Zdravím,
Prosím o radu a omlouvám se za možná delší příspěvek.
Máme doma dva psy. Většího a středního vzrůstu. Oba z útulku.
1. Sam - Kříženec asi belgického ovčáka, 10 let
2. Eda - Mix všeho, možná někde kus labradora, 4 roky
Oba máme od mala. Žijí v domě se zahradou. Celou dobu je vychovával můj táta. U toho prvního jsem občas pomáhala s výchovou já, poté jsem se stěhovala z domu pryč na VŠ.
Teď k situaci. Táta bohužel loni umřel a mamka na psy (a zbylé zvířectvo) zůstala sama. Není vychovávací typ, neumí to, nemá na to trpělivost a popravdě ani zdraví či čas. Já už doma přes 5 let nebydlím. Jezdím pouze na občasnou návštěvu.
Psi se poperou jen když jsem na návštěvě já. Nikdy jindy to prý nedělají. Mladší jde vždy po starším. Nepřestane ani když si Sam (10letý) okamžitě lehne na břicho a piští. Vždy musíme odtrhnout, Eda nepřestane (třeba jo, ale nemám nervy na to je tak nechat). Krev teče velmi výjimečně.
Situace je pokaždé jiná. Jednou u jídla (teď už na můj popud dostávají i pamlsky odděleně), jindy protože se ke mě Sam přiblíží, včera po něm skočil úplně z neznámého důvodu, jen stáli u sebe u branky.
Samozřejmě rozumím tomu, že se pravděpodobně jedná o dominanci. Ale nechápu, proč se to děje, jen když jsem doma já. Někdy na Samovi zpozoruji, že třeba se snažil nějak vymručovat a zavrčení od Edy by si zasloužil. Jindy tam nevidím nic. I tak ale Eda nevrčí (nebo to neslyším) a rovnou po něm jde.
Eda mu často nechce dovolit, aby se ke mně (a vlastně i ostatním) Sam přiblížil. Snažíme se vždy věnovat oboum a Edovi jako prvnímu, ale nic se nemění.
Eda vždy musí mít ten balón, který jsem hodila Samovi, přestože měl doteď v puse svůj. I když drbu Edu, tak Samin ke mně potom na podrobání nesmí (nijak se po něm neožene, ale on nepřijde a jen na mě kňůčí z povzdálí).
Jak byste doporučili, že se máme (já i mamka) zachovat? Co děláme špatně? Oddělení jako takové není dlouhodobě možné. Nejsou na to podmínky.
Popravdě už bude problém i ve mně. Jednou šel Eda Samovi regulérně po krku a od té doby jsem nervózní, když jsou spolu na dvoře, což tomu určitě nepřidává.
Ještě mě teď napadlo, že po sobě neskáčou denně. Za ten poslední rok a něco, co jsou bez pána, se to stalo asi 8x.
Doufám, že je vše srozumitelné, díky za přečtení i jakoukoliv radu. Pokud by vás napadly nějaké otázky, tak je určitě ráda zodpovím.
iv.koc
napsal(a):
Zdravím,
Prosím o radu a omlouvám se za možná delší příspěvek.
Máme doma dva psy. Většího a středního vzrůstu. Oba z útulku.
1. Sam - Kříženec asi belgického ovčáka, 10 let
2. Eda - Mix všeho, možná někde kus labradora, 4 roky
Oba máme od mala. Žijí v domě se zahradou. Celou dobu je vychovával můj táta. U toho prvního jsem občas pomáhala s výchovou já, poté jsem se stěhovala z domu pryč na VŠ.
Teď k situaci. Táta bohužel loni umřel a mamka na psy (a zbylé zvířectvo) zůstala sama. Není vychovávací typ, neumí to, nemá na to trpělivost a popravdě ani zdraví či čas. Já už doma přes 5 let nebydlím. Jezdím pouze na občasnou návštěvu.
Psi se poperou jen když jsem na návštěvě já. Nikdy jindy to prý nedělají. Mladší jde vždy po starším. Nepřestane ani když si Sam (10letý) okamžitě lehne na břicho a piští. Vždy musíme odtrhnout, Eda nepřestane (třeba jo, ale nemám nervy na to je tak nechat). Krev teče velmi výjimečně.
Situace je pokaždé jiná. Jednou u jídla (teď už na můj popud dostávají i pamlsky odděleně), jindy protože se ke mě Sam přiblíží, včera po něm skočil úplně z neznámého důvodu, jen stáli u sebe u branky.
Samozřejmě rozumím tomu, že se pravděpodobně jedná o dominanci. Ale nechápu, proč se to děje, jen když jsem doma já. Někdy na Samovi zpozoruji, že třeba se snažil nějak vymručovat a zavrčení od Edy by si zasloužil. Jindy tam nevidím nic. I tak ale Eda nevrčí (nebo to neslyším) a rovnou po něm jde.
Eda mu často nechce dovolit, aby se ke mně (a vlastně i ostatním) Sam přiblížil. Snažíme se vždy věnovat oboum a Edovi jako prvnímu, ale nic se nemění.
Eda vždy musí mít ten balón, který jsem hodila Samovi, přestože měl doteď v puse svůj. I když drbu Edu, tak Samin ke mně potom na podrobání nesmí (nijak se po něm neožene, ale on nepřijde a jen na mě kňůčí z povzdálí).
Jak byste doporučili, že se máme (já i mamka) zachovat? Co děláme špatně? Oddělení jako takové není dlouhodobě možné. Nejsou na to podmínky.
Popravdě už bude problém i ve mně. Jednou šel Eda Samovi regulérně po krku a od té doby jsem nervózní, když jsou spolu na dvoře, což tomu určitě nepřidává.
Ještě mě teď napadlo, že po sobě neskáčou denně. Za ten poslední rok a něco, co jsou bez pána, se to stalo asi 8x.
Doufám, že je vše srozumitelné, díky za přečtení i jakoukoliv radu. Pokud by vás napadly nějaké otázky, tak je určitě ráda zodpovím.
"Eda mu často nechce dovolit, aby se ke mně (a vlastně i ostatním) Sam přiblížil. Snažíme se vždy věnovat oboum a Edovi jako prvnímu, ale nic se nemění."
Naopak bych se jako prvnímu věnovala tomu šikanovanému!!! I když čas věnovaný oběma zvlášť by měl být stejný...
No a píšete, že krev teče výjimečně, že ten starší piští, lehá si na zem...je mi jej líto. Pokud to maminka nezvládá a děje se to jen při Vašich návštěvách, je korekce na Vás. Umí ten šikanátor odvelení na místo?
Prostě NESMÍTE dovolit šikanu staršího pejsy.
fikovnice
napsal(a):
"Eda mu často nechce dovolit, aby se ke mně (a vlastně i ostatním) Sam přiblížil. Snažíme se vždy věnovat oboum a Edovi jako prvnímu, ale nic se nemění."
Naopak bych se jako prvnímu věnovala tomu šikanovanému!!! I když čas věnovaný oběma zvlášť by měl být stejný...
No a píšete, že krev teče výjimečně, že ten starší piští, lehá si na zem...je mi jej líto. Pokud to maminka nezvládá a děje se to jen při Vašich návštěvách, je korekce na Vás. Umí ten šikanátor odvelení na místo?
Prostě NESMÍTE dovolit šikanu staršího pejsy.
A co dělat, když po něm Eda vyjede, jakmile ho začnu hladit (to se nikdy nestalo, je to jen moje obava)? Normálně ho odtáhnout? Dělat poté, že se nic nestalo?
Odvelení na místo bohužel neumí 100%. Umí jít na povel do boudy, ale ne vždy. Bohužel jak jsem psala, tak mamka je nijak netrénuje, necvičí s nima. Jediné co zvládá je vyběhání po pozemku a občasnou delší procházku.
Já s ním samotřejmě můžu během návštěv cvičit, ale nevím moc, zda by to bylo užitečné. Když přijedu 1x týdně, tak je to hodně.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Psi se poperou jen když jsem na návštěvě já. Nikdy jindy to prý nedělají.
Oddělení jako takové není dlouhodobě možné. Nejsou na to podmínky.
Když přijedete jednou týdně nebo občas na návštěvu, nešlo by o dlouhodobé oddělení. Bez vaší přítomnosti fungují bez rvaček. Psi žijí v domě a na zahradě, takže po dobu vaší návštěvy by je přece šlo nějak prostřídat. Jednoho zavřít do domu někam do pokoje, druhému se věnovat a naopak, u boudy asi kotec nemáte. Vzít na vycházku jednoho a pak druhého.
To je jediná rozumná preventivní rada. Oddělit je po dobu vaší návštěvy, ať nemusíte nic řešit, když na to nemáte (to nemyslím ve zlém). Vyšší otáčky emocí spojené s vaší návštěvou jako důvod konfliktu stačí. Vůbec nemusí jít o dominanci, jen žárlivost a nevychovanost, viz:
Eda vždy musí mít ten balón, který jsem hodila Samovi, přestože měl doteď v puse svůj. I když drbu Edu, tak Samin ke mně potom na podrobání nesmí (nijak se po něm neožene, ale on nepřijde a jen na mě kňůčí z povzdálí).
Nebudu vám radit, jak bych to řešila já. Pro vás je jednoznačně nejjednodušší psiska od sebe oddělit. A neřešit proč to který dělá, kdo si začíná, to je někdy složité rozlíčovat, chce to zkušené oko.
Vyšší otáčky emocí spojené s vaší návštěvou jako důvod konfliktu stačí. Vůbec nemusí jít o dominanci, jen žárlivost a nevychovanost.
Přesně...taky si myslím, že dominance s tím nemá co do činění. Vliv dominance se obecně véélmi přeceňuje, lidi asi soudí podle sebe...
Pokud by to byla dominance, projevovalo by se to i v době, kdy tam nejste.
Vyšší otáčky emocí - to je moc trefně vyjádřeno. Když přijdu domů z práce, moje dvě feny pod vlivem emocí kolikrát řádí, že od rvačky jsou jenom krůček. Krátkosrstá je zježená jako pankáč, dělají kolem sebe demonstrativní otočky, vrčí...čím jsou odpočatější a měli ten den míň vyžití, tím je to horší. A párkrát už do sebe vletěly...překvapivě tohle víc vyprovokovává ta, která nešéfuje, takže s dominancí to fakt nesouvisí.
Předpokládám, že psi s maminkou moc vyžití nemají, jsou odpočatí, agresor je mlaďoch. Tam bych hledala zakopanýho psa a ne v dominanci.
A souhlasím s tím, že nejefektivnějším krátkodobým řešením je oddělovat nebo prostě nenechat je to dělat. Opakované chování se posiluje, pes si to fixuje, stává se v tom mistrem.
Převýchova tohoto je hodně velké sousto pro zkušeného pejskaře, zabránění nežádoucímu chování je nejjednodušší řešení.
A možná by bylo do budoucna fajn řešení najít mladšímu psu nového majitele. Někoho akčního, kdo na něj bude mít čas.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Psi se poperou jen když jsem na návštěvě já. Nikdy jindy to prý nedělají.
Oddělení jako takové není dlouhodobě možné. Nejsou na to podmínky.
Když přijedete jednou týdně nebo občas na návštěvu, nešlo by o dlouhodobé oddělení. Bez vaší přítomnosti fungují bez rvaček. Psi žijí v domě a na zahradě, takže po dobu vaší návštěvy by je přece šlo nějak prostřídat. Jednoho zavřít do domu někam do pokoje, druhému se věnovat a naopak, u boudy asi kotec nemáte. Vzít na vycházku jednoho a pak druhého.
To je jediná rozumná preventivní rada. Oddělit je po dobu vaší návštěvy, ať nemusíte nic řešit, když na to nemáte (to nemyslím ve zlém). Vyšší otáčky emocí spojené s vaší návštěvou jako důvod konfliktu stačí. Vůbec nemusí jít o dominanci, jen žárlivost a nevychovanost, viz:
Eda vždy musí mít ten balón, který jsem hodila Samovi, přestože měl doteď v puse svůj. I když drbu Edu, tak Samin ke mně potom na podrobání nesmí (nijak se po něm neožene, ale on nepřijde a jen na mě kňůčí z povzdálí).
Nebudu vám radit, jak bych to řešila já. Pro vás je jednoznačně nejjednodušší psiska od sebe oddělit. A neřešit proč to který dělá, kdo si začíná, to je někdy složité rozlíčovat, chce to zkušené oko.
Díky moc za rady!
Je důležité, aby na sebe psi v průběhu oddělení neviděli? Když se jednomu věnuji a druhého nechávám být?
Do domu nechodí (mamka je lehký alergik a nevyspala by se), takže jediná možnost je jednoho z nich zavřít na předzahrádku k boudě (kotec nemáme) a druhého mít volně puštěného u dveří/zahrady/dvorku. Ale v tom případě na sebe vidí a jeden z nich je v nevýhodě - tzn. nemůže k nám, ale vidí vše co se děje.
Na procházkách jsou bezproblémoví. To se nepoprali nikdy. Naopak si spolu hrají. Veškeré konflikty probíhají u nás doma.
Přizánám se, že to teď i intenzivněji řeším, protože jsem těhotná a mám pocit, že se situace už na jaře uklidňovala a teď se to zas párkrát stalo (a samozřejmě jsem i nervózní, že po sobě skočí a já je budu muset s břichem od sebe oddělovat).
Terven
napsal(a):
Vyšší otáčky emocí spojené s vaší návštěvou jako důvod konfliktu stačí. Vůbec nemusí jít o dominanci, jen žárlivost a nevychovanost.
Přesně...taky si myslím, že dominance s tím nemá co do činění. Vliv dominance se obecně véélmi přeceňuje, lidi asi soudí podle sebe...
Pokud by to byla dominance, projevovalo by se to i v době, kdy tam nejste.
Vyšší otáčky emocí - to je moc trefně vyjádřeno. Když přijdu domů z práce, moje dvě feny pod vlivem emocí kolikrát řádí, že od rvačky jsou jenom krůček. Krátkosrstá je zježená jako pankáč, dělají kolem sebe demonstrativní otočky, vrčí...čím jsou odpočatější a měli ten den míň vyžití, tím je to horší. A párkrát už do sebe vletěly...překvapivě tohle víc vyprovokovává ta, která nešéfuje, takže s dominancí to fakt nesouvisí.
Předpokládám, že psi s maminkou moc vyžití nemají, jsou odpočatí, agresor je mlaďoch. Tam bych hledala zakopanýho psa a ne v dominanci.
A souhlasím s tím, že nejefektivnějším krátkodobým řešením je oddělovat nebo prostě nenechat je to dělat. Opakované chování se posiluje, pes si to fixuje, stává se v tom mistrem.
Převýchova tohoto je hodně velké sousto pro zkušeného pejskaře, zabránění nežádoucímu chování je nejjednodušší řešení.
A možná by bylo do budoucna fajn řešení najít mladšímu psu nového majitele. Někoho akčního, kdo na něj bude mít čas.
Přiznám se, varianta dát Edyho pryč mě napadla, určitě by si zasloužil někoho, kdo s ním bude pravidelně pracovat/více se hýbat. Ale mamka o tom nechce slyšet a já to respektuji. Brala by to jako zradu táty - pro Edyho jeli spolu, plus oni jsou pro ni ta zvířata teď jedinou společností (vesnice a veliký dům), jak zůstala sama.
Zvažovala jsem i, že bych si Sama vzala k sobě (přece jen je na mě o trochu víc fixovaný), ale přítel je silný alergik a navíc by tu byl najednou po 10 letech bez zahrady.
Snažím se mamku motivovat, aby psy pravidelně brala ven, ale jde to hodně pomalu. Jak jí nejsou zvyklí poslouchat a jen se s ni mazlit, tak je každá procházka peklo, protože Eda táhne jak magor a mamka má špatná záda, takže je po každé procházce akorát tak na měsíc vyřízená. Když je vezmeme spolu o víkendu, tak děláme pokroky, ale pochopitelně to jde pomalu.
Čeho se mi podařilo dosáhnut je alespoň, že jim tam každý druhý den třeba 20 minut aportuje. Teď ale je po operaci se zády a nemůže "házet" takže to zase půjde na nějakou dobu stranou.
(což když nad tím přemýšlím může být i tám zdrojem, proč byla situace chvílí lepší - měli více pohybů - a proč to teď šlo trochu dolů)
iv.koc
napsal(a):
Přiznám se, varianta dát Edyho pryč mě napadla, určitě by si zasloužil někoho, kdo s ním bude pravidelně pracovat/více se hýbat. Ale mamka o tom nechce slyšet a já to respektuji. Brala by to jako zradu táty - pro Edyho jeli spolu, plus oni jsou pro ni ta zvířata teď jedinou společností (vesnice a veliký dům), jak zůstala sama.
Zvažovala jsem i, že bych si Sama vzala k sobě (přece jen je na mě o trochu víc fixovaný), ale přítel je silný alergik a navíc by tu byl najednou po 10 letech bez zahrady.
Snažím se mamku motivovat, aby psy pravidelně brala ven, ale jde to hodně pomalu. Jak jí nejsou zvyklí poslouchat a jen se s ni mazlit, tak je každá procházka peklo, protože Eda táhne jak magor a mamka má špatná záda, takže je po každé procházce akorát tak na měsíc vyřízená. Když je vezmeme spolu o víkendu, tak děláme pokroky, ale pochopitelně to jde pomalu.
Čeho se mi podařilo dosáhnut je alespoň, že jim tam každý druhý den třeba 20 minut aportuje. Teď ale je po operaci se zády a nemůže "házet" takže to zase půjde na nějakou dobu stranou.
(což když nad tím přemýšlím může být i tám zdrojem, proč byla situace chvílí lepší - měli více pohybů - a proč to teď šlo trochu dolů)
A co mu najít něakého venčiče, klidně i za peníze? Nemusela by to platit maminka, klidně jí to dejte jako dárek
Dneska je fůra profi venčičů, jde na ně získat recenze...
Mně chodí už pár let venčit jedna paní, je to náruživá turistka, akční mlaďoši jsou z ní urvaní, mý feny to neocení až tak
Terven
napsal(a):
A co mu najít něakého venčiče, klidně i za peníze? Nemusela by to platit maminka, klidně jí to dejte jako dárek
Dneska je fůra profi venčičů, jde na ně získat recenze...
Mně chodí už pár let venčit jedna paní, je to náruživá turistka, akční mlaďoši jsou z ní urvaní, mý feny to neocení až tak
To není vůbec špatný nápad! Díky za tip! Zkusím se podívat, jestli by to bylo možné. Ale přece jen vesnice je trochu z ruky a spojení stojí za prd, takže nevím, zda by byl někdo ochotný dojet 25km z nejbližšího města.
Uživatel s deaktivovaným účtem

iv.koc
napsal(a):
Díky moc za rady!
Je důležité, aby na sebe psi v průběhu oddělení neviděli? Když se jednomu věnuji a druhého nechávám být?
Do domu nechodí (mamka je lehký alergik a nevyspala by se), takže jediná možnost je jednoho z nich zavřít na předzahrádku k boudě (kotec nemáme) a druhého mít volně puštěného u dveří/zahrady/dvorku. Ale v tom případě na sebe vidí a jeden z nich je v nevýhodě - tzn. nemůže k nám, ale vidí vše co se děje.
Na procházkách jsou bezproblémoví. To se nepoprali nikdy. Naopak si spolu hrají. Veškeré konflikty probíhají u nás doma.
Přizánám se, že to teď i intenzivněji řeším, protože jsem těhotná a mám pocit, že se situace už na jaře uklidňovala a teď se to zas párkrát stalo (a samozřejmě jsem i nervózní, že po sobě skočí a já je budu muset s břichem od sebe oddělovat).
Tak v úvodním příspěvku jste psala, že Žijí v domě se zahradou. To vyznívá, že do domu chodí a bydlí tam. Bouda bez ničeho vám nevyřeší nic. Zkuste kolem boudy svépomocí postavit pár kari sítí nebo jinak ohradit, prostě aby bylo kam jednoho či druhého psa zavírat ve vaší přítomnosti. Jestli na sebe uvidí? Nedumejte o nějaké nevýhodě pro psa. Advantage and matchball bude na vaší straně.
Zkuste popřemýšlet a hlavně vymyslet, jak psy oddělit, to bych viděla jako to nejdůležitější, ať s břichem (gratuluji) nemusíte řešit psí rvačku. Psi by samozřejmě nějaké vyžití mít měli, jestli je mamka po operaci zad, je to těžké pro všechny. Zkuste se optat v místě bydliště mamky, třeba najdete mladou a nadšenou pejskařku, která se zdarma či za drobný peníz ujme venčení/výchovy aspoň mladšího psa. Edit - než něco sesmolím, nápad s venčitelkou měla i Terven.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak v úvodním příspěvku jste psala, že Žijí v domě se zahradou. To vyznívá, že do domu chodí a bydlí tam. Bouda bez ničeho vám nevyřeší nic. Zkuste kolem boudy svépomocí postavit pár kari sítí nebo jinak ohradit, prostě aby bylo kam jednoho či druhého psa zavírat ve vaší přítomnosti. Jestli na sebe uvidí? Nedumejte o nějaké nevýhodě pro psa. Advantage and matchball bude na vaší straně.
Zkuste popřemýšlet a hlavně vymyslet, jak psy oddělit, to bych viděla jako to nejdůležitější, ať s břichem (gratuluji) nemusíte řešit psí rvačku. Psi by samozřejmě nějaké vyžití mít měli, jestli je mamka po operaci zad, je to těžké pro všechny. Zkuste se optat v místě bydliště mamky, třeba najdete mladou a nadšenou pejskařku, která se zdarma či za drobný peníz ujme venčení/výchovy aspoň mladšího psa. Edit - než něco sesmolím, nápad s venčitelkou měla i Terven.
Ohledně toho že žijí v domě to byla špatná formulace, to se omlouvám. Oba psi jsou pouze venku. Do domu nechodí. Mají své vyhřívané boudy.
A bouda samostatná jako taková ohradit nejde, obě boudy jsou v úzkém průchodu pod střechou domu. . Ale jak jsem psala, jednoho psa je možné zavřít právě k těm boudám na malou předzahrádku a druhý může volně lítat po dvorku na zahrádce druhé.
Ty procházky vyzkouším, zda by se někdo v okolí nenašel.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Terven
Vyšší otáčky emocí - to je moc trefně vyjádřeno. Když přijdu domů z práce, moje dvě feny pod vlivem emocí kolikrát řádí, že od rvačky jsou jenom krůček. Krátkosrstá je zježená jako pankáč, dělají kolem sebe demonstrativní otočky, vrčí...čím jsou odpočatější a měli ten den míň vyžití, tím je to horší.
Mohu dotaz? Jak se s fenami vítáte? Já přijdu domů, bezemočně řeknu "ahoj pejsci" klidným, hlubokým hlasem, nechají mě zout, pak fičí k lince, odkud se podává nějaká dobrota, která tam na ně čeká - rituál od mala budovaný, abych nebyla udupaná a nevyrazili mi rypákem nos při zouvání.
Nejedna má známá na fenu či více psů při příchodu piští vysokým tónem ve stylu ahooooj, uuž jsem domaa, jeditíí a scénka, kdy emoce opravdu stoupají na všech stranách a psi se mohou snadno přetočit. Jak to máte vy?
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Terven
Vyšší otáčky emocí - to je moc trefně vyjádřeno. Když přijdu domů z práce, moje dvě feny pod vlivem emocí kolikrát řádí, že od rvačky jsou jenom krůček. Krátkosrstá je zježená jako pankáč, dělají kolem sebe demonstrativní otočky, vrčí...čím jsou odpočatější a měli ten den míň vyžití, tím je to horší.
Mohu dotaz? Jak se s fenami vítáte? Já přijdu domů, bezemočně řeknu "ahoj pejsci" klidným, hlubokým hlasem, nechají mě zout, pak fičí k lince, odkud se podává nějaká dobrota, která tam na ně čeká - rituál od mala budovaný, abych nebyla udupaná a nevyrazili mi rypákem nos při zouvání.
Nejedna má známá na fenu či více psů při příchodu piští vysokým tónem ve stylu ahooooj, uuž jsem domaa, jeditíí a scénka, kdy emoce opravdu stoupají na všech stranách a psi se mohou snadno přetočit. Jak to máte vy?
Vítáme se bouřlivě a užíváme si to. Drbu, pusinkuju...Vikina (slinivkářka) není moc kontaktní a tohle je jedna z mála situací, kdy padne na záda a nechá si drbat břicho nebo se kroutí jak žížala a chce drbat zadek takže toho s radostí využiju. Někdy nepřijde na kontakt a na oslavu mýho příchodu zběsile píská pískací želvou.
Pinčová se vehementně lísá...přiznávám, že je to ve velkým stylu a nehodlám to měnit, celou cestu z práce se na to těším. Mně tam ty emoce na závadu nepřijdou, milujem to...přiít bezemočně domů by se mi nechtělo.
To, co jsem popisovala, se zdaleka neděje pokaždý a spíš než při vítání samotným se to stane až když se začnu s nima chystat ven, připravuju venčící brašnu, postroje...a téměř výhradně ve dnech, kdy za sebou ještě nemají žádný vyžití, jen čůrací prochajdu.
Ještě nikdy z toho rvačka nebyla, pro mě je to spíš takový úsměvný...chtěla jsem na tom hlavně ilustrovat, že ty rozbouřený emoce tohle dokážou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Terven
Jasné, tak když vám to vyhovuje. Ono "kolikrát řádí, že od rvačky jsou jenom krůček" může vyznít v psaném slovu všelijak. Bezemočně říct pejskům ahoj neznamená, že se nerozjedou, až když je klidný vítací rituál komplet za námi. :)
Čímž se vracím k zadavatelce, když přijede na návštěvu, mamka po operaci zad, už u branky je třeba mít jen jednoho vítacího psa, aby nedošlo ke konfliktům...