Hans29

XXX.XXX.107.103
Ahoj, máme teď nově 4letou kříženou fenku zřejmě labradorku s něčím (nevíme) a bohužel ji nezvladáme. Je hodně bázlivá a vždy jsme měli v rodině pejsky pohodáře a nejsme ani nějací velký výcvikáři, takže si s ní nevíme rady. Fenka není vůbec socializována, bojí se téměř všech zvuků, projíždějícího auta,motorky, vlaku i dokonce lidí. Její strach se projevuje tím, že na vše útočí. Bohužel je agresivní i na členy rodiny, nejvíce na 10 letou dceru. Máme pejska uvnitř v domě, protože jsme předešlé psy také měli doma, ale dcera se nemůže volně v domě pohybovat. Pokaždé, když dcera potká pejska tak na ní okamžitě začne cenit zuby a vrčet a dokonce se stalo, že ji dvakrát fenka chytla za oblečení a lehce ji stiskla. Je mi jasné, že to bude běh na dlouhou trať, ale možná je někdo s podobnými zkušenostmi a poradí co a jak by se dalo dělat. Je nám jasné, že pejsek bude muset zřejmě být natrvalo venku v kotci a také si myslím, že bychom měli vyhledat nějakého odborníka, jen jestli byste někdo měl nějaké rady do začátku. Moc děkuji
Uživatel s deaktivovaným účtem

A odkud fenku máte? Než aby fenka zůstala natrvalo venku v kotci (hrozná představa - proč vůbec mít takového psa?), zkuste kontaktovat člověka/lidi/útulek, odkud ji máte. Nebo jí začít hledat nový domov, rozhodit sítě, inzerovat, nafotit...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Okamžitě bych jí dala náhubek a nosila by ho v podstatě pořád krom doby krmení. Aby mi pes ohrožoval dítě, aby se dítě nemohlo volně pohybovat po bytě, to by pro mě nebylo. Fenu bych vrátila, nebo se jí pokusila najít nový domov, ale to nebude jednoduché.
Hans29

XXX.XXX.107.103
Fenka je pozůstalost po známém, nikdo ji nechtěl tak jsme si ji vzaly, protože jsme již několik pejsků měli a bylo nám líto, že ji nikdo nechtěl. Máme zahradu a do kotce bysme ji zavírali jen kdyby šla dcera na zahradu nebo přišli nějací známí. V noci by se mohla volně po zahradě pohybovat a kdyby jí byla zima tak by si zalezla do kotce kde by měla boudu.
Kotec může být pro takového psa dobré řešení, a to i na noc. S dostatečným množstvím procházek a cvičení. Píšete málo informací, ale vyznívá z toho, že fena žila doteď se starším člověkem sama možná venku, možná uvnitř, nebyla zvyklá na ruch ani na děti. Zvolil bych kotec, s tím, že do něj vstupují jen dospělí vybraní lidé, kotec fena opouští jen na vodítku s nahubkem. Střídal bych cvičení na zahradě, odpočinek na zahradě, procházky do (pro ni rušnějšího prostředí) s procházkami do přírody s tím, že dcera chodí s vámi. Když má pes činnost, klidný pohyb dopředu, měl by reagovat lépe, než když na sebe narazí v nejistotě doma.
Odpověděl bych si na otázky, jestli máte čas, chcete do toho nasypat i nějaké peníze, je fena komunikativní a cvičitelná? (I když momentálně nejistá). Pokud ji máte krátce, určitě máte šanci. Napište odkud jste a určitě vám někdo poradí trenéry. Jít na nejbližší cvičák někdy může být lepší než horší.
Někteří radí se feny zbavit, ale dobře si rozmyslete, kdo by ji chtěl a jak by dopadla. Někteří takoví psi mají štěstí, jiní zaparkují do konce života v útulku a jiní putují od majitele k majiteli.
Věřím, že velkou část problémů by vyřešil nějaký prodloužený víkend s opravdu kvalitním trenérem, akorát bývá problém se tam kapacitně dostat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Hans29
napsal(a):
Fenka je pozůstalost po známém, nikdo ji nechtěl tak jsme si ji vzaly, protože jsme již několik pejsků měli a bylo nám líto, že ji nikdo nechtěl. Máme zahradu a do kotce bysme ji zavírali jen kdyby šla dcera na zahradu nebo přišli nějací známí. V noci by se mohla volně po zahradě pohybovat a kdyby jí byla zima tak by si zalezla do kotce kde by měla boudu.
No, to ale pak vyznívá úplně jinak. Místo :Je nám jasné, že pejsek bude muset zřejmě být natrvalo venku v kotci je najednou jen občasné zavírání do kotce.
Pořád mi nicméně v popisu činností feny, byť v kotcovém režimu (nemám nic proti, když se dělá správně) chybí nějaké vycházky, aktivity, vypustit z kotce na zahradu bude málo. Navíc může v noci fenka štěkat, hlídat nebo si stýskat, jestli byla zvyklá doteď na jiný režim.
Nejlepší možnou radu podal Kashttan - jestli chcete z fenky udělat příjemnou psici domácí, začněte s ní nějak pracovat. Cvičák či indivindi hodiny s trenérem, který vám vysvětlí co a jak.
Já radila nový domov, protože úvodní příspěvek mi tak subjektivně zkrátka vyzněl, že bude nešťastná fena, dcera, celá rodina.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já bych prvotně zkusila vylepšit vztah dcery a feňule. Asi bych zkusila takové to...dcera vyjde z pokoje, řekne neutrálně "ahoj Asto" a hodí třeba piškotek a dál si jí nevšímá, nemluví na ní, nenavazuje oční kontakt a ani fyzický. A zase když půjde okolo, tak "ahojky" a hodit pamlsek. Možná bych i nechala dceru, aby pod dozorem byla ta, co jí bude dávat krmení.
Tahle metoda se teda vylučuje asi s tím náhubkem, což mi taky přijde jako dobrý nápad....
Takhle...určitě bych zkusila pohledat nějakého odborníka. A zatím bych začala se socializací jako u štěněte. Čuba doma náhubek, couračku ......dceru bych s ní nenechávala o samotě.
Nechci to zlehčovat, ale možná to nebude taková trága, možná si jen čuba musí prostě zvyknout na jiné prostředí, jiné lidi...že se prostě musí tzv. rozkoukat.
Pokud je čubina takhle nejistá, tak o to větší důraz bych kladla na nějaký denní režim, rutinu, prostě nenechat jí v tom plácat.
Pokud počítáte s odborníkem - a měla byste tu možnost - zkuste se dostat k Františku Šustovi, nebo případně na druhém konci republiky, když to tak napíšu - Koira.
Na fenu bych na jednu stranu "netlačila", na druhou stranu, jak už bylo zmíněno to chce režim. Aby měla svoje klidné místo na spaní, aby věděla, že teď je čas jídla, teď přijde čas procházky a teď je čas cvičení. Cvičení a učení - to vás nemine, vyhraďte si na to každý den trošku času. Nemusíte moc, vůbec, ba naopak, stačí zpočátku pár minut. Zkusila bych na Vašem místě i zapojit klikr, je to velmi snadná cesta, jak se se psem domluvit (a nejen se psem) . Učila bych prioritně povel místo, zůstaň, přivolání.
Sardullah navrhované zapojení dcery do krmení by šlo udělat tak, že fena je na svém místě, dcera přinese misku, položí, odstoupí a zavolá fenu jménem a přidá povel třeba "Poď papání" /heh se přiznám, že nevím, jak vlastně normálně na psa takhle zavolat a nedat tam to papání ./ Aby fena nemohla z místa odejít, je jištěná tou zmiňovanou couračkou, kterou panička posléze jen uvolní v momentě, kdy je dcera již stranou a fenu zavolala k žrádlu . Z dcery můžou také "odpadávat" pamlsky, které s sebou bude mít na venčení - fenu osloví jménem a pamlsek jí hodí. Aby si fena spojila své jméno s dobrůtkou, kterou navíc vydává malá. Dceru bych zapojila i do takové aktivity, jako je chystání jednoduchých hlavolamů (řešení hlavolamů psa nejen uvolní, ale také mu zvyšuje sebevědomí, zlepšuje spolupráci s majitelem) Není to nic složitého, vystačíte zpočátku třeba s papírovou krabicí, naplněnou zmuchlanými novinami a mezi tím poházenými drobnými pamlsky. Fenu bych měla na vodítku, u nohy a nechala ji pozorovat, jak dcera hlavolam připravuje. Tedy vezme krabici, dá jí na zem a mezi zmuchlané noviny nahází nějaké ty pamlsky, v klidu odstoupí. Panička pak s fenou na vodítku přijde k té krabici a nechá jí pamlsky vyčmuchat a sníst.
Přeju hodně trpělivosti a díky za to, že feně dáváte šanci, ne mnoho lidí by to udělalo.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nikdy jsem takového psa neměla. Jak je popsáno chování feny, nevěřila bych jí. A nedovedu si představit, že bych nebezpečí pokousání vystavovala své dítě. No, každý jsme jiný.
Zajímá mě, jestli vy, co radíte si psa nechat a převychovat, byste mu věřili, případně nejdříve nevěřili a pak věřili, nebo jako jak?
A jak byste pracovali s dítětem, které se s největší pravděpodobností po těch zkušenostech popsaných v úvodním příspěvku, psa bojí? Není to vůči dítěti bezohledné, vystavovat ho strachu, nutit ho být pomocníkem při převýchově psa, když o to třeba vůbec nestojí?
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nikdy jsem takového psa neměla. Jak je popsáno chování feny, nevěřila bych jí. A nedovedu si představit, že bych nebezpečí pokousání vystavovala své dítě. No, každý jsme jiný.
Zajímá mě, jestli vy, co radíte si psa nechat a převychovat, byste mu věřili, případně nejdříve nevěřili a pak věřili, nebo jako jak?
A jak byste pracovali s dítětem, které se s největší pravděpodobností po těch zkušenostech popsaných v úvodním příspěvku, psa bojí? Není to vůči dítěti bezohledné, vystavovat ho strachu, nutit ho být pomocníkem při převýchově psa, když o to třeba vůbec nestojí?
Já jsem vycházela z toho, že sama majitelka to zatím se psem nevzdává. A z toho, že se mi z popisu pes jeví jako opravdu "jen " bázlivý, žádný agresor. A že se majitelka ptá na to, jak by to kdo řešil. Kdybych byla na jejím místě já a dítě by nebylo proti, řešila bych to takhle. Pokud by to bylo nějak vyhrocené , tak je tam ten kotec a postup, který píše kasthttan
Hans29

XXX.XXX.107.103
Je pravda, že se jí dcera bojí a já také. Teď se stala taková situace, že manžel ležel na lehátku na zahradě a fenka Péťa ležela vedle manžela a když jsem za nimi přišla a mluvila jsem v klidu na manžela tak na mě Péťa vrčela a cenila zuby. Na druhou stranu třeba když jsme na procházce v přírodě kde nikdo není tak je Péťa úplně v pohodě a bere dokonce i dceru. Nejhorší je to doma, jak uvnitř tak na zahradě.
Uživatel s deaktivovaným účtem

já si myslím že to zvíře strašně moc potřebuje svůj bezpečný prostor a že to může být i kotec nebo možná ještě lépe pořádně velká pokojová klec. někde mimo hlavní provoz domácnosti, ale zase ne úplně zastrčená, prostě akorát, ale prostě domeček pro toho psa, kde by se mohl schovat před světem, kde by byly jen příjemné věci a odkud by bylo možné pomalu okukovat ten zbytek, případně opatrně vycházet.
no a takovým psům také zásadně pomáhá jasně daný časový režim, aby v každém okamžiku věděli, co se bude dít dál.
Hans29
napsal(a):
Je pravda, že se jí dcera bojí a já také. Teď se stala taková situace, že manžel ležel na lehátku na zahradě a fenka Péťa ležela vedle manžela a když jsem za nimi přišla a mluvila jsem v klidu na manžela tak na mě Péťa vrčela a cenila zuby. Na druhou stranu třeba když jsme na procházce v přírodě kde nikdo není tak je Péťa úplně v pohodě a bere dokonce i dceru. Nejhorší je to doma, jak uvnitř tak na zahradě.
Ono je na tom blbej ten Váš strach a strach Vašeho dítěte...
Asi se přikláním k "Balu" najít fence nový domov, třeba u někoho staršího, bez dětí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nikdy jsem takového psa neměla. Jak je popsáno chování feny, nevěřila bych jí. A nedovedu si představit, že bych nebezpečí pokousání vystavovala své dítě. No, každý jsme jiný.
Zajímá mě, jestli vy, co radíte si psa nechat a převychovat, byste mu věřili, případně nejdříve nevěřili a pak věřili, nebo jako jak?
A jak byste pracovali s dítětem, které se s největší pravděpodobností po těch zkušenostech popsaných v úvodním příspěvku, psa bojí? Není to vůči dítěti bezohledné, vystavovat ho strachu, nutit ho být pomocníkem při převýchově psa, když o to třeba vůbec nestojí?
Sám mám psa, který kouše, ale už opravdu, ne nějaké chytání. Funguje v kotcovem režimu. V rámci rodiny je potřeba vědět, kdo co může a počítat s tím, že rodinní příslušníci nebudou vždy jednat podle instrukcí. Pokud bych věděl, že chování psa mělo nějaký důvod a už ho nemá, že nikdy nekousl tvrdě, pak bych mu věřil.
Já osobně mám tedy tu výhodu, že mám na psa čas a stabilně děti doma nemáme. V našem případě, jelikož pes už kousnul, tak člověk nikdy nesmí usnout na vavřínu a opatření povolit. Takže venku buď vodítko nebo náhubek. Na zahradě úvaz, v případě pobytu některých členů náhubek, v některých případech kotec. A i když ten režim na první pohled vypadá blbě a náročně, pes má hromadu pohybu, jezdí na výlety, dovolené, tréninky, závody... A má se dobře. Já vím, že můj pes už je nedarovatelný. Zakladatelky fenku by třeba někdo vzal, kdo ví.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Hans29
napsal(a):
Je pravda, že se jí dcera bojí a já také. Teď se stala taková situace, že manžel ležel na lehátku na zahradě a fenka Péťa ležela vedle manžela a když jsem za nimi přišla a mluvila jsem v klidu na manžela tak na mě Péťa vrčela a cenila zuby. Na druhou stranu třeba když jsme na procházce v přírodě kde nikdo není tak je Péťa úplně v pohodě a bere dokonce i dceru. Nejhorší je to doma, jak uvnitř tak na zahradě.
Dávejte jí alespoň náhubek - doma, na zahradě, venku - sundejte jen na krmení... Budete se cítit vy i dcera líp.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Dávejte jí alespoň náhubek - doma, na zahradě, venku - sundejte jen na krmení... Budete se cítit vy i dcera líp.
Jenže pokud je zadavatelka sama doma s dítětem, možná se bojí nasadit i ten náhubek a fena by třeba při nasazování kousla. Blbá situace...
Hans29
napsal(a):
Je pravda, že se jí dcera bojí a já také. Teď se stala taková situace, že manžel ležel na lehátku na zahradě a fenka Péťa ležela vedle manžela a když jsem za nimi přišla a mluvila jsem v klidu na manžela tak na mě Péťa vrčela a cenila zuby. Na druhou stranu třeba když jsme na procházce v přírodě kde nikdo není tak je Péťa úplně v pohodě a bere dokonce i dceru. Nejhorší je to doma, jak uvnitř tak na zahradě.
To je pak ale zcela jiná situace. Jestliže se bojíte, nemáte moc šancí se s tím sama nějak poprat, leda že by dotyčný odborník docházel do rodiny a pracovalo se "hromadně". A jet podle toho, co píše, kashttan. Jak dlouho je fena u vás? Jak se k tomu staví manžel? Je ochoten se třeba do řešení zapojit i on - vypadá to, že fena je -logicky-vysazená na mužské, měl by tak lepší pozici při práci se psem.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Zkusila bych na Vašem místě i zapojit klikr, je to velmi snadná cesta, jak se se psem domluvit "
nejen to
je to posilovač, zvedač sebevědomí, tlačítko dobré nálady......
to by bylo to první, po čem bych u takového psa šáhla
košík a couračka to druhé
kniha F. Šusty Trénink je rozhovor to třetí (nikoliv dle důležitosti) a pročetla až do "reflexu", vstřebala a učila psa dle ní
"zkuste se dostat k Františku Šustovi, nebo případně na druhém konci republiky, když to tak napíšu - Koira."
ano ano
ale upřímně, dle příspěvků, najít fence nový domov bude asi lepší
Hans29

XXX.XXX.107.103
Je těžké se nebát, když na vás vrčí a cení zuby. Manžel se jí nebojí a velmi se snaží. Chodí s ní každý den na procházky a snaží se jí cvičit a říká, že to s ní jde a Péťa ho bere nejvíce z rodiny, ale také se stalo, že na něj při krmení vrčela a cenila zuby. Jenže manžel se vrací z práce až odpoledne.
Hans29
napsal(a):
Je těžké se nebát, když na vás vrčí a cení zuby. Manžel se jí nebojí a velmi se snaží. Chodí s ní každý den na procházky a snaží se jí cvičit a říká, že to s ní jde a Péťa ho bere nejvíce z rodiny, ale také se stalo, že na něj při krmení vrčela a cenila zuby. Jenže manžel se vrací z práce až odpoledne.
Já vám věřím. Proto si z toho, co jste napsala, poté myslím, že to pro Vás asi bude neproveditelný.Možná.... možná.... krom všeho už výše uvedeného, pokud byste na to měla čas, chuť a prostor - což ale bude pochopitelné, že asi nebude, píšu to jen, pod dojmem toho prvního příspěvku, kdy se snažíte najít cestu - bych vzala já sama - tedy teď myslím vy, jako "panička" fenu a dlouhý celodenní výlet do neznáma. Pochopitelně s náhubkem, vodítkem. Tam byste jí byla vy oporou, vy tím, kdo má situaci v rukou. kdo zajišťuje stín na odpočinutí, kdo má vodu a řídí běh celého dne. Tohle jsou věci, které hodně pomáhají k vybudování vztahu se psem.
Myslím, že jste dobře odhadla, že je fena nejistá - to, že cení a vrčí zuby na manžela u krmení - ač se to nezdá, je to opravdu známka nejistoty, bojí se, aby o svůj díl jídla nepřišla, možná jí někdo "trénoval" takovýma těma doporučovanýma metodama, sahat do jídla atd. Tam bych na manželově místě pracovala s tím, že žrádlo přidávám, tedy dám jen část krmné dávky a další dodávám v průběhu krmení.
Odkud jste -nemyslím konkrétně, jen nahrubo, zda by se tu našel někdo, kdo může doporučit pomoc z Vašeho okolí.
Hans29

XXX.XXX.107.103
Plzeňský kraj
Hans29
napsal(a):
Plzeňský kraj
Bylo by něco z toho pro Vás uskutečnitelné?
https://www.treninkjerozhovor.cz/c_cz/762/o-nas/
neznám časové, dopravní a finanční možnosti. A nechci vůbec do ničeho tlačit, aby to tak nevyznělo. Každý pochopí, že se o svou dceru i o sebe bojíte, na tom není nic špatného. Vůbec, vůbec , vůbec ne.
Hans29

XXX.XXX.107.103
Určitě, děkuji vám
V Plzni je Veru Veru Tuten pes plac https://jdeme-trenovat.pesplac.cz/?fs=e&s=cl
Uživatel s deaktivovaným účtem

kashttan
napsal(a):
V Plzni je Veru Veru Tuten pes plac https://jdeme-trenovat.pesplac.cz/?fs=e&s=cl
Už je v Plzni i Simona Vykouková.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ten strach je na pytel....podle mě to cítí i fena, že se prostě chováte "divně" a o to větší majzla si na vás dává. Bohužel mám strach, aby se neupnula na vašeho manžela tak, že na vás v jeho přítomnosti bude vrčet, cenit...zastrašovat, vlastně bych se nedivila, kdyby minimálně naznačila kousnutí.
Ono se marně neříká, že pes vycítí strach.
Ono to nemusí být ani cizí pes. Myslím, že kdyby na mě moje bývalá fena párkrát vrkla a zjistila, že se jí bojím...že to vrknutí funguje a že ustoupím, tak si myslím, že při její inteligenci a funkci ředitelky zeměkoule, navíc s její tendencí zjednávat pořádek dle svého uvážení, bych měla doma pěknej teror a musela bych skákat, jak fena pískne resp. vrkne.
I můj bázlivý pes zjistil, že když udělá velké "bububu", tak se k němu cizí lidé nebudou hrnout ho pohladit, přestanou si ho všímat a vyklidí prostor. A kdybych to já nekorigovala, tak by seřval na tři doby každého, kdo by na něj promluvil.
Myslím, že prozatímní rady, co bychom dělaly některé z nás, padly.
Dokonce si myslím, že by i mohly fungovat, ale nejsem si jistá...resp. moc nevěřím tomu, že budou fungovat, pokud se čuby budete bát.
Vím, že člověk strachu neporučí a vidím to opravdu na to najít, co nejdřív odborníka a nebo feňuli najít nový domov.
Prostě myslím, že nejdřív potřebujete výcvik VY a to nemyslím ve zlém....
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Prostě myslím, že nejdřív potřebujete výcvik VY a to nemyslím ve zlém...."
a manžel
ono se s tím dá velice hezky pracovat
a je radost vidět, jak to zvířeti pomáhá
ale musí se vědět - chápat - základy, principy......
(které se člověk dočte v té knize Trénink je rozhovor )