VeselaKopa

XXX.XXX.112.196
Už nějak dobu se zaobírám myšlenkou pořídit si k 7 leté feně další přírůstek do rodiny.
Ráda bych znala zkušenosti ostatních, kteří mají také dva psy v rodině. Počítám s tím, že provozně /finančně,... to bude samozřejmě jiné, ale jak je to pocitově? Jeden pes = fajn, dva psi = 2x fajn?
Trochu váhám, jestli původní čubině nezpůsobím trauma?
Máme to teď super, fungujeme vzájemně na myšlenku, tak jestli do toho nový přírůstek nehodí vidle?
Jak je to u vás? 😊
Za mě jsou dva psi značka ideál, už bych to jinak nechtěla.
ALE - pořídila jsem si ke své čtyřleté feně šestiletou fenu z útulku, obě mají geneticky předpoklad dlouhověkosti, jsou teď obě cca v polovině života a budou stárnout spolu. Čili stejný režim.
Je třeba zvážit, že pokud si k sedmileté feně pořídíte štěně, jednou nastane doba, kdy budete mít psa v nejlepším věku, který bude vyžadovat pohyb a nebude mít omezení a k němu seniorku, která bude mít úplně jiné potřeby. Já osobně bych tohle nechtěla, vždy bych chtěla mít psy zhruba podobného věku.
Ale pokud máte zázemí a podporu ostatních členů rodiny, určitě zvládnete menežovat dva psy s rozdílnými potřebami.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Po tom, co jsem prvne poridila druheho - uz asi nikdy nebudu mit jen jednoho psa doma....Spis vice, nez jen jednoho.
Pozitiva u me prevazuji nad negativy
Mam podminky na vice psu - a je v tom urcita sobeckost.
Kdyz jsem o toho jednoho prisla -nedavala jsem to uplne.
Projit naraz o vsechny, nebo ke staremu, nezvyklemu psovy - narychlo porizovat stene- to taky neni uplne ideal.
Ted mam 3 psy - 3, 7 a 11 let + odrostle stene obcas zustane doma dele - a jsem vdecna, ze to nejsou vrstevnici.
Vice nez 3/4 zivota maji spolecne aktivity, indi-vindi peci maji stenata a duchodci.
A kdyz se treba ke stari nakupi zdravotni problemy - je lepsi resit jednoho psa nez dva.
Takze za me -k 7letemu druhy je uplne OK, pokud na to mate podminky.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jednoho už nikdy, vždycky nejmíň dva, už několik desítek let. Ale to už řečeno výše. 😉
Tak za mě taky jednoho psa už nikdy . Pořizovala jsem si štěně cca k 11ti letému psovi - tam už jsem teda od začátku počítala s tím, že ty potřeby každého budou jiné a budu se jim muset věnovat individuálně. Nelituju toho a troufám si tvrdit, že to starému psovi prodloužilo život, úplně ožil a omládl, zlepšil se mu zdravotní stav. Pak jsem štěně pořizovala ke 3 letému psovi, aktuálně jim je 6 a 3 roky.
K 7mi letému psovi bych si klidně štěně pořídila (teda s ohledem na konkrétního psa), věkový rozdíl bych neviděla nějak špatně. Za mě lepší takový rozdíl, než mít dva psy v podobném věku - dva úplné důchodce, ale to bude individuální.
marcelaamax
napsal(a):
Tak za mě taky jednoho psa už nikdy . Pořizovala jsem si štěně cca k 11ti letému psovi - tam už jsem teda od začátku počítala s tím, že ty potřeby každého budou jiné a budu se jim muset věnovat individuálně. Nelituju toho a troufám si tvrdit, že to starému psovi prodloužilo život, úplně ožil a omládl, zlepšil se mu zdravotní stav. Pak jsem štěně pořizovala ke 3 letému psovi, aktuálně jim je 6 a 3 roky.
K 7mi letému psovi bych si klidně štěně pořídila (teda s ohledem na konkrétního psa), věkový rozdíl bych neviděla nějak špatně. Za mě lepší takový rozdíl, než mít dva psy v podobném věku - dva úplné důchodce, ale to bude individuální.
Tak já uznávám, že pro majitele, má-li ty možnosti a ideálně i zahradu, je příjemnější mít pestrý věkový spektrum
A lidi často říkají, že štěně udělá staršímu psu dobře, jen já si myslím, že to hodně záleží na povaze toho psa.
Jsem si jistá, že třeba Vikinu by ze štěněte kleplo a to je jí teprve 6. Věkem se to zřejmě lepšit nebude.
Z praktických důvodů jsou ale pro mě schůdnější dva psi podobnýho věku. Chodíme na celkem dlouhý procházky, cca dvě hodiny. Nedovedu si představit přijít domů, vzít seniora na krátkou procházku kolem bloku a pak ho zase nechat doma, abych mohla vypadnout na dlouhou s mlaďochem. Na můj vkus by byl staroch moc dlouho a moc často sám.
Často jezdíme na různé akce nebo výlety s rodinou, beru obě feny, snesou podobnou zátěž. Vůbec si neumím představit nechávat staršího psa někde v penzionu, kde to nezná, protože by trasu s námi neušel.
Samozřejmě, jednou mě to stejně čeká a i když jsou podobně starý, může nastat doba, kdy jedna bude ještě dobrá a druhá už horší. Ale nechci tomu zas tak moc chodit naproti.
Mám 4 hafany. 12 let, 10 let, 9 let a 1 rok. Geronti lítaj po lese jak urvanej vagon, doma mi skáčou až na hlavu abysme už honem ale honem šli do toho lesa. Asi jim to ještě chvíli vydrží. Pak holt budou ty 3 starší zůstávat doma a na dlouhou půjde jen mladej. A staří pak na krátkou. Uvidíme. Nebo se ti starší můžou v půlce otočit a jít domů. Jedna fenka to tak dělala.
Kdyz mi odesel prvni pes, byly doma uz tri dalsi holky. A zaplat buh za to - jinak bych se v prazdnem byte asi zcvokla.
Ted mame sedm kousku. Vekove 12, 2x 10, 7, 4, 3 a 2.
12, jedna 10 a 2 nebyly uplne v planu, ale holt osud :)
Za me idealni vekovy rozdil mezi psy je cca 3 roky. Strasi uz je vyklidneny a nauceny, mladsi se uci od nej (a ne jen kraviny). Krom uplnych stenat a uplnych senioru zvladaji vetsinu aktivit spolu a vic se vyblbnou. Tim ze si beru casto seniory na doziti z blbych podminek, litaji pak castky na veterinach d pomerne vysokych cisel ... a jeden haprujici senior je vyrazne levnejsi nez tri :D
Ted se modlim, ze tahle svata trojka co je ted vydrzi dlouho cela a celkem nenarocna, a ze ta dalsi trojka co mi doma zraje, si zvladne neco nasetrit na stari :D
Uživatel s deaktivovaným účtem

Za me idealni vekovy rozdil mezi psy je cca 3 roky. Strasi uz je vyklidneny a nauceny, mladsi se uci od nej (a ne jen kraviny)
tak to tak mam, že 3-3,5 roku od sebe je ideal.
Ale to, ze se mlady nauci od starsiho mi moc nemakalo
Spis starsi zjistil, ze mam jine starosti a zvlcil
Nic tragickeho, ale cochcarnu obcas praktikovat zkouseli.
ze ta dalsi trojka co mi doma zraje, si zvladne neco nasetrit na stari
no presne.
co nejake aktivity nebo vylety - ale ta veterina pak
ted treba mam tu prostredni po urgentni kastraci - plus lista se musela odstranit. tohle clovek nechce resit u 2 fen naraz. a je to jen kapka v mori
aluska
napsal(a):
Mám 4 hafany. 12 let, 10 let, 9 let a 1 rok. Geronti lítaj po lese jak urvanej vagon, doma mi skáčou až na hlavu abysme už honem ale honem šli do toho lesa. Asi jim to ještě chvíli vydrží. Pak holt budou ty 3 starší zůstávat doma a na dlouhou půjde jen mladej. A staří pak na krátkou. Uvidíme. Nebo se ti starší můžou v půlce otočit a jít domů. Jedna fenka to tak dělala.
Teda nazývat 10 a 9 let jezevčíka gerontem od Vás není hezké, u toho 12ti letého by se o tom možná dalo uvažovat. Ale připomněla jste mi naší jezevčici, která se někdy tak ve 13ti letech v lese rozhodla, že jde domů. Zapomněla ale, že do lesa jsme dojel autem... Bylo to 8km, přes 3 vesnice a kus města. Došla druhý den...
Když si ti psi sednou, tak pro ně je to určitě nejlepší, co dá psu jinej pes (psi), mu nikdy člověk nemůže dát.
Chce to ale svýho psa dobře odhadnout, jestli o druhýho čokla rodině stojí, ifauna je plná témat typu "pořídili jsme si druhýho psa a oni se teď žerou, co mám dělat".
Druhá věc je, že dva psi je dvakrát tolik bordelu, víc peněz za veterinu, potenciální hlídači taky nemusí mít na 2 psy kapacitu.
Navíc je třeba počítat s tím, že když nemám u druhýho psa něco dořešený, tak se mi to s dalším 100x vrátí, jestli první tahá/zdrhá/je reaktivní na psy, tak nic z toho nezmizí, ale ještě se to zhorší a je dost šance, že to nově příchozí odkouká.
Taky je podle mě dost mylná představa, že když jeden pes je doma smutnej, tak pořídíme druhýho, a oni se zabaví, tak to většinou nefunguje a dopadne to tak, že tam pak demolujou/vyjou dva.
S velkým věkovým rozdílem u psů mám zkušenost dobrou, druhýho psa jsme pořizovali, když prvnímu bylo devět a umřela nám fena a vypadalo to, že by se mohl ze stesku odporoučet za ní. A sedlo si to od začátku, starší pes to nakonec dotáhnul na 14 a myslím, že to bylo hlavně díky tomu, že ho mladej "táhnul". Pravda ale taky je, že ke konci, když už hůř chodil, jsem musela procházky rozdělovat, respektive na kratší (do 40 minut) jsme šli společně a pak jsem musela ještě zvlášť s mladým a bylo to dost časově náročný.
Suma sumárum bych se hluboce zamyslela nad tím, jestli o dalšího psa stojí ten můj stávající a jestli před pořízením druhýho nepotřebuju ještě něco trochu dopilovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

VeselaKopa
napsal(a):
Už nějak dobu se zaobírám myšlenkou pořídit si k 7 leté feně další přírůstek do rodiny.
Ráda bych znala zkušenosti ostatních, kteří mají také dva psy v rodině. Počítám s tím, že provozně /finančně,... to bude samozřejmě jiné, ale jak je to pocitově? Jeden pes = fajn, dva psi = 2x fajn?
Trochu váhám, jestli původní čubině nezpůsobím trauma?
Máme to teď super, fungujeme vzájemně na myšlenku, tak jestli do toho nový přírůstek nehodí vidle?
Jak je to u vás? 😊
Sedmiletá fena, celý život jedináček, jste sehrané, fungujete na myšlenku... Já bych dalšího psa nepořizovala.
Kdysi jsem to udělala, pořídila jsem ke starému psu mladší fenu a nebylo to dobře. I když on měl z ní radost, protože to byla fena, tak po zvyknutí, že má tu fenu doma pořád, bylo na něm vidět, že si to neužívá, a že by byl radši, kdyby s námi nebyla. Mrzelo mě to, že jsem byla nedočkavá a nenechala ho v klidu dožít jen s námi lidmi. Ne nadarmo se říká, že všechno má svůj čas.
Vezměte v potaz i to, že sedm jí nebude pořád, a až bude stará a méně pohyblivá, budete muset chodit třeba vždy na dvě procházky, abyste vyhověla tempu a možnostem každého psa, což je dvojnásobek času.
Když dva, tak věkově blíž k sobě.
Zoia
napsal(a):
Když si ti psi sednou, tak pro ně je to určitě nejlepší, co dá psu jinej pes (psi), mu nikdy člověk nemůže dát.
Chce to ale svýho psa dobře odhadnout, jestli o druhýho čokla rodině stojí, ifauna je plná témat typu "pořídili jsme si druhýho psa a oni se teď žerou, co mám dělat".
Druhá věc je, že dva psi je dvakrát tolik bordelu, víc peněz za veterinu, potenciální hlídači taky nemusí mít na 2 psy kapacitu.
Navíc je třeba počítat s tím, že když nemám u druhýho psa něco dořešený, tak se mi to s dalším 100x vrátí, jestli první tahá/zdrhá/je reaktivní na psy, tak nic z toho nezmizí, ale ještě se to zhorší a je dost šance, že to nově příchozí odkouká.
Taky je podle mě dost mylná představa, že když jeden pes je doma smutnej, tak pořídíme druhýho, a oni se zabaví, tak to většinou nefunguje a dopadne to tak, že tam pak demolujou/vyjou dva.
S velkým věkovým rozdílem u psů mám zkušenost dobrou, druhýho psa jsme pořizovali, když prvnímu bylo devět a umřela nám fena a vypadalo to, že by se mohl ze stesku odporoučet za ní. A sedlo si to od začátku, starší pes to nakonec dotáhnul na 14 a myslím, že to bylo hlavně díky tomu, že ho mladej "táhnul". Pravda ale taky je, že ke konci, když už hůř chodil, jsem musela procházky rozdělovat, respektive na kratší (do 40 minut) jsme šli společně a pak jsem musela ještě zvlášť s mladým a bylo to dost časově náročný.
Suma sumárum bych se hluboce zamyslela nad tím, jestli o dalšího psa stojí ten můj stávající a jestli před pořízením druhýho nepotřebuju ještě něco trochu dopilovat.
Hezky shrnuto! A u nás to bylo stejné.
Caty
napsal(a):
Teda nazývat 10 a 9 let jezevčíka gerontem od Vás není hezké, u toho 12ti letého by se o tom možná dalo uvažovat. Ale připomněla jste mi naší jezevčici, která se někdy tak ve 13ti letech v lese rozhodla, že jde domů. Zapomněla ale, že do lesa jsme dojel autem... Bylo to 8km, přes 3 vesnice a kus města. Došla druhý den...
To nebylo myšlený vážně, jen jim tak občas říkám. Stejně mi nikdo nevěří, že je jim tolik, jsou akční a štíhlí
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Za me idealni vekovy rozdil mezi psy je cca 3 roky. Strasi uz je vyklidneny a nauceny, mladsi se uci od nej (a ne jen kraviny)
tak to tak mam, že 3-3,5 roku od sebe je ideal.
Ale to, ze se mlady nauci od starsiho mi moc nemakalo
Spis starsi zjistil, ze mam jine starosti a zvlcil
Nic tragickeho, ale cochcarnu obcas praktikovat zkouseli.
ze ta dalsi trojka co mi doma zraje, si zvladne neco nasetrit na stari
no presne.
co nejake aktivity nebo vylety - ale ta veterina pak
ted treba mam tu prostredni po urgentni kastraci - plus lista se musela odstranit. tohle clovek nechce resit u 2 fen naraz. a je to jen kapka v mori
No ja ted dvema 10 ob mesic Librelu. Zaplat buh zatim jenom to.
Ale mam v zive pameti leky pro Zaju - jatra v hajzlu, nebo pro Mirecka - ledvinare. To to svisti ... tak si rikam ze dva naraz a jdu si hledat dalsi praci :D
Na druhou stranu pora dmuze byt hur - moje barvita predstavivost mi maluje jednoho ledvinare, jednoho jaterkare a k tomu treba cukrovka, nebo cushing ... no a pak psychiatr :D
Uživatel s deaktivovaným účtem

Na srdcare jste zapomnela
Jo, taky mam bujnou fantazii.
Uživatel s deaktivovaným účtem

jasně že pro psa je vždycky nejlepší parťák pes. Ale u nás má dogouš prostě smůlu. Ke staré doze bych si štěně nepořídila. Malé aktivní dogátko a stárnoucí dogouš znamená ne zrovna bezproblémové soužití. Ono těch 20 kilo v letu vykolejí i nás, natož třeba už špatně jdoucího seniora.
Pořídit si dva mládežníky najednou... to by byl panečku tanec, ti by přerovnali domácnost v cukuletu. Navíc do normálního auta se nevejdou. Do řady ubytování vás se dvěma mamuty nevezmou, v civilizaci vodit dva mamuty nemusí být sranda (jen to otírání flusů, aby se neoklepali).
A mít mezi nimi třeba ty doporučované tři roky rozdíl... Znamená, že rok budu ve výletění omezovaná štěníkem, a za dva další roky už bude pomalu brzdit aktivity ten starší... Nene - mají naši dogouni smolíka... odsouzeni k jedináčkovství.
Taky mám někdy nutkání mít dva psy. Tedy dva psy snad ani ne, spíš co je na světě krásných pejsků, které bych chtěla mít doma . Třeba jestli si po třech vořeších nemám pořídit borderku nebo tollinga, ale limitují mě vlastní obavy, zda bych vůbec něco takového zvládla a pak komplikace s cestováním, už tak mámě někdy problém to všechno narvat do auta a taky psí hlídači. I když, co nám odešel pes číslo dvě, tak mě brácha ukecával na dvě štěnda. On by je chodil k nám pomazlit, občas vzít na prochajdu a zbytek bych s teda mohla ošéfovat sama . Jsem navíc typ, že jdu se psem klidně i do restaurace a pod., takže pak se dvěmi to mi přijde už komplikovaný.
VeselaKopa

XXX.XXX.112.196
Já to řeším tak nějak emocionálně... Jasně mít psa je omezení samo o sobě, ale člověk si to kvůli němu řas nastaví... A jsem za to ráda, už si neumím představit život bez psa. A kdyby byli dva, taky to provozně zvládneme, včetně věkového rozdílu. Spíš si říkám, že naše čubinka žádného kámoše domů nechce. Venku si psů moc nevšímá, důležití jsou pro ni hlavně lidi. Jestli jí to můžu udělat, jen proto, že já chci... Zajímavé, že s dětmi jsem tuhle otázku vůbec neřešila, byly dvě a hotovo. Ale u čokla se z toho můžu po... 🙈
VeselaKopa
napsal(a):
Já to řeším tak nějak emocionálně... Jasně mít psa je omezení samo o sobě, ale člověk si to kvůli němu řas nastaví... A jsem za to ráda, už si neumím představit život bez psa. A kdyby byli dva, taky to provozně zvládneme, včetně věkového rozdílu. Spíš si říkám, že naše čubinka žádného kámoše domů nechce. Venku si psů moc nevšímá, důležití jsou pro ni hlavně lidi. Jestli jí to můžu udělat, jen proto, že já chci... Zajímavé, že s dětmi jsem tuhle otázku vůbec neřešila, byly dvě a hotovo. Ale u čokla se z toho můžu po... 🙈
Protože máme za kódované, že mít jedináčka, je blbý. Aspoň za nás se říkalo, no jó jedináček a tím se vysvětlovalo vše. Nicméně děti většinou mají rády jiné děti a touží po sourozencích, i když to vlastně žádná výhra spoustu let není. Kdo vycházel se svým sourozencem v dětství že? No u psa, když ona sama není ze psů odvázaná, tak to bych taky měla obavy. To jsem měla s prvním psem, on měl rád psy na ulici, ale tak na očuchání, zaběhání a pak šel rád do svého klidu. Když jsem mu na návštěvu přitáhla štěndo, tak si s ní nejen nehrál, ale když odešla, tak všechny hračky, co jsem jí půjčila si natahal pod postel a tam zůstal pár hodin zalezlý. Navíc to byl taky pes, co v podstatě fungoval na myšlenku. Možná by bylo dobrý buď někoho se štěndem pozvat domů a nebo jít k někomu na návštěvu, kdo má štěndo. Já z tohohle měla hned jasno, že prostě není rád, když je doma vetřelec a nebo ho jinde otravuje štěně. K jedné kámošce, co měla štěně i nerad chodil, Jdeme tak k ní a já mu řeknu, že k ní jdeme a on se zastavil a podíval se na mě "no to ne, to si děláš srandu, tam nejdu", no šel, ale hoodně nerad
Edit: jo a to štěně od kámošky bylo jen o rok mladší, takže vrstevnící a stejně ho neměl rád. Jo a neměl rád psy jen doma u někoho nebo u nás. Venku měl naopak několik psích kamarádů a kamarádek, i to štěně od kámošky venku v pohodě snášel a hrál si s ním, takže setkání někde na louce vám nic neprozradí.
jo a to štěně od kámošky bylo jen o rok mladší, takže vrstevnící a stejně ho neměl rád. Jo a neměl rád psy jen doma u někoho nebo u nás. Venku měl naopak několik psích kamarádů a kamarádek, i to štěně od kámošky venku v pohodě snášel a hrál si s ním, takže setkání někde na louce vám nic neprozradí.
Já si myslím, že vám to nemusí prozradit ani to setkání vyloženě doma. Mám takové tušení, že pes prostě pozná, kdy je to návštěva, která zase odejde a kdy je to nový člen. Znám psi, kteří doma moc psí návštěvy nemuseli, ale z nového člena rodiny byli nadšení a klapalo to. No a pak jsou naopak psi, kteří jsou nadšení z každé psí návštěvy, ale když přišel druhý pes a pes zjistil, že to není jen návštěva, tak to bral špatně. A taky si myslím, že dost záleží i na jedincích, na konkrétní dvojici.
Když jsem ke psovi dovezla štěně, tak jsem je ani neseznamovala venku, štěně jsem vzala rovnou domů ve stylu, tak a to je náš nový člen rodiny a bude tady s tebou bydlet . Je to možná zvláštní, ale ten pes ji přijal jako "naší" okamžitě
Prostě některým psům bude opravdu nejvíc vyhovovat to, když budou samy a myslím, že se nedá obecně říct, že psí parťák doma je pro psa to nejlepší, co může být, ne pro každého.
Známá má čubinu, která miluje ostatní psy, všechny. Je z nich nadšená, je nadšená i z psích návštěv, občas psi hlídali i pár dní a vypadalo to super. Vyloženě si řekli, že jí ten psí parťák chybí. No a tak si po ní nechali štěně. Ze začátku vypadalo všechno v pohodě, a teď jsou z toho celí špatní. Ze štěněte už je dospělý pes, vycházejí spolu, nemají žádné konflikty, ale fena je od té doby jiná, smutná. Přestala si doma hrát, v přítomnosti toho druhého psa jen leží na pelechu, bez zájmu. Když zůstane v baráku sama, bez druhého psa, tak se úplně změní, ožije, hraje si, je šťastná, úplně se jí uleví. To samé na procházkách - ve dvojici si jen tak sklesle chodí... No a když se s nima jde sólo, tak venku lítá a řádí jako blázen. Prostě to vypadá, že ji vyloženě ta přítomnost druhého psa vadí. Přitom on se k ní chová normálně, v pohodě.