůli mému psovi zraní/zabijí lidi. Zároveň jsem chtěla psa, co chodí na volno. Fena se naučila rozlišovat chodník/silnice ukázkově, nikdy nevešla do silnice bez svolení, na hraně obrubníku se zasekla i v okamžiku, kdy jí můj debulní strýc přes silnici hodil balonek. Protože to pro mě byla priorita, byla jsem důsledná a nikdy jsem neslevila, bez ohledu na to, zda jsme šli po slepé ulici, kde nikdy nic nejede, nebo podél magistrály, fena mohla být na volno. Kamarádi naopak nechtějí, aby pes chodil do patra, kde mají ložnice. Jejich pes to dodržuje, na schodech není a nikdy nebyla žádná zábrana, pes to prostě dodržuje. To já třeba vůbec nevím, jak bych psovi vysvětlila, vnitřně s tím nejsem v rovnováze, takže by to byla dřina psa naučit a na výsledek bych nevsázela. Lesnížínka je v podstatě spokojená, že má psa samorosta, vyhovuje jí to, vidí v tom osobnost.

U současné feny jsem zlenivělá :D Na chodníku tolik nelpím, už nežiji v Praze a tady v některých částech města chodníky ani nejsou, chodí se po silnici. Ona funguje tak na 95 %, a to bez jakéhokoliv výcviku. Je útulková a mě se prostě drží, na zapískání přiběhne s radostí... Ale nejsem schopna nic dotáhnout do podoby povelu, kdy si budu jistá, že poslechne. Ona funguje, ale je to její přirozená vůle, ne povel. Když vidím ostatní pejskaře, ta moje funguje v podstatě lépe, než jejich nedotažené přivolání, netahání na vodítku, odbíhání v dál. Musím s tím začít něco dělat, furt hledám cestu, z jaké strany k systematickému výcviku přistoupit.

mámť já ale zlaté zvíře.....

konec výkřiku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tss jaký vodítko :D megý chodí v lese navolno. Protože.
Jsem nastolila řád! Světový! :-)
To se dělá tak: tři měsíce tvrdého výcviku... doma plní povel, na zahradě plní povel, na nádraží, na náměstí, vedle psů (a to teda u mag.ra megý není legrace ze dvou důvodů - psa chce zabít, nebo ho radostí ulízat k smrti) a nakonec u toho nejtěžšího: u zvěře.
Jenže k tomu těžšímu se jde, až když bez vodítka umí 100%. A ne že si řeknu... hm, už umí sedni tady, tak jdeme na srny... Takže se pes prostě nic nenaučil. Tečka.
Hele, kdyby se pořádně nenadrtila "čekej", tak jen minulý týden bylo po smrti 5 srn, nějaký ten psík a kachny se slepicemi.
A já věřím tomu, že i starý pes pochopí. Když mu to vysvětlíte krok po kroku a ne šup do rybníka a plav :-)
Asi takhle... megý neslyší, když hárá. Vodítko nepomůže, ona mě k Jackovi odtáhne, prostě Jack říkal... a já se můžu jít klouzat.
Jenže to je tak - neposlechne na běžné věci jako "pocem, kde seš, deme", na které jindy poslouchá. Ale na "čekej, ke mně" poslechne, protože to je to, co se systematicky učila.
Víte co, kdybyste měla psa, co zvěř opravdu dožene a zatřepe jí jak "ubrousku, prostři se", nebo rváče, nebo nějaký takový předpoklad, tak si dáte s výcvikem tu práci. Tedy také s tím, že Vás to někdo naučí. Viz klikr nefunguje sám od sebe a co kdy mám dělat a proč. Vám to nikdo neukázal správně, ale Vy jste také zas tolik nepátrala, že jo :-)
To nic, jen ty nováčky, co se o něco snaží, neděste tolik :-) protože takhle to prostě nefunguje.

Chodili jsme od mala na cvičák. Jo, cvičáková vedoucí a její rodina, celý život cvičili NO, i pro policii. Ona se dala na bordery a šlapaly jí jak hodinky. Koukala na naše cvičení, hmm, ukaž sem psa, já ti to předvedu, jak se to musí. Zkoušela to a táhleto...,,dopr...co tohle je za pes"?!? Ty voe, s ním to nepůjde, víš co, tak si tu jen tak socializujte, můžete zkoušet agility, jestli je to bude bavit...a u toho jsme taky zůstali Nepátrala? Zkoušela jsem snad všechno, co kdo poradil, přiznám, krom klikru, protože mluvím, mluvím pořád a místo toho něčím cvakat mi vadilo. Učili jsme se chůzi u nohy. Rady z internetu, najdi si video:,,normálně běž, dělej otočky, psa nakrátko, on tě musí sledovat a když se ti vmotá pod nohy, tak ho klidně přišlápni, ať si příště dává pozor. Jenže Worka je princezna, jakékoliv hrubší zacházení nesnese, takže jsem do něj tu drcla kolenem, tu mu trochu zakopnula o nohu a výsledek? Nechtěl jít u nohy ani omylem, vyděšeně na mě koukal, že jsem nebezpečná osoba a bude se raděj držet na dva metry ode mě Na podobných příkladů, bych si možná vzpomenula x. Ale je to 13 let, takže spíš už ani nevzpomenula Občas mi něco vytane na mysl.

marcelaamax napsal(a):
Třeba na voditku trochu tahá, neodnaucila jsem ji to, což je čiste moje chyba, zas tak mi to nevadi a nemám na to nervy. (U velkého psa bych to řešit musela). Takze půjde na 3 m voditku, tak ho bude napínat az nakonec a chvílemi bude tahat. Když půjde na volno a budu chtít, aby šla těsně u mě, tak ji řeknu “tady pomalu” a ona půjde u mě, v klidu. Do doby, než ji pripnu na voditku, protože tam jsem to po ni nikdy nevyžadovala a nevydržela jsem být dusledna. Třeba to u Worryho bylo podobne ale naopak? Na te snure věděl, ze jste dusledna a vynutíte si to, a na volno zjistil, ze to tak není? Vím, ze už to neřešíte, ale takhle nějak bych to viděla.

Ale já jsem chtěla být důsledná, protože vzdalovat se ode mě taky znamenalo, že jakmile něco zmerčí je v tahu během sekundy, je to sakra rychlý pes. Jak toho docílit, když je na volno? To je asi to, na co jsem nikdy nepřišla a co on nikdy nepochopil. Co uděláte se psem, který se na volno třikrát vrátí a po čtvrté se prostě sebere a vyběhne si někam 150m od vás prohledat křoví? Co? Co jiného jak to, že příště ho z té šňůry prostě nepustíte. Co uděláte, když má 20m stopovačku a on jde a jde a nezastaví se na žádný povel, tak ji v 18m chytíte, on ji napne, protože pro něj je to jen dlouhé vodítko. Tak se zastavím: Worko ke mně. Chvíli kouká proč, pak se teda přiloudá, dostane pochvalu a ,,volno" A on jde a jde ani ho nenapadne, že by mohl na těch 20m zastavit, že by měl. Takže nanovo, každých 20m. Když se po 5 opakováních zastaví a čeká...paráda, pochopil,,čekej"! přijdu k němu, pochválím,,volno" a jde a jde, Worko čekej" Nic jde a jde, šňůru dávno držím napnutou. Wori ke mě! Ježíš co zas? Tak se přiloudá. A po volno zase jde, jako by jsme se doteď vůbec nic neučili. Prostě nebyl, nebyl schopný tohle pochopit a já jsem asi nebyla schopná mu to nějak vysvětlit. Mezi tím bylo i nějaké přitahování stopovačky, když se loudal a zastavoval, ale to už je detail. On prostě nechtěl pochopit, že těch 20m a dost. Nebo to chápal, ale nechtěl, nevím. Vydržela jsem to asi dva měsíce, než jsem rezignovala a koupila flexinu. Protože si stopovačku pořád napínal, až si sedral ošklivě koule.

lesnížínka napsal(a):
Ale já jsem chtěla být důsledná, protože vzdalovat se ode mě taky znamenalo, že jakmile něco zmerčí je v tahu během sekundy, je to sakra rychlý pes. Jak toho docílit, když je na volno? To je asi to, na co jsem nikdy nepřišla a co on nikdy nepochopil. Co uděláte se psem, který se na volno třikrát vrátí a po čtvrté se prostě sebere a vyběhne si někam 150m od vás prohledat křoví? Co? Co jiného jak to, že příště ho z té šňůry prostě nepustíte. Co uděláte, když má 20m stopovačku a on jde a jde a nezastaví se na žádný povel, tak ji v 18m chytíte, on ji napne, protože pro něj je to jen dlouhé vodítko. Tak se zastavím: Worko ke mně. Chvíli kouká proč, pak se teda přiloudá, dostane pochvalu a ,,volno" A on jde a jde ani ho nenapadne, že by mohl na těch 20m zastavit, že by měl. Takže nanovo, každých 20m. Když se po 5 opakováních zastaví a čeká...paráda, pochopil,,čekej"! přijdu k němu, pochválím,,volno" a jde a jde, Worko čekej" Nic jde a jde, šňůru dávno držím napnutou. Wori ke mě! Ježíš co zas? Tak se přiloudá. A po volno zase jde, jako by jsme se doteď vůbec nic neučili. Prostě nebyl, nebyl schopný tohle pochopit a já jsem asi nebyla schopná mu to nějak vysvětlit. Mezi tím bylo i nějaké přitahování stopovačky, když se loudal a zastavoval, ale to už je detail. On prostě nechtěl pochopit, že těch 20m a dost. Nebo to chápal, ale nechtěl, nevím. Vydržela jsem to asi dva měsíce, než jsem rezignovala a koupila flexinu. Protože si stopovačku pořád napínal, až si sedral ošklivě koule.

Co udělám? Budu to trénovat tak dlouho, dokud to pes nebude dělat tak trochu automaticky, a stoprocentně. A až to takhle stoprocentně bude dělat na snure (bez moji pomoci a nějakého mechanického zabránění), tak to budu trénovat bez šňůry. Nejdřív doma, pak na zahradě, pak na klidném místě kousek od baráku, pak ve vesnici, na louce, v lese atd..A jakmile tam bude nějaká pochybnost, tak se vrátím o krok zpátky.

marcelaamax napsal(a):
. Ale prostě ty terénní motorky a čtyřkolky, to je naše smrt, takže to jištění stopovačkou bude už na věky věků ámen.

Ale vždyť je mladá, já bych to ještě nevzdávala. Co ty čtyřkolky a motorky "natrénovat"? My jsme znali čtyřkolku z jediného místa - z coursingu. Pak jsme začali čtyřkolky a motorky vídat u nás na louce, no a psi se mohli zbláznit, stačil zvuk a už prostě zatměno a hurá, půjdeme běhat za střapečkem. A za tou čtyřkolkou by vypálili hledat střapec, tím jsem si jistá. No a tak jsem na tu louku prostě chodili trénovat. Nejdřív z dálky a pak blíž a blíž, a aktuálně už to neřeší, maximálně se podívají, ale nemají potřebu za tou čtyřkolkou běžet a fena může být v klidu na volno i když se najednou někde zjeví čtyřkolka/motorka.

No ono je na tom všem úplně nejhorší, že motorka..čtyřkolka...je třídní nepřítel jenom někde....když půjdeme po chodníku nebo po kraji silnice a projede to okolo, tak je to v pořádku.
Třeba když jdeme na "naší" louku a jsme ještě na silnici a ty terénní motorky se zrovna vrací, tak si jich ani nevšimne a nebo nějakej zájem tam je, protože dělají kravál, ale žádný divadlo...čtyřkolka jí nechává chladnou úplně.
Ale jak to nečekaně vyjede někde v přírodě a jak je to jednou za ..plácnu..měsíc...dva ...nebo 14 dní, prostě nepravidelně nečekaně a jednou za čas, tak prostě Gina vyvádí.

Tohle se prostě nedá ochodit nebo nevím jak. Pokud by tam ty motorky jezdily pravidelně, nebylo by to nic zvláštního, tak by byla Gina v klidu.

To je jak s cyklisty....chodíme po cyklostezce, chodíme po silničce, kde nejezdí auta, ale sem tam nějakej cyklista...a je to na pohodu, ale nedej bože, že vyjede cyklista někde z lesa, kde ho nečekáme a hlavně, kde se normálně s cyklisty nepotkáváme a je problém nebo nechci říct problém, ale trochu si Gina pohopsá.
Minule si dokonce pohopsala...někdy děláme prochajdu po takové silničce, kde je zákaz vjezdu, čuba se tam rochní na krajnicích v listí....a najednou auto...lesáci a povodí tam mají vjezd povolený....a i na to auto si poskákala a to je prosím městský pes, který si aut vůbec nevšímá.
Ale nějaký pohopsání si je na pohodu, ale u těch motorek v přírodě, to je děs, to jí pak musím vzít i na chvíli normálně na vodítko, protože pak je i nepředvídatelná, už to vypadá, že ok a najednou se rozběhne směrem, kam motorka odjela.
Upřímně prostě nevim, jak natrénovat něco např. tu terénní motorku, která je problém jen, když se objeví na místě, kde...jak to říct...nemá co dělat .

No prostě každý má něco, někdo řeší zvěř...Gina nemá problém ani s běžícím stádem srnek, ale prostě máme ty motorky...

Jak toho docílit, když je na volno?

Proste chozeni na volno neni urceno pro kazdou dvojici pan x pes.
a tak kazdy pes navolno nechodi. Jako treba Worka.

Worka se tu probiral uz mockrat a vzdycky to skonci takhle. Nic neslo, nic nefungovalo.
OK.
Ale asi uz to zadnou novou informaci nikomu neprinasi.

marcelaamax napsal(a):
Co udělám? Budu to trénovat tak dlouho, dokud to pes nebude dělat tak trochu automaticky, a stoprocentně. A až to takhle stoprocentně bude dělat na snure (bez moji pomoci a nějakého mechanického zabránění), tak to budu trénovat bez šňůry. Nejdřív doma, pak na zahradě, pak na klidném místě kousek od baráku, pak ve vesnici, na louce, v lese atd..A jakmile tam bude nějaká pochybnost, tak se vrátím o krok zpátky.

No ano, teorii jsem znala, doma v pohodě, tedy na zahradě. Ale venku jsem to prostě dýl jak ty dva měsíce nevydržela, protože mi to přišlo marné, že to nikdy nepochopí, nikam se to neposunovalo, pořád nebyla ta jistota, že nezdrhne, několikrát mi zdrhnul se stopovačkou a to jsem byla totálně na nerva. Zdrhnul mi i s polenem, co jsem mu na ni přivázala a já ho viděla někde oběšeného v lese. Tak asi ne, asi jsem nebyla dost důsledná a vytrvalá, ale nedala jsem to

jak mohl zdrhnout se stopovačkou? přeci konec si hlídám, pokud na volno nefunguje spolehlivě, a to dle popisu on nefungoval spolehlivě, nikdy si nenechám konec stopovačky utéct z dosahu. Jinak já učila psa, aby si konec stopovačky a tím vzdálenost hlídal sám, pokud se blížil konec stopovačky, drnkla jsem o ní nohou, ani jsem pak neříkala povel, jen dostal fyzické upozornění, že se blíží konec.

Dle mého byl problém v "Zkoušela jsem snad všechno, co kdo poradil" a "Ale já jsem chtěla být důsledná". Pokud šlo u psa o něco, co byla priorita číslo 1, nezkoušela jsem, ale konala. A nechtěla jsem být důsledná, ale byla jsem důsledná. Už z těchto vyjádření je vidět, že to pro Vás nebyla priorita čislo 1. Což není nutně špatně, jen není divu, že se to pes nikdy spolehlivě nenaučil.

sardullah :-)
https://www.youtube.com/watch?v=ATBH06SQ9hU&ab_channel=IrbitMotorworksofAmericaInc

@Fatia Pes má na dlouhé šňůře velkou páku, takže když máte na druhém konci hmotného psa, který škubne, snadno Vám ji vytrhne z ruky…

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@Fatia Pes má na dlouhé šňůře velkou páku, takže když máte na druhém konci hmotného psa, který škubne, snadno Vám ji vytrhne z ruky…

pes, co neni ovladatelny, nebo -nebej boze- jeste kdyz vi, ze kdyz je na konci - tak o to vic skubne- nema co na konci dlouhe snury delat

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
pes, co neni ovladatelny, nebo -nebej boze- jeste kdyz vi, ze kdyz je na konci - tak o to vic skubne- nema co na konci dlouhe snury delat

Nerozporuji. Jen vysvětluji, jak se může přihodit, že pes na stopovačce (i se stopovačkou) zdrhne. Je to triviální fyzika.

Co na konci, ten nemá mít dlouhou vůbec :-)
Ono silou se rovnat se psy moc nejde, kromě yorků, že jo, takže se to musí vycvičit...
sardullah: ona by šla i někoho dokousat? Vypadá nervozní, bojí se, nebo prostě hlídá?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nerozporuji. Jen vysvětluji, jak se může přihodit, že pes na stopovačce (i se stopovačkou) zdrhne. Je to triviální fyzika.

zakladni fyzika me dnes a denne presvedcuje, ze i 1,5 metru voditka je moc na rozbeh, kdyz pes skubne

a praxe zase rika, ze stopovacka proste nebyla v dosahu, kdyz s ni pes zdrhnul...
tak se to deje nejcasteji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
zakladni fyzika me dnes a denne presvedcuje, ze i 1,5 metru voditka je moc na rozbeh, kdyz pes skubne

a praxe zase rika, ze stopovacka proste nebyla v dosahu, kdyz s ni pes zdrhnul...
tak se to deje nejcasteji.

Tak Fatia popisovala, že si stopovačku nikdy nenechala utéct z dosahu. Na to jsem reagovala - jen říkám, že se může stát, že s ní pes zdrhne, i když ji někdo drží v ruce. Nijak to nehodnotím, jen podotýkám fakt. :-)

vodila jsem na stopovačce 60 kg psa, jak to škubne vážně vím :D Ale já ho nenechávala na ten konec dojít, ovládala jsem hlasem nebo pak tím drnknutím do ležící stopovačky nohou. Venčila jsem ho na volno v praze. Vážně se mi nesmělo stát, že by mi zdrhnul, silnice, cizí psi, děti, tramvaje byli příliš blízko. S většími nekastrovanými psy měl potřebu poměřovat si pindíky, o rvačku jsem nestála (a nikdy se mi nestala). Pokud jsem měla dojem, že dneska není den, byl na vodítku. Abych si to nezkazila pro ty dny, kdy byl dobrý den. A to nebyl můj pes od štěněte, přivdala jsem se k němu. Vážil o 10 kg víc než tehdy já. Na vodítku dost tahal, a to mě nebavilo, mít vytahané ruce, prostě jsem si ho musela vytvarovat tak, aby se mnou fungoval k mé spokojenosti. Nebyla jiná možnost, než že se mnou bude fungovat, vzhledem k jeho velikosti by jinak hrozil průšvih. Takže jeho ovladatelnost byla ta priorita. A protože já jsem věděla, že jiná cesta není, fungoval. Dle mého je to o mentálním nastavení člověka :D Já nic nezkoušela a nechtěla jsem být důsledná. Prostě jsem nastavila pravidla, která platila. Vždycky a za všech okolností. Nebyly to procházky, kdy jsem mohla fotit, koukat do mobilu, myslet na nesmrtelnost chrousta... Ze začátku, pak už klidně ano, ale trvalo to několik let, než jsem věděla, že mu můžu věřit.

lesnížínka napsal(a):
Chodili jsme od mala na cvičák. Jo, cvičáková vedoucí a její rodina, celý život cvičili NO, i pro policii. Ona se dala na bordery a šlapaly jí jak hodinky. Koukala na naše cvičení, hmm, ukaž sem psa, já ti to předvedu, jak se to musí. Zkoušela to a táhleto...,,dopr...co tohle je za pes"?!? Ty voe, s ním to nepůjde, víš co, tak si tu jen tak socializujte, můžete zkoušet agility, jestli je to bude bavit...a u toho jsme taky zůstali Nepátrala? Zkoušela jsem snad všechno, co kdo poradil, přiznám, krom klikru, protože mluvím, mluvím pořád a místo toho něčím cvakat mi vadilo. Učili jsme se chůzi u nohy. Rady z internetu, najdi si video:,,normálně běž, dělej otočky, psa nakrátko, on tě musí sledovat a když se ti vmotá pod nohy, tak ho klidně přišlápni, ať si příště dává pozor. Jenže Worka je princezna, jakékoliv hrubší zacházení nesnese, takže jsem do něj tu drcla kolenem, tu mu trochu zakopnula o nohu a výsledek? Nechtěl jít u nohy ani omylem, vyděšeně na mě koukal, že jsem nebezpečná osoba a bude se raděj držet na dva metry ode mě Na podobných příkladů, bych si možná vzpomenula x. Ale je to 13 let, takže spíš už ani nevzpomenula Občas mi něco vytane na mysl.

Mě přijde, že u vás byl ten největší problém, že jste neměla s Workou ten správnej vztah. Protože mi přijde divný, že by jinak pes nechtěl být ve vaší blízkosti. Vy jste zkoušela různý cvičení, který ale byli z Workovi strany nepříjemný. Viz. nácvik chůze u nohy. U seveřana s nátlakem nepochodíte. Naopak, ještě víc se šprajcne. Ale ono si z toho nic nedělejte, hodně lidí nepochopí psychiku seveřanů a neví, jak na ně. Kor když předtím měli plemeno, který má poslušnost zadara.

Huskyjanina napsal(a):
Mě přijde, že u vás byl ten největší problém, že jste neměla s Workou ten správnej vztah. Protože mi přijde divný, že by jinak pes nechtěl být ve vaší blízkosti. Vy jste zkoušela různý cvičení, který ale byli z Workovi strany nepříjemný. Viz. nácvik chůze u nohy. U seveřana s nátlakem nepochodíte. Naopak, ještě víc se šprajcne. Ale ono si z toho nic nedělejte, hodně lidí nepochopí psychiku seveřanů a neví, jak na ně. Kor když předtím měli plemeno, který má poslušnost zadara.

Ano, je to možné. S žádným seveřanem jsem zkušenost neměla jen špicema a asi jsem si myslela, že to bude podobné. A ono to bylo naprosto něco jiného. Pořád jsem chtěla aby fungoval jako berňák, ale na to on prostě neměl, asi ani buňky, ale ani náturu. Musím se smát, když mi tu někteří píšou, že jsem ho nebyla nic schopná naučit, protože nedůsledná atd, protože berňák fungoval sám. Asi sám od sebe, vážně? Oni se s tím psi rodí? Nesčetněkrát se tu lidem píše, že všechno co pes umí, musí ho někdo naučit. No Berryho to šlo naučit normálně, asi jako každého jiného psa, jenže Worku ne, na toho nic z těch běžných věcí nefungovalo. Neměla jsem bohužel v okolí nikoho se seveřanem, žádným, ti se tady nevyskytovali, nemyslím ve vesnici, ale ani nikde v okolí. Až jsem si pořídila Worku, sem tam se někde objevil husky, teď je tu cca dvouletý malamut. Ale jsou to děcka, co je mají. Takže nikoho na poradu jsem neměla. Chovatel byl musher a ten psy prostě z vodítka nikdy nepustil, ten mi nijak neporadil, tedy tak, že nelze a hotovo.

lesnížínka napsal(a):
Ano, je to možné. S žádným seveřanem jsem zkušenost neměla jen špicema a asi jsem si myslela, že to bude podobné. A ono to bylo naprosto něco jiného. Pořád jsem chtěla aby fungoval jako berňák, ale na to on prostě neměl, asi ani buňky, ale ani náturu. Musím se smát, když mi tu někteří píšou, že jsem ho nebyla nic schopná naučit, protože nedůsledná atd, protože berňák fungoval sám. Asi sám od sebe, vážně? Oni se s tím psi rodí? Nesčetněkrát se tu lidem píše, že všechno co pes umí, musí ho někdo naučit. No Berryho to šlo naučit normálně, asi jako každého jiného psa, jenže Worku ne, na toho nic z těch běžných věcí nefungovalo. Neměla jsem bohužel v okolí nikoho se seveřanem, žádným, ti se tady nevyskytovali, nemyslím ve vesnici, ale ani nikde v okolí. Až jsem si pořídila Worku, sem tam se někde objevil husky, teď je tu cca dvouletý malamut. Ale jsou to děcka, co je mají. Takže nikoho na poradu jsem neměla. Chovatel byl musher a ten psy prostě z vodítka nikdy nepustil, ten mi nijak neporadil, tedy tak, že nelze a hotovo.

Když ono na každého psa platí trochu něco jiného, každý pes je proste trochu jiny. Vidím ten rozdíl i u svých psu. To, co funguje na psa treba nefunguje na fenu a obráceně. Jsou věci, které třeba pes pochopil tak nějak sam a nikdy by mě nenapadlo, ze to vůbec muže být problém, no a ejhle, to samé jsem fenu zdlouhave musela učit.

Jsou psi, kteří se přirozené drží člověka a nikdo je to učit nemusí. Měli jsme v rodině třeba fenu, výcvikem nepolibena, žila doma a na zahradě. Uměla si na povel sednout, víc nic, ale jinak byla vychována. Nikdo ji nic neučil, v životě netrenovali přivolání, ani s ni totiž nechodili ven. No a když pak po letech začali s fenou chodit na procházky, tak fena mohla jít na volno, držela se člověka, a na zavolání pribehla. Bylo to hlavně o tom vztahu s panickem. Proste to, co je pro jednoho psa naprosto automatické a děla to tak nějak sam od sebe, tak u jiného psa je potřeba to trénovat.

To je zajímavý, že kosatka jde cvičit pomocí klikru (a pochopení toho celého), ale pes ne :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je zajímavý, že kosatka jde cvičit pomocí klikru (a pochopení toho celého), ale pes ne :-)

Ale možná ne každá kosatka...jen ta, která chce? A stejně tak třeba ne každý pes? Nevím, psala jsem, že klikr jsem odmítnula hned na začátku.

Jako holky, já nevím, proč se to tady vždycky zvrtne v řešení Worička, proč a jak a nač lesnížínka udělala špatně nebo naopak nedělala.

Jako to vážně, že KAŽDEJ pes je vypustitelný na volno?? A teď to nemyslím ironicky.
Je opravdu možné libovolného jedince každého plemene??

A třeba ta stopovačka.....jako opravdu je vhodná pro každého psa?? Tak to řeknu rovnou, že třeba u mýho afgána s jeho startovací rychlostí a reflexy, určitě nee.

lesnížínka napsal(a):
Ale možná ne každá kosatka...jen ta, která chce? A stejně tak třeba ne každý pes? Nevím, psala jsem, že klikr jsem odmítnula hned na začátku.

Ne odmítnula, nýbrž nepochopila, to už jsem zjistila :-)
Každá kosatka má ráda ryby. Každá. Já vím, teď řeknete, že pro psa není nic odměna, takže zas jdu :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako holky, já nevím, proč se to tady vždycky zvrtne v řešení Worička, proč a jak a nač lesnížínka udělala špatně nebo naopak nedělala.

Jako to vážně, že KAŽDEJ pes je vypustitelný na volno?? A teď to nemyslím ironicky.
Je opravdu možné libovolného jedince každého plemene??

A třeba ta stopovačka.....jako opravdu je vhodná pro každého psa?? Tak to řeknu rovnou, že třeba u mýho afgána s jeho startovací rychlostí a reflexy, určitě nee.

No já když čtu žínku, tak v podstatě za to může pes, že je hroznej a nespolupracuje, nic ohledně paničky ho nezajímalo. Tak mi to nedalo a prostě jsem musela napsat, jestli to spíš není paničkou, než psem. :) Tohle kdysi řekl jeden musher George Attla a já s ním naprosto souhlasím.


Pes nikdy nedělá chybu. Je pouze pes a dělá, co dělá, protože je pes a myslí jako pes. Jste to vy, kdo dělá chybu, protože jste jej nevycvičil, aby dělal to, co chcete, aby dělal, když chcete, aby to dělal. Nebo jste špatně posoudil, co je schopen dělat, fyzicky nebo mentálně. Tak jestliže byla udělána chyba v týmu, jste to vy, kdo jí udělal, ne pes...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako holky, já nevím, proč se to tady vždycky zvrtne v řešení Worička, proč a jak a nač lesnížínka udělala špatně nebo naopak nedělala.

Jako to vážně, že KAŽDEJ pes je vypustitelný na volno?? A teď to nemyslím ironicky.
Je opravdu možné libovolného jedince každého plemene??

A třeba ta stopovačka.....jako opravdu je vhodná pro každého psa?? Tak to řeknu rovnou, že třeba u mýho afgána s jeho startovací rychlostí a reflexy, určitě nee.

Proč se řeší, protože lesnížínka vypráví tak podivné “výchovné postupy”, že to někomu nedá a musí se ozvat. Aspoň tak mi to přijde.
Koneckonců každej pes asi nemusí jít pustit na volno, ale argumentovat tím, že jsem mu zkusila říct a on to nepochopil, no to by nepochopil ani můj vořech neseveřan. Co si z takových povídaček má vzít zadavatel s křížencem labíka…

lesnížínka napsal(a):
Jó Berruškovi jsem snad nemusela ani nic říkat, nic ho učit, jeho nenapadlo být ode mě víc něž 10m, držel se u mě sám. A Woruška, ani brvou nehnul a šlapal si za svým. Wori brzdi, pomalu, stačí, stůj! A zpátky ke mně! Ani brvou nehnul. Když se i náhodou jednou zastavil a vrátil, podruhé ho to ani nenapadlo. Co to je za blbost, proč bych měl pořád chodit zpátky, nechápu smysl, potřebuju se jít podívat až támhle...On prostě nemá v povaze člověka si hlídat, až bude potřebovat, tak si ho najde

Prostě samojed, seveřan, tažný pes s touhou jít pořád vpřed.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako holky, já nevím, proč se to tady vždycky zvrtne v řešení Worička, proč a jak a nač lesnížínka udělala špatně nebo naopak nedělala.

Jako to vážně, že KAŽDEJ pes je vypustitelný na volno?? A teď to nemyslím ironicky.
Je opravdu možné libovolného jedince každého plemene??

A třeba ta stopovačka.....jako opravdu je vhodná pro každého psa?? Tak to řeknu rovnou, že třeba u mýho afgána s jeho startovací rychlostí a reflexy, určitě nee.

Stopovačka - nikdy jsem ji nepoužívala. Je mi ekl mít ruce od buhví čeho, co se se stopovačkou potká.
Samojed chodil na dlouhém vodítku - 4 - 5 m, s kterým jsem pracovala a nenechala ho válet po zemi. Ostatní psi se naučili přivolání bez stopovačky a bez pamlsků. Odměnou byla moje/naše radost, pochvala, poplácání, pohlazení. Akorát současná kavkazanka se vymyká - chodí na dlouhém vodítku jako samojed. Ta je, kulantně řečeno, svá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne odmítnula, nýbrž nepochopila, to už jsem zjistila :-)
Každá kosatka má ráda ryby. Každá. Já vím, teď řeknete, že pro psa není nic odměna, takže zas jdu :-)

Špatně jste to napsala

Přesnější, než že každá kosatka má ráda ryby je, že každé živé zvíře chce žrát.
Pokud to nastavíte tak, že ke žrádlu se dostane jen za spolupráci, tak to nakonec většinou máte v kapse.
Ale neplatí to pro všechna zvířata, přesto si na tom spousta "lidsky pochybných tvorů" založilo svůj byznys. Co na tom, že to ta zvířata často vydrží jen krátký čas v poměru k tomu, kolik by se mohla dožít.

https://en.wikipedia.org/wiki/Tilikum_(killer_whale)

Jojo, obdivuhodné kořeny pozitivky - právě z takového bysnysu pozitivka vzešla. Dívat se na Blackfish chce silný žaludek.

https://en.wikipedia.org/wiki/Blackfish_(film)

Sorry za diskuzní krok stranou, to bylo jen k tomu shluku písmen kosatka.

"Jako to vážně, že KAŽDEJ pes je vypustitelný na volno?? A teď to nemyslím ironicky.
Je opravdu možné libovolného jedince každého plemene??"

na čem je toto závislé?
neboli, lze na tuto otázku zodpovědně a pravdivě odpovědět?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Špatně jste to napsala

Přesnější, než že každá kosatka má ráda ryby je, že každé živé zvíře chce žrát.
Pokud to nastavíte tak, že ke žrádlu se dostane jen za spolupráci, tak to nakonec většinou máte v kapse.
Ale neplatí to pro všechna zvířata, přesto si na tom spousta "lidsky pochybných tvorů" založilo svůj byznys. Co na tom, že to ta zvířata často vydrží jen krátký čas v poměru k tomu, kolik by se mohla dožít.

https://en.wikipedia.org/wiki/Tilikum_(killer_whale)

Jojo, obdivuhodné kořeny pozitivky - právě z takového bysnysu pozitivka vzešla. Dívat se na Blackfish chce silný žaludek.

https://en.wikipedia.org/wiki/Blackfish_(film)

Sorry za diskuzní krok stranou, to bylo jen k tomu shluku písmen kosatka.

Ne, z motivace hladem/krmnou dávkou nevzešla pozitivka. Ta je tady několik hodně tisíc let.
To není z diskuze krok stranou, to souvisí. Jak někdo neví, co je pozitivka a jak moc velký vůl může být cvičitel.
Tak tedy si dosaďme lidi a peníze, děti a pedro s tetováním, pes a pochvala, pes a hračka, pes a běh,..... to je jedno.
Je to o tom... trochu se vzdělat, najít cestu... a ne slepě následovat slavné jméno, co vyznává náboženství NePoPo a cvičení vyhladovělého.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Jako to vážně, že KAŽDEJ pes je vypustitelný na volno?? A teď to nemyslím ironicky.
Je opravdu možné libovolného jedince každého plemene??"

na čem je toto závislé?
neboli, lze na tuto otázku zodpovědně a pravdivě odpovědět?

Na tohle je těžký odpovědět, protože co nejde jednomu, může ale jít druhýmu....
https://www.facebook.com/honza.drobny/videos/1090806945100753

Huskyjanina napsal(a):
Na tohle je těžký odpovědět, protože co nejde jednomu, může ale jít druhýmu....
https://www.facebook.com/honza.drobny/videos/1090806945100753

tak nejak.
tohle neni jen a hlavne o jedinci/psovi, ale o hlavne dvojici psovod/pes.

a jestli jsou psi, co se nedaji nikdy pustit z voditka? jo, jsou.
Proc se nedaji pustit - uz zalezi na vice okolnostech....

Huskyjanina napsal(a):
Na tohle je těžký odpovědět, protože co nejde jednomu, může ale jít druhýmu....
https://www.facebook.com/honza.drobny/videos/1090806945100753

no však vo to de
ale nejen jiný člověk
i tentýž, ale v jiném prostředí, jiný výcvik-výcvikář, nějaké to samovzdělávání,, jiná míra úsilí atd.

Já jsem to nemyslela nějak osobně na žínku. Myslela jsem to spíš obecně k těm postupům. Že prostě to, co mi u jednoho psa funguje u druhého fungovat nemusí. To, co je pro jednoho odměna, druhého vůbec nezajímá. To, co jeden dělá automaticky, jiného musím učit atd...

Mě to vyznělo v tom stylu "našla jsem na netu radu, že psa naučím chodit u nohy, když ho budu vláčet u sebe a šlapat mu na nohy" - nepomohlo to, pes se chodit u nohy nikdy nenaučí, tečka. Vezmu si šňůru, nechám psa chodit na konci té šňůry, občas ho zavolám a přitáhnu, pak mě ta šňůra přestane bavit, tak psa pustím, a co se stane? On chodí x metrů daleko a nereaguje. Není možné ho naučit chodit v nějakém okruhu a přivolání. Mám dva psy, navíc odlišných plemen, jednoho jsem něco naučila určitým způsobem nějak a funguje to. Druhého jsem učila stejně, a nefunguje to, nikdy se to nenaučí. Takhle mi to vyznělo, zjednodušeně řečeno.

Mě se třeba pes dobře učil tím stylem, že jsem mu fyzicky pomohla (třeba při sedni stlačení zadku dolů). Když jsem to samé zkusila na fenu, tak to prostě nešlo, pro ni je to nátlak, a bojkotuje to, sekne se. No tak jsem musela vymyslet úplně jiný způsob učení. Tu radu učení chůze u nohy bych nepraktikovala ani na jednoho psa, ale vím, že pes by to ustál a nic moc by si z toho nedělal, fena jo. Psala jsem tady několikrát, že jsem třeba i na cvičáku odmítla rady výcvikářky, které na jiné psy fungovaly, protože jsem věděla, že u mých psů to bude mít opačný výsledek (a opět - u každého psa to byly jiné metody).

Nemyslím si ani to, že všichni psi můžou/musí chodit na volno. Sama mám psa, který nemůže, že jo. A jo, taky jsem toho zkusila spoustu, ale bohužel asi ne vhodnou metodu. Uznávám, že třeba v rukou někoho jiného by se pes to odvolání/nevyběhnutí za zvěří naučil. Na druhou stranu nevidím jako konec světa to, že pes (jakýkoli) nemůže chodit na volno, když má možnost se vyběhat jinde, nebo s pojistkou.

Nemyslím to ani nijak špatně vůči žínce a Worrymu, jen mi to přijde, že je tam priorita číslo jedna ta, aby pes mohl mít maximální volnost, ideálně aby ten sklon k tomu měl tak nějak automaticky "od přírody" a k tomu špatně zvolené plemeno, ale třeba to tak není.

marcelaamax napsal(a):
Já jsem to nemyslela nějak osobně na žínku. Myslela jsem to spíš obecně k těm postupům. Že prostě to, co mi u jednoho psa funguje u druhého fungovat nemusí. To, co je pro jednoho odměna, druhého vůbec nezajímá. To, co jeden dělá automaticky, jiného musím učit atd...

Mě to vyznělo v tom stylu "našla jsem na netu radu, že psa naučím chodit u nohy, když ho budu vláčet u sebe a šlapat mu na nohy" - nepomohlo to, pes se chodit u nohy nikdy nenaučí, tečka. Vezmu si šňůru, nechám psa chodit na konci té šňůry, občas ho zavolám a přitáhnu, pak mě ta šňůra přestane bavit, tak psa pustím, a co se stane? On chodí x metrů daleko a nereaguje. Není možné ho naučit chodit v nějakém okruhu a přivolání. Mám dva psy, navíc odlišných plemen, jednoho jsem něco naučila určitým způsobem nějak a funguje to. Druhého jsem učila stejně, a nefunguje to, nikdy se to nenaučí. Takhle mi to vyznělo, zjednodušeně řečeno.

Mě se třeba pes dobře učil tím stylem, že jsem mu fyzicky pomohla (třeba při sedni stlačení zadku dolů). Když jsem to samé zkusila na fenu, tak to prostě nešlo, pro ni je to nátlak, a bojkotuje to, sekne se. No tak jsem musela vymyslet úplně jiný způsob učení. Tu radu učení chůze u nohy bych nepraktikovala ani na jednoho psa, ale vím, že pes by to ustál a nic moc by si z toho nedělal, fena jo. Psala jsem tady několikrát, že jsem třeba i na cvičáku odmítla rady výcvikářky, které na jiné psy fungovaly, protože jsem věděla, že u mých psů to bude mít opačný výsledek (a opět - u každého psa to byly jiné metody).

Nemyslím si ani to, že všichni psi můžou/musí chodit na volno. Sama mám psa, který nemůže, že jo. A jo, taky jsem toho zkusila spoustu, ale bohužel asi ne vhodnou metodu. Uznávám, že třeba v rukou někoho jiného by se pes to odvolání/nevyběhnutí za zvěří naučil. Na druhou stranu nevidím jako konec světa to, že pes (jakýkoli) nemůže chodit na volno, když má možnost se vyběhat jinde, nebo s pojistkou.

Nemyslím to ani nijak špatně vůči žínce a Worrymu, jen mi to přijde, že je tam priorita číslo jedna ta, aby pes mohl mít maximální volnost, ideálně aby ten sklon k tomu měl tak nějak automaticky "od přírody" a k tomu špatně zvolené plemeno, ale třeba to tak není.

Už jsem ani nechtěla reagovat, protože už je to trapné, jak se někdo snaží chytat mě za každé slovo, panebože, přece tu nebudu vypisovat všechno do mrti, jak jsem dělala...to by bylo na román a taky jak jsem psala, je to 13let, už si z toho moc nepamatuju. Ale jakový je tedy rozdíl mezi mou a váma Marcelo? viz:
Nemyslím si ani to, že všichni psi můžou/musí chodit na volno. Sama mám psa, který nemůže, že jo. A jo, taky jsem toho zkusila spoustu, ale bohužel asi ne vhodnou metodu. Uznávám, že třeba v rukou někoho jiného by se pes to odvolání/nevyběhnutí za zvěří naučil. Na druhou stranu nevidím jako konec světa to, že pes (jakýkoli) nemůže chodit na volno, když má možnost se vyběhat jinde, nebo s pojistkou. - u nás to dopadlo stejně, přesto to v odstavci výše vyhodnotíte, že já jsem se na to vykašlala hned, jak mi to nešlo... Přitom jsem psala, že jsem vyzkoušela všechny možné metody a postupy, co mi kdo radil a nešlo to, u nás to prostě nepomohlo. U vás taky ne, ale jako špatná z toho vycházím jen já? Píšu to vám, protože právě vy jste sem dala hezké příklady, ale je to vlastně o všech tady. Jednomu pes zdrhá, druhému žere psy, honí cyklisty a bla, bla, ale všichni jsou super hyper cvičitelé, ale já dělám všechno blbě, přesto, že jsem měla psa, který poslouchal na slovo. Nevyzvedávám to tu pořád, jako svoje úžasné schopnosti, protože pak je tu Worka, kde to prostě nevyšlo, na volno nemohl. Ale jinak to je to nejzlatější zvíře na světe. Jenže jak tady vzpomenu, že prostě někdy to s tím přivoláním vyjít nemusí, ať se člověk snaží sebevíc, hned se tady sesypou jak mouchy na ho.no, že jsem všechno dělala blbě. Já jsem přece huskyjanině dala za pravdu, že jsem nenašla recept jak na něj. Nemám problém přiznat chybu, i to, že mě to mrzí celý život s Woruškou, protože ano, určitou volnost jsem mu dopřát chtěla.

Tak já se omlouvám, opravdu jsem to nemyslela nějak špatně proti vám. A ani jsem tím nechtěla říct, že jste dělala všechno blbě, protože tady nikdo neví, co všechno jste dělala a zkoušela. Já jsem reagovala čistě jen na to konkrétní, co jste psala přímo tady. Nechtěla jsem se vás nějak dotknout.

lesnížínka napsal(a):
Už jsem ani nechtěla reagovat, protože už je to trapné, jak se někdo snaží chytat mě za každé slovo, panebože, přece tu nebudu vypisovat všechno do mrti, jak jsem dělala...to by bylo na román a taky jak jsem psala, je to 13let, už si z toho moc nepamatuju. Ale jakový je tedy rozdíl mezi mou a váma Marcelo? viz:
Nemyslím si ani to, že všichni psi můžou/musí chodit na volno. Sama mám psa, který nemůže, že jo. A jo, taky jsem toho zkusila spoustu, ale bohužel asi ne vhodnou metodu. Uznávám, že třeba v rukou někoho jiného by se pes to odvolání/nevyběhnutí za zvěří naučil. Na druhou stranu nevidím jako konec světa to, že pes (jakýkoli) nemůže chodit na volno, když má možnost se vyběhat jinde, nebo s pojistkou. - u nás to dopadlo stejně, přesto to v odstavci výše vyhodnotíte, že já jsem se na to vykašlala hned, jak mi to nešlo... Přitom jsem psala, že jsem vyzkoušela všechny možné metody a postupy, co mi kdo radil a nešlo to, u nás to prostě nepomohlo. U vás taky ne, ale jako špatná z toho vycházím jen já? Píšu to vám, protože právě vy jste sem dala hezké příklady, ale je to vlastně o všech tady. Jednomu pes zdrhá, druhému žere psy, honí cyklisty a bla, bla, ale všichni jsou super hyper cvičitelé, ale já dělám všechno blbě, přesto, že jsem měla psa, který poslouchal na slovo. Nevyzvedávám to tu pořád, jako svoje úžasné schopnosti, protože pak je tu Worka, kde to prostě nevyšlo, na volno nemohl. Ale jinak to je to nejzlatější zvíře na světe. Jenže jak tady vzpomenu, že prostě někdy to s tím přivoláním vyjít nemusí, ať se člověk snaží sebevíc, hned se tady sesypou jak mouchy na ho.no, že jsem všechno dělala blbě. Já jsem přece huskyjanině dala za pravdu, že jsem nenašla recept jak na něj. Nemám problém přiznat chybu, i to, že mě to mrzí celý život s Woruškou, protože ano, určitou volnost jsem mu dopřát chtěla.

Musím říct, že na mě ta diskuze působí podobně. Všichni neomylní a dokonalí a hrrr na lesní žínku...

Lidi, co to s váma dneska je?

marcelaamax napsal(a):
Tak já se omlouvám, opravdu jsem to nemyslela nějak špatně proti vám. A ani jsem tím nechtěla říct, že jste dělala všechno blbě, protože tady nikdo neví, co všechno jste dělala a zkoušela. Já jsem reagovala čistě jen na to konkrétní, co jste psala přímo tady. Nechtěla jsem se vás nějak dotknout.

Ježíš, to se neomlouvejte, nedotkla jen tak uvažuju, podle čeho se tady rozdělujou lidi...

Mám Ginu...je to první pes, který musí být jištěn stopovačkou.
Myslím, že by přivolání měla určitě lepší, kdybych s ní víc makala, ale nemyslím si, že by to přivolání měla někdy stoprocentní a to pro mě znamená, že takový pes nemá na volno co dělat.

Musím říct, že musím dát lesnížínce za pravdu v tom, že spousta z nás má psy, kteří na volno chodit nemůžou, ale jak dojde na Worku, tak se toho tady nějak ta diskuze chytí. Nechci tím říct, že lesnížínka dělala všechno dobře a nešlo to a nebo všechno špatně a proto to nešlo.
Prostě nevím.
Spíš bych se v souvislosti s tím asi ptala, jestli je běžné, že samojedi chodí na volno a mají přivolání a nebo jestli musí být většina samojedů nějak mechanicky jištěno. Jako je tomu například u haskounů.
Myslím, že určitě existují majitelé, co chodí na volno i s těmito plemeny, ale je teda otázkou, jestli na to mají nějaký spešl nadání..dar od boha..a nebo jestli to bylo prostě štěstí na daného jedince.

Teď jsem se pobavila 😂
https://www.ifauna.cz/psi/atlas/bigl

"Pokud se s ním člověk vydá na procházku do lesa, luk a polí, je opravdu namístě celou tuto trasu absolvovat s bíglem na vodítku. Dostane-li se totiž na čerstvou stopu, i u sebelepší poslušnosti s největší pravděpodobností zvítězí lovecký pud a zaslepeně vyrazí po stopě. Bíglové mají vynikající orientační smysl, proto zůstanete-li na stejném místě, po čase se vrátí sám zpět, ale volně pobíhajícího psa po revíru myslivci jistě nadšeně neuvítají. I když se jedná o plemeno lovecké.

Inteligence a cvičitelnost
Bohužel je nutné stále připomínat, že patří k plemenům hůře ovladatelným, které si rádo občas rozhoduje po svém. Bígl má potřebu uvažovat a vyhodnocovat situace samostatně. Svoji činnost běžně považuje za důležitější než přání od svého pána. Rozdělanou práci chce alespoň dokončit, než uposlechne. Třebaže je svému pánovi plně oddán, síla ovlivňovat svůj život je větší.

Sice chce, aby měl jeho pán radost, ale má-li pocit, že splněním cviku mu dostatečnou radost neudělá, neobtěžuje se. Každopádně má při poslouchání na všechno spoustu času."

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je zajímavý, že kosatka jde cvičit pomocí klikru (a pochopení toho celého), ale pes ne :-)

Zvláštní a já viděla dokument, jak došly cvičitelce ryby a kosatka jí usmrtila, škoda, že něměla ten klikr, to by určitě byla pro kosatku větší motivace než ryby

Trickyvoo napsal(a):
Zvláštní a já viděla dokument, jak došly cvičitelce ryby a kosatka jí usmrtila, škoda, že něměla ten klikr, to by určitě byla pro kosatku větší motivace než ryby

Klikání je motivace? Nebo ten klikr?

Musím říct, že musím dát lesnížínce za pravdu v tom, že spousta z nás má psy, kteří na volno chodit nemůžou, ale jak dojde na Worku, tak se toho tady nějak ta diskuze chytí

Ale já jsem třeba ani tak neřešila to ne/chození na volno. Reagovala jsem na to, co tady bylo napsané. Začalo to těmi povely - “Brzdi, pomalu, stačí, stůj, a zpátky ke mne” - že se říkalo tohle a pes nehnul brvou, reagovala jsem na to hlavně proto, že z osobní zkušenosti vím jak tohle dopadá, že tomu psovi už je pak úplně jedno, co člověk říká, ale on nevnímá, protože ty povely sice slyší pořád, ale nezná je, nemá je zažité (a nebo už je zná, ale nemá je dotažené). A naučí se, že člověk si tak nějak něco povídá, ale neděje se nic. Však jsem psala, že to mám hned z druhé ruky . A reagovala bych na to stejně, kdyby to napsal kdokoli jiný, fakt nešlo o to, kdo to psal, nebo jakého psa se to týkalo... Asi jsem se toho chytla tak trochu i proto, že přesně to samé mám doma a mám na to averzi .

Vůbec jsem to nějak nebrala v souvislosti s tím, jestli pes chodí nebo nechodí na volno, ale spíš s ohledem na postup - řeknu povel, jeden, jednou, a vyžaduji jeho splnění, vždycky....Pokud vím, že povel nebude splněn a nemůžu to nijak zajistit, tak si to nekazím a povel nedávám... Opravdu jsem tím nechtěla rozpoutat nějakou válku proti žínce .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teď jsem se pobavila 😂
https://www.ifauna.cz/psi/atlas/bigl

"Pokud se s ním člověk vydá na procházku do lesa, luk a polí, je opravdu namístě celou tuto trasu absolvovat s bíglem na vodítku. Dostane-li se totiž na čerstvou stopu, i u sebelepší poslušnosti s největší pravděpodobností zvítězí lovecký pud a zaslepeně vyrazí po stopě. Bíglové mají vynikající orientační smysl, proto zůstanete-li na stejném místě, po čase se vrátí sám zpět, ale volně pobíhajícího psa po revíru myslivci jistě nadšeně neuvítají. I když se jedná o plemeno lovecké.

Inteligence a cvičitelnost
Bohužel je nutné stále připomínat, že patří k plemenům hůře ovladatelným, které si rádo občas rozhoduje po svém. Bígl má potřebu uvažovat a vyhodnocovat situace samostatně. Svoji činnost běžně považuje za důležitější než přání od svého pána. Rozdělanou práci chce alespoň dokončit, než uposlechne. Třebaže je svému pánovi plně oddán, síla ovlivňovat svůj život je větší.

Sice chce, aby měl jeho pán radost, ale má-li pocit, že splněním cviku mu dostatečnou radost neudělá, neobtěžuje se. Každopádně má při poslouchání na všechno spoustu času."

Osobně jsem znala jen jednoho bígla, ale asi to psali podle něho .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Klikání je motivace? Nebo ten klikr?

Narovinu, klikru nerozumím, jen mi přijde divné, že by kosatka na to fungovala. Možná nějaká fakt hodná, ale jak říkám, kosatka x let fungovala a jednou usmrtila cvičitelku, protože neměla ryby a jednou málem usmrtila cvičitele, protože se jí najednou chtělo hrát a ono když člověka prudce stáhne pod vodu a zas vyhodí nad vodu a udělá to několikrát po sobě, tak i zkušený plavec a cvičitel měl problém to přežít.

Trickyvoo napsal(a):
Osobně jsem znala jen jednoho bígla, ale asi to psali podle něho .

Já dva. Jednoho vykastrovali aby nezdrhal, očividně to nepomohlo a celý život ho tahali na krátkém vodítku u kočáru..bylo mi ho líto, naho.no život pro bígla Druhého si pořídila paní, ve věku cca mojí mamky, takže někdy kolem 55let tehdy. Taky si naivně myslela, že to s ním v lese půjde, no zdrhnul jí stejně jako u nás...hned v pubertě a skončil někde na Slovensku, naštěstí ho po pár dnech přivezli myslivci, že jim ho kolegové předali. Od té doby s ním paní lítala na vodítku, měla takové to delší, denně s ním lítala kilometry po lesích, vlastně jsme na tom byly stejně, často jsme se tam potkávaly, obě jsme se ,,obětovaly" aby se i tak měli dobře. Její pejsa umřel v srpnu, byl o půl roku starší, než Worka. Paní chodila sama, říkala, že musí procházet ty trasy, které spolu chodili, že nevydrží jen tak sedět doma. Po Vánocích jsem ji potkala a už byla rozhodnutá, že si pořídí nějakého pejsu, ale už míň náročného a asi i dospělého, z útulku..na štěně už si netroufá. Tak jsem zvědavá, kdy ji s pejskem potkám

Trickyvoo napsal(a):
Narovinu, klikru nerozumím, jen mi přijde divné, že by kosatka na to fungovala. Možná nějaká fakt hodná, ale jak říkám, kosatka x let fungovala a jednou usmrtila cvičitelku, protože neměla ryby a jednou málem usmrtila cvičitele, protože se jí najednou chtělo hrát a ono když člověka prudce stáhne pod vodu a zas vyhodí nad vodu a udělá to několikrát po sobě, tak i zkušený plavec a cvičitel měl problém to přežít.

Kosatka prostě nebude chodit navolno :-) Jsem proti takovým akváriím blbým, byl to jen příklad. Říká se, že trénují savce na otevřeném moři kvůli ošetření např., to mi smysl dává, jinak ne, divoká zvířata se nemají zavírat... leda pro zachování druhu.
Klikr není odměna, motivace, je to signál - teď jsi to, pse, udělal správně... a tady máš odměnu. Dělá se to proto, že je to emocemi nezabarvené (na rozdíl od našeho hlasu), pořád stejné a proto, že někdy máte psa daleko, nebo prostě jsem pomalá na to, abych mu stihla přesně v tu chvíli, kdy cvik provedl, to provedení odměnit. Právě i označit a označit vždy stejně... Takže klikrem zahlásíte - jo, dobře, ná odměnu. Třeba místo kliku používáte "šikovný" nebo nějaké takové slovo?
Koukejte, tady je kliknutí píšťalkou... je tam povel (podnět, dotkni se tohodle), zvíře se dotkne (udělá, co se po něm chtělo), zazní píšťalka (místo klikru) a přijde maso (odměna).
https://www.youtube.com/watch?v=Nq5uHHjJ8Jk

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kosatka prostě nebude chodit navolno :-) Jsem proti takovým akváriím blbým, byl to jen příklad. Říká se, že trénují savce na otevřeném moři kvůli ošetření např., to mi smysl dává, jinak ne, divoká zvířata se nemají zavírat... leda pro zachování druhu.
Klikr není odměna, motivace, je to signál - teď jsi to, pse, udělal správně... a tady máš odměnu. Dělá se to proto, že je to emocemi nezabarvené (na rozdíl od našeho hlasu), pořád stejné a proto, že někdy máte psa daleko, nebo prostě jsem pomalá na to, abych mu stihla přesně v tu chvíli, kdy cvik provedl, to provedení odměnit. Právě i označit a označit vždy stejně... Takže klikrem zahlásíte - jo, dobře, ná odměnu. Třeba místo kliku používáte "šikovný" nebo nějaké takové slovo?
Koukejte, tady je kliknutí píšťalkou... je tam povel (podnět, dotkni se tohodle), zvíře se dotkne (udělá, co se po něm chtělo), zazní píšťalka (místo klikru) a přijde maso (odměna).
https://www.youtube.com/watch?v=Nq5uHHjJ8Jk

Aha, tak to používala jsem "šikulka", teď máme "no výborně", nevýrazné "no" a velmi výrazné "výborně". Ten klikr je asi fajn, jen mi právě vadí, že je to další věc, kterou bych pak sebou pořád potřebovala, pusu mám tak nějak po ruce pořád. Na video kouknu posléze, teď bych rušila muže, bez zvuku by to asi trochu postrádalo smysl :-). Jinak celý ten dokument o kosatkách směřoval vlastně k tomu, že kosatka je dravé divoké zvíře a jejich chov v akváriích a výcvik je nesmyslný. Hlavně onen samec, co usmrtil cvičitelku, byl "chovný", takže po všech akváriích byli jeho potomci a tutlalo se, že je problémový.

Edit: až na to, že píšťalka měla pro mě nepříjemný zvuk, tak to bylo zajímavé

marcelaamax napsal(a):
Musím říct, že musím dát lesnížínce za pravdu v tom, že spousta z nás má psy, kteří na volno chodit nemůžou, ale jak dojde na Worku, tak se toho tady nějak ta diskuze chytí

Ale já jsem třeba ani tak neřešila to ne/chození na volno. Reagovala jsem na to, co tady bylo napsané. Začalo to těmi povely - “Brzdi, pomalu, stačí, stůj, a zpátky ke mne” - že se říkalo tohle a pes nehnul brvou, reagovala jsem na to hlavně proto, že z osobní zkušenosti vím jak tohle dopadá, že tomu psovi už je pak úplně jedno, co člověk říká, ale on nevnímá, protože ty povely sice slyší pořád, ale nezná je, nemá je zažité (a nebo už je zná, ale nemá je dotažené). A naučí se, že člověk si tak nějak něco povídá, ale neděje se nic. Však jsem psala, že to mám hned z druhé ruky . A reagovala bych na to stejně, kdyby to napsal kdokoli jiný, fakt nešlo o to, kdo to psal, nebo jakého psa se to týkalo... Asi jsem se toho chytla tak trochu i proto, že přesně to samé mám doma a mám na to averzi .

Vůbec jsem to nějak nebrala v souvislosti s tím, jestli pes chodí nebo nechodí na volno, ale spíš s ohledem na postup - řeknu povel, jeden, jednou, a vyžaduji jeho splnění, vždycky....Pokud vím, že povel nebude splněn a nemůžu to nijak zajistit, tak si to nekazím a povel nedávám... Opravdu jsem tím nechtěla rozpoutat nějakou válku proti žínce .

Tak já jsem to taky nemyslela konkrétně na vás, ale prostě mám takový pocit, že Worka, když na to přijde, je tady dost probíranej.

řeknu povel, jeden, jednou, a vyžaduji jeho splnění, vždycky....Pokud vím, že povel nebude splněn a nemůžu to nijak zajistit, tak si to nekazím a povel nedávám

Jo tohle je svatá pravda.
Já třeba na přivolání mám povel pomocná "Gino..hopi...hopi" a teprve, když vidím, že spojení bylo navázáno, tak volám ke mě."

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já jsem to taky nemyslela konkrétně na vás, ale prostě mám takový pocit, že Worka, když na to přijde, je tady dost probíranej.

řeknu povel, jeden, jednou, a vyžaduji jeho splnění, vždycky....Pokud vím, že povel nebude splněn a nemůžu to nijak zajistit, tak si to nekazím a povel nedávám

Jo tohle je svatá pravda.
Já třeba na přivolání mám povel pomocná "Gino..hopi...hopi" a teprve, když vidím, že spojení bylo navázáno, tak volám ke mě."

Tak já myslím, že Worka tu je vždycky probíranej proto, protože Žínka to podává tak, že vadnej je v podstatě pes. Protože ona udělala všechno možný, aby poslouchal, ale on naprosto na nic nereaguje a z veškerý její spolupráce je otrávenej. A tohle mě teda osobně přijde jako chyba majiete, ne psa :) A mluvím jako člověk, kterej má seveřany 29 let. A neni to nic proti Žínce, že neuměla vychovat seveřana, aby chodil na volno. Takovejch lidí je. Svoje psy milujou, oni je taky, ale mají je na háku. Jak děláme se známejma haskounský srazy, tak vidím, jak velký chyby lidi dělaj, ale oni si to prostě vůbec neuvědomují. Takže to, že se Žínka neumí domluvit se svým psem, není chyba psa :) A není to jen o chození na volno, je to o celém přístupu.