Agrese u 5 měsíčního štěněte

No tak gratuluju, máte úplně normální štěňátko....viz diskuze:

https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3934659/stene-zlateho-retrivra-kouse-deti?from-list=1#a3935097

a další a další, chce to jen pohledat výrazy "agresivní štěně, štěně kouše a pod"

Nějak se nám tady množí agresivn štěňata zlaťáků

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
je to štěně. taková zoufalá panička, co piští, volá, máchá rukama, utíká a uhýbá je skvělý parťák ke hře na kousání.

Nevydala jsem jediný zvuk, stála jsem a jen v klidu opakovala, že to stačí...Neutíkala jsem, pomalu jsme šli domů a snažila se ho uklidnit, nabízela jsem mu hru, klacek...

Tak zas je hodnej,že kouše do rukávů a vodítka, a ne do ruky,ne? Máte štěně, a asi štěně,co se rádo přetahuje. Takže když se vyblázní a přestane se ovládat,chce se přetahovat a trhat. Přestaňte mu házet klacky (mimochodem záležitost životu nebezpečná), pořiďte míček na šňůre nebo přetahovadlo a učte ho hru s ním - aportování a přetahování, kdy začátek i konec hry budete určovat vy. Takže nejdřív v klidu doma,chviličku potahat, dát povel pusť,odměnit nějakou echt mňamkou. Jednak se vyblbne,jednak se učí sebeovládání a to,že hru začínáte a končíte vy hru vždycky ukončujte dřív než je pesan vytočený a rozblbnutý do běla, tedy ještě ve chvíli,kdy je schopný vnímat. A k tomu samozřejmě učte základní povely a ovladatelnost, i tu klidnou, odložení po vteřinách apod.
Jak píše bodlinka,svojí reakcí jste ho jen o to víc ke hře motivovala. A nebojte,máte normální štěně

Btw nějak mám pocit, že se tu rozjíždějí "agresivní" štěńata GR, to je každej druhej dotaz na kousavý štěně

protože lidi jsou blbí a pořizují si štěně "samovychovatelného" plemene, který přece vodí slepce a tak, a pak se diví normálním věcem.

Jakože štěně se dá hrou vytočit do šelmovata.

Jakože štěně kouše

Taky neposlouchá

A kouše boty

Nebo čůrá na podlahu

a tak, prostě normální věci jsou pro "začátečníka" šok.

janaa napsal(a):
Btw nějak mám pocit, že se tu rozjíždějí "agresivní" štěńata GR, to je každej druhej dotaz na kousavý štěně

Pokaždý, když čtu další dotaz, tak už se fakt neudržím nesmát se.
Rozervaná bunda je náhodou to nejmenší. Moje starší fenka, teď v 5 letech vrchní olizovačka a největší mazel, snad nemá konkurenci....do krve rozkousala ruce celé rodině, manželovi i nos, zařvaly komplet všechny domácí pantofle, lino v předsíni totálně na odpis, taktéž dřevěné úchytky u botníku, pak už následovalo jen několik plyšáků. Díry mám naštěstí jen v jedné bundě a za oběť padla i jedna šála.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokaždý, když čtu další dotaz, tak už se fakt neudržím nesmát se.
Rozervaná bunda je náhodou to nejmenší. Moje starší fenka, teď v 5 letech vrchní olizovačka a největší mazel, snad nemá konkurenci....do krve rozkousala ruce celé rodině, manželovi i nos, zařvaly komplet všechny domácí pantofle, lino v předsíni totálně na odpis, taktéž dřevěné úchytky u botníku, pak už následovalo jen několik plyšáků. Díry mám naštěstí jen v jedné bundě a za oběť padla i jedna šála.

Cácora rve hadry z člověka furt a kouše návštěvy do zadku

mému štěněti jsou teprve měsíce čtyři... je veselý, běhá si, hraje si... a najednou se mu zalesknou očka nadšením a jde po mě. A pověsí se na rukáv (proto mám na všech procházkách stejnou bundu... neb už má dost šrámů) a rve mě a vrčí... Ne - nehroutím se, je to jen normální hra na lovce a kořist (a to moje štěňátko má těch kil pětatřicet). Občas si to vyměníme - lovím já jeho a jak panečku zdrhá... a zároveň se snaží rafnout mě...
Vyroste z toho (tedy možná - naše bývalá čubina Beta nás lovila až do smrti... a očka jí svítila stejně, jako za mlada. Její nástupce Night nás pro změnu nehryzal nikdy - jen se chtěl honit a hrát na babu. Nakulil to do nás bokem, případně nám osmdesátikilové hovado prosvištělo kolem hlavy a stihlo cestou olíznout nos.
Noste přetahovadlo, najděte mu nerozbitné psí kamarády... ale uvědomte si, že nejlepším parťákem pro svého psa musíte být vy...

ta první fotka je aktuální - Yoda těsně před útokem na páníka... ten byl uloven a zakousnut... Přežil, vdova nejsem
na dalších fotkách je Beta - lovila nás celý život - ale nikoho jiného.
a pak NIght - tady si třeba házel ručníkem (nutný doplněk každé dogy) a chodil po zadních o nějaké té dovolené.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Milajska napsal(a):
Máme 5měsíčního kluka retrívra a dnes se mi poprvé stalo, že na mě na procházce "zaútočil", nevím, jak jinak to nazvat. Volně pobíhal, byl veselý, házela jsem mu klacky a najednou mě popadl za rukáv a doslova trhal. Vrčel a pral se se mnou, chňapal po bundě a rval mi ji. Byla jsem docela zoufalá, protože má 25kg a nemohla jsem ho udržet.
Naštěstí jsme byli blízko domova, tak jsem ho připnula na vodítko a rval mi bundu a vodítko celou cestu domů.
Někdy protestuje, když ho chci zpátky připnout, kouše vodítko, pak se zklidní a jde, ale teď se to stalo ještě předtím.
Synovi (14 let) se to taky stalo, přišel s brekem, že ho pokousal, moc jsem nevěřila. Teď už chápu, byla to hrůza, bála jsem se ho.
Jsme začátečníci, pořád se učíme, ale bát se vlastního štěněte?! Kde děláme chybu?

Nikde. Viz výše. Máte normální štěně.

Malina, kříženec z útulku, je moje třetí štěně a taky mě to její kousání překvapilo, to jí možná bylo taky těch pět měsíců. Ani jsme neblbli, vyšli jsme z domu a po pěti minutách začala kousat vodítko a když jsem si jí nevšimala, tak mě kousala ze zadu do kolen. Dobrá zpráva je, že jí to přešlo, ale změnili jsme nějaké věci. Zavedli doma přetahovanou, kdy určím, kdy to končí. Na procházkách nejen zábava, ale i jsem vymýšlela novinky, jakože jsem se jí schovala za strom a nechala jí, aby mě našla. Chodíme různé trasy, cvičíme, výmýšlíme různorodou zábavu, hlavolamy. To vše jsme sice dělali za začátku taky, ale holt toho všeho bylo potřeba víc. Prostě temperamentímu chytrému psu nestačí jen chodit a hrát si.

Můj berňák Matýsek 4,5 měsíce je naprosto ukázkové štěňátko,. Přesně na něj fungují rady typu, převeďte kousání na hračku. Dokonce, když mu řeknu, že už se nechci morfovat, tak si vezme nějakou hračku a jde si hrát sím.

No a pak jsou štěňata, které absolutně nějaká hračka nezajímá a jdou cílevědomně po ruce....když člověk řekne "aůůů, to bolí", tak místo, aby si štěně řeklo "ahááá, tak musím ubrat na intenzitě, tak naopak ještě přidá.
Mám takovej šusťákovejj kabát, když si jdu sednout s pesanama na zahradu....už ho mám fakty asi 30 let a natrhlej je teda od štěňat na hodně místech. No ani bezďák by to na sebe nevzal. Na procházky mám prostě "psí" bundu, protože i když mi jí pes neroztrhne, tak při špatném počasí kolikrát přijdu jak prase.
Moje dcera, když přijede na návštěvu, tak si nechává svojí bundu v autě a bere si starou, protože na ní bude štěně skákat a kousat, tak aby si svojí "činanou bundu" nezničila.
Po dvoře chodím standardně tak, že za sebou tahám štěně zakouslé do boty.

A pokud štěně chytne lítací amok, tak to už pak hrozí i ztanění kolen, protože srážka s psím miminkem, které má přes 20 kilíček podpořených neskutečnou kinetickou energií a je jak buldozer. To už je o zdraví.

A to vůbec nechci popisovat, když jsem s pětiměsíční kavkazandou v létě na prochajdě měla ten výbornej nápad, že se ochladíme v potoce. Jessinka na flexině, kterou měla zapnutou na postroji, protože jsme byly kousek od silničky, kde jezdí cyklisti, tak to úplně na volno nešlo. Madam vylezla z vody a chytnul jí lítací amok, což je na flexi fááákt super, zavání to vykloubeným ramenem. Navíc mi zpovykovala tím svým lítáním i pubertální pyrenejku, kterou jsem měla na vodítku v druhé ruce. Při průletech kolem mě si na mě i skočila, takže nějakej ten drápanec a kousanec, no a pak si všimla, že po té loučce poletuje motýlek. A nevěřila jsem tomu, jakou má ta moje žížalka páru. a tradá za motýlkem...ono byla normálně netahací štěňátko. Takže jsem byla špinavá jak prase, protože mokrý packy v kombinaci s bahýnkem u potoka a s poskákáním paničky...podrápaná...brzdila jsem patama, pak už i siilou vůle a chtělo se mi reálně brečet.

No prostě štěňítko je radost

Na tohle se mi osvědčil velký plyšák přivázaný na prádelní šňůře, jak se štěně hodlá zakusovat, zamávám plyšákem odhodím a zdrhám, plyšák na šňůře zdrhá za mnou a zatím žádný štěně zdrhajícímu plyšákovi neodolalo a na ruce se vyprdlo.
Akorát je to dost fyzicky náročný, tak je lepší pak delegovat nějaký dítě, ty maj větší výdrž.

assil napsal(a):
Na tohle se mi osvědčil velký plyšák přivázaný na prádelní šňůře, jak se štěně hodlá zakusovat, zamávám plyšákem odhodím a zdrhám, plyšák na šňůře zdrhá za mnou a zatím žádný štěně zdrhajícímu plyšákovi neodolalo a na ruce se vyprdlo.
Akorát je to dost fyzicky náročný, tak je lepší pak delegovat nějaký dítě, ty maj větší výdrž.

Tahle metoda je urřitě super...bohužel při gaučingu u televize jí člověk těžko využije a tak bych k tomu ještě přidala jeden typ na ochranu rukou při stacionární poloze člověka a to jsou kuchyňské chňapky.
Nasadíte na ruce a ono to koosání nebolí a tak můžeme bez úhony štěně mordovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tahle metoda je urřitě super...bohužel při gaučingu u televize jí člověk těžko využije a tak bych k tomu ještě přidala jeden typ na ochranu rukou při stacionární poloze člověka a to jsou kuchyňské chňapky.
Nasadíte na ruce a ono to koosání nebolí a tak můžeme bez úhony štěně mordovat.

Já musím říct, že mě všechny ty příběhy o malých piraňách baví, vždycky si pak říkám, že je Malina normální. Já když ji srovnávám s předešlými psy, tak to je prostě obrovský rozdíl. První štěndo kousalo jen bačkory a pak trochu nohy, ale zaprvé to vůbec nebolelo a za druhého ho to rychle prešlo a druhé štěně nekousalo nás vůbec a to nikdy. Za to sousedovic fena by mohla asi psát stížnosti. Té visel na chlupech skoro furt, když už jí hodně lezl na nervy, tak ho požužlala, vyplivla a poslala domů. Byla totiž obrovská jako pes baskervilský a ten náš měl konečnou váhu v dospělosti 10kg, jako štěně asi 4 kila. Moje mamka ho popsala takové malé nic, ale je to všude. NO a Malina, té je už tak 7 měsíců a zrovna dneska zas kousla dceru do zadku, když běžela. Dcera jí ráda strká ruce do tlamy, asi zkusíme ty chňapky. Kdyš byla Malina menší, nedala se skoro pohladit, hned začala chňapat po rukách. Jo a když okusuje dceru a dcera zoufale piští, tak když Malinu napomenu, tak si aspoň honem kousne do mě. Dneska ještě se zavrčením honem kousla dceru do rukou a pak na mě parkárt štěkla a šla si po svých. Každopádně se jí nedivím, ono to moje dítě jí pořád provokuje a když se Malina chytí, tak piští, že to bolí a to máme furt dokola. Dcera by si se štěndem ráda hrála, ale hned se nám to zvrhne v bolestivé kousání, tak asi zkusíme ty chňapky, co to udělá.

Lidi jsou blbí, že si pořídí psa??? Proč se posmívat začátečníkům? Přišla jsem si pro radu, nikoliv pro posměch.
A děkuju všem, kteří svými příběhy ze života poskytli "návod" a podporu.

Milajska napsal(a):
Lidi jsou blbí, že si pořídí psa??? Proč se posmívat začátečníkům? Přišla jsem si pro radu, nikoliv pro posměch.
A děkuju všem, kteří svými příběhy ze života poskytli "návod" a podporu.

Víte, tyhle otázky ohledně agresívního štěněte se tady opakují tak často, že to občas někdo nevydrží a použije expresívnější výraz. Není to posměch, ale povzdech. A vy jste aspoň zjistila, že máte úplně normální štěně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Víte, tyhle otázky ohledně agresívního štěněte se tady opakují tak často, že to občas někdo nevydrží a použije expresívnější výraz. Není to posměch, ale povzdech. A vy jste aspoň zjistila, že máte úplně normální štěně.

Děkuju, uklidnilo mě to.
Četla jsem některé starší příspěvky, ale přišlo mi, že to máme se psem "jinak". Proto ten můj dotaz.
A pokud jsem někoho obtěžovala, stačí nereagovat, ne?
Pěkné dny všem.

Milajska, dav přede mnou napsal vše o "A", já teď napíšu to "B"(i když i to někde výše už padlo) , a sice - jsou psi, kteří se ze hry, z radosti přetočí až do agrese.
Ještě jednou - do agrese.

U takových psů je zásadní ho nenechat vytočit, což nemusí být snadné, protože to může být otázka vteřin.
Primárním nástrojem je poslušnost, jeden, dva povely naučené až do reflexu, kterým je člověk schopen psa uzemnit (takové sedni, lehni) - z toho vyplývá nutnost intenzivního výcviku. A "uzemnit", neboli psa zklidnit statikou je třeba zavčasu a radši ještě dříve. Protože když se pes přehoupne za tu hranici, pak už mozek moc nefunguje a jediným řešením může být až uzemnění psa fyzické, do klidu.

Opět hodím odkaz na velmi užitečná videa, doporučuji shlédnout všechna :

https://www.koira.cz/project/videoteka/

hra "Buď se mnou", naučená, je výborným nástrojem zklidnění (velmi používám s jedním psím cholerikem)

Jak už výše padlo, je třeba se psem cvičit a cvičit a cvičit, krom jiného sebeovládání, výdrž, psa zaměstnávat.

O hraní toho padlo hodně, takže pomíjím.

Milajska, netvrdím, že toto je případ tvého psa, přeji, nechť není, nicméně i takoví jsou a není vše jen hra, tak pro jistotu doplňuji info.....

Milajska napsal(a):
Lidi jsou blbí, že si pořídí psa??? Proč se posmívat začátečníkům? Přišla jsem si pro radu, nikoliv pro posměch.
A děkuju všem, kteří svými příběhy ze života poskytli "návod" a podporu.

Teda nepřijde mi, že to by vám někdo psal. Já se taky směju příběhy s malýma kousavýma potvorama, ale nemyslím si u toho, že ty lidi jsou blbí. Já mám právě už třetí štěně a taky mě to kousání dost překvapilo. Pak jsem pátrala na Fauně a zjistila, že spíš předešlý dva psi nebyli normální, že většinou ta štěňata koušou dost. Takže dost chápu i vaše překvapení. Ve většině manuálu na štěně je, jak ho venčit krmit, hrát si s ním, cvičit, ale nikde nenapíšou, jo a taky dost kouše a dost to bolí a někdy i do krve. Snad jste i nějaké rady našla, které vám pomůžou s tím lépe pracovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak gratuluju, máte úplně normální štěňátko....viz diskuze:

https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3934659/stene-zlateho-retrivra-kouse-deti?from-list=1#a3935097

a další a další, chce to jen pohledat výrazy "agresivní štěně, štěně kouše a pod"

Nějak se nám tady množí agresivn štěňata zlaťáků

Holt, rozmohl se nám tu takový nešvar...

Milajska napsal(a):
Lidi jsou blbí, že si pořídí psa??? Proč se posmívat začátečníkům? Přišla jsem si pro radu, nikoliv pro posměch.
A děkuju všem, kteří svými příběhy ze života poskytli "návod" a podporu.

Ani ode mě, prosím, neberte moji poznámku jako výsměch...
Jednak viz "Kometa" a druhak - občas je život sviňa a je potřeba to někdy nějak odlehčit...

Trickyvoo napsal(a):
Teda nepřijde mi, že to by vám někdo psal. Já se taky směju příběhy s malýma kousavýma potvorama, ale nemyslím si u toho, že ty lidi jsou blbí. Já mám právě už třetí štěně a taky mě to kousání dost překvapilo. Pak jsem pátrala na Fauně a zjistila, že spíš předešlý dva psi nebyli normální, že většinou ta štěňata koušou dost. Takže dost chápu i vaše překvapení. Ve většině manuálu na štěně je, jak ho venčit krmit, hrát si s ním, cvičit, ale nikde nenapíšou, jo a taky dost kouše a dost to bolí a někdy i do krve. Snad jste i nějaké rady našla, které vám pomůžou s tím lépe pracovat.

Ale oni i v tom manuálu napíšou, že štěně kouše, že ho teda máte převst na hračku, popř. zaúpět, že to bolí. Ta pravá legrace nastává ve chvíli, kdy nějakou hračku štěně ignoruje a prostě CHCE kousat jenom ruce a nohy a ukusovat nosy. Že po citoslovci "aůůůů" není signál pro to, že mě to bolí, aby štěndo přestalo, ale je to zaklínadlo...něco jako "abraka dabra a nebo čáry máry fuk" a místo štěněte, které hravě a rozverně kousalo, se tento promění na krvelačnou bestii, která se vám do té ruky vztekle zakousne ještě o poznání razantněji.

Musím říct, že je opravdu velký rozdíl mezi hravým kousáním, i když to bolí a mezi tím, když člověk zjistí, že to malé chlupaté není štěně, ale zuřivý vlkodlak.
A opravdu se pak nedivím začátečníkům nebo lidem, co se s tím nikdy u svých štěňat nesetkali, že je to překvapí, vyděsí.

Dodnes si pamatuju první velké překvapení, když jsme si přivezli malou Sáru, bylo jí 7,5 týdne a za dva dny jsme jeli pro jejího brášku a čekali, jak bude mít radost, jak se štěňata budou vítat a ona nám ho málem sežrala a museli jsme ho mít dvě hodiny na gauči v košíku než jí přestal vadit a vzala ho na milost.
Takovou odhodlanou zuřivost u štěněte jsem za celou dobu neviděla nikdy.
No taky jsem z toho byla hodně překvapená.

Ale oni i v tom manuálu napíšou, že štěně kouše, že ho teda máte převst na hračku, popř. zaúpět, že to bolí. Ta pravá legrace nastává ve chvíli, kdy nějakou hračku štěně ignoruje a prostě CHCE kousat jenom ruce a nohy a ukusovat nosy. Že po citoslovci "aůůůů" není signál pro to, že mě to bolí, aby štěndo přestalo, ale je to zaklínadlo...něco jako "abraka dabra a nebo čáry máry fuk" a místo štěněte, které hravě a rozverně kousalo, se tento promění na krvelačnou bestii, která se vám do té ruky vztekle zakousne ještě o poznání razantněji.

Právě jste popsala naší Malinu a opět mě velmi uklidňuje, že to je jinde podobný .

Když to tak čtu,tak chci taky radu.Co s ním,mám dvouletého psa a vrčí na mě a kouše,sedne si proti mě s kroužkem v hubě a vrčí a vrčí,strká mě čumákem do ruky a vrčí a vrčí,s kroužkem v hubě mě ještě stačí začít štípat a vrčí a vrčí a když dělám,že ho nevidím,pustí kroužek,postaví se mně na ramena,začne mě olizovat bradu a pak mě štípne a ještě u toho vrčí.Když jsem tuhle čistila králíkárnu,nečekaně mě ze zadu přepadl,narval se mně mezi nohy a ještě z toho měl srandu,že jsem málem skončila v kolečku na hnoji,dal mně za to sice smradlavou pusu,ale nezapomněl mě štípnout do nohy.Měla jsem psům řadu,ale ve dvou letech byli už celkem inteligentní,ale tohle asi strhli někde z džungle.Divoká šelma.Vnoučata ho plácají přes čumec a ono to funguje a já blbec na něj s pozitivkou a ono nic.Při 75 cm a 45 kg nejde mně o život?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když to tak čtu,tak chci taky radu.Co s ním,mám dvouletého psa a vrčí na mě a kouše,sedne si proti mě s kroužkem v hubě a vrčí a vrčí,strká mě čumákem do ruky a vrčí a vrčí,s kroužkem v hubě mě ještě stačí začít štípat a vrčí a vrčí a když dělám,že ho nevidím,pustí kroužek,postaví se mně na ramena,začne mě olizovat bradu a pak mě štípne a ještě u toho vrčí.Když jsem tuhle čistila králíkárnu,nečekaně mě ze zadu přepadl,narval se mně mezi nohy a ještě z toho měl srandu,že jsem málem skončila v kolečku na hnoji,dal mně za to sice smradlavou pusu,ale nezapomněl mě štípnout do nohy.Měla jsem psům řadu,ale ve dvou letech byli už celkem inteligentní,ale tohle asi strhli někde z džungle.Divoká šelma.Vnoučata ho plácají přes čumec a ono to funguje a já blbec na něj s pozitivkou a ono nic.Při 75 cm a 45 kg nejde mně o život?

.....hele tak teď jsem se fakty pobavila. Já vim, že smát se "cizímu neštěstí" není hezké, ale když má někdo doma tak "nedokonalého" psa jako je moje Gina, tak každý takový příspěvek trochu zlomyslně potěší....a s tak "nedokonalým" psem jako je Gina si to pobavení můžu dovolit.
Ona to není zlomyslnost, ale spíš radost, že v tom člověk není sám. Gina sice nedělá tohle, ale je naproti tomu expert na jiné věci.

Normálně bych řekla, buď ráda, že máš psa se smyslem pro humor, ale zároveň vím, že v reálu by toho vtipálka člověk v některých situacích toho vysmátého pubescenta překousnul vejpůl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.....hele tak teď jsem se fakty pobavila. Já vim, že smát se "cizímu neštěstí" není hezké, ale když má někdo doma tak "nedokonalého" psa jako je moje Gina, tak každý takový příspěvek trochu zlomyslně potěší....a s tak "nedokonalým" psem jako je Gina si to pobavení můžu dovolit.
Ona to není zlomyslnost, ale spíš radost, že v tom člověk není sám. Gina sice nedělá tohle, ale je naproti tomu expert na jiné věci.

Normálně bych řekla, buď ráda, že máš psa se smyslem pro humor, ale zároveň vím, že v reálu by toho vtipálka člověk v některých situacích toho vysmátého pubescenta překousnul vejpůl.

On vůbec rád leze mezi niohy ,nadzvedá a pak na tebe kouká vytlemenou hubou od ucha k uchu,že máš co dělat a nejít k zemi.Vnoučatům to nedělá,ty jsou malý,chlapům taky ne,ty jsou zase vysoký,ale já mám tak tu jeho výšku a on z toho má strašnou srandu. A ještě když ti začne jezdit zubama po noze jako když vykusuje blech,tak buď lechtá nebo štípe.a když začnu nadávat(samo z legrace),tak to je jeho.
Napsala jsem to jako odlehčení,ne ty dotazy na kousavá,agresivní štěńata.Proč si všichni myslí,že každé štěně je ňunánek z reklamy.

Trickyvoo napsal(a):
Teda nepřijde mi, že to by vám někdo psal. Já se taky směju příběhy s malýma kousavýma potvorama, ale nemyslím si u toho, že ty lidi jsou blbí. Já mám právě už třetí štěně a taky mě to kousání dost překvapilo. Pak jsem pátrala na Fauně a zjistila, že spíš předešlý dva psi nebyli normální, že většinou ta štěňata koušou dost. Takže dost chápu i vaše překvapení. Ve většině manuálu na štěně je, jak ho venčit krmit, hrát si s ním, cvičit, ale nikde nenapíšou, jo a taky dost kouše a dost to bolí a někdy i do krve. Snad jste i nějaké rady našla, které vám pomůžou s tím lépe pracovat.

Ono to ani nemusí být o tom, že by člověk byl začátečník, nebo že by předchozí štěňata nekousala. Ale já mám zkušenosti takové, že to člověk za ty roky (mezi štěňaty) prostě zapomene. My, co se pohybujeme mezi psy - na akcích, cvičácích, vídáme štěňata, známe se s lidmi, co mají štěňata, případně se pohybujeme na sociálních sítích ve "psích" skupinách a nebo takhle na diskuzních fórech, kde se to řeší, tak nás to nepřekvapí, bereme to automaticky. Ale pak jsou lidi, kteří mají celý život psy, pak je pauza, a u dalšího štěněte jsou najednou vyděšení, že tak moc kouše, prostě jen proto, že to zapomněli .

Mám teď takový případ přímo v rodině - důchodci, co měli psy celý život, po posledním psovi byla pár let pauza a teď přišlo nové štěně, které se rozkoukalo a začalo kousat. No a jaké to bylo překvapení - a ti předešlí to určitě prý nedělali , prd, dělali to taky, na to si zase vzpomněli ostatní, co předešlé psy znali. Mám takový pocit, že když má pak člověk toho hotového dokonalého dospělého psa, že může tak nějak úplně vytěsnit to, jak jako štěně hryzal a jak to bylo hrozný, a nechává si spíš ty lepší vzpomínky (ale určitě záleží jak kdo).

Já si třeba u současné feny pamatuji, jak kousala, ale to je 3,5 roku zpátky, takže to není tak dlouho, a pamatuju si to taky díky tomu, že to byl extrém a věčně visela na nohavici a po baráku se nedalo moc pohybovat . U psa, kterému bude 7, už musím jako joo přemýšlet, abych si vybavila, jak jako štěně kousal nebo nekousal, ale u něj si ještě vzpomenu. U předešlého psa už je to hodně let zpátky, kdy byl štěně, a tam už si teda fakt nevybavuju...

A pak samozřejmě ty rozdíly u jednotlivců noo... To bylo vidět už u pár týdnu starého vrhu štěňat, naše štěnda teda byla kousavá všechna , ale bylo vidět, které štěně lehce převedete na hračku, nebo se nechá umazlit, případně reaguje i na hlas, a pak štěně, které prostě záměrně zákeřně kousalo přímo do vás, a hračky ani nic jiného ho nezajímalo . Všechny nové majitele jsem upozorňovala, že jsou to pirani, ale oni to při návštěvě zjistili samy, když se na ně všechna štěnda vrhla , stejně tak jsem jim posílala videa, kde ohryzávali mě, nebo se mi snažili rozcupovat oblečení, takže ti s tím počítali určitě .

Marcelaamax: Už jsem to psala buď výše nebo někde jinde, že právě první pes kousal, ale jen bačkory nebo trochu nohy, ale moc to nebolelo a normálně jsme s ním hráli hru, že mu jako bereme packy a on po nás šel zubama, když začal moc kousat, hra se ukončila. Pes čislo dvě prostě nekousal a to nikdy. Dostali jsme ho teda jako asi už tříměsíčního, tak jestli už byl vychovaný z útulku, to nevím. Každpádně s Malinou by se žádná "kousaná", kde mám zapojený přímo ruce, hrát fakt nedala. Ta začne kousat celkem brzy dost hodně.