Jak mit rada přitelova psa ?

"nemám si o tom skym pokecat kdo by mi vážně rozuměl a pochopil mě."
na to vymysleli psychoterapii

No tu je každá rada drahá.... Ja som asi už naozaj stará, pretože nerozumiem takýmto pomerom - mám priateľa s ním dieťa a druhé čakám, ale vlastne spolu nežijeme, on si za "nami" zaskočí keď má náladu a čas... A aby nebol sám tak si zadováži ešte psa. Vy ho vlastne stále vyčkávate a on keď nakoniec príde tak sa venuje dieťaťu a psovi - vy idete akosi pomimo - čo chápem, že Vám to svojím spôsobom vadí. Viem o čom hovorím, tiež som žila s exmanželom x rokov týmto spôsobom - on pracoval v zahraničí a ja doma s deťmi, psom a aj tretie dieťa sme mali v takýchto "podmienkach". Ale bol to manžel, finančne rodinu zabezpečil a keď prišiel venoval sa rodine. V prvom rade deťom (a popri nich aj psovi - chodili na výlety, prechádzky a pod.) Ja som tiež išla "pomimo" ale mne to nevadilo, naopak bola som rada aký majú vzťah, že si vlastne ja oddýchnem od "výchovy". Sebe sme sa venovali tiež , ale a keď išli deti spať (boli naučené chodiť spávať okolo 20:00) Teda sme na seba mali celý večer - kľud, všetko porobené, deti na poriadku, pes po celom dni uťahaný spal. Ja tiež v pohode, nevynervovaná - lebo som to mala upratané v hlave, že: uži si keď máš o deti postarané ( čo vôbec nevylučovalo varenie a iné domáce práce, ktoré sa bez detí robili určite ľahšie). Veriť vo Vašom prípade na to, že sa váš vzťah zmení ( a to nielen voči psovi) po pôrode je podľa mňa vrcholne naivné. Vtedy sa to práve zhorší - mimino, trojročné dieťa, pes, únava, nevyspatie, plač, bolesti ... Kto si celú tú frustráciu nakoniec odnesie? Príde obviňovanie kto za to môže - a vinník bude jasný - PES. Nehnevajte sa na mňa, ale vy to už teraz tak máte nastavené. Vinníkom ste však v prvom rade vy dvaja - pes je člen rodiny a preto si ho zadovážime až keď je s tým súhlasia všetci - to sa teda u Vás nestalo, no ale už je to tak ako je... Čo s tým teda ďalej? No je nutné si to vyjasniť - medzi Vami dvoma - dospelými ľuďmi! Nesprávajte sa prosím ako zanovité deti. Ste už predovšetkým rodičia - a nie ja a ja! Musíte robiť kompromisy - jeden aj druhý! Vy sama pre seba si položte otázku - je problémom naozaj pes alebo priateľ? Ak dá priateľ (teoreticky) psa preč - budete spokojná? Nedá sa zamyslieť a skúsiť skĺbiť všetko spolu - dieťa, pes a aj vy predsa môžete spolu tráviť super čas vonku, tešiť sa z behania po lúke - no je to o vlastnom postoji. Pes dokáže byť pre deti super "kamoš a vychovávateľ" ale je to o práci - o práci a spolupráci. Viem, že nie každý to dokáže a hlavne chce. Pre mňa je u Vás kľúčová veta: "chcem dávať pozornosť deťom a nie psovi". Nestaviate veci tak trochu do pozície BUĎ - ALEBO? Áno deti potrebujú pozornosť (sama mám tri vlastné a dve nevlastné) ale mali by sa naučiť aj to, že o pozornosť a aj iné veci v živote sa dá podeliť. Že raz jeden, raz druhý a raz všetci spolu. Chápem Vás, verte mi, no po rokoch som naozaj zistila, že život sa nám javí taký dobrý alebo zlý, šťastný alebo nešťastný, ako sa mi k nemu postavíme. Ako veci dokážeme prijať a riešiť ...

Berlinka napsal(a):
Dobrý den, před pul rokem si přítel vymyslel psa uz o nem povidal delší dobu ale nechtela sem, pak začal shanet za mymi zady.. a vzal me se jit k jedne chovatelce podivat, a vlastně byl uz v podstatě rozhodnuty že ho chce jen chtel muj souhlas ,nežijeme úplně tak spolu pracuje v zahraniči takze je porad pryc i stim psem ale kdyz ji priveze zamnou tak se jen hadame, mame doma 3 lete dítě a za par dni prijde na svět další miminko a hormony sou hormony, ale asi nebyl dobry nápad pořizovat psa kdyz jsem těhotná, netravim sni čas tak ji vlastně nemam ani rada, doma mi překáží a asi žarlim že kdyz pritel prijede na dva dny po dvou tydnech a venuje se tu psovi a dítěti citim se v tom těhotenství uz tak nekdy sama že jsem toho psala začala prostě nenávidět..ale co stim.. probiha u nas debata že jestli se to poporodu nezlepší pujdeme od sebe to chce těhotná určite slyšet.... nechci aby me nekdo soudil , ja psy mela rada ale co se narodilo prvni dítě jako bych se změnila a chci tu pozornost davat dětem ne psovi.. nebyl třeba nekdo v podobne situaci? Jsem ztoho uz dost zoufala a bojim se co bude dal jestli toho psa nekdy přijmu.. kdyz sni prijede ze zahraničí jsme v bytě a ne dost velkém... a pes mi tady překaži, kdyz sme pro neho tehdy jely že si ho vezme az tak mi to v tu chvili nevadilo vedela sem že se o nej bude starat on... ale kdyz sni přijede tak vlastně ani nechci aby jezdil.. chci to jen kvuli dítěti.. nemám si o tom skym pokecat kdo by mi vážně rozuměl a pochopil mě. U rodiču jsme psa meli, u babicky take milovala sem je ale doma mit psa nesnesu ještě kdyz je to stěně a jde mu dost pozornosti. Dekuji za vyslechnuti.

Asi to napíšu hodně natvrdo: Nevidím úplně realisticky, že byste fungovali DOBŘE a KVALITNĚ v pěti, tj. Vy, Váš přítel, dvě děti a pes. Vy toho psa nemáte ráda, a nečekám nějaký obrat ve Vašem vztahu k tomu zvířeti. A zvíře to velmi dobře vycítí...a nedejbože může dojít i k nějakému neštěstí. Ten pes a děti si bohužel nevybraly, že tady vůbec jsou a že jsou u Vás. Není to rada, spíš jen můj dojem, že to fungovat nebude, ač bych Vám to přála.

A jinak jak je výše psáno, citům poručit nelze. Tj. nikdo po Vás nemůže chtít, abyste toho psa měla ráda. Snad je možný nějaký kompromis, ale dlouhodobě....spíše ne.

V tom nevelkem byte planujete zustat jeste dlouho? Pokud by mela rodina (pes) vice prostoru, byla byste spokojenejsi?

ten pes tam fakt není problém

celý ten vztah je divný, frajer, co vlastně žije sám se psem a k ženské, které dělá děti, přijede jen když si potřebuje zasunout, nebo možná se i dobře najíst.

Já bych si odpověděla na otázku, zda mám ráda přítele a zda mi takový vztah stojí za to...

I já si myslím, že problém není pes, ale váš vztah. Vy nežarlíte na psa, ale na pritelovu pozornost, které máte malo. Pořízení psa jen ten problém zvýraznilo. Psovi bych byla spíš vděčná.

Evidentně Vám nesedí celý ten vztah.. a je třeba něco změnit.
Pro začátek třeba, že by přítel změnil práci a byl každý den s Váma a dětma, jako chlap, který se stará o svoji rodinu.
Věřím, že jak by bylo více času s přítelem, změnil by se nějakým způsobem vztah i k pejskovi... trávit čas společně s dětmi i psem, procházky, aktivity, výlety i dovolené jde se všemi společně. Dnes psi můžou prakticky všude, musí však být na to vychování. Taky se dá nechat pes nějakou tu hodinku sám doma...

Těžko radit na dálku, vůbec vás neznáme.. já bych rozhodně řešila s přítelem a chtěla nějakou změnu. Zda se mi, že nemáte co ztratit... staráte se sama o celou domácnost i děti.. (běžně si partneři pomáhají) tudíž máte i sve zázemí,... netuším jak přítel přispívá na domácnost, děti, jak jste na tom finančně?

A co rodiče, kamarádi, psycholog..?. kdokoliv ke komu máte důvěru a s kým můžete rozebrat situaci a zamyslet se co by se dalo změnit... vždycky se dají veci dělat jinak a to "jinak" bývá cesta ke spokojenosti...

Jde vše, pokud se chce na obou stranách

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"nemám si o tom skym pokecat kdo by mi vážně rozuměl a pochopil mě."
na to vymysleli psychoterapii

Co zaskočit třeba za Cimickým, že?

Někteří jsou jen zbyteční,
někteří i ublíží ...

rapotacka11 napsal(a):
Co zaskočit třeba za Cimickým, že?

Někteří jsou jen zbyteční,
někteří i ublíží ...

to jako vážně?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ten pes tam fakt není problém

celý ten vztah je divný, frajer, co vlastně žije sám se psem a k ženské, které dělá děti, přijede jen když si potřebuje zasunout, nebo možná se i dobře najíst.

A to je co? Rada? To těhotné zadavatelce vůbec nepomůže...někdy je zlato víte co....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to je co? Rada? To těhotné zadavatelce vůbec nepomůže...někdy je zlato víte co....

Třeba jí to pomůže otevřít oči a zamyslet se...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to je co? Rada? To těhotné zadavatelce vůbec nepomůže...někdy je zlato víte co....

A co jí pomůže? To mám jako napsat nějaké tleskánky, nebo se hluboce zamyslet nad tím, jak má začít mít ráda toho psa a napsat na to téma dlouhou esej?

vždyť je to přece hrozné, nechala se naskákat chlapem, který je vlastně jako otec k rodině úplně k ničemu.

Já bych to zase nestavěla automaticky tak, že se chlap nestará o rodinu, a že je k ničemu. A neházela bych všechny kamioňáky do jednoho pytle. Znám jich dost, kteří tu práci šli dělat právě pro rodinu (třeba jen na určitý čas) - proto, aby rodinu zabezpečili, vydělali, a aby třeba byl jednou reálný ten vlastní barák, místo bytu. Neznáme ty okolnosti, třeba se na té práci partneři vzájemně dohodli. Jo jasně, není to pro každého, někomu to vyhovovat nebude, a tady to evidentně nevyhovuje a je potřeba to nějak řešit. Jen bych to neviděla úplně automaticky tak, že za to může jen ten chlap .

Taky to z toho textu na mě nepůsobí tak, že by problém byl ve psovi... Asi by to chtělo si normálně v klidu promluvit, jestli teda má chlap dál dělat tu práci, nebo jestli se má vrátit domů a jít dělat něco na 8 hodin denně, i za předpokladu, že pravděpodobně ten výdělek bude mnohonásobně menší...

rapotacka11 napsal(a):
Co zaskočit třeba za Cimickým, že?

Někteří jsou jen zbyteční,
někteří i ublíží ...

Ale zase jsou i dobří...
Třeba vybírat např. podle recenzí, poptat se po známých, atd.
Psychoterapii já osobně rozhodně nezavrhuji!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Třeba jí to pomůže otevřít oči a zamyslet se...

Nooo, já bych asi volila přece jen jiné výrazivo než "Bodlinka" , ale kontent je v podstatě OK.

A já tedy vnímám problém i v tom psu, ale to není na Vás, "Balu". To psali ostatní, že problém nevidí v tom bulíkovi. Já jo, a potenciálně i nebezpečí.

Nevím jak to měly ostatní maminy tady, ale já si s malými dětmi připadala, jak pes u boudy....manžel chodil do práce a já jen děti, děti. Bylo to pro mě hodně omezující, frustrující. Manžel přišel z práce a vykládal třeba, jak si zajeli na kafe, jak se za nima na kafe stavil ten a onen s tou a tou...bylo mi to líto, protože já "seděla doma"...jasně nějaká prochajda, nákup. Návštěvy u kamarádek s dětma a nějaké společné aktivity jako dneska chodí do různých dětských koutků, skupin, dětské plavání...to mě nebaví, protože děti nemusím (mimo mých samozřejmě).Když jsem někam chtěla jít, třeba zajezdit si na koni a nebo opravdu vypadnout s kámoškou na kafe, tak to znamená zajistit hlídání. Svoje děti miluju, ale když byly maličké, tak jsem se dost naplakala a byla dost nešťastná. Mě naopak dost pomáhalo, že jsem toho psa měla, že jsem měla parťáka......ale tak to je jiný případ než u zadavatelky...já psa chtěla a byla jsem šťastná, že ho mám. A děti a psa jsem tak nějak pofackovala najednou. Pes nepřekážel a nebyl ani překážkou ve věnování se dětem, dělal všechno s námi. Ať už to byly procházky, přebalování mimina, svačiny, uspávání dětí...když jsme si hráli na zemi s kostkama. Tčeba synovi pes vysloveně prospíval, protože byl dost nemluvka, ale na psa mluvil...vysvětloval mu, co s kostek staví.."tak teď postavíme garáž a pak do ní zajedeme auťákem..Lumbo, kde je to zelený auto...aha tady...tak já ho teď zaparkuju k tobě a ty ho hlídej"

Myslím, že je jedno jestli si zadavatelky přítel koupil psa a věnuje se mu a nebo jestli by to byla motorka a vyrážel někam na ní a nebo kdyby teba chodil na tenis....snad jen s tím rozdílem, že tu motorku by asi nezaparkoval do předsíně, netahal jí do kuchyně a pod.

Zadavatelko...na toto rada neexistuje, naopak tomu se nedá poručit a ráda bych se pletla, ale myslím, že vaše averze k psovvi potažmo naštvanost na přítele bude větší a větší.
Víte každá jsem jiná, zatímco vám doma pes překáží a asi žárlíte na pozornost, kterou přítel psu věnuje, když by ten čas mohl věnovat vám a dítěti, když by o vás měl něžně pečovat a jako těhuli i asi alespoň trochu rozmazlovat, tak mě kdyby dorazil přítel na víkend se psem domů, tak bych mu hodila děcko na krk, vzala psa a šla si vyčistit ven hlavu. Ale já jsem psí člověk a vy evidentně minimálně v této životní etapě psa ve svém životě nechcete.
Jak psaly holky výše...ten pes za to nemůže, všeho příčinou je váš přítel. Vy nepotřebujete radu, jak začít mít ráda přítelova nenáviděného psa, ale vy to musíte řešit s přítelem.

Už jen zadání diskuze "Jak mít ráda přítelova psa?" dokládá ten vztah...v normálních rodinách je pes prostě rodinnej a to přesto, že ta péče je třeba hlavně na jednom členu rodiny, ale pes je považován za člena rodinné smečky, u vás žádná rodinná smečka není, jste vy a dítě a pak tým přítel a pes. Alespoň z mého pohledu.
Navíc samozřejmě část viny je na vás, vy jste si jako paní domu měla dupnout a vysvětlit příteli, že teď není na psa ten pravý čas, že čekáte miminko a potřebujete se soustředit na něj a na starší děcko a že potřebujete, aby se na totéž soustředil i přítel, alespoň o těch víkendech...

Berlinka napsal(a):
Dobrý den, před pul rokem si přítel vymyslel psa uz o nem povidal delší dobu ale nechtela sem, pak začal shanet za mymi zady.. a vzal me se jit k jedne chovatelce podivat, a vlastně byl uz v podstatě rozhodnuty že ho chce jen chtel muj souhlas ,nežijeme úplně tak spolu pracuje v zahraniči takze je porad pryc i stim psem ale kdyz ji priveze zamnou tak se jen hadame, mame doma 3 lete dítě a za par dni prijde na svět další miminko a hormony sou hormony, ale asi nebyl dobry nápad pořizovat psa kdyz jsem těhotná, netravim sni čas tak ji vlastně nemam ani rada, doma mi překáží a asi žarlim že kdyz pritel prijede na dva dny po dvou tydnech a venuje se tu psovi a dítěti citim se v tom těhotenství uz tak nekdy sama že jsem toho psala začala prostě nenávidět..ale co stim.. probiha u nas debata že jestli se to poporodu nezlepší pujdeme od sebe to chce těhotná určite slyšet.... nechci aby me nekdo soudil , ja psy mela rada ale co se narodilo prvni dítě jako bych se změnila a chci tu pozornost davat dětem ne psovi.. nebyl třeba nekdo v podobne situaci? Jsem ztoho uz dost zoufala a bojim se co bude dal jestli toho psa nekdy přijmu.. kdyz sni prijede ze zahraničí jsme v bytě a ne dost velkém... a pes mi tady překaži, kdyz sme pro neho tehdy jely že si ho vezme az tak mi to v tu chvili nevadilo vedela sem že se o nej bude starat on... ale kdyz sni přijede tak vlastně ani nechci aby jezdil.. chci to jen kvuli dítěti.. nemám si o tom skym pokecat kdo by mi vážně rozuměl a pochopil mě. U rodiču jsme psa meli, u babicky take milovala sem je ale doma mit psa nesnesu ještě kdyz je to stěně a jde mu dost pozornosti. Dekuji za vyslechnuti.

Celkem vás chápu. Když jednou za 14 dní přijede, chcete všechen čas pro sebe. Jako těhotná ani asi nemáte moc možnost se zapojit do venčení psa. Od vašeho přítele nebylo ohleduplné, že si psa pořídil vám navzdory, což teda o něčem i vypovídá. Nadruhou stranu zkuste i jeho pohled na věc, 14 dní někde vydělává peníze, i on se může cítit osaměle a s tím mu pomáhá ten pes a když pak po 14 dnech přijede za vámi, tak se jen hádate. Zkuste popřemýšlet zda by nešlo něco změnit. Nemyslím, že by přítel dal psa pryč. Promluvte si otevřeně, že se cítíte osamělá, jestli vás má rád a co udělat, abyste lépe fungovali jako rodina.
Chlapi ty naše hormony moc nechápou a spoustu párů to nedá, ale komunikace může ledacos změnit a vylepšit. Hodně síly

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co jí pomůže? To mám jako napsat nějaké tleskánky, nebo se hluboce zamyslet nad tím, jak má začít mít ráda toho psa a napsat na to téma dlouhou esej?

vždyť je to přece hrozné, nechala se naskákat chlapem, který je vlastně jako otec k rodině úplně k ničemu.

A vy vite co sakra dela? Takhle podano to může byt montazni dělník. Chlap bez extra vzdelani kterej by jinak nez montážema slusny prachy moc nevydelal. Nebo jen kamionak, nebo vojak zdravotnik nekdo kdo jezdi na mise. (osobne tipuju kamionaka).
Je mraky možnosti proc se tam vyskytuje jen na vikend jednou za cas a neni to nezodpovedne. S vasim nazorem by tyhle profese vymrely. Nebo oni nemaj pravo na rodiny a zivot?
Problem u pani je jako u spousty zenskejch takovych chlapu. Na zacatku je s tim v pohode. Zvykne si na fajn penize. Neni to problem. Pak ji zacne vsecko stvat. Chlap s ni bud skonci nebo to ustoji nebo zacne makat nekde doma pak ma min a zas je to spatne. Maloktera si umi predstavit co to znamena zit s takovym chlapem a u vetsiny prijdou casem vycitky. Viz tohle s pani. Chlap si evidentne poridil psa aby nebyl sam kdyz neni doma. Mohl by to resit milenkama nebo kurvama. To by ji bylo milejsi? 2 do mesice par dnu stezi neni schopna prwzit doma vychovaneho psa? Mela by se jit léčit. Nebo at udela chlapovi službu a tahne a bude se mit jiste lepe az bude na vse sama uz tuplem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A vy vite co sakra dela? Takhle podano to může byt montazni dělník. Chlap bez extra vzdelani kterej by jinak nez montážema slusny prachy moc nevydelal. Nebo jen kamionak, nebo vojak zdravotnik nekdo kdo jezdi na mise. (osobne tipuju kamionaka).
Je mraky možnosti proc se tam vyskytuje jen na vikend jednou za cas a neni to nezodpovedne. S vasim nazorem by tyhle profese vymrely. Nebo oni nemaj pravo na rodiny a zivot?
Problem u pani je jako u spousty zenskejch takovych chlapu. Na zacatku je s tim v pohode. Zvykne si na fajn penize. Neni to problem. Pak ji zacne vsecko stvat. Chlap s ni bud skonci nebo to ustoji nebo zacne makat nekde doma pak ma min a zas je to spatne. Maloktera si umi predstavit co to znamena zit s takovym chlapem a u vetsiny prijdou casem vycitky. Viz tohle s pani. Chlap si evidentne poridil psa aby nebyl sam kdyz neni doma. Mohl by to resit milenkama nebo kurvama. To by ji bylo milejsi? 2 do mesice par dnu stezi neni schopna prwzit doma vychovaneho psa? Mela by se jit léčit. Nebo at udela chlapovi službu a tahne a bude se mit jiste lepe az bude na vse sama uz tuplem.

tak ono tenhle životní styl a vydělávání peněz prostě není kompatibilní s rodinou. není.

protože prostě ta ženská je pak na ty děcka sama a je přece logické, že jí to štve. ale to měla přemýšlet dřív, než si udělala s takovým ty potomky. no. protože přesně jak říkáte, nemá to řešení, buď nebude mít chlapa, nebo nebude mít peníze, nebo nebude mít ani jedno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak ono tenhle životní styl a vydělávání peněz prostě není kompatibilní s rodinou. není.

protože prostě ta ženská je pak na ty děcka sama a je přece logické, že jí to štve. ale to měla přemýšlet dřív, než si udělala s takovým ty potomky. no. protože přesně jak říkáte, nemá to řešení, buď nebude mít chlapa, nebo nebude mít peníze, nebo nebude mít ani jedno.

No ono je to spíš o tom, jaká ženská. Když byly děti malé, dcera defakto batole a syn 4 roky, tak můj manžel taky jezdil na kamionu a pro mě to naopak bylo fajn, protože jsem ze staré školy a domácí práce tudíž vykonávám já, jsem ze staré školy, kde je normální, že když je ženská doma a chlap přijde z práce tak má doma uklizeno, vypráno a hlavně navařeno. Takže chlap přes týden pryč pro mě znamená méně práce, poněvadž odpadá péče o chlapa. Prostě je to bezva, protože si vlastně celej tejden můžu dělat co chci a nikdo mi do toho nekecá. Pak chlap přijede a má full servis a pak v pondělí vypadne a mám zase fríčko.

S mojí povahou moc nechápu ženský, který fňukají, jak jsou na všechno samy...z mého pohledu naopak. Jako jasně určitě existují super chlapi, co přijdou z práce a manželce na mateřský intenzivně pomáhají a hodiny si vydrží hrát s dětmi. Ale jsou i tací, co se svalí s ovladačem na gauč ...nebo je to nemakačenko a ženě se splní sen?? Má chlapa celej den doma.....no to je na palici. Jsem už starší ročník a za ten život jsem prožila všechny varianty a teda kamionák je zlatej.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ono je to spíš o tom, jaká ženská. Když byly děti malé, dcera defakto batole a syn 4 roky, tak můj manžel taky jezdil na kamionu a pro mě to naopak bylo fajn, protože jsem ze staré školy a domácí práce tudíž vykonávám já, jsem ze staré školy, kde je normální, že když je ženská doma a chlap přijde z práce tak má doma uklizeno, vypráno a hlavně navařeno. Takže chlap přes týden pryč pro mě znamená méně práce, poněvadž odpadá péče o chlapa. Prostě je to bezva, protože si vlastně celej tejden můžu dělat co chci a nikdo mi do toho nekecá. Pak chlap přijede a má full servis a pak v pondělí vypadne a mám zase fríčko.

S mojí povahou moc nechápu ženský, který fňukají, jak jsou na všechno samy...z mého pohledu naopak. Jako jasně určitě existují super chlapi, co přijdou z práce a manželce na mateřský intenzivně pomáhají a hodiny si vydrží hrát s dětmi. Ale jsou i tací, co se svalí s ovladačem na gauč ...nebo je to nemakačenko a ženě se splní sen?? Má chlapa celej den doma.....no to je na palici. Jsem už starší ročník a za ten život jsem prožila všechny varianty a teda kamionák je zlatej.

Rozhodně je o to ženské.
Já nejsem o moc mladší, ale chlapa, který je dva týdny pryč a přijede na 2 dny bych nechtěla Ani chlapa, který si představuje, že mu budu doma sloužit

U nás to tedy funguje tak, že každý udělá co vidi, že je zrovna třeba... já samozřejmě takové ty ženské práce rozhodně víc, ale on má chlapske a s domácími pomůže taky, stejně tak od mala s dětmi, s úkoly do školy, teď jsme si treba rozdeleli vozeni na kroužky. Syn má 4x v týdnu, dcera 3x,.
Chceme jim to dopřát a jeden člověk to časově není schopen zvládnout, pac se to kříží...
A pak hodne podnikame i věci spolu (bazén, kolo, kino, se psem procházky, výlety, večeře, večer káva,vínko, nejaky film) . A pak taky máme každý svoje cvičení a když byly děti prtata museli jsme se vystřídat v hlídání a péči o ně

Určitě to má každý jinak, ale já mám partnera proto, že jsem s ním rada, rozumíme si a chceme spolu být.
Když má manžel odpolední přijíždí až ve 22h a já se na něj teda těším... I po skoro 20ti letech

Možná to je podivny vztah, ale uz spolu budeme 5 let, a 4 roky co je v zahraničí, pred podraženi nafty jezdival snad kazdy vikend ted to finančně moc nejde , nepracuje jako kamioňak ale našel si tam normalni prqci a moc dobře se uchytil , a chce abychom se tam prestehovaly, ale žit v nemecku neni muj sen, vyhovuje mi to že mam pres tyden svuj klid a kdyz prijede diteti se venuje v lete dovolená vylety je moc akční takže se doma nejak nesedi ale neco mi tam bude vadit... psa si vyhledal on ja mu po dvou mesicich kyvla ale těhotenské hormony prostě žarli že to stěně potřebuje porad pozornost , mam přítele hodne rada je to moje laska na prvni pohled pred 9 lety ale tehdy nam to nevyšlo a ted spolu uz 5 let je pracovitý umi nas zabezpečit jak tady nekdo psal o financich... ale pes ktereho ted mame nejsem na nej zvyklá takze nevim jak ho mit rada, byly sme domluvení ze ho bude mit u sebe a on se bude starat , a taky dodržel ale jak se stim srovnat že sni jezdi za nami, dcera ma pejska rada jen vemě to vazne. Je to problém ve mě ale jsem tvrdohlava a muze mi trvat rok dva než se stim vyrovnam... on doufa v tom že po porodu me ty hormony prejdou ale to ukaže jen čas... a momentálně je snami v cr kvuli porodu takze neni vždy že tady je jen dva dny , zaleži na volnu,svatcich, oslavach, a podobně co mame naplánované.

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Rozhodně je o to ženské.
Já nejsem o moc mladší, ale chlapa, který je dva týdny pryč a přijede na 2 dny bych nechtěla Ani chlapa, který si představuje, že mu budu doma sloužit

U nás to tedy funguje tak, že každý udělá co vidi, že je zrovna třeba... já samozřejmě takové ty ženské práce rozhodně víc, ale on má chlapske a s domácími pomůže taky, stejně tak od mala s dětmi, s úkoly do školy, teď jsme si treba rozdeleli vozeni na kroužky. Syn má 4x v týdnu, dcera 3x,.
Chceme jim to dopřát a jeden člověk to časově není schopen zvládnout, pac se to kříží...
A pak hodne podnikame i věci spolu (bazén, kolo, kino, se psem procházky, výlety, večeře, večer káva,vínko, nejaky film) . A pak taky máme každý svoje cvičení a když byly děti prtata museli jsme se vystřídat v hlídání a péči o ně

Určitě to má každý jinak, ale já mám partnera proto, že jsem s ním rada, rozumíme si a chceme spolu být.
Když má manžel odpolední přijíždí až ve 22h a já se na něj teda těším... I po skoro 20ti letech

No je to o té ženské… já jsem ve své podstatě introvert a samotář, vždycky jsem byla a je pro mě hodně psychicky náročný i režim, kdy máme s manželem stejnou a nebo podobnou pracovní dobu… přijdu z práce a jsme spolu doma, volno máme e stejné dny… za nějakou dobu přestávám komunikovat, jsem unavená, vyčerpaná, otrávená a ve stavu naštvání. Ty domácí práce jsou bohužel bič, který jsem si upletla sama na sebe, takhle jsem si chlapa naučila… prostě chlap u škopku s nádobím nebo s vysavačem v ruce mě irituje.

Ono to není jen o soužití s chlapem, měla jsem to tak vždycky. Prostě jsem taková blbá povaha a v tomhle směru to teda můj chlap se mnou moc nevyhrál. Teď jsme zrovna v období, kdy jsme spolu doma furt, mimo práci a pořád slyším “ty si se mnou vůbec nepovídáš” no a naopak moje kamarádka je se svým chlapem furt a vyhovuje jí to, jinak by to ani nechtěla a upřímně jí závidím, taky bych chtěla být taková, ale narodila jsem se s erorem…

Berlinka napsal(a):
Možná to je podivny vztah, ale uz spolu budeme 5 let, a 4 roky co je v zahraničí, pred podraženi nafty jezdival snad kazdy vikend ted to finančně moc nejde , nepracuje jako kamioňak ale našel si tam normalni prqci a moc dobře se uchytil , a chce abychom se tam prestehovaly, ale žit v nemecku neni muj sen, vyhovuje mi to že mam pres tyden svuj klid a kdyz prijede diteti se venuje v lete dovolená vylety je moc akční takže se doma nejak nesedi ale neco mi tam bude vadit... psa si vyhledal on ja mu po dvou mesicich kyvla ale těhotenské hormony prostě žarli že to stěně potřebuje porad pozornost , mam přítele hodne rada je to moje laska na prvni pohled pred 9 lety ale tehdy nam to nevyšlo a ted spolu uz 5 let je pracovitý umi nas zabezpečit jak tady nekdo psal o financich... ale pes ktereho ted mame nejsem na nej zvyklá takze nevim jak ho mit rada, byly sme domluvení ze ho bude mit u sebe a on se bude starat , a taky dodržel ale jak se stim srovnat že sni jezdi za nami, dcera ma pejska rada jen vemě to vazne. Je to problém ve mě ale jsem tvrdohlava a muze mi trvat rok dva než se stim vyrovnam... on doufa v tom že po porodu me ty hormony prejdou ale to ukaže jen čas... a momentálně je snami v cr kvuli porodu takze neni vždy že tady je jen dva dny , zaleži na volnu,svatcich, oslavach, a podobně co mame naplánované.

A nemuzete mit proste radost z toho, ze Vas pritel a dcera maji radost z pejska?

A nevymlouvala bych se na hormony, tehotenstvi neni nemoc. Seberte se, nikdo jiny, nez Vy sama Vam nepomuze. Myslim to dobre

Nejsou to hormony.
Je to zdravý rozum.
Pes měl ještě počkat!

rapotacka11 napsal(a):
Nejsou to hormony.
Je to zdravý rozum.
Pes měl ještě počkat!

Tak evidentne pritel je ochoten se kvuli psovi rozejit. Muzeme si rikat, co se melo nebo nemelo stat, ale nicemu tim nepomuzeme. Karty uz jsou rozdane.

rapotacka11 napsal(a):
Nejsou to hormony.
Je to zdravý rozum.
Pes měl ještě počkat!

Proboha proč? On by se mel vzdat dobry prace psa a vseho jen protoze mylady si vzpomnela ze ji to vadi? Najednou ted. On nema narok na tu dobu co neni doma byt trosku v pohode aby se o vikendu venoval rodine naplno plus ano v nutne mire i psovi? Ne makat prijit drepnout na ubytovnu a cumet do zdi. Timhle pristupem ho akorat dokope najit si milenku co tam bude s nim nebo aspon nebude pyskovat. Pokud uz ji nema.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak evidentne pritel je ochoten se kvuli psovi rozejit. Muzeme si rikat, co se melo nebo nemelo stat, ale nicemu tim nepomuzeme. Karty uz jsou rozdane.

To není kvůli psovi, proč se chce rozejít. Chtěl, aby zadavatelka šla do Německa, to nešla. On je tam sám a stýská se mu, tak si místo druhé rodiny tam, pořídil aspoň psa. Pokud by tam byl s tím, že něco vydělá a pak půjde do Čech, tak to by ještě šlo, ale chce-li tam zůstat natrvalo, tak to asi nedopadne dobře. No a když přijede, tak je žena protivná. Nicméně pokud se dobře chytnul v Německu, už má načem stavět a stejně dobře se může chytnout i tady, jen chtít. Mně v celém tom příběhu ten pes přijde i nepodstatný. Co je podstatný, že by se na toho psa měla dívat jako na něco, díky čemu přítel nebude tak osamělý a nenajde si tam milenku a druhou rodinu. A že by to časově v pohodě zvládnul. Zadavatelka by měla jásat a doufat, že to zůstalo jen u toho psa. Nic ve zlém, snažím se jen vypíchnout, v čem je ten pes vlastně super.

Trickyvoo napsal(a):
To není kvůli psovi, proč se chce rozejít. Chtěl, aby zadavatelka šla do Německa, to nešla. On je tam sám a stýská se mu, tak si místo druhé rodiny tam, pořídil aspoň psa. Pokud by tam byl s tím, že něco vydělá a pak půjde do Čech, tak to by ještě šlo, ale chce-li tam zůstat natrvalo, tak to asi nedopadne dobře. No a když přijede, tak je žena protivná. Nicméně pokud se dobře chytnul v Německu, už má načem stavět a stejně dobře se může chytnout i tady, jen chtít. Mně v celém tom příběhu ten pes přijde i nepodstatný. Co je podstatný, že by se na toho psa měla dívat jako na něco, díky čemu přítel nebude tak osamělý a nenajde si tam milenku a druhou rodinu. A že by to časově v pohodě zvládnul. Zadavatelka by měla jásat a doufat, že to zůstalo jen u toho psa. Nic ve zlém, snažím se jen vypíchnout, v čem je ten pes vlastně super.

Ja s Vami naprosto souhlasim. Je to o pristupu zadavatelky. Kdyz jako posledni kapku postavi ultimatum “bud ja nebo pes”, tak si pritel vybere psa. A malokdo se tomu bude divit.

Proto pisu, at se nevymlouva na hormony a nechova se jako rozmazlene decko.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ja s Vami naprosto souhlasim. Je to o pristupu zadavatelky. Kdyz jako posledni kapku postavi ultimatum “bud ja nebo pes”, tak si pritel vybere psa. A malokdo se tomu bude divit.

Proto pisu, at se nevymlouva na hormony a nechova se jako rozmazlene decko.

Když ono je to těžký....na jednu stranu ženská, co defakto žárlí na psa a určitě si představuje rodinný soužití jinak, určitě ne, aby byla celej tejden s děckama sama. Na druhou stranu chlap, co bydlí přes týden jinde, co si splnil svoje přání a má psího parťáka.
Jako ženská tu ženskou dovedu pochopit, očekávám, že když máme děti, tak rodina, potažmo děcka, budou to nejdůležitější. Jako pejskař naprosto chápu chlapa, že si toho psa pořídil.
A celkově je myslím nám všem jasné, že ten pes není ten nej problém.