
Americky stafordširsky terier

Prodám Amerického stafordšírského teriéra - Chov. stanice přijímá rezervace...
15000 Kč
Dobrý večer všem,
mám amstaffa, který přelomem svého třetího roku začal být agresivní na psy, co jsou agresivní na něj. Na jednu stranu rozumím tomu, že sám sebe brání, ale na druhou stranu ho nemohu nechat, aby si dělal to, co on zrovna chce.
Modelová situace - Jsme na procházce, mineme několik psů, po kterých pouze kouká, netahá mě k nim, zkrátka je vzorný, jelikož ti ostatní psi si ho též nevšímají, po případě po něm jen pokukují. Pak jdeme po chodníku a na druhé straně prochází paní se psem (plemeno není podstatné, ani můj pes nedělá rozdíly), který na mého psa začne štěkat, či jiným způsobem projevovat agresivní chování. V tu chvíli se z mého psa stává neřízená střela, která by byla schopna mi i ruce urvat, jen aby dosáhla svého. Řeším to prozatím tak, že se do takových situací schválně pouštím, pak mu dávám najevo, že to nesmí, ať už odtáhnutím pryč, nebo snahou odpoutat jeho pozornost například hračkou. Musím tedy přiznat, že to nefunguje. Netuším, jestli to dělám správně. Nikdy jsem se s touto situací nepotkala, a především můj pes byl dosud naprosto bezproblémový. Nestalo se nic, co by mohlo jeho názor na ostatní psy změnit. Prosím tedy zkušenější uživatele a pejskaře o radu, jak se v těchto situacích chovat, anebo ještě lépe, jak je naprosto odbourat. Předem všem děkuji za odpovědi k tématu.
Nestalo se nic, co by mohlo jeho názor na ostatní psy změnit.
Jednoduché, pes dospěl. A u AST není tohle chování nic neobvyklého, prostě si nenechá s*át na hlavu od ostatních psů....
Mě na tyhle výpady, kdy chtěl pes zabít ostatní psy, pomohl v první řadě náhubek (který by takový pes mezi ostatními psy mít měl), protože tím jsem se dost uklidnila i já. No a sebevědomě jít s pocitem, že se nic nestane, že to mám pod kontrolou já. Nevím jak to popsat, ale opravdu tohle moje vnitřní nastavení pomohlo nejvíc. Dokud jsem kolem psů chodila s tím, že jsem už dopředu věděla, že bude zle, tak opravdu zle bylo...
Řeším to prozatím tak, že se do takových situací schválně pouštím, pak mu dávám najevo, že to nesmí, ať už odtáhnutím pryč, nebo snahou odpoutat jeho pozornost například hračkou. Musím tedy přiznat, že to nefunguje
Ono když se snažíte až pak, kdy už je pes v rauši, tak to už moc smysl nemá. Chce to podchytit ještě předtím než k tomu dojde. Já nevím, pokud třeba pes umí chodit u nohy, tak mu v tu chvíli dát "k noze" a svižně kolem toho druhého psa projít s tím, že pes kouká na mě, a pak veeeeliká pochvala a odměna. Nebo dát třeba "sedni" a nechat druhého psa projít, ale pro většinu psů je lepší v tom případě právě pohyb. A nebo pak uklidňuje žvejkání hračky, případně my jsme kolem psů za plotem procházeli s hračkou v hubě - pes držel a žvýkal míček, a ještě se zároveň o míček na provázku tahal se mnou, pak nebyl čas řešit psy za plotem, ale to je zase v rozporu s tím košíkem .
Ale co si budeme, taky občas narazíme na psa, který se prostě nelíbí, a poznám to už zdálky. Řeším právě třeba tím "k noze", ale chce to včas, dokud pes vnímá. V případě takové jako nouzovky mi pomáhá chytnout psa za obojek, nedokážu vysvětlit proč, ale v situaci, kdy jindy by pes na druhého vyjel, tak pokud ho držím za obojek, s důrazným "NE", tak neudělá nic a psa nechá projít...
marcelaamax
napsal(a):
Nestalo se nic, co by mohlo jeho názor na ostatní psy změnit.
Jednoduché, pes dospěl. A u AST není tohle chování nic neobvyklého, prostě si nenechá s*át na hlavu od ostatních psů....
Mě na tyhle výpady, kdy chtěl pes zabít ostatní psy, pomohl v první řadě náhubek (který by takový pes mezi ostatními psy mít měl), protože tím jsem se dost uklidnila i já. No a sebevědomě jít s pocitem, že se nic nestane, že to mám pod kontrolou já. Nevím jak to popsat, ale opravdu tohle moje vnitřní nastavení pomohlo nejvíc. Dokud jsem kolem psů chodila s tím, že jsem už dopředu věděla, že bude zle, tak opravdu zle bylo...
Řeším to prozatím tak, že se do takových situací schválně pouštím, pak mu dávám najevo, že to nesmí, ať už odtáhnutím pryč, nebo snahou odpoutat jeho pozornost například hračkou. Musím tedy přiznat, že to nefunguje
Ono když se snažíte až pak, kdy už je pes v rauši, tak to už moc smysl nemá. Chce to podchytit ještě předtím než k tomu dojde. Já nevím, pokud třeba pes umí chodit u nohy, tak mu v tu chvíli dát "k noze" a svižně kolem toho druhého psa projít s tím, že pes kouká na mě, a pak veeeeliká pochvala a odměna. Nebo dát třeba "sedni" a nechat druhého psa projít, ale pro většinu psů je lepší v tom případě právě pohyb. A nebo pak uklidňuje žvejkání hračky, případně my jsme kolem psů za plotem procházeli s hračkou v hubě - pes držel a žvýkal míček, a ještě se zároveň o míček na provázku tahal se mnou, pak nebyl čas řešit psy za plotem, ale to je zase v rozporu s tím košíkem .
Ale co si budeme, taky občas narazíme na psa, který se prostě nelíbí, a poznám to už zdálky. Řeším právě třeba tím "k noze", ale chce to včas, dokud pes vnímá. V případě takové jako nouzovky mi pomáhá chytnout psa za obojek, nedokážu vysvětlit proč, ale v situaci, kdy jindy by pes na druhého vyjel, tak pokud ho držím za obojek, s důrazným "NE", tak neudělá nic a psa nechá projít...
Moc děkuji za reakci. Ano, máte pravdu, dospěl. Není to můj první amstaff, měla jsem před ním už jednoho, nicméně s tím nikdy takový problém nebyl. Vím, že každý je jiný a nedá se to paušalizovat.
Já zasahuji právě ještě před tím. Zatím nepoznám, který pes na něj bude startovat, a který ne, každopádně už když vidím psa, začínám s prvními přípravnými kroky k následné ignoraci (která nefunguje ). To znamená, že mu ukazuji míček, mluvím na něj a snažím se s ním okolo psa projít v co největším klidu. Funguje to pouze v případě, že ten pes si ho nevšímá, pokud si ho všímá, nastává situace popsána výše.
Co se týče košíku, tak ten z duše nenávidí. Nechá si ho nasadit, ode mě by si ostatně nechal snad i zub zaživa vytrhnout, ale po nasazení se strašně klepe, padají z něj chlupy a je zkrátka v naprostém stresu, proto jsem byla ráda, že přivolání máme na 99 %, poslouchá, umí chodit u nohy a zvládá povely, tedy košík nebyl nikdy třeba. Přiznávám, že tohle je má vina, protože jsem u něj na košík nikdy neapelovala, neznala jsem, že to není důležité.
Pokud jde o moje vnitřní nastavení, tak já z toho zase takové nervy nemám, mám 56 kilo a vím, že psa s třiceti kily bez problému udržím v každé situaci. Jen mě to nejspíš spíš asi vnitřně štve, než nervuje a to můj pes cítí určitě taky.
Zkusím tedy dát na vaše rady a postupně naučím na košík, nebo začnu chodit opět s ohlávkou (ta na něj dost zabírala). Budu to víc pilovat a se psem u nohy zkusím okolo druhého svižně protančit. Budu doufat, že se to začne lepšit. Prozatím nedělám žádné závěry, ostatně se to snažíme odbourat teprve necelý měsíc. V naději mě drží to, že vytrvalost se vyplatí a za pár měsíců můžu mít na vodítku opět úplně jiného psa. Ještě jednou moc děkuji za příspěvek. Opravdu se pokusím řídit tvým doporučením.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.32.225
Dahlia
napsal(a):
Moc děkuji za reakci. Ano, máte pravdu, dospěl. Není to můj první amstaff, měla jsem před ním už jednoho, nicméně s tím nikdy takový problém nebyl. Vím, že každý je jiný a nedá se to paušalizovat.
Já zasahuji právě ještě před tím. Zatím nepoznám, který pes na něj bude startovat, a který ne, každopádně už když vidím psa, začínám s prvními přípravnými kroky k následné ignoraci (která nefunguje ). To znamená, že mu ukazuji míček, mluvím na něj a snažím se s ním okolo psa projít v co největším klidu. Funguje to pouze v případě, že ten pes si ho nevšímá, pokud si ho všímá, nastává situace popsána výše.
Co se týče košíku, tak ten z duše nenávidí. Nechá si ho nasadit, ode mě by si ostatně nechal snad i zub zaživa vytrhnout, ale po nasazení se strašně klepe, padají z něj chlupy a je zkrátka v naprostém stresu, proto jsem byla ráda, že přivolání máme na 99 %, poslouchá, umí chodit u nohy a zvládá povely, tedy košík nebyl nikdy třeba. Přiznávám, že tohle je má vina, protože jsem u něj na košík nikdy neapelovala, neznala jsem, že to není důležité.
Pokud jde o moje vnitřní nastavení, tak já z toho zase takové nervy nemám, mám 56 kilo a vím, že psa s třiceti kily bez problému udržím v každé situaci. Jen mě to nejspíš spíš asi vnitřně štve, než nervuje a to můj pes cítí určitě taky.
Zkusím tedy dát na vaše rady a postupně naučím na košík, nebo začnu chodit opět s ohlávkou (ta na něj dost zabírala). Budu to víc pilovat a se psem u nohy zkusím okolo druhého svižně protančit. Budu doufat, že se to začne lepšit. Prozatím nedělám žádné závěry, ostatně se to snažíme odbourat teprve necelý měsíc. V naději mě drží to, že vytrvalost se vyplatí a za pár měsíců můžu mít na vodítku opět úplně jiného psa. Ještě jednou moc děkuji za příspěvek. Opravdu se pokusím řídit tvým doporučením.
Nic proti alr ten vas i kdyz bude zlatej at ma ten kos kdykoliv kdy nejste mimo mesto v polích kde nikdo. Protoze nikdy nerikej nikdy a az se vam jedbou vyskubme a ciziho psa zakousne pruser bude na vas.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Obecně by mě zajímalo, kde se v některých lidech bere ta bohorovnost, že jejich pes náhubek nepotřebuje.
Třeba zde. Být to můj pes, je na náhubek zvyklý, a jinak než s nahubkem by nechodil.
Zadavatelku úvodního příspěvku bych nechtěla potkat se psem. A to pomijím, že píše, že má pes spolehlivé přivolání - pouští ho na volno bez nahubku? To bych já neriskla.
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nic proti alr ten vas i kdyz bude zlatej at ma ten kos kdykoliv kdy nejste mimo mesto v polích kde nikdo. Protoze nikdy nerikej nikdy a az se vam jedbou vyskubme a ciziho psa zakousne pruser bude na vas.
To je pak už to poslední na koho bude ten průser, osobně bych nikdy nechtěla zažít jak můj pes zakusuje jiného psa, u toho řve bezmocný zoufalý majitel, který naprosto zbytečně právě ztrácí svého parťáka, člena rodiny.