JaniceKuře

XXX.XXX.234.93
Dobrý den, máme dva roky starého NO. Výcvik a poslušnost, vše má zvládnuto dokonale. Potřebovala bych poradit s jeho, vlastně ani nevím, jak to nazvat........... Začalo to, když měl rok. Manžel sním spal od štěněte ve venkovní pergole, jakmile jsem ráno přišla a chtěla jít dovnitř zavrčel .Ok, povel k noze nebo na místo(bouda) , okamžitě šel. Do pergoly jsme zakázali. Pak si vybral venkovní křeslo, opět to samé, když někdo vyšel a chtěl po něm, aby křeslo opustil(byť klidným hlasem) vrčel...na povel okamžitě poslechl. křeslo jsme dali pryč. Naposledy dnes ráno v chodbě . Také zavrčí když mu chci zkotrolovat tlapku, ucho...cokoliv bych vzala do ruky a chtěla se podívat jen podotknu, že nikdy neměl žádnou špatnou zkušenost má to od štěněte, když jsem chtěla vzít klíště ze srsti. Jinak to je flegmatik, hračky, jídlo, vše na povel poslouchá na 100%, procházky bez vodítka na 100%. Pokud bych mohla požádat o názor a radu, budu vděčná. Jsem si vědomá, že něco děláme špatně, ale netušíme co. Snažím se načíst, dohledat, na výcviku taky neví.....Děkuji.
JaniceKuře

XXX.XXX.234.93
No, necení zuby, ale je to zavrčení doprovázeno upřeným pohledem. Jinak s ním nemáme žádný problém, je to dokonalý pes, kterého milujeme. Ale zde je něco špatně a neíme, co. Má dva, stalo se to cca 6x, včetně dneška, naposledy bylo to křeslo v létě.
JaniceKuře
napsal(a):
No, necení zuby, ale je to zavrčení doprovázeno upřeným pohledem. Jinak s ním nemáme žádný problém, je to dokonalý pes, kterého milujeme. Ale zde je něco špatně a neíme, co. Má dva, stalo se to cca 6x, včetně dneška, naposledy bylo to křeslo v létě.
No mně přijde prostě divný, že by vrčel, když jinak hezky fungujete. A co teda to udělat tak, že v ten moment mu řeknete vlídně, vesele "Co brbleš ty pako? Pocém, podrbeme? " jako že to celý otočit, abyste to nemusela hrotit přísným povelem. Co bude?
P:S: dobře, že jste změnila název, zrovinka jsem to chtěla ještě editnout to svoje psaní, že to vůbec nebude o dominanci.
edit dva - je to první pes váš?
JaniceKuře

XXX.XXX.234.93
No právě, nerozumíme tomu, ale nechceme dělat chybu ve výchově, když se to stalo v tom létě, tak jsem takto zareagovala, jakože co děláš trdlo, klid, nic se neděje a on to vrčení zdůraznil , jakoby v ten moment stuhl/ztrnul /upřený pohled a byl mimo, nevím, jak to blíže popsat.
Náš(manžel, já a syn) ano, ale od malinka jsem vyrůstala mezi NO, a nikdy se s tím nesetkala. Ptám se všude, na cvičáku, je skvělý bez chyby, tam mi taky nedokážou poradit, že to chce čas a trpělivost, jen bych nerada něco zanedbala. Jsme si vědomí, že NO, potřebuje výchovu. Pohybu a aktivit má každý den dostatek, jak hry, tak vycházky, bydlíme u lesa, volný prostor k běhání po louce i dvě hodiny v kuse. Tak netušíme. Jídlo bych mohla klidně jíst s ním z misky, nemá s ničím problém, ani se svou oblíbenou hračkou na povel ruky pustí.....ale tyhle jeho chvilky nás znervozňuji
Uživatel s deaktivovaným účtem

nebolí ho něco?? Pokud vrčí po odpočinku, pak mu třeba chvilku trvá, než se rozhýbe a něco ho bolí. Nemusí kulhat, ale on to ví a nechce bolest. Povel poslechne, protože musí. Ale snaží se manipulaci a změnu polohy oddálit a říká" nechte mě v klidu". Po rozhýbání (na cvičáku, na procházce) může být zcela v pohodě, neb je rozhýbán...
JaniceKuře

XXX.XXX.234.93
Děkuji za reakci. Bolesti to nebude. Co jsme vypozorovali, tak se to stane, když ho pustíme někam, kam normálně nemohl a může jen se svolením a poté mu řeknu, vstávat a ven( gauč v pergole, venkovní křeslo, chodba), a stalo se to i při kontrole tlapky a v moment, kdy jsem chtěla stáhnout klíště ze srsti. Vím, zní to zvláštně, ale je to tak.
Uživatel s deaktivovaným účtem

a kolik času je ve vaší blízkosti? Je venkovní a vaši společnost má výjimečně?? Jak moc vás má napozorované, kolik času trávíte tím, že mu tu srst probíráte, mazlíte ho... prostě je mu kontakt zcela běžný??
I vzorně vycvičený pes nemusí být pes rodinný v tom kontaktním smyslu slova
JaniceKuře

XXX.XXX.234.93
Je venkovní, ale jsme snim stále, bydlíme u lesa na domečku.Manžel s ním od mimina ležel venku, když začal v pergole vrčet, tak tam manžel spí sám a on leží před pergolou. Dle mého pohledu je velice kontaktní je to mazel. Dnes ráno, když zavrčel, poslala jsem ho na místo, tak za hodinu jsem mu dala volnoa on jakoby se nic nestalo, přijde, mazlí se,vyvalí se a já si na něj můžu klidně i lehnout a drbat hodiny je spokojen.
U něj jde opravdu jen o pár okamžiků a nás trápí, že nevíme proč....dle nás důvod nemá, ale někde něco být musí......
Uživatel s deaktivovaným účtem

JaniceKuře
napsal(a):
Je venkovní, ale jsme snim stále, bydlíme u lesa na domečku.Manžel s ním od mimina ležel venku, když začal v pergole vrčet, tak tam manžel spí sám a on leží před pergolou. Dle mého pohledu je velice kontaktní je to mazel. Dnes ráno, když zavrčel, poslala jsem ho na místo, tak za hodinu jsem mu dala volnoa on jakoby se nic nestalo, přijde, mazlí se,vyvalí se a já si na něj můžu klidně i lehnout a drbat hodiny je spokojen.
U něj jde opravdu jen o pár okamžiků a nás trápí, že nevíme proč....dle nás důvod nemá, ale někde něco být musí......
Manžel spal celou zimu pod pergolou? Tak to je dobrej.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Měla jsem něco podobného s jednou mojí feňulí. Občas se stalo, že zabrala místo druhému psu, který si ale na její místo nelehl a přišel si stěžovat ke mně, že mu Sára zabrala JEHO místečko.
Sára neměla problém, když jsem jí řekla, aby slezla z gauče, z postele, aby mi uvolnila místo na gauči, kde zrovna ležela, ale tenhle "zábor" to bylo jiné a taky si klidně vrkla. Já jsem člověk, co jde cestou nejmenšího odporu, takže jsem jí neříkala, ať laskavě vypadne, ale volala jsem jí k sobě.
Třeba na prohlížení jsme měli vysloveně místečko na gauči....kde se paciny prohlížejí, kde se stříhají drápy a podobně. Co se klíšťat týče, tak ty většinou člověk najde při mazlení a na to já používám povel "klíšťátko", což v praxi znamená "nehýbat, dokud klíště nevyndám"....prostě takový zůstaň.
Možná je to jen můj dojem přes písmenka, ale přijde mi, že hodně mluvíte o povelech a zdůrazňujete, jak je pes poslušný. Nevím jestli zrovna ten váš problém má co dočinění s poslušností jako takovou.
Upřímně mi to připomíná situaci, kdy pes umí perfektně aport, umí cokoliv odevzdat, ale pak něco ukradne a v tu chvíli je to kořist a nechce to fd dát a brání si to. Ve vašem případě mám prostě takový pocit, jak kdyby si ukořistil nějaký místečko a nechtěl ho dát.
Já v těhle případech taky nepolezu za psem pod stůl, kam zalezl odhodlán bránit to, co si "ulovl", ale volám k sobě a kořist vyměňuji za něco jiného.
Takže bych psa nevyháněla, ale volala k sobě a odměňovala za to, že přišel.
Ale nejsem odborník takže nevím, jen to na mě tak působí.
JaniceKuře

XXX.XXX.234.93
Děkuji za reakci. Ano, může to být tak, že mu najednou bereme něco, co normálně nesmí. Jak tedy zareagovat, aby to v něm nevyvolalo pocit, že mu něco bereme?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mně přijde, že vám pes moc nerozumí. Proč někam můžu a jinam ne, proč tohle smím a tohle ne? Pokud je tak kontaktní, možná mu chybí více vaší společnosti. Ve smyslu bytí s vámi na pergole, v chodbě, na chvilku do domu. I když je to pes venkovní, možná by ocenil víc normálního společného fungování.
Možností je více - můžete mu na pergolu pořídit jeho pelech/y, do chodby pouštět častěji, ať mu takové věci zevšední a nemusí se o ně s někým "dohadovat". Když už bych chtěla, aby nějaké místo opustil, nebudu ho odsud vyhazovat nebo posílat na místo. Dám mu povel, který zná, přesně jak psaly dámy výše. Přivolám ho ze vzdálenosti a odměním, vezmu hračku a vyzvu ho ke hře, zkrátka neřešit to jak voják na buzerplace.
Vrčení je komunikace, zkuste popřemýšlet, co vám pes chce říct. Možná vrčí, protože je nejistý a tuší, že bude zase odněkud vykázán. Možná z vás cítí, že se necítíte moc jistě a sám je tudíž poněkud v nervu. A tak dále.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Co jsme vypozorovali, tak se to stane, když ho pustíme někam, kam normálně nemohl a může jen se svolením a poté mu řeknu, vstávat a ven(
Pustíte ho někam, kam normálně nemůže a pak ho odtud vyhazujete....a teď to nemyslím ve zlém, ale možná ten způsob provedení není ideální.
Já upřímně vlastně nechápu v čem můžete mít problém. Pes je poslušný...vy mu dovolíte, aby si pohověl v pergole, v křesle, na gauči...prostě tam, kam normálně nesmí. No tak se budu asi opakovat, ale prostě psa nebudu "vyhazovat", ale budu přivolávat k sobě. Předpokládám, že povel KE MNĚ má dle vašich slov zmáknutý, když k tomu přidám nějaké nadšení a eventuelně odměnu, pomuchluju a řeknu, tak co zlato, užil jsi si to na křesle??
No a pak bych asi začala pracovat na mojí přítomnosti na těchto místech....můžeš do pergoly teď, protože tam jdeš se mnou, já si tady s tebou vypiju kafíčko, popovídáme si o tom, co budeme dobrého vařit, co je potřeba udělat na zahrádce, jak mě včera naštval manžel....to je vlastně jedno, i kdybyste psu povídala pohádku o Červené karkůlce a pak řeknu "jé Rexi já zapomněla, já mám pro tebe mňaminu, hned pro ní skočím" (s tím, že tu mňamku můžu mít v kapse), jde o to, že vyjdu z pergoly a vzápětí se s úsměvem vrátím a pěkně s úsměvem a v ruce s mňaminou a zase si k němu sednu a pak třeba řeknu "tak kafíčko jsme dopili, tak jdeme něco dělat...pojď honem Rexi"
Nevím, možná si to myslím blbě, ale jde o to, aby se změnil systém, takže částečně budu na těch TOP místech trávit se psem víc příjemného času a nebudu ho VYHAZOVAT, ale volat k sobě, popř. odcházíme spolu.
No a to eventuelní "vyhození" z toho místa bych teda asi řešila nějakým nácvikem přes povel i třeba s tím, že když slezeš, tak bude odměna a můžeš tam zase zpátky.
Jenom podotknu, že tady dělám chytrou, ale třeba s mojí pyrenejkou máme obě oblíbené místo na gauči v obýváku, problém je, že obě to samé a vzhledem k tomu, že u nás ta poslušnost, povelování není úplně na jedničku s hvězdičkou, spíš bychom možná prolezli s odřenýma ušima a to ještě v pomocné škole, tak můžu říkat ke mně, jak dlouho chci.
Je fakt, že ona na mě nevrčí, když jí vyhazuju, ona prostě dělá, že tam vůbec nejsem a že nic neříkám, popř. že to co říkám se jí stopro netýká.
Takže mohla bych přes pamlsky a povel docílit toho, že sleze a zalehnout to místo, alle ona si ta potvora pak jde stěžovat k páníčkovi a ten mi říká "že se nestydíš, takhle zalehávat psovi místo" a já "ale to je moje místo" a on "ne, to je Ginušky, ono se jí tam dobře leží"....a nebo můžu jít a lehnout sitak, že čubu postupně vytlačuju, vytlačuju, až jí to přestane bavit........takže nevím jestli jsem ten pravý člověk, co by měl někomu radit s poslušným NO, teda vím...nejsem
Uživatel s deaktivovaným účtem

sardullah
Uživatel s deaktivovaným účtem

JaniceKuře, k tomu, co velice hezky napsala sardulla dodám:
nedivím se tomu
vycvičenost je jedna věc, povaha druhá
ona ta poslušnost to může značně zakrývat (což u pastevce nehrozí )
pes bude majetník, nejistý s potřebou se a si preventivně bránit
(opět mohu napsat důvěrně znám, včetně toho, že pes je mazel a nadšenec do výcviku, za pár dní 2 roky, díky našemu hovíkovi )
můj náhled na věc :
příčinou není neposlušnost, ale nejistota
poslušnost - povely nejsou cílem, ale jsou výborným pomocníkem při procesu řešení. Výborným pomocníkem jsou proto, protože pomocí nich psu můžeme říci, co má v tom okamžiku dělat a ne co nedělat. Tedy přijď "ke mně" a nikoliv "nesmíš, fuj" či podobně naučené pomocí trestů. Cílem procesu je změna v psí hlavě a to od "musím si bránit" k "nic se neděje, pohoda, lahoda....". K tomu se pomocí zákazů a trestů asi člověk nedobere.
A pokud člověk zaujme tento náhled, pak mu z toho plyne i obecný postup řešení (který už rozepsala sardullah) - netrestat, nezakazovat (jakože veranda ne, křeslo ne, tamto ne a ono ne - tím se nic nenaučí), psa cvičit a vychovávat pomocí odměn, psa učit co dělat má a ne co nemá (se nabízí i otázka, jakým způsobem je cvičen)
Je markantní rozdíl jestli např. naučím "pusť" jako výměnu něčeho za něco lepšího, nebo učím "fuj" tím že psa majznu, škubnu a zařvu. Je rozdíl, jestli psa učím "dolů" že ho s řevem vykopnu, anebo třeba jako hru nahoru-dolů s odměnami. Atd. atd.
Já hodně s tím hovíkem používám "buď se mnou" (z této videotéky, doporučuji shlédnout vše a třeba i se psem provádět) - taková poloha jistoty a dobré nálady
Bylo by dobré se tedy nedivit, počítat s tím, že pes je takový a pracovat, obecně pracovat na důvěře.
Jo, a už bych i zapomněla - KLIKR, pro mě super pomůcka při řešení problémů
JaniceKuře

XXX.XXX.234.93
Děkuji za váš názor. Moc si toho vážím. Přesně tohle jsem potřebovala, vidět to jinýma očima. Z vašeho názoru budu čerpat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

rapotacka11
napsal(a):
Pro mě je naprosto nepředstavitelné, absolutně nepochopitelné,
že by se po nás ohnal náš pes.
Všichni byli členové rodiny se všemi právy = respekt
k jeho potřebám
a povinnostmi.
No, evidentně nejste sami, takže dobrý.
Svět je úplně, ale úplně v ...
No já řeknu jediné...když nebudu počítat nějaký vrčení v rámci hry jakože malej Matýsek lítá s gumovým pískacím prasátkem...hrajeme na honěnou a já se k němu plížím a říkám "dej mi to prasátko" a on zavrčí a s prasátkem utíká...nevrčí ve zlém, oba víme, že to hrajeme...já hraju, že mu chci prasátko sebrat (kdybych to prase chtěla, tak mu řeknu "přines" a on to přinese a on, že mi ho nedá, že mi s ním uteče.
Když nebudu počítat mého Jacka, kterej vrčel, když si kousal kostičku a kdy to vrčení neznamenalo "bacha mám kost a bráním si jí", ale vrčel proto, že jdu okolo a že si ho nevšímám, protože jsem prostě musela říct "teda ty máš kostičku a jseš velkej zlej hlídací pes, já vim" a Jack s těma svýma dětskýma rozzářenýma očíčkama vrčel ještě víc a vrtěl ocasem a já ho pohladila a šla jsem dál. Kdybych kost chtěla, tak si jí vezmu a pes si jí nebude bránit.
No a nakonec moje expertka Sára, která nejenže neměla problém zavrčet, když se jí něco hodně nelíbilo, neměla dokonce ani problém se ohradit a podržet opatrně mojí ruku ve své tlamajzně. Nikdy jsem na ní netlačila, vždycky jsem to vymyslela jinak, aby nebyl problém a tahle potvora byla můj osudový pes.