Dá se stíhat škola a pes?

Kdy skončí trend borderek?

Když budete chtít, zvládnete všechno. Stačí si rozvrhnout čas a mít chuť. Pokud border kolii naučíte odmalička odpočívat a být v klidu, zvládne být sama doma. Musíte jí potom ovšem tento čas vynahradit. Večer dlouhá procházka, hlavolamy a nejlépe i nějaký cvičák, trénink. Jinak určitě mít volné víkendy a prázdniny. Na doma pořídit klec, otevřít jí na zahradu, nachystat hlavolamy a hračky.

já bych se v první chvíli domluvila s maminkou

protože jsou to nakonec rodiče, kdo rozhodují, kolik psů je v domácnosti. a taky, sama si ho asi v osmé třídě nekoupíte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
já bych se v první chvíli domluvila s maminkou

protože jsou to nakonec rodiče, kdo rozhodují, kolik psů je v domácnosti. a taky, sama si ho asi v osmé třídě nekoupíte.

navíc není jasné, kam se vrtnete po střední škole a pes v nej letech klidně může zůstat na krku zbytku rodiny...z čehož nemusí být nadšení ani na jedné straně

Nevím, jsem tu jediná, co měla na střední kluka? V 16 se zamiluje a na borderku nebude ani pomyšlení...

lesnížínka napsal(a):
Nevím, jsem tu jediná, co měla na střední kluka? V 16 se zamiluje a na borderku nebude ani pomyšlení...

Já na střední kluka neměla, ale většina holek ve třídě jo. Nemyslím, ale že by slečna kašlala na psa kvůli klukovi. Někdo při škole stíhá spousta věcí, někdo nestíhá nic. Prostě si myslím, že to nedokáže nikdo říct. Každý se učí jinak rychle, má jiné ambice... Já bych s tím psem asi počkala a nebo podle toho, jestli by mě měl kdo zastoupit. Je pak blbý, když člověk zjistí, že nestíhá a je akorát ve stresu, dělá všechno a nic pořádně.

Já jsem si přála psa od první třídy. Naši mi chtěli pořídit v 6. třídě jorka, ale nakonec z toho sešlo a upřímně? Jsem ráda, že jsem si pejska pořídila až teď, když pracuju a žiju ve svém, než na základce/střední. Jo, na té základce by to ještě šlo, ale na gymplu bych to absolutně nestíhala. Ale jak se psalo výše, když se chce a rozvrhne se čas, tak to jde. Musíš si to rozmyslet, zda budeš mít opravdu na té střední a potom na vysoké čas a hlavně zda s tím souhlasí rodiče, přeci jen nějaká ta starost to pro ně bude taky :) borderky jsou krásné, ale taky náročné, na to člověk musí myslet taky :)

Nechceš možná počkat, až na té střední budeš, zjistíš, jak moc náročné to je a podle toho se rozhodnout?

Je to indivivduální, ale snad osobní zkušenost nebude vadit.
Já dostala psa na začátku deváté třídy. Základka a gympl byly v pohodě. Akorát jsem holt nejela na lyžák a na vodu, protože pes. Škola naštěstí umožňovala sérii sportovních jednodenních výletů místo toho, abychom byli pryč celý týden, takže potud OK.
Vejška byla jiné kafe. Kvůli/díky psovi jsem nemohla bydlet v Brně, tak jsem dojížděla busy a vlaky denně 3-4 hodiny (podle přestupů i déle, navíc např. jít do školy na desátou znamenalo přijít v osm a dvě hodiny šoupat nohama, takže...). Nedostudovala jsem. Nejen kvůli dojíždění, ale sehrálo určitě významnou roli, protože prostě přes školní týden nebyl čas na nic než se doplazit v osm večer (ale i v deset, když to blbě vyšlo) domů, postarat se o psa a jít si lehnout. Nepochybuji, že jsou lidi, kteří by to zvládli, ale já mezi ně prostě nepatřila.
Další věcí bylo, že jsem na vejšce potkala svého současného přítele. Bydlel v obci vzdálené 150 km. Jezdil mě navštěvovat, ale já mu tu laskavost mohla oplatit jen velmi vzácně podle toho, kdy mi táta přislíbil, že péči o psa vezme na sebe. Psa jsem s sebou na návštěvu vzít nemohla, špatně snášel daleké cestování. Hodně jsme o tom s přítelem diskutovali a nejednou to vypadalo, že pes bude příčinou našeho rozchodu. Nicméně ustáli jsme to - na rozdíl ode mě a kamarádky, která mě opakovaně zvala na Silvestra a já ji opakovaně odmítala. Protože Silvestr, to je dané, že budu se svým psem doma, aby vše proběhlo hladce. K tomu veškeré odpolední zábavy (oslavy narozenin, kávy, pokecy u drinku, akce, plesy, poutě...) byly s mou účastí jen tehdy, když jsem našla psovi náhradního pečovatele. Časem jí došly nervy, no.
Navzdory všemu chci, aby tu zaznělo, že toho nelituji. Mít psa bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života.

Jinak všechno, co tu padlo, stojí za zvážení. Musíte mít alespoň základní podporu rodičů, abyste vůbec mohla mít psa. A teď, v tento okamžik, nevíte, co bude dál. Čeká Vás období velkých změn. Bordera je poměrně náročný pes. Rozmyslete si, jestli je teď vhodná doba na to, abyste si pořídila takový závazek. Ten pes během svého života možná zažije stěhování, Vaše lásky, velké změny, třeba narození Vašeho dítěte... Zvládnete to?

Taky bych hlasovala pro to, počkat, jak dopadne ta střední. Když to bude v půlce prvního ročníku vypadat dobře, přes prázdniny lze vychovávat štěníka a zvykat ho na režim a na vejšce se přeci jen už ten studijní plán dá lehce přizpůsobit tvým potřebám a dá se bydlet i s psíkem s trochou štěstí na privátě (zejména u nás na přírodovědě byla velká množina magorů, co měli v bytě nastrkanou různou havěť, pamatuju, jak jsme spali na matracích na zemi mezi terárky s chameleony, potemníky a šváby, sem tam sklípkan, v kleci činčila, a po hlavách nám skákaly kočky...).

Proč furt jen bordery? Proč né treba kelpinku nebo pudla... říká člověk, co má doma bordery

Jako takhle, spousta lidí má bordery a normálně chodí do práce (třeba já). Ráno odcházím okolo půl 7 a vracím se ve 4. Už tohle je docela na těsno, ale dá se to s tím, že nemám žádné jiné povinnosti mimo psů, kterým věnuji většinu svého volného času. Je to unavující. Upřímně si nedokážu představit se k tomu ještě navíc muset učit, dělat úkoly, mít nějaký společenský život... to samozřejmě neznamená, že to nejde.

Prvně bych si sedla s rodiči a zjistila, jestli jsou ochotni mě v tomto podporovat jak časově tak třeba i finančně. Kolik peněz jsem vyplázla jenom tento týden (tablety proti klíšťatům, operace zubů, postroj pro mlaďocha, nová hračka, tréninky...) se mi ani nechce říkat nahlas.

Třeba já na vejšce čas na psa taky neměla, ale zase jsem dojížděla hodinu tam i zpět... Je pravda, že asi nikdy nebude vhodný čas. Škola, zkouškové, nová práce, děti... Já si jednu svojí fenu pořídila těsně před státnicema a mlaďocha ještě ve zkušebce v nové práci a upřímně? Nelituji.

Takže pokud rodiče souhlasí, cítíte se na to, tak proč ne. Akorát prostě budu všem do smrti doporučovat jiné plemeno. Ale na to mám zase svoje důvody

Taky bych se připojila k těm, co radí ještě počkat... Ale pokud máte v rodině podporu, tak bych (taky) radila jiné plemeno. Takové, které bude moci převzít kdokoliv jiný z rodiny a nebude muset vymýšlet hromadu blbostí, aby hyperaktivnímu psovi zaměstnal hlavu.
Třeba takový pudl (a kolik jich je velikostí a barev!) je moc chytrý a učenlivý pes, akční a přitom plně rodinný. I na cvičák se s ním dá jít. Je velká škoda, že už je není moc vidět, přitom je to pes, který by splnil většinu požadavků (skoro) každého. A nemusí být ostříhaný s těmi bambulkami na prdýlce, dá se z něho udělat "sporťák".

Já bych do toho šla jen v případě, že ten, kdo to případně bude muset přebrat po mně, to bude dělat a bude to dělat rád. Protože volba vysoké je teď nejistá a nikde není napsáno, že se bude pes moct brát na přednášky, moje škola to třeba neumožňuje a myslím, že nebude jediná.
Takže jestli rodiče nejsou předem nadšení z varianty, že by někde hopsali agility, volila bych rasu, se kterou to můžu dělat, ale která pak nebude trpět, když se přejde jen do režimu procházek a takového nějakého zábavného cvičení během nich. Jestli rodiče nejsou ani typ na každodenní procházky, tak bych se na to asi vybodla úplně, respektive bych to rozhodnutí ještě odložila. Minimálně do nástupu na střední, abych viděla, jak ten provoz tam bude vypadat a jak se mi bude chtít každej den mazat rovnou domů za psem.

Dobrý den, moc všem děkuji za rady a vaše názory moc si toho vážím.

Zoia napsal(a):
Já bych do toho šla jen v případě, že ten, kdo to případně bude muset přebrat po mně, to bude dělat a bude to dělat rád. Protože volba vysoké je teď nejistá a nikde není napsáno, že se bude pes moct brát na přednášky, moje škola to třeba neumožňuje a myslím, že nebude jediná.
Takže jestli rodiče nejsou předem nadšení z varianty, že by někde hopsali agility, volila bych rasu, se kterou to můžu dělat, ale která pak nebude trpět, když se přejde jen do režimu procházek a takového nějakého zábavného cvičení během nich. Jestli rodiče nejsou ani typ na každodenní procházky, tak bych se na to asi vybodla úplně, respektive bych to rozhodnutí ještě odložila. Minimálně do nástupu na střední, abych viděla, jak ten provoz tam bude vypadat a jak se mi bude chtít každej den mazat rovnou domů za psem.

Nevolila bych rasu žádnou, je tam jorková, která si ještě 5let bude ráda s holkou užívat. Pro jorkovou jen dobře, nebude líná tlustá koule

Inu, tady by ale otázka měla znít jinak - dají se stíhat DVA psi a škola? Myslím, že to trochu mění perspektivu, obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že zřejmě bude z podstaty (plemenná příslušnost, věk, možná i kvůli specifickým aktivitám/sportům) nutné s každým psem trávit čas do značné míry individuálně.

Inu, tady by ale otázka měla znít jinak - dají se stíhat DVA psi a škola

Nepochybně dají.
V patnácti je člověk mistr světa - teoreticky.

Já studuji gymnázium, mám doma štěně whippeta a NO se kterou aktivně sportuju a další dva psí důchodce.
Jediný kdo ví jak to budeš stíhat, jsi ty. Já jsem teď v sextě, stihla jsem si s fenou udělat zkoušky, závodit, příští týden máme jít na výstavu a bonitaci a potom už snad budou štěňata - Chce to mít řád a kolikrát i něco obětovat, začátky na škole nejsou lehké, známkování je přísné.

Tak já jsem si prošla gymnáziem (8 leté) a nyní studuji 2. školu (předtím VŠ, nyní VOŠ), přičemž mé zaměření vždy bylo cílené ke zvířatům. Na gympl jsem psa brát nesměla, moji první fenu (border kolii) jsem po dlouhém přemlouvání dostala ve 14 letech, což pro mě znamenalo v tercii. Žila jsem koňmi a následně psem. Jelikož byla jaká byla a ve škole se dělaly jednou za 4 roky "Vánoční akademie", kde jsme jako žáci mohli ukázat, co děláme, tak se mnou vlastně byla i ve škole, kdy jsme předváděly dog dancing. Čubu jsem si přivezla těsně před Veikonocemi, měly jsem 3 dny na sžití a rovnou jsem jí zahrnula do své rutiny. Dojížděla jsem, tak od sedmi do odpoledne vydržela, případně mi ji nějaký člen rodiny přes den i vzal na rychlo vyvenčení a zvládly jsme to, ani nevím jak. Psa mi pořídil táta, ale pak jsem si chodila vydělávat, abych si psa +- zvládla sama. Pokud bylo třeba, samozřejmě mi maminka vypomohla, ale čím starší jsem byla, tím víc to leželo na mně. V 18 letech byla kompletně finanční starost o psa jen moje starost. A šlo to. Ale s podporou by to určitě bylo taky trochu veselejší :)

Uznám sama, že jsem víc dávala zvířatům než studiím - můj odpor vůči gymnáziu byl dost hluboký a trvá :-)) Už během gymplu jsem brala i pejsky do dočasky a občas to bylo krapet krev, ale pořád jsem byla na jednom místě a dalo se. Ovšem prioritu měla zvířata, ve škole jsem nepatřila k těm, kdo měl vyznamenání. Sice jsem nebyla úplně lempl, ale pokud bys měla za cíl jít na veterinu, dobře bych promyslela, zda si psa pořídit. Jednak už na gymplu to chce dost úsilí (protože se přijímá významně na základě prospěchu ze střední) co se týká času a učení, na vysoké to potom první tři roky je takový mazec, že málokdo stíhá k tomu všemu ještě adekvátně věnovat čas psovi. Ale zase je to asi i o prioritách, podpoře rodičů. Pokud se budeš muset částečně živit sama, je pes utopie.

Já šla po gymplu na Mendelovu Univerzitu, kam jsem si po dohodě mohla brát i psa, pokud jsme neměli ten den laboratoře. Ale především jsem si udělala rozvrh tak, že jsem chodila do školy jen 2 dny v týdnu a zbytek jsem pracovala a měla jsem čas se věnovat pesanům. Na vysoké jsem si ve 2. ročníku na bakaláři pořídila druhého psa (belgický ovčák). Stejné možnosti nabízí i Česká zemědělská univerzita. Jen doporučuji promyslet, čemu se chceš věnovat, protože kynologie má krásný program na ČZU a na prezenčním studiu se člověk někam podívá a dozví krásné věci, které ale v životě málo upotřebí - aspoň co říkají kamarádi, kteří studovali či studují nyní.

A poté jsem objevila nově otevřený obor na VOS a SŠ Boskovice, kde je obor "Fyzioterapie zvířat", kdy si psy vysloveně bereme do školy, protože je ve škole potřebujeme. Učíme se dost prakticky, máme dost praxí. Nevýhoda oproti vysoké je, že je to škola na 5 dní v týdnu, takže z hlediska živení se, je to dost náročné. Ale z hlediska věnování se psovi je to paráda. Navíc mě konečně něco vážně baví a dává mi smysl.
Pokud uvažuješ na tom, jít dál směrem zvířat (přestože stejně budeš dělat vždy s lidmi, nedělejme si iluze :-)) ), tak za mě doporučuji rovnou zvolit střední veterinární. Budeš mít v lecčems výhodu. Na chemii, budeš-li chtít jít na veterinu na přijímačky, si zařídit doučování a máš za mě lepší předpoklad se tam dostat.
Kdyby tě něco zajímalo blíž, klidně napiš. Je to samozřejmě jen má osobní zkušenost, můj pohled.
A ještě doplním, že tedy vždy bylo náročnější sehnat bydlení ke škole, studuju na druhé straně republiky, se psem je to vždy těžší najít bydlení a hlavně dražší. s tím je nutno počítat, pokud se někdo rozhodne, jako já, že pes jde s ním, ať jdu, kam jdu :))
Ať se ti daří :)

jana.jenickova napsal(a):
Tak já jsem si prošla gymnáziem (8 leté) a nyní studuji 2. školu (předtím VŠ, nyní VOŠ), přičemž mé zaměření vždy bylo cílené ke zvířatům. Na gympl jsem psa brát nesměla, moji první fenu (border kolii) jsem po dlouhém přemlouvání dostala ve 14 letech, což pro mě znamenalo v tercii. Žila jsem koňmi a následně psem. Jelikož byla jaká byla a ve škole se dělaly jednou za 4 roky "Vánoční akademie", kde jsme jako žáci mohli ukázat, co děláme, tak se mnou vlastně byla i ve škole, kdy jsme předváděly dog dancing. Čubu jsem si přivezla těsně před Veikonocemi, měly jsem 3 dny na sžití a rovnou jsem jí zahrnula do své rutiny. Dojížděla jsem, tak od sedmi do odpoledne vydržela, případně mi ji nějaký člen rodiny přes den i vzal na rychlo vyvenčení a zvládly jsme to, ani nevím jak. Psa mi pořídil táta, ale pak jsem si chodila vydělávat, abych si psa +- zvládla sama. Pokud bylo třeba, samozřejmě mi maminka vypomohla, ale čím starší jsem byla, tím víc to leželo na mně. V 18 letech byla kompletně finanční starost o psa jen moje starost. A šlo to. Ale s podporou by to určitě bylo taky trochu veselejší :)

Uznám sama, že jsem víc dávala zvířatům než studiím - můj odpor vůči gymnáziu byl dost hluboký a trvá :-)) Už během gymplu jsem brala i pejsky do dočasky a občas to bylo krapet krev, ale pořád jsem byla na jednom místě a dalo se. Ovšem prioritu měla zvířata, ve škole jsem nepatřila k těm, kdo měl vyznamenání. Sice jsem nebyla úplně lempl, ale pokud bys měla za cíl jít na veterinu, dobře bych promyslela, zda si psa pořídit. Jednak už na gymplu to chce dost úsilí (protože se přijímá významně na základě prospěchu ze střední) co se týká času a učení, na vysoké to potom první tři roky je takový mazec, že málokdo stíhá k tomu všemu ještě adekvátně věnovat čas psovi. Ale zase je to asi i o prioritách, podpoře rodičů. Pokud se budeš muset částečně živit sama, je pes utopie.

Já šla po gymplu na Mendelovu Univerzitu, kam jsem si po dohodě mohla brát i psa, pokud jsme neměli ten den laboratoře. Ale především jsem si udělala rozvrh tak, že jsem chodila do školy jen 2 dny v týdnu a zbytek jsem pracovala a měla jsem čas se věnovat pesanům. Na vysoké jsem si ve 2. ročníku na bakaláři pořídila druhého psa (belgický ovčák). Stejné možnosti nabízí i Česká zemědělská univerzita. Jen doporučuji promyslet, čemu se chceš věnovat, protože kynologie má krásný program na ČZU a na prezenčním studiu se člověk někam podívá a dozví krásné věci, které ale v životě málo upotřebí - aspoň co říkají kamarádi, kteří studovali či studují nyní.

A poté jsem objevila nově otevřený obor na VOS a SŠ Boskovice, kde je obor "Fyzioterapie zvířat", kdy si psy vysloveně bereme do školy, protože je ve škole potřebujeme. Učíme se dost prakticky, máme dost praxí. Nevýhoda oproti vysoké je, že je to škola na 5 dní v týdnu, takže z hlediska živení se, je to dost náročné. Ale z hlediska věnování se psovi je to paráda. Navíc mě konečně něco vážně baví a dává mi smysl.
Pokud uvažuješ na tom, jít dál směrem zvířat (přestože stejně budeš dělat vždy s lidmi, nedělejme si iluze :-)) ), tak za mě doporučuji rovnou zvolit střední veterinární. Budeš mít v lecčems výhodu. Na chemii, budeš-li chtít jít na veterinu na přijímačky, si zařídit doučování a máš za mě lepší předpoklad se tam dostat.
Kdyby tě něco zajímalo blíž, klidně napiš. Je to samozřejmě jen má osobní zkušenost, můj pohled.
A ještě doplním, že tedy vždy bylo náročnější sehnat bydlení ke škole, studuju na druhé straně republiky, se psem je to vždy těžší najít bydlení a hlavně dražší. s tím je nutno počítat, pokud se někdo rozhodne, jako já, že pes jde s ním, ať jdu, kam jdu :))
Ať se ti daří :)

"Ale především jsem si udělala rozvrh tak, že jsem chodila do školy jen 2 dny v týdnu a zbytek jsem pracovala a měla jsem čas se věnovat pesanům."

A toto na VŠ lze? Smím vědět, jak jste toho docílila?

Tak já se teda přiznám, že pro mě šlola a pes bylo docela náročné. Ovčandu jsem dostala na konci třetího ročníku na elektrotechnické průmyslovce.
Bylo to pro mě ještě složitější v tom, že jsem jí měla u rodičů mého manžela (tedy tehdy jsme ještě manželé nebyli". Takže ze školy tradá pro čubu a samozřejmě pes byl top, takže jsem se domů vracela večer nebo jsem si jí přivezla domů a večer vracela.....škola tím docela trpěla.

fikovnice napsal(a):
"Ale především jsem si udělala rozvrh tak, že jsem chodila do školy jen 2 dny v týdnu a zbytek jsem pracovala a měla jsem čas se věnovat pesanům."

A toto na VŠ lze? Smím vědět, jak jste toho docílila?

Edit: Když si vezmu, že máme v ročníku cca 250 studentů VL, 70 studentů ZL, a asi 13 bakalářských oborů (každý má v průměru nejm. po 30 lidech) a k tomu anglické mutace těchto směrů...tak rozvrh dělá software... A to samozřejmě píšu o jediném předmětu, k tomu je potřeba připočíst milión dalších. Nějak si fakt neumím představit, že by si každý student chtěl nějak "udělat svůj rozvrh". U nás naprosto vyloučeno!

fikovnice napsal(a):
Edit: Když si vezmu, že máme v ročníku cca 250 studentů VL, 70 studentů ZL, a asi 13 bakalářských oborů (každý má v průměru nejm. po 30 lidech) a k tomu anglické mutace těchto směrů...tak rozvrh dělá software... A to samozřejmě píšu o jediném předmětu, k tomu je potřeba připočíst milión dalších. Nějak si fakt neumím představit, že by si každý student chtěl nějak "udělat svůj rozvrh". U nás naprosto vyloučeno!

Zrovna medicína je dost specifická. :-) Různé školy to mají různě. Když jsem na VŠ (jiného zaměření) byla já, tak jsem si mimo první semetr taky dělala rozvrh sama. Přednášky byly dané, ale cvičení měla víc paralelek, takže se vybírat dalo. A k tomu jsme měli velký podíl volitelných předmětů, kde se taky dalo vybírat podle toho, kdy se vyučovaly.
Když jsem pak dělala ke škole plný úvazek, taky jsem měla školu jen na dva dny v týdnu, abych to stíhala.
Ale tohle řešit ve 14 letech stejně nemá smysl. :-)

fikovnice napsal(a):
Edit: Když si vezmu, že máme v ročníku cca 250 studentů VL, 70 studentů ZL, a asi 13 bakalářských oborů (každý má v průměru nejm. po 30 lidech) a k tomu anglické mutace těchto směrů...tak rozvrh dělá software... A to samozřejmě píšu o jediném předmětu, k tomu je potřeba připočíst milión dalších. Nějak si fakt neumím představit, že by si každý student chtěl nějak "udělat svůj rozvrh". U nás naprosto vyloučeno!

U nás se taky rozvrh dal navolit. Samozřejmě nějaký hodiny měli jen jeden termín, typicky přednášky, ale cvika už měli termínů dost. Ale spíš než podle času, jsem si vybírala podle cvičících a něco už bylo obsazené, do systému to pouštělo postupně podle prospěchu.

Do 3 dnů se mi to povedlo smrsknout jednou a to za cenu toho, že jsem to měla slušně natřískaný a jeden den 12h v kuse, asi nemusím psát jaká to byla blbost...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zrovna medicína je dost specifická. :-) Různé školy to mají různě. Když jsem na VŠ (jiného zaměření) byla já, tak jsem si mimo první semetr taky dělala rozvrh sama. Přednášky byly dané, ale cvičení měla víc paralelek, takže se vybírat dalo. A k tomu jsme měli velký podíl volitelných předmětů, kde se taky dalo vybírat podle toho, kdy se vyučovaly.
Když jsem pak dělala ke škole plný úvazek, taky jsem měla školu jen na dva dny v týdnu, abych to stíhala.
Ale tohle řešit ve 14 letech stejně nemá smysl. :-)

Fakt?
Já myslela, že už prakticky všechny VŠ přešly na vytváření rozvrhu nějakým softwarem. Já si vůbec v dnešní době neumím představit nějaké rozvrháře či holky na Studijním, jak to tvoří takříkajíc na koleni, přesunují studenty dle jejich libovůle na jimi zvolené dny a praktika...
Ale...třeba to je možné, osobně si to představit ale neumím...a takovou funkci bych nechtěla ani za nic!

elisak napsal(a):
U nás se taky rozvrh dal navolit. Samozřejmě nějaký hodiny měli jen jeden termín, typicky přednášky, ale cvika už měli termínů dost. Ale spíš než podle času, jsem si vybírala podle cvičících a něco už bylo obsazené, do systému to pouštělo postupně podle prospěchu.

Do 3 dnů se mi to povedlo smrsknout jednou a to za cenu toho, že jsem to měla slušně natřískaný a jeden den 12h v kuse, asi nemusím psát jaká to byla blbost...

Jak píšete, že jste se přesouvala dle cvičících...tak to naši studenti také mohou - pokud je volná kapacita, ale i za dalších podmínek. Ale prostě předmět, který učím, musí absolvovat dvousemestrálně, nemohou jít jednou k jednomu cvičímu, podruhé k jinému, cvika jsou rigidně časově, osobou a místem dány dopředu, dtto přednášky. Ten přesun k jinému pedagogovi je možný spíše výjimečně a je to na dobrovůli (a místu v učebně) nás - konkrétních cvičících.

fikovnice napsal(a):
Jak píšete, že jste se přesouvala dle cvičících...tak to naši studenti také mohou - pokud je volná kapacita, ale i za dalších podmínek. Ale prostě předmět, který učím, musí absolvovat dvousemestrálně, nemohou jít jednou k jednomu cvičímu, podruhé k jinému, cvika jsou rigidně časově, osobou a místem dány dopředu, dtto přednášky. Ten přesun k jinému pedagogovi je možný spíše výjimečně a je to na dobrovůli (a místu v učebně) nás - konkrétních cvičících.

tak i u nás si studenti dokáží rozvrh "sklepat". Někteří mají kliku - a do třech dnů to dokážou - jindy holt mají povinné předměty dané tak, že jsou rádi, když uhájí volný pátek (tam je míň prezenční výuky, protože pedagogové mívají dálkaře). A někdy ani to ne a je z toho celý týden. Záleží na ročníku, na studijním programu, na množství vypsaných cvičení, na klice a na "drzosti" narvat to do málo dní...
Ale pokud si nacpou předměty do pár dnů - pak jsou ve škole třeba od 7 do 19:30... a psa na výuku si vzít rozhodně nemůžou. Pak na přednášky občas nechodí, na cvikách se vybere povolený počet absencí... a pak se diví, že se studium nedá zvládnout a skončí.

JInak o rozvrzích teď nemluvit - sice je vytvoří "systém" - ale vzniklé kolize (lidí, prostor, omezení...) dořešit musím. A že jich je. A pak tady "hraju šachy" s přesuny, volám všem postiženým... Jediný, kdo má radost je Yoda - neboť do školy chodím jen odučit (a v létě mám výuky málo) a rozvrhuju si právě v tento čas doma...

fikovnice napsal(a):
Fakt?
Já myslela, že už prakticky všechny VŠ přešly na vytváření rozvrhu nějakým softwarem. Já si vůbec v dnešní době neumím představit nějaké rozvrháře či holky na Studijním, jak to tvoří takříkajíc na koleni, přesunují studenty dle jejich libovůle na jimi zvolené dny a praktika...
Ale...třeba to je možné, osobně si to představit ale neumím...a takovou funkci bych nechtěla ani za nic!

Bylo to tak, ale jaká je situace v současnosti, nevím, zaměstnaná tam nejsem. Tehdy to fungovalo tak, že rozvrhář vypisoval paralelky (předcházel kolizím, aby se třeba v jednom labu neučily současně dva předměty atp.), a studenti se do nich zapisovali (event. mezi nimi přesouvali) sami v informačním systému. Navíc tím, jak bylo hodně pedagogů ve výzkumu, byl rozvrh poměrně předvídatelný - většina měla vyhrazený nějaký den na učení, takže jsi věděla, že když budeš mít předmět u XYZ, bude to pravděpodobně v úterý atp.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bylo to tak, ale jaká je situace v současnosti, nevím, zaměstnaná tam nejsem. Tehdy to fungovalo tak, že rozvrhář vypisoval paralelky (předcházel kolizím, aby se třeba v jednom labu neučily současně dva předměty atp.), a studenti se do nich zapisovali (event. mezi nimi přesouvali) sami v informačním systému. Navíc tím, jak bylo hodně pedagogů ve výzkumu, byl rozvrh poměrně předvídatelný - většina měla vyhrazený nějaký den na učení, takže jsi věděla, že když budeš mít předmět u XYZ, bude to pravděpodobně v úterý atp.

No pravdou je, že my máme také rozvrhářku...ale ona zadá data do "stroje" a ten vyplivne horoskop, ehm rozvrh . Kolize učeben, učitelů, ústavů, studentů si systém pohlídá.

fikovnice napsal(a):
No pravdou je, že my máme také rozvrhářku...ale ona zadá data do "stroje" a ten vyplivne horoskop, ehm rozvrh . Kolize učeben, učitelů, ústavů, studentů si systém pohlídá.

Tak to oni asi taky, to já do toho zase tak nevidím.

fikovnice napsal(a):
"Ale především jsem si udělala rozvrh tak, že jsem chodila do školy jen 2 dny v týdnu a zbytek jsem pracovala a měla jsem čas se věnovat pesanům."

A toto na VŠ lze? Smím vědět, jak jste toho docílila?

Ano, mně to šlo. Jak psali už někteří jiní, dalo se, kromě prvního semestru, si navolit postupně dle prospěchu rozvrh. Díky lepšímu průměru jsem si volila cvičení mezi prvními a je pravda, že jsem nechodila na přednášky. Ale stačilo mi to tak :-)

Jen dodám, že jsem ty dva dny byla ve škole od rána od 7. hod. do 18 hod., v zápočtovém týdnu jsem si to pěkně vyžrala, ale jinak to šlo :-)) Jelikož jsem se musela živit sama, tak to tak i muselo jít.

jana.jenickova napsal(a):
Ano, mně to šlo. Jak psali už někteří jiní, dalo se, kromě prvního semestru, si navolit postupně dle prospěchu rozvrh. Díky lepšímu průměru jsem si volila cvičení mezi prvními a je pravda, že jsem nechodila na přednášky. Ale stačilo mi to tak :-)

Jen dodám, že jsem ty dva dny byla ve škole od rána od 7. hod. do 18 hod., v zápočtovém týdnu jsem si to pěkně vyžrala, ale jinak to šlo :-)) Jelikož jsem se musela živit sama, tak to tak i muselo jít.