Soběstačnost štěněte - prosím o rady

Tohle to je myslím typicky štěněcí projev, nic co by bylo nad míru ani pod míru, pro štěně jste prostě středobod světa, zdroj zábavy, jídla, mazlení, srandy i výchovy a vysvětlování jak svět funguje. Náš bulďa měl teda enormní schopnost si vyžadovat svou pozornost, ale bylo to spojené s druhým extrémem, že kdykoliv byl zavřen do jiné místnosti, když jsem potřeboval opravdu v práci za počítačem máknout, okamžitě zachrápal a nikdy se nedožadoval návratu. Takže jsem to zas tak neřešil, prostě nějak se motal okolo, vylétl jsem s ním v přestávkách ven, hrál jsem se s nim rukou pod stolem a poslouchal nudné školení, spal, čuměl, vyzíval ke hře, byl případně odebrán do jiné místnosti k řízenému odpočinku. Reálný čas jsem mu dával před prací a po práci a nějak si na to časem zvykl, teď chrápe u počítače klidně celý den občas vstane jde se mnou do kuchyně a párkrát se zajdeme protáhnout do zahrady, jak se blíží konec pracovní doby už s významným čuměním posedává, ví, že přichází jeho chvíle a jde se ven. Asi ji naučte na tu jinou místnost, jinak to příliš neanalyzujte a netrapte se s tím, neděláte nic špatně, je to podle mne přirozené, že štěně bude kolem obšoustat ...

Místo.

Za 5) … jojo, mela jsem ty pocity:-) Kdyz se mi narodilo prvni dite:-D Vite, ono takove stene proste dite je a zivot to zmeni, musi se s tim pocitat. 4) Jestli jen sedi, kouka, zakňuká pri Vasi praci, tak to proste ignorovat a nestresovat se z toho. On se pejsek casem nauci, ze ne vzdy je cas na hrani.
A ted mam zrovna pulrocni stene, mam to jako Vy. Kdyz pracuji na PC, tak taky sedi a kouka a proc se mu nevenuji. Ale dela mi to i kocka, oni proste asi vyciti, ze neni cas na ne a zkouseji cloveka vyprudit:-)
Proste vydrzet, vychovavat s laskou a hlavne trpelivosti. Vim, neni to vubec kolikrat se stenetem snadne, ale vydržať:-))

A stejne jako mimino, i stene vyciti, kdyz je z nej clovek nervozni, vztekly, nestastny.. Takze se proste nad toto povznest a netrapit se tim. Fakt se to zmeni.

A nemuzete mu na zahrade vyhradit nejake misto, kde nic neznici? Udelat mu oploceny prostor / vetsi kotec? Je hezky, tak at cumakuje tam.

Nevím, jak to dostat do slov, ale působí to na mě tak, že Vy nežijete se psem, ale vedle psa.

A jinak si myslím, že se stále točíte ve stejném problému jako v těch předešlých vláknech, tj. máte problém nadefinovat si, co po tom psovi chcete, a následně máte problém tu informaci směrem k němu vykomunikovat tak, aby porozuměl.

bodlinka:
Kdyby ničilo naše věci, je mi to jedno. Ve společných prostorách ale může ničit to, co není mé (kytky na zahradě, záhony, věci v chodbě) a to už dobře není.

molok:
Jo, jak je sama někde a v místnosti není nikdo, zabaví se a bere to v pohodě. PC už mám v ložnici, prostě změna a tečka... Snad už to bude lepší.

megi-the-dog:
To umí tak, že na něm zůstane chvíli, a pak to jde znovu zkoušet... Ale trénujeme i spolu s "zůstaň".

BlueBee:
To je to, že já se snažím laskavě dělat vše, ale někdy skutečně mám tyhle pocity zmaru, že nedělám dost vůbec v žádném směru a je fakt, že štěndo mi do všeho háže vidle, ač si to neuvědomuje. Když potřebuju dovařit oběd, kolikrát na mě zírá těma smutnýma očima aj, vypadá dotčeně, občas kňauká. A mě to kolikrát deprimuje natolik, že raději sporák vypnu a vezmu ji na tu zahradu, tam si chvíli hážeme hračky, taháme se o mikinu, aj, pak ji nechám své zábavě a třeba si něco čtu...

A když se pak z té zahrady vrátíme, nějaká motivace, chuť a nálada cokoliv z denního plánu dělat je s prominutím v pr*eli. Co teprve představa luxusu stylu moct pracovat alespoň 3 - 4 hodiny vkuse bez přerušování a vyrušování... To mám jen občas, když přítel vytáhne psisko na delší výšlap.

Ťapinka:
Toto máme v plánu, dokonce je na zahradě ideální úsek, přesně vzadu na konci pozemku, kde nemá co ničit, bo teta má vše vepředu. Čekáme ale, než si soused udělá své oplocení, což plánuje udělat letos, ale asi to ještě potrvá ( koupil neohrazený pozemek vedle nás). Až tam ten plot bude, plánujeme dát pletivo od sousedova plotu k plotu druhého souseda, kde si bude moct volně běhat, hrát si... je tam i pár stromků, dáme jí tam vodu, hračky, aj. Bude to plocha cca 20x20 m, hrubým odhadem.

Odetta:
//Nevím, jak to dostat do slov, ale působí to na mě tak, že Vy nežijete se psem, ale vedle psa.// Z čeho přesně máte ten dojem? Vždy píšu, že se štěněti snažím věnovat co nejvíc to jde, ale jelikož je to nová zkušenost, tak netuším, kolik je už moc, a kolik by zase bylo málo.

Příští týden začínáme lekce na cvičáku, tak už se těšíme, že se třeba leccos zlepší. Jinak často se se štěnětem mazlím, muckám ho, hladím, povídám si s ním. To není o tom, že bych vše dělala s nechutí a jen proto, že musím, přičemž psa ani nemám ráda... Nebo fakt nevím, jak to myslíte.

Ale někdy holt potřebuju dělat něco i v době, kdy je vzhůru a prostě na něj nemám čas. A cítím se blbě za to, že nezvládám prostě všechno jako chobotnice.

EDIT:
Já nevím, jak jí mám říct, co má dělat, když potřebuju komplet klid a nebrat ji ven. Venku když jí řeknu při hraní "stačí", chápe to, sebere se a jde si dělat své... Doma je ale nezabavitelná, co se týče nějaké samostatné akce. Má nějaké věci na kousání, ale to ji nebaví pořád, naopak ji to spíš rychle omrzí a zkouší vyhlouzat, zda nepůjdeme ven...

Nevím, kam a jak bych ji měla nasměrovat - chci, aby mi v daný moment dala pokoj, ale když ji nic doma samotnou nebaví, je to těžké. Jak psala megi, mohu říct místo či ji dát za dveře, ale to stejně neřeší to, že ona se pořád cítí blbě a že si jí nevšímám. Nevím, proč ji nebaví kousat si hračky třeba, myslela jsem, že to psi dělají sami běžně, když si jich zrovna páníček nevšímá.

ona se pořád cítí blbě a že si jí nevšímám.
Ona se ale blbě necítí,blbě se cítíte vy. Ona jen zkouší, a protože vy na to reagujete, tak jí učíte, že si tu pozornost vydupe,takže jí aktivně učíte opak toho,co chcete. Jestli jen čumí,tak nějak nechápu v čem je problém,čumícího psa prostě ignorujte a je vyřešeno. Když přijde po padesáté a výsledek bude pořád ignorace, tak jí to přestane bavit, a už chodit nebude. Stejně tak je to v psí smečce. Štěně jde otravovat jednoho,pak druhýho,třetího, jasně, většinou se najde někdo,kdo se chytne,ale když ne, tak ho to přestane bavit a někde se svalí a spí. Samozřejmě je možnost, pokud nejste schopná se psychicky opanovat a vyřešit svoje problémy (nic ve zlém,ale opět,to je váš psychický problém,ne psa), tak psa,pokud potřebujete pracovat, můžete zavřít do jiného pokoje, případně na to pořídit ohrádku, kam ho naučíte chodit na místo -pro psa to pak bude jasný signál,že teď žádná akce nebude,že se odpočívá

Vy se nekdy citite provinile a demotivovane a ten pes to pozna. Pes je spokojeny, kdyz jste spokojena Vy. Vy budete spokojena, kdyz Vam proste a jednoduse da pokoj, kdyz zrovna potrebujete neco udelat. Tak ji naucte treba povel “neotravuj”, proste ji dejte durazne najevo, at Vam zrovna ted da pokoj. Budte trochu asertivni 😊

A nezkoumejte porad, co je a co neni spravne a jestli pes nebude zkazeny. Vy na sebe mate byt napojeni a toho psa musite korigovat Vy.

janaa napsal(a):
ona se pořád cítí blbě a že si jí nevšímám.
Ona se ale blbě necítí,blbě se cítíte vy. Ona jen zkouší, a protože vy na to reagujete, tak jí učíte, že si tu pozornost vydupe,takže jí aktivně učíte opak toho,co chcete. Jestli jen čumí,tak nějak nechápu v čem je problém,čumícího psa prostě ignorujte a je vyřešeno. Když přijde po padesáté a výsledek bude pořád ignorace, tak jí to přestane bavit, a už chodit nebude. Stejně tak je to v psí smečce. Štěně jde otravovat jednoho,pak druhýho,třetího, jasně, většinou se najde někdo,kdo se chytne,ale když ne, tak ho to přestane bavit a někde se svalí a spí. Samozřejmě je možnost, pokud nejste schopná se psychicky opanovat a vyřešit svoje problémy (nic ve zlém,ale opět,to je váš psychický problém,ne psa), tak psa,pokud potřebujete pracovat, můžete zavřít do jiného pokoje, případně na to pořídit ohrádku, kam ho naučíte chodit na místo -pro psa to pak bude jasný signál,že teď žádná akce nebude,že se odpočívá

Máte pravdu.

Nejsem dost rázná a bojím se, že by se se mnou pes měl špatně, proto si leccos vyčítám a tím ho asi i rozmazluju. Přítel mi řekl to samé, že mu připadá, že na psa začínám být alergická, jelikož ho nezvládnu prostě ignorovat a neřešit, když je potřeba.

Je faktem, že je to pro mě těžké, jelikož to zvíře miluju a nechci, aby se cítilo odmítané, nechtěné. Potřebuju ale najít to optimum mezi tím, aby mi jeho manýry nelezly do komfortní zóny a tím, aby se mělo dobře. Vím, že si za to mohu sama, proto hledám rady, jak s tím lépe pracovat a nebýt z toho neustále na nervy.

Ťapinka:
U nás zatím lépe funguje "dej pokoj", než to místo. Ona ví, že to znamená "dělej si co chceš, ale nech mě na pokoji". Pak si třeba deset minut dělá něco svého, a pak zase slyším to frustrované "kňů kňůů", a už ve mně vře krev. Napůl se zlobím, napůl mě to mrzí, napůl... těch půlek a celků je tu asi víc.

Asi bych měla začít být víc nekompromisní a tolik se s ní nepárat... A neřešit furt u všeho to, abych náhodou neranila její citečky, když se chvíli nebude vše točit kolem ní. Doteď jsem prostě byla moc benevolentní a opatrná.

no potěš koště toto.....

Je faktem, že je to pro mě těžké, jelikož to zvíře miluju a nechci, aby se cítilo odmítané, nechtěné. Potřebuju ale najít to optimum mezi tím, aby mi jeho manýry nelezly do komfortní zóny a tím, aby se mělo dobře. Vím, že si za to mohu sama, proto hledám rady, jak s tím lépe pracovat a nebýt z toho neustále na nervy.
Naprosto upřímně,to ale není dotaz na pejskaře, ale dotaz pro psychoterapeuta Ten pes žádné manýry nemá,ten pes se chová jako pes

Dobrá... Tudíž je špatně, že jsem naopak opatrná a chci dělat to nejlepší pro svého psa, než abych něco podcenila a to zvíře se cítilo zle?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no potěš koště toto.....

Kdybyste mi radši napsala něco k věci, poradila...

Nechápu podobné zkušené chovatele a pejskaře, co se takhle hloupě podivují nad tím, když ti méně zkušení mají nějaké potíže. A chraňbůh, když se s tím svěří na tomhle fóru.

Výroku stylu "všechny vaše problémy se odvíjí od toho, že dělátě od začátku špatně vše a všichni vám to tu neustále píšou" - jo, to člověku neskutečně hilfne.

Aliza napsal(a):
Dobrá... Tudíž je špatně, že jsem naopak opatrná a chci dělat to nejlepší pro svého psa, než abych něco podcenila a to zvíře se cítilo zle?

Ano, je to spatne. Nemyslim to zle, ale nekdy je clovek prepjaty a boji se zbytecne, ze neco dela spatne. Vase stene se jiste spatne nema a zle se neciti. Krmite ho, vencite, jidlo ma, hrajete si s nim, jste mu pobliz, jste jeho bezpeci.. Jen potrebuje pravidla. Kdyz potrebujete neco delat, tak si proste zvykne, ze se vse netoci kolem nej. Vy urcujete, kdy si budete hrat a kdy budete dovadet. Taky by na Vas mohl zacit brzy vrcet, pokud vyciti, ze s Vami muze mávat.

Aliza napsal(a):
Dobrá... Tudíž je špatně, že jsem naopak opatrná a chci dělat to nejlepší pro svého psa, než abych něco podcenila a to zvíře se cítilo zle?

No jo, ale musíte to dělat taky tak, aby to bylo komfortní i pro vás. Janaa má pravdu. Já mám teda jenom kocoury a koně. Dělám pro ně to nejlepší (teda aspoň si to myslím), ale ne na úkor mého vlastního duševního zdraví.

BlueBee napsal(a):
Ano, je to spatne. Nemyslim to zle, ale nekdy je clovek prepjaty a boji se zbytecne, ze neco dela spatne. Vase stene se jiste spatne nema a zle se neciti. Krmite ho, vencite, jidlo ma, hrajete si s nim, jste mu pobliz, jste jeho bezpeci.. Jen potrebuje pravidla. Kdyz potrebujete neco delat, tak si proste zvykne, ze se vse netoci kolem nej. Vy urcujete, kdy si budete hrat a kdy budete dovadet. Taky by na Vas mohl zacit brzy vrcet, pokud vyciti, ze s Vami muze mávat.

Díky za Vaše slova, pomohlo mi to hodně... (: Respekt štěně má, nedovolí si nic. Ale ten distanc bude dostávat častěji, je to potřeba. Má temperamentní povahu, tak je to s ní občas těžké, ale ono to půjde.

To jsem potřebovala slyšet, že sebou nesmím nechat vláčet. Pejsci zjevně taky jsou zdatní manipulátoři a dobří v apleu na emoce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No jo, ale musíte to dělat taky tak, aby to bylo komfortní i pro vás. Janaa má pravdu. Já mám teda jenom kocoury a koně. Dělám pro ně to nejlepší (teda aspoň si to myslím), ale ne na úkor mého vlastního duševního zdraví.

Díky...

V tomhle já zatím plavu, no. Opravdu mi ta přehnaná snaha o blahobyt psa dělá duševně zle a snažím se najít nějaké optimum, abychom se měli dobře všichni. Jinak bych se zde nesvěřovala...

Příspěvky v této diskuzi mi hodně pomohly. Musím se prostě sebrat a nebýt tak měkkosrdcatá. Jsem holt takovej blbej dobrák, ale s tím je útrum.

Aliza napsal(a):
Díky za Vaše slova, pomohlo mi to hodně... (: Respekt štěně má, nedovolí si nic. Ale ten distanc bude dostávat častěji, je to potřeba. Má temperamentní povahu, tak je to s ní občas těžké, ale ono to půjde.

To jsem potřebovala slyšet, že sebou nesmím nechat vláčet. Pejsci zjevně taky jsou zdatní manipulátoři a dobří v apleu na emoce.

Zase mě to odhlásilo dřív, než jsem dopsala myšlenku. Mladší kocour občas začne mňoukat třeba v 5 ráno, že by třeba něco chtěl. Tak v klidu pronesu - "já ještě spím" a otočím se na druhý bok. Funguje to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zase mě to odhlásilo dřív, než jsem dopsala myšlenku. Mladší kocour občas začne mňoukat třeba v 5 ráno, že by třeba něco chtěl. Tak v klidu pronesu - "já ještě spím" a otočím se na druhý bok. Funguje to.

Tak ten noční distanc stylu "spí se, neopruzuj", ten je u nás též zcela v pohodě. Jak jsem psala, když s ní není v místnosti nikdo, dojde jí to, je chytrá... A zabaví se, nebo chrní dál.

Problém je v mém případě skutečně jen přes den, kdy vše kvůli ní kouskuju, včetně práce, vaření, starání se o domácnost, aj. Vědomí, že jí musím věnovat pozornost negativně ovlivňuje mou produktivitu. Když v něčem ztratím to momentum, už ho těžko hledám, po hodině strávené se psem na zahradě (ač je to fajn a odpočinu si), už mě přejde ta motivace a energie pracovat.

Každopádně je to pořád štěně, má teprve necelý půlrok. Jsem si jistá, že jak bude starší, půjde to už lépe. Myslím tím až bude dospělá, tedy po pubertě... Musíme vydržet.

Vědomí, že jí musím věnovat pozornost negativně ovlivňuje mou produktivitu. Když v něčem ztratím to momentum, už ho těžko hledám, po hodině strávené se psem na zahradě (ač je to fajn a odpočinu si), už mě přejde ta motivace a energie pracovat.
Ale vy jí nemusíte pozornost věnovat.
Ona si vás naopak krásně vycvičila. Vy štěněti nebo spíš dorostenci, který nedávno přezubil, přizpůsobujete své vše a ona vám nic?
Protože tak jste to pro zdrojové zvíře nastavila (zdroj = pozornost, byť negativní, oslovit při kňourání, zvednout se od práce a jít na zahradu). Nad tím se zamyslete, s tím pracujte. Uvidíte, co vám poradí v té školce na cvičáku.
Opakovaně příliš analyzujete, ale praktický výstup pokulhává, neumíte se nějak radovat? Hurá, mám štěně, přezubilo, začíná se mnou spolupracovat, míň hlodá. Ale! Tohle a tohle mi vadí, nevím jak na to. Probůh, je to prcek, navíc NO? Ti bývají docela ukecaní a jsou pro spolupráci s člověkem narozeni. Čmuchací koberečky, hlavolamy, více zaměstnat čubě hlavu přes den? Užívejte si tohle období mezi štěnětem a dospělákem, dejte si sraz konečně s nějakým trenérem naživo + pracujte na své psychice... držím palce.

plaka:
Je pravda, že se mnou pěkně cvičí, potvora...

Ale jak říkám, odteď nastane jiný režim. Zase to není tak, že by se z ní každej posadil na pr*el, kdykoliv si kníkne. To ne, ani přítel v ní toto neživí a já též nepřijdu na její písknutí.

To je spíš o tom, že leckdy už nechci trpět její kňaukání a dorážení, tak se seberu a jdu. Ne jako služebníček, ale jakožto někdo, kdo chce mít pokoj. V konečném důsledku je to samozřejmě jedno, jelikož pes dosáhl svého.

Ta naše má navíc huskyovské vokály (to ta polovina huskyho v její mamince), takže je o to komunikativnější... Ale ne, prostě když bude vyhlouzat mimo určené časy, jde za dveře a nazdar. Už mám požehnání snad od všech pejskařů zde v diskuzi, tudíž to napravíme.

Jinak ano, k té radosti - málokdy se uvolním... Většina všeho jsou povinnosti a povinnosti... Ale vždycky se raduju, když ji po ránu vidím, jak mě vítá, těším se na ni. Když ona je nadšená, jak jdeme na procházku, když si hrajeme, když mi jde poděkovat za dobré jídlo, když hlasitě afektovaně zívá, aj.

To jsou takové střípky, ale pořád se sehráváme. (:

Ale ne, prostě když bude vyhlouzat mimo určené časy, jde za dveře a nazdar. Už mám požehnání snad od všech pejskařů zde v diskuzi, tudíž to napravíme.
Jenže na bytí za těmi dveřmi se musí také naučit postupně. A dát jí tam nějakou činnost, vysvětlit jí, že zavřením dveří se myslí ne odluka, vyhoštění od paničky, ale odpočinek a příjemné věci. Takže ode mě máte požehnání jen částečné.

Nemate nejakeho znameho pejskare v okoli, ktery je zkusenejsi nez Vy? Ono dost pomuze videt, jak se psy zachazi ostatni lidi. A i si z toho treba vybrat, co Vam je blizke a naopak uvedomit si, ze nektere veci takto delat nechcete.

Ten cvicak Vam hodne pomuze, ale radim Vam nedrzte se otrocky vseho, co Vam reknou. Hledejte si vlastni cestu, ktera bude dobra pro Vas a Vaseho psa.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale ne, prostě když bude vyhlouzat mimo určené časy, jde za dveře a nazdar. Už mám požehnání snad od všech pejskařů zde v diskuzi, tudíž to napravíme.
Jenže na bytí za těmi dveřmi se musí také naučit postupně. A dát jí tam nějakou činnost, vysvětlit jí, že zavřením dveří se myslí ne odluka, vyhoštění od paničky, ale odpočinek a příjemné věci. Takže ode mě máte požehnání jen částečné.

Toto ona ví, nevadí jí to. Umí se zabavit, spíš já jsem se chtěla snažit vyvarovat toho, abych to dělala.

To jsem potřebovala slyšet, že sebou nesmím nechat vláčet. Pejsci zjevně taky jsou zdatní manipulátoři a dobří v apleu na emoce.

To víte, že jsou manipulátoři, proto se taky říká, že někdo dělá psí oči .
Já myslím, že se váš pes má dobře a kde jinde by se měl člověk radit, než tady. Ani moc nesouhlasím s radou, poraďte se zkušeným pejskařem někde v okolí. Co je termín "zkušený pejskař"? Jsou lidi, kteří mají psy 20 let a stejně to dělají pořád blbě.

Asi by i pomohl řád, třeba ráno jdu s ní na cca dvě hodiny ven, pak jí dám najíst a pak já si jdu dělat do práce a třeba si jí dvě hodiny nevšímat, ať si kníká, jak chce. Pak třeba unavit přes hlavu, hraní, hlavolamy. Pak zas ať opočívá a vy zase děláte třeba ten oběd, pak třeba zas nějaká únava přes hlavu a pak vaše práce. No a pak ta druhá dlouhá procházka. Je to jen nástřel, jen tím chci říct, že když ví, že to takhle nyní bude, tak se spíš s tím srovná a zvykne si. Já třeba ráno přijdu z procházky, dám jí najíst, já se najím a pak jdu třeba na dvě hodiny zmizet v domě a ona ze začátku kňourala a pak si zvykla a teď maximálně zvedne hlavu, že už jdu, ale nekňourá. Nevím, jestli jí máte naučenou být taky sama, to pak bude pro ni lepší třeba začít kratší dobou, půl hodiny jí nechat v jiné místnosti a pak postupně přidávat. Ze začátku to bude práce, ale až to sladíte, tak to přinese své ovoce. Nebojte, váš pes netrpí, váš pes se má moc dobře. Co by měli "říkat" pejsci, co jsou doma 8 hodin v kuse sami a že jich není málo. Nedivím se, že jste jako začínající pejskařka zmatená, tady jsou dost často rady, máte štěně věnujte se mu, nejlépe všechen svůj čas a že jak nemáte ten čas, tak jste si ho neměla pořizovat. Když člověk nezná harmonogram ostatních, tak by si z toho vzal, že ráno vstanete a celý den až do večera se jen věnujete psovi a jak ne, tak ho trápíte, ale myslím, že takový tu nikdo není.

To umí tak, že na něm zůstane chvíli, a pak to jde znovu zkoušet... Ale trénujeme i spolu s "zůstaň". vytlemený smajl, co tady nemá co dělat. Konec citace.

A co tam je k smíchu? Učí se třicet blbostí místo jedné užitečné.
Co je těžkého na jasném režimu dne a prodlužování doby na místě?
Nemá se dobře.
Pes bez pravidel je nešťastný.

Už se to okecávalo dost. Seberte se.

Se štěnítkama je to těžký, taky si připadám jak macecha, když řeknu Matýskovi.."ne, teď si hrát nebudeme" a to přesto, že mám čas a mohla bych si hrát, ale prostě se musí naučit, že se mu nikdo nebude věnovat 24/7 a že se mu nebude nikdo věnovat, kdykoliv si pískne.
Jasně i můj štěník přijde "hele mami, já jsem tady" no tak ho pomuchluju, dostane pusinku a mazej.....

Když už se vrhnu na práci, úplně mi přejde stín po duši, když pes začne do dvaceti minut zívat, pak přijde a významně se vedle mě posadí a čučí... Přičemž nespal ani třičtvrtě hodiny a já si sotva po uvaření a úklidu našla chvíli na to uvařit si kafe a věnovat se práci. Stresuje mě to, štve mě to. Štěněti to nezazlívám, ale ty negativní pocity neovlivním.

Myslím, že tohle je stejné jako u dětí....myslím, že i děti se mají učit, aby si vystačily sami se sebou, stejně jako štěňata....neříkám nevěnovat se a celej den, ale prostě, že nemají pozornost a mnou vymyšlenou zábavu nonstop pde mne.
A když už to štěndo přijde, tak mu nabídnu nějakou alternativu...kostičku na okus, pískací hračku, kterou nemá běžně k dispozici, papírovou krabici s hromadou namuchlaných letáků a mezi tím nějaké poklady, mňamky......

Vždyť to u štěněte nemusí být ausgerechnet povel "místo"....to mě teda upřímně přijde jako sci-fi, abych po štěněti, které se teď probudí, chtěla, aby někde leželo na místě. Prostě štěník se vzbudí, pomuchluju, dojdu vyvenčit, trochu si pohrajeme a teď promiň Alíku, musím pracovat, tak tady máš kostičku a hraj si sám.

Jak to tu tak čtu, tak z vás mám pořád pocit, že vy toho psa pořád nějak polidšťujete "štěně si myslí, že si z něj každej sedne na zadek", "štěně má manýry" a už jenom z toho psanýho textu je vůči němu cítit nepřátelství. Navíc jste z té situace očividně vystresovaná - "přejde vám stín po duši" z toho, že si štěně chce hrát?

Fakt, zkuste se nějak sebrat, už jenom proto, že to štěně to z vás cítí a v takovýhle atmosféře z něj vyrovnanej pes prostě nevyroste. Já si umím představit, že otravuje, sama mám flaty a flat je typ psa, co za vámi všude chodí jak ocásek a vítá vás, i když se vrátíte ze záchodu, včera za mnou zase blbec vlezl do sprchy. Ale taky pracuju z domova a prostě všichni psi nějak pochopili, že ráno se jde ven, pak se žere, pak sednu ke kompu a pes si může dělat, co chce, když mě nebude otravovat. Nátlak čuměnín je přece snadný ignorovat a na nějaký pokníkávání bych si v rámci učení toho neotravování dala sluchátka, štěněti bych možná ještě dala na pelech kong, ale jinak smůla.

Jestli to neustojíte, tak psa dejte do jiný místnosti, teda za předpokladu, že se dokážete zbavit pocitu, že tam nějak zásadně trpí. A jestli ne, tak se zamyslete, jestli by třeba nebylo štěněti líp někde jinde. Je mi jasný, že to je to poslední, co tu chce tazatel slyšet, ale vy máte za sebou cca první půl rok z následujících 12-14 a už teď tu chvílema budíte dojem, že vám vlastně bylo bez psa líp. Nemyslím to nijak zle, chci tím říct, že pes prostě není pro každýho a v každý jedný životní etapě.

Jak je psáno někde výše, pes bez pravidel a režimu není spokojený. Já taky dost pracuji z domova, fenka 4 roky co pracuju, tak chrápe, štěně 6 měsíců mi chvilku leze po zádech, po hlavě, otravuje, chvilku se muchlujeme, ale když ho odstrčím a řeknu dost, ví, že už je to doopravdy, jde si hrát nebo jde na zahradu,..Já tam fakt problém nevidím a vlastně těžko se mi to i chápe, i když se snažím.

Taky mi to přijde jako úplně normální chování štěněte. Chce to jen vydržet, ignorovat, nepolevit.... Já bych teda v té pracovní době ani nešla s tím psem na hodinu na zahradu, když se dožaduje pozornosti. Neříkám štěně vyvenčit, to jo, ale hodinu s ním blbnout? Asi by to chtělo nějaký režim. Nemusíte mít výčitky, že se mu nevěnujete 24/7, pro psa je normální x hodin denně prospat.

Jinak co se týče toho zavírání za dveře, pokud to v té místnosti nezvládáte, tak to asi určité řešení je. Jen já bych se trochu bála toho, že štěně se teda naučí být v klidu a odpočívat za dveřmi, ale jakmile bude zase u vás v místnosti, tak to bude zkoušet pořád. Jo tak třeba v té pracovní době, proč ne. Ale jinak bych chtěla, aby pes fungoval i v místnosti se mnou, a aby to pak nedopadlo tak, že půjdete vařit, uklízet, nebo cokoli dělat doma a pes bude muset za dveře... My třeba máme barák věčně jako průchoďák, všude otevřeno, a moc si nedokážu představit, že jdu něco dělat a psy musím zavřít do vedlejší místnosti.

Edit.: ještě tady někdo psal, že má pocit, že nežijete se psem, ale vedle psa. Tak úplně přesně tak to působí i na mě, jen bych to nedokázala tak dobře formulovat. A je to trochu i z toho důvodu, že jakoby nedokážete s tím psem fungovat v jedné místnosti, ve společném prostoru, mám i pocit, jakože z toho psa nejste úplně šťastná.

Je pravda vše, co tu bylo napsáno.

Opravdu se poslední týden necítím dobře a ta míra zodpovědnosti v kombinaci s tím, že to sama nezvládám tak, jak bych ráda, už je příliš. Nejspíš to na mě až teď pořádně dopadlo.

Je nesmysl, že štěně nemám ráda, naopak ho ráda mám moc a o to víc mě trápí, že jsem v tomto ohledu neschopná. Nemít ho ráda, neváhala bych začít mu hledat nový domov. To snad dá rozum a divím se, že mě zde v tom nikdo nechápe. Nebo si nepamatuje, že i pro něj byla štěněcí doba s prvním pejskem třeba těžká a co jsem četla, tyhle "deprese" podobné poporodním jsou vcelku běžné nejen u nových pejskařů. To, že se trápím, že to nezvládám neznamená, že to zvíře nemám ráda a že se ho chci zbavit.

Přítel mi řekl totéž, co vy tady. Že poslední týden mu přijde, že mi štěně přerůstá přes hlavu a můj pokus přesunout si pracovní stanoviště do jiné místnosti nechápal. Prý když mě pes otravuje, mám ho zkrátka zavřít třeba do kuchyně a neřešit. Taky řekl, že i když je mi mizerně, tak mě utěšovat nehodlá, jelikož opakoval mnohokrát, že on psa nechtěl. Že říkal, že mi s ním bude pomáhat, a ne že s ním bude trávit polovinu času, což stejně dělá, ale drží hubu a krok. A že nemá co udělat víc.

Já sama skutečně nevím, proč to tak hrotím a proč mi nejde brát přirozeně a pocitově to, co rozumově vím. Každý přešlap si vyčítám a pak vše jen posírám ještě víc. No, podělala jsem toho dost, jen co je pravda.

Díky za vaše příspěvky

Aliza napsal(a):
Je pravda vše, co tu bylo napsáno.

Opravdu se poslední týden necítím dobře a ta míra zodpovědnosti v kombinaci s tím, že to sama nezvládám tak, jak bych ráda, už je příliš. Nejspíš to na mě až teď pořádně dopadlo.

Je nesmysl, že štěně nemám ráda, naopak ho ráda mám moc a o to víc mě trápí, že jsem v tomto ohledu neschopná. Nemít ho ráda, neváhala bych začít mu hledat nový domov. To snad dá rozum a divím se, že mě zde v tom nikdo nechápe. Nebo si nepamatuje, že i pro něj byla štěněcí doba s prvním pejskem třeba těžká a co jsem četla, tyhle "deprese" podobné poporodním jsou vcelku běžné nejen u nových pejskařů. To, že se trápím, že to nezvládám neznamená, že to zvíře nemám ráda a že se ho chci zbavit.

Přítel mi řekl totéž, co vy tady. Že poslední týden mu přijde, že mi štěně přerůstá přes hlavu a můj pokus přesunout si pracovní stanoviště do jiné místnosti nechápal. Prý když mě pes otravuje, mám ho zkrátka zavřít třeba do kuchyně a neřešit. Taky řekl, že i když je mi mizerně, tak mě utěšovat nehodlá, jelikož opakoval mnohokrát, že on psa nechtěl. Že říkal, že mi s ním bude pomáhat, a ne že s ním bude trávit polovinu času, což stejně dělá, ale drží hubu a krok. A že nemá co udělat víc.

Já sama skutečně nevím, proč to tak hrotím a proč mi nejde brát přirozeně a pocitově to, co rozumově vím. Každý přešlap si vyčítám a pak vše jen posírám ještě víc. No, podělala jsem toho dost, jen co je pravda.

Díky za vaše příspěvky

Můžu se prosím zeptat, jaká je Vaše profese? Co děláte z domova?

Alizo, jak se psisko jmenuje?

Jsem copywriterka (něco jako textař, ale je to složitější práce), pejsek se jmenuje Cressida.

Aliza, ja to chapu, ze to je ted tezke, fakt mam pulrocni temperamentni stene a vim, co to dovede:-) Musi se tohle obdobi proste zvladnout, i kdyz je to tezke. Taky v soucasne dobe pracuji na PC z domova, psisko rano vyvencim, nakrmim a pak si jí cele dopoledne proste moc nevsimam, jak kdybych doma nebyla. I se zavru, at mam na praci klid. Zkraje se na me dobyvala, ale celkem rychle pochopila, ze jsem dopoledne nezabavna a dost ted prospi. V pul druhe vyrazime ven na velkou prochazku, pak se vrati ze skoly dcera, k veceru manzel. Tak pak ma zabavy proste dost. Dopoledne se proste pracuje a pes to fakt pochopi. Hlavne se z ni nenervovat, nestresovat, psi jsou na tohle citlivy, prenasi se to na ne.

Aliza napsal(a):
Jsem copywriterka (něco jako textař, ale je to složitější práce), pejsek se jmenuje Cressida.

To jsem si přesně myslela, tak jsem to tipla dobře. Je pravda, že na tohle je třeba fakt klid /já to občas dělám taky/. Ale fakt to nehroťte, normálně řekněte "taky si lehni a lež" a je to. Někteří psi trpí v množírnách, to si uvědomte, oproti tomu ten váš má rajský život, i kdybyste ho denně 10x odbyla. Klidně ať sedí a čučí, ono ho to brzy přestane bavit.

To snad dá rozum a divím se, že mě zde v tom nikdo nechápe. Nebo si nepamatuje, že i pro něj byla štěněcí doba s prvním pejskem třeba těžká a co jsem četla, tyhle "deprese" podobné poporodním jsou vcelku běžné nejen u nových pejskařů. To, že se trápím, že to nezvládám neznamená, že to zvíře nemám ráda a že se ho chci zbavit.
Pes není dítě, pejskař nemá poporodní deprese, ani podobné, protože ty jsou způsobeny hormony. Vy se k němu jako k dítěti chováte a jako dítě ho řešíte,byť i k dítěti by tohle chování bylo patologické. Proto jsem vám psala o psychoterapii. Nic ve zlém,neberte si to osobně a špatně,ale ze všech vašich příspěvků,od toho prvního až po tento,mám dojem, že "pes" je zakopaný úplně někde jinde než v psovi, a vy máte sakra nějakej problém úzkostlivé povahy, a s tím by vám opravdu psychoterapie pomohlo. Na tom není nic špatného.

Alizo, Vy jste perfekcionistka, jak se odreagovavate?

Nemusite byt ve vsem perfektni 😊

Je na Vas videt, ze se opravdu hodne snazite delat vsechno dobre, jste otevrena a chcete se ucit. Nemusite se citit provinile kvuli svemu psovi, znate prece tu anekdotu o psim a kocicim pohledu na svet:

Pes si říká: „Můj člověk je na mě tak laskavý, krmí mě, venčí mě, hladí mě, stará se o mě, když jsem nemocný, … on snad musí být bůh!“
Kočka si říká: „Můj člověk je na mě tak laskavý, krmí mě, hladí mě, stará se o mě, když jsem nemocná, … já snad musím být bůh!“

Nastavte si svoje pravidla, ta budou ta spravna pro Vaseho psa. Nebo si kupte kocku 😊

Aliza napsal(a):
Je pravda vše, co tu bylo napsáno.

Opravdu se poslední týden necítím dobře a ta míra zodpovědnosti v kombinaci s tím, že to sama nezvládám tak, jak bych ráda, už je příliš. Nejspíš to na mě až teď pořádně dopadlo.

Je nesmysl, že štěně nemám ráda, naopak ho ráda mám moc a o to víc mě trápí, že jsem v tomto ohledu neschopná. Nemít ho ráda, neváhala bych začít mu hledat nový domov. To snad dá rozum a divím se, že mě zde v tom nikdo nechápe. Nebo si nepamatuje, že i pro něj byla štěněcí doba s prvním pejskem třeba těžká a co jsem četla, tyhle "deprese" podobné poporodním jsou vcelku běžné nejen u nových pejskařů. To, že se trápím, že to nezvládám neznamená, že to zvíře nemám ráda a že se ho chci zbavit.

Přítel mi řekl totéž, co vy tady. Že poslední týden mu přijde, že mi štěně přerůstá přes hlavu a můj pokus přesunout si pracovní stanoviště do jiné místnosti nechápal. Prý když mě pes otravuje, mám ho zkrátka zavřít třeba do kuchyně a neřešit. Taky řekl, že i když je mi mizerně, tak mě utěšovat nehodlá, jelikož opakoval mnohokrát, že on psa nechtěl. Že říkal, že mi s ním bude pomáhat, a ne že s ním bude trávit polovinu času, což stejně dělá, ale drží hubu a krok. A že nemá co udělat víc.

Já sama skutečně nevím, proč to tak hrotím a proč mi nejde brát přirozeně a pocitově to, co rozumově vím. Každý přešlap si vyčítám a pak vše jen posírám ještě víc. No, podělala jsem toho dost, jen co je pravda.

Díky za vaše příspěvky

Já vás celkem chápu, vy byste si potřebovala jeden den odpočinout, pokud ale nemáte nikoho, kdo by šel se psem místo vás, tak třeba zkusit domluvit někoho s jiným psem, aby se ta vaše kníkalka unavila i jinak, tedy hraním s tím druhým psem a vy byste jen koukala.
Berte to tak, že když se jí ráno po procházce nebudete třeba čtyři hodiny věnovat, tak to je i pro její dobro, že si odpočine. Co třeba se nesnažit dělat vše, jako když jste tu fenku neměla? Jednou objednám místo oběda pizzu, nemusím mít každý den naklizeno. Neříkám, že máte přestat jíst a uklízet, ale někde si ulevit, popřemýšlet, co nemusí být. Chápu i vaše přirovnání s dítětem, to že se matky hroutí je dost často ne kvůli poporodní depresi, ale že se nedokážou smířit s tím, že aktuálně nestíhají vše, jako dřív, že nemají perfektně naklizenou domácnost, navařený oběd o dvou chodech a upečený moučník. Představovaly si hodňoučké voňavoučké mimimko a on je doma uřvaný "ďábel", který vás nenechá nic v klidu dělat a dokonce ani vyspat. Vy jste na tom, ale mnoheml líp, váš pes spí celou noc a nemusíte si dělat starosti, že když si ho nebudete všímat, tak někde spadne a přivodí si úraz,a možná, že vykramaří něco, co nemá, zatím totiž neumí vykrámovat skříňky. Já třeba dám psovi na trhání papírovou krabici, je z toho bordel, jak v tanku, ale docela jí to nějakou dobu zabaví. No a nebo jak jsem už psala výše, od začátku, i když jsem byla doma, jsem jí učila, že je nějako dobu beze mně. Ono to jejich kňourání není přijemný, ale bere to tak, že jste šla do práce a holt se s tím pes musí smířit a on se s tím smíří a naučí se, že dopoledne se spí, panička pracuje.

Mě teda uniklo kolik je štěněti, ale myslím, že už to není úplnej miminkovskej prcek, co kolem něj člověk skáče, protože chudáčka jsem si aktuálně přivezla a je u cizích lidí, v cizím prostředí, bez maminky, bez sourozenců.
Takže si myslím, že takovej odrostlej štěník by už mohl začít dodržovat nějaký režim, takže si ujasnit, jak by mi to vyhovovalo a začít...

Např. ráno vstanu, vyběhneme na nějakou kratší prochajdu, pohrajeme, vyblbneme, přijdeme domů, tak dám štěněti snídani a teď šupej odpočívat, protože panička musí pracovat a nikdo se ti věnovat nebude.....máte tu výhodu, že pracujete z domova, takže to není, že jste 8 hodin někde mimo domov v práci. Tak klidně za 4 hoďky se zase seberte, udělejte zase nějakou prochajdu "kolem komína", cestou zpátky, až bude štěník vylítanej, tak třeba i nácvik chůze u nohy, zastavení, sedni...prostě něco náročnějšího než je volná zábava....dáte štěníkovi oběd a jdete zase pracovat.
Akorát musíte být "drsoň" a prostě ignorovat, že štěndo si teď říká o pozornost....tu pozornost mu můžete věnovat třeba, když si k práci půjdete uvařit kafe, než se uvaří voda, tak můžete malého štuce pomuchlovat. No a pak mu dáte třeba nějakou kost na okusování.
No a když skončíte, tak se prostě štěněti můžete věnovat intenzivněji.

Nehroťte to tolik, je spousta štěňat, která jsou doma sama. Tak max je přijde někdo vyvenčit, nakrmit a zase čekají, až se páníčci vrátí...

Já Alizu chápu protože to mám doma taky. Pes je typ přílipka a já jsem hlavní vychovatelka. Mám proti Alize výhodu, že jsem vychovala tři mimina, takže je mi jasný, že to nějak dáme a že procházky nejsou jen na mě, střídám se se synem. Taky je to první pes a místy tápu, ale mám prima cvičitelku, na kterou se můžu obrátit i individuálně.

Holky mají pravdu, prostě si jí nevšímej. Pes je naučenej, že po ranní procházce a snídani beru kafe a on jde na místo (má pelech v chodbě, v obýváku jevil snahu hlídat a vyštěkával kosy), dostane ňaminu na kousání - sušené drstky třeba a hotovo. Od práce slezu v poledne, musím uvařit dětem oběd, pohrajem si a zase jde na místo nebo s deckama na zahradu. Ke konci pracovní doby už je nedočkavý a někdy kňourá, ale snažím se ho v tom nepodporovat (jdu za ním zásadně jen když je ticho). Já to kňučení nedávám, nemůžu se soustředit, takže pracuju se sluchátky na uších.

BlueBee:
Však ano, dneškem počínaje prostě začíná nový režim. Je opravdu nevýhoda pracovat z domu (v tomto ohledu), jelikož pes má páníčky stále na očích. Když majitel odejde z domu do práce, nemusí pak takovéto věci řešit - pes prostě musí počkat a ten člověk neposlouchá kňučení, aj.

Tady to holt vyřeší zavřené dveře (už máme i pootáčené kliky, bo mrška je chytrá). Každopádně díky za povzbuzení. (:

eli22:
Máte pravdu, já kolikrát zapomínám na to, že se můj pes má vlastně dobře... A taky je fakt, že psaní textů vyžaduje určitou míru kreativity a nápadu. Není to zkrátka monotónní práce, kterou lze vykonávat bez vhodného rozpoložení, které se prostě lehko rozhodí kde čím a pak se znovu těžko nalézá.

Jak jsem už psala, vařit a uklízet mohu levou zadní se štěnětem za zadkem, ale to právě proto, že u těchto činností mě její vstupy nijak neruší. Ona navíc chápe, že holt něco dělám a věnovat se jí nebudu.

To mé sezení u PC o a ale zkrátka nechápe, proto to holt vyřeší zavřené dveře, kdykoliv bude třeba.

janaa:
Není to určitě totéž, ale nenašla jsem o tom nic v češtině. V angličtině je to "post puppy depression" a nejčastěji tím trpí právě lidé, kteří psa nikdy neměli. Jsou to prostě přechodné stavy, ale je to reálná věc. Tím chci říct, že jsem si to nevymyslela. (:

Jinak vím, že je to o mé psychice, viz i ten zmíněný perfekcionismus a snaha dělat vše správně. Jinak jsem vcelku vyrovnaný člověk, často mi pomůže se z takových potíží vypsat nebo vypovídat. S psychology dobrou zkušenost nemám, ale možná by mi to pomoct mohlo...

Ťapinka:
Je to tak, odreaguji se asi nejlépe u dobré četby, při poslechu oblíbené hudby nebo počítačových her.

Na těch pravidlech opravdu musím zapracovat a to hlavně sama v sobě. Taky určitě pomůže i ten cvičák, lekce nám začínají tento pátek.

Koček jsem měla v životě dost a to je skutečně úplně jiné kafe, jelikož kočka je soběstačné zvíře. Ta poslední se nám po dvou letech zatoulala a další už proto nechci. Držet ji doma vidím jako nesmysl, ale když je napůl venkovní, je to o strachu, že se jednoho dne už nevrátí.

Trickyvoo:
Se štěnětem mi pomáhá přítel, ale opravdu není den, kdy bych mohla úplně vypnout. Jinak i on to někdy nese těžko, tu odpovědnost, ale pomáháme si, jak to jen jde. Oproti počátkům s pejskem je to teď už o 200% lepší.

Pejskařů tu v okolí moc není, ale sem tam se poštěstí a jdeme třeba na společnou procházku. Včera jsme s ní zkusili poprvé zajít s přítelem a kamarádem do hospody na zahrádku, kde mohla být na stopovačce a bylo to taky fajn.

Jinak kartonové bedny jsou dar z nebes, to je fakt. Taky jí je nechávám na cupování. (: A chaos v rámci úklidu a vaření je na denním pořádku, to už beru jako hotovou věc a opravdu mi to nevadí, potíž je jen v té práci... A to už snad bude taky odteď lepší.

Díky!

Myslím si, že štěně polidšťujete ( žárlí na PC atd..) Taky to na mě trochu dělá dojem, že jste si představovali, že pes je doplněk, který když na něj nemáte náladu, si někam v klidu lehne dá pokoj. Nevím jaké máte plemeno,ale je to rozhodující. Jsou klidná plemena a pak ty plná energie.Teď už nezbývá, než využít rady které vám tady dali, najít štěněti parťáka na procházky, více ho zabavit a unavit. Nastavit pravidla, nějakou pravidelnost a být důslední. Musíte využít čas kdy je aktivní a nechat ho v klidu když potřebuje odpočívat. A taky už má dávno věk na základní povely, které mu musíte vštípit.Tak to prostě se štěňaty je, stejně jako s dětmi,je třeba počítat s těmi pár měsíci výchovy, jinak budete pracně převychovávat.

Hele ono je normální, že jste ze štěnda hotová, když si ho přivezete domů. A částečně i to, že se člověk kvůli němu nějak omezuje - viz. jiné vlákno, kde holky řeší, že doma chodily po špičkách, aby se štěně nevzbudilo . Ale prostě postupem času to chce opravdu určit nějaké hranice, režim, nebo se z toho psa zblázníte. A navíc se z toho zblázní i ten pes, i pro psa je dobrý režim, spánek... To jsou pak takoví ti psi, kteří jsou pořád ve střehu, pořád čekají co bude, neumí vypnout a neumí v přítomnosti páníčka odpočívat, a věřte mi, že to nechcete. Není to nic příjemného a špatně se to odnaučuje.

Se štěnětem mi pomáhá přítel, ale opravdu není den, kdy bych mohla úplně vypnout. Jinak i on to někdy nese těžko, tu odpovědnost, ale pomáháme si, jak to jen jde.

Hele já teda nevím, vůbec to nemyslím špatně, ale já na procházkách se psema relaxuju, užívám si to, svým způsobem i vypínám. To samé i cvičák, blbnutí, hry. Je to pro mě zábava, koníček. Ne nějaká nepříjemná povinnost. Přítel těžko nese odpovědnost, to je myšleno jak? Já jsem ráda, že mám psy, naopak nedokážu si to bez nich představit, fakt to nevidím jako nějakou nepříjemnou odpovědnost, kterou bych měla těžce nést. Omlouvám se, nechci do toho nějak rýpat, ale prostě mi to fakt přijde zvláštní. A myslím si, že s tímhle přístupem/pocity pak celkově souvisí výchova štěněte, to jak se k němu chováte atd...Mě psi víc dávají než berou, u vás ten pocit nemám, ale třeba je to jinak. A tím neříkám, že štěně nemáte ráda, to vůbec, ale tak nějak se kvůli němu musíte hodně přemáhat, ovládat, a jste asi chvílemi nešťastná?

Opravdu si to neberte špatně, nemyslím to tak. Píšu jen to, jak to na mě celé působí. Jinak samozřejmě držím palce, abyste to nějak zvládli a bylo to lepší .

marcelaamax napsal(a):
Hele ono je normální, že jste ze štěnda hotová, když si ho přivezete domů. A částečně i to, že se člověk kvůli němu nějak omezuje - viz. jiné vlákno, kde holky řeší, že doma chodily po špičkách, aby se štěně nevzbudilo . Ale prostě postupem času to chce opravdu určit nějaké hranice, režim, nebo se z toho psa zblázníte. A navíc se z toho zblázní i ten pes, i pro psa je dobrý režim, spánek... To jsou pak takoví ti psi, kteří jsou pořád ve střehu, pořád čekají co bude, neumí vypnout a neumí v přítomnosti páníčka odpočívat, a věřte mi, že to nechcete. Není to nic příjemného a špatně se to odnaučuje.

Se štěnětem mi pomáhá přítel, ale opravdu není den, kdy bych mohla úplně vypnout. Jinak i on to někdy nese těžko, tu odpovědnost, ale pomáháme si, jak to jen jde.

Hele já teda nevím, vůbec to nemyslím špatně, ale já na procházkách se psema relaxuju, užívám si to, svým způsobem i vypínám. To samé i cvičák, blbnutí, hry. Je to pro mě zábava, koníček. Ne nějaká nepříjemná povinnost. Přítel těžko nese odpovědnost, to je myšleno jak? Já jsem ráda, že mám psy, naopak nedokážu si to bez nich představit, fakt to nevidím jako nějakou nepříjemnou odpovědnost, kterou bych měla těžce nést. Omlouvám se, nechci do toho nějak rýpat, ale prostě mi to fakt přijde zvláštní. A myslím si, že s tímhle přístupem/pocity pak celkově souvisí výchova štěněte, to jak se k němu chováte atd...Mě psi víc dávají než berou, u vás ten pocit nemám, ale třeba je to jinak. A tím neříkám, že štěně nemáte ráda, to vůbec, ale tak nějak se kvůli němu musíte hodně přemáhat, ovládat, a jste asi chvílemi nešťastná?

Opravdu si to neberte špatně, nemyslím to tak. Píšu jen to, jak to na mě celé působí. Jinak samozřejmě držím palce, abyste to nějak zvládli a bylo to lepší .

Ano, myslím, že pro člověka by měl být ten pes relax, proto si taky vybírá plemeno, které mu povahově vyhovuje a k aktivitám, které dělá rád a nebo chce dělat rád.
Zase na druhou stranu, než s ze psa stane ten super parťák, tak to chvíli trvá...nejdřív crcání se štěnítkem, pak někdy i "boj" s pubescentem. Jsou chvíle, kdy by člověk nejradši psa zakousnul, kdy je z něj na švestku a na prášky. Ale ti, co už psa měli povětšinou vědí, že trpělivost ovoce přináší a že jednou, až pes odběhne za duhový most, tak pro něj bude truchlit, protože to byl ten nej pes na světě a všechny ty situace, kdy měl co dělat, aby udržel nervy v klidu a nespadly mu někam do kýblu budou zapomenuty a nebo budou jen "vtipnou historkou z natáčení".

A co si budem, pokud člověk je naprostý začátečník, co se pejsků týče, má svoje první štěňátko, navíc je trochu úzkostlivější a štěně do spousty původních představ o tom, jak si myslíme, že to bude fungovat, hází vidle......

Jinak mě teda taky psy nikdo nebere třeba ven, abych si mohla odpočinout....naopak já beru ven psy, abych si odpočinula od rodiny....ale na druhou stranu, když jsem třeba douklízela a dala vařit oběd a chci chvíli odfrknout...třeba tady na fauně chvíli datlovat a přilítne štěně, aktuálně jsou mu 4 měsíce....tak není problém mu říct, že si teď hrát nebudu, že si chvilku odfrknu a pak budeme něco dělat. A teda musím říct, že už to pochopil a je zlatej...buď si vezme hračku a hraje si sám a nebo jde na zahradu.

Mí:
//Taky to na mě trochu dělá dojem, že jste si představovali, že pes je doplněk, který když na něj nemáte náladu, si někam v klidu lehne dá pokoj.//

Toto jsou typická univerzální "moudra" některých pejskařských mazáků, pokud si někde někdo dovolí ukázat a dát najevo, že realitu se štěnětem nezvládá na sto procent.

Pravda je taková, že jelikož je toto můj první pejsek, tak jsem opravdu nemohla vědět kompletně, jak to bude probíhat v praxi.

Ano, člověk si může leccos načíst, sledovat diskuze, videa apod., aby měl alespoň přibližnou představu o tom, na co se připravit, ale to není záruka toho, že díky těm vědomostem v rámci teorie bude pak ve všem dokonalý.

Jinak základy naše štěně naučené má, ale stále je nezvládá za všech okolností. Je hodně temperamentní a energie má opravdu dost. Já jsem navíc přecenila trávení času s ní, když byla malá. Přeháněla jsem to a proto se ona díky téhle mé chybě naučila, že se jí člověk zkrátka věnuje kdykoliv, kdy ona nespí a zvláště, když je na ráně a v jedné místnosti s ní.

Teď už se to zlepšuje, nebude to hned, ale věřím tomu, že nám se vším pomohou na tom cvičáku. Ona instruktáž v rámci reálu je taky něco jiného, než si číst někde návody. (: A pokud bude třeba, jsme ochotní si vzít i individuální hodiny tréninku. To se uvidí.

marcelaamax:
To děláme i tady, ta naše je taky hned ve střehu, když se něco někde vrtne a místo aby spinkala dál, začne leckdy chodit za člověkem jako ocásek. Pak ale stačí ji nasměrovat na místo, říct aby spinkala a pak pokračuje.

U mě jsou ty procházky odpočinek tak půl napůl, jelikož co se ta naše přestala každého bát, když jsme trénovali socializování, tak teď zas každého kolemjdoucího miluje, to samé i psy aj. :D

S každým se chce kamarádit, takže já zatímco bych na procházce ráda vypnula, často někde potkáme lidi, co se nad ní hned rozplývají, jak je krásná, ptají se, zda je to štěňátko, atd... A stále dokola tytéž dotazy a člověk se prostě nechce stále s někým vybavovat. Když třeba takhle někam jdeme a přemýšlím nad prací alespoň v hlavě, tak mě to z toho pak vytrhne a jelikož nechci být odtažitá, s těmi lidmi se holt pobavím, nechám je se s ní pomazlit, atd. A myšlenka je fuč.

O to hůř u mě, jelikož jsem opravdu introvert, asociál a samotář a na podobné interakce musím mít náladu. Takže se taky zcela uvolnit nejde. Snažím se vybírat si časy, kdy moc lidí nechodí, na druhou delší procházku chodíme do přírody, k lesu a na pole, kde se vyběhá.

Přítel psa chtěl tak z jedné třetiny a ze dvou ne. Ačkoliv ji má taky moc rád, nechal mě si ji pořídit primárně proto, že mi chtěl udělat radost a ani jeden jsme ve spoustě věcí netušili, jak náročné to bude.

Všude lidí říkají, že se štěňaty je holt práce, jelikož se stále učí, apod., a že s rostoucím věkem se vše ustálí a bude lépe. Tak to beru i já a věřím tomu.

To přemáhání se bylo z největší části kvůli té práci. Dneska jsem to vzala přísněji, po venčení jsem ji prostě zavřela do pokoje, kde běžně spí a šla jsem si dělat své. A hned ze mě spadlo břímě, cítila jsem se mnohem lépe. Pes chrněl a když začal kňučet, že je vzhůru, pustila jsem ho k sobě, pomazlili jsme se a za čtvrt hodiny šly na sluníčko na zahradu. A je to fajn. (:

Jinak baví mě s ní hry doma, i přetahování, to je prostě legrace pro obě strany. Nebo hrajeme na schovku a na honěnou doma s hračkami a to je též fajn. Taky jsem ráda, když mi prostě jen dělá společnost při vaření, uklízení, apod. Baví mě i trénink povelů. Ono to není zas takové drama, jak to působí, když tu v rámci aktuální depky vypíšu jen to nepříjemné. (:

Jelikož si sem jdu pro rady ohledně problémů, tak logicky nepíšu ta pozitiva, bo proto sem nejdu... A pak to může působit jednostranně tragicky a negativně.

A děkuju! (:

sardullah:
//než s ze psa stane ten super parťák, tak to chvíli trvá..// Přesně, to je to... Jelikož jsem v tom nová, tak na toto spoléhám, ale i tak to holt není vždy sluníčkové a někdy prostě pohár přeteče. To ale neznamená, že hodlám házet flintu do žita, zkrátka to ze sebe jen potřebuju dostat a zase se odrazit ode dna.

Já už jsem se též poučila a ode dneška na ni jsem a budu prostě nekompromisní, abych s ní nežila na úkor svého psychického zdraví, jak už tu bylo řečeno v rámci rady.

Jen je škoda, že dokud soused nemá plot, nemůžeme jí na zahradě udělat to pletivo a úsek, kde bude moct trávit čas i sama. Teď ji na volno pustit nejde, tetka má všude květináče, záhonek a další věci a ta naše je schopná ve chvilce nepozornosti do toho začít drbat... I proto s ní musí vždy na zahrádce někdo být.

“Pes chrněl a když začal kňučet, že je vzhůru, pustila jsem ho k sobě, “

Ještě jedna mala rada. Tohle nedělejte. Davate ji tím najevo, ze jakmile si zaknuci, tak ji date pozornost. Dělá se to přesně naopak, za psem se chodí když je ticho a v klidu.

marcelaamax napsal(a):
“Pes chrněl a když začal kňučet, že je vzhůru, pustila jsem ho k sobě, “

Ještě jedna mala rada. Tohle nedělejte. Davate ji tím najevo, ze jakmile si zaknuci, tak ji date pozornost. Dělá se to přesně naopak, za psem se chodí když je ticho a v klidu.

Jj, vím. Však já jsem ji jen pustila k sobě do kuchyně a do ložnice, kde jsem se zrovna pohybovala a dál jsem si dělala své, i když na mě významně zírala. Ven jsme šly až potom, co jsem měla vše hotové.

Hlavně v tom pokoji hned vedle toho, kde spala, spal i její páníček, který se dnes necítí dobře a nechtěla jsem, aby ho budila. Jelikož ona jako první jde kňučet k jeho dveřím a často tam i škrábe, takže to bylo hlavně proto, aby ho nebudila. (:

Já už jsem se též poučila a ode dneška na ni jsem a budu prostě nekompromisní, abych s ní nežila na úkor svého psychického zdraví, jak už tu bylo řečeno v rámci rady.

Ono to vaše psychychické zdraví uvítá i štěndo. Oni to ti pejsci samozřejmě vnímají, třeba nerozumí tomu, proč to tak je, ale cítí, že to není na pohodu.
A pejsek by měl být primárně opravdu radost.
To psychické zdraví si šetřete, až ze štěnda bude trucovitý pubescent....neříkám, že to tak má každý pejsek, ale někteří jsou v pubertě vážně na pěstičku, minimálně někdy.
Počkejte za rok, dva, tři, až se tady objeví nějaký další zoufalý nováček s podobnými problémy, tak už vám to vyloudí úsměv na tváři a klidně mu napíšete..."já to měla podobně a pak jsem zavedla režim a začalo to fungovat"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já už jsem se též poučila a ode dneška na ni jsem a budu prostě nekompromisní, abych s ní nežila na úkor svého psychického zdraví, jak už tu bylo řečeno v rámci rady.

Ono to vaše psychychické zdraví uvítá i štěndo. Oni to ti pejsci samozřejmě vnímají, třeba nerozumí tomu, proč to tak je, ale cítí, že to není na pohodu.
A pejsek by měl být primárně opravdu radost.
To psychické zdraví si šetřete, až ze štěnda bude trucovitý pubescent....neříkám, že to tak má každý pejsek, ale někteří jsou v pubertě vážně na pěstičku, minimálně někdy.
Počkejte za rok, dva, tři, až se tady objeví nějaký další zoufalý nováček s podobnými problémy, tak už vám to vyloudí úsměv na tváři a klidně mu napíšete..."já to měla podobně a pak jsem zavedla režim a začalo to fungovat"

Já si pamatuju, jak jste do mého prvního příspěvku pár měsíců zpátky psala, že Vaše štěně je v pubertě a moje potíže jsou něco, co už je k pousmání. Aspoň myslím, že jste to byla Vy.

Tak nějak tuším, že to žádná pohádka nebude... Můžu Vám případně napsat o radu, když něco bude v její pubertě nesnesitelné? :D

Aliza napsal(a):
Já si pamatuju, jak jste do mého prvního příspěvku pár měsíců zpátky psala, že Vaše štěně je v pubertě a moje potíže jsou něco, co už je k pousmání. Aspoň myslím, že jste to byla Vy.

Tak nějak tuším, že to žádná pohádka nebude... Můžu Vám případně napsat o radu, když něco bude v její pubertě nesnesitelné? :D

No nemyslím, že já jsem ta pravá, naopak nedávno jsem totál selhala. Navíc psa jsem cvičila naposledy téměř před třiceti lety...mojí první čubu NO a protože mě to fááákt nebaví, tak jsem si dále pořizovala plemena, které se spíš vychovávají než cvičí, kterým nemusím vymýšlet zábavu.
Navíc když se kouknu na svojí pyrenejku, aktuálně jí jsou 2 roky a zatím to teda není úplně dle mých představ. Zrovna včera na prochajdě jsem myslela, že jí cestou z procházky překousnu vejpůl, zatímco štěně mi šlapalo spořádaně u nohy, tak madam se chovala, jak kdyby v životě povel "k noze" neslyšela, navíc ona, která si lidí nevšímá se snažila skákat na dvě holčiny, co jsme potkali...ona, která bez mrknutí oka prochází kolem plotů se štěkajícími psy, mi málem vykloubila rameno, když za plotem na druhé straně silnice zaštěkal pes. Bohužel tím, že jsem sebou měla i štěně, tak nebyl velký prostor jí tzv. srovnat do latě, takže jsem nakonec byla ráda, že jsme došli domů a obě jsme to přežily ve zdraví.

A víte, co je na tom všem super...že zjistíte, že i ta ženská, co tady možná po písmenkách vypadá, že má výchovu psů v malíku a je óbr zkušený kynolóoooóg má psa, který je ještě i teď občas schopen se předvést jako naprostý nevychovanec. A já zase naopak si ráda přečtu a to bez jakékoliv škodolibosti, když zase tady někdo napíše, že i jeho pan dokonalý a nebo slečna dokonalá udělali ostudu.

Ale klidně piště sem na faunu, vidíte sama, že se snažíme poradit a lidi jako já třeba ani neporadí, ale napíšou....jo jo, to znám, taky jsme měli "hrozné období".
Ten největší rozdíl mezi vámi, která vychováváte svoje první štěně a mezi mnou, která vychovává svoje sedmé štěně, je ten, že já vím, že jednoho krásného dne i z té "zlobivé" pyrenejské holky bude zlatíčko, že se k tomu dohrabeme. a že to nemusí trvat týden, měsíc, ale třeba ještě celý rok. A když ne, tak se z toho nezroutím, ale zároveň ani nehodím flintu do žita.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nemyslím, že já jsem ta pravá, naopak nedávno jsem totál selhala. Navíc psa jsem cvičila naposledy téměř před třiceti lety...mojí první čubu NO a protože mě to fááákt nebaví, tak jsem si dále pořizovala plemena, které se spíš vychovávají než cvičí, kterým nemusím vymýšlet zábavu.
Navíc když se kouknu na svojí pyrenejku, aktuálně jí jsou 2 roky a zatím to teda není úplně dle mých představ. Zrovna včera na prochajdě jsem myslela, že jí cestou z procházky překousnu vejpůl, zatímco štěně mi šlapalo spořádaně u nohy, tak madam se chovala, jak kdyby v životě povel "k noze" neslyšela, navíc ona, která si lidí nevšímá se snažila skákat na dvě holčiny, co jsme potkali...ona, která bez mrknutí oka prochází kolem plotů se štěkajícími psy, mi málem vykloubila rameno, když za plotem na druhé straně silnice zaštěkal pes. Bohužel tím, že jsem sebou měla i štěně, tak nebyl velký prostor jí tzv. srovnat do latě, takže jsem nakonec byla ráda, že jsme došli domů a obě jsme to přežily ve zdraví.

A víte, co je na tom všem super...že zjistíte, že i ta ženská, co tady možná po písmenkách vypadá, že má výchovu psů v malíku a je óbr zkušený kynolóoooóg má psa, který je ještě i teď občas schopen se předvést jako naprostý nevychovanec. A já zase naopak si ráda přečtu a to bez jakékoliv škodolibosti, když zase tady někdo napíše, že i jeho pan dokonalý a nebo slečna dokonalá udělali ostudu.

Ale klidně piště sem na faunu, vidíte sama, že se snažíme poradit a lidi jako já třeba ani neporadí, ale napíšou....jo jo, to znám, taky jsme měli "hrozné období".
Ten největší rozdíl mezi vámi, která vychováváte svoje první štěně a mezi mnou, která vychovává svoje sedmé štěně, je ten, že já vím, že jednoho krásného dne i z té "zlobivé" pyrenejské holky bude zlatíčko, že se k tomu dohrabeme. a že to nemusí trvat týden, měsíc, ale třeba ještě celý rok. A když ne, tak se z toho nezroutím, ale zároveň ani nehodím flintu do žita.

Největší rozdíl mezi vámi dvěma je , že vy nebudete introvertní asociální perfekcionista, který si pořídí ještě ke všemu křížence husky-ovčák. Nevím, jak se ten jejich vztah bude vyvíjet, asi to bude hard work, bych řekla. A to teda vůbec nemyslím nikterak špatně, Alizo. Spíš mi to je líto, jak pejska, tak Vás, že se s tím tak perete. Upřímně.

eli22 napsal(a):
Největší rozdíl mezi vámi dvěma je , že vy nebudete introvertní asociální perfekcionista, který si pořídí ještě ke všemu křížence husky-ovčák. Nevím, jak se ten jejich vztah bude vyvíjet, asi to bude hard work, bych řekla. A to teda vůbec nemyslím nikterak špatně, Alizo. Spíš mi to je líto, jak pejska, tak Vás, že se s tím tak perete. Upřímně.

Tak perfekcionista fakt nejsem, to bych se musela zbláznit.
Ale tak za mlada to bylo horší, to jsem si ještě myslela, že musím být dokonalá matka, manželka, doma mít naklizeno, navařeno, perfektní zahradu.......
No teď mám sice doma bordel, zahradu změnili psy v planinu, děti už mám dospělý...a jejda, to se mi ulevilo

No a být perfekcionista ohledně psů, tak se přiznám, že díky Ginuš už by za mnou jezdila rodina tak max na návštěvu do Bohnic.

Mít mix plemen, jako má zadavatelka, tak se rovnou pověsím na švestku, protože tato kombinace, co se týče předpokladu temperamentu a nároků na pohyb a výchovu, mě naprostýho kynologickýho lenocha, naprosto děsí.

Ono to bohužel je určitě i o výběru plemene...křížence plemen. Kdyby měla zadavatelka našeho Matese, tak by sem možná psala, jak má už ve 4 měsících poslušné, samostatné a pohodové štěňátko. Co na nikoho neskáče, vyhraje si samo a poslouchá. A možná taky ne, možná by ty problémy měla stejné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak perfekcionista fakt nejsem, to bych se musela zbláznit.
Ale tak za mlada to bylo horší, to jsem si ještě myslela, že musím být dokonalá matka, manželka, doma mít naklizeno, navařeno, perfektní zahradu.......
No teď mám sice doma bordel, zahradu změnili psy v planinu, děti už mám dospělý...a jejda, to se mi ulevilo

No a být perfekcionista ohledně psů, tak se přiznám, že díky Ginuš už by za mnou jezdila rodina tak max na návštěvu do Bohnic.

Mít mix plemen, jako má zadavatelka, tak se rovnou pověsím na švestku, protože tato kombinace, co se týče předpokladu temperamentu a nároků na pohyb a výchovu, mě naprostýho kynologickýho lenocha, naprosto děsí.

Ono to bohužel je určitě i o výběru plemene...křížence plemen. Kdyby měla zadavatelka našeho Matese, tak by sem možná psala, jak má už ve 4 měsících poslušné, samostatné a pohodové štěňátko. Co na nikoho neskáče, vyhraje si samo a poslouchá. A možná taky ne, možná by ty problémy měla stejné.

Asi tak. Teda zcela přesně. U nás to je stejné, zahrada jedna díra, vloni zasazená třešeň zmizela zcela ze světa, přesto sedím na terase u pivka a kochám se tím, jak ty pejsci krásně hrabou a jakou z toho mají radost. Nikdo k nám nechodí, protože už na chodbě sii drží uši, říkám, co děláte, a prý že jim ten řev rve uši /od papouchů/, já už nic neslyším.... A hovínko sem, hovínko tam....Psy jsem nikdy nic neučila, přesto poslouchají na slovo a bez pamlsků. Nevím, no, každý to má jinak a je to v hlavě. Ta hlava tam je důležitá, protože nám to může přijít normální, ale někdo to prostě nedává a trápí se, ale často se s tím nedá nic dělat, sám se člověk z toho nevyhrabe, Teď mluvím všeobecně, ne jen k problému zadavatelky.

eli22 napsal(a):
Asi tak. Teda zcela přesně. U nás to je stejné, zahrada jedna díra, vloni zasazená třešeň zmizela zcela ze světa, přesto sedím na terase u pivka a kochám se tím, jak ty pejsci krásně hrabou a jakou z toho mají radost. Nikdo k nám nechodí, protože už na chodbě sii drží uši, říkám, co děláte, a prý že jim ten řev rve uši /od papouchů/, já už nic neslyším.... A hovínko sem, hovínko tam....Psy jsem nikdy nic neučila, přesto poslouchají na slovo a bez pamlsků. Nevím, no, každý to má jinak a je to v hlavě. Ta hlava tam je důležitá, protože nám to může přijít normální, ale někdo to prostě nedává a trápí se, ale často se s tím nedá nic dělat, sám se člověk z toho nevyhrabe, Teď mluvím všeobecně, ne jen k problému zadavatelky.

Tak tam je hlavně problém, že zadavatelka není ve svém domě se svou zahradou, ale zahradu sdílí s člověkem, který z toho psa není tak odvázaný. Ono kdyby jste sledovala, jak vaši psi u sousedů rejou jejich chloubu, třeba parádní skalku, tam by vám to kafíčko taky zaskočilo .
A nemyslím si, že by Aliza potřebovala litovat, podle mýho to většinou zvládá dobře,sem chodí, když potřebuje nasměrovat, podpořit. Klidně by ale i mohla občas napsat, jak se jim daří, jak zabraly ty naše rady. Je fakt že ta kombinace plemen je vražedná, tihle psi potřebují zaměstnat hlavu. Já nevím sice co mám za kombinaci plemen, ale ta naše je taky čipera, ale už kolikrát jsem si ověřila, že víc než běhání na volno v lese jí utahá nějaká práce či nové zážitky. Třeba dneska jí unavilo, že jsme s ní byli v zookoutku a v parku, kde jsme ještě nebyly, včera jí vyřídilo, že jí brácha vzal do hospody na zahrádku, přijde domů, nají se a padne. Když jí vezmu na dvouhodinovou procházku, kdy já ujdu 8 km, ona minimálně 2x tolik, tak přijdeme domů a ona ještě vymýšlí, co by kde by.
Procházky jsou sice většinou relax, ale pokud už mi přijde, že umí chodit na vodítku a ona mi najednou tahá, div mi ruku neurve a znovu jí učím netahat, tak to teda domů nepřijdu zrelaxovaná ani trochu.

Trickyvoo napsal(a):
Tak tam je hlavně problém, že zadavatelka není ve svém domě se svou zahradou, ale zahradu sdílí s člověkem, který z toho psa není tak odvázaný. Ono kdyby jste sledovala, jak vaši psi u sousedů rejou jejich chloubu, třeba parádní skalku, tam by vám to kafíčko taky zaskočilo .
A nemyslím si, že by Aliza potřebovala litovat, podle mýho to většinou zvládá dobře,sem chodí, když potřebuje nasměrovat, podpořit. Klidně by ale i mohla občas napsat, jak se jim daří, jak zabraly ty naše rady. Je fakt že ta kombinace plemen je vražedná, tihle psi potřebují zaměstnat hlavu. Já nevím sice co mám za kombinaci plemen, ale ta naše je taky čipera, ale už kolikrát jsem si ověřila, že víc než běhání na volno v lese jí utahá nějaká práce či nové zážitky. Třeba dneska jí unavilo, že jsme s ní byli v zookoutku a v parku, kde jsme ještě nebyly, včera jí vyřídilo, že jí brácha vzal do hospody na zahrádku, přijde domů, nají se a padne. Když jí vezmu na dvouhodinovou procházku, kdy já ujdu 8 km, ona minimálně 2x tolik, tak přijdeme domů a ona ještě vymýšlí, co by kde by.
Procházky jsou sice většinou relax, ale pokud už mi přijde, že umí chodit na vodítku a ona mi najednou tahá, div mi ruku neurve a znovu jí učím netahat, tak to teda domů nepřijdu zrelaxovaná ani trochu.

Ta zahrada v mém příspěvku hraje ale zanedbatelnou roli, bylo to celé myšleno trochu jinak.

přesto sedím na terase u pivka a kochám se tím, jak ty pejsci krásně hrabou a jakou z toho mají radost.

JJ sedím u hafe a koukám jak pesani krásně spolupracují na dalším zákopu, pod keřem a přemýšlím, když na ten zdupanej dvorek vyseju zátěžový trávník, tak jestli to tu zátěž vydrží a bude to zelení a ne zdupaná planina.

Ovšem ta samá situace, když bychom bydleli v jednom baráku s manželovo rodiči a moji psi by jí dělali z její udržované, krásné zahrádky tankodrom, tak nevím, nevím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
přesto sedím na terase u pivka a kochám se tím, jak ty pejsci krásně hrabou a jakou z toho mají radost.

JJ sedím u hafe a koukám jak pesani krásně spolupracují na dalším zákopu, pod keřem a přemýšlím, když na ten zdupanej dvorek vyseju zátěžový trávník, tak jestli to tu zátěž vydrží a bude to zelení a ne zdupaná planina.

Ovšem ta samá situace, když bychom bydleli v jednom baráku s manželovo rodiči a moji psi by jí dělali z její udržované, krásné zahrádky tankodrom, tak nevím, nevím.

No já nepředpokládám, že to tak bude pořád, starší fenka to nedělá, jenom štěňová, šestiměsíční, ta na zahradě téměř bydlí, tak si myslím, že za pár let přece něco poroste. Tak to je jasný, že na společné zahradě by to nešlo, že bych se buď odstěhovala nebo psa neměla, protože bránit psům veselit se na zahradě mi nepřijde fér.

"koukám jak pesani krásně spolupracují na dalším zákopu"

tak to ja vzdycky listuju pojistnou smlouvou, jestli mam kryti na pad smrku na dum, az to jednou ten strom vzda

ano, je to moje zahrada, tak muzu.

ale nez po te cizi zahrade chodit se psem na voditku, sla bych s nim ven.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"koukám jak pesani krásně spolupracují na dalším zákopu"

tak to ja vzdycky listuju pojistnou smlouvou, jestli mam kryti na pad smrku na dum, az to jednou ten strom vzda

ano, je to moje zahrada, tak muzu.

ale nez po te cizi zahrade chodit se psem na voditku, sla bych s nim ven.

Tak u nás v pohodě, smrky jsme pro jistotu před pár lety porazily, protože už rostly do nebes
To u nás se hrabe pod obrovským jalovcem....nevím, co je to za druh, ale není to taková ta sloupová záležitost, ale obrovský rozkladitý, tak ten i kdyby buchnul, tak max na zem a max rozvalí staré zastřešené posezení před udírnou, které stejně nepoužíváme, takže vlastně cajk.
Jinak já musím říct, že pokud psy fotím doma , tak max na dvoře, zahradu foto v pozadí se zahradou, bych se styděla uveřejnit

Ale je pravda, že bych raději taky chodila ven na prochajdu. Na druhou stranu spousta psů je schopná se naučit chodit po cestičkách mezi záhony, takže o toto bych se minimálně pokusila a na zahradě nacvičovala, nejlépe po té prochajdě.

Já teda bych na souseda nečekala, až si oplotí svůj pozemek, a klidně bych postavila pro pejska oplocení vlastní, ve smyslu ohrazeného prostranství pro psa, i kdyby třeba s uličkou od budoucího plotu mezi sousedem a vámi, aby bylo jasné, že očekáváte, že si soused svůj plot udělá... pokud je to teda ten problém. Pokud není problém, že si kus plotu uděláte sami, a soused na něj jen naváže, tak hurá do toho, klidně si to nějak písemně podložte, že třeba plot je váš, ale soused ho bude udržovat nebo whatever (jde i že až bude soused stavět ten svůj, tak vy ten psí sundáte).

Stavební materiály budou jen zdražovat, pokud soused má v úmyslu stavět nebo rekonstruovat nebo co, taky se může stát, že plot bude stavět za dva roky... A nebo třeba že to bude plot, který nebude psovi překážkou.

Ale tak to je taková jednotlivost, a jen co mě napadlo. Třeba jsou tam další okolnosti, o kterých jste samozřejmě nemusela psát.

Alizo - všechny rady už tu asi padly, já přidám jen ještě jednu a takovou bych řekla, taky podstatnou:

Když třeba takhle někam jdeme a přemýšlím nad prací alespoň v hlavě, tak mě to z toho pak vytrhne a jelikož nechci být odtažitá, s těmi lidmi se holt pobavím, nechám je se s ní pomazlit, atd. A myšlenka je fuč.

Když jste venku s pesanem - nepracujte :-) . Jednak být venku se psem je o tom, že je to relax a tam žádná práce nepatří :-) .
A pak - se psem - obzvláště v tomhle věku (myšleno věku psa ) byste měla být koncentrovaná právě hlavně na toho psa a případně na to, co se děje v okolí. Venku jste a měla byste být -na toho psa koncentrovaná nejvíc - jste s ním venku pro něj. Učíte ho, hrajete si s ním, učíte se ho vnímat, vidět, jak na věci reaguje, jak k nim přistupuje. Učíte se znát řeč jeho těla (a pak poznáte, že je jiný pes třeba i za rohem, kde o něm vy ještě nevíte, že v dosahu je zvěř, kterou si pes ověřuje.....) . Mít přehled o tom, co se děje v okolí - a to s předstihem před tím psem, se kolikrát šikne, ani nevíte jak - z bezpečnostních důvodů třeba. Kdy zaregistrovat - ještě lépe, než můj vlastní pes - volně loženýho cizího psa /tedy bez majitele v dosahu/, může a bude velmi žádaný moment, kterým se můžete vyhnout mnohým problémům.

Neberte to, že dělám chytrou, to jsou jen letitý zkušenosti, který se pak hodí. A když na 10000 procent využijete čas venku, nemusíte pak mít výčitky, když pracovat opravdu potřebujete.